Zdeněk Mlynář 1: Konec zimy


Mlynářova kniha Mráz přichází z Kremlu je dobře známá a oblíbená. Je to příjemné, číst výplod přesného myšlení a vyjadřování, přitom proložený, jak to u memoáru má být, zajímavými „historkami z natáčení“, jak by se vyjádřil jeden ze zdejších autorů. Leccos se mi na jeho pohledu zdá aktuální a rozhodně je to čtivě a velmi gramotně napsané.

Kniha vyšla v r. 1978 v exilovém Indexu a pak v r. 1990 už tady, ve známé edici Archiv. Toto vydání opatřil autor předmluvou, ve které vysvětluje, proč nechává knihu bez dodatečných úprav: Mohlo by to porušit autentický ráz této mé výpovědi… Důležité je, aby čtenář poznal, že jsem se ve svých vzpomínkách snažil vyrovnat se sebou samým, se svou politickou rolí a zároveň se svým svědomím.

… Obraz aktérů Pražského jara není v této knížce obrazem „kladných hrdinů“, nýbrž lidí, kteří měli ve své většině kladné úmysly, kteří však nakonec neuspěli, byli poraženi a svým jednáním i chybami tomu občas napomáhali. Myslím, že v dějinách to není nic neobvyklého, že se to naopak stává často

Kdyby ještě vládl starý zvyk, opatřovat knihy vedle titulu i obsáhlým podtitulem, shrnujícím stručně jejich hlavní smysl, pak by podtitul knížky zněl: „Jak jsem se pokoušel dělat dějiny, jak to dopadlo a co si o tom myslím po dvaceti letech“. Snad to nebude nezajímavá četba pro ty, kdo tak či onak hodlají spolutvořit dějiny dnes a zítra.

 (Zvýraznění jsou moje, komentáře dávám do [hranatých závorek]. Úryvky nejsou vždy řazeny ve stejném pořadí, jako v knize.)

V první části autor charakterizuje politické názory své generace, aspoň její komunistické části. Vzhledem k tomu, že jsme už dost staří, abychom si také lecjaké názory museli vlivem zkušenosti poopravit, mělo by to být dobře pochopitelné.

První část tvoří úryvky z Prologu knihy.

Generace – výchozí nastavení

Vstoupil jsem do komunistické strany na jaře 1946, když mi ještě nebylo šestnáct. Patřím tedy ke generaci komunistů, kterým v únoru 48 – v době zrodu komunistické totalitní diktatury – bylo kolem dvaceti a moje politická zkušenost je specifickou zkušeností této generace. Ti, jimž bylo tehdy přes dvacet, dívali se na mnoho věcí jinak: měli životní a politickou zkušenost nejen z války, ale i z posledních let před válkou. Pět let není za normálních okolností v životních zkušenostech významný faktor; ale probíhá-li v těchto letech válka, je velký rozdíl mezi těmi, kdo měli dospívání za sebou na jejím začátku a mezi těmi, kdo je prožívali na samém konci.

Moje generace byla předčasně zpolitizovaná bouřlivým vývojem tehdejší doby, a zároveň byla generací bez politických zkušeností.

… Sotva lze říci, že jsme v prvních letech znali marxismus. Poznali jsme a dychtivě hltali ideologický odvar marxismu té doby. Stalinova stať „O historickém a dialektickém materialismu“ a „Dějiny VKS(b)“, Komunistický manifest a Engelsův „Anti-Dühring“, Leninův „Stát a revoluce“, a Stalinovy „Otázky leninismu“ – to už byly vrcholy marxistického vzdělání. Tyto fragmenty jsme si spojovali v systém názorů a politických i lidských postojů z různých stranických ideologických brožur.

Jak a proč pro mě tato literatura tehdy mohla být něčím jako biblí politického a zároveň hluboce přijatého osobního světového názoru? S odstupem let se mi zdá správná jediná odpověď: ideologie obsažená v této literatuře, dává člověku, který ve skutečnosti zná velmi málo nebo nic, sebevědomí člověka, který poznal a ovládl zákonitosti vývoje lidstva a světa. Vyžaduje to jen jediné: aby se jí věřilo… Tuto víru jsme dokonce právě proto tak lehce a spontánně přijali, neboť navazovla přirozeně na náš černobílý politický světový názor, který byl živelným plodem války.

… Dokud se takto ideologicky věřící komunista [to neplatí jen o komunistech] pohybuje uvnitř svého logického a hodnotového systému, nemají pohyby jeho myšlení pro ostatní lidi větší význam než pohyby veverky, skotačící v otáčejícím se bubínku, pro svět mimo její bubínek. A také naopak: okolní svět sotva ovlivní pohyby této veverky, neboť  její pevnou půdou je právě jen sám bubínek.

 Moskva

Zdeněk Mlynář odjel jako mladý stranický dorostenec v září 1950 studovat na moskevské universitě práva. Se spolužáky z ČSR musel nejdřív překonat kulturní šok.

Vážněji než vrcholící stalinský teror v Československu působily na zrod pochybností o mé ideologické víře zážitky z pětiletého pobytu v Moskvě. Nešlo ani tak o zážitky, které dodnes šokují většinu návštěvníků SSSR ze Západu; setkání s ubohou materiální úrovní života sovětských lidí, s jejich bídou a s civilizační zaostalostí jejich každodenního života. Problém nebyl především v tom, že Moskva je obrovskou vesnicí s dřevěnými domky, že lidé nemají pořádně co jíst, že nejtypičtějším oblekem je pět let po válce stará vojenská uniforma, že většina rodin bydlí v jedné místnosti, že místo splachovacích záchodů zeje jen otvor do odpadní roury, že co člověk pevně nedrží, to mu v každé tlačenici ukradnou, že na ulicích leží opilci, které dav nevšímavě překračuje a ani se nezajímá, zda vůbec ještě žijí, a že existují ještě desítky a desítky podobných věcí.

To vše byla fakta nějak vysvětlitelná z minulosti. My jsme nejeli do SSSR s představou konzumního ráje. Ta ostatně pět let po válce nebyla ještě nikde v Evropě měřítkem života… Naši stalinskou víru mnohem víc podemílala absence pozitivního, absence hodnot, které tato víra sama kladla do popředí jako důležité pro komunistickou perspektivu. Zatímco my jsme pokládali za téměř základní vlastnost „nového člověka“, který má budovat komunismus, bytostné zaujetí pro věci veřejné… snažili se většinou sovětští lidé, které jsme poznali, politiku od osobního života oddělit. Věcem veřejným učinili zadost tím, že formálně, podle předepsaných rituálů, projevili „politický postoj“ – a pak se věnovali problémům vlastního života docela bez ohledu na tento postoj.

Popisy prostředí a spolužáků, které Mlynář dále uvádí, jsem mnohokrát v různé formě slyšel taky, jako jistě i mnoho z vás.

V době, kdy jsem přijel na studia do Moskvy, tvořili značnou část vysokoškoláků demobilizovaní frontoví vojáci; proto se tehdejší prostředí výrazně lišilo od standardního studentského prostředí, sociální skladbou i životními zkušenostmi. Mezi návyky frontových vojáků patřil i návyk na vodku. Ve studentské koleji se pilo při nejrůznějších příležitostech, od svátků osobních až po svátky státní, a nejčastěji byla příležitostí sama láhev vodky.

Plná sklenice od hořčice – to byla základní dávka, která se pila „ex“ jako symbol, že se pít začíná. My, nezkušení zajíci z neruského prostředí, jsme se zprvu jen rychle namol opili. Teprve když se časem dostavil návyk, začal jsem chápat, jaký má význam vodka v životě sovětského člověka: dává mu na čas zapomenout na skutečnost a vytváří iluzi svobody. Teprve pod vlivem alkoholu začínala normální, lidská komunikace.

Pokud jde o politický aspekt věci, mělo to v pokoji, který jsem obýval se šesti bývalými frontovými vojáky, přímo symbolický rituální význam. Visel tam v rámečku plakát zobrazující J. V. Stalina, jak s tužkou v ruce rýsuje na mapě SSSR větrolamy v povolžských stepích, a tak vlastně načrtává i konkrétní obrysy komunismu. Když se na stole objevila vodka, otočil se plakát ke zdi a místo něho vévodil pokoji amatérský obraz kurtizány carského Petrohradu, namalovaný na rubu. Zároveň se zamykaly dveře a tím se otevíraly dveře několika hodinám, kdy nemusí být přetvářky.

Tady jsem poprvé slyšel historky z války, které byly v úplném rozporu s představami o poměrech v Sovětské armádě, které jsme si vytvořili ze sovětských filmů a literatuy ještě v Praze. Najednou jsem pochopil, že vyslovit před těmito lidmi nahlas své uvědomělé názory, nebudu jim připadat jako revolucionář, ale jako blbec formátu kadeta Bieglera. Tady mi člen komunistické strany vyprávěl, jak na Ukrajině v jeho kolchozu čekali, že s příchodem hitlerovských armád se zruší kolchoz, rolníci dostanou půdu do soukromých rukou – a nastane  ráj. Jak potom přišli Němci, zapálili vesnici a postříleli každého, kdo neutekl. A jak ti, co utekli do lesů, už tam našli stranického tajemníka, který organizoval partyzánský oddíl, a tak se stali partyzány. A jak potom opravdu s nasazením života bojovali, protože viděli, že jde o krk a žádný ráj nikde nečeká a čekat nebude.

Po pěti letech života v Moskvě jsem nakonec zjistil, že pro poznání vnitřního světa sovětských lidí je mnohem důležitější a podstatnější číst Tolstého, Dostojevského, Čechova a Gogola, než celou produkci literatury socialistického realismu. Že i všechny hluboce pozitivní vlastnosti těchto lidí koření mnohem podstatněji ve staré ruské podobě obecně lidských hodnot, než v oné industriální civilizaci, kterou prožívají v její socialistické podobě.

Přesto však existoval v sovětských lidech počátkem padesátých let jeden významný bod, v němž se jejich skutečné smýšlení, přesvědčení a víra zvláštním způsobem snoubily s oficiální ideologií „sovětského patriotismu“. Při nesčetných příležitostech jsme se přesvědčovali, že veliká většina lidí v SSSR skutečně věří tomu, že jinde ve světě, v kapitalistických státech žijí pracující lidé mnohem hůře než oni – a to i v materiálním, spotřebitelském smyslu slova. O realitě tohoto okolního světa však nevěděli prakticky nic.

Jednou v noci mě probudili studenti z jiného pokoje a chtěli, abych šel rozsoudit jejich spor. Předmětem hádky bylo, zda je možné, že v Československu jsou všude na vesnici domy z kamene a cihel (nikoli ze dřeva a hlíny) a mají taškami kryté střechy (nikoliv došky ze slámy). Frontový voják, který byl za války v ČSR, tvrdil, že to tak je. Student odkudsi z kolchozu, který viděl jen svůj kolchoz a pak Moskvu, tomu nevěřil. Ostatní nevěděli, zda je to možné, nebo ne. Bylo tam asi deset lidí ve věku od dvaceti do třiceti let. Dal jsem za pravdu vojákovi, který ten zázrak viděl. Debata tím skončila, ale na tváři hlavního odpůrce jsem viděl, že není zcela přesvědčen. Zřejmě mě podezíral, že využívám situace k národní sebechvále a nejspíš lžu.

Lidé s takovým obzorem lehce spojovali své skutečné přesvědčení s oficiální ideologií a propagandou, která je každodenně ujišťovala, že jejich země je ve všem všudy vzorem celému světu. Ale i vzdělanější lidé, kteří přece jen měli o světě představy konkrétnější a pravdivější, vcelku vyznávali víru v mesianistickou úlohu své země: tradiční velkoruské mesiášství se tu spojovalo v podivné ideové ideové směsi s oficiálním mesianismem sovětským, marx-leninským. Oporou toho všeho bylo tehdy hlavně přesvědčení, že Sovětský svaz rozhodl za cenu nesmírných obětí ve válce o osudech lidstva, a proto má přirozený nárok na úctu ostatních národů. Kritický vztah chápali takto uvažující lidé často jako nevděk, neúctu k jejich obětem – docela stejně jako jejich vláda, kterou jinak v mnoha směrech viděli kriticky. 

      

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Slimova pošta se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

84 reakcí na Zdeněk Mlynář 1: Konec zimy

  1. kočka šklíba napsal:

    Nevím, jsem narozená po 2. světové válce, o dost, v SSSR ani v Rusku jsem nebyla, a tak samozřejmě nemohu posoudit zda to, co Mlynář píše, je pravda. Nicméně tohle podle mého pravda je : „Oporou toho všeho bylo tehdy hlavně přesvědčení, že Sovětský svaz rozhodl za cenu nesmírných obětí ve válce o osudech lidstva, a proto má přirozený nárok na úctu ostatních národů.“
    Úctu, ano. A to se jim dostává čím dál méně.

    • tata napsal:

      PRACOVAL JSEM TAM,takže pravda to je a nedá se uplně popsat pochopit už vůbec.Zajímavě to popsal Rosta,takový zajimavý pohled a myslím že hodně sedí.Největší chyba je si myslet že jim mužem rozumět a měřit to našimi hodnotami

  2. z/a/drátovaný Rosťa napsal:

    Rusko je jiný svět. Barzoj ( kterého obdivuji a nikdy ho asi mít nebudu ) měl pro elitu větší cenu, než padesát mužiků. Přišlo k říjnu v listopadu a ten mužik si malinko polepšil. A mnoho krásných věcí, které by jinde člověk neviděl, se tehdy, bohužel, zničilo. I ta plošná likvidace Barzoje. Elektrifikace a sovětismus, rovná se komunismus ( této filosofii jsem moc nerozuměl, nejsem genius ). Vybabrat se z toho sajrajtu do normální společnosti chce čas. Ten nebyl, páč přišel Hitler. 24 milionů mrtvých Rusů, převážně mužů, udělalo své. Jako bych viděl plakát Sovětská žena náš vzor. Řidička traktoru, pracovnice se sbíječkou …. a jako adolescent jsem z toho měl prču, blbec. Poválečná léta. Čistky jsou Stalinovi vyčítány a v kolébce demokracie „mekártismus“ nedělal nic jiného. Když se podívám dnes u nás, jak tu řádí pátá kolona, tak se padesátým letům vůbec nedivím.
    Gorbi Rusku udělal medvědí službu, Jelcin se funkcí propil za poplácávání západních politických veličin a Rusko na kapačkách dává na nohy zlý Putin. A to už bylo nachystáno do zastavárny, takže pro Putina slušného slova nebude a Rusku se bude škodit, dokud se k jeho bohatství západní „demokraté“ nedostanou.
    Pokud nám od někud v dnešní době přichází mráz, není to z Kremlu.

    • jaa napsal:

      Přesně sedí. Taky bych herr Müllera nějak neoslavovala. Byl to člověk prapodivný – známější až při likvidaci Novotného. Co dělal do té doby – původ, rodiče – hlavně aktivistické působení po únoru 1948 se tutlá, stejně jako práce soudružských úderek na školách všeho typu – vyhazování učitelů a studentů při jejich prověrkách. – Já myslím, že souzi brali bez prověřování kdekoho a proto na to doplatili. Lidi – co se a/ přejmenovávají, b/ tutlaj původ a pod. ,neberu. Kdo ví proč to všechno dělal. Prostě jim nevěřím a jak doba posledních pár let ukázala – zcela právem. Kdyby se jim to povedlo – tak jsme tu tenhle maglaj měli už od 68.

      A k tomu rusku – hmm – co je to za politika a údajného vzdělance , který „nechápe“/“nechápal/ co se vlastně v Rusku událo – to přeskočení jedné vývojové etapy přece nešlo jen tak. Čili další omezení myšlení – tedy ač-li to už tehdy nebyl záměr.
      Ju a taky to jak se „zázračně“ aklimatizoval v Rakousích a ve světě západním… jé je. Ono by se toho našlo….

      • Miluše napsal:

        Jaa, nespletla jste si jména? Řeč je o Zd. Mlynářovi.

        • jaa napsal:

          NO leda bychom měli dva stejného jména

          • brtnikvbrlohu napsal:

            Zajímavé – opravdu? chtělo by to verifikovat z dalšího zdroje – změna německy znějícího jména ale nebyla zřejmě po 45 zase taková výjimka – měl jsem i v širším příbuzenstvu.

        • Slim napsal:

          Ne to vy jste jednou omylem napsala Vladimír M. To je syn Zdeňka (a Rity Klímové. Rozvedli se)
          Spíš by mě zajímalo, co kádrově zdatná jaa postrádá o „dědečkovi z otcovy strany“. A co je podezřelého na přeorientaci na broučkařství. Někdy skončil jako čerpadlář, někdo jako knihovník. Že o tom paní jaa nic neví, neznamená že to nebylo. Máme tu řadu nedůvěřivých. Chi.

          • Miluše napsal:

            Ano, uvědomuji si to, omlouvám se. Spletla mne ta shoda jména s aparátčíkem přes kulturní záležitosti.

          • jaa napsal:

            Slime, nic proti – ale tak nějak, jak je něco neúplné, nebo v rozporu s tím co jsem prožila – tak holt začnu přemýšlet. Tak nějak neumím lidi a cokoliv hodnotti až od některého data. Holt to musím mít sakumprásk a přeskakování či zamlčování některých období či poslounosti mne hned kopne. Bohužel ale většinou právem.
            Proto obdivuji Navaju a další , jak neskutečně nestranně nám předkládají životopisy různých a většinou nám bohužel docela neznámých lidí, kteří pro lidstvo něco udělali. Musí to být obrovská práce a taky .velký um – nepodlehnout „oslavě“ a psát a dohledávat souvislosti.
            Teda ten Štefánik – ten mne dostal, máte můj obdiv Navajo. Dost jsem o něm četla v knize o čs. legiích ve Ftrancii , ale takový životopisný souhrn – to musela být fuška,. Dík.

            • NavajaMM napsal:

              Díky, pani jaa, som veľmi rád, že to nepíšem do šuflíka. Na toho Štefánika som mal šťastie. Našiel som v knižnici dielko od Vojtecha Rušina zamerané práve na toto jeho astronomické obdobie. Mám ju v zdrojoch na prvom mieste a skoro všetky citácie Štefánikovych zápiskov a listov sú odtiaľ.
              https://veda.sav.sk/kniha/rusinvojtech-astronom-milan-rastislav-stefanik
              Autor sa odvoláva (cituje) na dielo Zápisníky M. R. Štefánika, ktoré vyšlo v Prahe 1935 a zostavili ho Josef Bartůšek a Jaroslav Boháč.

        • jaa napsal:

          http://www.totalita.cz/50/50_01_003.php
          Byla jsem tehdy děcko, ale vím, že dva příbuzní vylítli z gymplu. Děvče se vdalo a klukovi se podařilo – aby nemusel k PTP -do Austrálie….

          • Slim napsal:

            Tomuhle taky nerozumím. To broučkaření a čerpadlářství se vztahuje k začátku 70. let, ne 50.
            A Mlynář nebyl žádný ÚDAJNÝ vzdělanec – hmm – ale jeden z mála našich dobrých politologů. Jeho skripta z teorie státu a práva pro PF patřila k vyhledávaným.
            Tož tak, ju?

            • jaa napsal:

              Jen tedy ještě – příčina a důsledek,. Nic není samo o sobě.skripta možná byla/ otázkou je kdo byl tvůrce/ … ale jestlipak jste to porovnal z praxí 1. republiky… co jsme tu měli dřív. Tak nějak… Noa to broučkaření 🙂 všechno souvisí se vším. jedni šli do kotelny, nebo v 50tých do hutí či dolů – on si hačal v Národním muzeu a dělal co: Ono i na tu entomologii se obvykle studuje a nikoliv práva, či politické děsy.. Takže jej tam někdo na určitou dobu zašil… aspoň to tak vypadá…..
              Ale říkám si, že bez politologie by možná bylo lidem líp. Kdo ví Včíl máme těch …ologů hafo a přesto jedeme z kopce šůsem, takže kdo ví

  3. Cech napsal:

    To zásadní a naprosto chybné je, že Rusové ani po 100 letech neumí používat ani ty elementární manipulační technologie, tak jako my.Prostě oni se nedokázali poučit ani z WWII a naprosto čitelných pouček Josepha Goebbelse. Na rozdíl od Rusů u nás jsme s Josephem Goebbelsem dokázali spolupracovat např přes Lidu Baarovou taktéž i pochopit jeho myšlenky.
    Zde vycházím z poznatků Taty, že rusové prostě inklinují k vodce jako léku na společenské neduhuhy.
    To co zlomilo rusům vas je naše akce v padesátých letech, popsaná např ve „Splinter factor“.
    Prostě ta obrovská neschopnost stalinského vedení zabezpečit alespoň elementární data o dvojitých agentech ve službách CIA jej stála nejen život ale způsobila i současný stav, kdy je rusko jak napsal Rosťa na kapačkách a čeká jej pozvolný rozpad.
    Mlynář jako budoucí pacovník, který zabezpečoval likvidaci podpory Antonína Novotného odvedl pro nás velký kus práce.
    Takže k roku 1968 a práci Zdeňka Mlynáře :
    Na každé správě StB se uskutečnila tajná selekce ´zvlášť spolehlivých´, kteří měli opět za pomoci ´zvlášť spolehlivých´ příslušníků Lidových milicí zatknout asi tisíc nepřátel Antonína Novotného.“ V čele operativního štábu stáli ministr vnitra Josef Kudrna, jeho zástupce pro Státní bezpečnost plukovník Jaroslav Klíma, generál Josef Stavinoha a další vysocí důstojníci.
    O akci údajně věděli ministr obrany Lomský, jeho náměstkové Rytíř a Janko, ze Zpravodajské správy nejspíš tajemník hlavního výboru KSČ plukovník Josef Dudek.
    Do zatýkacího seznamu StB se dostali Josef Smrkovský, František Vodsloň, František Kriegel, Ota Šik, Jiří Pelikán, Alexander Dubček, Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Alois Indra, mnozí spisovatelé, umělci, herci, generálové, důstojníci Bezpečnosti, političtí pracovníci.
    „Když už se měla akce rozjet, ozval se na stole Antonína Novotného telefon, Volal Brežněv a slovy prý nevybíravými napadl jeho neodpovědnost. Řekl, že žádný puč v Československu nepotřebuje, stejně tak jako masové zatýkání »oddaných soudruhů« Koldera, Biľaka, Indry a jiných.
    No a tak je to stále dokola – > “ Kádry řeší vše “ ; kdeže, to je ta zásadní chyba ‎Yakova Dzhugashviliho.
    Tož prostě rusové neumí plánovat dlouhodobě a když něco nejde, tak to zkouší jinak na rozdíl od nás, kdy my to zopakujeme znova ale mnohem větší silou.

  4. NavajaMM napsal:

    Pokúsim sa varovať, aby sme nespadli do pasce tendenčnosti. Drevené domy na predmestiach Moskvy snáď mohli šokovať mladíka z Čiech, kde sú „všude na vesnici domy z kamene a cihel“, zvlášť keď boli plné noviny fotografií o budovaní nových stavieb.
    No aj dnes sú u nás na Slovensku ľudia, ktorí bývajú v drevených domoch ako pred 200 rokmi, mnohí z nich úplne dobrovoľne a niektorí z nich sa kvôli tomuto štýlu života prisťahovali z Česka. Napríklad na akúsi samotu Zaježová, ktorú ani nenájdete na mape. Ak si myslíte, že za zaostalosť môže socializmus, tak sa príďte pozrieť do rómskych osád na Spiši a Šariši (alebo hoci na Luník IX v Košiciach) a porovnajte si to s obrázkami spred 30 rokov.
    Ten materializmus nie je všetko. Zažil som v ZSSR, ako pri prípitku (pozor, tá vodka sa nepije len tak, ako u nás pivo, je to spoločenský rituál) začal chlap recitovať báseň a postupne ju všetci nahlas recitovali zborovo, niektorí postojačky.
    Čo o úrovni človeka hovorí, keď má najnovší outfit, v ruke smartfón a pod pazuchou tablet, keď považuje Prahu za hlavné mesto Čečenska, Irak hľadá na mape Austrálie a Rusov považuje za ľudožrútov.

    • jaa napsal:

      JO sedí – já tam byla v zimě r. 1969/70. A samozřejmě tenkrát holka zvědavá – vlezli jsme – bylo to někde u Ostankuna – k těm domkům a vevetřeli se na návštěvu. Che – možná to mu nebudete věřit, ale jeden kanonek vyhřál celý dům, krásně teploučko při těch venkovních mrazech, domky jako ze škatulky – zdobené vyřezáváním. V létě patrně u každého zahrádka. Čisťounko, čajovar v provozu.- Prostě zážitek.
      Moc jsem litovala, že to nenechali – třeba jako muzeum. a že celou tu čtvrt zrušili. Byla to nádhera. No jo no – kdo nepoznal neuvěří a bude to poměřovat jen vlastními znalostmi apopř. zkušenostmi.

  5. Miluše napsal:

    Především si myslím, že bychom se dnes měli vyjadřovat zatím k první části pohledu Vladimíra Mlynáře na historii Pražského jara. Věřím, že nám další vývoj Slim ještě zprostředkuje.
    Osobně jsem se také musela vlivem zkušeností vypořádat s jednostranným pohledem na Sovětský svaz a poopravit si své názory.
    Když mi po návratu z Festivalu mládeže (1957), který byl velkolepým a slavnostním setkáním mládeže celého světa, skutečnou oslavou míru, lidé říkali: „to určitě nechali všechny ty živly zavřít, abyste to neviděli“, přela jsem se, že tomu tak není, byla jsem oslněná tou slavnostní událostí.
    Proti kritikům jsem argumentovala, že nesmíme zapomínat na vděčnost za oběti, které válce přinesl Sovětský svaz, jaké musejí být těžkosti zásobit takové množství lidí, takové rozsáhlé území. Přitom všem jsem si uvědomovala, že leccos není v pořádku. V osmnácti letech jsme byli tři z ročníku navrženy za kandidáty strany. Řekli, že za úspěšné studium, ale zřejmě si někdo splnil stranický úkol získat nového člena. A právě všechna tato formálnost, nekonečně dlouhé schůzování, nutné projednávání usnesení sjezdů dává za pravdu slovům Z. Mlynáře, že „moje generace byla předčasně zpolitizovaná bouřlivým vývojem tehdejší doby a zároveň byla generací bez politických zkušeností“.
    Poslední odstavec je přesný a odpovídá i mému vyrovnání se s vlastním svědomím.
    Budu zvědavá na další část.
    Děkuji tímto Slimovi za potřebný vhled do ne až tak vzdálené historie.

    • jaa napsal:

      🙂 hmm Miluše, tak nějak jste mi připoměla jednu dááávnou poznámku jednoho z mých strýců: “ Že se ženil z mladické nerozvážnosti“. Promiňte mi, ale vůbec nechápu, proč se potřebujete nějak ospravedlňovat a hledat vhledy a pod.
      Co tam bylo – to jste viděla. Já sice neměla „problémy“ s členstvím, ale na podobné hytré narážky jsem reagovala podstatně jednodušeji. Já vím, co jsem viděla to jsem taky řekla, popř doložila fotkami, a komu se to nelíbilo, tak jsem s ním už o tom nemluvila. Opravdu nevím, pro bych měla někoho přesvědčovat či měnit názory. . A projezdila jsemtam toho docela dost. nynější Azerbajdžán, Gruzii, Kavkaz a dost z evropské části, včetně důkladné znalosti Kyjeva, Moskvy a Petrohradu.Taky Krym a pobaltské. Opravdu nemůžu říct, že bych něco opravovala a upravovala. Jistě jiný byl a je život ve městě a zcela jiný život byl v zapadlé vísce. /To zase vím od kluků co dělali na ropovodu. Je to obrovská země a nemůže to být všude stejné. I když třeba na Ojmjakomu/ bylo naměřeno až -70/ – dřevěné domy. Ju a taky zemljanky – přii 30st. mrazech a větru na šířínách je t ov podstatě nutnost. Naše paneláky by tam neměly šanci. A přesto tam žijí lidé, není možné – z té země udělat jen dojnou krávu na nerosty a lidi nahnat do měst. Ta velká země, aby žila- potřebuje být osídlena lidmi, kteří v ní umějí žít. To dá rozum, že je to úplně jiné než u nás kde máme dědiny pár km od sebe a nejhustější síť silnic a kolejnic. JIstě že úplně jiné než v Moskvě je to třeba na Bajkalu… kam jsem se už nedostala. Nebo v širých stepích, kde se jinak v zimě prostě nedá. Jestli se nepletu je to přes 6 poledníků – takže obrovský prostor.
      No a opět to ukazuje neznalost, ne-li hloupost a nepochopení těch lidí údajně moudrých. Co z ní chtějí udělat pustinu, jako se jim to povedlo v americe. No hujávolové.. tož tak.

      • jaa napsal:

        Pane domácí – poslala jsem Vám ten Ojmjakom?

      • Miluše napsal:

        Mrzí mne, že jste to takto pochopila. Vyjádřila jsem se k uvedenému textu, tedy k tomu, co předcházelo Pražskému jaru. Asi ne dost jasně, protože stejně jako Vy, jsem nepřestala mít ráda Rusko, jeho lid, kulturu, jazyk, všechna ta místa, která popisujete. A nikdy jsem nepřestala být vděčná za jejich oběti ve válce. . Doufám, že čtenáři zde u pana Bavora to mohou dosvědčit z mých předchozích příspěvků do nedělních chvilek poezie, z překladu O ruské duši, z pocitů, prožitých na Piskarevském hřbitově …
        Ruština byla mým pracovním nástrojem do listopadového sametu a pak i později, kdy došlo k rozpadu. Ale snad nás Slim ještě seznámí s myšlenkami Zd. Mlynáře a vývojem, událostí.
        Věřím, že bychom našly společnou řeč. Až budete v Praze, dejte vědět, zvu Vás na čaj ze samovaru a popovídáme si. Pan Bavor Vám může dát na mne kontakt.

        • jaa napsal:

          Jejda – nemáte náhodou tuším o d Tvardovského – báseň o bílé višni? Kamsi se mi ta knížka zatoulala a moc se mi líbila.

  6. Ahele napsal:

    OT, ale zřejmě důležité. Novinky, Idnes, Lidovky píší, že DLR a LLR vyhlásily nový stát Malorusko s hlavním městem Doněckem, protože podle nich Ukrajina jako stát přestala existovat a její jméno je zdiskreditováno.Uvádějí to jako hotovou věc, ale Sputnik píše, že Zacharčenko to navrhl.
    https://cz.sputniknews.com/svet/201707185651943-vedouci-predstavitel-dlr-stat-malorusko/
    Je to čerstvé a uvidíme co bude dál.

    • Ahele napsal:

      http://rusvesna.su/news/1500363741
      Глава ДНР Александр Захарченко только что заявил, что Донецк и Луганск принимают решение создать на переходный период (до 3 лет) государство Малороссия.
      …Zacharčenko oznámil, že Doněck a Luhansk se rozhodli založit na přechodnou dobu (3roky) stát Malorusko.

      Создатели Малороссии исходят из того, что ДНР и ЛНР остались единственными территориями «бывшей «Украины» (не считая Крыма, вернувшегося в состав России), где сохранилась законная власть.
      …Zakladatelé Maloruska vycházejí z toho, DLR A LLR zůstaly jedinými oblastmi, „bývalé Ukrajiny “ (vajma Krymu, který se připojill k Rusku), kde se zachovala zákonná moc.

    • jaa napsal:

      Omlouvám se – ten bodík je neúmyslný – sklouzla mi myš. platí opak

  7. berkowitz napsal:

    Bude zajímavé sledovat pokračování onoho „Mrazu ..“. V US knihovnách je anglický překlad, kde je Havel zmiňován taky a taky jeho členství v KSČ v roce 1967. V Té době se Pravdoláska ještě nevěnoval disidentství.

    • okolojdoucí napsal:

      Uvádím na pravou míru to členství Havla v KSČ. Sám jsem totiž po tom kdysi pátral. V anglickém textu je uvedeno Havlovo členství v CPC, což si někdo vyložil jako Communist Party of Czechoslovakia. V kontextu textu i ve skutečnosti byl Havel členem Czech PEN Club, národní pobočky mezinárodního sdružení spisovatelů. Tím Havla nijak nehodnotím, tj. ani nehájím, ani nehaním.

      • Slim napsal:

        To máte marné, Cech to četl v „US zveřejněných dokumentech“.
        Že si asi spletl CPC s CPC, určitě Jakova s Josifem, že vyvrátil citát, který sám, neznámo proč vnesl do diskuse, co na tom záleží? Vsjo ravno!

        Ten citát je ostatně správný, jak lze dohledat. Zato logicky nesmyslná je jeho formulace „prokazatelně neřekl“. Lze možná dost často prokázat co někdo řekl, ale ne co NEřekl. Takové hovadiny mi obvykle berou chuť něco psát…

        • Cech napsal:

          To asi ANO protože Zdeňek Mlynář vystudoval právnickou fakultu Lomonosovovy university v Moskvě, kde byl spolužákem M. S. Gorbačova a jeho vzpomínky na Michaila Sergejeviče Gorbačova nám také uveřejníte či nikoli ?

          • Bavor V. napsal:

            Knihu jsem nečetl, ale nepředpokládám, že by v době psaní knihy stál nějaký Gorbačov za zmínku.

            • Slim napsal:

              Ne tam není. Kde jsou nějaké jiné M. vzpomínky na MSG, kromě příležitostných poznámek v novinových článcích, nevím. Hodily by se.
              Já si jenom pamatuju, ale nevím odkud, že Gorbymu Mlynář imponoval, protože uměl německy. A vůbec mu asi připadal jako weltman.

              Tohle je vůbec časté, důsledek zavřených hranic. Už jsem tu kdysi zmínil, že když se Svjatoslav Richter dostal prvně mimo SSSR, bylo to do Prahy a bylo mu 35. A domnívám se, že ten dojem byl tak silný taky proto a Richter sem pak velmi často jezdil hrát, i v dobách, kdy do USA už dávno nejezdil.

            • poznamkovnik napsal:

              Pravděpodobně jde o tuto knihu:
              Reformátoři nebývají šťastni / Gorbačov Mlynář
              https://www.cbdb.cz/kniha-152951-reformatori-nebyvaji-stastni

          • LB napsal:

            Přestaňte blbnout Cechu, než slima otrávíte.
            Každý přece ví, že ti dva byli spolužáci, ale vy o tom píšete jakoby chodil do školy nejmíň s Hitlerem. A přeskakujete úplně nekonzistentně a melete jako kafemlýnek.

            Jinak je to dobré, ale záběr strašně zeširoka, jsem zvědav jak se to dá dokončit

            • Slim napsal:

              Ta poznámka o AH mě pobavila, díky! 😀 S tím chodil do třídy L. Wittgenstein

  8. Slim napsal:

    Vezmu pár poznámek naráz:

    Havel je v knize zmíněn jen jednou, v jiné souvislosti. Členem KSČ skoro určitě nebyl.
    Pokračování vidím před dovolenou tak jedno, je to pracné; navíc reakce jsou poměrně „obranářské“.

    @Navaja. Past tendenčnosti nehrozí, Z.M. si byl vědom dvojsečnosti své výpovědi.

    Nicméně, musím dodat aspoň to hlavní: materialismus sice není všechno, ale dobré 3/4 „všeho“. Co hlavně vedlo k roku 89? Vidina Mercedesů místo Škodovek. Proto se taky jednalo spíš o převrat velkých měst než venkova (ten věděl, že si polepšil, a to v době nedávné) a proto ČR (OF) spíš než SR (VPN).

    A Cechovy temné nápovědi 🙂
    Četl jsem, nejasná motanina. Co tam třeba dělá Stalinův syn Jakov? Co to má vypovídat o ZM?

    ALE HLAVNĚ: tento způsob diskreditace je nepřesvědčivý. Tak Lenin byl nějakou dobu německým „agentem“, v této optice. Což mu nezabránilo, aby byl vůdcem vítězné revoluce.
    Na Stalina měla Ochrana dost rozsáhle spisy (ač jejich obsah je asi mylně interpretován) a v čem mu to zabránilo?
    Dtto Walesa, ačkoliv tam to agentství je spíš reálné. Ale zase, no a co?

    Mediální šablonisté musí inovovat. A „fakta“ neexistují sama o sobě.

    • Cech napsal:

      Havel bohužel jestli chcete nebo nechcete pane Slim byl, prostě těmto US zveřejněným dokumentům je možné věřit.
      To zásadní v dalším je, že větu „kádry řeší vše“ Иосиф Виссарионович Джугашвили bohužel prokazatelně neřekl.
      Zdá se že asi bude nutné vždy za Vaším chvalozpěvem pro Zdeňka Mlynáře uveřejnit něco málo reality z US knihoven.
      Neboli požívejme Zdeňka Mlynáře ne jako beranidlo pro současnost ale jako poučení z minulosti.
      Tož asi tak nějak.

    • NavajaMM napsal:

      Z.M. som čítal pomerne dávno a už si pamätám málo detailov. Teším sa na ďalšie pokračovania.

  9. Slim napsal:

    OT upoutala mě aktualitka
    https://www.novinky.cz/ekonomika/443832-ceske-letadlo-travel-service-sjelo-v-burgasu-z-drahy-letiste-je-uzavreno.html

    S Travel Service lítám nerad. Je to přetížená společnost s olítánými letadly. Zpoždění jsou pravidelná

      • Slim napsal:

        No jo. Letěl jsem s T-Service v roce 2008 na Madeiru. Start měl být po půlnoci, nakonec byl v 5. Ten první se totiž konal asi ve 2 a při rozjezdu, poměrně blízko „bodu nenávratu“ sundal pilot „nohu z plynu“! Nevím jestli jste to někdy zažili?
        A pak se to opakovalo ještě 3x !! Po druhém nebo třetím pokusu k letadlu přijeli nějací technici a dlouho cosi kutili. Řekli nám, že všechno je v pořádku, ale že jim svítí nějaká kontrolka, která by svítit neměla. 😦
        Nakonec jsme vzlétli napopáté, divím se sám sobě, že jsem nevystoupil.
        Při zpáteční cestě přilítli s 3 hod zpožděním, ale asi hodinu dohnali. Oni jsou ty letové časy kapku vyvatované, ukazuje zkušenost

  10. Bavor V. napsal:

    A potvtrzeno starší úsloví, že rozdíl mezi fámou a pravdou je cca 14 dní. Koala KDU-STAN končí.

  11. oh napsal:

    Já jsem váš vůdce. Nepotřebuji žádný tlak, žádné komentáře,“ dodal před nastoupenými armádními důstojníky a jejich rodinami. Ve svém projevu mimo jiné zdůraznil, že nedovolí, aby se takové chování opakovalo.

    • Slim napsal:

      No ano, oh.

      Setník Makro musí podstoupit ještě řadu dílčích bitev, než nastoupí do finále s lordem Voldemortem, jménem šojble. Uvidíme, jak mu to projde.

      Btw.Trumfík dneska prošvih‘ Obamacare. Možná vidíte souvislost

      • Slim napsal:

        A Lojza Jarolím z Brna k tomu podotkl:
        Vypustí Generálové Šakala?

        • oh napsal:

          Myslíte, že setník Makro bude mít takovou kliku a výdrž jako generál? 🙂
          „Ať si to přiznají nebo ne, ať s to uvědomují nebo ne, všichni ti vážení evropští politici myslí jen na svou kariéru. Na svou zemi z vysoka kašlou.“

          • Slim napsal:

            Náčelníkům jenerálních štábů se stanou i horší věci. Třeba letecká nehoda. Jeden francouzský to zažil a taky jeden sovětský. 😀 Pro setníka je to jen začátek

          • Slim napsal:

            A na franc. citát kontruji z téže země, řekl ho lékař:
            Válka je příliš vážná věc, než aby se dala svěřit vojákům

        • kočka šklíba napsal:

          Pokud měl na mysli opravdového Šakala, tak asi už je příliš starý ;).

          • Slim napsal:

            To je fakt, ale on se umí dobře maskovat.

            Muž, který na sobě nikdy neměl džínsy + skutečná angličtina, né američtina

  12. ji5 napsal:

    Knihu Mráz přichází z Kremlu jsem četl za hluboké normalizace. Je poplatná své době a snaze jejího autora vystoupit z komunistického vláčku.

    Jako pamětník té doby mohu s klidem říct, že neexistuje objektivní zpracování období 1946-89. Mají na tom vinu i komunisté, protože mohli a měli po roce 1989 otevřít archivy a vydat knihu s titulem, „Byli jsem v padesátých letech blbí“ a skočili jsem na lep CIA.

    Československá historická věda pracuje na úrovni Radia Jerevan. V podstatě to, co publikují, je pravda s tím rozdílem, že to bylo lecos bylo trochu a nebo úplně jinak.

    Nedávno jsem četl, že Gottwald byl vrah (možná kvůli Horákové). To se samozřejmě nesmí říct o Eisenhowerovi, který (přes přímluvu takměř stejných celebrit) nechal popravit Ethel Rosenbergovou. Ono se sice ukázalo, že Ethel byla zcela nevinná, ale za oceánem se rehabilitace nenosí.

    Když jsem v roce 1967 začal pracovat na Přírodovědecké fakultě, byli tam ještě někteří padesátníci, kteří měli pověst sekerníků. Tedy lidí, kteří se snažlili vytlačit po Únoru 48 pravicově orientovanou generaci profesorů. Levicovost doby jim v tom jistě nahrála, ale v podstatě to byl střet generací.

    Zmiňuji to, protože bez znalosti vnitřních souvislostí a detailů, nelze mnohé události pochopit.

    Období 1948-53 bylo poznamenáno naprosto nehorázným vměšováním Západu do vnitřních záležitostí Československa.

    Kdo ví, že měnová reforma v roce 1953 měla svoje protějšky skoro ve všech evropských zemích. Kdo ví, že s ní bylo spojeno odstranění přídělového systému a hlavně zavedení pensijního a zdravotního systému?

    Mezinárodní rozměr Srpna 68 nelze pochopit mimo kontext invaze USA do Panamy v roce 1989. Tam se znelíbil bývalý agent CIA Noriega a tak jeho zem vybombardovali. Zahynulo při tom 2-6000 lidí. No šlo o Panamský průplav. Noriega se ukryl na Vatikánském velvyslanectví a mezi tím, jeho z voleb poražený oponent, složil presidentskou přísahu na americké vojenské základně.

    Husákovu normalizaci lze považovat za úspěšný pokus uklidnit Moskvu a dát najevo Západu, že v Československu neexistuje „umírněná opozice“ a tedy podmínky pro občanskou válku.

    Komunisty, kteří se v šedesátém osmém obávali restaurace kapitalismu, nelze pochopit bez toho, co se stalo v roce 1989. Bilak se spletl o dvacet let.

    • jaa napsal:

      Mám takový dojem, že se pletete, ať už záměrně nebo nepochopením. 1968 – podle mne nemá žádnou souvislost s jižní amerikou a tamějším děním. I když je mi záhadná tolerance amíků ke kubánskému režimu a naopak- tam mi to nehraje a fest.
      Jinak ve světle dění po 89 – je jasné, že aktéři 68 byli ti samí co zde systém instalovali a věděli jak funguje- stačí si projít jména a taky jména „vstoupuvších“ do politiky po 89. Je to jasné jak facka. . Taky úspěchy té nenáviděné 1/6iny světa,. které je nutili – stále více věnovat vlastím lidem/ výhody- zrušení segregace/1954/ to všechno jsou důsledky té- dle jejich mínění – nerovnováhy- nebo jejich nadvlády. Museli ustupovat a to se jim samozřejmě nelíbilo. a pod/. A potom nebylo to první ?“zkoušení“? co to udělá, když se začne do systému vrtat – ať už pátou kolonou nebo pozůstaky kolaborantů s němci. /Maďarsko, tuším i Polsko no a pak my. Prostě opatrně zkoušeli co rusové na to – kam až jsou ochotni jít.
      Zjistili, že dvě zmíněné skupiny nemaj šanci – nebo že by se to otočilo úplně jinak – proto finanční injekce disidentům a dalším prodejným a omladině . Koneckonců bylo to vidět po 89 a je to vidět i nadále i když hlavně to zaměření na blbé mladé. . Sojuz se sice podařilo díky Gorbymu narušit ale zatím ne- zničit. Příliš mnoho lidí si tam ještě pamatovalo – jak bylo dřív. A taky příliš mnoho lidí zjistilo CO VLASTNĚ ZNAMENÁ TA DEMOGRACIE PO AMERICKU.
      sORRY – ALE TY vAŠE VÝVODY NEBERU… NESEDĚJ….

      • Bavor V. napsal:

        Obávám se, že vy jste nepochopila. Třeba ta souvislost s Panamou. Dobře, když se vám nezdá Panama, co třeba Grenada? Tam také došlo k „přátelské pomoci“, aby se náhodou ten ostrůvek nepřidal ke Kubě. A tolerance Kuby? Jste na omylu. Spíše neschopnost s ní cokoli udělat. Nepochopení toho, že Kubánci měli amíků plné zuby a nechtěli je zpátky. Takže tam nemohli organizovat „Majdany“, nebylo s kým. Svět prostě byl rozdělen a každý si hlídal svoje. A informace, které se uvolňovaly, byly ideově na stejné úrovni jako dnes. Něco se smělo, něco ne. Jenže dnes máme ten zatracený internet. Takže víme víc, než by si kdo přál. A umíme přemýšlet. I když občas sáhneme vedle (jako teď vy). Ale pořád to je ten stejný směr, neoficiální, ale většinově skutečný

      • kočka šklíba napsal:

        Také si myslím, že jste psaní pana Jírovce úplně nepochopila ;).

        • jaa napsal:

          NJN holt chybí mi : vyšší vzdělání, tím i rozhled a taky zkušenosti z imigracenv zámoří. To pak člověk jinak chápe -a pouze z místního rozhledu.. 🙂 asi 🙂

  13. blbíš napsal:

    … ve vší úctě, abych řekl pravdu, pane Jírovče, už mě opravdu nezajímají Ty „Vaše“ souvislosti, protože jak sám píšete, je těžký se dopracovat k objektivitě i mnohdy těm, co si to zažili na vlastní kůži. Ale co mě hergot zajímá, jak to, co jsem v tý době přežil, prožil a zaznamenal, vyhodnotím pro svoji /naši budoucnost !!!už tu velice blízkou (= … jak se vůbec zachovám a jak mně to zachování bude umožněno?)!!! VONI, co tahaj za nitky, to dělaj nesmírně chytře, protože mě/nás postupně vodstrčili na vedlejší kolej a tu hlavní kolej odpojili vod výhybek za současnýho tleskání nepamětníků a zapomětníků. A stačil jim k tomu pouhej konzum a to všechno, co s ním souvisí!!! Obávám se, že těch mých nejbližších, co se mě občas na něco zeptaj, že to je hrozně málo = takže … asi sem už druh určenej na vymření … minulost bez budoucích souvislostí je mí/nám téměř k ničemu!

    smutný je, že i my, co pamatujem, mnohdy sami se sebou si nevíme rady

    • NavajaMM napsal:

      Priateľu, trafili ste to – „konzum a to všechno, co s ním souvisí“.
      Existuje aj vyskúšaná a overená cesta ako z toho von. Ukázal ju Gándhí. Tiež zničil britskú nadvládu v Indii cez konzum – soľ a menčester.
      Je druhá vec, že sa k nám ťažko pridajú desaťtisíce ľudí, ale aj tá sloboda, čo človek získa, stojí za to.

      • blbíš napsal:

        Vaše poslední věta, příteli … obávám se jen, že si už jenom fakt nalháváme … a že to rozhodně stát za to nebude … ale kéž byste měl pravdu

  14. K-k,. napsal:

    Slime, díky! Zdeněk Mlynář byl moudrý člověk, nemělo by se na něj zapomínat. Velmi zajímavá je i knížka „Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi : příspěvek k teoretické analýze“.

    • Slim napsal:

      Také děkuji.
      Hájit jednoduché pravdy proti předsudkům a nesmyslným teoriím je únavné.

      • K-k,. napsal:

        Ano, vzpomínám na jednu krátce porevoluční TV debatu Mlynář x Tigrid. Upřesním: kultivovanej, neagresivní Mlynář x Tigrid s fanatickým leskem v oku. A davy jásaly… 😦

Komentáře nejsou povoleny.