UČEBNICE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – 2.


NAPSAL Dr. CYRIL HORÁČEK,
Ř. V. PROFESSOR POLITICKÉ EKONOMIE NA ČESKÉ UNIVERSITĚ V PRAZE.
V PRAZE.
nákladem spolku českých právníkú „VŠEHRD“ 1912.

  1. POJEM NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY.

Nynější stav společenského hospodářství jsa plodem tisíciletého vývoje a výsledkem činitelů jak ideových tak i hmotných (politických, osvětových, náboženských, přírodních, raçových, technických a j.), není útvarem stálým a nezměnitelným, nýbrž jest nepřetržitým proměnám podroben, nalézá se ve věčném toku a pohybu.

Některé ze složek na vývoj a dění hospodářské spoluúčinkujících jsou od vůle lidské nezávislý a vymykají se tudíž jakémukoliv záměrnému na ně působení. Jsou to hlavně síly přírodní a jich různé vlivy ku př. poměry kosmické, podnebné, útvar povrchu půdy (pohoří, nížiny), její vlastnosti (úrodnost,bohatství nerostů), poměry vodopisné (pobřeží mořské, splavné řeky a j.).

Účinky těchto vlivů přírodních pro výrobní i spotřební poměry některé země často rozhodující buď naprosto působení lidskému nepodléhají, aneb děje se tak v míře jen celkem nepatrné. Ku př. vysoušení bažin, zavlažování pustin, různé meliorace, regulování řek a pod.

Vedle toho však častěji vykonávají vliv na utváření stavu hospodářského i činy a jednání lidí, a již bezprostředným účelem jednání těch jest právě zamýšlené účinkování na úpravu a vývoj hospodářský a sociální, aneb a jednání taková směřují především za účelem jiným, avšak na konec přece mají za následek změny hospodářské.

Taková jednání mohou míti původ svůj někdy již v počinech individuálních, kdy jednotlivé hospodářské subjekty činnost svou v různých oborech podnikání projevují.

Na př. přistěhovalý osadník provede v pusté krajině rozsáhlé meliorace a zavede pěstování plodin dříve neznámých, činí tak ve svém prospěchu, ale zvelebí tím celý kraj, povznese výnosnost půdy a tamní zemědělství. Nebo továrník založí nový podnik v krajině, jež dotyčného průmyslu dosud postrádala. Zjedná tím tamnímu obyvatelstvu nový zdroj výživy a změní tvárnost celého kraje. Aneb nový podnik dopravní otevře železniční spojení zemi z obchodu světového dosud vyloučené. Oživí tím ruch tržební i výrobní, rozšíří odbytiště, povznese úroveň osvěty atd.

Mnohem účinnější ve směru tom může býti působnost dobrovolných sdružení účely a hospodářské neb sociální sledujících.

Jsou to na příklad společenské podniky svépomocné, jichž rozvětvená síť může znamenitě přispěti ku zdokonalení poměr úvěrních (záložny) neb odbytových (prodejny a skladišť) i spotřebních (potravní družstva) i ku zlepšení hmotného postavení oněch kruhů, jež v takovém sdružování mají účast. Známo také, jak dalekosáhlý vliv vykonávají na celý novodobý život hospodářský dohody podnikatelů, mající za účel obmezení soutěže, t.zv. kartely. A jako organisace podnikatelů, tak naproti tomu organisace dělníků mohou podstatný míti účinek na poměry výrobní i odbytové.

Tak bylo hnutí odborové v Anglii i jinde mocnou pákou ku povznesení mzdových a důchodových poměr dělnictva, tím zároveň ale podnětem ku rozmnožení spotřeby a v důsledku toho zase i výroby.

Nepoměrně ještě větší a mocnější než jednotlivců a dobrovolných associačních sdružení jest ve všech oborech dění a života hospodářského působnost takových útvarů společenských, které děkují vznik svůj nikoliv jen svobodné úmluvě účastníků, nýbrž jichž právní základ spočívá v právu veřejném, jež obdařeny jsou autoritativní mocí a k nimž příslušenství jest rázu závazného.

Takové veřejnoprávní útvary společenské, vládnoucí zpravidla rozvětveným aparátem výkonných svých orgánů, jsou ovšem daleko způsobilejší zasahovati v utváření nejrůznějších vztah hospodářských. Jich působnost ve směru tom může býti daleko účinnější, ježto jsou s to sledování svých příkaz i mocí vynutiti, ale i všestrannější a obsáhlejší.

Útvary takové mohou býti různého druhu a způsobu, spočívajíce buď na základě územním (territoriálním) neb zájmovém (odborovém).

Prvním a hlavním z nich jest sám stát. Pojmová vymezení státu jsou velmi různá a četná, ale celkem shodují se v tom, že spatřují ve státě organický svazek obyvatelstva na určitém území bydlícího, jenž nadán jest jednotnou vůlí a mocí za účelem plnění pospolitých úkolů. Stát není však veřejnoprávním útvarem jediným.

Vedle, lépe řečeno uvnitř něho, jsou ještě jiné společenské útvary veřejnoprávní, jež lze označiti jako svazky územní samosprávy. Jich právní existence zpravidla ze státní moci samé jest odvozena a obor jich působnosti také státem samým bývá vymezen, a ovšem i tu vyskytují se někdy útvary se samostatnou historickoprávní existencí (ku př. království a země ve svazku říše rakouské). Společné jest jim, že působnost jich bývá territoriáln ohraničena.

Nejdůležitějšími takovými svazky s působností ryze místní jsou obce, jež vyskytují se všude, kde lidé žijí trvale osídleni. Vedle obcí ale bývají to ještě jiné svazky se širší územní působností dle historického vývoje i platného ústavního zřízení nejrůzněji pojmenované ku př. země, provincie, okresy, kraje, distrikty, gubernie, komitáty, departementy, hrabství atd.

Konečně vedle těchto svazků samosprávy územní objevují se druhdy, a v nové době stále častěji, i svazky t. zv. Samosprávy zájmové neb odborové. Jsou to veřejnoprávní associace příslušného určitého kruhu zájmového s přesně vytčenými účely a vymezenou působností, jež liší se od dobrovolných sdružení podobného druhu svou závazností a svým veřejnoprávním základem. Takovými útvary byly již některé korporace dřívějších dob, zejména cechy. Dnes setkáváme se s celou řadou takových svazků. Ku př. obchodní a živnostenské komory, živnostenská společenstva, zemědělské rady, zamýšlená zemědělská společenstva, advokátní, notářské, lékařské a j. komory a pod.

Všechny tyto společenské organismy se státem v čele jsou povolány ku plnění velmi různých úkolův. Nejobsáhlejší dojista jest působnost státu. Nebyly nikdy a nejsou dosud stejné názory o tom, jaký jest rozsah i objem úkolů státu. Zodpovědění otázky té závisí především od apriorních názorů o účelu a vzniku státu vůbec a bude dle toho vždy různě řešena. Avšak s hlediska historického není pochyby, že stát vždy plnil nejen úkoly ryze politické (zevní i vnitřní obrana proti útokům), právní a osvětové, nýbrž i hospodářské, to jest, že zasahoval buď přímo neb nepřímo působností svou ve společenské vztahy hospodářské. A co platí o státu, platí s příslušnými změnami i o ostatních útvarech veřejnoprávních, zejména svazcích samosprávných.

A tuto záměrnou a soustavnou činnost státu a ostatních veřejnoprávních svazků, jež má za předmět takovou úpravu společenských vztahů a poměrů po stránce hospodářské, aby co nejdokonaleji vyhovovaly prospěchu obecnému, zoveme národohospodářskou politikou.

Užíváme sice výrazu ,, politiky“ někdy i o záměrné hospodářské činnosti soukromoprávních subjektů hospodářských, ku př. mluvíme o politice cenové, kterou provozují kartely, o diskontní politice bank, o tarifové politice soukromých železnic atd., ale zpravidla spojujeme s výrazem tím projev činnosti, jež jest výsledkem nějaké vůle, opřené o autoritu veřejnou.

Hospodářská politika jest tedy výronem moci veřejné, která dle Montesquieuova ustáleného, třeba ne zcela věcně odůvodněného, třídní se dělí kromě činnosti soudcovské na

  1. činnost zákonodárnou, jíž se rozumí vydávání všeobecně platných závazných norem způsobem ústavně určeným;
  2. činnost správní, kde jde o nařízení a opatření orgánů výkonných v mezích platných zákonů a o skutečné jich provádění.

Předmětem obojího tohoto druhu činnosti moci veřejné mohou býti nejrůznější vztahy a poměry hospodářské. Ku př. zákonodárná úprava poměrů agrárních, živnostenských, obchodních, nebo úprava zemědělského úvěru, sociálního pojišťování, sazeb celních, a j.

Pokud se týká zejména onoho oboru veřejné správy, jež má za předmět vztahy hospodářské a sociální, nazývá se také soustavný soubor positivních norem a předpisů sem náležejících a v určitém státě platných správou národohospodářskou, jež tvoří část platného práva správního vůbec.

Rozumí se, že vykonávání této činnosti správní vyžaduje také příslušných orgánů veřejných. Jsou to co do orgánů státních především úřady správní, jež v mezích své působnosti zabývají se též zasahující a upravující činností v určité obory hospodářské a sociální.

Tak politické úřady I. a II. stolice v záležitostech na př. živnostenských, pojišťování dělnického, lesního hospodářství, úvěrních ústavů a pod. V ústředních nejvyšších stolicích pak jsou pro důležité obory hospodářské správy zřízeny orgány zvláštní. Tak zejména u nás t. zv. ressortní ministerstva orby, obchodu, železnic, veřejných prací. Mimo to jest i celá řada jiných zvláštních orgán úředních, ku př. živnostenští inspektoři, úřad pro statistiku pracovní, úřady horní, instruktoři společenstevní, generální inspekce železniční. Dále různé sbory poradní, jako zemědělský, průmyslový, pracovní, železniční, celní, vodocestný atd. Podobně orgány samosprávy územní i zájmové, při nichž ovšem úřední aparát není tak rozvětven.

Oprávněnost hospodářsko-politické působnosti státu i jiných veřejnoprávních svazků plyne již z důležitosti, kterou má blahobyt hmotný jednotlivcův i celých tříd společenských pro blaho všeobecné. Jen krajní směr individualistický dle známého hesla ,,laissez faire“ nutnost tuto zásadně kdysi popíral a každý zásah moci veřejné pokládal za zbytečný, ano škodlivý. Toto zásadně záporné stanovisko možno však pokládati dnes po nabytých zkušenostech posledního století v důsledcích skutečného života hospodářského a sociálního za překonané. Sporno jen zůstalo, v jakých směrech tento zásah moci veřejné má se bráti a jak dalece jest přípustný a účelný. Tu ovšem zůstaven jest velmi široký prostor pro různá mínění, jež jsou určována jednak apriorním východiskem celkového názoru osvětového, jednak ovšem i praktickými potřebami konkrétními. Od nejkrajnějšího stanoviska individualistického až ku opačnému pólu socialistickému jest tu ponecháno široké pole nejrůznějším směrům kompromissním.

Takovou prostřední cestou jest zejména sledování zásady, že předním úkolem hospodářské politiky jest pomocí účelných opatření podepříti a utužiti jednotlivce v jeho soukromém hospodářském konání.

Děje se tak zabezpečením pevného základu právního platným právním řádem, umožněním účelného sdružování svépomocného k účelům hospodářským, poskytnutím příležitosti k odbornému vzdělání, ochranou proti soutěži ciziny, positivní péčí i hmotnou podporou určitému odvětví výrobnímu atd.

Teprve v druhé řadě bude snad třeba podnikáním veřejným nahrazovati počin soukromý tam, kde vlastní síly jednotlivcovy nestačí, aneb kde zájem obecný tak vyžaduje.

Sem spadalo v dřívějších dobách, kdy soukromé podnikavosti se nedostávalo, zakládání státních podniků průmyslových, ale i dnes ještě provozování poštovnictví státem, zřizování státních železnic, zemských bank a pojišťoven, obecních plynáren a uličních drah a pod.

Moc veřejná má tedy určovati jen základní podmínky hospodářského života, v jichž rámci však vlastní snaha jednotlivců má docházeti platnosti. Nemá tedy býti svézodpovědnost a iniciativní činnost soukromá sužována a podlamována. Také volnost sebeurčení a individuální svoboda má býti jen tam a jen potud obmezována, pokud toho ve vyšším, obecném zájmu jest nutné potřebí. Ovšem nelze ale zapomínati, že svoboda tato jest mnohdy jen zdánlivá, závisejíc od okolností a poměrů mimo vůli a moc jednotlivce ležících, jimiž hospodářské konání jeho předem jest určováno. A právě zásah veřejné moci má často za účel majetkovou a sociální odvislost jednotlivce od poměrů a vlivů zevních umenšiti a jemu svobodné rozhodování zaručiti.

Tak na př. upravením práva koaličního, kartelového, poměrů pracovních, sociálního pojišťování a j.v.

Druhdy projevovány byly zejména školou historickou pochybnosti a námitky — a i v nejnovější době se tak činí —, zda vůbec lze stanoviti všeobecně platné maximy hospodářsko-politické, ježto stav hospodářský každé země jest plodem dějinného vývoje a výsledkem svérázně působících činitel mravních i hmotných. Nelze tudíž stanoviti absolutních pravidel pro všechny doby a všechny země stejných, nýbrž dle zvláštních poměrů bude se pro každý stát hoditi po případě jiná hospodářská politika. Námitka ta jest správná, pokud jde o praktické používání všeobecných zásad hospodářsko-politických v jednotlivém případě, tedy pokud jde o řešení konkrétních hospodářsko-politických otázek v určité době a v určité zemi. Toto řešení zajisté nebude všude stejné a uniformní, nýbrž bude skutečně třeba přihlédati k daným poměrům, jinak upadlo by se v chybu strnulého doktrinářství. Aby tomu bylo vyvarováno, jest však úkolem praktické politiky a není tím vyloučeno, že by s hlediska vědeckého vytýčeny býti nemohly všeobecné zásady, jež ovšem přihlédati mají k různostem skutečných poměrů a připouštěti tedy i různé způsoby řešení problémů hospodářsko-politických.

Takové konkrétní řešení ve skutečnosti pohříchu snad nebude vždy odpovídati nestranným a objektivním poznatkům vědeckým. Není sice pochybno, že i na praktické směry politické vykonávají pravdy bádáním vědeckým získané mocný vliv, avšak ještě účinněji působí tu nejrůznější zájmy hmotné i předsudky ideové, které bývají podnětem ku tvoření stran politických, hospodářských i třídních. Tyto pak snaží se uplatniti své programové požadavky prostřednictvím sobě přizpůsobených volebních řádů do sborů zákonodárných jak v legislativě tak i ve správě veřejné.

Tak konkrétní hospodářská politika provozovaná dočasnými vládami ve státech ústavních není než výslednicí politických a hospodářských sil a poměr různých stran dle toho, jak která z nich domůže se váhy a platnosti: jiná bude hospodářská politika země, ovládané aristokratickou oligarchií než oné, kde těžisko politické moci třímají vrstvy středního měšťáctva a zase jiná tam, kde demokratické rády volební umožňují rozhodující vliv nejširším třídám nemajetným.Než tyto křižující se zájmy a zápasy různých proudů politických a sociálních nesmějí nikterak zakalovati objektivně kritické stanovisko vědecké. Žádná věda a tedy ani politika národohospodářská, chce-li zachovati si atribut nedotknutelné vědeckosti, nesmí snížiti se na služku pomíjejících zájmů strannických, nesmí býti ani vědou konservativní, ani liberální, ani agrární, ani industriální, ani plutokratickou, ani socialistickou. Národohospodářská politika, jakožto věda, předpokládajíc činnost státu a jiných svazků veřejnoprávních, nesmí také míti na zřeteli nějaký konkrétní stát, nýbrž státní svazek abstraktně myšlený, bez ohledu ku formě vládní, ku zřízení ústavnímu, ku poměrům národnostním, náboženským, sociálním atd., třeba ve skutečnosti žádného takového abstraktně sestrojeného ideálního státu na světě není a nebude. Nebo má-li býti odpověděno k otázce, zdali a jak dalece má sahati vliv státu na poměry výrobní, tržební, dopravní, sociální a má-li býti otázka ta řešena s hlediska ryze objektivního a vědeckého, nesmí v úsudku o tom mýliti představa určitého státu s jeho dočasnými snad nedostatky, strannickou politikou ústavní, sociální, nacionální a pod.

Rozumí-li se hospodářskou politikou zásah moci veřejné v dění a život hospodářský a zahrnují-li se pod tuto moc veřejnou vedle státu i jiné veřejnoprávní svazky, může vzniknouti spor o to, který nositel této moci veřejné, zdali stát, i země, i obec atd. k úpravě a řešení určitých hospodářských neb sociálních poměrů jest povolán.

I při zodpovědění této otázky nesmějí rozhodovati důvody a snahy, které jsou snad výsledkem určitých tendencí a tužeb, nýbrž hlediska ryze věcná. Nelze ovšem přezírati vývoje historického i platných řádů ústavních, které v tom směru určitým vymezením příslušnosti zákonodárné i správní de lege lata na mnoze každý spor vylučují.

Avšak i tu lze stanoviti požadavky, jakým způsobem by s hlediska ryze věcného rozdělení příslušnosti mezi státem a jinými svazky veřejnými co do různých úkolů hospodářsko-politických mělo býti upraveno. Není zajisté pochybnosti, že řešení důležitých vztahů a poměrů hospodářských a sociálních, které vyžadují na širokém území úpravy jednotnější a kde také náklady s tím spojené vyžadují značnějších obětí, spíše bude příslušeti státu s jeho ústřední mocí, bohatým úřadním ústrojím a hojnými prostředky finančními.
Tak na př. politika celní, železniční, poštovní, ochranně dělnická a j. v.

Vždy úprava takových poměrů často vyžaduje, aby podniknuta byla ještě na širším, totiž mezinárodně smluvním podkladě. Naproti tomu zase jiné poměry vykazují velmi odlišný vývoj i stav v jednotlivých územích státních, takže jich jednotná úprava by šablonovitostí svou věci spíše byla na závadu. Proto řešení takových otázek má býti pokud možno zůstaveno veřejnoprávním činitelům těchto území v samostatné jich působnosti, ať to jsou již země, kraje, okresy a pod.
Tak na př. záležitosti zemědělské, některé spojovací prostředky, sprostředkování práce a j.

Konečně jsou i záležitosti, které místní svou povahou spadati budou výhradně v působnost obcí.
Na př. místní doprava, všeužitečné podniky, spořitelny a zastavárny, pohřební ústavy, bytové poměry a j.

Ovšem mnohdy nelze stanoviti zásadně žádné pevné hranice mezi příslušností státu a jiných veřejnoprávních svazků v otázkách hospodářsko-politických. Není pak závady, aby současně jak stát tak i jiné veřejné svazky, ovšem ve vzájemném souhlase a s účelnou dělbou práce, v řešení téže otázky nezasahovaly, ano soutěž taková jest druhdy velmi prospěšná a vítaná. Spíše jest povážlivo, když pod záminkou formální nepříslušnosti činitelé veřejní ze svých hospodářských a sociálních povinností se vyzouvají, je na cizí bedra svalují, aneb když se dokonce pod záminkou tou snahy po nutných opravách sociálních potírají a maří.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

36 reakcí na UČEBNICE NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ POLITIKY – 2.

  1. Hudec napsal:

    Národohospodářská politika je pěkné téma a s trochou snahy nám váže i na včerejší téma. A tom tím způsobem, že je třeba zdůrazňovat správnost národohospodářských vhledů toho konkrétního politika. Jenže někdy se ukáže, že…….
    (převzato z bologu aktualne.cz)

    Přepočítal jsem vliv kontrolních hlášení a neuvěříte, co mi vyšlo.
    Michal Škop
    21. 04. 2017 | 05:55
    Kontrolní hlášení přinášelo miliardy i několik let před tím, než vůbec začalo fungovat! Tedy alespoň při použití stejné metody, jakou dopad hlášení počítá Babišovo MFČR.
    Kontrolní hlášení znamená pro naprostou většinu podnikatelů, že musí měsíčně (či čtvrtletně) poslat finančnímu úřadu seznam všech svých faktur. To samozřejmě klade podstatné nároky na podnikatele. A zároveň se tím otevřela možnost obrovského zneužití sesbíraných dat, na jednom místě jsou všechny údaje kdo s kým a za kolik obchoduje za celou ČR. Proto je jen logické porovnávat přínosy s těmito „náklady“.
    Podle Ministerstva financí (MFČR) povinnost podávat kontrolní hlášení přinesla za loňský rok navýšení výběru DPH o 10-12 mld. Tento údaj převzal leckdo. Tak jsem se ta čísla snažil přepočítat. A povedlo se. Ale povedlo se mnohem víc.
    Nejprve jsem si požádal dle zákona o podklady k výpočtům. Ty jsem v pořádku dostal (ač až poslední den lhůty, jak je u Babišových podřízených bohužel zvykem).

    S použitím těchto podkladů a dalších údajů MFČR a Českého statistického úřadu (zdroje a výpočet) se mi opravdu podařilo dojít ke stejným výsledků 10 a 12 miliard (pro jednoduchost budu používat dále vždy tu nižší hodnotu, tedy zde 10). Dokonce když jsem použil aktualizovaná data, vyšel mi výsledek 11 miliard. Ovšem trochu mě zarazila primitivní metoda, kterou MFČR dopad kontrolních hlášení na DPH odhadlo.
    A tak jsem stejným způsobem počítal dál. Vzal jsem roky 2013-2014 a 2010-2011. V daných letech se totiž neměnily sazby DPH (podobně jako byly stejné mezi 2015-2016). A tak je lze snáze porovnávat. Takže stejnou metodou, jakou použilo MFČR, dojdeme k tomu, že v roce 2014 kontrolní hlášení přinesla přes 6 miliard na zvýšeném výběru DPH. V roce 2011 potom 3 miliardy.

    Fór je ale v tom, že kontrolní hlášení se zavedla až v roce 2016. Rozumná metoda odhadu vlivu kontrolních hlášení by tedy musela dojít pro ty roky před 2016 logicky k 0.

    Co z toho plyne? Že způsob, jakým MFČR počítá efekt kontrolních hlášení na zvýšení DPH, je prostě špatně. MFČR totiž zahrnulo do výpočtu jen pár vlivů a o zbytku prohlásilo, že to je „efekt kontrolních hlášení“. Ale výše výběru DPH se holt mění složitěji než se lidem snaží MFČR nakukat.

    To ministerské číslo 10 miliard vyššího výběru DPH můžeme brát jako pěkné náhodné číslo. Může to být klidně 15 nebo třeba -10. Leda že bychom uvěřili, že kontrolní hlášení je tak geniální regulace, že přinesla 6 miliard na vyšším výběru DPH už 2 roky před tím, než vůbec začala platit. A 3 miliardy vyššího DPH přinesla dokonce v době, kdy její autor p. Babiš “ještě ani nebyl v politice”.

    • Bavor V. napsal:

      Nevím, jak mohla kontrolní hlášení nést efekt, když ještě žádná nebyla. Tady jsem mírně zcela vedle.

      • m napsal:

        to je ukázka, chybné metody výpočtu na MFČR, medializace výsledků vycucaných z prstu.

      • NavajaMM napsal:

        Tá metodika MF napríklad zanedbáva jednoduché zvýšenie cien.

    • Cech napsal:

      Celkem lze více jak souhlasit s panem Michalem Škopem jeho rozbor totálně diletantského přístupu MF pod vedením A.B. je naprosto smysluplný a odpovídá skutečnosti.
      studie od za 199 900 Kč od firmy BDO :
      136 kompletně začerněných stránek
      19 z velké části začerněných stránek
      10 z menší části začerněných stránek
      24 nezačerněných stránek
      6 stránek prázdných
      No a výsledek je formulář, který odpovídá právním normám ale je poněkut DODO.
      „obchodní jméno právnické osoby“== „obchodní firma“ (test inteligence cíleně neaplikováno)
      Potom ovšem PR popis výše panem Škopem popsané aplikace je :
      “ Díky údajům z kontrolního hlášení získala finanční správa pokročilý analytický nástroj – tzv. těžkou analytiku.
      Na rozdíl od dosavadních analytických postupů, tak získáváme možnost kompletního zmapování a vykreslení distribučního řetězce zasaženého karuselovým podvodem, včetně vazeb na zahraniční subjekt.
      V současnosti napříč Českou republikou prověřujeme desítky takovýchto schémat, upozornil sám velký Babiš.
      Úspěšné zpřetrhávání sítí karuselových podvodů potvrzuje už inkaso DPH.
      No a nyní toto spojíme s praxí naprosto shodně s tím jak zní Babišovo heslo :
      Proto zřejmě byla firma agrofert díky svému zastoupení v justici vyjmuta z jakých „koli“ možností páchání karuselových podvodů protože působení v zahraničí se pro agrofert nezapočítává no a proto :
      Nejvíce peněz, přesně 527 milionů korun, utržil za prostějovskou továrnu na mražené pečivo Profrost.
      Dále sám sobě prodal firmu Afeed Slovakia za 161 milionů Kč a Afeed CZ za 59 milionů Kč.
      Tím celkově „utržil“ 748 milionů korun.
      Při dokazování svých příjmů naprosto cíleně neuvedl, že tyto své firmy prodal své firmě Agrofert.
      Důkazem jsou zápisy na serveru ministerstva spravedlnosti justice.cz.
      Jenže malý kousek před tímto kalkulem vystudovaný matematik, statistik a demograf pan Michal Škop zatáhl za brzdu a nyní již naprosto všichni víme proč.

      • Bavor V. napsal:

        Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se snažil podnikat ve stavebnictví a měl jsem svou vlastní firmu. O výsledku se nezmiňuji, ale něco z ekonomiky, tedy něco, co je prostě legální. Koupil jsem si přívěsný vozík a dal jsem jej firmě do užívání. To mohu. Naopak jsem od firmy koupil opotřebovaný počítač. A různé podobné transakce. Půjčil jsem firmě peníze na bezúročnou půjčku. To bylo prostě v mém malém. Kdo má větší firmu, dělá větší obchody. Ono to účetně ani jinak nejde.Takže když jsem třeba já chtěl ten počítač pro vlastní potřebu, musel jsem si jej fysicky koupit, tedy na základě nějaké smlouvy, odhadu a převodu mých peněz na účet firmy. Totéž je ve velkém. Nelze prostě tu firmu „vzít“ a jen tak ji najednou připojit k jiné. Musí to jít účetně.

    • kchodl napsal:

      Nic nového pod sluncem: ve složitých systémech, jako je národní hospodářství, hospodářství každé větší firmy, válka nebo třeba i zdraví člověka… je odhalení kauzálních vlivů dost složité až nemožné – jsou příiliš propletené. A to se dá snadno zneužít, účelově podanou statistikou. Nebo falešnou metodikou vyhodnocení vlivu. Pak všechno vypadá sluníčkově dobře, obvykle nejlépe těsně předtím, než to krachne nebo nevděčný pacient exne.

      Tomu všemu odpovídá poznatek Michala Škopa – že ministerská metodika vyhodnocení dopadů „Kontrolního hlášení DPH“ je chybná, protože dostatečně neizoluje ostatní vlivy na výběr DPH. Přijde mi, že to spinuje směrem proti samotnému kontrolnímu hlášení, potažmo proti Babišovi, což není od blogera na aktualne.cz nic výjimečného.

      Možná je metodika chybná schválně, ale spíše z blbosti, neorganizovanosti, … Obvykle to chodí tak, že i když instituce má požadované podklady, najednou se přihrne nějaký hlavoun a řve „dejte mi čísla o …“, no tak nějaká čísla o … dostane. Agilně a hbitě. Že jsou úplně ujetá je docela jedno, to se bude řešit až posléze. Protože nikdo nemůže vypadat neagilně a otravně až neschopně, a říci, že takové vyhodnocení je příliš složitá a komplexní věc a že jim bude trvat nějaký čas, než se dohrabou k metodice, očištěné o jiné vlivy.

      Takhle to chodí skoro ve všem. Tak třeba Amíci ve vietnamské válce měli u nových letadel F-4 poměr sestřelů jen 2:1, tak to svedli na absenci kanonové výzbroje, a když ji zavedli, stouplo to na 12:1. Vyvodili z toho, že letadlo musí mít kanon – což sice není na škodu, ale pravda to nebyla. Ve stutečnosti bylo zlepšení důsledkem zlepšeného výcviku, lepších dodávek náhradních dílů a servisu, vyšší spolehlivosti a odladěnosti raket a všech systémů a také rozbombardováním severovietnamských letišť, takže Severovietnamci nedosáhli již nikdy ani lokální převahy, jelikož nedostali do vzduchu dost letadel.

      Podobně jako příbuzná lapiduška byla spokojená, že jednomu jejímu pacientovi pomohly nové léky, které mu předepsala, ale vůbec netušila, že zlepšení pocházelo velmi pravděpodobně hlavně z toho, že dotyčný starý pán přestal chodit do hospody ve vesnici protože tam nový majitel dost brutálně zdražil, začal jezdit na kole do 6 km vzdálené, takže se trochu hýbe.
      😀

      • okolojdoucí napsal:

        O záměnách odpozorované prosté korelace dvou jevů za průkazný kauzální nexus by se daly psát knihy, děkuji za další dva pěkné příklady (hlavně za ten druhý :-)) do mé sbírky.

      • Kamil napsal:

        Pěkné příběhy ze života, které, jak doufám, se nikdy nestaly…

  2. NavajaMM napsal:

    Bolo by škoda, keby sa diskusia zúžila len na dnešné MF. V citovanej časti učebnice sa zdôrazňuje, že národné hospodárstvo tvoria hlavne tí drobní ľudia, čo si zarábajú na živobytie a tým aj zveľaďujú krajinu.
    Za socializmu sme si zvykli, že za národné hospodárstvo je zodpovedná hlavne strana a vláda, ale tak by to nemalo byť. Politici by mali vytvárať podmienky, aby ľudia mohli uplatňovať svoju tvorivosť a energiu na zlepšovanie kvality svojho života a svojho okolia.

    • Bavor V. napsal:

      Bohužel je to jen učebnice. V praxi se všichni politici dodnes snaží určovat to národní hospodářství. Celkem bych to pochopil u těch našich, byli vychováni za socíku, ale horší je, že se tak chovají i ti, kteří nic takového nezažili, tedy Bruselské panstvo. Jejich regulační nápady jdou zcela proti duchu nejen této staré učebnice.

      • Kamil napsal:

        Regulace je řízení, tedy v pořádku. Moderní doba ovšem vyžaduje přechod od (obyčejného) řízení k „optimálnímu řízení“ procesů. Pokud si ovšem „panstvo“ vybere za kriterium optimality výši osobního zisku, tak pomocí moderních metod (a s tím souběžně presstitutky jásají nad aplikací vědeckých metod optimalizace v naší dynamicky se rozvíjející zemi) bohatne jen a pouze „panstvo“, a nikoliv třeba celá společnost, atd.

          • NavajaMM napsal:

            Toto je neuveriteľný príklad švejkovského typu úradného šimla. Pozrel som si ten paragraf a len s veľkou dávkou byrokratickej obmedzenosti sa dá interpretovať tak, že na trafike nesmie mať človek oznam, že taký sortiment má v predaji. Keby mal úrad pravdu, tak by v ČR nesmel existovať žiadny e-shop, ktorý tieto veci predáva cez internet. Nesmel by mať na stránke uvedené, a už tobôž zobrazené, tieto produkty.

            • Bavor V. napsal:

              Příteli, musíte si uvědomit, že v Českých zemích je možné opravdu leccos.
              Předškoláci
              Od tohoto roku platí povinnost dávat dítě do Mateřské školy na poslední rok před nástupem do školy základní. Důvod je zřejmý. Dítě si musí zvyknout na kolektiv a vypěstovat si patřičné návyky. Nejdůležitější je to u tak zvaných vyloučených, převážně Cikánů. To, že se k nim tato povinnost nedonesla, bych byl ochoten chápat, není to sociální dávka. Ale jako špatný vtip považuji nápad, že právě těmto rodičům by mělo být povoleno domácí vzdělávání s občasným přezkoušením. Tím by bylo popřeno vše, co vedlo k zavedení tohoto nultého ročníku. Ale u nás je možné asi opravdu všechno.

          • Hudec napsal:

            🙂

  3. NavajaMM napsal:

    Pozrel som si z českého SÚ makroekonomické údaje a zaujalo ma pár vecí ohľadom daní.
    Napríklad podiel daní na HDP – vývoj:
    1993 2000 2007 2013
    16% 14% 15% 15%

    Je stabilný. Transformácia hospodárskeho systému na tom moc nezmenila a EÚ má tento parameter v priemere vyšší. EÚ celkovo motivuje na zvyšovanie daní.

    Zaujímavé je aj to, ako sa na daňových príjmoch podieľajú jednotlivé zložky:
    1993 2000 2007 2013
    DPH 41% 44% 41% 50%
    PO 35% 18% 27% 19%
    FO-podn. 2% 5% 3% 0,5%
    Zamestn. 13% 22% 22% 21%

    Pripomeniem, že v 1993 boli väčšina PO ešte štátne podniky, ktoré samozrejme tiež platili dane z príjmu.

    • NavajaMM napsal:

      Ospravedlňujem sa za tie neprehľadné tabuľky, wp mi zhltol medzery, ktoré robili úhľadné stĺpčeky.

    • NavajaMM napsal:

      Ešte jeden zaujímavý detail – podiel príjmu z cestnej dane klesol za 20 rokov z 2,5% na 0,9% (podiel na všetkých daňových príjmoch). Za ten čas napr. DPH narástla 5x (v Kč), ale cestná daň len o 30%, tak asi začínate tušiť, prečo tie cesty…

      • Cech napsal:

        Vše zdánlivě složité je ve kutečnosti tak nějak opravdu jednoduché.
        Bohužel v současnosti to má háček.
        Jak prosté, milý Watsone: Tak tohle se už nesmí říkat prozatím jenom ve VB pro Benedicta Cumberbatcha a ostatní.
        To zásadní je, že stát díky patřičné intervenci ANO nebyl schopen připravit veřejnou soutěž na nového výběrčího mýta.
        Fiktivní problém, na nějž hledá a nesmí nalézt odpověď antimonopolní úřad.
        Skupina ANO neboli náš stát, nejenže dosáhl na možnost pro uzavření kontraktu napřímo s firmou Kapsch ale i obhájit své jednání starými smlouvami.
        Neboli jakousi fiktivní pasáží, která úředníkům měla jakoby svázat ruce.
        No a jakmile se to mediálně protlačilo tak Kapsch bude pokračovat se správě mýtného systému tři roky za 5,27 miliardy korun ročně.
        No neberte to za ty prachy když je tam ta sleva asi 50 miliónu korun.
        Dělám to hlavně pro občany, jinak bychom měli z dálnic parkoviště,“ reagoval na kritiku ANO jejich ministr dopravy.

        • NavajaMM napsal:

          Mýtne je ale niečo iné ako cestná daň. Mýtne je pomerne adresné a predstavuje čiastočne aj príjem súkromných firiem, ktoré stavali cesty cez otvorené projekty. U nás na Slovensku je takýchto úsekov pomerne dosť.
          Cestná daň je akýsi paušál za využívanie ciest na podnikanie, ale jej dynamika za 20 rokov neodráža ani prírastok vozidiel, ktoré sa na podnikanie používajú.

          • Bavor V. napsal:

            Možná že se v tom poklesu ukrývá i nevyúčtovaný paušál, protože kdo má paušál, neplatí silniční daň, protože si auto neodečítá z nákladů. Navíc spousta firemních aut je vlastně i soukromých, takže tam se to také nějak nedaní…

            • Bavor V. napsal:

              No a Cechovi se nedivte. Ten vidí Babiše i v posteli.

            • NavajaMM napsal:

              Áno, môžu sa v tom ukrývať rôzne úľavy.
              Cestná daň je pre mňa novinka, netýkala sa ma, tak som jej nevenoval pozornosť, no pozrel som si aj ako je to na Slovensku a prekvapilo ma, že od roku 2008 do vlani bola cestná daň príjmom VÚC a každý kraj mal svoju sadzbu. Od tohto roku sa znovu platí centrálne do rozpočtu a s jednotnými sadzbami.
              Prekvapilo ma aj to, že celkový ročný výber cestnej dane je na Slovensku len o málo nižší, ako v ČR – pritom ste vo všetkom zhruba dvojnásobní.
              A potom som si všimol, že sadzby cestnej dane, hlavne u tých ťažkotonážnych kamiónov, máte oproti SR zhruba polovičné. Tak to sme doma.
              Ročne takto prichádzate asi o 5 – 6 mld. korún, čo by mohli byť na opravy ciest. Celý rozpočet na rok 2016 ste mali asi 46 mld. na rozvoj a opravy ciest.

  4. Hudec napsal:

    Témata pana domácího a reakce návštěvníků na ně ve mně poslední dobou vyvolávají přátelské až libé pocity.
    Třeba se mi to jen zdá, třeba je to jen moje iluze, třeba přání otcem myšlenky… ale většina zdejších návštěvníků mi pod vlivem toho, co na ně padá, pod vlivem toho všeho informačního smogu, který se dá už jen těžko roztřídit, natož pak absorbovat, pod tlakem propagandy ze všech stran, pod tím vším mi většina zdejších návštěvníků připadá stejně zmatená, jako jsem já sám.

    Vzpomenu-li na časy už téměř zapomenuté, k nimž se hlásím ne úplně rád veřejně, pak se mi vybaví doby, kdy jsem krátce působil na jednom předním ideologickém pracovišti krajské úrovně. V té době byl v Polsku vyhlášen „výjimečný stav“, což byl eufemismus pro trochu měkčí variantu stanného práva. Vymysleli jsme tam tenkrát vtip o fázích budování komunistické společnosti. Začíná to proletářskou revolucí a diktaturou proletariátu, pokračuje přes budování základů socialistické společnosti, jejího zdokonalování až k budování rozvinuté socialistické společnosti. Další fází je pak stanné právo.

    Vzpomínám si na to v souvislosti s volbami ve Francii. Tam mají stanné právo…. pardon, opravuji, mají tam „výjimečný stav“ už půldruhého roku a ani už jim to nepřijde. Žabožrouti se pomalu vaří jak ty žáby.
    My taky.

    A omlouvám se za odklon od tématu, nějak to ze mě vyhřezlo, jako z tý kozy.

    • oh napsal:

      Také mimo téma jste mi připomněl jiný starý vtípek o fázích.. tentokrát tři fáze přestavby společnosti:
      1. – Перестрoйка
      2. – Перестрелка
      3. – Sčítání lidu
      Bohužel to zatím vypadá, že to byla spíš věštba. 😦

    • Bavor V. napsal:

      Asi máš pravdu. A já jsem na tom nejlépe, protože si mohu svoje myšlenky pustit na špacír a občas jen pozorovat to zmatení vás ostatních. Nikoli škodolibě, jen prostě pozoruji, případně se snažím dovysvětlit. Dokonce i přejatá témata jsou výsledkem mého myšlení i třeba tápání. Viz dneska a dále. Ta stará ekonomika je opravdu velice zajímavá i z pohledu dneška. Což já už samozřejmě vím celé, vás ostatní to teprve čeká.

    • Joda napsal:

      V tom Polsku byl vyhlášen „stan vojenny“ (dá se to přeložit jako „válečný stav“?). Vím to, protože hlasatelé v televizi byli při čtení zpráv oblečeni do vojenských uniforem a hlavně neustále tvdili, že vyjímečný stav by bylo něco úplně jiného.

      • oh napsal:

        To je dost divný, protože strejda Google to překládá jako „stanné právo“!
        Není to nějaký historický úlet do dávné minulosti?

    • Kamil napsal:

      „… mi většina zdejších návštěvníků připadá stejně zmatená, jako jsem já sám.“
      Zmatená? A co jiného by měli být, když si například po všech možných vysvětlováních, posmíváních, hádáních, urážkách a hloupostech v příspěvcích i diskusích nakonec přečtou, cituji:
      „… Byl jsem velmi skeptický k názoru, že použití Tomahawků nejnovější řady by mohlo ruskou obranu nějak významně znevěrohodnit a zdá se, že skutečnost je ještě víc ve prospěch ruské obrany. Berme to s opatrnou rezervou, ale vypadá to, že systém S-400, který dokáže najednou zlikvidovat až 36 cílů, jich v Sýrii 36 zlikvidoval. No coment.“
      Viz například
      http://www.novarepublika.cz/2017/04/trump-mel-pro-svuj-utok-na-syrii-mnoho.html?m=1
      Měli by jásat, nebo být raději zděšení? Suverénní a chytří, že to říkali? Nebo přece jenom jen „zmatení“?
      Nevím, ale zdá se, že představu o tom, co a proč se děje a brzy bude dít, nemáme nikdo ani přibližnou; co je třeba „deep state“ nebo GP, či „globalisté“ atd., nikdo netuší, ale spousta z netušících vynáší přesvědčivé argumenty, že se stalo přesně …, protože to … ?
      Zmatený čtenář.

Komentáře nejsou povoleny.