ČECHY NA PRAHU MODERNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ-5


ROTHSCHILDOVÉ

Rakouská vláda naprosto nehodlala postaviti Židy na roveň ostatnímu obyvatelstvu a touto jediné možnou cestou zahájiti jejich assimilaci. Dělala však okázalé výjimky vůči bohatým Židům, na kterých jí záleželo. Vysoká finance židovská domáhala se ve Vídni nejenom hospodářského uplatnění a společenských styků, nýbrž postupně i dvorských titulů, šlechtictví a konsulárníchú řadů. Bylo to za peníze a jen za peníze a přirozený následek byl, že takové případy jenom podněcovaly nenávist k Židům, která však nemohla dosáhnouti jejich bohatých a mocných representantů a vyvíjela se i dále jen proti méně šťastným, kteří uvázli v ghettu.

Rakousko se již dříve nemohlo obejiti beze služeb židovského kapitálu. Starší takové půjčky bývají u Židů hromadně vynuceny, ba mívají ráz konfiskace.V tureckých válkách koncem XVII. století vystupují různí vídeňští bankéři, většinou vedle Italů Židé, jmenovitě Samuel Oppenheimer, jenž brzy má ve vojenských dodávkách a zálohách monopol a ohromně vydělává, jednak 12— 20% přímo, jednak velkým ažiem směnek. R. 1703 však zkrachuje. Potom stát užívá služeb zvláštní banky, které pokouší se dáti monopol eskomptu směnek, později zakládá novou, vídeňskou, která splácí jeho závazky z pravidelné dotace, ale také mu půjčuje a časem se ocitá v povážlivé situaci.

V XVIII. století půjčuje Rakousku především cizina, která je hospodářsky pokročilejší, ve formě subskripčních půjček, které v Rakousku jsou až daleko do XVIII. století neznámy. Velký náklad na sedmiletou válku byl hrazen takto, kromě toho však i půjčkami nucenými, jež rozvrženy na velkostatky a zámožné osoby. Tyto obligace již zněly na doručitele a falšování kupónových archů trestáno smrtí. Za Františka I. vznikl monopol čtyř bankovních domů — Geymüller & Co., Arnstein, Eskeles & Co., Fries & Co. a Steiner & Co. — kromě toho sloužil Rakousku hamburský Parish a frankfurtský Bethmann, konkurent Rothschildův. Arnstein dostal rakouskou baronii, Eskeles rytířství, ale celkem bylo propůjčení šlechtictví Židovi v Rakousku zcela mimořádné a choulostivé, neboť nejenom rušilo celkový odmítavý systém, nýbrž budilo i velikou nelibost veškeré šlechty, na které dvoru přirozeně záleželo.

Teprve rodina Rothschildů vítězně překonala odpor a nedůvěru, se kterou se oficiální Rakousko bránilo málo známým synům Amschela Meyera z frankfurtského ghetta. Kus jejich podivuhodného materiálního vzestupu odehrál se právě v císařské residenci, ale zde dosáhli ještě mnohem více: nejenom příležitostí k ohromným ziskům: nýbrž i přijetí do nejvyšší společnosti a nejenom tohoto uplatnění, nýbrž i velkého vlivu na státní záležitosti, pokud je ovšem zajímaly. O pyšném císařství, triumfujícím po takových peripetiích nad Napoleonem, platí, co se již projevilo sňatkem Marie Louisy s nenáviděným „netvorem“: Paupertas meretrix: náboženský odpor i dynastická a šlechtická pýcha musely ustoupiti naléhavé potřebě peněz. Rothschildové jsou napřed velmi pokorní a usilovně prosí, aby se jim svěřila doprava anglických subsidií do Rakouska. Jako pavouci navazují všude styk y a obléhají vlivné osobnosti. Hr. Stadionovi na nich záleží, neboť musí sanovati měnu, zkaženou inflací, a potřebuje naléhavě stříbro na výměnu „šajnů“ za hodnotné bankovky konvenční mince. R. 1816 dostávají tedy šlechtictví. Ale to je pouze začátek. Konečně dostanou se i k Metternichovi a koupí si Gentze, jeho pravou ruku a „první péro Evropy“ a tím je jejich svazek s Rakouskem zpečetěn. Salomon Rothschild se usadí ve Vídni a r. 1820 zprostředkuje s velkým ziskem losovou půjčku 55 milionů zlatých na náprávu měny, když pak císař s Metternichem svou intervenční politikou v Neapoli zvrátí Stadionovi jeho pracně sjednanou finanční rovnováhu, potřebuje již monarchie Rothschildů více než oni jí a ocitá se v závislosti na nich. Pak již Metternich chodí k frankfurtskému bratru na oběd, vypůjčuje si peníze (které však vrací), Gentz píše o rodině panegyrický článek do Brockhausovy encyklopedie, vážená Allgemeine Zeitung je pro útoky na Rothschildy v Rakousku dočasně zakázána a musí slíbiti, že se polepší, a r. 1822 k pouhému „von“ dostávají bratří také baronii.

Bohaté prameny osvětlují vnější činnost Rothschildů a jejich obchodní metody, povídají však málo o jejich psychologii. V první polovici XIX. století chtějí dvě věci: výdělky a zrušení překážek, které jejich hospodářskému uplatnění klade staleté zákonodárství a prakse.. Proto chtějí také tituly, erby a čestné úřady. Ale jinak jsou hladcí a tvrdí jako mramor. Berou věci a lidi, pokud se nedotýkají jejich zájmu, jak jsou. Přijímají v Rakousku hierarchii rakouskou, v Anglii anglickou, a ve Francii francouzskou — při čemž změny dynastií a režimu jim dělají poměrně malé obtíže. Všude touží jenom po štěstí, aby mohli posloužiti, třeba zdarma, jen za hotové výlohy, ba na počátku někdy i se ztrátou, kterou ostatně brzy si vynahradí. Jinak mají oči i uši všude, vědí všechno, ale do ničeho se nepletou, pokud se jich to netýká.

V Rakousku naplněni jsou vůči Františkovi a Metternichovi takovou úctou a loyalitou, jako jejich nejvzornější poddaní. Systém, zprvu pyšný a nedůvěřivý, nemůže si pak přáti ochotnějších nástrojů své politiky a brzy i pomocníků v nesnázích. Záhy jsou Rothschildové důležitým kamenem v mosaice starého Rakouska a uznanou silou, udržující stát.

Může-li co zmírniti bizarnost těchto poměrů, pak je to sociální konservatismus, který obě strany spojuje. Ale je to skutečná tvář nové velmoci, která tu vzniká? Můžeme tomu věřiti jen proto, že s ohromnými zisky půjčuje staré Evropě na hašení Evropy nové a financuje Špilberk, Bourbony, Orleánovce a Hohenzollery? Není to pouze maska, kterou pět bratří obléká, když vstupují na světové jeviště? Není tak nesnadno hádati myšlenky a city, jmenovitě vídeňského Rothschilda. Co si mohl mysliti tento bazilíšek o císaři Františkovi s jeho obmezenou tvrdohlavostí, věčným strachem před revolucí a censurním systémem ? Co o jeho hospodaření, které škrtilo na maličkostech, ale vyhazovalo peníze na donquixotskou politiku intervencí ve věcech, které se jeho skutečných zájmů nijak nedotýkaly? Jak špatnými hospodáři trestal Hospodin domýšlivé křesťanstvo! Dravá rodina frankfurtského zakladatele, jejímž bytostným elementem byl čin a změna, musela hluboce pohrdati císařem a kancléřem, kteří všecko vynakládali na to, aby zabránili každé změně, nemohou-li již hýbati světem zpět. Rothschildové mohli se jenom smáti jejich nekonečným škrabanicím, instančním cestám a lhůtám a odkladům, při kterých stejně utíkaly peníze i čas, dvě věci, těšící se v Metternichově koncepci nejmenší vážnosti ze všeho. Potřebovali knížete, ale čím pro ně byla všecka jeho sláva, všecko slunce přízně jeho nejvyššího pána a nádhera uniformy rytíře zlatého rouna, když si k nim chodil vypůjčovat peníze nejen pro Rakousko, ale i pro sebe? Jeho zženštilého Gentze beztoho koupili při prvním setkání, dávali mu vydělávati na obchodech, do kterých nic nevložil a na kterých nikdy neprodělal, a udělali si z něho nadosmrti nejen panegyristu, nýbrž i bezpečné pojítko k Metternichovi, z obou pak stálé prameny úředních tajemství, s jichž informacemi ve svých podnicích hravě předháněli konkurenty a většinou šli na jisto.

Což teprve ostatní úřední a společenské Rakousko, které zvykli vídati u svých bohatých tabulí, pokud jim nestačilo plniti jeho natažené ruce půjčkami a dary! Snad nic necharakterisuje vídeňského Rothschilda jako muže jiného světa tak jako to, že má a smí míti v Rakousku vlastní kurýrní službu, která je nejen rychlejší, nýbrž také spolehlivější než úřední pošta, neboť nepodléhá otvírání, takže jí rádi používají diplomaté, a to nejen cizí, nýbrž i — rakouští.

Gentz arci napsal svému příteli Adamu Müllerovi, že Rothschildové jsou „sprostí, nevědomí Židé, slušného chování, ve svém řemesle pouzí naturalisté, kteří nemají ani potuchy o vyšší souvislosti věcí“, a bratří skutečně byli velmi chatrného vzdělání; jako otec, také oni nenaučili se německému pravopisu, psali němčinou až groteskní, arci jenom jiným, mezi sebou jen — hebrejsky, což opět je fakt přímo symbolický. Ale co v Rakousku vykonali pro povznesení dopravy, stačí, aby vyvrátilo charakteristiku, kterou se Gentz ostatně odškodňoval za svůj služební poměr k nim.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na ČECHY NA PRAHU MODERNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ-5

  1. kchodl napsal:

    Super! Díky, velmi zajímavé.

  2. bob napsal:

    Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že Židé nejsou nadanější, než ostatní rasy.
    Vezměme malý Izrael. Dokáže čelit „nepřátelskému“ okolí, je to země, která zaujímá čelní světové místo ve vědě a výzkumu.
    O finančních schopnostech – viz článek netřeba hovořit.
    Stejně tak obchodní schopnosti…
    Jejich soudržnost a vzájemná podpora je obdivuhodná.
    Koneckonců i množství „židovských“ vtipů je vypovídající….
    Mám několik přátel, kteří plynně hovoří aspoň čtyřmi jazyky
    Mají můj obdiv.
    No a my máme aspoň toho Švejka (prosím to nemyslím hanlivě :-)))

    • NavajaMM napsal:

      Presviedčať vás nejdem, no myslím, že to nie je ich výnimočnými schopnosťami, ale skôr výnimočnou sebadisciplínou a vzájomnou lojalitou. Výnimočne úspešné firmy sa snažia o podobnú podnikovú kultúru.

      • kchodl napsal:

        Přesně tak.

        Že židé/Židé nejsou nijak výjimeční ani výjimečně nadaní se snadno přesvědčíte v Izraeli, například sledováním jejich vnitřní politiky či ekonomiky. Nebo dlouholetou spoluprácí s nějakou izraelskou firmou.

        Jejich úspěch je daný pílí a vedením ke vzdělání a sebedisciplíně, což vyplývá nejvíce z jejich neustálého ohrožení a životu v diaspoře, kde jsou na sobě vzájemně závislí a musí se tedy podporovat, pokud chtějí přežít. A ještě je důležitá odložená spotřeba a dlouhodobé plánování, i přes několik generací.

        Ale jakmile jsou „doma“, tenhle aspekt zmizí a pak jsou schopni skutečně hrozných věcí, i mezi sebou. Jako jakýkoliv jiný národ.

        Idiotů a poloblbů i celoblbů mají také požehnaně, k tomu jim značně „straší ve věži“ to jejich úchylné náboženství, což si v sektářských formách vůbec nezadá třeba s wahhábismem nebo jinými šílenci. Když se to nějaký pošuk pokusí vykládat a uplatňovat doslova a do písmene, i zvěrský psychopatický Korán je proti tomu slabý odvar.

        Příkladem jsou různé vypjaté verze chassidismu, které postupně zachvacují americké židy, i v samotném Izraeli se to bohužel ujímá. Sekulární „aškenázy“ Židé, kteří Izrael založili a vybojovali všechny jejich vítězné války, se postupně dostávají do pozadí a ke kormidlu se dostávají šílenci.

        Postihuje to všechny vrstvy společnosti, i armádu. Jak říkají sami staří Židé – třeba původem z Československa – mají dojem, že se jedná o nějakou zvrácenou formu nacismu, vyplývající z nadměrného sebevědomí a arogance, vlivem dosavadních úspěchů. Kolikrát už to nejsou samostatné excesy nějakých psychopatických jedinců, přerůstá to v politiku určitých vrstev a stran.

        • strejda napsal:

          Je do dobrá analýza. Platí to i všeobecně, u jiných národů. Izrael je ale ukázkový případ. Dlouhodobé úspěchy, bohatství a kultura v určité fázi vytváří kvetoucí destruktivní prostředí, které ztrácí vztah k podstatě existence. Něco jako hydroponní rostliny ve skleníku. Vidíme to na západní Evropě, která ztrácí pud sebezáchovy. Osobní spotřeba, všechno okamžitě bez ohledu na budoucnost, zábava – to vše podlomilo sílu společnosti. Poté až sebeničicí procesy dojdou za určitou hranici, společnost se zhroutí, rozpadne na dílčí komunity a boj kdo z koho.
          To čeká Izrael i západní Evropu, patrně i USA.

Komentáře nejsou povoleny.