UČEBNICE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – 8.


NAPSAL Dr. CYRIL HORÁČEK,
Ř. V. PROFESSOR POLITICKÉ EKONOMIE NA ČESKÉ UNIVERSITĚ V PRAZE.
V PRAZE.
nákladem spolku českých právníků „VŠEHRD“ 1912.

POLITIKA POPULAČNÍ.

SMĚRY POPULAČNÍ POLITIKY.

Jevy populační ponejvíce závisly jsou na podmínkách a skutečnostech povahy přirozené. Tím samým dosah politiky populační, to jest záměrné činnosti moci veřejné co do poměrů obyvatelstva, bude dosti súžen a obmezen.
Politika populační může se pohybovati především ve směrech všeobecných, jež mají za účel zmírniti poruchy, plynoucí z relativního a přechodného nedostatku neb přebytku obyvatelstva. Toho se dá částečně docíliti povznesením intelektuální jeho výše, zlepšením všeobecných poměrů zdravotních, podporou výroby, příznivou úpravou poměrů důchodových, zjednáváním příležitosti ku pracovní činnosti a ku dostatečnému odbytu.
Hlavním úkolem vlastní politiky populační bude ovšem ona činnost moci veřejné, jež by vykonávala vliv na pohyb obyvatelstva co do jeho přírůstku neb úbytku. Přírůstek neb úbytek obyvatelstva může býti opět výsledkem skutečností přirozených, to jest poměr mezi počtem narození a počtem úmrtí, aneb skutečností od lidské vůle, poměrů hospodářských a sociálních odvislých, zejména od místního pohybu obyvatelstva, odchodem obyvatelstva do ciziny a příchodem jeho z ciziny, čili od vystěhování a přistěhování. Dle toho tedy politika populační bude míti za předmět jednak přirozený pohyb obyvatelstva, jednak jeho stěhování.

  1. Politika populační co do přirozeného pohybu obyvatelstva.

Přirozený přírůstek neb úbytek obyvatelstva záleží na poměru mezi počtem narození a úmrtí. Větší počet narození bude míti za následek příbytek obyvatelstva, není-li vyvážen vyšší úmrtností aneb ovšem vystěhováním. V jednotlivých zemích připadalo na l000 obyvatel ročně živých narozených dětí

dle Conrada                   1901-1905           1906

Rakousko . .                       35,5                   35
Uhry ….                              37,4                   36
Německo . .                        34,3                   33,1
Bulharsko                          40,5                   44,3
Srbsko . . .                         37,2                    39,7
Itálie ….                             32,5                   31,5
Švýcary . . .                       27,8                   27,4
Francie . . .                         21                     20,5
Anglie a Wales                  28,1                  27
Skotsko . . .                        28,7                  27,9
Irsko ….                              23,1                  33,6
Belgie . . .                          28                      25,7
Nizozemsko                      31,6                    34
Dánsko . . .                        29,2                   28,7
Norsko . . .                        28,4                   26,3
Švédsko . .                         26,1                   25,7
Finsko . . .                         31,5                    31,4
Rusko . . .                          48,5                   —
Japonsko . .                        31,5                 28,8
Nejvyšší číslici narození vykazuje tedy Rusko, pak Srbsko a Bulharsko, nejnižší Francie.

Na 1000 provdaných žen ve věku 15—50 let připadá ročně živých porodů;
Německo                 270
Skotsko                   269
Belgie                     265
Itálie                       251
Anglie a Wales . . . 250
Rakousko                250
Švédsko                  240
Irsko                       240
Švýcary                  236
Francie                   163
Význačná tu jest opět nízká číslice Francie.

Akoliv počet narození není jen od počtu uzavřených sňatků odvislý, ježto dlužno přihlížeti i k narozením nemanželského původu (procento nemanželských porod kolísá v evropských zemích od 14,27 v Rakousku do 11,2 v Srbsku), přece číslice sňatků na počet porodů nezůstává zajisté bez vlivu.

Jednotlivé země vykazují dle Conrada na 1000 obyvatel ročně osob ve sňatek vstupujících (muž i žen):
1901-5               1906
Rakousko                   16,0                   15,8
Uhry . .                       17,4                   17,4
Německo                    16,1                   16,4
Bulharsko                   19,9                   18,6
Srbsko                        19,9                   20,6
Rumunsko                  16,2                   20,5
Itálie                           14,9                   15,9
Švýcary                      18,0                   15,0
Francie                       15,3                   15,6
Anglie a Wales . .      15,6                   15,6
Skotsko                      13,9                   14,0
Irsko                           11,4                   10,2
Belgie                         16,2                   16,2
Nizozemsko …           15,1                    15,0
Dánsko                       14,3                   25,0
Norsko                       12,3                   11,6
Švédsko                     11,8                   12,2
Finsko                        13,6                  13,6
Rusko                         17,2                   —
Japonsko                      —                    14,6
Relativně největší počet sňatků uzavírá se v Srbsku a Rumunsku, nejmenší v Irsku a v zemích skandinávských. Ovšem počet tento v různých letech velmi kolísá, záviseje na měnivých hospodáčských, sociálních i politických poměrech (ku př. konjunktuře průmyslové, cenách potravin, úrodných letech atd.).

Stejně důležitá jako číslice narození jest pro přírůstek neb úbytek obyvatelstva číslice úmrtí. Vyšší úmrtnost může částečně vyvážiti větší plodnost obyvatelstva a skutečně vykazují země s větším počtem porodů často také vyšší číslice úmrtnosti.

Na 1000 obyvatel připadalo ročně úmrtí (nečítajíc v to děti mrtvě zrozené):
Dle Conrada
1871-1875            1901-1905   1906    1907
Rakousko                    32,7                      24,1            22,6     —
Uhry                            45,4                      26,1           24,8     25,2
Německo                   28,2                     21,0            18,1      180
Bulharsko                  —                        23,0             22,4       —
Srbsko                      33,0                      22,4             —         22,6
Rumunsko                —                         24,8             —         26,7
Itálie                         30,3                      22               21,9       20,7
Švýcary                    23,9                     17,7            17,0        16,8
Francie                     24,9                     19,6             19,9        20,2
Anglie a Wales          20                      16,1             15,4        15,0
Skotsko                    22,7                     16,8             16,0        l6,2
Irsko                         17,7                     17,5            17,0        17,7
Belgie                       23,9                     171             1615       16,4
Nizozemsko             25,6                     16,1             14,8        14,6
Dánsko                    19,5                      14,8             13,6       14,2
Norsko                     17,5                     14,9              13,6       14,0
Švédsko                    18,3                     15,5             14,4       14,6
Finsko                      21,7                     19,2             17,5         —
Rusko                      36,5                       31,5             —           —
Japonsko                  18,0                     20,8            19,7          —
Nejnepříznivější číslice úmrtnosti jsou v zemích východoevropských, v první řadě v Rusku, nejpříznivější v zemích skandinávských. Také lze pozorovati, že číslice úmrtnosti v přítomné době naproti dřívější době celkem klesá. To se vysvětluje zlepšením všeobecných poměrů zdravotních, účinnou obranou proti zhoubným epidemiím atd.

Největší vliv na číslici úmrtnosti má ovšem úmrtnost ve věku dětském, která, jak známo, jest nejvyšší.
Dle Conrada zemřelo v letech 1884 až 1893 ze 100 narozených dětí do prvého roku.
Rakousko         24,91
Prusko              20,79
Bavorsko           27,90
Sasko                28,28
Würtembersko  26,14
Itálie                 19,04
Francie             16,71
Švýcary            16,37
Belgie               16,29
Nizozemsko     17,5
Anglie a Wales 14,64
Skotsko            12,23
Irsko                   9,63
Švédsko            10,71
Norsko               9,51
Dánsko             13,42
Finsko              14,91
Rusko               26,79
Rumunsko        18,93
Srbsko              16,06
Nejnepříznivější poměry jsou v Rusku, Německu a Rakousku, nejpříznivjší v Norsku a Irsku.

Počet dětí mrtvě narozených kolísá mezi 2 až 47%, nejvyšší jest ve Francii, Belgii a Nizozemsku, nejnižší ve Skandinávii. U dětí nemanželských stoupá číslice mrtvých porodů až do 8%, což jest vysvětlitelno neutěšenými okolnostmi majetkovými, nedostatečnou péčí atd. U mrtvě narozených převládá pohlaví mužské.

V zemích rakouských činil přebytek narození nad úmrtími v letech 1901 až 1910
Čechy                                    615.000
Morava                                  276.000
Slezsko                                    92.000
Dol. Rakousy                          71.000
Hor. Rakousy                         59,000
Solnohradsko                         17,000
Štýrsko                                 102.000
Korutany                                30.000
Krajina                                    52,000
Přímoří                                  100.000
Tyroly a Vorarlberk                86.000
Halič                                   1,191.000
Bukovina                               103.000
Dalmácie                                 84.000
Celkem                               3,078.000

Na všechny tyto přirozené skutečnosti, zejména ale na výši číslic narození a úmrtí, od nichž závisí příbytek neb úbytek obyvatelstva, může moc veřejná prostřednictvím politiky populační vykonávati jen vliv velmi skrovný. Nebo jest zřejmo, že opatření, mající za účel regulování počtu narození a úmrtí, mohou býti jen nepřímého rázu.

Vliv tento vykonáván pak býti může v různých směrech dle toho, jaké zásadní stanovisko k rozmnožování obyvatelstva politika populační zaujímá, zdali příznivé či nepříznivé, a je-li tendencí její tedy rychlému vzrůstu obyvatelstva čeliti, aneb jej podporovati.

První směr jenž byl výsledkem obavy před přelidněním, vyskytuje se jen ojediněle v některých zemích a časových obdobích.
Co do přirozeného přírůstku obyvatelstva způsoby, jakými mělo bránno býti rychlému množení obyvatelstva, druhdy byly rázu velmi surového a krutého. Dnes nepochopitelný a v kulturních státech trestně stíhány jsou všeliké pokusy, které by měly za účel maření životů lidských ještě před narozením aneb dokonce odkládání dětí již narozených. Ve věku starém takové násilné prostedky, jimiž příbytek obyvatelstva měl býti zdržován, nebyly řídkými,vždyť i staří filosofové Platon a Aristoteles proti vysazování dětí neduživých ničeho nenamítali. Ba i dnes ještě u národů barbarských prostředky takové jsou trpěny neb dokonce přikázány. Ale ani u národů kulturních, zejména pak takových, které vrchol svého vývoje překročily, nejsou tendence směřující k obmezení přirozeného přírůstku obyvatelstva neznámy. Jeví se snad ne tak brutálními, ale ethicky ne méně zavržitelnými způsoby různých prostředků preventivních, kterými oplození a v manželství a mimo manželství má býti znemožněno (novomalthusianism).
Vniknou-li tendence takové do širokých vrstev obyvatelstva a stanou-li se národním obyčejem, mohou pro dotyčnou zemi a národ státi se velmi nebezpečnými (Francie).

Jinak však dnešní politika populační bere se co do přirozeného přibývání obyvatelstva směrem spíše opačným, spatřujíc v přibývání obyvatelstva zjev příznivý po stránce hospodářské i politické. Zejména jeví se samozřejmá snaha, aby úmrtnost obyvatelstva byla účelnými zdravotními opatřeními snížena a věk lidský prodloužen. Ve státech kulturních pokroky vědy lékařské a humánními institucemi docíleno bylo ve směru tom potěšitelných výsledků. Ničivé účinky zkázonosných epidemií, jaké se vyskytovaly ve věku středním a dnes ještě ve státech orientálních, nejsou u nás myslitelný, třeba ovšem značné soustřeďování obyvatelstva a některé druhy výroby průmyslové různými škodlivými vlivy zdraví lidské značně ohrožují (tuberkulosa).

Dle Westergarda zemřelo z obyvatel Ženevy do prvého roku:
v XVI. stol. v XVII. stol. v XVIII. stol. v XIX. stol.
26          24              20                   12

Naproti tomu v letech 1345—1350 zemřelo v Evropě černou smrtí 25 mil. lidí, v Londýně 1593 24%, 1625 31%. 1636 13% a 1665 45% všeho obyvatelstva.

Také co do počtu narození, třeba tu byl přímý vliv moci veřejné nemožný, přece již od nejstarších dob lze setkávati se se zákonodárnými opatřeními, jimiž přirozené rozmnožování obyvatelstva mělo býti podporováno.
Důležité jest ve příčině té především stanovisko, jaké zákonodárství zaujímá ku uzavírání svazků manželských, ježto, jak statistika ukazuje, počet uzavených manželství stojí v přímém poměru ku počtu porodů.
Stanovisko to může býti opět příznivé i nepříznivé. Nepříznivé jest zejména tehdy, vyžaduje-li se k platnému manželství zvláštního úředního povolení, jež vázáno jest na určité podmínky zdravotní, policejní, hospodářské atd. Tak na př. průkaz o dědičně nezatíženosti, trestní bezúhonnosti, dostatečném majetku, způsobilosti ku výdělku, nepožíváni chudinské podpory a j. v.

Ve středním věku již cechovní zřízení stěžovalo uzavírání manželství, ježto tovaryšům před dosažením samostatného mistrovství nebylo až na některé výjimky dovoleno vstupovati v manželství. Také poddaní potřebovali k účelu tomu zpravidla svolení vrchností. V zemích protestantských zdá se, že i břímě chudinské na stát a obce uvalené přispělo značnou měrou k utužení konsensu manželského. V jednotlivých státech pak zákonná obmezení ve směru tom šla hodně daleko. V zemích rakouských souviselo udělování povolení k uzavírání sňatků s vývojem poměrů poddanských a bylo ve století 18. skoro všeobecné. Formálně zrušeno bylo teprve r. 1868 mimo Tyroly a Vorarlberk. V Bavorsku zemský a policejní řád z r. 1616 nedovoloval manželství čeledi, nádenníků a nemajetných vůbec. Osoby bez dovolení oddané byly vypovězeny a duchovní trestán. Z téhož důvodu bylo i zakazováno domy pro dělníky stavěti. (!) Podobně ve Würtembersku.
Zde bylo r. 1735 dovoleno mužům ženiti se teprve po 25 roce. Úřední svolení k ženění vyžadována byla dříve též v Badensku, Hessensku a některých státech saských. Za to v Prusku a království saském obmezení takových nebylo. R. 1868 byla v celé německé říši mimo Bavorsko všechna obmezení manželství zrušena.
Průkazy a povolení, které uzavírání sňatků stěžují, pokládají se dnes za zastaralé, jsouce v odporu s požadavky volnosti sebeurčení a i tam, kde se dosud snad vyskytují (Bavory, Tyroly, Vorarlberk), mají ráz více méně formální. Výjimky se činí jen s hlediska nesplněné branné povinnosti, co do požadavku určitého věku a nejvýš ještě snad pro závady zdravotní. Ostatně zkušenost učí, že takové překážky často rozmnožování obyvatelstva nezabraňují, nýbrž že mají v zápětí účinky s hlediska mravního i sociálního velmi neblahé, totiž stoupání porodů nemanželských.

Daleko častější a účinnější byly způsoby, jakými politika populační snažila se podporovati plodnost manželskou. S opatřeními takovými setkáváme se již ve věku starém.
Význačnými jsou tu názory Platonovy, jenž ve svých spisech Politeia a Nomoi kladl důraz na takovou úpravu manželství, aby dána byla záruka pro co nejčetnější a nejzdatnější potomstvo. Snahy tyto projevovaly se i v praksi. Tak ve Spartě zákonem každý dospělý muž byl nucen k ženění (žaloba pro bezženství a pro pozdní ženění), jinak propadl jistým nevýhodám, zejména postrádal nároku na pocty, příslušející starému věku. Ano stanoven byl i určitý věk pro uzavírání manželství, jenž by podporoval co největší jich plodnost. Podobně v Krétě otcové 3 a 4 synů byli veřejně odměňováni. V Římě již za dob republiky zavedena zvláštní daň neženatých, aes uxorium. Caesar svým zákonem lex de agro Campano dividendo přidělil pozemky jen takovým občanům, kteří měli aspoň 3 děti. Zákony Augustovými: lex Julia de maritandis ordinibus z r. 4 a lex Papia Poppaea z r. 9, stanoveno, že každý muž do 25 let a žena do 20 let má míti určitý počet dětí a také ovdovělí a rozvedení mají do určité doby znova vstoupiti v manželství, jinak ti, kdož zůstali svobodní, byli obmezeni v právu dědickém a v právech veřejných. Naopak rodiče určitého počtu dětí (jus liberorum) požívali zvláštních výhod.

V pozdějších dobách vyvíjela zejména politika merkantilistická na tomto poli horlivou činnost. Svobodným byly nepřístupny některé veřejné úřady a výkon řemesel, právo odúmrtě co do jich pozůstalosti bylo rozšířeno tím způsobem, že dědictví jich připadlo státu, neměli-li rodičů neb sourozenců.
Také byli podrobováni zdanění. Dle španělského ediktu z r. 1623 byli sproštěni daní ti, kdo se oženili mezi 18 a 25 rokem, aneb měli aspoň šest dětí. Podobně francouzským ediktem Colbertovým z r. 1666 sproštěni byli daní na 4 až 5 let ti, kdo se oženili před 21. rokem aneb činili deset až dvanáct dětí, z nichž žádné nesmělo být mnichem neb jeptiškou. Byli-li šlechtici, dostávali státní pensi. Nemajetné nevěsty dostávaly věna. Smuteční doba po úmrtí jednoho manžela byla zkrácena. Ještě Napoleon r. 1806 každé šesté dítě dal vychovati nákladem státu. Též zvyk panovnického kmotrovství s hojným obdarováním při větším počtu děti má v tomto svůj původ. Rovněž zřizovány byly pokladny pro výbavu nevěst a podporu vdov.

Dnes užívání umělých takových prostředků za účelem přirozeného rozmnožování obyvatelstva nepokládá se nutným ani prospěšným.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na UČEBNICE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – 8.

  1. Bavor V. napsal:

    Nevím, jestli toto souvisí s populační politikou, ale je to fakt podivné
    http://bavor.blogspot.cz/2017/07/liberalni-britanie.html

    • ji5 napsal:

      Milý Bavore, příběh Kanaďana Khadra je zajímavý v tom, že údajně hodil granát na jakéhosi civila, poté co jiná skupina podobně odděných civilistů (příslušníci amerických speciálních služeb nenosí kvůli utajení uniformy) si rozbombardování skupiny Afghánských hajzlů, kteří je ohrožovali při plnění úkolů. Khadr byl obviněn na základě pozorování, že byl jediný, který nebyl rozmasakrovaný a mohl teoreticky na mírotvorce granát hodit.

      Jinak se věc má tak, že se na „dětské“ vojáky vztahuje ochrana OSN a Khadr vůbec neměl být na Guantanamu. Proto dostal za nezákonné vězení odškodné.

      Khadr navíc dělal přesně to, co doporučoval mladým uprchlíkům Zeman. Mají zůstat doma a tam bojovat za svou zem.

  2. brtnikvbrlohu napsal:

    Zajímavé čtení, pro dnešní absolventy VŠE zajisté terra incognita. A pokud oi neco podobného zavadí tak se otřepou hnusem „fůůj sociální inženýrství“.

  3. brtnikvbrlohu napsal:

    Mělo být … o něco … za to můžou slábnoucí baterky v bezdrátový klávesnici .

  4. blbíš napsal:

    Upřímná a nefalšovaná závist a … a proč je svět cáklej?

    Pohádky o Krtečkovi, O veselý mašince a jiných kouzelných postavičkách baví děti po celá desetiletí. Třeba takovej Krteček toho sice moc nenamluví, přesto ale tahle rozesmátá postavička krtka svýma příběhama neustále dokazuje oslovovat neuvěřitelnou spoustu, chtělo by se mi napsat, dětí, ale mnohem správnější je, lidí po celým světě. No přiznejte si, že i v našem kmetským věku se za ním rádi kouknete?

    Onehdy jsem k večeru omdleně a vyřízeně seděl na gauči a pozoroval tu svou smečku neposedných, řvoucích, energií neustále nabitých, nespoutaných vnoučat, která postupně ze mě přes den vysála veškerou životaschopnou sílu. Uprostřed pokoje seděla na nočníku ta nejmenší vod toho hadího pléměte a místo aby činila to, co se na nočníku od děcka většinou očekává, tak zaujatě listovala v po generace děděný, „svý“, vosahaný, ušmudlaný, z tvrdýho kartonu vyvedený knížce O veselý mašince. Kolem ní se sesedly ostatní vnučky společně s věčně uslintaným vnukem. Jakmile se ta čeládka zadívala do knížky, okamžitě rozjívenost ta tam, jiskra v očích, zpozornění a všem těm sígrům se roztáhly koutky úst do něžných úsměvů. I blb by poznal, že jejich mysl není přítomna a že se stala parťákem Veselý mašinky. Přitom věkovej rozptyl ty mý smečky je značnej … už dávno sem ztratil přehled jakej přesně… ale se samozřejmým a nehraným zájmem se všici, včetně toho uslintance, věnovali „četbě“ knížky té na nočníku sedící. Ani ta nejstarší se nestranila na první pohled infantilní zábavě těch menších a aktivně pomáhala ostatním se čtením. Tolik dramatičnosti co dávaly holky do přednesu jimi voblíbených pasáží, třeba …kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach,… jsem nikdy neviděl ani na Národním! Až sem nabyl skoro dojmu, že ty kolejnice vedou přímo přes náš vobývák a mašinka se do něho každou chvíli vřítí a pozabije nás tu všechny prostě tak, že ach, ach ach sakumprásk. A já sem si znovu a znovu uvědomil jak geniální byl pan Zdeněk Miler kreslíř, protože jeho postavičky dokážou během chvilky odvést mysl malých človíčků ke krásnu, pohodě, něžnosti a klidu. Ale kdyby jen ty malý špunty, von dokáže to samý i s dospěláky! Zářivým příkladem sem třeba já a to už mám například takovýho Krtečka nakoukanýho pěknou řádku let až tak, že sem si mimo jiný i vo jeho kresbičky značně zhuntoval svůj nebohej zrak. Nedaří se mi totiž od jeho kouzelnýho světa vodtrhnout voči, furt a furt se v něm kdykoli spolehlivě a beznadějně krásně utopím!

    Přátelé, tohle kdybych uměl já, pak bych byl nesmírně šťastnej … jenže to se mi ani náhodou nestane … a tak tiše závidím, závidím a zase jen závidím!

    P.S.
    Jó, kdyby tohle měla bejt jediná starost např. OSN, že všechny děti na světě musej poznat kouzlo a bezpečí pohádek, pak bych tý organizaci dobrovolně a pravidelně posílal to, co třeba naší/vaší na Kavkách posílat musím! Lituju děti a hlavně dospěláky, který Krtečka a to vostatní od génia Zdeňka Milera nikdy neviděli, nečetli a tedy do života si neodnesli! Snad i proto je svět takovej jakej je, totiž náramně cáklej!

    • Miluše napsal:

      Skvěle! Mívám stejné pocity s malými dětmi nad těmito knížkami. Prosím, změňte si svůj nick, mám problém oslovit Vás v tomto případě „Blbíši“. 🙂
      Podobné kouzlo mají říkadla od Františka Hrubína s obrázky Jiřího Trnky. A máme, naštěstí mnoho dalších: Čapka, Sekoru aj.

      • blbíš napsal:

        … nick zcela odpovídá mý úrovni, takže se nemusíte eklovat!

        … třeba tudle jsem si zase něco přečetl z mainstremu a nabyl jsem dojmu, že jsem děsně hravej. Každej den mě totiž přesvědčujou, že sem (neurazíte-li se = jsme) pro ně za blbce!!!

        … jestli tak nějak to k vysvětlení mýho nicku stačí, Miluško?

  5. oh napsal:

    Ukázka praktických výsledků pro penzijní reformátory a privatizátory praštěné pilířem.
    http://outsidermedia.cz/retro-privatni-penze-v-chile-po-ctvrtstoleti/

Komentáře nejsou povoleny.