Trochu k těm oslavám


Tak k nám do městyse zase přijela „armáda“, zase paralyzuje život města, velká část místních zase raději prchá na celé tři dny někam na chaty a chalupy a ulice jsou vydány na pospas turistům z blízkého i vzdáleného okolí.

Plzeňské „Slavnosti svobody“ se postupně mění ve svůj vlastní skanzen, podepřený štědrými dotacemi. Muži a sem tam i ženy a děti v historických uniformách se za těch 27 let namnožili geometrickou řadou, stejně jako jejich obrněná i neobrněná vozidla, kterých tu letos prý projede na dvě stovky. Vzhledem k přibývajícím letům mezi ozbrojenci začínají převládat ti, kteří skutečnou vojenskou službu nikdy nepoznali a tak si hrají s „dřevěnými flintami“. Ostatně také hned začátkem 90.let se nejspíš skládali většinou z držitelů modrých knížek, neb byli zapřisáhlými odpůrci předcházejícího režimu, jak bylo zřejmé z jejich chování i řečí.

Celé ty oslavy se staly už především organizovaným zábavním průmyslem (za rohem u Branky máme už i kolotoč), podepřený konzumací takového množství piva, že by z toho Nešpora ranilo. Nějak se nám z těch oslav vytratila spontánnost, trochu nám zkameněly, zbytněly, trochu mi začínají připomínat slavné průvody s alegorickými vozy. I ta chlastačka  nabobtnala.

Abych nebyl vyšetřován českou pobočkou Výboru pro neamerickou činnost, vyviním se předem připomínkou toho, že při prvních novodobých Slavnostech svobody v Plzni v roce 1990 stál na náměstí Republiky přenosový vůz Československého rozhlasu a na jeho střeše reportérka a reportér, kteří několik hodin živě vysílali z hlavního programu oslav. Poprvé v historii to bylo společné živé vysílání Svobodné Evropy a Československého rozhlasu, reportérka za FE se jmenovala Lída Rakušanová, ten člověk za ČRo jsem byl prosím já. A bylo to krásné a spontánní a nejspíš bez dotací pro kohokoliv a těch jeepů tu bylo jen pár, podobně jako mužů v historických uniformách, a orchestr US ARMY z Německa tu hrál swing, a…. a vůbec, no.

Pak nám to začalo kynout, forma se stávala tak trochu byzantinskou, orientálně přezdobenou bych s trochou nadsázky řekl. Projevem toho byl monumentální pomník Díky, Ameriko na nejfrekventovanějším místě ve městě (https://www.youtube.com/watch?v=Tr4qm2TQFvY ), který ovšem po nějakých letech podlehl vlivům dopravy a musel být zbourán a bude se obnovovat ( http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/hleda-se-zula-pro-pamatnik-diky-ameriko-20170214.html ).

Máme tu také pomník generála Pattona, kousek od bývalých 35.kasáren. Je poněkud netradiční, leč opět robustní ( https://www.youtube.com/watch?v=9Hf-kIp50vY ). Cesta k němu byla trnitá. O Pattonově památníku se v Plzni mluvilo déle než deset let. V roce 2005 se měla v Plzni odhalovat monumentální bronzová socha. Realistický pomník generála v nadživotní velikosti vytvořil sochař Jaroslav Bocker. Plzeň však dílo odmítla, mimo jiné proto, že sochař byl vedený v seznamech komunistické Státní bezpečnosti. Socha tak skončila v nedaleké obci Dýšina. Jak vidno umazaný (neprokázaný) lustrák u sochaře vadí, ale u ministra financí a místopředsedy vlády je O.K.

No a teď tam stojí to, co tam stojí

Abychom si rozuměli, já jsem hluboce přesvědčený, že máme Američanům projevovat vděk za to, že významně přispěli k osvobození Československa.
A že je dobře si to každoročně připomínat.
A že to máme dělat právě v Plzni a v jihozápadních Čechách především.
A neberu kritiku, že se zapomíná na Sovětskou armádu – tu by měli zase připomínat tam, kam přijeli ti hoši s rudými hvězdami na čepicích.
Že se to ve výrazně větší části naší země neděje není chyba a hanba Plzeňáků a „jejich  Američanů“, ale těch Pražáků a Kladeňáků a Hradečáků …doplňte podle vlastní úvahy sami, kde všude na „svoje rudoarmějce“ zapomínají. Všechny ty pomníky by neměly být pomníky, stačily by nenápadné pomníčky a měly by být určeny hlavně a především pro obyčejné vojáky, ať už přijeli z Kentucky nebo z Novgorodu. Jaká pompa a k čemu? Trochu pokory, prosím! Tohle si určitě pusťte, i když to už dávno znáte. Platí to pořád?
https://www.youtube.com/watch?v=JYcDjz3MJ0E

Měli bychom to všechno připomínat tak nějak úměrně letopočtu a ne s moc velkým halasem, myslím si.

Mám tu takový příklad, který vás snad potěší. Před pár lety vznikl v Plzni další pomník… no, právě že spíš pomníček. Na báječném, leč nenápadném místě proti Velkému divadlu na hlavní městské tepně – Klatovské třídě. Je to připomínka československých vojáků z obrněné brigády v britských uniformách, kteří se hnali do Plzně až od Atlantiku a tak nějak to úplně nestihli včas. Ten pomníček vymysleli studenti jedné plzeňské umělecké školy a inspirací jim byla známá fotografie československého vojáka u Tobruku, kterak odpočívá opřený o patník. Studenti vytesali patník ze žuly a na něj připevnili typickou přilbu našich západních jednotek.

Voják prostě přijel, válka skončila, tak pověsil přilbu na patník a šel domů. No není to nádherné?! S jednou novinářskou kolegyní máme takovou hru – ona salutuje v Praze, kdykoliv míjí poslední úkryt československých výsadkářů v kostele Cyrila a Metoděje, já salutuji, když míjím tenhle pomníček, a vůbec si přitom nepřipadám trapně.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy postřehy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

41 reakcí na Trochu k těm oslavám

  1. NavajaMM napsal:

    Skvele, pane Hudče. To súkromné salutovanie je hodné viac než prejavy na tribúnach.

    • strejda napsal:

      Tak trochu dumám o časové souslednosti. To pak ovšem člověka napadají různé myšlenky. Třeba tato.
      Osvobodili by západní spojenci Plzeň, kdyby nebylo bitvy u Moskvy, Stalingradu a Kurska? Vylodili by se ve Francii kdyby Wehrmacht stál na Urale nebo ještě dál a jeho hlavní síly by byly na Západním valu? A přitom si začínám říkat, zda je správné se soustředit jen na jedno místo v jeden čas a nedívat se kolem sebe. Nevnímat souvislosti. Pro sebe odpověď mám. Začíná anšlusem Rakouska a končí kapitulací Japonska. Mezitím jsou desítky milionů mrtvých.

      • NavajaMM napsal:

        Máte pravdu. Nedávno som náhodou narazil na niekoľko dokumentov o obrancoch Brestskej pevnosti. Porážka nacizmu začala už tam.
        Zvlášť na mňa urobili dojem tieto veci:
        – Kvôli Brestu Hitler prvý raz vynadal svojim víťaziacim generálom, že ho zle informujú, lebo niekoľkokrát dostal hlásenie o dobytí pevnosti a stále sa bojovalo.
        – Cez Brest šla železnica, pevnosť podľa plánu mali dobyť prvý deň a Hitler tadiaľ mal prejsť so štábom špeciálnym vlakom na front za vojskami. Musel to zrušiť.
        – Obrana v Breste bola spontánna, prostá ruská zarputilosť. Nemci tu prvý raz márne použili tlampače „vzdejte se, nic se vám nestane“.
        – Poslednému obrancovi, keď ho vynášali na nosidlách, vzdala nemecká jednotka poctu.
        – Po dobytí pozval Hitler Mussoliniho na exkurziu. Prišli aj k tomu pamätnému bodákom vyrytému nápisu „Umiraju, no ne sdajus“. Mussolini si ho nechal preložiť, pokýval hlavou a potom vraj ostal na dlhú chvíľu ticho.
        – Tá pevnosť sa nikdy neprestala brániť. Dlhé mesiace neskôr sa z rozvalín niekedy vynorila ženská postava a niekoľkými presnými ranami skolila osamelú hliadku. Potom zas nadlho zmizla.
        Z Brestu si ako suvenír odniesol Hitler kameň z múra pevnosti, ktorý bol preliaty roztavenou oceľou. Ten kameň našli v jeho bunkri v Berlíne 2. 5. 1945.

        • poznamkovnik napsal:

          Správná myšlenka, ono se jaksi zapomíná, že i Napoleon dopochodoval do Moskvy na koních rychleji než Wermacht na tancích a pokud se nemýlím tak 45. divize Wermachtu měla za první dva dny bojů o Brestskou pevnost větší ztráty než za celé Francouzské a Polské tažení. Tak mi to nedá abych sem nedal upoutávku na film, který se poměrně věrně na rozdíl od těch Holywoodských drží skutečnosti…

  2. blbíš napsal:

    Škoda, příteli, že neumím dát zrovna dnešní fotku, jak jsem kolíbal vnučku. To vždycky spočívá v tom, že s kočárkem přejíždím největší hrboly tak, aby to co nejvíc drncalo, jinak to ženský hádě nezabere. Zrovna jsem se takhle dokodrcal k místu na návsi, kde byl od dob co pamatuju docela nenápadnej, neideologickej obelisk, na kterým bylo kdysi napsáno prostý sdělení: “ obětem obou válek“.
    Po roce 89 ten nápis někdo vomlátil a začáral červenou suříkovou barvou a tak se to s ním táhlo až do teď, kdy město rozjelo nějaký zemní práce (ani nevím kam směřující). A obelisk v rámci těch prací je přeražen lžící zemního stroje a leží v prachu s ostatními šutry a … a prostě leží a já nesalutuju, nezdravím, jen vzpomínám, jak jsem na tomhle místě zvyklej vždycky na to marný lidský hlupství, za který neviní „dali“ svoje životy. I dneska jsem v tom hezkým dni plnýho sluníčka tam s už uspanou vnučkou stál a říkal jsem si … když i tohle jim vadí, co pak máme očekávat od Sobotků, Babišů, Zemanů, Klausů, Bělobrádků … NIC, jen hulvátství a podrazáctví. Stejnak skončíme s přeraženým hřbetem jako ten „můj“ obelisk.

    • Hudec napsal:

      Vnučku vám závidím. Ty kraječky a copánky a tak. My samý kluky.
      Když byli malí, ještě to šlo, ale když i ten nejmladší už má přes metr osmdesát a nejstarší ještě o deset čísel víc…. kolohnáti.
      A jó, s válkou je třeba zacházet postmoderně. Dneska už nebolí, vede se přece z utajeného pracoviště někde v Alabamě (nebo v Brdech, to je přece fuk) prostřednictvím dronů. Na směny.
      „Ahoj, mámo. Tak jsem tu ze šichty. Dneska jsem dostal jednoho Ahmeda i s jeho bojovou kozou. Tak mi dej vo knedlík víc, zasloužím si ho…“.
      Pomníky nesmějí připomínat místní padlé, ale oslavovat ty co přežili. A k tomu pořádná šou!
      Zapomenout, že ve válce se dost umírá. Prej, řikaj někerý lidi, kerejm to prej někdo vyprávěl. Ale to bude hoax. Válka je přece tak krásná.
      Nás už do války nenaženou, ale ty mladé? Ty by mnozí rádi.
      Nejlepší boj proti válce by paradoxně byla základní vojenská služba. Myslím si.

      • oh napsal:

        Ono to těm postmoderním taky dojde. Tedy pokud budou mít kliku a přežijí první ostrou zkušenost s tím, jak dobrý je v dálkovém válčení jiný týpek, sedící třebas „kdesi v Rusku“..

        • Hudec napsal:

          Ty obrázky jsou moc pěkné, ti vojáci takoví vymydlení, oholení, no prostě paráda.
          Realita? No, já ji naštěstí nezažil. Bláto, hovna, smrad, špína, vši, zvratky. A krev prej taky, to by jeden nevěřil.

          • strejda napsal:

            A přidejte strach, příšernej strach o sebe, kamarády a i o ty doma. A bezmoc.

          • oh napsal:

            No právě, ty obrázky vyprávějí o hrdinství a slávě. Realitu člověk potká až tam, kde se střílí ostrejma. Základní a ještě dost umírněnou představu o výhodách válčení by snad bylo možno získat podle níže uvedeného návodu. I když chybí vši, a krev. IMHO by podobný teambuilding měl být pro všechny válečníky od psacího stolu povinný.
            Jděte na zahradu, když prší a vykopejte tam díru. Seďte v té díře, dokud vám voda nevystoupí nad kotníky. Nalejte si studené bláto za límec od košile. Seďte tam osmačtyřicet hodin, a aby nebylo nebezpečí, že byste si zdříml, představujte si, že se někde kolem plíží chlapík, který čeká na příležitost bouchnout vás klackem do hlavy nebo zapálit vám barák.
            Vyhrabte se z díry, naplňte si kufr kamením, zvedněte jej, vemte do druhé ruky brokovnici a choďte po nejblátivější cestě, jakou můžete najít. Padněte na obličej každých pár minut, představujíce si, že prší velké meteory a chtějí se do vás strefit.
            Po deseti nebo dvanácti mílích (pamatujte – nesete stále tu brokovnici a kufr) se začněte plížit mokrým křovím. Představte si, že někdo na vaši cestu nakladl nástrahy v podobě chřestýšů, kteří vás kousnou, když na ně šlápnete. Dejte nějakému příteli pušku a řekněte mu, aby občas střelil vaším směrem.
            Pátrejte kolem, až najdete býka. Pokuste se vymyslit způsob, Jak se kolem něho plížit, aniž by vás uviděl. Když vás uvidí, vemte nohy na ramena a utíkejte jako ďas celou cestu zpátky ke své díře na zahradě, pusťte kufr a brokovnici a vlezte dovnitř.
            Když budete tento výkon opakovat každé tři dny po několik měsíců, začnete možná chápat, proč pěšákovi někdy dojde dech. Ale pořád ještě nepochopíte, jak se cítí, když jde do tuhého.
            Když jste u pěchoty, je jedna věc jistá – že vám nebude v noci moc teplo a že nebudete spát v přílišném suchu. „

            (Bill Mauldin – Na frontu)

            • kočka šklíba napsal:

              Perfektní, jenže to právě ty krysy nikdy nepoznají.

            • vonrammstein napsal:

              „Tuhle jsi mi zachránil život. Tady máš poslední pár mejch suchejch ponožek.“ Volně citováno. Tu knížku mám už přes třicet let a miluju ji.

      • poznamkovnik napsal:

        Nejlepší boj proti válce by paradoxně byla základní vojenská služba. Myslím si.

        To vřele souhlasím. Na podobné téma jsem si dělal průzkum životopisů velení NATO a Varšavské smlouvy, když nás teď často oblažují agresivními úmysly původního východního bloku. V NATO jsou to většinou štábní krysy a ve Varšavské smlouvě většinou generálové kteří v mládí prožili válku někde v zákopech – tak mne nikdo nepřesvědčí že měli nějakou zvláštní touhu si to zopakovat..

        • strejda napsal:

          Tuhle jsem hledal statistiku, kolik obcí bylo za Druhé války vypáleno v SSSR, Polsku, Jugoslávii ve Francii a v USA. Začal jsem tím posledním státem. A také skončil, od nuly se nedá nikam odrazit. Nemělo to smysl. Ale oblila mně hrůza. Vždyť ti lidé tam za Velkou louží již pět generací nic neví o hrůzách války. Vím, že tam z válek mají invalidy, ale kolik desetin promile to je a kolik je tam invalidů ze silničních a jiných karambolů.

          • vonrammstein napsal:

            Jestli to nebude tím, že už hodně desítek let válčí všude možně, jen ne u sebe doma. Ale všeho do času.

        • kočka šklíba napsal:

          No jenže nyní ty štábní krysy do případné války nepůjdou tak jako tak. Bohužel, Přesně jak píše Hudec, oni dokáží tak maximálně s drony, do války by šli jen obyčejní lidé. Ale to těm mladým samozřejmě nedochází, navíc bůhví jestli by měl kdo a měli kam jít, jaderné zbraně jsou opravdovou zkázou pro nás.

          • oh napsal:

            Nojo, jenže rakety dlouhého doletu a jaderné hlavice dost brutálně omezují výběr míst, kde by štábní krysy mohly být v bezpečí. Naopak, dělají z nich položku ze seznamu prioritních cílů. Vlastně mě napadá jen jedno místo, kde by si američtí pohlaváři mohli připadat jakž takž bezpečně – tajný podzemní bunkr pod Kremlem. A to asi jen tak zařídit nepůjde..

            • kočka šklíba napsal:

              No možná, nicméně pro nás a hlavně pro naše potomky je to konec.

      • Cech napsal:

        Někdy je dobré si proti válce připomenout :
        Mitt Romney:
        „Aby se Rusko požíralo zevnitř, je naším úkolem zajistit vnášení zmatku a rozkolu do společnosti této země!“ „Co se dnes nepodařilo panu Navalnému, to se zítra podaří udělat tisícům stejných, jako je on“.
        „Přinutíme Rusy, aby se chopili zbraní. Naladíme Čečence, Tatary, Baškirce, Dagestánce proti Rusům. Musíme je přinutit, aby bojovali navzájem proti sobě.
        Musíme znásobit akce, zaměřené na diskreditaci pravoslavné církve v Rusku. Patriarcha Kirill již nenaplňuje naděje, které byly do něj vkládány. Nepodařilo se mu zbavit lidi víry v boha. Podařilo se mu jen zbavit lidi víry v církev.
        A, pokud nic z výše uvedeného nezafunguje, nezůstane nám nic jiného, než vyhlásit této zemi rychlou a vítěznou válku. Rychlou proto, že tři měsíce po té, co zastavíme nákup plynu a ropy u této země, nebude mít vláda prezidenta Putina z čeho dávat výplaty svým vojákům.
        A když přivedeme své vojáky do této země, bránit ji nebude mít kdo. Protože jsme již dávno zničili u Rusů ducha vlastenectví tím, že jsme je změnili v národ záštiplných, nicotných a závistivých podlidí . Přinutili jsme je nenávidět svou zemi, navzájem se nenávidět, nenávidět vlastní národ. Rusové už nejsou, zničili jsme je.“
        „Zničili jsme SSSR, zničíme i Rusko“.

        • kočka šklíba napsal:

          Zkopírováno z Nové republiky co? Jenže mnoho lidí tam píše, že tento projev není tak úplně dohledatelný, takže máte originální zdroj? Ne ten co je tam uveden, upřesňuji. Ne, že by to nebyl schopen zřejmě říci, ale pokud to nemůžete dokázat, tak nemá cenu to uvádět.

          • Cech napsal:

            Teď jste mne dostala mám to někde uložené i v originále z voleb.
            Pokusím se dozdrojovat a přiznávám, že pro mne nyní bylo celkem pohodlné sem pástnout překlad Grulichové.
            Omlouvám se a za pohodlnost se platí ale tím zásadním snad není ona čistota překladu i když si myslím že já bych to plácal mnohem hůř než PhDr. Vladimíra Grulichová.
            Tím zásadním pro mne bylo vzpomenout nejen na hrdinství vojáků ale i na to hrdinství jejich managerů.

          • oh napsal:

            Pochybuji. Díval jsem se na zdroj odkazovaný Novou republikou, ale ani na něm není moc náznaků, kdy nebo kde ten Romneyho projev měl zaznít. Takže, tohle si možná některé přechytralé hlavy v USA myslí, ale jen těžko to budou naplno veřejně říkat.
            Nicméně, podle dalšího nedůvěryhodného zdroje, Romney při své kandidatuře na prezidenta v roce 2012 opakovaně označoval Rusko jako „nejpopulárnějšího nepřítele Spojených států“.

            • Cech napsal:

              Původně to najednou prý měl být jakýsi „ruský generál ve výslužbě Kuralenko“, který si to prý celé vymyslel atd. .
              To počteníčko v onom originále by ale mělo být okořeněné i tou podporou McCaina.
              No a vzhledem k tomu, že na to McCain svým projevem navazoval takže EN origoš se dolistuje.
              Dohledat článek a nepřekládat, nebo se přímo dotázat přes Petrohradské blogery z kterých US novin nebo přehrávek to přeložili.

              • kočka šklíba napsal:

                Dohledejte, a pak to dejte i na Novou republiku 😉 . Jinak viz má odpověď oh.

            • kočka šklíba napsal:

              To já nepopírám, že něco podobného si rozhodně myslí, ale tak když to uvádím v nějaké diskusi, tak to podle mého, musí být odzdrojováno, jinak to nemá cenu.

              • Cech napsal:

                Do nové republiky nepřispívám, přispíval jsem zde a to pouze ohledně abecedy manipulačních technologii nic vic.

              • kočka šklíba napsal:

                Netvrdím, že jste to tam dal Vy přece.

  3. jmeno jasne napsal:

    jak ja kurva nenavidim a do sialenej nepricetnesnosti ma privadza,ked sa zacne jebat mater o oslave konca vojny,jak sa teraz oslavuje,jak by bolo,keby traktar to a to,keby amik,hento a tamto, ci nejaky ochmelka,co pijany zajebal ss officer,ze je skurvenec,bo sa bal povedat triezvy,tak sa najebal a prinajlepsom skoncil na vakaciach v nejakom lager camp a proc kurva?
    bo ta skurvena vojna znamenala pre tych vsetkych jedinu, hlavnu vec a tou je smrtelny strach,obava,neistota bytia a zitia,bo dianie tej skurvenej vony zasiahlo svet ,krizom krazom,cele kontinenty,kdekolvek,kde hucala strelba,ci len ludozrut na papui kukal jak tela,co jest hrane,ze tolko ,lodi plava dookola,ci us panenka 18 rocna krutila klucom na sustruhu,ci ruske devusky od 12 do 90 rokov mulacili od pola,cez sustruh,kompletovanie tanku,ci tych co este aj medzi nohamy a medzi cickami mali blato a prach,ked ratovali svojich muzikov na poli bitvy,ci us navy sailors,ktorych zraloky zrali den a noc,kym prisla pomoc,ci na pricni v dachau,si komunisti delili zvanec,ktory sa podarilo zajebat,ci na tej preklatej belarusi,stali tie barisne a cez slzy smotreli na tie svoje biedne domky,co im palil ss command,za preskurveny odpor partizanky,ci v cobolove zeny deti a starci zajebany vo vapenke,tou preskurvenou HG,za pomoc povstaniu,ci taky u mna jezis boh fafek co ho lamali a bili a on mlcal,ci ty co v lenigrade staly v treskucej zime na poly mrtvy hladom a stradanim pred egzekucnou catou NKVD za zranie ludskeho masa a mohol by som pisat do ojebania,vsetci ty mali jedno spolocne smrtelny strach,bo vsetky tie jebane dristacky okolo toho teraz to menej jak smetie…
    odvtedy vela vody preslo korytamy riek,stromy vtedy zasadene uz sa rubaju,zivot ide dalej,len ten najinteligentnejsi tvor vo vesmire a celej slcenej sustave clovek,je stale rovnaky kokot a debil,bo rychle zabuda,toto sa nezmenilo odkedy ten svet ide a ani nezmeni,len sa zopakuje podobna sranda po par desatrociach,sa pripomne a tak sa to kolecko historie,bez nas s novym inteligentnym tvorom na vlas podobnym do nas,zase od strachu poserie,bo ten co ma mandat ho do toho privedie a bude este lepsie mordovanie jak bolo,bo predsa tvor je mudry a vsetko vylepsuje,len kokot zabudol,co napachal sam na sebe pred vcerom.
    v nicom nie som si isty jak v tom,ze dnesna doba je uz fajne pojebana v comkolvek od zitia,jebania, roboty proste ludskej cinnosti,klamanim a ojebovanim,porusovanim postulatov,zvykov, akychkolvek sa to vsetko samo pojebe,aby na cas mohlo normalne fungovat.

  4. Miluše napsal:

    Tuhle písničku mi asi před rokem poslal Moskyt a napsal:… Před nějakou dobou jsem slyšel na netu jednu skladbu od ruské skupiny „Černila pjatogo klassa“, Zažgitě svěči“, skladba, která reflektovala události v době svého vzniku, války v Čečně. Narazil jsem na interpretaci, která mne dostala do kolen.
    Tolik obtížnosti (téměř odporu) k vyzpívání svých citů, hoře a nekonečná naléhavost. To cítím ve zpěvu. Téměř jsem schopen, já ateista, uvěřit tomu, že ona je ta věřící v Boha matka, která ve válce ztratila syna, která apeluje na lidi, aby ukončili válku, dokud se Bůh od nich úplně neodvrátí.
    Potom jsme si ten text písně oba zkusili přeložit. V mnoha verších jsme se shodli.
    Zde je Karlův český text, který lze „zazpívat“:

    Šeptal modlitbu slabý hlas do ticha
    Pod klenbami a kupolemi chrámu.
    Syny vychovat pro válku
    To nechtěla, ne, to nechtěla máma.
    To nechtěla, ne to nechtěla máma.
    Tak zní modlitba do ticha.

    V plamenech svící modlitba zní do ticha
    Sešli se všichni, kdo znali ho a měli rádi
    Stejně jak y si hrával na válku,
    Žil ale na bezpečném dvorku dětství.
    V tom světě bylo dost místa pro všechny
    A nikdo zemi nedělil na kousky.
    Refrén:
    Zažhněte svíce, ať ztichne zvonů hlas
    Zažhněte svíce, hodiny ať neměří čas
    Zažhněte svíce, kdy na světě je tolik zla,
    že i Bůh odvrátil svou tvář
    Zažhněte svíce, když máma syna pohřbívá.

    Zažhněte svíce, když válka zuří za okny
    Kdy všichni jsme rozum ztratili,
    ale Bůh dosud neodvrhnul nás.
    Zažhněte svíce.

    V slzách se plameny svící třpytily jako hvězdy
    Kněz odsloužil mši za syna
    A matka vzpomíná, jak v dopisech jí psal
    Neboj se mami, a na válku nemysli
    Posílat dopisy už není třeba
    Za měsíc přijedu sám.

    Refrén:
    Kráčí válka proti nepřátelům neznámým
    V kostelích planou svíce za zabité
    Modlete se, může se stát, že
    V zemi, která rodná není, hlupáků ubude.
    (I v Naší Rusi jich bude trochu méně)
    Zatím jsou hlavy stovek žen
    Černými smutečními šátky pokryty.

    Refrén:

    Myslím, že není co dodávat.

    • kočka šklíba napsal:

      Ne není co, ale přece jen dodám, je fakt, že já jsem taky ateistka, ale tahle píseň je opravdu krásná, děkuji. A jinak, Rusové takových písní mají spoustu a na mě vždy působí podobně, jsem dojatá. Možná proto, že přece jen k nim máme blízko, jsme také Slované. Děkuji ještě jednou 🙂 .

    • vonrammstein napsal:

      • vonrammstein napsal:

        To jen kvůli tomu Brestu. Mnohem raději mám tuhle:

  5. jmeno jasne napsal:

    najlepsie,keby sa to znicilo na prach to ludtsvo,bo preco pisem jak pojeb vysinuty ja sam na sbe mam vyskusane a skor ci neskor sa dojebem docista.

  6. bob napsal:

    Já to každoročně řeším tak, že beru vnučky a vnuka na Olšanské hřbitovy dát kytičku ruským vojákům.

    • Hudec napsal:

      Máme tu ty bombastické oslavy. Šel jsem včera přes Saský most, tam uprostřed celkem malá cedulka, že tam 5.5.1945 padl nějaký český strážmistr. Bylo mu třicet. Kytička nikde žádná, zapomeňte. Tam jsem kdysi vodil vnuky já, ale teď už chodí raději za holkama. Chápu je, v jejich věku jsem byl stejný.

  7. Laco G. Mlynář napsal:

    Nahrál jsem si do svého cloudového archivu 8 anglických videí z nich 8. díl si přehrávám častěji z YouTube, winston churchill the wilderness years – ep.8 what price churchill Začíná to příletem Chamberlaina na letiště Heston v září 1938 z Mnichova (München) včetně legendární řeči o tom, že smlouva o vyřešení československého problému je začátkem vyřešení evropského míru. Pak povídá, jak si rozuměl s německým kancléřem a jaké to smlouvy spolu den před tím uzavřeli.
    To jen na úvod těm co neustále píšou po internetu, že první, kdo se lísal Hitlerovi k holínkám byl Molotov se svým paktem s Ribentropem.
    Ten 8. díl je fakt poučný a měli by si jej přehrávat povinně (je v originální angličtině bez titulků) zejména ve školách tak od 7. třídy, to už začínají brát politický rozum a ptát se i puberťáci. Následuje 50 minut napínavého děje, prokládaného klepáním dálnopisu v Downing Street 10 přinášejícím jednu jobovku za druhou a reakce PM a WCH. Fakt výborně natočené a poučné.
    A potom si ještě pouštím https://www.youtube.com/watch?v=40lyaez23IE , slavnou Goebbelsovu řeč o Totální válce z roku 1943, po porážce u Stalingradu.

    K tomu si dám z poslední doby záběry z kasáren Bundeswehru s místnostmi ozdobenými malůvkami vojáků z II. války a zprávou o tom, že jistý kašpar chce podřídit naši beztak bezmocnou armádu německému velení.

    Takže rusovému jim vadí, zejména v Plzni, ale třeba včera na ČT24 ani slovo o Rudé armádě, zato víme, že účastníci oslav v Plzni si jako gáblík dávali v polní kuchyni „americkou večeři“, hamburger. Němci už dávno nevadí. V Plzni nepadl ani jeden americký voják, na cestě od Chebu do Plzně jich padlo prý asi 10. I kdyby jen jeden, je potřeba o tom s vděkem mluvit. Jenže udržet tu váhu desetitisíce proti několika desítkám. A nezapomínat na toho Churchilla i na toho Goebelse.
    Tedy ne všude Němci nevadí, hlavně nevadí v mainstreamových médiích. U nás pod Řípem kupodivu nalézám kytičky pod pomníky RA.

    • Hudec napsal:

      Ono těch Američanů v jihozápadních Čechách padlo přece jen víc, ovšem v porovnání se Sověty (záměrně nepíšu s Rusy) to byl rozdíl v řádech. Neodpustím si historku, která je neveselá, ale charakterizuje asi tehdejší i následující dobu.
      Když se po roce 1990 částečně otevřela Šumava, týkalo se to i části údolí Křemelné pod Starým Brunstem, v oblasti bývalé německé vesnice Zhůří (nezaměňovat se Zhůřím úplně nahoře u Kvildy). Jižně pod Javornou, resp. pod Hadím vrchem. Stávalo tam 90 domů a kostel, dnes už po nich není ani památky, protože ti zlí Češi Němce vystěhovali. A tak si tam Němci v roce 1999 postavili kapličku, jaksi na památku.
      No jo, ale vzápětí tam vyrostl pomníček kvůli deseti padlým Američanům, kteří se tam 5.května 1945 (to datum nepřehlédněte) nechali vlákat do léčky. Vesnice totiž byla ověšena bílými prapory na znamení kapitulace, jenže… Jenže pak přišla německá palba.
      Deset domů i s kostelem potom lehlo popelem už tenkrát, protože Amíci se s tím následně moc nesrali.
      To jen tak, na okraj a pro „pobavení“. Komu z těch kluků se tenkrát asi chtělo umírat?

      • Laco G. Mlynář napsal:

        Jo, jo, mám příbuzenstvo na hranicích domažlického okresu se SRN, resp Frei Staat Bayern. Je poučné jezdit po starých silnicích Pohraniční stráže od Baarovi vyhlídky přes Nemanice, Rybník až po Bělou. Sudeťáci tam nastavěli takové tyče s tabulkami, jaké že vesnice tam stály.
        Ale co kdyby tak postavili tabulku s popisem jak po Mnichovu rozebrali na Baarově vyhlídce pomník a z jeho kamenů postavili ve Furth im Wald, kterému tchán nikdy neřekl než Brod nad Lesy mlékárnu.

Komentáře nejsou povoleny.