Devadesátá léta nebyla svatá, ale krvavá

Docela velkou bouři nevole mezi veřejností i experty (krom.tzv.liberálů) rozpoutala před pár měsíci vdova po B. Jelcinovi výrokem o „…svatosti a odvážnosti 90.let v SSSR …“ …. Tato slova pronesla Najna Josifovna na oslavě svých 85. narozenin, kterou pro ni uspořádali ve Velkém Kremelském paláci představitelé nechvalně známého „liberálního klanu“ – oligarchové a politici, a kde jí prezident Putin předal Řád…
Největší ruský týdeník „Argumenty i fakty“ se k jejímu výroku vrátil v souvislosti s neveselým výročím čtvrtstoletí privatizace, kterou v Ruské Federaci (RF) rozpoutala trojice výtečníků: Jelcin, Gajdar, Čubajs. Na příkladech a svědectvích dokládají kolosální zlodějnu, kterou „prichvatizacija“^*) – jak říkají Rusové – znamenala. (pozn.překl.)

„Argumenty i fakty“ zveřejnily tabulku s porovnáním „Top Ten“ prodejní ceny největších sovětských podniků s tehdejší cenou tržní (v mil.USD):

Název podniku:		Příjem st.rozpočtu:		Tržní cena:
„Norilskij nikel“		170		15.800
„Surgutněftěgaz“		88,9		11.200
„Nefť.kompania Jukos“		159		29.110
„Kovrovskij mech.zavod“		2,7		828
„Samarskij metallurg.zavod“		2,2		78
„Uralmaš“		3,7		50
„Čeljabinskij met.zavod“		13,3		1.600
„Čeljabinskij traktor.zavod“		2,2		43
„Novolipeckij met.zavod“		31		1.400
„Něftjan.kompania Sidanko“		130		16.900

Z tabulky tedy  například plyne, že „nejvýhodnějším“ byl pro státní kasu prodej strojírenského gigantu „Uralmaš“ – (tehdy se 35 tisíci zaměstnanci) 7,4% jeho tehdejší tržní hodnoty – tedy 13,5 krát méně. Na druhé straně nejefektivnější  pro privatizátory (a nejloupeživější pro společnost) byla koupě Kovrovského mechanického závodu (technologie pro jadernou energetiku): státní kasa obdržela celých 0,3% jeho tehdejší hodnoty. Jen pro ilustraci naftařská „Sibněfť“, kterou v roce 1995 zprivatizovali za 100 mil.USD, byla o 10 let později na základě rozhodnutí prezidenta Putina vykoupena státním podnikem Gazprom od oligarchy Abramoviče zpět už za 17,2 mld.USD a dnes stojí 26 miliard.

Ekonom Michail Deljagin k tomu poznamenává, že nejspíš tyto údaje jsou příčinou toho, že někteří, následně po Jelcinové, považují krvavá a bezvýchodná 90. léta za „svatá“. Pro liberály, uctívající mamon, a žijící kvůli němu, bylo získání nejlepších podniků země 13,5 krát, ne-li dokonce 33,3 krát levněji proti oficiální ceně – skutečně nesporným znamením „svatosti“.

Bylo by možné zpochybnit výši tehdejší tržní ceny (protože při absenci fondového trhu lze podniky hodnotit jak podle obratu, tak podle zisku, s korekcí obojího podle konjunktury a jejich vnitřního stavu), ale řád velikostí je naprosto zřejmý.

Tyto údaje znovu odhalují otřesnou prolhanost nesmrtelné formule liberálního guru Jasina^**), když občanům Ruska oznámil: „…vám nic neukradli, protože jste nic neměli“ (v obdobném duchu se vyjádřila řada ruských „liberastů“): stojí za připomenutí, že „státní vlastnictví“ RF v SSSR bylo všelidové a sloužilo skutečně lidu a nikoli jednotlivým skupinkám byrokracie a politikářů.

Tyto údaje znovu ukazují na naprostou nezbytnost nápravy následků privatizace, byť například uvalením na privatizátory „post-thatcherovské daně“ o velikosti rozdílu mezi kupní a tržní cenou, s přihlédnutím ke znehodnocení měny – ve prospěch státního rozpočtu.

Pochopitelně, aby nedošlo ke znehodnocení podniků, může být kompenzační daň vyplacena nikoli v peněžní, nýbrž v naturální podobě – akciemi podniků. Pokud privatizátor (nebo zaměnivší ho nový vlastník) privatizovaná aktiva rozvíjel, pak si zachová významnou část majetku (kterou navýšil svojí prací). Pokud ovšem podnik v zásadě nerozvíjel, ale jen využíval, pak nad ním ztratí kontrolu a navrátí ho lidu, zastoupenému státem, – ovšem zachová si zisk získaný za dobu vlastnictví – což se zdá být asi nejlepší alternativou ze střednědobého hlediska.

Pokud ovšem privatizátor stihl aktiva přeprodat, utrpí ztrátu nový nabyvatel. Zhruba tak tratila a.s. „Sistěma“, která koupila ropnou společnost „Bašněfť“ od jejích tehdejších majitelů, napojených na vládu Baškirie. Nicméně, při koupi loupeživě privatizovaného, stejně jako vědomě ukradeného, si musí kupující být vědom rizika s takovou operací spojeného – třebaže by byla dokonce i provedena za formálně tržní cenu.

Příjmy státního rozpočtu z kupónové privatizace dosáhly 2 biliony rublů, nebo 60 mld.USD (v tehdejším kurzu), což je dvakrát méně, než co dostala od privatizace státní kasa nesrovnatelně menšího Maďarska s jeho 10 miliony obyvatel.

Podle hodnocení byla vcelku tržní cena privatizovaného majetku  20 bilionů rublů, nebo 600 mld.USD – byla tedy podhodnocena desetinásobně. A Rusko se úrovní ekonomiky vrátilo do roku 1975.

Proč „krvavá“ a nikoli „svatá“…

Rozkrádání bývalého socialistického vlastnictví do různých kapes se neobešlo bez vražd na objednávku, jejichž vrchol nastal právě počátkem 90. let.

Nejkrvavější byl boj o těžbu a zpracování ropy. K nevysychajícímu kohoutku s černým zlatem se spěchali přisát za jakoukoli cenu. Jen s „Naftou Samary“ bylo spojováno 50 vražd. Druhou, podle délky krvavé stopy, byla metalurgie. V St.Petěrburgu jen během privatizace tamních válcoven plechu byli postupně zabiti čtyři adepti na vlastnictví tohoto podniku. Svou roli samozřejmě sehrála i snaha kriminálního podsvětí, urvat si svůj kus masa. Celá řada nájemných vražd zůstala neobjasněna.

Nejde ale jen o oběti nájemných vražd a války mafií. Do tohoto období spadají i oběti občanské války v Tadžikistánu v letech 1991-1997 s 60.000 mrtvými a spoustou lidí zmizelých beze stop,   první a druhá válka v Čečně 1992-1996 a 1991-1999 se 14.000 padlými a cca 60.000 civilních obětí. Na jejichž počátku docházelo k systematickému vyražďování tisíců a vyhánění desetitisíců Rusů.

Těžko se lze dopočítat tisíců lidí, kteří v první polovině 90.let zemřeli v Rusku v důsledku podvýživy a absence lékařské péče.

Podle ekonoma, prof.Katasonova ze statistik vyplývá, že válka gangů o privatizovaný majetek si počátkem 90. let vyžádala kolem 50.000 obětí ročně. Navíc prudce stoupla úmrtnost v celém Rusku a snížila se porodnost, což profesor Katasonov označuje za jakousi „skrytou formu“ genocidy. „Rozumíte, když lidé brání svoji vlast, brání svoje druhy, přátele a blízké, pak jejich prolitá krev je „svatá“ a svatá je válka. V tomto případě ale bratr zabíjel bratra kvůli mamonu – takže 90. léta byla léta ďábelská a nikoli svatá“ – řekl profesor.

*) Prichvatiť  znamená rusky – popadnout…

**) Jevgenij Jasin (1934)- ekonom a politik, v 90.letech zmocněnec vlády RF v Nejvyšším Sovětu RF a ministr vlády RF

Zdroj: www.deljagin.ru

http://www.aif.ru/money/economy/25_let_privatizacii_v_rossii_chto_ostalos_ot_strany_zavodov_i_fabrik