Cesty Mandevillovy


V pátek pan Bavor vyvěsil článek o tom, co daly české země světu ve výtvarném umění – a tak mne napadlo, že by to téma chtělo nějakou ilustraci. A dnes vám ji nabízím.

Začnu trošku zeširoka – ale nakonec se k těm obrázkům dostanu, nebojte se. Cestopisy byly vždycky oblíbeným žánrem – a ve 14. století se takovým bestsellerem stal „Cestopis tak řečeného Mandevilly“. Proč tenhle podivný název? Protože nic není jistého: Autorem téhle knihy byl údajně John Mandeville (snad 1300-1372), který sám o sobě uváděl, že je rytířem a že se narodil v Anglii, ve městě St. Albans. První čtenáři v knize zalistovali někdy v letech 1356 nebo 1357. Kniha byla hojně překládána, ovšem co překlad, to jiné psaní autorova jména. Autorem českého překladu byl Vavřinec z Březové, podle kterého byl autorem cestopisu „Jan z Mantivilla“.

Cestopis líčí autorovu cestu po světě, na kterou údajně vyjel r. 1322 a která mu trvala 34 let. Popisuje lov a hostinu po něm následující, poutníky v lodích i na souši na cestách k hrobu Jana Křtitele v Efesu a za relikviemi Kristova kříže do Byzance (Konstantinopole, dnešního Istanbulu), astrology hledající Aristotelův hrob, Kristovu trnovou korunu, darovanou králi Francie a jiná témata. Mandevillovy cesty byly brány jako seriózní popis skutečných cest a např. i Kryštof Kolumbus byl silně ovlivněn cestopisem Marco Pola a cestopisem Mandevillovým, a to bez ohledu na zřejmou nevěrohodnost některých popisů.

Časem se ale ukázalo, že cestopis je vlastně kompilací starších prací, a že i autorství Mandevillovo je pochybné. Od 19. století převládá názor, že skutečným autorem je lutyšský lékař Jean de Bourgogne (? – 1372), nebo klerik Jean ď Outremeuse (1338 – 1400). Jak jsem koupila (na wiki i jinde), tak prodávám – ale ten klerik se mi silně nezdá, pokud by to byl on, tak by ten cestopis publikoval ve svých osmnácti, či devatenácti letech!

Kniha byla v době své popularity hojně opisována a překládána, Do současnosti se dochovalo asi 250 rukopisných exemplářů, několik z nich je uloženo i v Čechách. A teď se dostávám k tomu podstatnímu: jeden z rukopisů je uložen v British Library pod signaturou  Ms. Add. 24 189. Hovořit o něm jako o rukopise však není přesné: neobsahuje žádný text, je to jen fragment vyobrazení. Skládá se z 28 celostránkových maleb na 14 pergamenových listech – zřejmě byly určeny pro překlad Mandevilla z pera  Vavřnce z Březové. Ilustrace vznikly v Čechách za vlády Václava IV, někdy v rozmezí let 1410-1420. Jméno autora není známo, mluví se o něm jako o Mistru Mandevillova cestopisu.  Fragment se skládá z 28 celostránkových orámovaných knižních maleb na 14 pergamenových listech o velikosti 22,5 na 18,1 cm. Dílo neobsahuje žádný text a vzniklo v Praze za vlády Václava IV. mezi léty 1410-1420.

Toto by měl být John Mandeville u písařského pultu.

Iluminace jsou velmi neobvyklé: základem je kresba perem se stříbrným hrotem (asi spíš pisátkem, než perem, ne? Ale jsem já odborník?) na pergamenu tónovaném většinou do světlé zelené. Barevné je většinou jen pozadí, případně některé prvky oděvů a podobně. Nejpestřejší je vyobrazení ráje…

Svého času jsem se o středověké iluminované rukopisy dost zajímala, ale s touhle technikou jsem se jinde nesetkala. Pokud jsem někde narazila na kresbu, byla to jen přípravná kresba pod barvy. Je tahle podoba ilustrací k Mandevillovi definitivní, nebo jsou obrázky nedokončené? Kresba je na nich neuvěřitelně propracovaná a nádherná, ale její doplnění barvou mi občas připadá dost tvrdé a podivné – jako třeba na tomhle obrázku korunování Krista.

Prostě nevím – ale považuju těchhle 28 obrázků za špičkovou ukázku knižní iluminace počátku 15: století.

Tenhle obrázek možná také skrývá tajemství: elegán na břehu, oblečený podle poslední módy, by měl být John Mandeville na cestě do Konstantinopole – v pozadí by měla být Šoproň. Ale postava Mandevillova značně připomíná vyobrazení krále Václava IV. – není to kryptoportrét?

Výjev na tomto obrázku by měl znázorňovat byzantského císaře, prohlížejícího relikvie, uchovávané v Konstantinopoli (sv. Kříž, Kristovo roucho, Stafatonova houba a trnová koruna). Jenže s největší pravděpodobností je výjev inspirován každoroční slavností ukazování relikvií na pražském Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí). Sedící panovník má podobu císaře a krále Karla IV…

Astrologové na hoře Athos studují oblohu za pomoci astrolábů a kvadrantů.

Na Kypru se konal lov jelenů za pomoci ochočených levhartů a po lovu následovala hostina v přírodě…

A tohle je můj oblíbený obrázek: sklářská huť. Je to nejstarší vyobrazení sklárny, vlastně vyobrazení celého postupu, od těžby písku, tavení sklářského kmene v kupolové peci, foukání nádob a chlazení hotových výrobků.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

32 reakcí na Cesty Mandevillovy

  1. Berkowitz napsal:

    Zemřel Chuck Berry.
    Čest památce Chucka, pořád ho vidím, jak poskakuje s kytarou svým zvláštním způsobem.
    Chuck Berry – Johnny B. Goode live

    • NavajaMM napsal:

      Osobnosť, chodiaca gitara… pamätám si jedno video s Johnom Lennonom. Ten pri ňom vyzeral ako školáčik.

  2. Miluše napsal:

    Děkuji, paní Katko za nádhernou ukázku umění. Knižní ilustrace bývaly na vysoké úrovni a kniha se tak stávala uměleckým dílem a svátkem pro čtenáře. Jako malá jsem se snažila rychle dočíst stránku, abych se už dostala k obrázku. Knihy pro děti nutně potřebují hodně obrázků. Sekorův Ferda Mravenec, Burianovi indiáni, zvířata. Já vím, řeknete si, dnes se to dá vygůglit. Ale není to ONO. 🙂

  3. NavajaMM napsal:

    Ďakujem za obrázky. Prekvapili ma svojou kvalitou kresby. Ešte ma prekvapilo, že na prvom obrázku Mandeville píše (alebo kreslí) oboma rukami. Zaujímavá technika.

    • K-k,. napsal:

      No vidíte, tak to jsem si ani nevšimla! Já to dělala hodně narychlo, rýáno mne přepadla myšlenka, dopoledne ji pan VBavor schválil a večer jsem mu to posílala -v mězičase jsem shánšla informace i obrázky já jich měla jrn pár. Děkuju za upozornění.

      • NavajaMM napsal:

        Rozmýšľam, aká to mohla byť technika. Či pracoval naraz s dvomi farbami, alebo striebornou ceruzkou a v druhej ruke hneď obťahoval farbou, alebo mal v jednej ruke meradlo či inú pomôcku.
        Inak za tú rýchlu reakciu (s prípravou článku) klobúk dolu…

        • K-k,. napsal:

          Spíš bych řekla, že v té druhé ruce měl nějaký jiný psací či kreslící nstrument, že si ho jen přidržoval, aby to mohl při práci střídat. Mimochodem, napravo dole u toho psacího pultu jsou zapuštěné dva růžky, sloužící jako kalamáře

          • NavajaMM napsal:

            No práve, tie dva rožky, aby sa nepomiešali farby. Povedal by som, že sú len na odkladanie, lebo nemajú väčšie zásobníky, ale môžem sa mýliť.
            Teraz si už nespomínam na detaily, ale ktosi mi rozprával, že jeho profesof na vyške pri prednáške písal na tabuľu obidvomi rukami a každou rukou niečo iné. Týchto stredovekých majstrov by som nepodceňoval. Tí renesanční nás schopnosťami prevyšovali (takmer) všetkých, čo nás je.

  4. K-k,. napsal:

    Já ty obrázky zčásti znala, hlavně ti skláři se mi líbili (kamarádka archeoložka je specialistka na středověké sklo), někde jsem viděla zmínku, že autor obrázků byl z Čech – ale to ostatní jsem musela narychlo sehnat. Tady máte celý ten soubor obrázků, British Library to už má digitalizované. http://www.bl.uk/manuscripts/FullDisplay.aspx?ref=Add_MS_24189 ,,Středověké rukopisy jsou nádherné!

  5. vonrammstein napsal:

    Tipnul bych si, že jsou ty obrázky nedokončené. Zvlášť markantní je to u korunování Krista, tam je nedokončená i samotná jednobarevná kresba-řada kůlů v horní třetině a vrata v pravém dolním rohu.
    Zvláštní detail mě zaujal u vystavování relikvií. Od pozdvižené císařovy pravice ubíhá diagonálně doleva nahoru římsa, která odděluje přízemí chrámu v pozadí od patra. Při velikosti zobrazení, jakou mám nastavenou, to vypadá, jako by se zpod ramene kříže natahovala průsvitná paže a dotýkala se té císařovy. Když jsem si to zvětšil, efekt zmizel.

  6. NavajaMM napsal:

    Technika obojručného písania je uvedená tu:
    http://web.ceu.hu/medstud/manual/MMM/ink.html
    Doslova je tam toto: „As he actually wrote, the scribe held a knife in his left hand. This is important, and universal in the Middle Ages. Writing, like eating, was a two-handed operation. It meant, among other things, that he had no spare hand for following his place in the exemplar. The knife was for sharpening the pen and for erasing mistakes (quickly, before the ink had really soaked in) and, more practically, for holding down the always springy surface of the vellum, moving along the line as the scribe wrote each word.“
    Znamená to:
    Pisár počas písania držal v ľavej ruke nôž. Je to dôležité a v stredoveku je to všeobecne rozšírené. Písanie, rovnako ako stolovanie, bolo obojručným úkonom. To znamená, medzi iným, že pisár nemal voľnú ruku, ktorou by si ukazoval miesto v opisovanom exemplári. Nôž bol určený na zaostrenie pera, na vymazávanie chýb (rýchlo, skôr ako atrament vsiakne do podkladu) a z ďalšieho praktického dôvodu, ktorým bolo pridržiavanie stále sa vlniaceho povrchu pergamenu. Robil to tak, že nôž stále posúval po línii riadka, za každým napísaným slovom.

    • K-k,. napsal:

      Tak thle je opravdu moc zajímavé, tím se to vysvětluje! 🙂
      Díky! 🙂

  7. Antimon napsal:

    Moc pěkné. Přikláním se rovněž k názoru, že jsou to skici, které jsou kolorované pouze částečně a nedodělané.
    Co se týče psaní obouruč, tak střední škole jsem měl češtináře, který když byl v dobrém rozmaru, to praktikoval na tabuli. A to libovolný text, ne jenom nějaký naučený. Pouze velice zblízka a velmi pozorně šlo rozlišit, kde došlo k napojení textu. Ale to vysvětlení s nožem je myslím naprostó přesvědčivé.

Komentáře nejsou povoleny.