Rusko je pro USA jen jedním z článků řetězce chaosu


„Američané spatřují v Číně svého hlavního konkurenta. Přestože je jejich agresivita nyní zaměřena  především proti Rusku, tak objektivně bojují s Čínou, s její světovou expanzí“ – poznamenal Segej Glazev*) v nedávném interview, poskytnutém před týdnem v kuloárech 25. valné hromady „Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruské federace“ podnikatelskému deníku „Vzgljad“ , a dodal, že podle jeho názoru „Bylo Trumpovo rozhodnutí o raketovém útoku na syrské vojenské letiště adresováno právě Rusku“.

 

Z rozhovoru dále uvádím:

 

Dnes se všichni dohadují, jaké motivy vedly Donalda Trumpa k rozhodnutí o útoku na Sýrii? Emocionální?

 

To si nemyslím. Je to chladný, pragmatický kalkul, zaměřený na vtahování Ruska do dalšího kola eskalace. Skutečný cíl se na povrchu pouze kamufluje. V tomto smyslu bude Trumpův kabinet pokračovat v linii jeho předchůdce. To je důsledná strategie USA, která zahrnuje stále větší část světa a ohrožuje jak naši, tak i světovou bezpečnost. Nějaké závažné změny americké protiruské strategie očekávat nelze. Rusko je pro ně pouze jedním z článků řetězce chaosu, který šíří po celém světě, aby posílily kontrolu nad periferií ve snaze o udržení své globální hegemonie v konkurenci s Čínou.

Existují objektivní zájmy, které anglosasové vždycky staví nejvýše ve svém vztahu ke světu.

 

Podle Vašich předpokladů Trump už v době předvolební kampaně věděl, že nebude plnit svoje předvolební sliby o nevměšování se do věcí jiných zemí?

 

On je pragmatik, který si v byznysu vedl velmi cynicky, několikrát šel i do bankrotu. On nemá strach ani z bankrotu Spojených států kvůli dluhům, ke kterému – dle mého názoru – nevyhnutelně dojde. Takže si nenalhávejme, že se snad strategicky rozhoduje pod vlivem nějakých emocí.

Tím spíš, že moment oné provokace byl vybrán naprosto přesně. Shodoval se s návštěvou Si Tin-pchinga a jedním z jeho úkolů bylo nepřímo vtáhnout čínského vůdce do této protiruské akce.

Na štěstí, domnívám se, k tomu dojít nemůže, protože naše vztahy s Čínou jsou budovány na pragmatické bázi, na objektivní shodě našich zájmů. Ani my, ani Čína válku nepotřebujeme. Společným naším cílem je budování protiválečné koalice, která dokáže umravnit americkou agresivitu. Proto musí koalice disponovat možnostmi s USA srovnatelnými.

Protože ve vojensko-politické a měnově-finanční rovině jsou naše možnosti velmi omezené, zatímco možnosti USA jsou bezbřehé s ohledem na emisi světové měny, pak jediným způsobem neutralizace dalšího růstu jejich agrese je – vzdát se dolaru jako světové měny. Pokud se nám to podaří udělat v rámci Velkého euroasijského partnerství, americká vojensko-politická mašinerie se rychle rozloží – v důsledku banální absence peněz.

 

Přesune se teď rozložení sil v trojúhelníku Moskva-Peking-Washington?

 

Ono se nemůže posunout v důsledku protiruských kroků USA. Může se posunout pouze v důsledku práce americké diplomacie s čínským vedením. Peking je v jistém směru na Washingtonu závislý svými zájmy na americkém trhu a přístupu k americkým technologiím. Víme, že v Číně funguje velmi silná americká lobby – lidé zainteresovaní v „Chimerice“ – strategickém spojení USA a ČLR, s jehož ideou několikrát přišla předchozí administrativa.

 

Zvýšila se teď pravděpodobnost, že Trump a čínský vůdce dokáží uzavřít kompromis – za zády Ruska?

 

Neznám výsledky této návštěvy, ale potenciál čínsko-americké spolupráce je veliký. Peking si toho váží. Washington vytváří jistou oblast gravitace, ve které se nachází i Čína.

Já bych ale čínským soudruhům připomněl výrok jednoho našeho významného geopolitika 19.století (Vandam**)): „Horší než válka s  anglosasy může být jen přátelství s nimi. Oni svoje vztahy budují výlučně na pozici dominance“. Jak vidíme na průběhu celé mnohasetleté historie, tak oni se snaží podřídit si partnera a donutit ho tancovat, jak sami pískají.

Do něčeho takového čínské vedení nikdy nepůjde. Proto se domnívám, že s ohledem na nesoulad zájmů, geopolitické tradice a strategie, se „Chimerika“ přece jen neuskuteční. Mimochodem, sám Trump se zdá být jakýmsi zosobněním nemožnosti tohoto projektu. Za pár měsíců svého působení v úřadě dokázal vztahy s Čínou pořádně zhoršit, a dnes se může jednat jen o jakési normalizaci na poněkud snížené úrovni.

 

Obě strany si ale přece mají vzájemně co nabídnout. Washington chce zvýšení kursu juanu a Peking zase přístup k americkým technologiím, m.j. i vojenským …

 

Uvidíme. Manévrovací prostor je velký, protože spolupráce obou zemí je velká a pestrá. Současně ale Američané vidí v Číně svého konkurenta. Přestože je jejich agresivita dnes namířena proti Rusku, objektivně bojují proti Číně, její světové expanzi. V ekonomice je Peking už předběhl a jeho zahraničně-ekonomická strategie připravuje Američany o kontrolu nad značnými částmi světového trhu, – nejen včetně Jihovýchodní Asie, ale i Latinské Ameriky, kde Čína velmi intenzivně buduje infrastrukturu, nebo Afriky, ve které se rovněž velmi hluboce angažuje.

Čína předvádí světu velmi lákavý model nového světového hospodářského řádu, ve kterém se vztahy mezi dominantní zemí a partnerem nebudují na principu diktátu a přinucení, ale na zásadě vzájemných zájmů, respektování suverenity a přísného dodržování norem mezinárodního práva. Proto je stále více zemí vtahováno do brázdy Číny.

 

Bez vnucování liberálních principů?

 

Ano, bez pokusů o jakékoli revoluce, bez politické destabilizace a bez špionáže, což je velmi důležité. Američané, jak známo, odmítají podepisovat jakékoli konvence o kybernetické bezpečnosti, protože vycházejí z předpokladu vlastní velké převahy a monopolu v této sféře.

Takže příklad spolupráce s Čínou je pro další země velmi inspirativní. K dnešku se například mezi lídry světového ekonomického růstu vyšvihly Etiopie a Laos, které se dřív nijak zvlášť nevyznamenaly. A to vše díky tomu, že realizují čínský model a velmi úspěšně se zvedají s pomocí čínských investorů.

Amerika objektivně s čínskou konkurencí prohrává. Řekl bych, že hospodářský zápas  o vůdcovství už mají za sebou. Čína už zvítězila ve smyslu formování, nového globálního centra ekonomického rozvoje. Společně s Indií, Indočínou a – možná i s Japonskem, které se k tomuto jádru rovněž přimkne, je nové centrum už zformováno.

Američané prohráli válku ekonomickou, ale nechtějí se smířit s tím, že se svět změnil, jejich model liberální globalizace se vyčerpal. Svět má zájem o model spolupráce za bezpodmínečné dominance mezinárodního práva a vzájemných závazků.

Americká vládnoucí elita to chápe, ale bohužel se pokouší i nadále vnucovat svoje zájmy, místo aby se připojila k novému modelu.

 

Zdroj: https://news.rambler.ru/articles/36574422-rossiya-dlya-ssha-vsego-lish-odno-iz-zvenev-tsepi-haosa/?smi2=1

*) Glazev Sergej J. (1961) – ekonom, akademik, poradce prezidenta RF Putina
**) Vandam Alexej J. (1867-1933) – ruský generál, vědec v oblasti vojenských a politických věd a geopolitiky

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

50 reakcí na Rusko je pro USA jen jedním z článků řetězce chaosu

  1. vonrammstein napsal:

    Zbytečně složitě řečeno. Fakt je, že Čína si koupila podstatnou část Afriky a o něco menší díl Indie. USA s tím nenadělají vůbec nic, je to mimo dosah jejich schopností a možností. Možnosti Číny jsou oproti tomu v současné situaci téměř neomezené.
    Do tohohle druhu implozivní okupace dokonce nemůže zasáhnout ani Rusko.
    Cca za padesát let bude světovou velmocí Čína s Indií jako výrobní a odbytovou základnou, BRICS se zbaví Jižní Afriky, nebo ji naopak vybaví infrastrukturou. Evropa skončí, protože kromě Jandy tu není nikdo, kdo by chránil evropské hodnoty buzerantů a pornoherců. Jo-kromě Trošky. Ten ještě stihne udělat deset „Kameňáků po indicku“.

    • bob napsal:

      Možná, že těch Kameňáků bude víc. Indie je přece jeden z největších (nebo největší?) producent filmů….:-)

      • vonrammstein napsal:

        No-von už Troška není nejmladší. Taky si nejsem moc jistej, jak Indové poberou jeho „smysl“ pro „humor“.

    • lacogroessling napsal:

      Indie / Čína 2016 GDP per capita 1.721 USD / 8.113 USD.
      Indie / Čína obyvatelstvo 1.311 milionů / 1.383 milionů.

      Indie = největší prý demokracie světa a takto to dopadlo za 72 let od války. Tady lze těžko něco čekat.

      • Rosťa napsal:

        Pan akademik evidentně dělá vše pro to, aby ve volbách propadl. Od vzdělance bych čekal rozumnější aktivity. Jen to, že nosí falešné jakoby dioptrické brýle, které nejsou k ničemu, mohou zabrat jen u opravdu jednodušších lidí.

        • strejda napsal:

          Cením si Vás, ale zasmál jsem se. Napsal jste:
          Od vzdělance bych čekal rozumnější aktivity.
          Můžete stručně vysvětlit proč?
          Akademičtí vzdělanci žijí celý život v umělém prostředí – můj sen – které jim někdo tvoří. Jejich znalosti o životě jsou kusé a zkreslené. Je to stejné jako u umělců a podobných typů. Znal jsem jednou jednoho dobrého herce, fajn kamarád, ale nedalo se s ním vydržet. Nikdo – a bohužel ani on – nevěděl, kdy hraje a kdy ne. Strojek v hlavě se porouchal.

          • Kamil napsal:

            Obávám se, že i když v mnoha případech můžete mít pravdu, tak jste podle mne situaci poněkud příliš zevšeobecnil. Nevím, zda bych se vešel do Vaší definice vzdělance, formálně asi ano (mám na to „papíry“), možná i na základě respektu okolí i přátel také ano, přesto jsem neměl v životě ani chvilku, abych žil v umělém prostředí, ba právě naopak: stresy, odpovědnost jak v základním tak i aplikovaném výzkumu, aplikace modelů v technické praxi (včetně výrobků vymezených a prodávaných prakticky v celém světě), energetice i jaderných elektrárnách, atd., atp. Není všechno zlato co se třpytí …, a ani při pedagogickém působení nebyl čas zmizet v umělém prostředí.
            Ale je možné, že při pohledu zvenku to pro laika vypadá jako lážo plážo …

            • bob napsal:

              Samozřejmě, že máte pravdu. ale pokud to zevšeobecním, tak stres pracovníků ve výzkumu a vědě se rovná stresu majitele skleníku nad otázkou, zda mu kytičky vykvetou v úterý nebo ve středu nebo nedejbože ve čtvrtek nebo – a to je na mrtvici zvadnou.
              Promiňte, výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a nechtěl jsem se nikoho dotknout

              • Kamil napsal:

                No pokud vám vibruje potrubí v chladícím okruhu, nebo máte prokázat seismickou odolnost, nebo vás ženou, jako mého kamaráda do jižní ameriky, kvůli havárii v elektrárně, kde jste spolupracoval na instalovaném systému, a jako doprovod s vámi cestují fízlové, tak byste asi dal přednost tomu sedět v teple ve skleníku…
                (v diskusi, se podle mého názoru nelze nikoho dotknout, tedy alespoň dokud se diskutuje o věcné stránce problému, snad? Nevím jak u jiných, ale u mne ne; vtipné či ironické glosy jsou přímo vítány, uvolní atmosféru a napětí z „důležitosti“ názorů vzdělance, někdy).
                Moje poznámka si kladla za cíl naznačit, že leccos může být jinak než se zdá …
                Že je všude více než dostatečné množství přísavek a parazitů nepochybuji, i já jich kolem sebe potkal dost.
                Tak jen směle do nich, do vzdělanců i akademiků, „… řezat je, a žádného nešetřit …“(mudroval x.y. na pondělí velikonoční, klasik J. V.)

            • strejda napsal:

              Jistě víte, že bez zevšeobecňování se nelze obejít. Samozřejmě se tím ztratí mnoho rozmanitosti.
              Konec konců i mnich na meditacích prožívá řadu stresů. Mnohdy velmi hlubokých a pro něj existenčních.
              Chtěl jsem jen a pouze ukázat, že lidé z akademických a uměleckých kruhů vesměs žijí ve zcela jiném prostředí. Stresy, o kterých píšete, jsou jen částí toho v čem probíhá život jiných lidí. Lidé z výše uvedeného prostředí vesměs nemají existenční problémy, komunikují s podobnými lidmi, mají předem danou autoritu. Jsou schopni si poradit.
              Je velký rozdíl mezi akademickým geologem a geologem u stavební nebo těžební firmy. Je velký rozdíl mezi primářem ve fakultní nemocnici a obvoďákem na vesnici. A to stále píši o lidech ze společenských elit.
              Je mnoho věcí o kterých při svém životním stylu tito lidé nemají ani ponětí. Pohybuji se mezi všemi skupinami obyvatel – tedy mimo vyhraněné menšiny – a mohu porovnávat.

              Uzavřu to příkladem. Nový rakouský president navrhl, aby v Rakousku jeden den v roce ženy nosily na hlavě šátek jako symbol solidarity s muslimkami. Proč nenavrhl, aby muslimky jeden den chodily bez hidžábu, nikábu či burky na znamení že se chtějí integrovat v hostitelské zemi. To svědčí o tragickém odtržení od reality.

              • lujjza napsal:

                Van der Bellen toho řekl víc…. Například taky (citace):

                „Ženy mají právo nosit šátek a oblékat se jakkoli chtějí. A nejenom muslimské, ale všechny ženy,“ poznamenal prezident a dodal, že pokud bude nadále tak bujet islamofobie, tak „přijde den, kdy budeme muset všechny ženy – ano, všechny ženy – požádat, aby si ze solidarity s muslimkami oblékly šátek“.

                Chápete to? Já nějak ne…
                To už snad ani nemůže být odtržení od reality, to je na šaškárnu.

              • Kamil napsal:

                Uvedený příklad je přesný. Totéž mne napadlo, když jsem zprávu dnes uviděl na netu. Důvod proč takový výrok zazněl, však nemá nic společného se vzdělaností (například proto, že nebyla vyřčena ta druhá část, atd.), ale jde o něco právě opačného než je vzdělanost …

              • lacogroessling napsal:

                Rozhovor s Drahošem na DVTV byl ukázkou mediální nezkušenosti, nedostatku charisma a navíc neschopnosti rychle a rozumně argumentovat v debatě. Pokud bude takto pokračovat, spěje ke zbytečné útratě svých financí a pan Zeman k jasnému zvolení, možná už v prvním kole.

  2. bob napsal:

    Zajímavý článek.
    Já tomu říkám boj proti Strašákům. Teď jsme na chvíli opustili Strašáka Asada, o to více jsme se opřeli do Strašáka Kima.
    Hlavně, že je důvod tam nahnat mírové vojenské síly.
    Nějak postrádám podrobnější zprávy, jak to probíhá v Mosulu (nebo už tam je klid a mír?) a jak to bylo s tím chemickým útokem v Sýrii

    • lacogroessling napsal:

      Mě by také zajímalo, kdo první umístil na korejský poloostrov jaderné zbraně.

      • Rosťa napsal:

        Že by Putin?

      • Cech napsal:

        To zásadní je, že konečně byla zahájena montáž zařízení pro superpřesný protiraketový systém THAAD v Jižní Korei.Toto zařízení pro nejnovější americký systém THAAD, který dokáže zachytit balistické rakety nad atmosférou, bylo nezbytné nějakým způsobem prolobovat a dostat do Jižní Koreje, proto ta akce proti severu.
        Číňané mohou protestovat jak chtějí ale tímto krokem jim Trump vojensky zatnul tipec.
        Zastaralé rakety seveřanů Trump bez problémů sestřelí a nad Čínou má tímto vojensky setsakra navrch.
        Bezesporu v první řadě na to pustí VB, která si již nyní vyhradila právo prvního preventivního úderu.
        V tomto směru lze opravdu souhlasit s tvrzením, že Trump je v první řadě pragmatik a jeho ochočení (naprosto silové pojetí zahraniční politiky) Číny slaví prozatím velký úspěch.Následovat pravděpodobně bude naprosto silové prosazení ekonomických zájmů a Čína bude tam kde ji chce mít.No a Rusko se svoji vojenskou silou, bude následně stejně jako CCCP potlačeno ekonomicky a hegemon zůstane hegemonem, tak jak to naprosto jasně prokázal právě při návštěvě Si Ťin-pchinga.
        Hegemon může být jen jeden a jen hegemon nemusí respektovat a také nerespektuje mezinárodní právo.

        • bob napsal:

          Já bych si na to počkal. Tedy ne na ty rakety, vojenské řešení opravdu nechci, ale na toho hegemona.

        • kchodl napsal:

          Instalace THAADu v Jižní Koreji, tedy především jejich radarů, je namířena nikoliv proti Severní Koreji, ale přímo proti Číně/Rusku. Podobně jako při instalaci radaru v Brdech jde zejména o sledování ruských/čínských testů moderních klamných hlavic a manévrujících hypersonických těles. Plus jde o americký integrovaný systém včasného varování, protože radary neslouží jen bateriím THAAD umístěným v Jižní Koreji, ale také síti PRO/PVO systémů Aegis, jak na lodích, tak na zemi („pobřežním“ Aegisům) a hlavně americkému systému výstrahy.

          Funguje to (tedy mělo by fungovat, až to bude fungovat) jako třístupňová obrana, kde THAAD zasahuje mimo atmosféru (max. dostup cca 150 km), Aegis atmosféricky (cca do 50 km výšky), Patriot PAC-3 pak slouží jako bodová obrana důležitých cílů.

          Samotný THAAD Jižní Koreu neochrání – v jedné nasazené baterii je pouze 48 raket. Severokorejci mají stovky raket krátkého dosahu, desítky středního dosahu. THAAD je umístěn mimo dostřel severokorejského dělostřelectva, na jihu. V případě války dojde víceméně garantovaně k zasažení Soulu (10 milionů obyvatel) a okolí v dostřelu ze Severní Koreje, což postihne cca polovinu jihokoreského obyvatelstva (25 milionů).

          Jižní Korea už dlouho usiluje o výrobní kooperaci v PRO, čemuž se Amíci silně brání. Takže ani mnoho PAC-3 nedodali, resp. je Jihokorejci nekoupili. O spolupráci při vývoji THAAD/Aegis ani nemluvě. Jihokorejské námořnictvo provozuje několik torpédoborců se systémem Aegis, ale jejich konkrétní výzbroj (tj. jaké mají rakety, tedy zda jsou vůbec PRO schopny) není nikde věrohodně uvedena.

          Celkově je dost možné, že zničení Jižní Koreje je právě ta cena, kterou chtějí USA zaplatit (z cizího, jako vždy), protože jihokorejský průmysl je velmi nepříjemný konkurent v mnoha důležitých oblastech. Možná to ani není cena, ale přímý cíl celé té šarády.

          • Cech napsal:

            V tomto s Vámi souhlasím, je to zaručeně proti Číně a proto Trump Si Ťin-pchingovi jasně a názorně ukázal kdo je master a kdo slave.
            Proto Si Ťin-pching může protestovat a jako kdysi vydávat jedno vážné varování za druhým ale to je´asi tak vše.

          • st.hroch napsal:

            Souhlas! Především pak s posledním odstavcem, poukazujícím na Jižní Koreu jako projektovanou oběť – tomu věnuje pozornost málokdo.

            • strejda napsal:

              Projektovaná oběť jsou obě Koreje. Celá korejská kultura. Ovšem, ne vždy jde vše podle plánu. Pokrok se dá zdržet, ale ne zastavit.

          • vera napsal:

            Cílem nebude, ale když by se rozbila, nikoho by to nezajímalo. Cílem není nic menšího než světovláda, Korea je jen další článek řetězu. Popis z roku 2010 je naprosto přesný :
            http://www.zvedavec.org/komentare/2010/02/3510-zakladny-rakety-valky-usa-konsoliduji-globalni-vojenskou-sit.htm
            „…Ve vakuu, ke kterému ve většině světa došlo po skončení studené války a bývalého bipolárního světa, USA rychle vyslaly své ozbrojené síly do různých částí světa, které byly dříve mimo jejich dosah.
            Pro dosažení svého cíle bezkonkurenční mezinárodní vojenské převahy použily řadu taktik a použily NATO pro vytvoření vojenských partnerství nejen v Evropě, ale i na Kavkaze, Středním východě, severní a západní Africe, Asii a Oceánii, a rovněž uzavřely řadu bilaterálních a regionálních dohod.
            Vzorec, který se zde objevil, znamená, že USA přesunují velké počty jednotek z poválečných základen v Evropě a Japonsku do menších a rozptýlenějších lokalit jižně a východně od Evropy a stále blíže Rusku, Iránu a Číně.
            Stále větší počet zemí na celém světě tlačených do vojenské sítě Washingtonu slouží třem hlavním účelům.
            Zaprvé, aby poskytly vzdušný prostor, jednotky a zbraně, přepravní koridory a válečné základny pro války jako v případě Jugoslávie, Afghánistánu a Iráku, pro námořní operace, které jsou ve skutečnosti jen jiným názvem pro blokády, a pro regionální pro sběr informací.
            Zadruhé, poskytují jednotky a vojenské vybavení pro nasazení ve válkách a v poválečných zónách, kdykoliv a kdekoliv je to potřeba.
            A konečně, spojenci a satelitní země jsou začleněny do amerických plánů na vytvoření mezinárodního protiraketového štítu, který rozprostře nad zeměmi NATO a vybranými spojenci neproniknutelný deštník, zatímco ostatní země budou ohroženy útokem a bude jim odepřena možnost odstrašení a schopnost odvetného úderu.
            Míra, jakou jsou tyto tři komponenty integrovány, se rychle zvyšuje. Válka v Afghánistánu je hlavním mechanismem, jak vytvořit globální americkou vojenskou provázanost, která zpětně poskytne Pentagonu příležitost získat a provozovat základny od jihovýchodní Evropy po střední Asii…“
            Takže Trump odhodil mimikry. Vyhrál volby, protože ti kdo ho podporovali věděli, že bude ještě rychlejší a důslednější než Hillary.

    • NavajaMM napsal:

      V Sýrii začína nové dejstvo. Turci bombardovali proamerické kurdské sily, ktoré útočia na Rakku a Mosul. Oficiálny dôvod – aby Kurdi nepašovali zbrane a ozbrojencov do Turecka. USA sú tým „silne znepokojené“. Kurdi dostali pár silných rán aj od Daeš.
      http://time.com/4755199/turkey-airstrikes-us-allies-syria-iraq/
      Na juhu (okolie Damašku) začal Izrael spolupracovať s Daeš a zdá sa, že medzi nimi vzniklo niečo ako koalícia:
      http://www.middleeasteye.net/columns/tacit-israeli-islamic-state-alliance-1912165008

      • oh napsal:

        Podle naší jejich České televize měl Erdogan prohlásit, že Sýrii je třeba osvobodit od Asada. Tak si začínám říkat, jaká je škoda, že nejde svět jedním vrzem osvobodit od idiotských „zachránců světa.“ 😦

        • st.hroch napsal:

          Kdepak – zásoba idiotů je prakticky nevyčerpatelná…
          🎆🎇🎆🎇🎆🎇🎊1⃣0⃣0⃣0⃣0⃣0⃣
          Aneb komentář č. 100 000

          • oh napsal:

            Bohužel.
            „Jen dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská hloupost. Vesmírem si ale nejsem tak jist.“ (Albert Einstein)

      • st.hroch napsal:

        Rána do zad …

        Záležitost s tureckým bombardováním kurdských (YPG) základen v Sýrii začíná obrůstat podrobnostmi.
        USA po útocích a stížnostech Kurdů vyjádřily znepokojení a prohlásily, že Turecko svými skutky překáží koalici v boji proti DAESH. Bylo rovněž oznámeno, že Turecko nemělo od koalice souhlas k bombardování Kurdů.

        Nejzajímavější je to, že o něco později Erdogan prohlásil, že Američané, mírně řečeno, chytračí, protože o plánovaných náletech byly dopředu informovány jak USA, tak Rusko. To staví USA do stejně dvojsmyslného postavení, jako Rusko v nedávné záležitosti se Šajrátem. Na rozdíl od Erdogana, nepovažují USA YPG za teroristy a systematicky s nimi spolupracují, což se projevuje především v oblasti Rakky a Tabky. O něco později pak Pentagon oficiálně upřesnil, že upozornění od Turků přece jen dostal a vyzval k „respektování územní celistvosti Iráku“. O Sýrii Pentagon pomlčel…

        Ovšem, na rozdíl od Ruska, které varovaly Asada před připravovaným americkým úderem na Šajrat, varovat Kurdy Washington (máme-li věřit Erdoganovi) z nějakých důvodů varovat nepovažoval za nutné, což také přispělo k velkým ztrátám Kurdů (70 mrtvých podle verze Turků, nebo kolem 40 zabitých a raněných podle verze Kurdů). Na místo bombardování neprodleně dorazily SOF (síly speciálních operací).

        Urychlená demonstrace vlajky na Turky rozbombardovaném území měla uklidnit Kurdy, kteří přirozeně začali klást otázky „O co jde?“, protože ještě loni USA průhledně naznačovaly Asadovi, aby nebombardoval tam, kde v jednotkách YPG operují ameriští vojáci. A najednou se dovídají, že Erdogan preventivně upozornil Američany a vybombardoval kurdské tábory, ale Američané se tváří, že nic nevěděli, anebo – ještě hůře – věděli, ale Kurdy nevarovali.

        Kurdy zvlášť vytočilo, že během náletu byl zbořen památník obětem války s DAESH, na památku kurdským bojovníkům, kteří v boji s Chalifátem položili své životy.

        V kurdské provincii Rojava na území Sýrie, ale i v německém Dortmundu se konaly masové protestní mítinky proti „Erdoganovým teroristům“.

        Američané se nyní ze všech sil snaží konflikt utlumit, protože aktivizace bojů mezi Kurdy a Turky by mohla zkomplikovat realizaci plánů na bezprostřední útok na Rakká. Přes síť vojenských základen umístěných jižně od Kobani a Kámyšli, přesouvají Američané k Rakká nejrůznější vojenskou a stavební techniku (jak pro SOF a 75.pluk rangem, tak i pro SDF/YPG), ale dříve ohlášené termíny útoku na Rakká byly zjevně posunuty, s ohledem na vážné ztráty v bojích na jižním břehu Eufratu a nedostatku těžké techniky.

        V tomto smyslu se Erdoganův úder na Kurdy Američanům velmi nehodí a tak se teď usilovně věnují témuž, čemu museli Rusové čelit po americkém úderu na Šajrat – odrážet negativní informační následky.

        Erdogan se, samozřejmě, cítí být v právu, protože pro něj jsou Kurdové teroristi, všechny hlavní hráče dopředu upozornil, takže vinen není. Navíc úderem na americké klienty znovu spustil starou písničku o nezbytnosti odstranění Asada.

        Takže – Erdogan se ze všech sil snaží demonstrovat snahu o samostatnou politiku v Sýrii, dráždí jak rusko-iránskou, tak i americkou koalici, ale v případě potřeby vždycky může vytáhnout z klobouku nějakého králíka. Pro rusko-iránskou koalici úder na Kurdy sotva představuje vážný problém, zatímco pro Američany to bylo velmi nepříjemné překvapení.

        Rána do zad

        Mám za to, že se USA vojenskými i diplomatickými kanály vynasnaží vysvětlit Turkům, že by takhle postupovat neměli, ale na mezinárodní úrovni se omezit vystoupeními v duchu Lavrova, kdy vyjádří (lítost a znepokojení Erdoganem), protože sestřelovat turecká letadla kvůli Kurdům USA těžko budou… – jde přece také o člena NATO.

        Pokud jde o Kurdy, tak jistě najdou způsob, jak je uklidnit – například otevřenou demonstrací americké vlajky v různých regionech provincií Rakká a Hasaka, aby si Turci opatrněji vybírali cíle a nebombardovali, kde se Erdoganovi, nebo tureckému genštábu zachce. Anebo šoupnou Kurdům Rojavy novou dodávku zbraní za slib, že ty se nedostanou ke Straně pracujících Kurdistánu(PKK) – ale pokud bude přání potichu popíchnout Erdogana – tak i bez toho slibu.
        Kurdové mohou jako akt pomsty odpovědět sérií teroristických akcí na tureckém území – například v Diarbekiru.

        To všechno jsou, mimochodem, taktická opatření k rozhrabání následků. Turecko-kurdský konflikt i nadále doutná a diplomatickými opatřeními ho lze jen přidusit, ale ne vyřešit. Při první vhodné příležitosti půjdou obě strany cestou eskalace.

        Američané s v tomto případě snaží vysedět na dvou židlích – na jedné straně si nechtějí úplně rozlít ocet s Tureckem (jak se to podařilo Obamovi) a přitom nepředložit Erdoganovi Guelena, ale na druhé straně naplno využít kurdskou pěchotu k realizaci plánů Pentagonu v severní Sýrii. Erdogan se v tomto případě „přikradl zezadu“ a pokusil se vytrhnout jednu ze židlí. Američané ale v takovém stavu balancují už dostatečně dlouho, takže zabití několika Kurdů a zboření památníku bude příliš málo, než aby jim v této otázce překáželo.

        Turci zase mohou umírněně naslouchat Američanům, ale s protikurdskou politikou samozřejmě nepřestanou. Opevňování hranice s Rojavou a boj se zásobovacími kanály PKK bude pokračovat, bude se posilovat turecké seskupení na hranicích kantonu Afrin, nejsou vyloučeny ani provokace s využitím Syrské svobodné armády (SFA) proti Tal-Rifátu a Manbidži. Náznaky se v tomto směru objevují přes SFA, a soudě podle toho že fronta severně od Aleppa je stále pod vlivem bojů v Severní Hamá, Erdogan své závazky zatím plní.

        A hlavní morální ponaučení z celé té historie? – Erdogana musí mít (Američané) neustále pod dohledem, aby se potom nedočkali podobného úderu do zad. Rusko se na tom spálilo v roce 2015 – teď jsou na řadě Američané.

        Zdroj: http://colonelcassad.livejournal.com/3381844.html 170426

        • vonrammstein napsal:

          Zjednodušeně řečeno-Erdogan provádí průzkum bojem. Zkouší, kam až může zajít a co mu ještě projde. Když mu projde tohle-a ono projde-, přitvrdí. Zároveň tím demonstruje sílu a v druhém plánu i jisté pohrdání „spojenci“. Chytré, ale taky trochu hazardní. Dost si tím koleduje o kulku do palice.

        • kchodl napsal:

          Amíci jsou na nejlepší cestě udělat si nepřátele naprosto ze všech. Zradí současně Kurdy a Turky, to bude jediný výsledek celého snažení – svůj ISIL/Al-Kajdu/umírněnce už zradili. Zamotali se do všeho tak dokonale, že nemohou udělat prakticky nic – kromě nasazení vlastních pozemních sil. Což ovšem nejde z mnoha důvodů, hlavně protože je nemají, pak tomu brání i další drobnosti, jako třeba mezinárodní právo. Pokud se zblázní naplno a pošlou tam vlastní vojáky – získané na úkor jiných nasazení – situace se pro USA ještě mnohem zhorší.

          Strategicky i takticky je situace na Blízkém východě pro USA naprosto ztracená, na dlouhá léta. Už jim zbyly jen ty nejhorší opory – zločinecké feudální diktatury v Kataru a Saudské Arábii, plus pár dalších emirátů a království, které se snaží vystihnout ten pravý okamžik, kdy otočí.

          Dokonce i Izrael musí podnikat vyváženou politiku, s orientací na všechny strany včetně Ruska a Číny, protože co předvádějí v oblasti posledních 25 let USA, je úplně šílené.

          Kurdové nejsou žádní svatoušci, jejich postup na Tabqa a Racca zasahuje hluboko do arabského/sunnitského území, kde žádní Kurdové nežijí. Sami přitom na severu Sýrie a Iráku „osvobozují“ Rojavu a irácký Kurdistán značně svérázným způsobem, kterému by se normálně říkalo genocida arabského obyvatelstva – kdo neuteče, toho zabijí, včetně civilistů, což je v této oblasti běžný způsob „boje“. Vyvražďují i mediálně zdůrazňované Jezídy a křesťany, naprosto stejně jako ISIL/Al-Kajda/umírněnci. Pokud není k vraždění nikdo cizí, začnou se pobíjet mezi sebou – nějaký důvod se vždycky najde.

          Mezi syrskými/iráckými Kurdy a Turky dlouho panoval jakýsi mír, jelikož obě strany velmi pilně kšeftovaly s Erdoganem a jeho klanem s ukradenou syrskou/iráckou ropou. Buď ji kradli přímo Kurdové jako v severním Iráku nebo ji kradla Al-Kajda, případně ISIL a Kurdové sloužili jako mezičlánek. Běželo to dlouhá léta a je to jedním z důvodů ekonomického růstu Turecka za poslední desetiletí. Ale tím, že Rusáci rozbombardovali kamiony a jejich trasy, kšeft už pokračuje pouze v severním Iráku, kde ho zase omezuje irácký stát, který po dlouhých letech amerického blokování získal bojová letadla a může tedy kurdské zloděje ropy postihnout.

          Americké SOF (Síly zvláštních operací) jsou v současnosti více nasazeny u syrských Kurdů – pikantní je, že u marxisticko-maoistické YPG – než u Al-Kajdy/ISILu, jako v minulosti. Také koordinace se zlepšila, takže už po sobě Američané střílejí navzájem jen výjimečně (jako před asi půl rokem, kdy Pentagonem řízení SOF u YPG bojovali s CIA řízenými SOF u Al-Kajdy/umírněnců), ani je americké či „alianční“ (Holanďané, Belgičané) letectvo už nebombarduje.

          • Hudec napsal:

            „Pokud není k vraždění nikdo cizí, začnou se pobíjet mezi sebou – nějaký důvod se vždycky najde.“
            Ano, přijde mi to jako by všichni byli už tak nachlastaní krve, vlastní i cizí, že jsou z nich závislí nejen jedinci, ale celé národy/národnosti/skupiny.

          • vonrammstein napsal:

            K nasazení pozemních jednotek nedojde.
            A pokud se někdo z generality zblázní a přece jenom dojde, bude to sebevražda USA v přímém přenosu. Trump není žádnej andílek, ale taky není magor. Nevěřím, že by to dopustil.

            • jaa napsal:

              Začínám si myslet, že se jej možná ani nebudou ptát….

  3. Rosťa napsal:

    Klid nebude. Války, rozbroje a hlavně udržení dolaru jako světové měny jsou pro USA prioritou č.1. Pokud toto neudrží, celá ta „kolébka demokracie“ se rozsype jak domeček z karet. Čekal jsem, že to Trump zkusí jinak, ale asi jsem si naběhl na volně ložené hrábě. Teď je důležité, jestli se jim podaří rozkmotřit Rusa s Číňanem. Když se to nepodaří, je tu nemalé riziko, že amík vyvolá nějaký větší konflikt. A ten můžeme odstonat i my.
    Děkuji autorovi za překlad. Tím, že nemluvím, je ta má ruština už mimořádně chabá. A to jsem ji „dělal“ 11 let.

    • vera napsal:

      Taky jsem hodně vsadila na Trumpovic obchodního ducha, ale po téhle zprávě fakt nevím…
      http://zahranicni.eurozpravy.cz/amerika/188045-o-kldr-v-bilem-dome-probehne-velka-porada-se-cleny-senatu-tohle-neni-obvykle/

    • strejda napsal:

      Síla entropie mezi státy se zvyšuje. Je to dáno tím, že zcela objektivně padá hlavní hegemon světa. Je zřejmé že se pokusí o udržení své pozice a stejně tak je zřejmé, že se mu to nepovede. Otázka je proto jen o času a především o intenzitě procesu. Pro nás z toho nevyplývá nic. Jsme pevně zasazeni do nějakého rámce a prostor, který máme, je nulový. Jediná cesta je pak jen v narušování současného systému a podílení se na jeho erozi. Té pak využít. OK! Ale s kým? S „elitami“ co je máme, to nepůjde. Jsou neschopné.
      Jedinou naší šancí, dá li se to tak říci je, že v tom nejsme sami. Jiní kolem jsou na tom ještě hůř. A to je stav, ve kterém se Češi, ještě tu jsou a pár let budou, umí pohybovat.

      • jaa napsal:

        hmm

        https://zpravy.tiscali.cz/pozor-na-macrona-pro-cechy-neni-zadne-bingo-296513

        a co s tímhle……
        rotšildi mají dlouhé pařáty a ledaskde … cipísek

      • Rosťa napsal:

        Byl bych rád, kdybychom se v tom ještě pár let pohybovali, jak píšete. Jenže to riziko velkého konfliktu tu je. A ne malé. Rus nemá kde uhnout a amík se dostává do nemalých ekonomických potíží. A jak ztohoven. Co sto hoven, možná dvěstě.
        Výše k vašemu dotazu stran kandidujícího akademika. Počítal jsem s tím, že si do svého toptýmu přibere někoho od montérek se selským rozumem, který není odtržený od reality všedního dne. Někoho, který sice nebude umět vzletně dvě hodiny kecat o ničem, ale bude schopen mu občas říct, že tohle asi lidi nechtějí. A co lidi nechtějí, to neprosazovat. To není populismus, to je jen nepohrdání „plepsem“. On ten „pleps“ není blbý. A třeba by mu řekl, že když už nosí ty švindlbrejle, tak ať aspoň do éteru nežvaní, že nejsou dioptrické, protože ho to činí nedůvěryhodným a dělá ze sebe něco, co není.
        Ale každý jsme nějaký. Horáček má 20 000 knih, nebo kolikže to říkal a Zeman zase říkal, že má rád tlačenku s cibulí a nestydí se za to. Já 20 000 knih nemám a mám rád tu tlačenku s cibulí. Jo, a brýle nosím, protože bych jinak viděl kulový, nešvindluji, musím. Tož tak.

  4. Berkowitz napsal:

    Každoročně se jedou Noční vlci poklonit obětem fašismu.

    Noční vlci už vyjeli, letos mají zajímavé obsazení, viz fotka :

  5. Joda napsal:

    Já jsem od redaktorů ČT slyšel už různé nehoráznosti, ale dnes se překonali. V reportáži o spuštění čínské letadlové lodi na vodu zaznělo „… čínská komunistická diktatura …“. Není to v mezinárodních vztazích žalovatelný výrok! (myslím tím ve vztazích mezi státy, které spolu udržují diplomatické styky).

    • Joda napsal:

      To je furt stejná písnička.
      Když se zeptáte českých monarchistů, kdo by se měl stát českým monarchou, tak odpoví, že někdo z Habsburků. A pak se diví, že je nikdo nevolí.
      Japonský ministerský předseda prohlásí, že pokud by se některé Kurilské ostrovy vrátily pod japonskou jurisdikci, tak by nic nebránilo, aby se na nich zřídila americká vojenská základna. A pak se diví, že Rusko nechce o navrácení ostrovů ani slyšet.

      • Berkowitz napsal:

        Jeden vtip :
        Japonský premiér – když nám vrátíte Kurilské ostrovy, tak zaručujeme, že ne nich nebude US voj. základna.
        Putin – to my zaručujeme už dnes!

Komentáře nejsou povoleny.