Jarní náladovka


Počasí tenhle týden zase dělalo kotrmelce. Nejspíš se (pro velký úspěch) rozhodlo zopakovat si letošní zasněženou zimu a vzalo tu změnu skokem, z teplotních rekordů rovnou do závějí a metelic.

Takhle to tu v zahrádkářské kolonii vypadalo, dokud jsme si ještě mysleli, že už je definitivně jaro:

Jenže pak si jaro někam odskočilo a vypukla zima. Tady u nás to nebylo tak zlé, nějaká ta vánice sice byla, ale půlmetrové závěje se nekonaly. I ty květy na stromech snad přežily, jen už nejsou tak zářivě bílé. No, snad už to skončilo – podle předpovědi by údajně měl pátek být poslední den s mrazem. Ale stejně si myslím, že by neškodilo si po tom zimním šoku dopřát pár jarních obrázků.

Jaro k nám letos přinesla tahle žluna a to dokonce už 14. února. Na trávníku tehdy místy slezl sníh a roztála zem. Tedy spíš se na vrchu rozbahnila. A žluna se snažila z toho bahna vydolovat něco k jídlu. Nevím, jestli uspěla. Ale zablátila se pořádně – a podle toho, jak kouká, tak se i pěkně naštvala.

Žluna to trošku upospíchala – normálně tu nástup jara ohlašuje svými nenápadnými kvítky křivatec.

A pak už to jde ráz na ráz! Ve čtyři ráno začíná ptačí koncert – no, spíš tedy hulákání a rámusení všeho druhu. Za ty decibely by se nemusela stydět pomalu ani rocková kapela

A najednou je všude spousta ustaraných ptačích rodičů a opeřené mládeže a rozruch a zmatek. Tihle tři brhlíci jsou sourozenci, celkem jich bylo asi pět, nebo šest, ale vyfotit je najednou, to bylo nad mé síly. Oni totiž právě studovali kurs rychlolétání. Instruktory byli samozřejmě rodiče a výuka probíhala metodou cukru a biče. Jen místo cukru se používalo nějaké chutné sousto z brhličí kuchyně. Já tam seděla na lavičce a jen jsem sledovala, jak vždycky odněkud vyletěl někdo z rodičů s dobrotou v zobáku a v tu chvíli vystartovali všichni mlaďoši a s jekotem se hnali za ním. Rodič přistál na cílovém stromě, ve vteřině se kolem něj na kmen přicvakali mladí a dožadovali se soustíčka. Ale to bylo jen pro jednoho! A v tu chvíli odněkud vyletěl druhý z rodičů a hladová omladina se s jekotem hnala zase za ním. Lítali takhle kolem mne hezky dlouho a rychlost měli pořádnou. Já jen čekala, kdy se někdo z nich strefí do mne a já pak v nekrologu budu mít, že jsem zahynula, probodnuta brhlíkem.

Tohohle mladého drozda (nebo je to kvíčala? V tomhle věku to nerozeznám!) taky učili létat. Ale moc touhy po vzdělání tedy nejevil – ostatně, je to na něm i vidět. O pár metrů dál stojící otec mu ukázal, že pro něj má něco k snědku – a ať si pro to doletí. Ale mladej, že ne. A vypravil se tam pěšky. Ale měl smůlu: instruktor létání vyletěl na nejbližší větev a potomek musel, chtě nechtě, vyletět za ním.

A tohle je paní kachna Poláková-Chocholačková s rodinkou. Právě jsou na vycházce. Vlastně má asi být na výplavce. Viděli jste někdy, jak se tyhle kachny potápějí? Naše obvyklá, všem známá kachna březňačka se při potápění většinou jen překotí do vody, zobákem cosi loví u dna, zadni partie jí trčí nad vodou a oranžové nohy sebou nedůstojně máchají ve vzduchu. Rodina Polákovic má jinou metodu: jakoby trochu nadskočí nad hladinou, tam se nasměruje a šipkou zmizí pod vodou. A není. Až za chvíli se vynoří o pár metrů dál…

Já vím, že tenhle poslední obrázek přivodí mrákoty všem, kteří se snaží vypěstovat si anglický trávník. Ale když já mám tahle malá sluníčka, rozsypaná po louce, opravdu ráda.A k jaru prostě patří!

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Jarní náladovka

  1. NavajaMM napsal:

    Parádne fotky, vďaka. U vás už kvitne púpava (pampelišky)? U nás v záhradkárskej osade bolo včera ráno tiež bielo, ale preto, že čerstvo jemne nasnežilo.

    • K-k,. napsal:

      Kvete, dokonce už druhá dávka: tu první posekali,než jich stačilo rozkvést tolik, co na obrázku. Ale kam s tím na pampelišky: okamžitě nastoupila další generace! 😀 Jen ty rozkvetlé stromy bohužel na ten mráz doplatily. Až teď je vidět, jak to hnědne a padá. Meruňky a broskve jsou prý pryč všechny, ostatní je zatím nejasné…

      • Bavor V. napsal:

        Znám dvě nejodolnější rostliny proti sekání. Pampelišky a sedmikrásky. A ty sedmikrásky jsou dokonce tak vyčůrané, že dokážou kvést těsně pod výškou sekacího nože. Takže minimálně polovičku jich neposekám. A to sekám opravdu až na minimum 🙂

        • K-k,. napsal:

          ty „přízemní“ sedmikrásky si s klidem kvetou i v zimě, pokud nejsou pod sněhem. Ale možná i pod tím sněhem, jen je tam člověk nevidí… 😉

    • M-T napsal:

      Pampelišky už kvetou, mám je ráda, i když v našem trávníku s nimi bojuji. Marně, jak jinak. Sedmikrásky jsou sice taky plevel, leč krásný a v trávníku je schválně necháváme. Potýkám se někdy se svlačcem (což je úporný plevel!) a rozrazilem břečtanolistým. To je časný plevel, těch semen v tobolkách! Kde se objeví, jako by vytlačí trávník. Asi se nemají rádi nebo co. Takže: co vytrhnu (jde to velmi snadno = má jeden kořínek, ale rozplazí se), s tím pryč ze zahrady do kontejneru.
      Kvetou už i šeříky. Je jim zima. A všemu!
      Mráz zase škodil – na ovoci i révě.

  2. jaa napsal:

    ach jo, tiše závidím to Vaše koukání. Hmm a s těmi pampeliškami… Předloni u nás v rámci úpravy na ouhor okolo baráku navezli odněkud zeminu. Loni se pampelišky objevily sice sporadicky, ale v plné parádě po předchozí jakoby váhání před mrazy zasvítila sluníčka až včera a dnes. jo sluníčko dělá divy a když navíc někdo umí koukat a fotit.. je to paráda.

  3. st.hroch napsal:

    Kouzelný…!

  4. vonrammstein napsal:

    Vypadá to, že se z letošního Libušína vrátím jako rampouch. Ve čtvrtek tam zmrznu a roztaju v neděli před odjezdem.

    • K-k,. napsal:

      berte to tak, že se vám příroda pokouší rampouchama zesílit brnění… 😉

      • vonrammstein napsal:

        To je od ní hezký, ale ono to váží třicet kilo i bez její pomoci :/

        • K-k,. napsal:

          no jo, no, matička příroda! A hádejte se s ní – jako každá matička ví všechno nejlíp! 😉

  5. kchodl napsal:

    Fotky pěkné, jako vždy.
    Ale dnešní způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným. Hlavně ten silný ledový vítr.

  6. M-T napsal:

    Zase moc pěkné!
    Když vidím ty brhlíky, tak musím napsat, jak před lety přijel ten můj ze zahrady večer domů a radostně sděloval, že tam máme ledňáčka. On ho viděl a trval na tom. Nic nepomohla nenápadně použitá logika, že široko daleko není žádný břeh, který by osídlil, a co že by v tom mrňavém potůčku tak asi lovil k obědu. Však prý uvidím sama. No, jak jinak, přiletěl brhlík. Je taky krásný, ale „jeho ledňáček“ to nebyl. Veliké zklamání. Jen lakonicky pronesl, že mu vždycky zkazím každou radost. Já 🙂 Ledňáčka – a to přiznal – viděl poprvé naživo až nedávno, když jsme byli s vnučkou u řeky a ledňáček nám předvedl i lov rybky. Psala jsem o tom tehdy u pana Bavora.
    A tuším, že na zdejším webu byl zmíněn i skorec vodní. Potkala jsem se s ním včera a dnes znovu! Proč i dnes? Udělala jsem si s naším Borasem vycházku ještě jednou právě tam. Skorec létal těsně nad hladinou mezi splavem a padlým stromem. U „naší“ řeky prosím, cca 250-260 metrů n.m.! Žijí tam (zatím spokojeně) i velicí pracanti – bobři, břehy jsou od nich pěkně vyšlapané. A jejich dílo? To se musí vidět! Podhryžou i silné kmeny a co padne, to ožerou až na dřevo, doběla. Že by voda v řece byla tak čistá a skorec zůstal? Pozorovala jsem ho dost dlouho, evidentně se mu tam daří. Čilouš, krásná bílá náprsenka. Stála jsem za statným, tam jediným už starým jilmem, co vévodí vrbám a olším, čekala jsem, že předvede i ponor pod hladinu, ovšem naše psisko objevilo ježka … a ječelo hlasitě bez přestání, musela jsem zakročit. Tak snad jindy? Moc ráda se tam co nejdřív podívám.

    • NavajaMM napsal:

      Rybárik (ledňáček), to je naživo zážitok. S tou reflexnou belasou vestičkou si ho človek musí všimnúť, ak sedí na konári nad vodou. Keď však nad vodou letí priamo k vám, tak je skoro neviditeľný. Príroda tú „stealth“ technológiu vyvinula už dávno.

  7. NavajaMM napsal:

    OT: Pán Bavor, môžete čakať poštového holuba.

Komentáře nejsou povoleny.