ČECHY NA PRAHU MODERNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ-6


POLITICKÉ VĚDY

V životě státu bylo dosti podnětů, aby byla věnována pozornost zjevům hospodářským i po stránce teoretické. Rozvrat měny za válek s Napoleonem, katastrofa r. 1811, další klesání valuty až do r. 1816, potomní deflace do r. 1820 a stabilisace poutala pozornost k otázkám valutním. Založení Národní banky a její politika, chybné cesty i zneužívání státem a vyvolenými bankéři, tísnivý nedostatek organisace úvěru mimo Vídeň připomínal otázky bankovní, věčná tíseň státu, smutné zrcadlo, které v nepoměru jednotlivých výdajů i v deficitech ukazoval rozpočet a zaostalost bernictví rozvinovala ‚problémy finanční. Rychlý průmyslový vývoj ciziny, podporovaný podloudnictvím, ukazoval, že celní prohibice nemůže stačiti k úspěchu obchodní politiky, které kromě toho bylo řešiti též otázky živnostenské svobody a vázanosti. Malá produktivita a slabé pokroky zemědělství důrazně přesvědčovaly, že otázka roboty není jen právní a politická, nýbrž především hospodářská, a musí býti rychle řešena. Národní hospodářství mělo tu velikou řadu aktuálních podnětů a otázek, které mu ukazovaly možnost a také povinnost, býti nejenom teorií, nýbrž svým rozborem daných úkolů a jejich řešením také velkou pákou blahobytu a pokroku, usměrňující individuelní přičinění a touhu po zisku. Ale právě národní hospodářství náleží k oborům, kde nejvíce je viděti umrtvující tíhu absolutismu. Plynula z jeho zásadního odporu proti tomu, aby se nepovolaní mísili do práce úřadů, a z jeho ostatně správného tušení, že třebas nebezpečí převratu má především povahu politickou, jeho pravá podstata je hospodářská, neboť odtud vychází nejsoustavnější a hromadné uvolňování a rozvíjení nových společenských sil.

System dával tehdy na právnických fakultách vzdělávati budoucí úředníky i hospodářsky, r. 1811 dokonce nařizoval, že juristé i theologové musejí poslouchati přednášky o zemědělství, ale neopouštěl při tom zásadu nejužšího utilitarismu, to jest staral se jen o potřeby nejbližší praxe. A university vskutku splnily přání, aby vzdělávaly úředníky, nikoli učence. Ve vědecké činnosti profesorů hraje národní hospodářství a státověda ze všech věd úlohu nejskromnější. Od Sonnenfelsových Grundsatze der Polizei, Handlungs- und Finanzwissenschaft roku 1765 vyšla s výjimkou jediné (Fraenzlovy) knihy o clech (1834) první národohospodářská učebnice teprve r. 1846, tedy až po osmdesáti letech! — praví se v časopise Průmyslové jednoty, a je to pravda, pokud se to obmezuje na národohospodářskou teorii a pokud se nedbá toho, co rakouští autoři pod svým jménem nebo také anonymně publikovali v Německu. Učebnice Sonnenfelsova vskutku zůstávala předepsaným základem učení na universitách, zřejmě spíše z ohledu na vysoké, autoritativní postavení svého původce než na obsah, jenž jmenovitě svou vůdčí zásadou nejhojnějšího obyvatelstva čím dále do XIX. století, tím byl ve větším rozporu s poměry i názory. Sonnenfelse se věcně i formálně drží první profesor politických věd v Praze, Josef Ignác Buček (1745—1821), ač jinak tvořil by na úhoru národohospodářské literatury příznivou výjimku, kdybychom mu ovšem mohli přičítati nedokázané autorství anonymního spisku Briefe zweener Böhmen (1777), který obsahuje dosti svobodomyslnou kritiku vládních opatření a poměrů politických a je předzvěstí josefinismu. Potom však teorie národohospodářská v Praze vskutku umlká a mluví jenom pilní statistikové, popisující hospodářský stav země, J. A. Riegger a J.Schreyer. Na universitě čtyřicet let učil Buček a po něm nových čtyřicet let W. G. Kopetz (1781— 1857, na un. od r. 1807).

To již je žák a stoupenec fysiokratů a Adama Smitha. Ale literární činnost jeho věnována je především sestavení zákonů politických a živnostenských, kdežto svoje názory o nové vědě národohospodářské vyslovuje jen v přednáškách a disputacích. Šlechtic, jenž svými anonymními spisy rovněž se uchyluje do Německa na počátku století, rytíř Alois Lexa Aëhrenthal, vzdělaný poměry hamburskými, jest již liberálním vyznavačem přirozených zákonů hospodářských čili manchestrismu. Teorii národohospodářskou pěstuje pozoruhodná, všestranná hlava, Jiří hr. Buquoy (1781— 1851), leč svůj spis opět vydává r. 1815 — v Lipsku. Zde již vystupuje v hospodaření význam prvku lidského, mravního, největším cílem není největší výroba, nýbrž největší spotřeba v národě, arci se silným i momenty konservatismu (proti strojům) Referent časopisu Jednoty se táže, proč právě toto odvětví literatury bylo v Rakousku tak málo pěstěno, a soudí, že pro novější dobu asi proto, že je obtížno pracovati ve vědeckém oboru v době jeho reakce (což ve své nejasnosti je zřejmý poukaz na reakci nikoli vědy, nýbrž systému ), pro starší dobu, pak že to způsobilo „mnohé positivní zařízení (t. j. censura), jehož překážku nyní nutno i u nás nazvati překonanou“ (což byla rozhodně nadsázka, vysvětlitelná leda jako poklona před censurou). Až do té doby uží­valo se učebnice Sonnenfelsovy a také zde tedy systém žil až do vyčerpání z dědictví osvíceného absolutismu, nedbaje toho, že vzniklo před zahájením průmyslové éry a bylo tudíž zastaralé již r. 1815, kdy se otevřely hranice a moře, tím více r. 1846. Toho roku vyšly Die Grundlehren der Volkswirtschaft vídeňského profesora Kudlera, až do té doby však nejenom česká, nýbrž i německá inteligence v Rakousku čerpá z druhé ruky, z literatury německé i západní.

PRŮMYSLOVÁ JEDNOTA

Vůči velkým hospodářským změnám, dorážejícím z ciziny, a tísnivým poměrům domácím stála tudíž většinou pouhá empirie. Ale přesvědčení, že věci nemohou býti ponechány jen sobě a nejnutnějšímu zasahování státu, bylo obecné. Z toho přesvědčení, jež pronikalo šlechtu, byrokracii i měšťanstvo, vyšly pražské výstavy průmyslových výrobků z let 1828, 1829 a 1831, které se připojily ke starému předchůdci, výstavě z let 1791, odtud pak šlo se dále až k založení památné Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

Akce nemohla míti úspěchu jinak než jako šlechtická. Z takového podnětu druhdy vznikla Hospodářská i Učená společnost, kdy šlechta tvořila hlavní interessenty, tak se postupovalo při založení konservatoře, techniky, Musea a Akademie umění, kdy bylo občanských interessentů již daleko více, tak byla účast a iniciativa šlechty nezbytná nyní, ve věci politicky mnohem choulostivější, kdy jinak nebylo nejmenší vyhlídky na úspěch. Bylo štěstí, že věci se chopil energický a osvícený, pilný a podnikavý, při tom nemálo ctižádostivý šlechtic, hrabě Chotek, nejvyšší zemský purkrabí, zvelebitel země jmenovitě komunikacemi, ku kterým dal podnět, při tom ostatně nehrubě milovaný systemem, jenž zásadně nenáviděl nepokojné duchy, i když nepsali knihy. Kníže Dietrichstein a gubernialní rada Karel Augustin Neumann vyslovili myšlenku založiti stálou organisaci ku povzbuzení průmyslu v zemi, hrabě Chotek se věci vážně chopil a spolu s baronem a potomním ministrem financí, a ředitelem techniky Gerstnerem ji také provedl. Hrabě Kolovrat, v nejedné věci protektor snah české země, ale i národnosti, do konce r. 1829 dosáhl schválení stanov, ale teprve r. 1833 — to bylo tempo tehdejších akcí, které z ústředního orloje státu přenášelo se na všecky ostatní — konalo se ve stavovském sále ustavující shromáždění. Do spolku vstoupilo na dvě stě členů české šlechty, kteří tvořili kategorii t. ř. zakladatelů, vyhrazenou původně stavům: jejich povinností bylo platiti dosti vysoký příspěvek 24 zl. stříbra ročně, právem pak vedle čestného titulu pouze to, že ředitel spolku musil býti z nich, tedy šlechtic, jinak rovné postavení s nimi měli členové skuteční, nechť platili týž příspěvek anebo byli členy pouze z titulu vyznamenáni nebo prací, ku kterým se pro spolek zavázali.

Plány a naděje zakladatelů líčí brožura, napsaná tehdy plodným spisovatelem K . J.  Kreutzbergem potom velmi horlivým účastníkem spolkových schůzí. Spolek měl podporovati ducha podnikavosti a technického pokroku v zemi, aby bylo dosti práce, stoupal blahobyt a peníze nešly zbytečně ze země. Autor sliboval si od toho také vzrůst morálního blahobytu, neboť „duch průmyslový povede výrobní a pracující vrstvu k tomu, aby nepracovala mechanicky, nýbrž přemýšlela o vynálezech a zlepšeních, osvojovala si cizí objevy, chránila se vyšším i schopnostmi a možnostmi zaměstnání před zchudnutím a nedostatkem a i v dobách, kdy je méně práce, neoddávala se rozptylující zahálce, nýbrž obracela své myšlenky — jež rády v době zahálky přenášejí své smutné zabarvení na věci, které jsou mimo dosah jejích úsudků — jenom k svému povolání a tím se stávala třídou občanů, která myslí na své praktické vzdělání, je užitečná, spokojená a ušlechtilá.“ A Kreutzberg vzpomněl, vedle komunistického nebezpečí, ještě jiného: vyslovil naději, že pomine-li neodůvodněné cenění cizích výrobků, zdokonalí-li se domácí, „bude vyhubeni jed podloudnictví, tak zhoubný pro mravnost pohraničního obyvatelstva, a sta lidí, již se doma živili přestupováním zákona, které je prvním krokem ke skutečným zločinům, vrátí se k práci a dovoleným zaměstnáním”.

Spolek měl ráz hodně oficiální a zároveň šlechtický. Purkrabí hr.Chotek a po něm vždy nejvyšší správce země byl protektorem, šlechtici předními funkcionáři. Činnost byla mnohostranná, ač nepříliš plánovitá, spíše podle potřeby a podnětu. Stálé podniky byly pořádání výstav (jež však potom ustalo, aby nekonkurovalo vídeňským ), knihovna a čítárna časopis (Mitteilungen uber Gewerbe und Handel), cestovní stipendia a úvěrní pokladna pro řemeslníky. Bylo pociťováno, že jak úřady, tak interessenti málo znají stav výroby v zemi po stránce technické i obchodní a sbírána proto „ statistika“, t. j. materiál číselný i věcný. Vůči vládě, s níž byl ve stálém styku, plnil spolek funkci obchodní komory, vůči průmyslu a řemeslu kromě toho byl odbornou organisaci a poradnou i ústavem podporujícím technické vzdělání vyučováním pro řemeslníky a podporou studijních cest. Byla to jediná příležitost, kde potřeby a zájmy třetího stavu mohly býti vysloveny a kde na ně věcně reagováno, aniž musily procházeti nekonečnou a zpravidla marnou instanční cestou byrokracie. Proto vane Jednotou svěží vzduch, mluví zde vrstvy dosud umlčené, pomocí tajných hlasování (balotáží), která jsou pravidlem, krystallisuje se veřejné mínění a mluví se sice opatrně, ale přece bez onoho tlumení a nepřirozeného zabarvení, které stihá všecko tištěné.

Původní šlechtický, protektorský ráz spolku brzy pomíjí přirozeným důsledkem toho, že měšťanské vrstvy jeví daleko více zájmu. Tomu napomáhá jmenovitě od r. 1843 změna stanov, kterou snížen příspěvek, aby i méně zámožní řemeslníci mohli přistoupiti. Zřejmě na základě agitace vstoupilo tehdy 20 zakládajících a 90 přispívajících členů, takže roku 1847 bylo všech 600. Roční příjem Jednoty byl asi 9000 zl. stříbra. Veřejné schůze Jednoty, měsíční i týdenní, kde rokováno o věcech spolkových a přednášeny odborné referáty, budily zájem i v širší veřejnosti a referováno o nich v novinách, a to i v „Allgemeine Zeitung“, ač zde ve smyslu české straně tak nepříznivém — dopisovatel sváděl na Čechy vinu na vystupování německých členů — že celý spolek se proti tomu ohradil.

Bylo to před r. 1848 první veřejné fórum , kde pravidelně rokováno o věcech veřejných a zvláštního významu nabylo jmenovitě pro mladý politický předvoj český. Vstoupil sem Rieger, Trojan, dr. Brauner, dr. Strobach, Havlíček, baron Villani, inž. Pemer, účastnili se pilně jednání, cvičili se tu v debatování a pracovali pro speciální zájmy českého obyvatelstva, mezi nimž daleko v popředí ovšem stálo řemeslo. Je-li celkový úsudek o úrovni řemesel té doby málo příznivý, je situace tím horší pro řemeslníka českého, jenž svým jazykem vůbec se nemůže vzdělati, neboť není terminologie. Proto zřizovala Jednota nákladem asi 900 zl. české nedělní kursy pro řemeslnický dorost, obětavý dr. Amerling od r. 1837 učí po prvé českým jazykem chemii a fysice a přírodopisec Presl sestavuje potřebnou českou terminologii. Vrcholem českého usilování v Jednotě byla akce pro českou průmyslovou školu, ne již nedělní nebo večerní, nýbrž dvouletou a stálou pro hochy od 10 do 12 let, kteří dosud chodili na řemeslo bez jakékoli přípravy. Měla to býti asi naše měšťanka. Navrhovatel, úspěšný a obětavý železniční inženýr Perner, stal se obětí úrazu na dráze, o jeho návrh vedli však Rieger, Trojan a Brauner tuhý zápas proti německé a šlechtické straně, podporujíce požadavek, aby Jednota soustředila své snahy především sem a zavázala se, že ročně přispěje 2000 zlatých, sbírkou 15.000 zl., kterou pro školu dali k disposici, a ročním závazkem dalších 500 zl. Škola sice — ač nikdo její potřebnost nemohl popírati — zřízena nebyla, teprve r. 1857, ale vedena pro ni první velká a houževnatá česká akce politického rázu, při čemž čeští mluvčí zřejmě se již cítili v ovzduší parlamentarismu a nastávající konstituce.

Boj o průmyslovou školu neměl jen motivy hospodářské a sociální. Byl to současně kus zápasu o rovnost národní. V Čechách bylo několik „hlavních“ a reálních škol, ale vesměs německých, takže jediná cesta k vzdělání vyšším u, než poskytovala „triviální“ čili obecná škola i pro českou mládež vedla školou německou. Proto česká strana dosáhla již v prosinci r.1845 na měsíční schůzi Jednoty přijetí resoluce, aby české obyvatelstvo bylo aspoň přibližně postaveno na roveň německému, a tudíž aby byla zřízena česká průmyslová škola ročním nákladem (na tři učitele, pokusy, nájem a udržování) 2000 zlatých. Ale sotva se usnesení stalo, vzpamatovala se přehlasovaná německá a byrokratická minorita a v generálním ředitelství Jednoty změnila usnesení v tom směru, že náklad prohlášen za příliš vysoký pro spolkové prostředky, popřena nutnost zvláštní školy a navrženo pouze vyzvati vládu, aby školu založila sama, a to ještě ne pro samostatné žáky, nýbrž toliko jako pokračovací večerní a nedělní, pro učedníky a tovaryše. To byl pokus projekt vůbec zmařiti. Česká strana čelila tomu tím, že jednak stanovisko ředitelství spolku ostře potírala, jednak vypracovala plán a také konkrétní úpravu ústavu. Dr. Amerling měl učiti přírodním vědám, nauce o zboží, chemii a technologii, dr. Kodym přírodopisu, polytechnik Riedl mathematice a geometrii, češtině a němčině účetní oficial a spisovatel Karel Storch, zeměpisu Karel Havlíček a náboženství dva katecheti, a to Storchem počínaje zdarma. Kromě toho navrženi za všecky i náhradníci. Boj o českou průmyslovou školu spolek velmi zaměstnával. Ukázalo se při něm, že česká strana má své posice hlavně v měsíčních shromážděních, kdežto německá, resp. vládní a šlechtická, v ředitelství. Hr. Thun marně se pokoušel na výročním shromáždění, v dubnu 1847 o změnu stanov, příznivou kompetenci ředitelství na úkor schůzí; propadl 59 černými proti 40 bílým kuličkám. Současně přišla však na pomoc vláda, která vyzvala ředitelství, aby se ospravedlnilo ve věci české průmyslové školy, ale ne snad pro svůj odpor, nýbrž proto, že prý jednotliví členové pro školu podnikli nezákonné sbírky. Baron Kotz oznámil to v měsíční schůzi, strašil, že spolek pozbude důvěry vlády, pravil, že prý se nesbíralo, nýbrž vydíralo, a navrhl, aby schůze prohlásila, že co se stalo nezákonného, desavouuje. Trojan se proti tomu ohradil, konstatoval, že sbírky byly dobrovolné, ano že jakmile se usnesení zříditi školu stalo, přicházely z celé země bez vyzvání dary, provázené vřelými projevy souhlasu, a že žádný čin spolku nevzbudil tak příjemného vzrušení jako tento. N a školu přispělo více než 5000 osob. Baron Kotz zůstal v nepatrné menšině. Nejlepším důkazem pro potřebnost školy byl dojista zájem veřejnosti o čítárnu Jednoty. V březnu 1847 měla na př. neméně než 3437 návštěvníků, z toho 1312 v čítárně časopisů; živnostníků z toho bylo 942.

Odtud již vede přímá cesta do politických kroužků v jednotlivých hostincích, které nahrazovaly spolky a kluby, do Repealu, kde vládli radikálové, a do památné schůze tří tisíc lidí v Lázních Svatováclavských 11. března 1848, kterou počíná v Čechách veřejný život. Jsou to akce měšťanstva a inteligence, akce „honorací“ . Schůzi v Lázních svolají tři pražští živnostníci: populární hostinský Fastr a s ním holič a klempíř, kteří vyzvali dra Braunera, bývalého justiciára, aby připravil „články petiční“ čili resoluci. Tam ji přednáší česky Fastr, německy kandidát notářství Trojan. Ze schůze pak vyjde petiční výbor, do něho však, přes odpor radikálů proti šlechtě, pro svou oblibu a zkušenost jsou pojati i hrabata V. Deym (národní hospodář, jenž agituje pro hypoteční banku). Buquoy a Frant. Thun, a to první dva jednomyslně; pak následuje česká politická elita — doktoři Strobach, Frič, Brauner, Pinkas, Gabler, s nimi Havlíček, Vaňka — konečně měšťanstvo: mlynáři, sládci, dřevaři, velkoobchodníci, továrníci, kupci, knihkupci, krejčí, zámečník, koželuh, pokrývač atd. To jest „výbor pražského měšťanstva“ čili výbor měšťanů a obyvatel pražských, známý jako „Česká buržoasie a inteligence vztahuje ruku po účasti ve vládě. A vedle požadavků národních a státoprávních ukazuje již prstem na nejtíživější hříchy systému: chce obecní zřízení s voleným i starosty, veřejnost jednání soudního, svobodu tisku a vyznání, osobní bezpečnost proti libovolnému zatýkání, obecnou brannou povinnost, určovanou losem, zmírnění a postupné zrušení daně potravní, tak aby „hned byly propuštěny aspoň věci k zachování života nejpotřebnější“, opravu zákona o taxách a poplatcích, tak, aby „při tom byl ohled na jmění, na které se tato daň má uložiti“, důkladné vzdělání učitelů, „dostatečný a slušný plat“ pro ně, vyučování „věcem skutečně a reálně platným“ i na gymnasiích, a na universitě svobodu učení. Nová společenská vrstva ujímá se své dějinné úlohy.

Tím končí exkurse do doby opravdu minulé, do doby začátků nového českého hospodářství. Příště se ponoříme do učebnice národohospodářské z doby mnohem pozdější. Dokonce bych si troufl tvrdit, že mnohé pasáže jsou trvalé dodnes.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

55 reakcí na ČECHY NA PRAHU MODERNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ-6

    • kchodl napsal:

      „Domácí zabijačky“ v ČSSD jsou sice zajímavé, asi jako souboj pavouků, ale proč se o to starat, když ve volbách dostanou 10-12%?

      Pro snížení vysledku ČSSD ve volbách neúnavně pracují všichni socani, vpravdě údernicky. Například Chovanec publikoval své „myšlenky“ o zkrouhnutí anonymity na internetu:
      http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Semeniste-zla-promluvil-ministr-Chovanec-o-internetu-Nazrala-pry-doba-abychom-s-nim-neco-delali-416218

      Přičemž argumentuje „říší zla“ Ruskem, ovšem nejdále v tomto došli právě Amíci a jejich korporáty, kteří si postupy testovali v Číně a Íránu. S výsledkem, že to nejde.

      Respektivě „jde“ – asi jako odzbrojení obyvatelstva: obyčejným, zákona dbalým občanům se anonymita sebere, ale kdo chce, anonymity snadno dosáhne – s dostatečným faktorem bezpečnosti, aby jeho nalezení a usvědčení bylo nemožné nebo alespoň velmi drahé, dlouhé a neprůkazné. Přičemž stupeň anonymity odpovídá vynaloženým prostředkům, znalostem a nepohodlnosti.

      • Cech napsal:

        No v té anonimizaci máte pravdu ale výsledkem našeho snažení je virtuální počítač zcela oddělený od naší sítě, který bude komunikovat se světem skrz Tor atd. .
        Pokud bude potřeba je možné zároveň používat virtuální i reálný počítač a přecházet tak z běžného do anonymního světa.
        Pokud by se někomu podařilo ve virtuálním počítači například prolomit zabezpečení prohlížeče a dostat se k operačnímu systému, nemůže zjistit žádné informace o naší síti. Dozví se jen vymyšlenou místní IP adresu a na síti uvidí jediný počítač poskytující DNS a SOCKS rozhraní, které ho ale do reálné sítě také nepřivedou.
        Velice nadějné ale to neplatí pro státní správu a současné nařízení ohledně instalace onoho specu pro providery.
        Protože jste standardně man-in-the-middle připojení a použití privátního klíče je opravdu více jak úsměvné.

        • Hudec napsal:

          COŽE? 🙂

          • Cech napsal:

            Není jaké COŽE je pouze – > Zákon o vojenském zpravodajství.
            Vojenské zpravodajství dostalo od vlády za úkol vybudovat takzvané Národní centrum kybernetických sil.
            No a výsledek úspěšného vybudování je popsán výše.
            Oficielně je to skryto :
            „Úkolem Národního centra kybernetických sil není odposlouchávat internet, ale zajistit aktivní obranu kybernetického prostoru, zejména kritické informační infrastruktury a významných informačních systémů České republiky.“
            Ve skutečnost je to man-in-the-middle pro dešifrování all communication.
            Well, that’s all my friend.

            • vonrammstein napsal:

              Nic si z toho nedělejte, taky jsem se nevyspal dvakrát nejlíp.

            • Hudec napsal:

              Ale ne, já jen vůbec nepochopil vaše DNS SOCK IP Tor atd.
              Maďarštině bych rozuměl líp…

              • Cech napsal:

                Vemte moji omluvu za tu nesmyslnou hatmatilku.
                Tedy normálně lidsky to znamená, že použijete li asymerického šifrování.

                Potom je vám to prd platné, protože to prostě pro státní správu která vás sleduje jaksi neplatí.
                No a přibližně to samé se týká utajeného surfování po internetu, neboli udělátko (metodický postup) co pomůže skrýt i vaši identitu.

        • kchodl napsal:

          Státní správa je samozřejmě něco úplně jiného, ta měla být provozně a nejlépe i fyzicky oddělena od komerčního internetu dávno, dávno měla být šifrována a dávno měla být plošně auditována. Právě toho se Vámi uvedené odkazy týkají – ne normální sítě.

          Jenže všichni víme, že tomu tak zdaleka není, státní správa nemá oddělenou síť. V první řadě proto, že si stát nesmyslně nechal zprivatizovat úplně všechny telekomunikace a neponechal si ani dálkové páteřní spoje. Zrušil/prodal státní ICT firmu PVT, která tyto věci pro stát zajišťovala, dnes se to snaží vrazit pod pošťáky.

          I oddělené sítě, třeba policie nebo integrovaného záchranného systému, obsahují mnohé brány pro přístup do internetu, většinou neschváleně zřízené dodavatelskými firmami, aby jejich pracovníci mohli svá řešení spravovat a monitorovat, poskytovat servis. Nikdo to nekontroluje ani neřídí, ani nesankcionuje.

          V tom je nutné řádně „přitáhnout otěže“ a stanovit pevná pravidla, ustavit odpovědné instituce a také sankce za porušování.

          BTW, v řádně vedené komerční firmě je to také tak – zaměstnanci na internet z práce nesmí, vše je monitorováno a auditováno, do sítě se nesmí ani připojovat vlastní zařízení. Leckde se nesmí nosit vlastní mobily, notebooky, foťáky, USB flešky, …

          Pokud už je možné, aby zaměstnanci používali svou elektroniku – mobily, notebooky, označuje se to jako koncept „BYOD“ (nos si svoje vlastní zařízení), ale na každý takový bazmek se musí nainstalovat speciální software pro připojení do firemního ICT, který to zařízení autentizuje, autorizuje a zaznamenává (ajťácky se tomu říká AAA nebo 3A).

          Veřejného internetu se to netýká.

  1. st.hroch napsal:

    Poněkud hrubě OT – nicméně, k raketovýmu útoku pindosů v Sýrii:
    Rituální měření sil … …proč si Trump k Sýrii jen odbyl svoje…
    Vladislav Šurygin – Zavtra.ru 170407
    Co to bylo?
    Podle mého názoru, se o žádnou rozsáhlou válku nejedná, ani jednat nemůže. Jinak by začali politickými a vojenskými řídícími strukturami. Krom toho teď USA na takovou rozsáhlou válku nemají v regionu síly!

    Domnívám se, že je to rituální zkouška sil a plnění Trumpova předvolebního slibu, že bude „silným“ prezidentem a pokus „odlepit“ ze sebe cejch „spojence“ Putina a „zrádce“ národních zájmů.

    Podle dostupných informací soudě, neutrpěla syrská vládní vojska vážné škody. Jsou údaje o tom, že před útokem byl evakuován personál základny. Pokud je tomu tak, pak buď sami Američané před útokem varovali, nebo byla příprava útoku odhalena rozvědkou.

    Kdosi podstrčil do sítě informaci, že ruská protiletecká obrana v Sýrii zjistila vypuštění „tomahawků“ , vyhlásila poplach a varovala Syřany – je lživá, protože doba letu ze Středozemního moře na základnu v Homsu je příliš krátká pro průchod všech varování, pokud se k takovým událostem nepřipravovali dříve – tím méně evakuaci. Stojí za připomenutí, že ruská protivzdušná obrana, na základě dohody se Sýrií, pokrývá výlučně ruské vojenské objekty.

    No a nakonec – je to hlasitá facka čínskému vůdci, který se diplomaticky stal rukojmím Američanů, v odloučení od svých vojenských a politických center.
    Tolik ruský vojenský expert… http://zavtra.ru/blogs/ritual_naya_proba_sil

    Vzhledem k tomu, že jsem na síti zaznamenal i juchání nad zprávou „povstaleckých sil“ že „drtivým úderem 59 amerických Tomahawků byla základna totálně zničena…“, odvolám se na prohlášení gen.mjr.Konašenkova, mluvčího ruského genštábu: (pozn.překl.)

    – Ruské kontrolní prostředky zaznamenaly dopad pouze 23 z 59 raket Tomahawk vypuštěných ozbrojenými silami USA proti letecké základně v Sýrii
    – Podle údajů ruských prostředkůl objektivní kontroly doletělo na syrskou leteckou základnu pouze 23 raket. Místo dopadu zbývajících 36 raket není známo. Takže bojová efektivita amerického masívního raketového úderu na syrskou základnu je mimořádně nízká – doplnil Konašenkov.
    – V důsledku úderu byl zničen sklad materiálně-technického majetku, výukový trakt, jídelna, 6 letadel Mig-23 v opravárenském hangáru a radarová stanice. Zahynuli 4 syrští vojáci, 2 jsou nezvěstní, zraněno bylo (zatím) 5 osob. Rolovací dráhy, vzletová a přistávací dráha, stejně jako letouny syrských leteckých sil na stanovištích nebyly poškozeny – řekl generál.

    Zajímavé je, že v době amerického útoku zaútočili islamisté na silnici spojující Homs s Palmýrou, odkud je následně syrská vládní vojska vyhnala.
    V důsledku raketového útoku Rusko pozastavilo platnost opatření zamezujícího konfliktu mezi ruským a USA letectvem nad Sýrií a Asad znovu bombardoval seskupení islamistů v Idlíbu….

    Na závěr se tedy hodí hodnocení historika Andreje Fursova: „ Tomahawky v Sýrii byly dobře organizovanou hloupostí….“.

    • strejda napsal:

      USA se dostaly na nejistou půdu na které se neumí pohybovat. Několik generací politiků a generálů si zvyklo na svoji všemocnost. Na to že všichni, vzorem jsou čeští politici a generálové ve službě, je poslouchají jako dobře namazaný stroj. A plní i pouhá přání. To se nám to válčí, že? A najednou, bác! Ono to tak není. Kde ale najdou rozumného realistu znalého dnešního světa?.
      Ono to zní jako blbost, co jsem napsal, ale je to tak. Nemůžete se celý život učit portugalsky a pak se vypravit na Cejlon s tím, že se tam domluvíte.
      Rus vždy, všude a za všech okolností, musel bojovat za své přežití. A teď – to bude mínusů – i v roce 1968. Rok 1989 to jasně ukázal. Z naděje na mír po odchodu jeho vojsk z východní Evropy stojíme na prahu zničení. Je 12 hodin, možná nějaká vteřina ještě chybí. Jediná pozitivní zpráva je v tom, že totéž poprvé v historii hrozí i USA. Snad, kdo ví, jim to dojde.

      • jaa napsal:

        Přece byste nechtěl, aby to lidoveckému rychlokvašnému MGR. magorovi myslelo. On to neví, ale věří… no takoví lidi to mají jednoduchý…

    • kchodl napsal:

      „Vlk se nažral a koza zůstala celá“, tak to je. Útok způsobil 12-ti hodinové přerušení provozu na jedné syrské letecké základně, odpoledne z ní už létali proti ISILu. Tohle gesto – víceméně Trumpův vnitropolitický tah – stálo US daňové poplatníky přibližně 100 milionů dolarů jen v ceně raket a opotřebení techniky.

      USA nemají v oblasti dostatečné síly pro větší útok a jejich shromáždění je při veškerém nasazení logistický problém na 3-6 měsíců, nepočítaje do toho nutné opravy a úpravy techniky. Například americké námořnictvo prochází nyní celkovou výměnnou kabeláže, místo metalických datových sítí instalují světlovody, protože se ukázalo, že Rusáci mají možnost přes metalické kabely elektromagneticky narušit lodní systémy (viz. mnohokrát přehnaný a převyprávěný „incident v Černém moři s lodí Donald Cook“).

      K „velké válce“ v Sýrii se chystala minulá administrativa, po zvolení Hitlery, ale jakmile byl zvolen místo ní Trump, bylo to odvoláno. Už v prosinci se o tom na amerických serverech dost obšírně psalo, jsou k dispozici mnohá vyjádření i svědectví, například z amerických základen v Indickém oceánu, odkud by na Sýrii létaly americké B-52, B-1B a B-2 bombardéry. Místo shromažďování zásob a plnění skladů nastal opačný proces. Takových signálů je hodně, nejde jen o zásobování pár velkých amerických základen.

      Nehledě na to, že z hlediska logistiky je americká válka v Sýrii proti Rusům nevyhratelná – Rusáci to mají kousek a jejich zásobovací trasy jsou obtížně napadnutelné a přerušitelné. Pokud budou chtít, mohou létat zkratkou přímo přes Gruzii, Turecko, Arménii a nikdo proti tomu nemůže udělat vůbec nic. Mohli by klidně působit z neohrozitelných základen v Rusku, mají to slabou hodinu letu cestovní rychlostí, mimoto jejich bojová letadla řady Su-27/30/34/35 mají proti americkým mnohem větší dolet, takže se obejdou bez tankerů.

      Sýrie je prostě v „ruské obranné bublině“, v rámci jejich systémů A2/AD, takže pokud řeknou NE, znamená to opravdu NE a Fašington s tím nic nenadělá.

    • st.hroch napsal:

      KDYBY BLBOST NADNÁŠELA …
      Jakoby nebylo dost, že jsem si protrpěl sledování nudnýho jednání RB OSN, kde se sice ruský představitel za podpory bolivijského delegáta bil jako lev – ale kolem bylo naprostý hlucho… až na zástupce Ukrajiny, který se podivoval nad tím, jaktože se muví o jakýmsi raketovým útoku, když se má jednat o zločinném chemickém útoku syrských vládních vojsk proti vlastním civilům… Cinkla mi zpráva z ukrajinskýho parlamentu, kde se rozoohnili „lidoví poslanci“ Ljaškovy Radikální partaje. Potleskem byl přijat požadavek, jistého Olega Liňko, aby byl raketový útok na Sýrii příkladem toho, jak se má vyřešit konflikt Kyjeva a Moskvy na Donbasu – raketovým úderem USA na Rusko – z ukrajinskýho území… (s tím, že tak to měli amíci udělat už v Gruzii). Parafrázuju-li květnatej výrok doktora Štrossmajera – Kdyby blbost nadnášela, disponovala by Ruina celou divizí aktivních astronautů… 🙂 viz.:
      http://antifashist.com/item/kak-po-sirii-v-verhovnoj-rade-prizvali-ssha-nanesti-raketnyj-udar-po-rossii.html#ixzz4da9Tx1Bq

  2. Berkowitz napsal:

    Důkaz o použití sarinu v Syrii (foto):

  3. NavajaMM napsal:

    Zaujímavý komentár k Sýrii: http://www.kvonline.sk/?p=272

    • kchodl napsal:

      Pěkná úvaha.

      Co se děje v zákulísí by určitě bylo zajímavé, žumpoidní bláznění se omezuje opět jen na „vyhozená miminka z kuvajtských inkubátorů“ a na plky kolem amerických křídlatých střel, poslední PR trik je nějaká „expertíza“ ve stylu Bellingcatu ohledně „analýzy satelitních snímků zásahu“, kde se tvrdí, že střely zasáhly všechny a přepravní kontejnery na nálože do bomb (zachycené na videích ze Šajtaru) se vydávají za nádoby na bojové plyny, i s umnou malůvkou ve stylu prezentace Colina Powella v OSN, neblahé paměti.

      Nedá se asi pochybovat, že důvodem celého spektáklu bylo posílení pozice Trumpa vůči starému US establišmentu, přičemž reakce jsou přímo hysterické. Jak na straně „odmítačů“, tak na straně „vítačů“ Trumpa. Jedni jásají, druzí upadli do chmur a blábolů o tom, jak se Trump vzdal a provádějí „sebekritiku“ nebo se totálně přepólovali, když se jejich anděl změnil v čerta – podle naturelu pisatele. Přitom je Trump v úřadu pouhých pár měsíců a nikdo skutečně nemůže vědět, co bude dál. Těžko ho přitom srovnávat s Opičákem, který dle „levičáků“ zcela selhal, i když bylo od začátku zřejmé, jakých vrstev je kandidát, jaké má spojence a sponzory – takže jeho působení bylo nasnadě od počátku.

      Článek ovšem upadá do schémat různých neokonských pošuků, jak budou ovládat svět, jak opsaných od Kissingera, Brzezinského nebo Friedmana. Přičemž jediné, co je nad slunce jasnější je, že ani jeden z jejich plánů uplynulých 28-mi let nevyšel. Vše skončilo v totálním rozvratu, pravým opakem deklarovaných cílů, maximálně v totálním chaosu, který je nýní vydáván za cílový stav – ale kdo jejich knihy četl, dobře ví, že to není pravda.

      Proto vidím jako velmi úsměvné, předpovídat jakési sféry vlivu, šíítské a sunnitské pásy, americký kurdský protentokrát a další blbosti. Je to padlé na hlavu. Amíci a celý Západ dostal Blízký východ – po pádu Sojůzu – jako hračku na 28 let a velmi dobře pozorujeme, co s tím vším vyvedli, právě na základě takových uhozených teorií.

      Přijde mi, že rozdělení na základě náboženských frakcí se velmi přeceňuje, protože jediné státy a pořádek na Blízkém východě, dokonce vlastními silami Arabů, spočíval v sekulárních státech se silnou sociální složkou, tedy v něčem, co by se dalo nazvat „arabským socialismem“. Nakonec i Írán je takovým státem, i když se takovému názvu brání a sekulární není, jde o teokracii, ale kombinovanou s parlamentem a všemožnými konfesemi, které mají zaručený životní prostor – včetně třeba sekty bahai, kterou pravidelně pronásledují – ale to dělali celá staletí, protože tato sekta je škodlivá každému státu (to jen Západ ji „miluje“, protože přes ni může na Írán štěkat). Dokonce i Saudská teokracie, oficiálně sunnitská, má velké množství šiitů a přesto tam není občanská válka.

      Aby legrace byla úplná, USA a Západ by se spíš než o Blízký východ měl starat, jak to vypadá u nich (nás) doma, jelikož budoucnost jejich (našich) vlastních zemí nevypadá příliš růžově. V žádném ohledu, ani ekonomicky, vzdělanostně, kulturně, civilizačně. Při rozvráceném školství a výchově, nezaměstnanosti/nezaměstnatelnosti mladých skončí celý Západ do 20-ti let pologramotnou džamahérií, možná ovšem s mobilními telefony, pokud je Žluťák poskytne levně.
      😀

    • jaa napsal:

      NO babím selským rozumem, to že si vzali čínského prezidenta skoro jako rukojmího a demonstrovasli !svou sílu“ udělali kardinální chybu, navíc dokázali absolutní neznalost historie, absolutní hloupost a počítám, že za pár nebudou stačit počítat ztráty. Oni si fakt neuvědomují, že každý prezident je nahraditelný, že vládnou úplně jiné síly , že sice na něm až tak nezáleží – ale nesmí se na něj šáhnout. No bude ještě veselo.

  4. NavajaMM napsal:

    Ešte k Sýrii. Možno to už viete, ale prevalilo sa, že v roku 2013 uverejnil Daily Mail podrobnosti o pláne jastrabov USA na zinscenovanie chemického útoku v Sýrii, obvinenie Asada a následnú eskaláciu bojovej činnosti.
    Ten článok vraj Daily Mail v minulých dňoch zmazal.

    To by naznačovalo, že už Idlib a biele prilby sú súčasťou plánu a Trump o chemickom útoku možno vedel vopred.

    • kchodl napsal:

      To mohl vědět a nemusel vědět.

      Nicméně ze všech markantů je víceméně jisté, že to byla kozomrdná operace, uměle vyvolaná na zajištění americké intervence, když všechno ostatní selhalo. Samozřejmě řízená zainteresovanými západními tajnými službami. Rukopis je jednoznačný, včetně nedbalého arabského provedení, ať již se jedná o špatné časování nebo nedostatek protichemických obleků a masek. Nebo o blábolení o „štiplavém pachu sarinu“ či neustálém přecházení mezi sarinem a chlórem. Také video z „ošetřování lékaři“ je přímo ostudné (viz. ten článek švédských doktorů).

      Je to prostě další varianta „kuvajtské zdravotní sestry“, ostřelování Račaku, vyhlazovacího srbského koncentráku s hladovějícími zajatci, ze kterých lezou žebra (chlápek měl od dětství tuberkulózu), Saddámových ZHN, hromadných hrobů kosovských civilistů zmasakrovaných Miloševičovými pochopy, dětí otrávených sarinem ve Východní ghoutě, …

      Pořád stejný příběh. Opravdu těmhle plkům někdo věří?

      • oh napsal:

        Ale to víte že jo. Nedávno jsem tady u Bavora dával odkaz na jeden exemplář vševěda z Terasy, užívajícího – mimo jiné – nick Ondřej. Ten tomu věří nejspíš naprosto všemu.

      • NavajaMM napsal:

        Ak o tom vedel, potom možno úmyselne vbehol neoconom do pasce. Bol by to spôsob, ako verejnosti ukázať, aká chybná je ich stratégia a potom sa s nimi s nefalšovanou ješitnosťou vysporiadať – veď nikto nesmie robiť beztrestne blbca z prezidenta USA. Mimoriadne riskantný manéver, ale Trump je možno v situácii, keď môže viac získať ako stratiť.
        Ten útok je jednoznačne porušením medzinárodného práva. Ale nepáči sa mi reakcia typu – USA tým prekročili červenú čiaru. Nie je to o nič horšie ako blábolenie o demokracii s Nobelovou cenou vo vitríne a súčasné tajné financovanie štátnych prevratov a živenie terorizmu.

      • st.hroch napsal:

        Inu, navíc to vylepšili okamžitou „aktivní“ přílomností komediálních „Bílejch přileb“….

        • kchodl napsal:

          To je vůbec zvláštní fenomén, ty „Bílé přilby“, i s tím jejich Oskarem. Ukazuje to, jak hluboko je prorostlá na Západě propaganda do popkultury, na jak široké frontě.

          To přitom není nic nového, funguje to takhle stovky let, jen v naší „filmové/televizní/youtube“ době je to více znát. V nějakém anglosaském románu z počátku 20. století si toho skoro nevšimnete, přesto je to přítomno velmi výrazně. O nějakých „historických“ knihách ani nemluvě, celá západní historiografie je podvodná, absolutně propagandisticky vychýlená. Ale o to více toho nablábolí o „kritickém myšlení“, jsou to vážně ubožáci.

          V posledních desítkách let už to cpou docela nezřízeně úplně do všeho, včetně dětských pohádek nebo detektivek, brakového oddechového čtiva, … divím se, že to není i v návodu k mikrovlnce.
          😀

            • kchodl napsal:

              Bana je úplná hvězda. Ještě jste mohl přidat fotku, jak sedí na klíně „strýčkovi Erdoganovi“, po své „záchraně z Aleppa“.

              Je to výborná komedie. Část kozomrdných videí ze Sýrie byla prokazatelně natáčena v Egyptě, část dokonce v Londýně v několika studiích. Ale to není nic nového – během „zavádění demokracie“ na Balkáně byl pověstný dvorek za hlavním hotelem v Sarajevu, kde bydleli žumpálisté. Tam byl aranžován jeden vyhořelý autobus, nějaké trosky a probíhala odtamtud většina „reportáží“ z boje. Casting a „bojovníky za svobodu“ včetně výzbroje dodávaly různé agentury. Scénáře psaly tajné služby.

          • lujjza napsal:

            Ani na cestopisy už v mnoha případech – kvůli „komentářům“ – nelze koukat, jedině snad nechat obrázky a vypnout zvuk…

          • st.hroch napsal:

            Kdoví …třeba už někde jo…

      • strejda napsal:

        Cituji z článku: Myslím, že zastánci amerických náletů neznají mezinárodní právo nebo ho prostě ignorují.
        A dodávám. To je naprostá mýlka. Nejedná se ani o neznalost ani o ignoranci. Jedná se o jednoduchou nemoc. Její příznak je prostý a spočívá v tvrzení CO ČINÍ USA, ČINÍ VŽDY A VŠUDE DOBŘE. To je axiom o kterém se nediskutuje. Platí stejně jako fyzikální zákony. Není při něm nutné myslet. Mohou ho zastávat i mrtví, můj pes, a snad i má skříň, pokud připustíme, že myslí.

Komentáře nejsou povoleny.