UČEBNICE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – 9.


NAPSAL Dr. CYRIL HORÁČEK,

Ř. V. PROFESSOR POLITICKÉ EKONOMIE NA ČESKÉ UNIVERSITĚ V PRAZE.

V PRAZE.

nákladem spolku českých právníkú „VŠEHRD“ 1912.

  1. POLITIKA POPULAČNÍ.
  2. Politika vystěhovalecká a přistěhovalecká.

Mnohem působivějšími budou opřatení moci veřejné, jimiž lze onen pěíbytek neb úbytek obyvatelstva regulovati, který jest následkem místních změn v usídlení obyvatelstva jeho stěhováním.

Stěhování takové díti se může uvnitř hranic téhož státu a pak na celkový počet obyvatelstva nemá vlivu, nýbrž pouze na vnitřní jeho osídlení a různou místní hustotu. Aneb stěhování takové děje se i mimo hranice státního území a pak může býti vlivným činitelem na úbytek neb příbytek obyvatelstva dle toho, zdali více lidí domácí zemi opouští aneb do ni přichází. Počet vystěhovalců a přisthovalců může značně modifikovati i výsledky narození a úmrtí, nebo počet vystěhovalců může býti tak veliký, že převyšuje i číslici narození, následkem čehož celkového obyvatelstva ubývá, třeba číslice narození převyšovala úmrtnost (Irsko, jižní

Čechy). Naopak zase i při malé číslici narození může obyvatelstva přes to přibývat, je-li počet přisthovalců značný.

Statistika zahraničního stěhování teprve v novější době pečlivěji se pěstuje. Nesnáze, s kterými bojuje, spočívají především v tom, že sám pojem vystěhování není zcela ustálený. Zpravidla předpokládá se úmysl na vždy aneb aspoň na delší dobu původní vlasť opustiti a v cizině trvale se usídliti. Ale úmysl takový nebývá vždy zjistitelný. Nejspíše ještě dá se posouditi z toho, že vystěhovalec bere ssebou svůj majetek a rodinu. Za to netřeba propuštění ze státního svazku dosavadního. Jinou nesnáz působí, že počet vystěhovalců, jich poměry, otčina a cíl cesty zjišťují se pravidelně teprve v přístavních městach odplutí neb připlutí. Tím uniká vystěhovalectví z jednoho státu evropského do druhého a kontroluje se jen vystěhování zámořské. Proto číslice vystěhování mají jen platnost přibližnou.

Absolutní počet vystěhovalců ze států evropských v posledních letech okrouhle činil:

Rakousko Uhry           Německo      Irsko        Italie          Rusko

 

1901                         142.000               22.000         39.000     251.000      85.000

1902                         196.000               32.000         42.000     285.000     107.000

1903                         250.000               36.000         45.000     282.000     136.000

1904                         180.000               28.000         58.000     283.000     145.000

1905                 124.000 170.000        28.000         50.000      447.000     185.000

1906                   84.000 178.000         31.000         52.000     512.000

1907                 177.000 209.000         32.000

V letech 1891 až 1900 dle Phi1ippoviche vystěhovalo se průměrně ročně na 1000 obyvatel z

Irska                   10,10

Portugalska          5,13

Itálie                     5,02

Norska                 4,54

Skotska                4,39

Švédska               4,15

Anglie                  3,58

Finska                  2,38

Dánska                 2,24

Španělska            2,14

Rak.-Uherska ….. 1,60

Švýcar                    1,4

Německa                1,01

Ruska                     0,52

Nizozemska           0,49

Belgie                     0,34

Evropy vůbec         1,66

  1. 1905 dle téhož činil na 1000 obyvatel přebytek:

Porodů                                vystěhovalců

nad úmrtími                       nad přistěhovalci

Rakousko                       11,7                                       4,58

Uhry . . .                           7,9                                       8,44

Německo                        13,2                                       0,5

Itálie . . .                         11,7                                       15,0

Španělsko                         8,6                                       6,67

Portugalsko                     13,0                                      6,49

Švýcary                            9,5                                       1,46

Dánsko                            13,3                                      3,13

Švédsko                          10,0                                       4,56

Norsko                            12,5                                       9,13

  1. Brit. a Irsko 10,4 5,9

V Rakousku počal čilejší ruch vystěhovalecký teprve v druhé polovici 19. století a pocházelo nejvíce vystěhovalců v prvních dobách z Čech.

Dle údaj Philippovichových vystěhovalo se z Rakouska v letech 1880 až 1890 asi 200.000 osob, 1891 až 1900 asi 400.000, 1900 až 1906 přes 500.000, takže vystěhování vyčerpává asi 1/3 přirozeného přírůstku obyvatelstva. Až do let osmdesátých byly ve vystěhování účastny Čechy celou jednou třetinou, nyní přibývá vystěhovalců z Haliče. Hlavní proud vystěhovalců rakouských béře se do Spojených Států, nyní také do Kanady a Argentiny. Z Uher jest vystěhovalecký ruch značnější teprve od r. 1900 (ročně průměrně asi 110.000 osob, z toho 33,5% Slováků).

Celkem jest za tuto dobu v Rakousku stěhovací bilance passivní o 661.000.

Nejobvyklejším cílem evropských vystěhovalců jsou Spoj. Státy severoamerické. Tak ubírá se do Spojených Států z Rakouska 86— 92%. z Uher 98% z Německa 90—97%, ze Švýcar 87 — 89% všech vystěhovalců. V novější době béře se proud vystěhovalců však také do Kanady, Jižní Ameriky, Austrálie a jižní Afriky. Tak zejména z Itálie v letech 1894 — 1898 odebralo se 68% všech vystěhovalců do Jižní Ameriky.

Počet vystěhovalců z Evropy vůbec do Ameriky činil v posledních letech

do Spoj. Stát                  do Kanady               do Brasilie         do Argentiny

1900            425.000                   45.000                      29.000               48.000

1901            488.000                   45.000                      76.000               17.000

1902            649.000                   67.000                      41.000                38.000

1903            857. 000                 128.000                     18.000                94.000

1904            813.000                  146.000                      23.000             139.000

1905         1,026.000                    —                              —                   198.000

Pouze do Spojených Států vystěhovalo se v letech 1901 až 1905

z Rak.-Uherska                   744.000

Německa                             177.000

Itálie                                    960.000

Švýcar                                   18.000

Francie                                  31.000

Španělska a Portugalska       41.000

  1. Britanie 201.000

Irska                                      184.000

Belgie                                     17.000

Nizozemska                            18.000

Švédska                                  103.000

Norska                                   155.000

Dánska                                    34.000

Ruska                                     659.000

Co do národnosti přistěhovalo se do Spojených Států v letech 1900 až 1908

Čechů z Čech a Moravy …. 78.615

Slováků z Uher…………. 275.248

Zajímavo při tom jest, že čím silnější byl přistěhovalecký proud do Spojených Států, tím více číslice narození tam klesala.

Stěhování obyvatelstva ze země nebylo nikdy pokládáno za zjev příznivý a dělo-li se soustavně, bylo vždy znakem neuspokojivých poměrů domácích. Příchylnost k domovině jest člověku vrozena a nikdo bez hlubší a vážnější příčiny se neodhodlá trvale a na vždy otčinu opustiti a všechny svazky k ní jej poutající přervati. Důvody, jež jej k tomu nutkají, mohou býti ovšem druhu různého. Měly v dřívějších dobách často původ svůj v nesnášelivosti náboženské, kdy lidé raději vlasť opouštěli, než aby podlehli nátlaku změniti víru svých otců, bývají i rázu politického. Dnes ovšem zpravidla hledati je nutno v nepříznivých poměrech hospodářských a sociálních. Tak zvláště v nestejnoměrném rozdělení pozemkového majetku, kdy přibývající obyvatelstvo zemědělské nemůže získati vlastnictví půdy, v nesnadnosti nalézti zaměstnání v jiném oboru výrobním, v nízkých mzdách, v krisích hospodářských atd., zatím co v jiných zemích jest dostatek úrodné půdy zdarma neb levně na snadě, mzdy jsou vyšší, rozvoj průmyslu vyžaduje četných pracovních sil a pod. Ovšem i nedostatek vzdělání jest jednou z příčin (značné procento analfabetů mezi vystěhovalci). Soustavné stěhování do ciziny jest tedy znakem hospodářské a sociální choroby a následky jeho jsou nepříznivy.

Vystěhovalci otčinu opouštějící znamenají nejen úbytek obyvatelstva vůbec, nýbrž právě úbytek oné jeho části, která pro výrobnost domácí má největší význam. Jsou to zpravidla lidé mladí, zdraví, kteří odchodem svým trvale zbavují domácí zemi produktivních sil pracovních o ochuzují ji tedy nepřímo o statky, které by v budoucnosti vyrobili.

Z vystěhovalců jest více mužů nežli žen. V Německu byl poměr tento v posledních letech jako 54 : 46. Čím značnější počet vystěhovalců, tím více převládá vystěhování po celých rodinách. 32,2% německých vystěhovalců r. 1896 bylo ve věku mezi 21 a 30 lety, tedy v nejlepším mladém věku. Přes 50 rok bylo jen 6% vystěhovalců.

Na 100 rakouských vystěhovalců připadalo dle Buzka

v letech                              žen                    dětí do 7 let

1851 -1860                     47,56                         19,21

1861 -1870                     46,88                         21,04

1871-1880                      45,92                         20,36

dětí do 15 let

1881 -1890                    47,40                           22,1

Dle jednotlivých povolání přináleželi vystěhovalci přes Hamburk r. 1904 až 1906

zemědělství a lesnictví      38,27 „/o

průmyslu                           30,20 ,,

tržbě                                  11,22 „

dělnictvu a čeledi               9,86 ,,

svob. povoláním a jiným  10,27 „

Vedle pracovních sil odnášejí vystěhovalci s sebou i majetek kapitálový, který, by u jednotlivců z nich nebyl značný, přece v celku tvoří dosti velikou část jmění národního.

Ovšem pokusy vypočítati ztrátu národního jmění následkem vystěhování tím zpsobem, že čítají a kapitalisují se náklady výživné a vychovací těch, kdo na vždy otčinu opouštějí, i budoucí jich výdělek, jsou velmi nesnadny a vždy relativní povahy. Sem spadají pokusy Englovy, Beckerovy, Jannaschovy. Dle Engla činí kapitálová hodnota každého vystěhovalce 1500 M, dle Beckera 800 M až 900 M, dle Jannasche 800 M. Jen částečně vyvažují se takové škody úsporami vystěhovalců, které tito zpět svým příbuzným do vlasti zasílají a které ovšem někdy mohou dosáhnouti značné výše. Dle Philippoviche činí úspory rakousko-uherských vystěhovalců domů zasílané ročně kolem 200 mil. K (hlavně uherských Slováků); italských 200 až 300 mil. lir. Někdy také vystěhovalci nabyvše jmění do vlasti zpět se vracejí. To platí zvláště o vystěhovalcích čínských. V letech 1876 až 1891 ze 48 mil. se jich 4 mil. opět vrátilo a průměrem ročně 300.000 až 400.000 se jich prý vystěhuje, ale 250.000 opět vrací.

Přes německé přístavy vrátilo se ze všech vystěhovalců procent:

1899   27,6

1900   27,8

1903   16,8

1904   28,8

1905   14,4

Ostatně vystěhování některých živlů může býti pro domácí zemi i přímým ziskem (zločinců, dobrodruhů a pod.).

Škody z vystěhování plynoucí dají se tam zmírniti, kde vystěhování záměrně jest řízeno do krajin, jež jsou osadami (koloniemi) země domácí. Osady takové, zemí mateřskou získané a založené, od ní politicky a hospodářsky odvislé, zůstavují s ní ve stálém živém styku kulturním i obchodním. Práce a kapitál těch, kdo do takových osad se vystěhují, nejsou tedy pro zemí mateřskou zcela ztraceny, ano jest pravidlem, že mnozí vystěhovalci, získavše vlastním přičinním v osadách majetek, vracejí se později do vlasti zpět, pinášejíce ssebou nabyté jmění. Proto účelná a úspěšná politika osadní byla již od nejstarších dob (Feničané, Karthago, Řecko, Řím) zároveň nejdůležitější částí politiky populační. Její pomocí přebytečné obyvatelstvo ze země domácí odváděno bylo nikoliv do nehostinné ciziny, nýbrž do spřátelené, příbuzné osady.

Mimo tuto výjimku pohlíženo bylo však v dřívějších dobách na stěhování ze země nepíznivě. Se stanoviska merkantilistického rozumělo se to samo sebou a proto trvalé opuštění vlasti pokládáno za její poškození, za jakýsi nevděk i přečin a z toho důvodu bývalo výslovně zakazováno.

Tak již ve Spartě stiháno bylo vystěhování trestem smrtí. Rovněž v orientních státech, jako v Číně, zákazy z r. 1718 a 1728. V Anglii zákaz z r. 1637, ve Španělsku r. 1623. Ve Francii r. 1682 a 1685 hrozeno velikými tresty lodníkům, kteří by umožnili vystěhovalcům opouštění země. V Čechách zakázáno dělníkům určitých oborů stěhovati se ze země, tak r. 1752 sklářům, 1781 nožířům. Podobně v Německu. V Prusku r. 1721 zakázáno vystěhování a svádění k němu trestáno smrtí. Na chycení vystěhovalců vypsána odměna 200 tolarů. Jindy vázáno vystěhování na zvláštní povolení nesnadno dosažitelné a s hmotnými i právními obětmi spojené. Vystěhovalec buď vůbec nesměl žádného jmění ssebou vzíti, aneb musil aspoň nemovitý majetek doma zůstaviti, neb konečně velké dávky (gabella emigrationis) zaplatiti. Stal se také nezpůsobilým k různým právům aneb ztratil některé majetkové nároky. Tak v Rakousku patentem z r. 1784 bylo stíženo vydání pasů do ciziny a nedovolené vystěhování trestáno bylo ztrátou majetku a tříletou nucenou prací. Podobně edikt z r. 1768 pro německou říši.

Zcela opačně přihlíženo k přisthování cizích příslušníků do země domácí. Jimi se obyvatelstvo domácí rozmnožovalo, proto byli vždy vítáni. Obzvláště ale tehdy, byly-li to živly, o nichž se dalo souditi, že rozmnoží domácí produktivní síly nebo že dokonce zavedou v zemi nová odvětví průmyslové výroby zde dosud neznámá. Tu přímo do země byli lákáni, bylo používáno jich nespokojenosti s poměry dosavadní jich vlasti, slibovány jim nejrůznější výhody a výsady, takže občanské i hospodářské jich postavení v nové zemi bylo druhdy lepší, než obyvatelstva domorodého. Tak poskytována byla jim výhoda, že mohli užívati svých domácích práv, přiznávána jim rozsáhlá samospráva obecní, volnost vyznání náboženského a vše, co s tím souvisí, daňové úlevy, ano i přímé podpory, zejména přenecháním volné půdy ve vlastnictví.

Taková pro cizince velmi příznivá politika přistěhovalecká, která vedla druhdy i k hromadné kolonisaci celých měst a krajů obyvatelstvem cizích národností, pěstována byla horlivě již ve středním věku zejména slovanskými knížaty východní Evropy (Polabsko, Polsko, Čechy za Přemyslovců, Uhry), ale i později Rakouskem, Ruskem a zvlášt Pruskem (Hugenotti, Čeští bratří).

Ve Španělsku ediktem z r. 1623 bylo cizincům, již provozovali zemědělství neb průmysl, přiznáno osvobození daňové. V Prusku patentem z r. 1685 zváni byli do země francouzští Hugenotti, patenty z r. 1721, 1726 a 1736 evangelíci ze Solnohradska a Čech. Přistěhovalci byli již na cest podporováni, neplatili žádného cla, byli bezplatně do cechů přijímáni, na tři roky od daní osvobozeni, dostávali zdarma stavební místa, stavivo i přímé podpory. Osídlené jimi pozemky byly teprve po 15 až 20 letech dědičnou činží stíženy.

Podobně v Brunšvicku, Hessensku, Würtembersku. Také v Rakousku za císařovny Marie Terezie bylo přistěhovalectví podporováno. Cizinci obdrželi bezplatně mistrovské právo a naturální podpory. Toleranním patentem r. 1 781 bylo i nekatolickým cizincům přiznáno právo k nabývání nemovitostí, provozování živností, akademickým hodnostem a veřejným úřadům. Až do nejnovější doby podobně podporováno bylo přistěhovalectví do Spojených Států, Kanady, Jižní Ameriky, Austrálie.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.