Vzdělanost národa dle historie z roku 1900


Malá exkurse do historie vzdělanosti českého národa. Následující soupis by mohl sloužit i jako podklad pro zájemce o historii literatury a umění vůbec podle stavu k roku 1900.  Mnohá jména budou mnoha současníkům již naprosto neznáma, některá jména a díla by dnes do podobného seznamu asi málokdo zařadil. Takže se bavte a zkoušejte, koho a co vlastně ještě znáte jak ze školy, tak i ze života:

O vzdělanosti národa svědčí je ho písemnictví (literatura) a umění. Důležitější časopisy, které nyní vycházejí, jsou: denní noviny : „Národní Listy“, „Národní Politika“, „Radikální Listy“, „Hlas Národa“, „Časů, „Katolické Listy“, „Právo Lidu, „Kurýr“; časopisy „Obrana zemědělců“, „ Samostatnost“; měsíčníky: „Květy“, „Osvěta“, „Naše Doba“, „Vlasť“, „Hus“; obrázkové časopisy „Zlatá Praha“, „Besedy Lidu“; jiné časopisy zábavné i poučné: „Zvon“, „Lumír“, „Česká Revue“, „Rozhledy“, „Česká Mysl“ , „Český Lid“, „Vesmír“, „ Rozhledy Lékařské“,„ Právník“, „Časopis Českého Musea“, „Archeologické Památky“, „Ženské Listy“, Humoristické Listy“, „Šípy“, „Švanda Dudák“ a j. v. Pro učitele vycházejí Časopisy: „Paedagogické Rozhledy“, „ Posel z Budče“, „Beseda Učitelská“, „Časopis Učitelek“, „Učitelské Noviny“, „Život“, „Český Učitel“, „Škola našeho venkova“, „Školský Obzor“ Pro děti: „Malý Čtenář“, „Česká Mládež“, „Mladý Čech“, „Malé Noviny“, „Přítel dítek“, „Rajská zahrádka“, „Český Jinoch“, „Historické Rozhledy“. Mimo to vycházejí téměř v každém větším městě časopisy, které všímají si současných událostí.

Z nejstaršího Českého básnictví zůstaly nám milou památkou rukopisy Zelenohorský a Králové – dvorský, církevní písně Hospodine pomiluj ny a Svatý Vács1ave, vlastenecká Kronika Dalimilova, básně pana Smila Flašky z Pardubic. Ku konci minulého a na počátku tohoto století stál v čele básníků českých Ant. Jar. Puchmajer, vedle něho přispěli ku povznesení českého básnictví Vojt. Nejedlý, Jos. Jungmann, Ant. Marek, Pavel Jos. Šafařík, Fr. Palacký, Fr. Turinský, Jos. Chmela, Milota Polák, Vácsl. Hanka, Jan Kollár (Slávy Dcera), Jos. Vlastimil, Kamarýt, Fr. Lad. Če1akovský (Ohlas písní ruských a českých, Růže stolistá), Jan Erazim Vocel (Přemyslovci, Meč a kalich), Kar. Al. Vinařický, Jan Jindř. Marek, Fr. Sušil, Fr. Vacek -Kamenický, Jos. Jar. Langer, Kar. Hynek Mácha (Máj), Kar. Jaromír Erben (Kytice), Boleslav Jablonský (Básně), Fr. Rubeš (Deklamovánky), Vácsl. Stulc (Pomněnky), Jar. Kalina, Vinc. Furch, Karel Havlíček, Jos. Wenzig, Fr. Doucha. Z básníků Českých v nejnovější době vynikli: Jan Neruda (Písně kosmické), Vítězslav Hálek (Večerní písně), Adolf Heyduk (Dědův odkaz), Vácslav Sole, Vladimír Šťastný, Julius Zeyer (Vyšehrad), Antal Stašek“ (Z doby táborů ), Jos. Vácsl. Sládek (Selské písně), Svatopluk Čech (Ve stínu lípy, Jitřní písně, Lešetínský kovář, Písně otroka), Emanuel Miřiovský, Lad. Quis. Eliška Krásnohorská (Ze Šumavy, Vlaštovičky), Miroslav Krajník, Jaroslav Vrchlický (Z hlubin, Legenda o sv. Prokopu, Twardovski, Hlasy v poušti), Rudolf Pokorný (Mrtvá země), Otakar Mokrý, Karel Kučera, Frant. Kvapil, Josef Kalus (Písně), Irma Geisslová, Frant. Chalupa , Frant. Táborský, Josef Jakubec, Bohdan Kaminský, Karel Leger, Aug. Mužík, Matěj Šimáček, Ant. Šnajdauf, Fr. X. Svoboda, Fr. S. Procházka (Na úrodné půdě) , Jan Červenka, Alois Škampa, Růžena Jesenská, (Úsměvy), Ant. Sova, Jan Machar, Ant. Klášterský, Emanuel Stehlík ryt. z Čeňkova, Jar. Kvapil, Otakar Březina, K. Kádner, J. Karásek, Jan z Vojkovic, Jan Vřesnický.

Zábavné spisy (povídky, novely, romány, divadelní hry) prostou řečí psali a píší: Vácslav Klicpera, Jos. Kaj. Tyl (skladatel slov národní naší hymny Kde domov můj), Vinc. Zahradník (bajky), J. E. Vocel, Jindř. Marek, Prokop Chocholoušek, Gustav Pfleger, (Ztracený život), Josef Ehrenberger, V. Hálek, Ferd. Mikovec, Fr. Jeřábek, Em. Bozděch, Fr . Zákrejs, Božena Němcová (Babička), Fr. Pravda, Karolina Světlá (První Češka), Žofie Podlipská, Vácsl. Vlček, (Vavřínový věnec, Zlato v ohni), Karel Sabina, (Jen tři léta), Bohumil Janda, Jos. Durdík, Jan Neruda, (Povídky malostranské), Ferd . Schulz (Latinská babička, Nymburská rychta), Al. Vojt.Šmilovský (Kmotr Rozumec), Jakub Arbes, Julius Zeyer (Ondřej Černyšev), Vácslav Kosmák (Kukátko), Ervín Špidler, Josef Jiří Stankovský (Vlastencové z Boudy), Antal Stašek (Nedokončený obraz). Servác Heller (Král stepi), Svatopluk Čech (Výlet pana Broučka), Josef Štolba, Zikmund Winter (Starobylé obrázky z Rakovnicka), Václav Beneš Třebízský (Pod doškovými střechami, V Červáncích kalicha, V záři kalicha), Alois Jirásek (Z bouřlivých dob, Na dvoře vévodském) , Fr. Herites, Bohumil Havlasa (Tiché vody, V družině dobrodruha krále), Jan Lier, Jos. Holeček (Černohorské povídky), Ignát Hermann (U snědeného krámu), Oldřich Seykora, M. Šimáček, Jos. Svátek, Pavel Albieri, Vácsl. Řezníček, Jos. Braun, Kar. Rais (Pantáta Bezoušek, Zapadlí vlastenci), Meth. Jahn , Vácsl. Štech , Karel Šípek, Fr. Šamberk, Kar. Pippich, Fr. I.ad. Stroupežnický, Rud. Jar. Kronbauer, Otakar Jirmář, Jos. Šlejhar, Bož. Víkova-Kunětická, Jiří Guth , Vlasta Pittnerová , Al. a V. Mrštíkové, Polykarp Starý, Fr. A. Šubert, Bohumil Brodský, K. M. Čapek, Marie Červinkova-Riegrová, Jan Herben , J. L. Hrdina, Karel Klostermann, Kolda-Malinský, Jos. Konrád, Věnceslava Lužická, Jan Osten, Gabriela Preissová, Fr. Roháček, Fr . Sláma, Josef Šír, Jos. Vejvara, Anatol Rubín, Karel Zákoucký.

Poučné a vědecké písemnictví v Čechách již za dávných dob bylo pěstováno. Jako filosof (mudrc) vynikal Tomáš ze Štítného; oprávce, ba tvůrce spisovného jazyka Českého Mistr Jan Hus; horlitel pro dobro a ušlechtilost mravů Petr Chelčický; spisovatel Jan Blahoslav, Daniel Adam z Veleslavína, kronikář Vácslav Hájek z Libočan, právník Viktorin Kornel ze Všehrd, lékař Tadeáš Hájek z Hájku, vychovatel a veliký učitel Jan Amos Komenský (Labyrint světa a ráj srdce), vynálezce bleskovodu Prokop Diviš, kronikář Jan Beckovský; v novější době František Pelcl (Nová kronika česká), Dobrovský, Pav. Jos. Šafařík (Starožitnosti slovanské), Josef Jungmann (Slovník), Fr. Palacký (Dějiny národu českého), Vácsl. Vladivoj Tomek (Dějepis Prahy ), Karel Vladislav Zap (Českomoravská kronika), lékař Jan Purkyně, přírodozpytec Ant. Frič, politik Gustav Eim. V dějepisectví a zeměpisectví kromě jmenovaných vynikli ještě: Jan Vocel, Al Vojt. Šembera, Jakub Malý, Ant. Rybička, Beda Dudík (Dějiny Moravy). Fr. Lad. Rieger, Tomáš Bílek (Dějiny konfiskací), Vácslav Zelený, Jos. Jireček, Ferd. Čenský, Ant. Gindely, Em. Tonner, Jan Palacký, Fr. Jan Zoubek, Vácsl. Křížek, Miroslav Tyrš, Vinc. Brandl, Jos. Emler, Fr. Jos. Studnička, Jos. Kalousek (České státní právo), Jos. Kořán, Fr. Dvorský, Fr. Velišský, Jan K. Hraše, Primus Sobotka, Fr. Šembera, Matouš Václavek, Aug. Sedláček (Hrady a zámky české), Jar. Goll, Ot. Hostinský, Fr. Aug . Slavík, Emil Holub (Sedm let v jižní Africe), Ota Pinkas, Ant. Rezek (Dějiny Čech a Moravy), Zik. Winter, Ad. Srb , Jar. Čelakovský, Ferd. Menčík, Jos. Konst. Jireček, Pavel Durdík .

Filosofická díla napsali: Gust. Lindner, Fr. Čupr, Jos. Dastich, Jos. Durdík, Petr Durdík, Jan Kapras, Em. Makovička, Fr. Drtina, Eug . Kadeřávek, Tomáš Masaryk, Ot . Hostinský, F. V. Krejčí.

Vychovatelská díla sepsali: Josef Ulehla, Josef Klika, Vácslav Kredba, Josef Černý, Jan Mrazík, Ant. Janů .

Dějiny písemnictví českého a rozpravy o jazyku českém sepsali: Karel Tieftrunk, Jos. Jireček, Fr. Bačkovský, Fr. Bartoš, Vácsl. Petrů, Vojt. Kryšpín, Ant. Truhlář, Fr. Bayer, J. V. Novák, Jar. Vlček, Jan Gebauer, Martin Hattala, V. Flajšhans, Fr. Kott,

V umění stavitelském vynikli mistři z Prachatic, (stavitelé chrámu sv. Štěpána ve Vídni), Beneš Lounský (pravým jménem Benedikt Reyt), Dinzenhofer; sochaři Vácslav Levý, Myslbek, Bohuslav Schnirch; malíři Karel Škréta, Petr Brandl, Petr Maixner, Jaroslav Čermák, Edvard Herold, Gabriel Max, Vácslav Brožík, Frant. Ženíšek, bratří Liebscherové, Viktor Oliva, Luděk Marold, Joža Úprka, Alfons Mucha, Mikuláš Aleš, Josef Mánes;

hudební skladatelé: Fr. Škroup (skladatel nápěvu hymny: Kde domov můj?) AI. Jelen, Vácsl. Horák, Tovačovský, Pavel Křížkovský, Vašák, Jos. Leop.Zvonař, Zdeněk Fibich, Ludevít Procházka, Skuherský, Bendl, Blodek, Rozkošný, Bedřich Smetana (Prodaná nevěsta), Kovařovic (Psohlavci).

Znamenití lékaři: Rokytanský, Škoda, Albert. Josef Ressl vynalezl šroub, kterým pohybují se parní lodi; bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo; Prokop Diviš se strojil první hromosvod. Výteční houslisté Frant. Ondříček a Jan Kubelík jsou světoznámí.

Pro děti vyšlo veliké množství knih. Básně pro mládež psali a píší: Karel Vinařický (Kytka), Fr. Doucha, Sv. Čech (O čarovném pavouku), J. V. Sládek (Zvony a zvonky), Jar. Vrchlický, Ad. Heyduk, El. Krásnohorská (Resedky), Vilma Sokolová, Růžena Jesenská, K. V. Rais, Pavel Jehlička, Bohumír Patera, Jos. Kožíšek, Karel Jiránek (Král broučků), Jan Kozel, Ant. Kosina, Filip Hyšman, Irma Geisslová, B. Klimšová, L. Grosmannová -Brodská , Jan Nečas, K. Kádner, Pavla Maternová, Fr. VI. Kreh, Jos. Zařičanský, Jan Milota (Popelka), Ter. Mellanová, Jos. Soukal, Bož. Studničková, Jul. Skuhravý, L. Strahl, K. V. Kután, Jan Svoboda, Alois Potěhník, Vilém Ambrož, Boh. Hakl, Vojt. Pakosta, F. I.. Zelinka, Prokop Zaletěl, Jan Ev. Hulakovský.

Povídky, pohádky a divadelní hry, dětem vhodné, napsali: F. J. Svoboda, Žofie Podlipská, Fr. J. Andrlík, F. A. Zeman, Fr. Pravda (František pometlář, Bohatá Julie), Věnc. Lužická, Kar. Světlá, Jos. Sokol, Vácslav Špaček, J. L. Mašek, Stan. Řehák, K. Zákoucký (Povídky o rytířích, Z vladyckých časů), K. V. Tuček, Jos. Renner, Ant. Svoboda, K. J. Pleskač, Fil. Kramattová, K. V. Rais (Povídky o českých umělcích, Ze starých hradů, Z naší kroniky), J. Ehrenberger (Ostruha krále Jana), El. Krásnohorská (Tři pohádky, Z tajemných říší), A. B. Šťastný, Zikm. Winter (Člověk zmařený), Jan Tykač , E. Musil-Daňkovský, Jos. Flekáček, Fr. Hrnčíř (Podivné přátelství, Pták, který mluví, Zima, Bezejmenná, Na Libici bílé, Jan Šváb, Záhuba Vršoviců), Lad. Benýšek (Na slunci a pod mraky), Vilma Sokolová, Vácsl. Beneš Třebízský (Povídky Karlštejnského havrana), Josef Braun (Chudý bohatec , Boha i vlasť, Vítův robenec, Hořanští synové), J. K. Hraše (Vojny a trampoty, Z dávných dob, Vodník z Podkrkonoší), Václ. Řezníček (Ze starých časů, Student hrdina, Mandel šelmovství a kousků Krakonošových), Čeněk Tonder (O pestré Orlici), Boh. Klimšová (Sedm Havránků), Anna Řeháková, Anna R. Husová, T . E. Tisovský (Příhody malé myšky, Na panství kmotra čápa), J. Klecanda, Jos. Kožíšek, Em. Řezáč, Jan Dolenský, Ant. J. Zavadil (Kutnohorské a Moravské povídky, Obrázky z Karpat), K. Chalupa, Jar. Švestka, Fr. Ř. Skočdopole, Al. Dostál, Klim. Čermák (Z časů dávných, Šepoty starých lip), Čeněk Kalandra, Fr. Patočka, Vítěz. Unzeitig, Mil. Kamenář, Ig. Prokeš, Mat. Václavek (Valašské pohádky), Lad. Fiala, Petr Dejmek, Vác. Jedlička, Lad. Unger, J. V. Novák, Fr. S. Procházka, J. Cupal, K. O. Hubálek, J. Harapat.

Poučné knížky pro děti vydali: Jan V. Rozum , Jos. Kořenský (Z dalekých krajin, Cesta kolem světa), L. Hejtmánek, F r. VI. Kodym, V. Petrů, G. Lašek, Karel Vognar (Z přírody), J. Dědeček, Fr. Doubek, Jos. Klika (Mužové práce), K. Steinich, Václ. Kredba (Osvěta a práce), Stěp. Bačkora, B. L. Tyšler, Kar. Bulíř, Vácsl. Budovec, Lad. Malý, K. Starý, K. Eichner, V. Kálal, B. K. Vendyš, Lad. Havel, J. V. Poklop, Hugo Kolisko, Ad. Frumar, B. Hornof, K. Vorovka, Ant. Mojžíš, Karel Bolina, F. Bauer, Ant. J. Zavadil (Památky Kutné Hory).

Povšimněte si zároveň, jak se mění pohled na některé osobnosti. Mnohé budete určitě znát, ale většina již dávno zapadla v prachu dějin. A mnohá uváděná díla také už těžko budete hledat v knihovnách či antikvariátech.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Vzdělanost národa dle historie z roku 1900

  1. NavajaMM napsal:

    Hodne hutný prehľad.
    Na prvý dojem sa mi zdá nespravodlivé, že z Mánesovcov je tu spomenutý len Josef. Neviem, či mali Čechy lepšieho krajinára ako bol jeho otec Antonín. A popri Josefovi sa neprávom málokedy spomenú súrodenci Amália a najmä Quido.
    Napríklad ukážka Quida:

  2. kchodl napsal:

    Skvělé!

    Přehled asi sestavoval někdo orientovaný spíše humanitně, protože až na pár výjimek vynechává vědecké a technické objevy a vynálezy, často fundamentální povahy.

    Například, Jan Purkyně nebyl jen nějaký lékař: byl to objevitel buňky (založil vědní obor cytologie) a mnoha dalších věcí, vědec a myslitel světového formátu z „první ligy“.

    • Bavor V. napsal:

      Nesmíte se na to dívat se svojí dnešní znalostí. Je to z roku 1900, takže pohled někoho z tehdejší doby. Proto to také komentuji tím, že mnohé zde uvedené osobnosti by dnešní autor ani nevzpomněl a naopak by zařadil třeba jiné. Dal jsem to spíše jako takovou historickou zajímavost, na kterou jsem narazil při čtení dané knihy.

  3. K-k,. napsal:

    omlouvám se za OT – ale ono to souvisí s těmito dny a i se současnou úrovní vzdělanosti národa: https://blisty.cz/art/46674.html

    • NavajaMM napsal:

      Vďaka, tieto podrobnosti som doteraz nevedel.

    • Bavor V. napsal:

      Milá Katy
      tohle přece nemůže být pravda. Že by se Plzeň zasloužila o své osvobození více než US Army? A že by se osvoboditelé chovali jako okupanti? A to píšou blisty? Já zírám až čumím…

      • K-k,. napsal:

        Nepíšou, ale psaly – to je rozdíl! Teď už Čulík pochopil, kde je ta správná pravda. A já to četla nejen v BL, ale kdysi dávno, ještě v archivu, v periodiku Historie a vojenství, které vydával Vojenský histrocký ústav. Číslo, ročník atd. už citovat nedokážu – autor těch článků byl, myslím, ten Laštovka, na jehož knížku se autor článku z BL odvolává.

        • Bavor V. napsal:

          Nojo, já se nedíval na datum vydání. Teď už je mi to jasné…

        • Hudec napsal:

          Ano, Laštovka Vojtěch:
          Narozen v Plzni, docent pedagogické fakulty, bývalý pracovník Ústavu marxismu – leninismu, historické práce zejména z historie komunistické strany.(zdroj: Historický ústav AV ČR)
          Tedy já nejsem žádný oslavovatel US Army, ale že Laštovka v roce 1975 ke třicátému výročí osvobození ČSSR moc význam amerického příjezdu do Plzně za důležitý nepovažoval, to docela chápu.
          Dovolím si sem za chvilku překopírovat, co jsem k tomu napsal jinde před asi dvěma dny.

        • Hudec napsal:

          Mě coby obyvatele městyse Plzeň už ty každoroční oslavy také lezou poněkud krkem, patřilo by se, myslím, trochu ubrat plyn. Město je tak trochu rukojmím těch, kteří si chtějí užít jízdu se svou veteránskou válečnou technikou (podpořeno dotací, samozřejmě), neb zodpovědní činitelé mají možná strach, aby nebyli obviněni z neamerické činnosti 🙂 .
          Nicméně k té historii…. vidíte to trochu jednoduše, řekl bych. Z vašeho textu by se s trochou nadsázky dalo odvodit, že sem vlastně žádní Američané ani jezdit už nemuseli, že jsme na Němce stačili sami. Vlastně se k nám ani nemuseli probíjet přes Německo a třeba i to vylodění v Normandii bylo vlastně zbytečné, přece bychom ty Němce zvládli sami, ne?
          Což je blbost, jak víme oba.
          Trochu jsem to vyhrotil, ale vy to jistě neberete osobně.
          Příjezd Američanů měl nepochybně i jisté už jen symbolické prvky, ale to k osvobození také patřilo.
          Že se dnes/nyní/v této době slaví vlastně jen příjezd Američanů není problém Plzně a jihozápadních Čech obecně – sem přijeli Američané (a nezapomínejme na Belgičany, ti také – přímo nad balkonem mi v rámci výzdoby města už vlaje belgická vlajka) a tak se slaví Američané.
          Kam přijeli Sověti, měli by se slavit Sověti, ale tam se na to z nějakých důvodů kašle.
          Chyby tedy netřeba hledat především v Plzni, ale hlavně jinde.

          Pamětníci skutečně mizí, já pamatuji už jen vyprávění rodičů (otci bylo 15, mamince 12 let) a babiček a dědů. Vím, že Američany tu lidé vítali stejně nadšeně, jako jinde Sověty. Snažím se to předávat vnukům, ale už to nemá tu šťávu osobního prožitku.

          • strejda napsal:

            Ono nejde jen o ten okamžik osvobození. V Plzni by bez blízkosti Američanů, ale i Rudé armády v povzdálí, nevydrželi, respektive ani nezačali. Německo bylo na kolenou, vše mělo zcela jistě prohráno. Kdyby tehdy Rusové bojovali někde v dáli v Karpatech, bylo by to zcela jistě jiné.
            Jde tu o to, co přišlo potom, za den, týden, měsíc. A to bylo v rozporu s obrovskou radostí v bodě nula. Četl jsem kroniku železniční stanice v Sokolově a tam si čeští železničáři velice stěžují na americkou armádu a její chování. Nepopisují její příchod, ale popisují dny poté, kdy se vrátili z vnitrozemí a začali pracovat. Američané naprosto neměli pochopení pro potřeby malých osvobozených národů, nerozuměli jim a pak, okupační jednotky byly zcela jiné jen ty bojové, prvosledové. Byl to příchod tvrdé tržní ekonomiky, kdy jeden má vše a druhý nic.

            • Hudec napsal:

              Armáda se v mnoha ohledech chová vždy stejně jako armáda, ať už je Rudá, bílá, americká, německá nebo jiná.
              Nechce se mi rozepisovat, čím je to dáno, to asi nějak intuitivně víme všichni. Rozdíl bývá asi jen v míře a četnosti takového chování, z něhož obvykle civilisté nebývají příliš nadšeni. Myslím, že zrovna Američané (znám z vyprávění) se za II.války obvykle řadili k těm armádám spíše vůči civilistům přívětivým.
              „Američané naprosto neměli pochopení pro potřeby malých osvobozených národů, nerozuměli jim ….. „.
              No jistě, že ne, kdy se to také měli naučit a proč by to vůbec dělali? Takové pochopení neměla žádná (velká) strana toho velkého ozbrojeného sporu. Ale měli dost pochopení pro odsun Němců, chválabohu za to.
              Prosím, vztahujte moje názory k době opravdu krátce po II.válce

  4. Pingback: O komunikácii (3) – Čítanie stôp | Poznámky pana Bavora

Komentáře nejsou povoleny.