Záhadný rukopis

Rukopis je to nejen záhadný, ale dokonce považovaný za nejzáhadnější ze známých rukopisů. A to už mnozí vědí, nebo alespoň tuší, o co jde. Ano, jde o tzv. Voynichův rukopis.

Asi jediné, co o tomhle rukopise lze s jistotou říci je, že své jméno dostal po Wilfridu Michaelu Voynichovi, který jej v r. 1912 koupil kdesi v Itálii a r. 1915 jej publikoval.

Wilfrid Michael Voynich

Voynich byl zajímavá osobnost: narozen v šlechtické polsko-litevské rodině 1885 v Telčiai na území dnešní Litvy, tehdy carského Ruska, původním jménem Michal Wojnicz. Na Moskevské univerzitě vystudoval chemii a stal se lékárníkem.  V r.1885 se zapojil do proticarského odboje,  byl zatčen a odsouzen k vyhnanství na Sibiři. R. 1890 se mu podařilo uprchnout do Pekingu a odtamtud do Londýna. Tam si r. 1898 otevřel knihkupectví. Od svého pobytu v Londýně užíval anglickou podobu svého jména: Wilfrid Michael Voynich. Ze svých častých cest po Evropě, zejména po Itálii přivážel do svého knihkupectví, či spíše antikvariátu množství velice zajímavých a cenných knih a rukopisů. Tzv. Voynichův rukopis byl jednou z nich. V r. 1914 si otevřel knihkupectví a antikvariát i v New Yorku, kam později přenesl těžiště své činnosti. Zemřel v New Yorku v březnu 1930.

A to je on: Voynichův rukopis.

Nenápadná poměrně malá kniha, v ošuntělé pergamenové vazbě, o rozměrech 23,5 ×16,2 centimetru. Voynich ji spolu s dalšími asi třiceti knihami získal při rozprodeji části jezuitské knihovny ve vile Mondragone nedaleko Říma. Po smrti Voyniche se rukopis postupně dostal do vlastnictví Univerzity v Yale, kde je uložen pod číslem MS 480. Původně snad měla kniha  272 stran, dochovalo se jich však jen 240. Je psána na pergamenu – ten byl zkoumán radiokarbonovou metodou a podle ní pravděpodobně pochází z let 1404-1438.

Teď už je ale nejvyšší čas tuhle záhadnou knihu otevřít…

Ukázka písma, které dosud nikdo nerozluštil a části kresby, o které nikdo neví, co představuje.

Písmo rukopisu se skládá z 20-30 znaků (v řadě případů totiž nelze s jistotou říci, zda je jedná o stejný znak či o dva odlišné znaky). Text obsahuje i jednoduchou interpunkci. Skládá se z asi 35 tisíc slov. Řazení znaků za sebou vykazuje určité pravidelnosti, což by naznačovalo existenci nějakých pravopisných a gramatických pravidel.

Aplikace Zipfova zákona https://cs.wikipedia.org/wiki/Zipf%C5%AFv_z%C3%A1kon  naznačuje, že se jedná o přirozený jazyk, průměrná délka slov zhruba odpovídá latině, nebo angličtině. (Tomu ovšem odporuje časté tvrzení, že se pravděpodobně jedná o jazyk neevropský, snad některý ze semitských jazyků.)

Závěrečná část knihy, o které se mluví jako o „receptech“

Objevily se dokonce teorie, že jazykem Voynichova rukopisu je čeština. Tyhle úvahy vycházely z toho, že rukopis se prokazatelně po nějakou dobu vyskytoval v Čechách a že čeština, jako nepříliš rozšířený jazyk, by byla velmi vhodná k zaznamenání něčeho tajného. Argumentovalo se také tím, že v rukopise se některé znaky objevují zdvojeně a že to by mohly být spřežky, používané před zavedením diakritiky. Ale především asi bylo přání otcem myšlenky. Navíc této tezi odporuje použití velkého množství krátkých slov, což není v češtině obvyklé.

Existuje i mnoho teorií, že se jedná o zatím nerozluštěnou šifru, případně umělý jazyk. Jako příklad se dává např. takzvaná enochiánština, což byl údajně jazyk, kterým se Edward Kelley a John Dee dorozumívali s anděli. Je totiž podezření, že Voynichův rukopis prošel rukama této dvojice, dokonce že jej John Dee prodal Rudolfu II. A že tedy zrovna tak, jako si vymysleli enochiánštinu, mohli si vymyslet i voyničtinu.  (Tomu ovšem odporuje stáří knihy – což je jeden z mála obtížně zpochybnitelných faktů.)

Další ze záhadných rostlin, nakreslených ve Voynichově rukopise

Kromě kreseb záhadných rostlin jsou součástí knihy i velké archy, většinou s kresbami čehosi podivného. Předpokládá se, že by to mohly být náčrtky něčeho kosmického. Mně to spíš připomíná záznamy pozorování mikroskopem. Ale může to být i něco úplně jiného…

A  v tomhle někteří lidé vidí nákres Mléčné dráhy. No konec konců, i ta to může být – proč ne?

A další záhady a podivnosti si nechám na příště – ono je kolem toho tolik tezí, fám a aktivit, že jsem se v tom málem utopila….