Kazachstán převede svoji abecedu z kyrilice do latinky?


 V mezinárodních médiích, ale i z pera řady ruských komentátorů a analytiků se roztrhl pytel s předpověďmi blízkosti konce „Ruského světa“ v důsledku „ponížení Ruska americkým náletem v Sýrii“ – což je spojení dost odvážné při nedostatku relevantních informací o útoku samém.

Dává se to souvislosti s informací o nařízení kazašského prezidenta Nazarbajeva převést ke konci roku 2017 kazašskou abecedu do latinky.

 Podobná zpráva m.j. přišla včera i z parlamentu Kyrgizie s tím, že předpokládají přechod na latinku během 15 let. Mezi celou řadou, často i velmi „požárních komentářů“, většinou více emotivních, než věcných v Rusku mi (k mému údivu) zasvítila podobně poplašná úvaha známého ekonoma Michaila Deljagina, i když právě on ji, jak je u něj zvykem, zcela věcně vypointoval  – takže vám níže předkládám i  její překlad…..(- pozn.překl.)

 Okamžitě po ponížení Ruska v  Sýrii Nazarbajev vydal příkaz urychleně vyvést Kazachstán z Ruského světa, převedením kazašského jazyka na latinku. – tak napsala včera „Svobodná pressa“ a pokračuje:

Oficiální prohlášení všelijak uhlazují podstatu události: prezident Kasachstánu pouze „navrhl“, a pouze „rozpracovat nový standart kazašské abecedy v latince“ do konce roku, ale převedení do latinky bude, údajně, nanejvýš pozvolné a vyžádá si celé dva roky…

Vcelku ale je situace naprosto jasná.

„Návrhy“ Elbasy (doslovně – „Otce národa“) jsou závazné málem více, než přímé rozkazy. A, vycházíme-li z toho, že Nazarbajev skutečně nejenže vytvořil kazachstánský stát, ale zajistil i jeho velmi úspěšný rozvoj, – a přitom měl obrovský  a blahodárný vliv na formování celého moderního kazašského lidu, – je jeho postavení prostě nejen zasloužené a pochopitelné, ale i správné.

V tak delikátní a setrvačné sféře, jakou je jazyk je lhůta dvou let, během kterých má být kazašský jazyk převeden na latinku, …- to je prudký, bleskový skok.

Je to útěk o závod z Ruského světa.

Je třeba říci, že ještě před 10 lety kazachstánská elita, prakticky kompletně kazašská svým národnostním složením, ovládala kazašský jazyk v lepším případě na úrovni běžné rodinné mluvy. Ale kazašský jazyk ani slovní zásobou, ani gramatikou neodpovídal složitým úkolům státní správy.

Kazachstánský stát pozvednutím jazyka na úroveň nezbytnou pro moderní správu, vykonalo gigantickou práci, když mu naučil svoji elitu.

Po završení procesu, byl systém oběhu dokumentů převeden na kazašský jazyk, – a nyní nastoupila nová etapa vzdálení se Rusku: – přechod na latinku.

Rozhovory vysokých úředníků o udělení „oficiálního“ statutu angličtině v této souvislosti vypadají zcela pochopitelně  (jen se neví, jakým bude tento statut – zda „jazyk mezinárodních jednání“, kterou byla v  SSSR ruština?; „druhý státní jazyk po kazašském“?; „jazyk obchodní“?; „jazyk finančních operací“? nebo ještě nějaký jiný?).

Michail Deljagin k tomu poznamenal:

Pro Rusko je to hrozná novina, protože azbuka se přímo účastní formování kulturních kódů a převod jazyka na latinku znamená kulturní odchod na Západ, – přičemž ne v zápalu nacionalizmu a rusofobie, jak se stalo například v Moldávii, nebo některých zemích bývalé Jugoslávie, ale „při zdravém rozumu a dobré paměti“, v rámci systémové státní politiky.

Je to strategická, promyšlená a smysluplná volba nynějšího vedení Kazachstánu, a ne emoce nebo nedorozumění.

Samozřejmě, že hrozná bezmoc Ruska před příšerným ponížením, kterým se stal demonstrativní a nepotrestaný raketový útok USA proti syrskému vojenskému letišti s následným veřejným a stejně beztrestným Tillersonovým ultimátem, mělo katastrofální účinek, – nicméně zahraniční politika Kazachstánu se řídí zájmy, a ne jednotlivými, byť dokonce šokujícími událostmi.

Na rovinu řečeno, je to velmi jasné vyjádření vztahu nynějšího vedení Kazachstánu k Euroasijskému ekonomickému svazu a celkové integraci s Ruskem: chtěli by od nás dostávat efekty ze spolupráce, ale budoucnost kazašského národa (ale také všech dalších národů, které mohou spojit budoucnost s touto zemí) naprosto jednoznačně spojují se Západem.

A obviňovat z této volby Nazarbajeva by bylo hloupé.

On se stará o svou zemi a svůj lid, – a jako nositel stepní a sovětské kultury jasně vidí nemožnost a slabost současného ruského státu, ve kterém závany rozumu a hájení národních zájmů v zahraniční politice jsou tvrdě neutralizovány kompradorskou „offšorní aristokracií“, která chce vidět Rusko jako kolonii Západu a její ničivou nelítostnou liberální sociálně-ekonomickou politikou ve stylu 90.let.

Takové Rusko nemá budoucnost ani pro sebe, ani pro jiné.

Správná reakce Ruska a jeho lidu na tento krok Kazachstánu může být jen jedna: ozdravění a normalizace státu, jeho postavení do služeb národů Ruska, ukončení třicetileté epochy národní zrady a přechod rozkrádání země k jejímu budování.

Jen tehdy si sami pro sebe vytvoříme Ruský projekt, který bude možné nabízet i jiným jako politickou volbu.

A pokud si pospíšíme, tak ještě stihneme přinejmenším zahájit skutečný a nikoli fiktivně-demonstrativní rozhovor na to téma s prezidentem Nazarbajevem – i když úspěšná diplomacie se vede vždy bezprostředně s lidem, přes hlavy dokonce i těch nejpřátelštějších a zodpovědných vlád.

Tolik Michail Deljagin.

http://delyagin.ru/news/112675-nemedlenno-posle-unizheniya-rossii-v-sirii-nazarbaev-prikazal-srochno-vyvesti-kazakhstan-iz-russkogo-mira-perevedya-kazakhskij-y.html

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Kazachstán převede svoji abecedu z kyrilice do latinky?

  1. strejda napsal:

    Dějagin stárne a sentimentální. Má před sebou sen velkého Ruska a tomu podřizuje vše. A přitom se příliš kolem sebe neohlíží. Jistě má pravdu v tom, že budoucnost Ruska – a nejen Ruska – je ve spořádaných poměrech, jeho ekonomické a kulturní úrovni a z toho všeho vycházející moci. Ale jako každý ze světových států si i Rusko veze sebou svoji minulost a nemůže se od ní oddělit. Přeměna Ruska je proces rychlý, stačí porovnat rok 1914 s rokem 2014, ale jedno prudké urychlení vývoje za Stalina je na sto let dost.
    Není třeba brečet a hledat důvody k ponížení a znechucení. Rusko je stále ještě mladé ve srovnání se Západem a má před sebou velký prostor modernizace a lze se domnívat, že půjde kupředu. Možná ne tak rychle, jak by si mnoho lidí myslelo, ale půjde.
    Přechod z azbuky na latinku je u orientálních národů zbytečný ale na věci nic neměnící. Skutečně velké národy se svého PUVODNÍHO písma drží. Na příklad Gruzie, Arménie z našeho kulturního okruhu.

  2. lujjza napsal:

    Naprosto mimo téma…

    Zajímavý článek o doktorce Vlastě Kálalové-Di Lotti z jihočeských Bernartic, nositelce Řádu T. G. Masaryka, která ve dvacátých letech minulého století vybudovala v iráckém Bagdádu nemocnici.
    Její příběh sepsala Ilona Borská v knize „Doktorka z domu Trubačů“.

    https://zpravy.tiscali.cz/vyjimecna-ceska-lekarka-v-bagdadu-zridila-nemocnici-za-totality-upadla-do-zapomneni-296082

  3. kchodl napsal:

    Děkuji panu Hrochovi za překlad, velmi zajímavé.

    Děljagin určitě za překlad stojí, na rozdíl od různých mystiků a esoteriků, kteří občas blábolí jak Rasputin v rauši. Líbí se mi, že jde přímo k věci, jeho články mají hlavu a patu, jsou přísně logické a místo aby do nekonečna hořekoval nad „vnitřním i vnějším nepřítelem Ruska“, směřuje své myšlení spíše ke zlepšení stavu Ruska, v ekonomickém a kulturním smyslu. Což je velmi zajímavé, jelikož v mnoha případech se jím navržená obrana proti metodám Západního vykrádání, ničení lokální ekonomiky, kultury a národů, netýká jen Ruska. Netýká se také jen bývalých lido-demo zemí, jde o všeobecnou záležitost, protože například západoevropské země či země Jižní a Střední Ameriky jsou americkým zločineckým „jedním procentem“ likvidovány naprosto shodným způsobem. I USA samotné.

    Přechod na latinku je z hlediska Kazachstánu jistě pragmatický krok, který nemusí být podmíněn pouze jakýmsi „odporem k ruskému světu“, ale především snahou o modernizaci země, protože průvodním jevem takové akce bude generační obměna vzdělaných elit. Dřívější, vzdělaná v azbuce, bude postupně nahrazena novou krví. Což neznamená odmítnutí ruské kultury a azbuky, protože kulturní kořeny a společné dějiny vězí mnohem hlouběji. Přitom Kazachstán zajisté neodletí a nepřistane někde u USA či Evropy, nejpevnější ekonomická, obranná, kulturní pouta jsou stejně podmíněna geograficky – Rusko má pro svou ekonomiku, vzdělanost, kulturu, vědu, národní entuziasmus, mesiášský altruismus, zeměpisnou rozlohu, … přirozenou „gravitaci“. Přitom zdaleka není na žádném „konci své cesty“, čeká ho období bouřlivého rozvoje a nového povznesení, z mnoha důvodů.

    Ale málo platné, vést mezinárodní kulturní „boj“ za ruštinu/azbuku jako světový jazyk, je stejně marný „boj“ jako zkoušeli žabožrouti s francouzštinou, Španělé se španělštinou či Portugalci s portugalštinou. Angličtina a latinka je prostě nová „lingua franca“, místo dřívější latiny, … sdílený jazyk vědy a kultury, světové esperanto. Nicméně ruština/azbuka zůstane dále mezinárodním jazykem, stejně jako zůstala takovým jazykem francouzština, ale jen v lokálním rozměru „ruského světa“.

    Jazyky a abecedy se mění, ale národy zůstávají. Není to tak dlouho, co ruština byla jen selským jazykem, kdy celé vzdělané a „urozené“ Rusko mluvilo francouzsky. Podobně jako Kazachstán mluvil rusky. Ale jakmile se kazachština etablovala jako „dospělý“ jazyk pro univerzální použití, není ruština/azbuka již tolik potřeba, protože i s Rusy je asi pro Kazachstánce někdy výhodnější mluvit anglicky – nedává jim to pak přirozenou výhodu a přispívá to k emancipaci jednajících stran (s Němci také nikdy nemluvím německy). Kromě toho, nic není věčné – možná za 50 let budou Kazachové a s nimi většina světa mimo latinky a azbuky používat nějakou zjednodušenou čínskou abecedu (https://en.wikipedia.org/wiki/Simplified_Chinese_characters). Protože žluťáků je jak much na ……, jsou pracovití, úporní, cílevědomí a nejsou hloupí.

  4. Cech napsal:

    Je nutné poděkovat za překlad právě tohoto a dalších článků, které ukazují ta oprávněně otevřená ústa prorusky smýšlejících komentátorů.
    Bezesporu útok na leteckou základnu v Sýrii je a zůstane tím největším ponížením Ruska.Jednoznačně dokazuje onu nulovou schopnost Ruska ochránit své spojence.Na druhou stranu bezesporu představil nejmocnější velmoc v podobě USA.
    Tímto útokem který „nenarušil“ mezinárodní právo, daly USA onen jasný vzkaz Rusku a následně také i celému světu, že jejich armáda může operovat v jakékoli zemi světa, když to bude pro ni výhodné.Protože pouze jeden může jednat nezávisle na mezinárodním právu a to je ten pro něhož za porušení tohoto práva neexistuje žádný postih.Tím jediným je absolutní hegemon a ti ostatní jako např Rusko mezinárodní právo musí akceptovat.
    Tímto krokem USA jednoznačně prokázaly že rozpad bývalého SSSR na Pobaltí, Moldavsko Ukrajinu, Gruzii a další malé proamericky orientované státečky je nevratný.
    Je nutné pouze souhlasit s komentátory, že takovou facku jako daly USA Rusku, Rusko vzhledem ke své podřízenosti mezinárodnímu právu nemůže nikdy vrátit.
    Toto je ta praktická ukázka toho, kdo je celosvětová a kdo pouze ta regionální velmoc.

    • Kamil napsal:

      Možná je čas si připomenout, co už kdysi dávno formuloval Otto von Bismarcki:
      „Nepočítejte s tím, že když jste jednou využili slabost Ruska, že budete pobírat dividendy věčně. Rusové si vždycky přijdou pro své peníze. A když přijdou – nespoléhejte na jakoby vás ospravedlňující jezuitské dohody, jež jste podepsali. Nemají ani cenu papíru, na kterém jsou napsány. Proto stojí za to hrát s Rusy fér nebo nehrát vůbec.“

    • kchodl napsal:

      To si němečtí náckové mysleli také, v tom se američtí náckové vůbec neliší.
      Různí spin-doktoři a mediální psychologové napsali tuny článků o tom, jak realita není důležitá, že mnohem důležitější je, co si publikum myslí, že je realita. V této oblasti USA vítězí, asi jako David Copperfield stěhující domy nebo nechávající zmizet Eiffelovku.

      Ovšem pravá realita se nakonec ukáže: v tomto případě útoku na Sýrii křídlatými raketami jde o vojenskou a politickou slabost USA: musely své kroky předem oznámit Rusákům, kteří by jim jinak jejich torpédoborce potopili a rakety sestřelili. Prošlo jim to jen proto – což už propaganda zcela pomíjí – že cílem americké akce bylo odblokovat Trumpa a jeho administrativu, v čemž Rusové viděli mnohem větší benefity než ve faktickém vojenském zásahu proti americké agresi, když skutečné škody byly minimalizovány evakuací dotčeného letiště.

      Na hysterických blábolech v žumpě ostatně nezáleží, zítra si žumpálisté najdou něco jiného. Je to plně v souladu s dlouhodobou ruskou mediální taktikou: z hlediska strategických zbraní jsou nenapadnutelní, tam svou superioritu mediálně akcentují kvůli odstrašení, ale v konvenčních zbraních se rádi maskují slabostí a čekají, až si protivník sám naběhne na nastavené vidle. Dělají to tak dlouhodobě, celá staletí, tak je s podivem, že to všichni protivníci stále pomíjejí – ke své vlastní škodě.

      Americký útok byl vojensky učiněná blámáž, protože jednak 36 střel z 59-ti kamsi zmizelo – kdyby to nebyla pravda, americká propagandistická mašinérie by plnila média fotografiemi z družic/dronů před/po a mapkami s trasou raket – jednak byly škody skutečně směšné, jelikož základna byla předem evakuovaná a zůstaly na ní jen nelétající vraky. Ostatně, letiště Šajrat Syřané a Rusové nepoužívali jako stálou základnu, jen tam vždy přiletěla nějaká letka, doplnila palivo, navěsila na letouny rakety a bomby, odlétla svou misi a letěla zpět na své domovské základny. Šajrat není vybaven na ubytování leteckého personálu a složité servisní zásahy, je to používané jako jakési „polní letiště“, byť s betonovými drahami, infrastruktura je tam minimální, čemuž odpovídá i obrana.

      Americký útok byl proveden Tomahawky se submunicí (což jsou ony „zakázané“ clusterové/kontejnerové bomby), která se používá především na „potlačení PVO“ a proti „živé síle“, ne s protibetonovými bojovými částmi na ničení rozjezdových drah a bunkrů. Odpálili prostě to, co měly hlídkující torpédoborce „naládované“, už od roku 2015 (Amíci mají lodní odpalovací šachty na rozdíl od Rusáků udělané tak, že mohou měnit/nabíjet rakety jen v přístavu).

      Mimoto Rusové jistě uvítali příležitost důkladně si radioelektronicky zmapovat ostrý let Tomahawků, účinnost svých detekčních systémů, radarové pokrytí atd. Už jenom tato záležitost má dalekosáhlé strategické důsledky, nic takového se nenaskytlo celá léta – a tentokrát to bylo navíc s předběžným upozorněním, takže stihli všechno pěkně pozapínat a připravit systémy na nahrávání kompletního radiospektra, pravděpodobně rozmístit i pozemní odposlechové stanice a zvednout do vzduchu odposlechová letadla.

      Nejpůvabnější na tom všem je, že Amíci použili nejmodernější modely Tomahawků, vyrobené v roce 2015, ne pokud možno co nejstarší nebo alespoň nějaké „opičí modely“ pro export s poníženou verzí elektroniky a maskování, což by udělal každý strategicky myslící velitel. Za takové „cvičení“ Ruska v PVO a prozrazení nových amerických systémů v reálném boji by v normální, správně vedené armádě či námořnictvu, šlo velení ke zdi. Ale Amíci to vydávají za výhru, což je výrazem téměř hvězdné, galaktické stupidity.

      OSN, které akceptovalo silově prosazené americké nápady a neodsoudilo útok jako agresi, je na tom podobně jako uplacený soud, který se přijetím úplatku stal zbytečným. Úplně stejným způsobem před WWII mezinárodní fašismus a nacismus zlikvidoval „Společnost národů“. Těmito akty si Amíci „své OSN“, které si ochočili a z valné části ho platí, pomalu ale jistě ničí. Brzy nebude cokoliv s hlavičkou OSN znamenat vůbec nic. Každý to bude brát spíše jako další americkou „neziskovku“, než jako světovou organizaci. Těmito všivárnami vůči mezinárodním institucím Amíci házejí do kanálu všechny své dosavadní investice v tomto směru. Ostatně podobně podminovali i MMF a SB, které úplně ztratily mezinárodní vážnost a značná část Země se je snaží nahradit něčím opravdu funkčním, co by nebylo prodlouženým pařátem Fašingtonu a Wall Streetu.

      Pokud se týká zemí bývalého Sovětského svazu, přesněji řečeno – protože to trvalo o hodně déle – bývalého Ruského Impéria, jejich reintegrace s Ruskem je jenom otázkou času, protože geografie se nezměnila a přirozené obchodní, kulturní, mezilidské zájmy nakonec převáží. Jde o onu „gravitaci“ Ruska, kterou jsem zmínil výše. Rusko a Sojůz většinu těchto národů doslova zachránilo před zničením a pohlcením jejich agresivními sousedy „z druhé strany hranice“, pod jeho záštitou a s jeho pomocí vzniklo jejich národní písemnictví, gramotnost, školství až po národní univerzity, rozvinula se jejich národní kultura a v neposlední řadě ekonomika. Rovněž státnost či její základy vznikly až pod ochranou Ruska a Sojůzu, do té doby tyto země většinou žádnou vlastní státnost neměly nebo byla zničena okupanty z té „druhé strany“. A „lidová republika“ až již jako svazová nebo automomní byl první národní státní útvar na jejich území, kde si říkali „pane“, byť pod dohledem Moskvy. Dá se to částečně přirovnat k znovuzrození bratrského slovenského národa pod „českou okupací“. Jejich osamostatnění a vymezování proti ruskému vlivu nebylo výrazem nějaké hluboké nenávisti, ale především přirozeným důsledkem jejich počínající dospělosti, coby národů. Což ovšem nikterak nemění přirozené zeměpisné, obchodní, lidské, … vazby na Rusko (stejně jako vazby mezi Slováky a Čechy).

      Neúspěch Západního „osvobození z ruské okupace“ je vidět všude, asi největší kontrast je patrný v Pobaltí. Z nejvyspělejších zemí Sojůzu, kde to za bolševika bylo skoro stejné jako v Československu, je dnes totálně odprůmyslněný chudobinec, plný starých lidí, protože kdokoliv pod 50 let, kdo mohl, utekl. Jejich národní kultury, etnická a národnostní struktura, jsou Západem ničeny nesrovnatelně více, než kdy zkusil sovětský bolševik. Státnost je pod útokem pod různými vlajkami, především EUhnije. Probíhá také neustálé ničení jejich kultury, všemi osvědčenými způsoby, ať již politickou korektností, feminismem, LGBTQ, amerikanizací, vytlačením národního umění a kultury z trhu ve prospěch americké/globální. Vrcholem všeho je potom nucená kozomrdná imigrace.

      Západ je chce použít především jako nástupiště války proti Rusku, ve které budou coby „předmostí“ protivníka vyhlazeny a zcela zničeny. Tento záměr je zcela zřejmý, nejedná se v žádném případě o nějakou obranu před ruským vměšováním či dokonce invazi.

      Celkově se situace těchto bývalých okrajových zemí Ruského Impéria dostává do zlomového stavu, kdy budou v zájmu sebezachování nuceny obrátit se opět na Rusko a prosit o záchranu, jako před několika staletími.

      • poznamkovnik napsal:

        nenapsal bych to lépe..
        ..se rádi maskují slabostí a čekají, až si protivník sám naběhne na nastavené vidle. Dělají to tak dlouhodobě, celá staletí, tak je s podivem, že to všichni protivníci stále pomíjejí – ke své vlastní škodě…

        Ta ignorance protivníků k pochopení Ruské kultury, která má v obranu a válčení a vůbec válečné umění takříkajíc v součástí národní kultury je vůbec zarážející…

        Pokud by ušlo doporučuji od 6:40

      • st.hroch napsal:

        Přesvědčivé…!

Komentáře nejsou povoleny.