A pokračuji v líčení záhad záhadného Voynichova rukopisu. Napoví nám snad něco pátrání po možných autorech?
Uvažovalo se o františkánském mnichovi, filosofovi a vědci Rogeru Baconovi (1214-1294), toho však vyloučilo datování radiokarbonovou metodou, dokonce padlo i jméno Leonarda da Vinci (1452-1519), ten však v předpokládané době vzniku rukopisu ještě nežil, navíc rukopis byl psán pravou rukou a Leonardo byl, jak známo, levák. Dalším možným kandidátem je Angelo z Florencie, dvorní apotékář Karla IV. a Václava IV. V úvahu padají i dva alchymisté, vědci, ale i šejdíři a snad i angličtí vyzvědači na dvoře Rudolfa II., totiž John Dee a Edward Kelley.
John Dee (1527-1608)
 Edward Kelley (1555-1597) |
|
I u nich je ale problém sladit radiokarbonové datování s jejich životními daty – snad jedině, kdyby použili starý pergamen.
Další skupina možných autorů souvisí s předpokládaným obsahem knihy (který ovšem nikdo nezná): mělo by jít o aztécký rukopis, jak minule napsal kdosi v diskuzi – ovšem v tom případě by se jednalo spíš o přepis. Ovšem přepis jakýmsi neznámým písmem a na pergamenu z doby předkolumbovské! Marně jsem se snažila najít někde abecedu jazyka nahuatl, kterým by údajně měl být rukopis psán. Pokud mne někdo úspěšnější doplní, budu jen ráda.
Dalším podezřelým je Cornelius Drebbel (1572-1633), anglický fyzik, vynálezce a alchymista, zabývající se mimo jiné i mikroskopem – faktem je, že mnohé ilustrace z rukopisu připomínají cosi, mikroskopem viděné. Jenomže zase to radiokarbonové datování! Mimochodem, Drebbel také nějakou dobu pobýval v Praze na dvoře Rudolfa II.
Cornelius Drebbel
Nelze pominout ani řadu teorií o nezemském původu rukopisu – dokonce jsou naznačovány souvislosti s některými kruhy v obilí
No, konec konců, je možné všechno – ale já bych se raději autorů těchhle teorií zeptala, jak můžou vědět, že se případní pozemští tvůrci kruhů neinspirovali obrázkem z rukopisu. Ono pokud je něco založeno pouze na víře, tak je víra hlavním a často jediným argumentem – a účinný protiargument neexistuje.
Zajímavé jsou i osudy rukopisu. Hodně se hovoří o tom, že byl majetkem císaře Rudolfa II., který jej prý koupil za tehdy značnou sumu 600 zl. Jinde se jako o prvním doloženém vlastníkovi rukopisu hovoří o alchymistovi Jiřím Barešovi, častěji psaném jako Georgius Barschius (1585-1662)
Bareš – Barschius
Po smrti Bareše-Barschia se majitelem rukopisu stal český lékař a přírodovědec Ioannes Marcus Marci z Kronlandu. (Česky Jan Marek Marci, nar. v Lanškrouně 1595, zemřel v Praze 1667. Za své lékařské zásluhy a za účast v obraně Prahy proti Švédům r. 1648 obdržel šlechtický titul. Zvolil si přívlastek „ z Kronlandu“ vytvořený přesmyčkou ze jména Lanškroun.)
Jan Marek Marci
O dalším osudu rukopisu vypovídá dopis Marciho, vlepený do knihy, ve kterém žádá jezuitského učence Athanasia Kirchera, aby se pokusil text Voynischova rukopisu rozluštit.
Athanasius Kircher (1602-1680)
Kircherovy vědomosti a oblasti jeho zájmu byly obrovské: byl matematik, muzikolog, hudební teoretik, vynálezce, astronom, evoluční biolog, archeolog, je považován i za zakladatele egyptologie. Bohužel na Voynichův rukopis ani jeho znalosti nestačily.
Po dalších asi dvě stě let se rukopis zřejmě vyskytoval v různých církevních knihovnách zejména knihovnách jezuitského řádu. Další jisté datum je až rok 1912, kdy jej zakoupil W- M. Voynich.
A tajemný Voynichův rukopis stále láká. A tak luštitelé objevují, že prý je psán mandžusky, že je liturgickou příručkou sekty albigenských, nacházejí v něm prvky, obvyklé v čínském kalendáři… Hlavu si nad záhadným rukopisem lámali a lámou naprostí amatéři
https://www.novinky.cz/kultura/414072-irena-hanzikova-pry-rozlustila-stranky-nejzahadnejsi-knihy-sveta.html i odborníci, jako třeba W. F. Friedman, (1891-1969) americký kryptolog, kterému se podařilo za II. světové války rozluštit japonský „Purpurový kód“. Rukopis však stále odolává…
William Frederick Friedman
Ano, já vím, že jsem tentokrát psala spíš o lidech, kteří nějakým způsobem s Voynichovým rukopisem souvisejí. Ale vzhledem k tomu, že není jasné, co rukopis vlastně zachycuje, byly by všechny obrázky z něj, které bych sem vložila, spíše jen náhodnou dekorací. Raději sem proto dávám tenhle odkaz, kde máte možnost si prohlédnout celý rukopis a pustit nad ním svou fantazii ze řetězu…
https://commons.wikimedia.org/wiki/Voynich_manuscript
Poznámky pana Bavora 
Vďaka, na toto pokračovanie som sa tešil a potešili ste ma odkazom na celý rukopis.
Niekoľko poznámok:
– Leonardo da Vinci – považovať ho za „ľaváka“ je dosť nepresné. Bol obojručný, určite vedel rovnako zručne písať aj pravou a svojou pravou rukou vedel písať a kresliť oveľa šikovnejšie, ako väčšina z nás. Leonarda nevylučuje ľaváctvo, ale kvalita obrázkov. Takto kreslil snáď ako 5-ročný.
– Abecedu nahuatlu nájdete trebárs tu: http://www.omniglot.com/writing/nahuatl.htm
Ak ste hľadali písmená, tak márne, lebo Indiáni v novom svete boli iná kultúra. Poznatky si odovzdávali výlučne ústne ako keltskí druidi a písomnú abecedu nemali zámerne. Niektoré kmene mali písanú abecedu, napríklad Cree (http://www.omniglot.com/images/writing/cree_plains.gif), ale toto písmo vzniklo v modernej dobe a tuším ho vymysleli nejakí vydavatelia biblie.
– Môj dojem z rukopisu – určite nemá jediného autora. Všimnite si ten rozdiel v istote ruky pisateľa a naopak, vo veľkej neistote kresliča.
Mám dojem, že je to kreslený herbár liečivých a psychotropných rastlín (v niektorom tuším spoznávam Durman). V Castanedových knihách im Don Juan hovorí „rastliny sily“. Južnú Ameriku by som ako miesto pôvodu vôbec nevylučoval, práve kvôli tomu exotickému vzhľadu všetkých rastlín.
Podľa mňa rastliny kreslil domorodý informátor a písaný text je popis rastlín, ktorý urobil niekto iný. Keď popustím uzdu fantázii tak je to jezuitský mních. Text je zašifrovaný preto, aby sa pisateľ bránil pred inkvizíciou. Predpokladám, že zapísané informácie sa už do našej znalostnej výbavy dostali inou cestou, no aj tak by bolo veľmi zaujímavé a prínosné, keby sa to niekomu podarilo rozlúštiť.
To se mi líbíTo se mi líbí
Výtečná úvaha.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
ano, máte pravdu. Já se špatně vyjádřila, skutečně jsem hledala písmo nahuatl (v souvistlosti s jedním z diskuzních příspěvků z minula).To porovnání „rukopisu“ písma a kreseb je zajímavé – a opět máte pravdu.
Ale stejně je to pěkná záhada a chutné sousto pro naši fantazii…;)
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Takhle, abeceda nahuatlu jako taková, je jen dnešní, ale zapisuje se s ní z praktických důvodů i nahuatl klasický, ten moderní je dost „nepěkný“, něco jako hebrejština v německém prostředí.
Ale abeceda nahuatlu, jak jí byl zapisován v minulosti, je velmi složitá.
Dá se říci, že kdyby měli ještě 50-100 let, dospěli by k takové úvaze, že se dá i jejich řeč rozložit na jednotlivé zvuky, případně slabiky a k nim stanovit znaky a ty potom dále zjednodušovat (například naše B je vlastně egyptský znak per, prostě béth (z toho beta) je dům a ten znak převzali od egypťanů ve stejné grafické podobě, jen jej vyslovovali oni egypťané per=dům -prostě půdorys domu španělského typu s patiem-vnitřním dvorem, aby nebylo vedro) v tomto duchu měli písmo i mayské národy,
A vznikla jako „okoukáním“ od mixteckých a zapoteckých písem i olmeckých i mayských.
A je to mix znaků slabičných, dále co znak to slovo, dále „rébusy“-viz níže a také i co zvuk to znak(jako naše písmo).
Například, jedna služebná se jmenovala „Žluté Světlo“.
To se řekne cca „COZCATLANIXTELOTL“
Doslova „Žluté „to“, co vidí oko“, čili to co vidí oko je světlo (odražené od předmětu).
A zapsalo se to jako znak ZUB(jako špičák) , ten obarvený na žluto a vedle toho hledící oko.
A teď proč zub. Ptrotože zub je TLANTLI, kde koncovka -TLI je absolutní sufix.
Takže je ze slova zajímal jen ten kmen co dá zvuk TLAN.
A dále OKO je IXTELOTL (to co vidí)
Takže zub + oko (graficky znázorněno = TLAN(tli) + IXTELOTL = TLANIXTELOTL.
a se slovem žlutý se vypořádali následovně: obarvili ten znak první čili zub a žlutý se řekne také COZCATIC a protože nebrali celé slovo a dále následující slovní kmen je na „T“, tak vzali z toho slova COZCA(tic) jen část a jako celek se to četlo COZCATLANIXTELOTL.
Takže je to tak trochu rébus a tím se musí pracovat.
S mayskými znaky to je podobné, ale je to přeci jen již pokročilejší písmo, měli snahu ale to se lišilo od města k městu od národa k národu-mayských jazyků je 34, dle zvyklostí, někde používali spíše to rébusové vyjádření, jinde spíš to slabičné.
Co se týče „nespálených“ rukopisů a uložených ve Vaticanu, tak ví se dobře, že sebrali co našli a vzali si to od mayských i jiných národů násilím a udělali na náměstí něco podobného, jako nacisti, když veřejně pálili knihy nepohodlných autorů.
Jistě že je možné, že mnoho toho nevydali a zachránili a ukryli na nepřístupných místech a tyto rukopisy stále na území mayských národů čekají na své objevení a že to, co dali inkvizitorům ke spálení, mohly být i jen napodobeniny, a že inkvizitoři se domnívali, že likvidují dílo ďábla (prostě aby se vlk nažral a koza zůstala celá, uvážilo dost možná indiáni=nechtěli skončit na hranci i s knihami).
A to co je ve Vaticánu, dost se ví, že ne všichni ti mniši a řeholníci byli náboženští fanatici a často se chtěli jen dostat z Evropy do Ameriky a nejdostupnější bylo, dát se do služeb jako misionáři. A jistěže navenek dělali, co se jako po nich chtělo, aby se „neřeklo“ ale myslili si o tom „své“. A měli také za úkol, pro španělského místokrále i pro různé ty církevní instituce přinést zachované rukopisy.
A tady nastává problém. Prostě ti řeholníci zadali těm indiánským písařům co uměli jak ještě své písmo, tak i evropské + španělštinu, aby napsali kodexy, jak si je jako pamatovali.
Jenže jim také opravdu mohli (indiánští písaři) a i tom se ví docela dost, že jim napsali prostě něco ve stylu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ ,asi jako když někdo chce z někoho něco dostat (násilím), tak ten, aby měl pokoj, tak mu řekne to „co chce slyšet“. Čili něco jako se dnes prodávají jako suvenýry coby „mayské rukopisy“ v turistických destinacích , když tam jedou turisti a prodají jim to leporelo na kůži a řeknou, že to je kopie originálu.
Ale ve skutečnosti to jsou jen věci asi jako když se vyrábí hromadně bižuterie, prostě indiánské ženské si takto přivydělávají a podle nějaké předlohy něco hromadně obkreslují na kůži a podnikatel, co tu dílnu vede, může být kdokoliv. Ale všichni jsou spokojeni, ženské mají práci čili na živobytí, turisti mají „kodexy“ a majitel dílny peníze.
A nějak podobně to bohužel může být s těmi kodexy ve vaticánské knihovně, prostě jsou napsané indiány, jsou třeba 500-300 let staré, ale informační zisk všelijaký. Nejsou to nejspíš ty, jež bychom rádi měli a pocházely by z doby před 1000 – 2000 lety.
Mohli jim tam (misionářům=zadavatelům) něco jako nakreslit, aby to vypadalo „jako“ originál z dávné minulosti.
Jinak , to že kresby vypadají dětinsky, tak to oni takhle opravdu ve svých kodexech měli.
Chce to opravdu neustále porovnávat a studovat a nic neopomíjet a že si vědci nechtějí „naběhnout“, inu každý vědec je závislý jako i nevědec na nějakém příjmu. A je jasné, že když to hodně lidí zlehčuje, dostane snadno při studiu těch rukopisů nálepku fantasty a kariéra je vniveč a živobytí se platit musí a těžko od vědce očekávat, že bude pracovat manuálně v montovně na směny, když to náhodou nevyjde a on potupen bude musit opustit místo=vykousají ho. Tak to je asi pravá příčian, proč o tom tolik není.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Kircher byl genius. Pokud někdo četl jeho práce o matematice, statice nebo třeba akustice, nemůže být na pochybách. Pokud by někdo přece byl, doporučuju návštěvu konventu v Plasích.
K tomu pergamenu: Zrovna Vám asi nemusím vysvětlovat, že pergamen byl velmi drahý a z toho důvodu byla běžná praxe „oškrabávání“ (prakticky doslova) starého pergamenu, aby se na něj dalo znovu psát. Kdybych chtěl vyrobit podvrh, který má působit staře a autenticky, použil bych přesně tuhle techniku. U inteligentních podvodníků jako byl Kelly&Comp. bych přesně něco takového očekával. Radiokarbonová metoda je navíc řádově méně spolehlivá, než o sobě tvrdí. Je pro to řada důkazů.
To se mi líbíTo se mi líbí
To se mi líbíTo se mi líbí
jistě, máte pravdu s možností palimpsestu – ale to je zjistitelné a pochybuju, že by si všemožní luštitelé, co na rukopisu pracovali, tohle nezkontrolovali. A přihodím ještě jednu matoucí věc: rukopis v sobě nemá žádné opravy, typu „přepsal jsem se, tak to vyškrábu a napíšu správně“. Je to dost neobvyklé a mnozí to považují za doklad, že se jedná o falzum, které se pouze tváří jako text, ale nemá ve skutečnosti žádný smysl.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tu si ešte dovolím jednu pochybnosť. V texte sa nenašli opravované miesta, teda text neobsahuje opravované chyby. Ale ako môžeme vedieť, že „neobsahuje chyby“, kým sme ho nerozlúštili? Pisateľ mohol pracovať so zásadou „přepsal jsem se, ale opravovat to nebudu“. Prípadne mohol chybné slovo zdvojiť – druhý raz napísať správne a chybu nemazať. Alebo chybu zakryl niečím, čo nevydržalo storočia. Proste – nepovažujem to za dôkaz ničoho, tobôž toho, že ide o falzum.
To se mi líbíTo se mi líbí
jistě – já to uvedla jen jako další směr, kterým se ubírají úvahy luštitelů 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
áno, to chápem, smeroval som poznámku proti tým úvahám, nie proti Vám, to by ste si nezaslúžili 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
ale klidně bylo možno směrovat i na mne. Ono kolem toho rukopisu je tolik nejasností a podivností a vzájemně si odporujících teorií, že mi dalo dost práce to nějak utřídit a vytřídit a aspoň jaktakž srozumitelně to sem napsat. Ty moje dva článečky rozhodně jnejsou vyčerpávající pojednání, spíš jen nakouknutí na jednu zajímavost. 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
áno, popísali ste ten rukopis stručne, prehľadne a pútavo; zaslúžite si len uznanie 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Pani K-k., skúšam postupovať podľa vodítka pána Zlatodeja a zatiaľ som našiel aj jedno miesto, ktoré je evidentne opravované – pisateľ vynechal písmenko a dopísal ho neskôr.
To se mi líbíTo se mi líbí
A tímto se P.T. čtenářstvu omlouvám, ale na příští víkend jsem si u zdejšího hradního pána vyjednala dovolenou. Vykoledovala jsem si kdesi úkol sice jednorázový, ale časově náročný, takže budu zaměstnána jinde. Ale docela se na tu práci těším… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen podotknu. Paní Katy si své volno zaslouží měrou vrchovatou, protože toho už sepsala a zfotografovala tolik, že to dosahuje tvůrčí činnosti V.Vondrušky, jehož také obdivuji (u kterého už jsem dávno vzdal snahu mít všechnny jeho spisy). Jen doufám, že se mi povedlo zajistit „náhradní program“, který by také neměl zklamat. – Netřeba reakcí zde, stačí, když dostanu potřebný materiál včas 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Se zveřejněným článkem to vůbec nesouvisí, ale musím to nabídnout k všeobecnému veselí :
To se mi líbíTo se mi líbí
Ku podivu docela k meritu věci. Napřed vážný akt, pak komedie a nakonec sranda.
To se mi líbíTo se mi líbí
Super!
Líbí se mi i portréty těch učenců, krásné perokresby.
Na rozdíl od pana NavajaMM si nemyslím, že rukopis je dílem více lidí – protože text i obrázky jsou příliš „integrované“ do sebe. Asi to dělal někdo, kdo zručně psal, ale v kreslení si až tak jistý nebyl, což není nic výjimečného. Pokud by to bylo více autorů, jasně by šlo poznat, kdo rozvrhoval stránky, tedy co bylo první, vejce nebo slepice. A obrázky by neměly v sobě tak dokonale vložené texty.
Celkově mi to provedením připadá fantaskní, jako od začátku míněná parafráze skutečnosti, už jen tím provedením a schválně dělanými „bláznivinami“, třeba psaním do kruhu v obrázku. Není to žádný „vědecký“ spis, řekl bych. Připomíná to například některá díla „patafyziků“, třeba Viana.
Nejblíže pravdě byl možná pan Rosťa, když obrázek z minulého dílu – s koupajícími se dámami – pojmenoval jako „stroj na lisování slunečních paprsků pro pozdější průmyslové využití“, to je čirá Vianovština, prostě inženýrská fantazie na pomezí neskutečna, zábavně švihlá.
Osobně bych tedy soudil, že se jedná o zábavný spisek, vytvořený s poněkud potměšilým úmyslem zamotat všem následovníkům hlavy. Což neznamená, že texty jsou nesmyslné, to zdaleka ne – tím by to nemělo to kouzlo. Bude v tom prostě nějaký trik, na který dosud nikdo nepřišel.
Už mnohokrát jsem si všiml, že některým okrajovým problémům se ve skutečnosti nikdo nevěnuje, kromě úplných laiků a diletantů. Lidé, kteří by uspěli, se do toho z mnoha důvodů nepustí. A když, tak jen na pár hodin či dnů, a pokud problém odolá, nechají toho – protože mají důležitější věci na práci.
Už před mnoha lety jsem hledal, zda existuje k Voyničově rukopisu nějaká vědecká literatura, rešerže, abstrakty, oponované články, … prostě standardní „vědecká dokumentace“, ale skoro nic není. Například, v ICT disciplínách, je docela běžné, že jsou věci někde na netu, je plno projektů programů a vývoje, ale v tomto případě je to minimální, nic sofistikovaného. Přestože z hodně důvodů by to bylo zajímavé – třeba pro různé statistické analýzy z oboru kryptologie, lingvistiky, …
Celkově k Voyničovu rukopisu téměř neexistuje klasická vědecká literatura. Je to prostě takový artefakt, který nikdo nebere vážně. Takových věcí je ve skutečnosti plno – jakmile se něco příliš vymyká, není to ve vědecké komunitě hodnoceno moc příznivě a hrozí naběhnutí na vidle.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dovolím si upozorniť ešte na jeden detail rukopisu. Ide o čísla strán. Sú to arabské čísla a pokiaľ som si dobre všimol, sú to jediné arabské čísla v dokumente. Už si to všimli mnohí predtým a podľa štýlu, ako sú napísané, odhadujú znalci datovanie týchto čísel niekde na prelom storočí 1500.
(http://ciphermysteries.com/the-voynich-manuscript/voynich-quire-numbers)
Je hypotéza, že čísla strán zapísal jeden z predchádzajúcich majiteľov rukopisu, nie autor – ale rukopis je tým pádom ešte starší.
*
Čo sa týka hypotézy, že by šlo o takúto starú mystifikáciu, keď sa pokúšam vžiť do tej doby… tak sa mi do mysle derie citát z Pelíšek: „Tolik práce a pŕitom taková blbost!“ 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Istý Stephen Bax publikoval, že sa sústredil na mená a názvy rastlín a hviezd a dokázal vraj identifikovať niektoré vedecké mená napríklad koriander, kýchavica a borievka.
Možno sľubný začiatok.
http://www.livescience.com/43542-voynich-manuscript-10-words-cracked.html
To se mi líbíTo se mi líbí
Musim vás krapet opravit. Rukopis je psán a šifrován v českém jazyku. Na Yale je také dopis, ve kterém je psáno : Concernine the Cipher MS. Světoví odborníci si neví se slovem které je první dlouho rady. A pořád bádají co znamená slovo Concernine. Nálezce rukopisu Michal Voynich se svou manželkou na rukopisu dělal asi tak 16 roků. A právě v tom dopisu vám všem píše, že rukopis částečně pochopil a rozkodoval. Když totiž použijete substituci, která je samozřejmě použita i při psaní tajemného rukopisu. ( písmena jsou čísla ). Tak místo slova Concernine, budete číst slovo : Czechknihe . Dále je nutno vidět jak je psáno MS. Každý kdo vidí, tak jistě uvidí, že písmeno velké “ M „, je psáno jako dvou znak, který je složen ze dvou čísel. 1 + 2. ( dvojka je otočená o 180 stupňů.) Za písmenem M je psáno “ S „. ( znak písmene S má v numerologii hodnotu čísla “ 3 „.
Takže, když to shrnu, tak na obálce dopisu je v prvním řádku psáno : Czech kniha šifra 1,2,3.
Když bych to měl ještě více nezasvěcenému objasnit, tak význam prvníhu řádku nám říká něco v tomto smyslu : Česká kniha je šifrována numerologickým systémem. To znamená, že každý písmeno má svou číselnou hodnotu. Když budete schopni číst co je v manuscriptu psáno, tak se to samozřejmě také na jeho listech dočtete.
Pod první horní větou, která je na obálce dopisu, je psán ( zašifrován ) návod na překlad rukopisu , který je skoro stejný, jako je psán návod , který je na poslední straně manuscriptu, straně značené 116. Na té poslední straně je také několik obrázků. Klíč. Liška. Žena. Klíč je tam malován z toho důvodu, že je tam psán návod na překlad. Liška je chytré zvíře a to Eliška, jak jsem zjistil jistě byla. Žena je tam kreslena z toho důvodu, že autorem rukopisu je “ Žena „. Když se podíváte, tak na jednou prsu, má kresleno písmeno “ E „. ( E + liška ) = Eliška. Eliška z Rožmberka, byla velice zdatná šifrantka. O čemž se může každý, kdo se zajímá o tento rukopis sám přesvědčit.
To se mi líbíTo se mi líbí
Skvelé informácie. Vďaka, pán profesor.
To se mi líbíTo se mi líbí
Akorát jsem nenašel tu E-Lišku
To se mi líbíTo se mi líbí
Je na úplne poslednej strane, kde je už len pár riadkov a strana je inak prázdna. Sú to obrázky vľavo hore v rožku. Je tam malá líška a pod ňou ženská postava a tá má na hrudi znak, no priznám, že je vyblednutý a bez nápovedy by som v tom nehľadal E.
Má logiku, že na poslednej strane je podpis.
To se mi líbíTo se mi líbí
To logiku má, ale třeba u Elišky z Rožmberka bych jako podpis spíš čekal na prsou růži.
Jinak je velice zajímavá ta část, která připomíná lázně. Skoro jako by tam měl být ukrytý popis nějakých léčebných procedur.
To se mi líbíTo se mi líbí
O Eliške sa toho vie veľmi málo. Nevie sa, ani kde je pochovaná a kde mala svadbu.
Tá očakávaná ruža – ak predpokladala, že rukopis ostane v rukách rodu Rožmberkov, tak by tá ruža mala nulovú informačnú hodnotu. Záleží aj na tom, aký podpis zvykla používať v listoch. Ak líšku kreslila na každý list pri podpise, tak príbuzní museli hneď vedieť, koľká bije, skoro aj to E by bolo zbytočné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ten popis procedúr – to je veľmi pravdepodobné. Sú tam akoby popísané presné recepty, ako z rastlín pripravovať lieky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Eliška podľa všetkého žila v rokoch 1260 – 1307.
https://www.geni.com/people/Eli%C5%A1ka-von-Rosenberg-Herrin/6000000003897531441
To se mi líbíTo se mi líbí
Prípadne to bola dcéra Petra IV. z Rožmberka – to by už spadalo do začiatku 16. storočia (asi pravdepodobnejšia verzia).
To se mi líbíTo se mi líbí
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_II._z_Ro%C5%BEmberka
To se mi líbíTo se mi líbí
http://www.morganlefay.ca/CD/Windsor%20tree/INDIs27/II13862.html#pedi
To se mi líbíTo se mi líbí
Rukopis je a neni tak složitý , jak by se Vám všem na první pohled zdálo. Nejdůležitější je pořádně vidět. Rukopis není herbář, alchymie, astrologie, lékopis atd. Je psán a šifrován v českém jazyku. To se píše v dopisu, který je na Yale. V dopise je psán návod na překlad, který je shodný s návodem, který je psán na poslední stránce manuscriptu ( str. 116 ).
To se mi líbíTo se mi líbí
Jen pro upřesnění. Eliška z Rožmberka byla dcerou. Jana II. z Rožmberka a jeho manželky Anny Hlohovské slezské Piastovny. ( Piastovci, polský královský rod ). V rukopise je také samozřejmě psáno , kdy se narodila. Eliška tam píše, že se narodila roku 1460. Psát a šifrovat jako žid, ji naučil její otec Jan II. z Rožmberka, který jak tam také Eliška píše zemřel roku 1472 na mor.
Rukopis není, herbář, alchymie. astrologie, lékopis a nic z toho co Vám píší světoví odborníci.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vďaka za upresnenie. Podľa všetkého ste si už celý rukopis prečítali. Snímam klobúk v úcte. Aj preto, že ste asi podľa obsahu usúdili, že netreba okolo toho robiť rozruch a že sa tí svetoví odborníci môžu ešte nejaký čas potrápiť.
To se mi líbíTo se mi líbí
Abych pravdu řek, tak na rukopisu jsem nechal dost času a potu. Začal jsem s ním před 5 roky, nebo tak nějak. Zjistit kod a tedy ten záhadný klíč, bylo dost náročný. Klíč jsem zjistil asi tak během jednoho měsíce, kdy jsem provedl důkladnou analýzu textu. Kdy jsem začal rukopis postupně, když byl čas překládat. Dnes mám přeloženo asi tak 95 procent a tak samozřejmě vím a znám o čem je v něm psáno. Mezi tím se také snažím učit různé světové odborníky , kteří bloudí asi tak baj voko dobrejch 15 roků . A jak zjistíte tak jsou furt na místě, to znamená na začátku jejich snahy, která jak jim samozřejmě píši, je snahou marnou. Například na tom co by mohlo být považováno za momentální desky rukopisu ( je to špatně vidět , ale já to našel ) je napsán kryptogram, který ukazuje kdy se Eliška narodila. Vlevo je psáno několik čísel – 0461. A vpravo je psáno ZILIS. To znamená – datum narození 1460 a dvě slova Ží Lís. Eliška také na několika místech rukopisu píše své jméno zdrobněle , Lísa, Lís a podobně. Eliška byla dobrá a tak jak jsem zjistil, tak si s případným čtenářem hraje “ Jako kočka s myší „. Habdank Michal Voynich to samozřejmě poznal také. A tak když se podíváte na jeho logo, které používal pro svou korespondenci, tak tam uvidíte Kočku která si hraje s myškou. Zajímavé je že zdrobnělina jména Michal je Mišo, Myšák atd. Když jsem tohle napsal na web, tak nějací světoví odborníci začínají šířit blud, že rukopis je podvrh a psal ho sám Vojnič. Ale samozřejmě zase nejsou na správné cestě a bloudí . A jak jim píši, rukopis nepřeloží do konce života, což se jim samozřejmě moc nezamlouvá.( přeložit jednu stranu rukopisu například nějakou ze začátku je práce tak na půl hodiny).
To se mi líbíTo se mi líbí
Úžasný pocit toto čítať. Chystáte sa po úplnom preložení preklad vydať?
To se mi líbíTo se mi líbí
Jistě, když bude nějaký ten zájem a čas, tak bych mohl překlad rukopisu vydat knižně. Kde bych také samozřejmě světovým odborníkům ukázal, jak je manuscript psán a co je to hlavní, jak je šifrován. Pro světové šifranty je to Grál. Po mě je to jen jedna kniha z mnoha. Velice pěkná šifra je například v Kronice České, kterou sepsal mistr šifry Václav Hájek z Libočan u Žatce. To byl klasa, kterej vytřel zrak všem před jejím vydáním. * Pro středověké myšlení a literární tvorbu je velmi charakteristické hledání skrytého významu a smyslu za literaturou či vůbec vnější formou *.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hájek byl skvělý šifrant. Zejména jak zašifroval do jmen knížat poselství jednoho z vládců Čech z doby „temna dějin“
To se mi líbíTo se mi líbí