Tak jsem se opět dostal do rukou našeho zdravotnického personálu. Jak už jsem psal před časem, povedlo se mi upadnout a zlomit si loket. Nic příjemného, ale operační zákrok byl úspěšný. Jenže loket odmítl vzít tuto skutečnost na vědomí a rozhodl se, že nebude srůstat. Když jsem po půl roce přišel na kontrolu, můj operatér mírně znejistěl. Pořád viditelná prasklina. Takže jsem dostal na výběr. Buď budu věřit tomu, že se to časem nějak usadí, ale bez jakéhokoliv záruky nebo se domluvit v krajské nemocnici na nějakém postupu. Protože se považuji za perspektivně dlouhožijícího, volil jsem ten konzultační výlet.
Budějický lékař sice ocenil dobrou práci strakonických, leč zkonstatoval, že tohle už lepší nebude a buď do sebe nechám ještě jednou říznout nebo budu riskovat, že to znovu praskne. Kývnul jsem na operaci. Podle různých poplašných zpráv jsem očekával termín nejméně za měsíc, ale lékař si spočítal dobu nutnou na vyšetření a napsal si mne na nejbližší možný termín. Takže jsem vyšetření stihl opravdu na doraz.
Nástup probíhal celkem v klidu. Nejprve anestezioložka. Příjemný vzhled i vystupování. Pak ambulance. Sestra kolem nadstředního věku, lékař poněkud starší. Opět příjemné popovídání. Ale jakmile jsem dostal“náramek“ stal jsem se pacientem. A jako takový jsem musel popojet výtahem i když jen jedno patro. To pacient prostě nesmí jít po schodech.
V patře jsem byl předán do péče příslušného oddělení. Samozřejmě že jsem nepočítal s obědem. Takže jsem si odložil své zavazadlo a vyrazil do místní prodejny pro něco k zakousnutí. Pochopitelně pěšky po schodech. Tam už mne nikdo nedoprovázel. Nakoupil, vrátil se zpět a pustil jsem se do jídla. K mému překvapení mi v půlce chlebíčku byl přinesen oběd. Tak z mého nákupu oběda se stala odpolední přesnídávka i část večeře. Tělo bylo rádo, protože je čekal dlouhý půst.
Ranní probuzení bylo také s překvapením. Ani jsem se pořádně neprobral a už si pro mne přišli. Takovou rychlost jsem nečekal. Takže odjezd na operační sál. Pak infuze a prudké usnutí. Když jsem se opět probudil, ležel jsem na své posteli a kupodivu vnímal, co se kolem děje. A hlavně hlad. Jenže tady jsem měl smůlu. Kolem mne sice všichni obědvali, ale já musel čekat až do odpoledne. Oni ti lékaři vědí proč. Zkusil jsem totiž aspoň kávičku, ale zbytečně vyhozené nejen peníze…
Ráno mne překvapila rehabilitační sestra. Prý budeme hned cvičit. Aby ten loket nezatuhl. Den po operaci to pro mne bylo překvapením. Ale asi to tak mělo být. A žádný závěs, ruku pěkně natahovat. To byl čtvrtek. V pátek ráno velká vizita. Primář se na mne podíval, pak chtěl, abych mu předvedl, jak rukou pohybuji načež schválil můj odchod domů.
A bylo vymalováno…
Tenhle článeček jsem začal psát po návratu domů, ale nějak jsem jej nedokončil. Takže zrovna teď se mi hodí jeho zveřejnění. Protože vše, co probíhalo kolem mých pobytů v jihočeských zdravotnických zařízeních, bylo v absolutní pohodě (za spolupacienty nemocnice nemohou) a s naprostou profesionalitou. I ty úsměvy sester nevypadaly nikterak strojeně. Takže nevím, komu to vadí, že zde na jihu jsou nemocnice moderní a přitom bez problémů.
Poznámky pana Bavora 
Jste mě zmátl. Já myslel,že bílej svět je ten, co v něm nejsou negři. Asi jsem si něco blbě zapamatoval.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale třeba takovej prodavač sanitární keramiky by to asi viděl jinak.
To se mi líbíTo se mi líbí
Do bieleho sveta patrí len čierny humor, aby bola vo vesmíre rovnováha.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hezký 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak som si spomenul na Kotlebu v tom roku, keď sa stal županom. Vyslúžil si spústu nenávistných komentárov za to, že zaželal Slovensku krásne biele Vianoce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Hajzl jeden rasistickej!
P, S.: Zjevila se špína a nám narostly minusy. Taková blbá shoda okolností!
To se mi líbíTo se mi líbí
Zase si tak moc nefanděte, rytíři, on sem leze ještě nejméně jeden zabanovanej dáreček – humanista lickoprávní, obamista, kopypasťák a vůbec univerzální génius..
(Tady si říkal jinak, začínalo to M.., ale jeho celý nick by asi nepustila dál stráž u brány 🙂 )
To se mi líbíTo se mi líbí
Nechte toho. Vás se nikdo nedotýká!
To se mi líbíTo se mi líbí
:-), :-), 🙂 !
To se mi líbíTo se mi líbí
Toto znie povzbudivo. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Gratuluji k pěknému zážitku a hlavně k plnému uzdravení!
To se mi líbíTo se mi líbí
1. „Nadstřední věk“ – to je hezké a s tvým laskavým svolením to převezmu do svého slovníku
2. Sestry se usmívaly. No, to může mít celou řadu důvodů, leč ty jako slušňák a optimista sis vybral jen ten jeden.
3. Máš s tím pěknou polízanici. Jeden blbý pád a už se to veze. Ještěže máš laskavou ženu. Přeju, ať už se to usadí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Když ono je těžké dneska od někoho, kdo se narodil v polovině minulého století, aby správně posuzoval věk ženy. Kromě toho, některé se dovedou udržovat tak dokonale, že jejich vzhled s občankou vůbec nekoresponduje.
A co se týká těch úsměvů, jsem realista a přikláním se k tzv.profesionálnímu provedení. I tak je to milé.
To se mi líbíTo se mi líbí
OT: Pán Bavor, posielam poštového holuba.
To se mi líbíTo se mi líbí
Naštěstí mám podobné, tedy dobré zkušenosti.
Kromě takových nicotností, že k snídani byl jen sladký loupák a já sladký loupák nesnáším…:-)
K večeři zase nějaké nudle, ty taky nesnáším.
Ale já pobyt v nemocnici (naštěstí ne častý) beru jako odtučňovací kůru (tj. zakazuji si kantýnu).
V žádném případě nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji na nemocniční stravu. Není to „od maminky“, ani vybraná restaurace, ale ujde to.
To se mi líbíTo se mi líbí
OT . Tekutý kouř.
Udit maso se dá teplým či studeným kouřem. Dnes se mi dostalo rozšířeni obzorů. Udit se dá i tekutým kouřem.
Byl zde na návštěvě čechoaustralan, který u protinožců pracuje v masokombinátu. Byl mu nabídnut ke svačině nějaký úžasný výrobek z hypermarketu. Host přičichl, ochutnal a řekl To znám to vyrábíme i u nás. Je to vyuzeno studeným kouřem.
Studený kouř = parfém, kterým se postříká masný výrobek, aby působil dojmem, že prošel procesem uzení.
To se mi líbíTo se mi líbí
Oprava :
…vyuzeno tekutým kouřem …
Tekutý kouř = parfém …
To se mi líbíTo se mi líbí
jj, dalo sa to pochopiť. Zaujímavá informácia, ešteže tých údenín už zjem mizivé množstvo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Právě máme v rodině jeden takový loket, výrazně mladší, docela čerstvá záležitost s fixací na čtyři týdny. Vašich zážitků snad bude ušetřen. Kéž vám to oběma dobře dopadne!
To se mi líbíTo se mi líbí
K poslední větě…. ááále no tak, pane domácí, prosperující a dobré nemocnice se přece těžko privatizují, Proto ten tlak na jihočeského hejtmana a ředitele nemocnice. Je přece nutné tam dostat šéfy z ANO a nemocnici dostat svým ředitelem do mínusu a pak ji laskavě převzít. Nebo si Vážně myslíte že k tomu údajně“jeho“ majetku došel správnou čistou cestou. Napřed se firmy dostaly pomocí duší spřízněných do mínusu, pak je převzal a „napravil“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Omyl, tady se oklepali jihočeští kmotrové ODS, jejichž firmy stávající šéf nemocnic připravil o státní cecík. Jistý Pavel Dlouhý z Hluboké spolu s jistým Martinem Kubou se snaží o návrat ke starým časům. No a blbka Maxová, kterou ani Babiš nebere vážně, si myslí, že by mohla hejtmanit.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kéž byste měl pravdu, ale nějak se mi plete že tak loni či dýl se o nemocnicích a rozšíření jeho „zájmů“ cosi psalo. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost ale…..
To se mi líbíTo se mi líbí
Akci zahájil právě zastupitel ODS Kuba za podpory Maxové a na přání Dlouhého z Hluboké
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak nějak jsem vypozorovala, že pan majitel zasahuje do konání podřízených, jen když se mu to nehodí do krámu. Jakmile je to něco z jeho dlouhodobých cílů… mlčí jak ryba a nechá konat.
Čas hukáže… ale obávám se že se nemýlím.
To se mi líbíTo se mi líbí