Nad výsledky St.Petěrburgského ekonomického fóra


(PMEF) …  aneb: mejdan liberálů v době jimi organizovaného moru…

 

Zachování Ruska si vyžaduje skončení třicetiletého období liberální vlastizrady.

 

Už dva týdny před zahájením PMEF prezident Putin ve svém vystoupení v Pekingu prezident z ničeho nic ocejchoval sociální stát (kterým podle Ústavy Rusko je), když poznamenal, že jeho koncepce se vztahuje k minulému století, a v naší době zažívá krizi. Formálně se to sice týkalo Západu, který už nemůže nejen zvyšovat, ale ani zachovat blahobyt svých společností na bývalé úrovni, – ale naprosto odpovídalo současnosti. Nicméně v souvislosti s volbou strategií, před kterou Rusko stojí, a bez připomenutí nezbytnosti vypracování nové koncepce sociálního státu, která by odpovídala globálním reáliím, takové prohlášení zaznělo z úst nedávného přívržence sociálního státu jako odmítnutí samotného jeho principu, jako znamení kapitulace před propagandistickým nátlakem ruského liberálního klanu.

 

Bezprostředně před PMEF mělo předsednictvo prezidentovy ekonomické rady projednat sociálně-ekonomické strategie, které jsou k dispozici. Samotný formát jejího zasedání předpokládal diskusi – a, pravděpodobně proto bylo zasedání na poslední chvíli označeno za uzavřené, které diskusi, nakolik je možno soudit, prostě nepředpokládalo.

 

Takže byl prezident prostě odříznut od myšlenek rozvoje Ruska a navrhli mu výběr ze dvou stejně hloupých „koncepcí“. Alexej Leonidovič Kudrin*) sevíruje pod různými omáčkami liberální mantry staré třicet let, zatímco bodové projekty, za které pléduje Boris Nikolajevič Titov**), buď hospodářskou situaci jako celek nezmění, nebo zničí měnový trh, protože Titov v sobě nezapřel byznysmena a odmítl omezení finančních spekulací, které, s ohledem na naši úroveň rozvoje, jsou  nezbytné.

 

V důsledku toho se PMEF stalo manifestací aparátního vítězství liberálního klanu. Jejím symbolem se stal „efektivní manažer“ German Oskarovič Gref***), který ve Sberbance neúnavně prosazuje samostudium, přičemž, jak prohlásili jeho posluchači, upřímně považuje Honduras za africkou zemi. Liberálové příliš nepředběhli Rjabcovou (1991), oblíbenkyně Venediktova – šéfa liberálního rádia „Echo Moskvy“, která má za to, že Ruská Federace (RF) má pouhých 8 milionů obyvatel… Rozdíl je v tom, že oni, na rozdíl od novinářů, dokonce řídí zemi – při srovnatelné úrovni znalostí…

Společný tón vystoupení vládních liberálů odpovídal Faustovu zaklínání, vyzývajícímu satana: „Vteřino stůj, jsi tak krásná!“.

 

Poté, co Rusko vyždímali dosucha, zorganizovali příšerný (přitom ale umělý) hlad po penězích, připravili tento velký lid o jakékoli životní perspektivy, dovedli liberálové Medvěděvovy vlády a Banky Ruska (BR) Nabiulinové chudobu a propad životní úrovně obyvatelstva do úrovně, která dokonce neutralizovala i hamižnost monopolistů puštěných ze řetězu. Oni se tím dokonce chlubí, když považují snížení inflace „na kostech“ za své vítězství a potvrzení správnosti svého počínání.

 

*) A.L.Kudrin (1960) – Putinův letitý spolupracovník ještě z Leningradu, bývalý dlouholetý ministr financí RF a nyní šéf jeho týmu pro strategické studie

**) B.N.Titov (1960) – Putinův zmocněnec pro práva podnikatelů a spolupředseda společenské organizace „Podnikatelské Rusko“

***) G.O.Gref (1964) – prezident a předseda správní rady Sberbank, bývalý ministr hospodářského rozvoje RF

 

 

Změnou metodiky výpočtu statistických údajů tak, že tyto ztratily dokonce i pravděpodobnost (za co stojí vykazované dvacetiprocentní snížení zásobování vodou v únoru, nebo zvýšení objemu přepravy na železnici o 11%?), „dosáhli“ provládní liberálové ekonomického, průmyslového a dokonce investičního „růstu“, čímž se jeden přes druhého chlubí. Jim, i dalším „efektivním manažerům“, je skutečnost naprosto lhostejná, a Rusko nejspíš považují za jakési nedorozumění, které jim překáží ve statistických veletočích.

 

Dokonce ani pod dojmem svého vítězství neslibují jakkoli znatelný hospodářský růst: v jejich obrazu světa, lze-li tak soudit, Musí Rusko existovat v nynějším přidušeném stavu a zajišťovat Západu bezporuchový přítok peněz – jak soukromých, tak i rozpočtových. Budoucnost spojují s „očíslováním“, založeným na západních technologiích a předáním kontroly nejen za ekonomikou, ale i za běžným životem většiny rodin v Rusku globálním monopolům a Západu jako celku. Přechod od dovozu obyčejných k dovozu informačních, a hlavně sociálních technologií při upozadění originálních ruských řešení a simulace jejich vytvoření se stane nemenším „zlatým dnem“ pro liberální reformátory, než jakým byla a je privatizace producentů exportního surovin.

 

Kudrin sice nedokázal provést prezentaci své propagované „Strategie-2035“, a omezil se na nesouvislé odpovědi na rozptýlené otázky a propagaci své fakulty „svobodných věd a umění“, ale nedokázala dokonce ani souvisle hovořit, což vyvolalo v posluchačích živou diskusi na téma, zda není „po vopici“.

 

Nicméně, tento člověk, který svou rozpočtovou politikou udělal pro rozvrácení vědy, vzdělávání a infrastruktury nejvíc ze všech, hovořil s šokující drzostí o nezbytnosti jejich rozvoje! Když ho upozornili na vnitřní rozpornost jeho pozice (požaduje přesměrovat do vědy a vzdělání peníze z výdajů na Vojensko-průmyslový komplex, který je posledním zdrojem reálného technologického rozvoje v zemi a podpory skutečné, a nikoli fiktivní vědy), tak Kudrin tento zřejmý fakt blahosklonně odmítl a označil ho naprosto hloupě a bezdůvodně za zastaralý… Nicméně, právě Kudrin, jako jediný z celého liberálního klanu, pronesl občas nějaká rozumná slova o nezbytnosti rozvoje, a nikoli utilizaci Ruska.

 

Proti takovému rouhání (pro každého pravověrného liberála) se okamžitě zvedl odpor Siluanova*) i ostatních, nicméně Kudrina samého obklopilo aureolou relativní příčetnosti.

 

Řešení hádanky je jednoduché: jak se hovořilo v kuloárech PMEF, moc rád by se stal premiérem (proto, aby později – lze-li tak soudit – potom pod vlivem těch, či oněch okolností přesedl do křesla, prezidenta Ruska). Nicméně se velmi snaží zalíbit se, příliš se snaží – a to odhaluje slabost jeho pozic.

 

Reálným kandidátem na uvolněné místo Medvěděva může být Andrej Removič Bělousov (1959), hlavní Putinův ekonomický poradce. Ten je podstatně čitelnější a přijatelnější pro nynější generaci liberálů, než Kudrin. Bělousov byl jedním z nejlepších ruských makroekonomů, pak se mu ale nejspíš zalíbilo ve vedoucí pozici, takže dnes rozdíl jeho pozice od pozic liberálního klanu není vidět. Buď se maskuje za liberála kvůli kariéře, ale jak praxe ukazuje při dlouhodobém a úspěšném maskování ona kamufláž srůstá s duší. Proto nemá smysl očekávat od premiéra Bělousova odklon od liberálního rozvratu Ruska k jeho budování. Proto bude prozatímní Medvěděvova vláda (kterou za „odcházející“ už označila předsedkyně Účetního dvora Goliková) bude po prezidentských volbách vystřídána vládou o nic méně liberální.

*) A.G.Siluanov (1963) – ministr financí RF od r.2011, předtím 6 let náměstek ministra

 

A v té souvislosti má liberální klan jako celek všecky důvody k oslavě svého vítězství.

 

Offšorní aristokracie*)“ žízní po navrácení Krymu

 

Šokujícím dojmem zapůsobily besedy s podnikateli, pracujícími na Krymu, v kuloárech fóra. Jeho západní blokádu totiž v podstatě doplňuje i blokáda ruská. Státní společnosti – od Sberbanky a Vněštorgbanky až po „Ruskou poštu“ v podstatě na jeho území dosud nedorazily. Nejen ukrajinské banky, ale i Sberbank okradly Krymčany, když vyvedly jejich depozita na Ukrajinu, ovšem už rok, díky zákonu přijatému Státní dumou RF, na Krymu řádí ruští vymahači dluhů, kteří z obyvatel vyráží dluhy za úvěry, které jim poskytly ukrajinské banky, které je následně okradly!

 

Příšerné nahromadění federálních norem a předpisů paralyzuje činnost místní státní moci, která nedokáže dokonce odstranit ani černé stavby, vybudované na plážích patřících ukrajinským oligarchům s jejich rozvětvenými lobby v Moskvě.

 

Hospodářská činnost, kromě ruské turistiky, je skoro paralyzována – díky tomu domácí příjmy zajišťují celkovou potřebu jen z 1/3, ostatní jde z federálního rozpočtu, přičemž pod přísnou kontrolou, která vylučuje jakoukoli pružnost a stimulaci rozvoje.

 

Někteří krymští podnikatelé jsou přesvědčeni, že moskevská „offšorní aristokracie“, která kategoricky nechtěla sloučení s Krymem v roce 2014, neuznala svoji porážku a snaží se nejdříve udusit Krym v rámci liberální sociálně-ekonomické politiky, a pak ho předat nacistické Ukrajině k řeži a teroru. Jiné vysvětlení politiky vlády Medvěděva a BR Nabiulinové stěží nalezneme.

 

Rusko bude pracovat

 

Překvapivý dojem, ostře kontrastující s liberálním marasmem, udělali ruští podnikatelé a regionální vlády.

 

Nejrůznější – co do sociálního původu, temperamentu, ale i nastavení – gubernátoři, se derou k obnově a rozvoji země. Na PMEF se jistě prezentovala jen jejich přední část, ale zapůsobili skvělým a inspirativním dojmem. Až na malé výjimky se rozvoj v regionech realizuje v podstatě partyzánskými metodami, vzdor celé makroekonomické politice, stejně jako dosud určované vládnoucími liberály. A absence jednotných federálních norem a pravidel, která by podporovala, a nepotlačovala rozvoj, vede k tomu, že rozvoj uskutečňovaný silou osobnosti gubernátorů, zvyšuje odstup mezi regiony, rozvrací Rusko, namísto aby je stmeloval.

 

Podnikatelé se v průběhu PMEF prezentovali skvělými výsledky. Byly např. představeny technologie rozšířené a virtuální reality. Nicméně světový lídr v této oblasti – tverská společnost „Total Interactive“ prakticky nepracuje v Rusku, protože ruský byznys a státní struktury zajímá drahá a nákladná simulace nových technologií, ale nikoli již trhy s nimi spojené. Liberály vytvořené prostředí, podporující zvůli monopolů a přímé rozkrádání země, blokuje vysoké technologie m.j. tím, že jejich tvůrce nutí k orientaci na zahraniční trhy a, k výslednému opouštění Ruska ve stopách mladých talentů.

 

*) Offšorní aristokracie – vrstva oligarchů a velkopodnikatelů, ale i státních úředníků, kteří drží svůj kapitál, úspory a většinu majetku „za kopečky“. Do offšorů odplulo z Ruska za posledních 20 let odhadem přes 1 bilion USD (tisíc miliard), což je o něco málo méně než roční příjem státního rozpočtu RF.

 

Formule přechodu od reforem k normalitě, od samolibé zlodějny liberálů k rozvoji, je natolik viditelná, že s ní spekulují dokonce Kudrin a členové liberální vlády: – je to modernizace infrastruktury. Jmenovaní sice kategoricky odmítají přiznat nemožnost jejího financování ze soukromých zdrojů a pokouší se konstruovat složité mechanizmy, které by dovolily vracet soukromému investorovi prospěch z infrastruktury, kterého se dostává celé společnosti. To, nicméně špatně funguje i na Západě s jeho vyladěnou státní regulací, ale u nás, důsledku její absence, je vůbec odsouzeno k neúspěchu.

 

Modernizace, kromě toho, vyžaduje omezení finančních spekulací (jinak všechny peníze odplynou z reálného sektoru na finanční trhy), korupce (jinak budou rozkradeny a nikdo je neuvidí, stejně jako si nevšimli prudkého růstu nákladů na ekonomiku v roce 2014), zvůle monopolů (jinak peníze zvýší ceny, ale nevykonají práci, jak tomu bylo v Medvěděvově programu „Dostupné bydlení“), ale také zavedení rozumného (třebas jen srovnatelného s EU) protekcionizmu.

 

Pro modernizaci je potřeba kvalitní pracovní síla, což znamená, že je třeba zaručit občanům Ruska právo na život (v podobě reálného životního minima), zajištění jim normálního zdravotnictví a vzdělání (to si vyžádá naprosté odmítnutí liberálního rozvracení těchto sfér).

 

Takže, zachování Ruska si vyžádá ukončení třicetileté vlastizrady a návrat k normálnosti z bludu liberálních reforem.

 

Nicméně naděje na to v souvislosti s prezidentskými volbami a obnovou vlády, jak ukazují poslední události, nejsou opodstatněné: prozatímní vláda Medvěděva, pokud bude vyměněna, tak na stejně, nebo ještě více liberální, která železnou rukou dovede Rusko do zmatků, v naději na opakování 90. let, kdy liberálům patřila kompletní moc ve státě.

 

Zdravé síly v Rusku se musí připravit na tokový vývoj událostí už nyní – hledět na svou budoucnost střízlivě a bez obvyklého snílkovství a fantazírování – jako tomu bylo po připojení Krymu.

 

Blížící se globální deprese oslabením vnějšího tlaku poskytne možnost obnovení suverenity Ruska a jeho přechodu od rozvratu k rozvoji. Nicméně uchopit tuto příležitost budeme muset sami a v hrozných podmínkách, protože ruský Zmatek, s ohledem na mezinárodní problémy a táborové tradice, bude horší než ukrajinský Majdan.

 

P.S. – mimochodem, na počátku PMEF jsem si všiml, že někteří účastníci se neumí pohybovat  mezi ostatními lidmi. Mnozí z nich si natolik zvykli, že se jim na chodbách jejich úřadů každý klidí z cesty, že se první den fóra sráželi a vyvolávali docela komické situace …

 

Michail Deljagin – ruský ekonom

http://zavtra.ru/blogs/dve_rossii_torzhestvo_liberal_noj_chumi_nedolgovechno

Přeložil:

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Nad výsledky St.Petěrburgského ekonomického fóra

  1. okolojdoucí napsal:

    Tolik řečí se v tuzemsku vede o Rusku, experti se činí, ale po pravdě, drtivá většina neví o ruské realitě nic, prakticky nic. Je to záhada, tahle izolace. Dobře si pamatuji, že podobné to bylo i před Listopadem, a to oběma směry. Obyčejní příslušníci „státu okupantů“ si moc považovali, když dostali všechny bumážky, aby se mohli podívat do „okupované země“.

  2. Cech napsal:

    Zde Děljagin celkem reálně popisuje pokračující rozpad Ruska.Je sice jakási pravda, že něco málo se podařilo zastavit ale neodvratný rozval Ruska, na malé státečky pod nařím vlivem, jak je vidět úspěšně pokračuje.
    Geniální tah použití Gorbačova a jeho reforem shora realizovaných bez ohledu na potřeby obyvatel přináší své výsledky.Neodvratnost pádu Ruska je stále zřejmější a nabývá zcela konkrétních rozměrů.
    Vzhledem k tomu že na konci éry Gorbačova a během Jelcinovy ​éry bylo zabezpečeno, že ruští ministři měli mnohem méně moci než západní „poradci“, kteří přebudovali Rusko na současnou finální kolonii Spojených států amerických a položili příslušné ekonomické zámky.
    Proto současná pokračující naprosto zjevná neschopnost Kremlu smysluplně reformovat ruskou ekonomiku, která není dána neschopností ruských ekonomů ale je dána tím, že naše zámky které do ni vložil Gorbačov nejdou bez našeho svolení odemknout.
    Proto nám stačí tak jak jsme svědky ústy Gorbačova prosadit nastolení demokratických změn v řízení státu.
    Pro úspěšnou finální manipulaci celého Ruska v současnosti stačí popsat autoritářské metody Vladimira Putina něco málo položit do + jakože byly zpočátku oprávněné ale následně popsat, že cenou bylo snížení role parlamentu, soudů a občanské společnosti a omezení nezávislosti médií.
    Použít opět Michaila Gorbačova který popsal, jak beze změny současného neefektivního řízení státu a bez růstu demokracie nemůže dnešní Rusko uspět.
    Proto prosím použijme přímo slova „našeho“ Michaila Gorbačova :

    Autoritářská opatření a režim „ručního řízení“, k nimž se v první etapě Putin uchyloval, byly správné. Cenou bylo ale snížení role parlamentu a dalších institucí a omezeni nezávislosti médií.
    Rozpad SSSR přinesl svobodu. Přesto je to po 25 letech většině Rusů za vlády Putina najednou líto.
    „Tyto chyby jsou stále viditelnější: hospodářský růst se zastavil ještě před zhoršením vztahů se Západem a před vyhlášením sankcí a rostoucí měrou ovlivňuje životy lidí,“ konstatoval Gorbačov.
    Za hlavní problémy dnešního Ruska Gorbačov považuje stagnující ekonomiku a pokles životní úrovně, masovou chudobu, korupci, nezákonné obohacování hrstky lidí a degradaci vzdělávání, zdravotní péče a vědy.
    „Prezident (Putin) každoročně o těchto problémech v parlamentu důrazně mluví. Beze změny systému vládnutí tak jak jej navrhuji nemohou a nebudou vyřešeny,“ uvádí autor.
    „Rusko může uspět jen prostřednictvím demokracie.
    Rusko je připraveno na politickou soutěž, na skutečný pluralitní systém, na spravedlivé volby a pravidelnou rotaci vlády. Toto by mělo určovat úlohu a odpovědnost prezidenta,“ uzavírá Gorbačov.
    Michaelu Gorbačovovi je naprosto jasné, že dvě centra moci, která v Rusku zanechal tj. oligarchové a ex-KGB, která doposud fungují a používají jím založenou myšlenku sdílení moci (pomalu díky Putinovi končí):
    a) jedni reprezentováni Dmitrijem Medveděvem,
    b) druzí Vladimírem Putinem.
    Neboli „Atlantičtí integracionisté“ a lidi stojící za Putinem „Euroasijští suverenisté“.
    Atlantiční integracionisté jež tak zuřivě obhajuje Gorbačov, však neočekávali, že Putin pomalu, ale jistě vytlačí jejich síly.Velmi rychle se museli přeformovat protože Putin se zbavil některých ministrů, jako byli Serdjukov a Kudrin.Proto ono působení Gorbačova ruku v ruce s Navalnym.
    Současná ruská ústava a vládní systém který je čistým produktem „poradců“ z USA, kterým bylo po krvavém zásahu proti opozici v roce 1993 povoleno vlastně plně řídit zemi až do roku 1999.
    Proto se Putinovi dosud nepodařilo a s velkou pravděpodobností ani nepodaří:
    Reformovat ruský politický systém;
    nahradit pátou kolonu v Kremlu;
    reformovat ruskou ekonomiku.
    Museli jsme dlouho čekat ale díky Michaelu Gorbačovovi proběhl rozpad SSSR tak proběhne i následný rozpad Ruska, který se jak je vidět tak nezadržitelně blíží.

  3. NavajaMM napsal:

    Zaujímavé informácie. Najmä tie o Kryme sú pre mňa celkom novinka. Tá ofšórna aristokracia je dokonalá piata kolóna a treba počítať s tým, že naša bude rovnaká.

  4. Cech napsal:

    Je a není to OT.
    Jak nejsnadněji detekovat představitele Cz_5_column.
    Ponaučení ze Sobotky a neboli Zaorálek „Dienstbierovce“ v řídících funkcích neudrží, protože s politickým projektem ANO se budou muset „Dienstbierovci“ dělit o moc, tak nastává pláč a skřípění zubů.
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Sobotka-byl-dobry-premier-vazim-si-ho-rika-Jakub-Janda-Vcerejsi-zmena-se-mi-nelibi-lidi-to-nepochopi-narika-poslanec-Seda-492200
    Tož proto je také to, Žít Brno tak strašně smutné.

    • jaa napsal:

      🙂 jako obvykle. Ale já mám problém. Od včerejšího „vyhlášení triumvirátu“ mi bzučí v hlavě dávná vzpomínka. prošmejdila jsem na netu kde co ale nic.
      Totiž vybavilo se mi jakési dávné tvrzení , či poučka o demogracii – že“ v době Jaltských dohod – byly u někoho volby a jeden z partajních šéfů nebyl opětovně zvolen a tím pádem nebyl ani šéfem vlády a musel odejít i z těch Jaltských závěrečných jednání, kde je nahradil jiný – ze zvítězivší partaje. . Tak nějak – je to už strašně dávno…
      Bohužel ani na jindy vševědoucí WIKI – nic. Jen velice obecné – holt i WIKY má své hranice.
      Nevzpomene si někdo?

      • NavajaMM napsal:

        Neviem presne, čo myslíte, pani Jaa, lebo počas Jalty sa ešte nič neudialo, čo by roztrhalo trojku, no Jalta mala pokračovanie o pol roka, to už bolo po vojne, na konferencii v Postupimi pri Berlíne. Tam už nebol Roosevelt, lebo medzitým zomrel, a za USA tam bol Truman, ale ten už bol v Jalte Rooseveltovi za chrbtom ako viceprezident.
        Ten, kto prehral voľby, bol Churchill – vyhrali laboristi a v Postupimi bol už za Britániu Attlee.

        • NavajaMM napsal:

          Pamätáte si však dobre tú zápletku. Na začiatku Postupimi bol ešte Churchill tam, ale musel po voľbách vypratať lóžu.

          • jaa napsal:

            No právě o tu zápletku jde,. a díky… člověk za mlada holt té politice se až tak moc nevěnoval. Byly jiné zájmy. To akorát včil zazvonilo cosi z dávna…

        • LB napsal:

          No, „za chrbtom“ se tak docela říct nedá..

          Role viceprezidenta USA není moc jasně vymezena a jeho vliv záleží na prezidentovi. Třeba Cheney za W. Bushe byl vlivný. Franklin Roosevelt své různé „vice“ naopak držel daleko v zámezí a prakticky nikdo jejich jména dnes nezná, kromě H. Trumana.
          A ten po 12. dubnu 1945 musel být urychleně zasvěcen – mimo jiné- například do existence jaderného výzkumu v USA.
          To Stalin o něm věděl od rozvědky už od r. 1942 😀

  5. LB napsal:

    I Stalin musel nejméně dekádu do Leninově smrti zápasit a složitě manévrovat, aby získal (víceméně) suverénní pozici. Putin nic takového dosáhnout nemůže (i kdyby snad věděl kam chce dojít a hlavně JAK), už proto, že Rusko je částí světového hospodářského a finančního systému, ve kterém jsou uvěznění všichni kremelští ofšoristé, tedy mocenská věrchuška.
    PS.
    https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/senat-usa-velkou-vetsinou-schvalil-nove-protiruske-sankce-kv/r~ecb74966513a11e78f16002590604f2e/?redirected=1497515225

    PPS.
    Prima uvede příští týden ty čtyři rozhovory s Putinem natočené Oliverem Stonem

  6. jaa napsal:

    No a k tomu Gorbymu- asi mu opravdu teče do bot a ještě aby tak se dostali navrch ti – co už dávno jej chtějí soudit za vlastizradu. Hmm

    http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/zpravy/gorbacov-s-udivem-zareagoval-kdyz-putin-odsoudil-jeho-duveru-v-nato/

  7. brtnikvbrlohu napsal:

    Vážení – navrácení Krymu???? To je nový výstřel z Aurory. To jen na okraj.

    • NavajaMM napsal:

      To by som až tak nedramatizoval. Oni tí oligarchovia sedia na dvoch stoličkách. Príjmy majú z Ruska a vďaka systému, ktorý zastrešuje Putin, ale majetok majú ofšór, takže oň prípadne neopatrnosťou môžu prísť. Tak hrajú zdanlivo na dve strany.
      Ktorýsi západný komentátor to lapidárne komentoval: „Keď má vaša elita všetok majetok v dolároch a na účtoch v našich bankách – je to ešte stále vaša elita?“

  8. hans napsal:

    No nevím. Minimálně v případě Ruské pošty „dosud v podstatě nedorazivší na Krym“ Dějlagin nesmyslně blábolí.

    Namátkou
    http://www.rospt.ru/list/91/
    ¨https://gdeposylka.ru/geo/russia/91-krym/

Komentáře nejsou povoleny.