CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU 5


Vůdčí úloha Prahy ve výtvarném umění

NÁŠ UMĚLECKÝ vývoj se dál na periferii oněch velikých územních celků, které v různých dobách strhávaly na sebe vedení v evropském tvoření uměleckém. Proto bylo pro uměleckou činnost u nás příznačným zjevem, že ve velikých slohových obdobích přijímala sice podněty ze zemí pokročilejších, ale nikoliv nesamostatně, nýbrž osvojovala si je a zpracovávala je svým způsobem, aby nejednou tím, co svého z nich vytvořila, zase zapůsobila v cizině.

Už za prvních Přemyslovců bylo českému umění výtvarnému přáno, aby ze svého cizině dávalo, čeho dosáhlo vlastním úsilím, třebaže na základě cizích vlivů. Vykopávkami a badáním poslední doby vysvitlo, že na sklonku svého života český kníže Václav (1929) zbudoval na pražském hradě monumentální kostel sv. Víta v podobě rotundy se čtyřmi apsidami křížově rozloženými, jehož velikost a typová povaha podle soudobého nazírání uměleckého nutí předpokládá ti, že uvnitř kolem hlavního prostoru obíhal podpěrami oddělený ochoz. Složitý útvar stavební a dokonalá technika, kterou byl kostel proveden, nasvědčují tomu, že šlo o dílo cizích umělců a řemeslníků, přišlých do Čech nejspíše z říše francké, ale importovaný vzor nezůstal tu osamocen, nýbrž byl napodobován, takže se stal východiskem domácí tvorby umělecké. Jako knížecí kostel hlavního hradu a jako kostel biskupa, jemuž byla podřízena všechna země, ovlivnila tato historicky a umělecky památná rotunda, posvěcená nadto hrobem svého svatého budovatele, běžnou představu křesťanského kostela v Čechách tolik, že v následující románské době byly tu kostely, více než jinde, budovány také na způsob rotund, ale bohatě rozčleněný vzor původní rotundy byl při tom domácím stavitelstvím zjednodušen v prostý bezochozový útvar kruhový s jedinou apsidou. Podobné rotundy nalézáme, ale měrou značně menší, na západě v sousedních krajích německých, kdežto na východě přes Moravu a Slezsko sahají do Polska, na Slovensko a do Uher. Třebaže u jednoduchých útvarů, jakými tyto rotundy jsou, lze jen nesnadno stanovití přímou závislost, zdá se, že tyto řídké výskyty jest nejspíše uvésti ve vztah s Čechami jako s prostředím , kde takový typ zdomácněl a rozrostl se větší měrou.

V oboru malířství a sochařství byly románské Čechy odkázány na trpné sledování proudů německého umění, nicméně aspoň jednou vypjalo se knižní malířství do takové výše, že zapůsobilo samo dále na severovýchod Evropy. Skupina nádherně vypravených a bohatě ilustrovaných evangeliářů, vížících se ke korunovačním u evangeliáři krále Vratislava II., vzniklému okolo r. 1085, připíná se sice k uměleckému proudu, který v Echternachu a Řezně měl své hlavní stanice vývojové, avšak v české dílně malířské, jejíž lokalitu nedovedeme zatím určití, uplatnily se v odvozené práci znaky slohu svérázného, souhlasného v duchu i formě s projevy českého románského umění na sklonku 11. století. Jeví se tu vědomé navazování na odkaz malířské kultury karolinské a otonské, nikoliv však v retrospektivní závislosti, nýbrž v činorodé obměně starých obrazových typů v duchu rodícího se umění románského.

Významná umělecká kultura románská, které se slovanské Čechy dopracovaly, zůstávala jinak, jak se zdá, ve své působivosti omezena hranicemi státu.

Gotická architektura zakotvila v Čechách za vlády posledních Přemyslovců asi v polovině 13. století klášterními stavbami řádu cisterciáckého pod vlivem jednoho z proudů, vycházejících z kláštera Morimondu přes Německo a Rakousko do Čech, a potom stavbami řádu františkánského pod vlivem staveb téhož řádu v Sasku. Tak vznikl na př. v Praze klášter královské princezny, blahoslavené Anežky, přítelkyně sv. Kláry. Ale současně se šířilo mocí královskou gotické umění ve stavbě četných měst tehdy zakládaných, jimiž měl rurální dotud ráz země býti obohacen o vyšší útvar sociálního a hospodářského života měšťanského. Vyvinul se tu zvláštní typ farních kostelů s převýšenou hlavní lodí, jichž nepoměrně dlouhé kněžiště dokládá závislost na kostelních stavbách žebravých řádů, zakládaných tehdy také v nových městech. Jako zvláštní útvar se místy ujímal typ kostela stejnolodního, t. j. kostela o stejné výši všech lodí. Převzatým formám gotickým dostalo se místního ražení. Není dosud prozkoumáno, pokud pokročilá architektura z Čech působila v ostatních zemích, které Přemysl Otakar II. dovedl na krátko vtěliti do své veliké říše. Nádherné kaple královských hradů, jako na Bezdězi, dávají však tušili, k jaké výši by se byl nový sloh rozvinul na dvoře Zlatého krále, kdyby jeho předčasná a tragická smrt (1278) nebyla s rozkladem jeho říše do bídy uvrhla všechen lid. Sotvaže jeho syn a nástupce Václav II. dospěl a ujal se vlády, povznesl sice zem opětně k blahobytu a vynikajícímu postavení mocenskému, ale předčasná smrt panovníkova zamezila rozvoj výtvarných umění na dvoře vzdělaného a uměnímilovného krále, pro své kulturní sklony opěvovaného minnesängry.

Tak se stalo, že k evropskému a vůdčímu významu výtvarné umění v Čechách dospělo teprve za posledních králů z rodu Lucemburského, především za Karla IV. Země koruny české, pokleslé špatnou správou a zchudlé dobrodružným válečnictvím jeho otce Jana, padlého po boku Francouzů v boji proti Angličanům u Crécy (1346), dovedl mladý král zakrátko nejen povznésti k hospodářskému blahobytu, nýbrž také včleniti jako nezbytnou a tvůrčí součást v popředí evropského vývoje kulturního. Panovník vychovaný na dvoře francouzském, s nímž si až do smrti udržel živé styky, prožil mladá léta v Itálii, kam se jako císař vracel, ale především častými cestami podrobně poznal německou říši, jejíž části usilovně připojoval k české koruně. Kosmopolita dobového ražení a sám spisovatel několika jazyků znalý, nepřivážel z cest svých do Prahy jen poklady ostatků a uměleckých výrobků, nýbrž přiváděl i vynikající representanty duchovního života soudobého, kazatele, různé řády a jako učitele na nově založenou universitu slavné filosofy, theology, právníky a lékaře, ale také přivolával umělce, jako architekty, sochaře a malíře, i znamenité řemeslníky. Všechen tento výkvět kulturního snažení evropského připoutával existenčně ku Praze, která založením Nového města měla se jako hlavní město jeho rodových zemí rozrůstá do značnější velikosti, než kterékoliv město svaté římské říše německého národa, jejímž byl císařem. Zakrátko to v Praze vřelo: tradiční realismus scholastický střetal se tu se vzmáhajícím se nominalismem, nádhera císařského dvora a kostelů odrážela se od puritanismu přísných kazatelů, po boku boje o mravní reformu duchovenstva šířil se tu hluboký mysticismus, který se pak jako nový druh zbožnosti šířil do ostatních zemí evropských. Vznikala-li tu spisovná němčina ve službách panovnické korespondence a krásné literatury, skládala čeština novou koncepcí ve verších poutavé náměty legendární a dokonce prosou tlumočila lidu nesnadné učení filosofické a theologické. Všechny nové a dobové myšlenky padaly tu na úrodnou půdu, která dychtivě přijímala hojně rozsévané símě. Z královského sídla v Praze jako by se byl stal skleník, v němž pařenišťovým přímo rychlením bylo doháněno, co v předešlých desítiletích bylo zameškáno. Zakrátko se stala Praha vývojovým ohniskem středoevropské kultury. V souhrnu tohoto snažení dávala se také výtvarná umění na nové cesty uměleckého tvoření, jehož výsledky a výtěžky s obdivem přijímala cizina.

Gotická architektura, kterou Karel IV. při svém návratu z Francie v Čechách zastal, překonala už první receptivní stadium a asimilací převzatých prvků v druhém období vývojovém dospívala k jakémusi domácímu slohu gotickému, který se vyznačoval pádnou působivostí velikých ploch mohutně nakupené a jen střízlivě členěné hmoty, ať už šlo o kostely kamenné, nebo řidší kostely cihlové. Dekorativních prvků bylo používáno poměrně málo. Třebaže cisterciáci, mající četné styky s Francií, stavěli v Čechách i na Moravě v gotické době veliké kláštery, bylo tu pouze v jediném případě (Sedlec) použito klasického půdorysu katedrálního s ochozem a ochozovými kaplemi, ale nikde se neujal typický systém klenebních oblouků, které gotické architektuře dodávaly zevně tolik vzdušné členitosti. Zato doznávala zajímavých změn disposice kostelní. Kromě běžných kostelů s převýšenou hlavní lodí rozvíjel se v Čechách i na Moravě od počátku gotické doby typ stejnolodních kostelů, v nichž se nejen vyrovnávala výška tří lodí, nýbrž zestejňovala i šířka s hloubkou, takže už v předkarlovské době nalézáme kostely sv. Jiljí v Praze bez vystupujícího kněžiště o základním půdorysu sice obdélníkovém, ale poměrně širokém. Souhlasně s touto tendencí nabývaly obliby centrální půdorysy čtvercové a osmiúhelníkové, kdežto jinde odlišně byly zakládány kostely dvoulodní a sálové. Ze všeho je patrno, že vlastní vývojovou cestou dospívala domácí architektura ve 14. století k svérázným řešením a zvláštním u slohu. Vývoj ten byl však dalek oné velkorysosti, kterou se Karel IV. ve Francii naučil obdivovati. Proto, sotvaže v Praze započal stavbu nového kostela svatovítského, který by i uměleckým významem odpovídal nově zřízenému arcibiskupství, povolal k tomu z Francie jako architekta Matyáše z Arrasu, který stavbu založil nepoužitým tu dosud způsobem jako velikou katedrálu s ochozem, ochozovými kaplemi a opěrnými oblouky. Disposičně a slohově navazovala stavba na katedrály v Narbonne, Toulouse, Rodez a j., kde někde Matyáš asi podstoupil školení. Podle toho byla to stavba poměrně hmotná s úzkými okny, vyplývající z jihofrancouzské obměny školní tradice vrcholné gotiky a zachovávající její vertikalism bez převratných záměrů slohových. Tak měla býti architektura v Čechách povznesena na francouzskou úroveň. Sloh, Matyášem přinesený, byl však dobově už překonán, a kromě toho letitý už asi mistr záhy zemřel, takže se jeho sloh v Čechách větší měrou neujal a tím méně odtud působil na cizinu. Jako nástupce povolal Karel IV . mladého mistra Petra Parléře ze švábského Gmündu, kde příslušníci jeho rodu vedli stavbu velikého městského kostela sv. Kříže. Pokračuje v Praze na započaté stavbě postavil nový architekt na předchůdcovo těžké a hmotné přízemí chorové horní patro bohatě členité a dokonale odhmotněné ve vznosnou konstrukci štíhlých pilířů a opěrných oblouků. Jako byla široká okna vyplněna bohatými kružbami, tak byly vnější zbylé plochy p okryty překypující dekorací plastickou. Zatím co v okenních kružbách došel dekorativismus až k motivům plaménkovým, čímž se Parléř stal jedním z evropských iniciátorů nového slohu, zastavil se při pojetí klenby u přímých paprsků klenby síťové, ponechávaje pozdější generaci, ale už v sousední zemi, aby dospěla k důsledku žeber kroužených. Ale novotářství Parléřovo zacházelo dále ještě k novému pojímání kostelního prostoru a základních směrnic gotických. Dva významné kostely, které se svou školou založil v Kolíně nad Labem a v Kutné Hoře, zachovaly sice základní pojetí ochozové katedrály s ochozovými kaplemi a opěrnými oblouky, čímž Čechy početností tohoto klasického typu gotického překonávaly země okolní, ale i tu byla disposice proti školní tradici rozložena osovými pilíři. V jiných případech, ovlivněn asi českým vývojem, tíhl Parléř k centralisujícímu řešení čtvercovému anebo k pojetí sálovému, anebo zase, v souvislosti s domácími i švábskými stavbami, zabočoval k stejnolodnímu pojetí kostelní síně. Nejzřejměji se novotářství Parléřovo projevilo zdůrazňováním horizontalismu na úkor původního gotického vertikalismu. Vším tím se Parléř, největší středoevropský architekt 14. století, stal jedním z tvůrců pozdní gotiky a vyšinul architekturu v Čechách na vůdčí místo evropské.

Ve švábském Gmündu shledáme zajisté některé prvky, jichž Parléř a jeho škola užili na stavbách v Čechách, jako na př. lichoběžníkové založení ochozových kaplí se vtaženými opěráky, ale velikost Parléřova umění nelze dovoditi z Gmündu. Honosné sice, ale v podstatě přece jen měšťansky střízlivé umění gmündské nebylo by dalo Parléřovu geniu možnosti, aby vyrostl v onu velikost a průbojnost, které mohl dosáhnouti pouze v Praze na výsluní předního dvoru evropského s velkými možnostmi a požadavky. Byla to tudíž Praha, která Petrem Parléřem dala pozdní gotice začátek ve střední Evropě.

Války husitské zamezily bohužel, aby tvůrčí ohnisko pozdněgotické architektury v huti svatovítské dospělo až k úplnému vyhranění slohovému a tak za několik desítiletí, asi od r. 1420, pozbyla Praha vůdčího místa v architektonickém dění středoevropském. Ale už během 14. století působila pražská architektura podnětně do sousedních zemí, což se stupňovalo ještě ve století následujícím, kdy pro zmatky husitské stavba uvázla a členové huti se rozešli do ciziny. Sousedním zemím bylo dáno, aby dopověděly, co Praha podnětně napověděla.

Především to byla Vídeň, kde se od začátku 15. století připomínají architekti přišlí z Čech, Václav, snad syn Petra Parléře, a po něm Petr a Hanuš z Prachatic. Nepadá tu tolik na váhu, že jižní věž svatoštěpánského kostela je závislá na pražské huti parléřovské, jako spíše okolnost, že právě zde tvůrčí podněty Parléřovy, jimiž průbojné razil cestu pozdní gotice, činností zmíněných mistrů a jejich nástupců vyzrály v hotový sloh, jehož prvky, jako kroužená žebra, se odtud Šířily Podunajím na východ i na západ, aby koncem století zasáhly zpět do Čech, kde Parléř dal celému směru podnět a počátek.

Typ stejnolodních kostelů, vyvinutý v Čechách, šířil se odtud do Francka, jak ukazuje kostel P. Marie, založený Karlem IV. v Norimberce, ale zároveň tu působil vliv parléřovské huti pražské při stavbě kostela sv. Vavřince a v Bamberce při stavbě horního farního kostela. V Bavorsku se projevil při stavbě dvojice průčelních věží řezenského dóm u dílem Václava Roritzera, kde shledáváme i parléřovskou značku. Ve Švábsku obohatila podnětná činnost pražských Parléřů městské huti téhož rodu, pracující v Gmündu, Augsburku, Ulmu a Esslingách, a šířila se nepochybně dále i do parléřovských hutí, pracujících v Porýní na výstavbě velikých dómů v Basileji a ve Freiburku v Breisgavsku, kde všude nalézáme parléřovské značky. Ve Štrasburku mohla býti stará zpráva o činnosti pražských junkerů vysvětlena tím způsobem, že šlo skutečně o dva mistry z kruhu parléřovské rodiny, podle názvu v Praze školené. Na jih se rozšířila sláva Parléřovy huti až do Milána, odkud se r. 1403 dožadovali z Prahy stavitele; na severu lze vlivy pražské architektury parléřovské shledati v Magdeburku a Halberstadtu, na severovýchodě v různých kostelích vratislavských a na kostele P. Marie v Krakově.

Ale vše to jsou pouze podrobnosti. To veliké, co Praha Evropě dala v době gotické architektury, záleželo v tom, že prozíravostí velikého panovníka mohl tu uprostřed dospívajícího umění domácího mladý architekt gmündský vyzráti v iniciátora pozdní gotiky a založiti huť, která svým dílem, prorazivším v popředí uměleckého tvoření dobového, ovlivnila střední Evropu.

Souviselo s rozkvětem gotické architektury v době lucemburské, že i monumentální plastika česká zaujala v druhé polovině 14. století v rámci sochařství středoevropského místo význačné a že dosáhla na čas i poslání vůdčího. Hybnou silou byl tu s počátku realismus, čelící abstraktnímu idealismu gotické formy. Ve znamení tohoto realistického úsilí se vyvíjela huť pražského dómu vedená Petrem Parléřem.

V zápasu nové zkušenosti s přežitky tradice starší rozvíjela se plodná práce sochařská, jíž se dostalo při stavbě katedrály úkolů mnohých a umělecky závažných. Dekorativní skulptura stavební, figurální tumby hrobů českých králů a portrétní cyklus triforia poutaly k sobě ruce mnoha sochařů, kteří se vyvíjeli za své práce v skutečné individuality umělecké. Tento realismus vypjal se nejvýše v podobiznách osobností se stavbou chrámu souvisících. Tam nakonec byly překonány téměř všechny slohové přežitky tradice starší a napodobení skutečnosti do posledního rysu tváře se stalo nejvyšším principem výtvarným. Parléřovský realismus byl ve svém dalším vývoji zaražen hnutím vracejícím se k abstraktnímu formalismu gotickému, pokračoval však na sklonku 14. století ve Vídni, kam byl pražskými sochaři přenesen. Avšak i v tomto druhém, ve své podstatě reakčním období udrželo se české sochařství uměleckou hodnotou své produkce na výši doby a působilo svým vlivem na sochařství střední Evropy. Tak zvaný „krásný styl“, obnovující schémata, typy a bohatou formu draperií, vyzrál nejplněji v Čechách v skupině kamenných madon, vzniklých na sklonku 14. století rukama několika mistrů, kteří usilovali o krásu formy i hloubku citového výrazu v postavě Marie i děcka. Zkušenosti získané v oblasti předchozího realismu sochařského přispěly podstatně k zlidštění figurálních typů krásných madon a děcek, avšak ušlechtilá, jemná forma hlav a rukou bohatství formy v řasnatých draperiích, nakonec i výrazová něha tváří, to vše bylo dílem pokolení, které anticipovalo již některé these umění renesančního, byť v rámci idealismu a formalismu ještě zcela gotického. Ani tento rozběh neměl pohříchu dlouhého trvání. S počátkem husitských válek zanikala v sobě již umělecky ochabující práce sochařská v řemeslné prostřednosti.

V daleko větší míře než sochařství převýšilo české malířství doby lucemburské svým významem a hodnotou současnou tvorbu středoevropskou. Počavši se rozvíjeti intensivněji v 40. letech 14. století, vypjalo se české malířství v druhé polovině věku ve všech oborech práce, malbě knižní, deskové i nástěnné, tak vysoko, že strhlo na sebe na půl století úlohu vůdce. Osvojilo-li si české malířství první poloviny 14. století všechny formální vymoženosti gotiky západoevropské, přišlo před polovinou století ve styk s uměním italským, které od základu zreformovalo pojem obrazu. Nástup italského vlivu jeví se nejdříve v malbě knižní, která s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, objednavatelem chorálních knih katedrály svatovítské, přešla úplně na stranu italskou. Ale již tu byl činný i mistr, který se chápal i v malbě deskové podnětů, přicházejících z nového umění evropského jihu. To byl t.zv. mistr vyšebrodský, autor cyklu obrazů líčících utrpení Páně, které jsou chovány v obrazárně kláštera ve Vyšším Brodě. Mistr, vyšlý ze severské tradice gotické, zaútočil tu na nové problémy prostoru a plastického tvaru, přejímaje některé vymoženosti pogiottovského umění. Z jeho dílny vyšlo patrně několik malířů, kteří tvořili po polovině století, pokračujíce po svém v synthesi abstrahujícího idealismu gotického s opticky konkrétními přínosy umění italského. Již tu se počala jeviti převaha českého umění nad okolím tím, že v sousedním Rakousku se vyskytl napodobitel mistra vyšebrodského. Zdá se však, že tento italisující proud v české malbě deskové byl širší a zabíravější. Deska se Smrtí P . Marie z Kosátek, visící dnes v Stárni sbírce starého umění v Praze, prostoupená přímým vlivem malířství sienského, ukazuje k tlaku, který prošed Čechami, dotkl se až oblasti východopruské. Na této úrovni došlo již také k tvoření základních malířských typů českých madon transformací ikon byzantsko-italských; madona ze hřbitovního kostela u hradu Veveří na Moravě, patrně dílo vyšebrodského mistra sama, tvoří tu jeden z nejstarších článků.

Na počátku 60. let čtrnáctého století zhoustlo výtvarné úsilí českého malířství již tolik, že se ztrácely vlivy italské v práci původní a tvůrčí. Nyní byly již lépe chápány základní these vlašské, nyní bylo lze spojití odkaz starší tradice domácí s novotami přejatými z jihu v svobodné synthesi. Mezi malíři, zdobícími a ilustrujícími knihy pro vysoké hodnostáře církevní, stál mistr, který pracoval pro biskupa Jana ze Středy a který vyzdobil pro něho větší část brevíře zv. Liber Viaticus (knihovna Národního musea v Praze). Jedinečná invence, živá obrazotvornost, umělecká zralost a technická dokonalost spojily se tu k vytvoření díla, které se řadí k nejlepšímu, co vytvořilo evropské umění v oboru knižní malby. Staré systémy dekorační objevují se tu v nových a šťastných obměnách, starší ornamentální a figurální prvky nabyly tu nových podob, různorodé dekorativní živly byly tu sjednoceny v celek, působící dojmem čehosi zcela nového a nevídaného. Nebývalý dekorativní přepych pojí se tu s dokonalostí kresby a malby dosud nedosažené a ani později nepřekonané. Třebaže tu jsou jisté rysy podobnosti s uměním knižní malby jihofrancouzské, třeba předpokládatí, že tu došlo za stejných podmínek k analogické synthesi, jako v knižním umění avignonském, a třeba proto hodnotíti mistra Viatika jako významnou tvůrčí osobnost. O kolo mistra Viatika se kupili žáci a napodobovatelé, kteří pracovali o knihách, objednávaných členy vysokého kléru. Zádný z nich nedosáhl umělecké výše svého vzoru, nicméně jejich činnost byla dosti svobodná a vývojově podnětná.

Snaha po plném vývinu plastické formy a uvolnění tvaru z vazby linie měkkým, malířským budováním objemů projevila se však nejplněji v 60. letech v oboru malby deskové a nástěnné. Na nově zbudovaném Karlově hradě Karlštejně byly zdobeny světské i církevní prostory malbami neobyčejného významu uměleckého. V kostele P . Marie pokryl stěny neznámý malíř cyklem Apokalypsy, malovaným v měkkém, malebném stylu se silnými znaky orientace realistické, jiný malíř tam maloval na zeď portréty Karla IV. a osob jeho okolí s naprostým realismem, navazuje na vzory francouzské.

V kapli sv. Kateřiny pracovali umělci, kteří usilovali po svém o zesílení výrazu malířské formy, kombinujíce šťastně principy gotické se zásadami italského malířství, v malbách schodiště hlavní věže, Učících život sv. Ludmily a sv. Václava, uplatňoval jiný malíř nejnovější vymoženosti severo-italského malířství v konstrukcích prostoru hlubokého. V ochozu kláštera v Emauzích a v kapli sv. Václava v katedrále svatovítské rozvětvovala se tato práce v mnoha odstínech a pokusech, jimiž anticipovány byly již mnohé problémy, které učinila aktuálními teprve vlašská renesance. Tu všude se rozvětvuje měkký malebný styl v mnoha odstínech osobních. N a samý vrch svých možností byl doveden tento směr v práci královského malíře Theodorika, který v 60. letech vyzdobil kapli sv. Kříže na Karlštejně malbami nástěnnými a rozsáhlým cyklem desek s poprsími světců a světic a který zapjal do toho soub o ru veliký obraz Ukřižování. Tu došlo k úplnému uvolnění formy v barvě, modelující měkce tvary tělesné, tu nabylo snažení o realistickou charakteristiku hlav vrcholu v obhroublých až vulgárních tvářích, ve své individualisaci ovšem ještě na několik základních typů omezených. I tento theodorikovský styl měl své vyznavače mezi českými malíři a udržel se až do let osmdesátých, kdy vznikla prací nějakého pražského malíře archa ze švábského Múhlhausenu, chovaná v galerii stuttgartské. Tehdy ozvala se však již i v malířství reakce, která i v současném sochařství vedla k návratu k formě lineárně vázané a k formě dekorativně rozvité. Zdá se, že tu spolupůsobilo sochařství oddané „krásnému stylu“, na vývoj malby, která pílila k novém u formálnímu ideálu a slohu. Na tom to rozcestí vyvstal mistr, který patří k největším zjevům Českého malířství gotického a je jedním z největších malířů střední Evropy vůbec. Je to t.zv. mistr třeboňský, tvůrce oltáře, který byl pořízen patrně pro augustiniánský klášterní kostel v Třeboni. Mistr ten vyšel z tradice domácí a souvisel asi svým mládím s uměním vrstvy předchozí, ale mnohé znaky jeho umění svědčí, že i vliv současného umění franko-flámského působil na jeho vývoj a dozrání. Ve svých obrazech užil komposičních vzorců, v nichž byla přizpůsobena stará schémata pokročilému názoru na prostor a plastický tvar v něm umístěný. Prostor je tu složitě odstupňován a tvoří hlubokou jímku postavám štíhlým a ohebným, oživeným nevídanými pohyby a gesty. Táhlé řasnaté draperie skládají se tu v dlouhých pružných záhybech. Gotická typovost postav není sice ještě překonána, ale úsilí individualisovati jednotlivé figury už značně pokročilo. Fysiognomie postav těží tu vydatně z realismu, kte rý se dotýká ve světských figurantech svátých dějů oblasti karikatury. Pronikavá charakteristika postav a jejich úloh v dramatu vykoupení přispěla k dramatické rušnosti a citové hloubce díla, jeho výrazová sdílnost vyrostla vysoko nad dobový prům ěr i užitím nových prostředků malířských. Mistr třeboňský potlačil ve svém díle mluvu obrysů, zatopiv prostor temnosvitem, pohlcujícím kontury, zdvihajícím měkce objemy a tlumícím pestrobarevnost místních tónů. To byla metoda v střední Evropě dosud neznámá a jejím užitím postavil se mistr třeboňský mezi průkopníky, kteří otvírali malířství nový obzor světový.

Jest pochopitelno, že mistr tak významný působil na současné umění v okruhu širokém. Měl řadu následovníků a vliv jeho umění vyzníval daleko do století 15., a to nejen v Čechách, nýbrž v dosti širokém okruhu umění středoevropského. Silné stopy jeho vlivu byly pocítěny v Rakousích, ve Frankách a v oblasti polsko-slezské. Přímý následovník jeho, autor oltáře v Grudzigdzi, byl dokonce činný až ve Východním Prusku. Vlastní duchové tajemství umění třeboňského mistra bylo však následovníkům nedostupné, stejně jako složitá m etoda jeho malby. Již v 90. letech 14. století sledovali čeští malíři proud reakční, vedoucí ke „krásnému stylu“ počátku 15. století, který ovládal práci celé jedné generace malířské, jsa uplatňován stejně silně v malbě knižní i v malbě deskové. Mezi iluminátory, jež zaměstnával Václav IV . a jeho okruh, nebylo již osobností vynikajících, ale průměr této malby prostoupené „novými francouzskými vlivy byl neobyčejně vysoký. V deskové malbě udržovala se vysoká úroveň práce až do 20. let 15. století, ale tehdy již vyvstávaly všude v okolí zemí českých školy, zavázané sice českému malířství, ale již samostatné se vyvíjející a Čechy již namnoze vývojově předstihující. V bouřích husitských zanikalo české malířství v práci řemeslné.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

59 reakcí na CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU 5

  1. vonrammstein napsal:

    Obor, kterej mě velice zajímá. Uložil jsem k pozdějšímu studiu, jdu se vyspat před bojem.

  2. cobolik pacholik napsal:

    jasne,ze by som tu napisal jak furt litanie k vojne cats a knight,ale co ma prve koplo,ze stara krabica blbis,jeden z barz dobrych kumstu slova tu a kukeru jeho, sa nasral, a ja tiez kurva,nebudem tu rozoberat nic ine,len to,ze stara krabice sa umknul ja sa umykam tiez.stra krabice,cisto pre teba,ked pojdes do neba s ciganamy na lepsie casy ,mozno sa stretneme ja pojdem do pekla,ale na paradnom koci kurva.

  3. Laco G. Mlynář napsal:

    Toto je souhrn základních informací o středověkém výtvarném umění v Čechách, který by měl znát každý absolvent bakalářského studia jakéhokoliv z humanitních oborů. Bavor sice neuvádí autora, tipnul bych si na někoho z kolegů Antonína Matějčka, takže generace, která končila svoji práci v padesátých letech minulého století. Pozdější generace historiků umění, Jaroslav Pešina a Jaromír Homolka už nepoužívala pojem české středověké výtvarné umění, ale středověké umění v Čechách (a na Moravě), reagujíc tím na mezinárodní původ tehdejších autorů.
    Gotická desková malba z období od Mistra vyšebrodského po Mistra třeboňského oltáře je to nejlepší ze středověkého výtvarného umění, co Čechy daly světu. Hodně děl bylo ztraceno za husitské revoluce a později. Stejně ale je obdivuhodný soubor toho, co zůstalo nyní k zhlédnutí především v Národní galerii v expozici v Anežském klášteře. Na sever od Alp nemá žádná země nic tak kvalitního a rozsáhlého.

    • Bavor V. napsal:

      Jedná se stále o citaci z knihy Bohumila Jandy z roku 1940.

      • Laco G. Mlynář napsal:

        Pan Janda asi čerpal z děl profesionálů, nemyslím si, že by měl takové podrobné znalosti z řady oborů.

        A ještě k tomu pragocentrickému nadpisu článku pana Jandy „Vůdčí úloha Prahy ve výtvarném umění“.
        U nás na Podřipsku bylo centrum středověkého výtvarného umění v Roudnici, kolem augustiniánského kláštera a biskupského hradu, spojovaných s první deskovou malbou v Čechách, tzv. predelou z Roudnice, později s upřesněným názvem fragment roudnického polyptychu, velmi známou votivní deskou Jana Očka z Vlašimi, skvostným obrazem Madony od Mistra třeboňského oltáře a pozdním velkým skládacím oltářem Smrti Panny Marie. Vše v originále v NG. Tyto obrazy mohly být z Prahy přivezeny, zejména Očkova votivní deska, ale o spojení Mistra třeboňského a augustiniánů třeboňských i roudnických se ví a jeho díla mohla z části vzniknout v klášterech.

        • Bavor V. napsal:

          Ano, ke každé kapitole je seznam pramenů, který by v součtu vydal na hodně dlouhou samostatnou kapitolu 🙂

  4. čtenář napsal:

    omlouvám se pane Bavore,

    ale měl jste tu včerejší diskuzi nechat otevřenou.

    já být na vašem místě tak bych ji otevřel,ať se vaši kritici dočkají i její reakce,chtěla by jim určitě poděkovat za zastání,to minimálně,bych předpokládal.
    a třeba i nějakou tu větu navíc k tomu přihodit.

    vonrammstein do toho vysvětlování šel,i když si byl vědom toho,že ho mnoho lidí nepochopí.

    kočka bude mít výhodu v tom,že i když napíše ….hmmmmm…tak ji pochopí všichni a náležitě to ocení.

    už včera jsem jim,zastáncům,chtěl napsat jestli jim není ani trochu divné,že ona mlčí jako pěna,ale řekl jsem si že ve 20hod. je ještě příliš brzy a počkám až do rána,proto jsem to vložil sem.

    PS: a vzkaz pro blbíše,
    cítím se jako pes kterému zemřel jeho celoživotní kamarád,ležím nehybně na jeho hrobě a smutně koukám.

    • Bavor V. napsal:

      S rammsteinem jsme si své „vyříkali“ a není nutné téma dále rozvíjet. A co se týká blbíše, tak doufám, že to nemyslel doslova. Ostatně chyběl by mnohým…

      • čtenář napsal:

        to téma už by se nerozvíjelo,strategii kš mám totiž prokouknutou už několik let.

        1.rozeštvat
        2.mlčet
        3.užívat si to

        také doufám,že se vrátí,blbíš.

        TVOR* ať si to užívá

        * není sprostá nadávka,to používají „dámy“

        • oh napsal:

          Mohl byste to laskavě přestat dál rozmazávat?! Protože ve mě začínáte vzbuzovat podezření, že právě používáte strategii vámi připisovanou kočce šklíbě.

        • Bavor V. napsal:

          Nechte to plavat. Je to uzavřeno a nemá smysl se v tom dále patlat

    • tata napsal:

      Čtenáři
      Hodně ubohé

      CITACE
      už včera jsem jim,zastáncům,chtěl napsat jestli jim není ani trochu divné,že ona mlčí jako pěna,ale řekl jsem si že ve 20hod. je ještě příliš brzy a počkám až do rána,proto jsem to vložil sem.

      Když trapny a vyloženě nespravedlivý článek navzdory KOČKÁM………ASI co jí zbývalo vzít to s nadhledem,nebo jít do konfliktu kde mohla jen prohrát.

      Nemohl jsem celou noc spát i do přečtení Vaší provokace jinak se to nazvat nedá jdu do té prohry já,jinak to ani dopadnout nejde.Do VAŠÍ reakce jsem byl rozhodnut to řešit soukromě mailem.HODNĚ LIDÍ CO znám roky se změnilo až k nepoznání,kterých jsem si VÁŽIL a nesmírně obdivoval,lidi se projeví ve vypjatých situacích a konfrontacích.Sice zde je vice času,,myšleno internet,, něco předstírat přesto byl jsem svědkem několika rozvratů…..kdy lidé ukáži pravou tvář…..to je na té lidské povaze to zvláštní,to černé se nedá skrýt na trvalo hezká tvář se nedá předstírat do nekonečna.

      MŮŽOU BYT RŮZNÉ POHLEDY NA PROVOKACI A CO JE PROVOKACE…….mužem to každý vidět jinak ale vždy platí a to ve všem PŘIMĚŘENÁ OBRANA……….ASI když VÁS někdo nazve blbcem nemůžete ho beztrestně zastřelit……….použil jsem tento výrazný přimět hodně zveličen kvůli pochopení……..takže i kdyby to byla provokace,,,níže popíšu proč já to tak nemohu vnímat,, není možno přepustit,tolerovat hnůj co se spustil a né poprvé.

      CO KDYBYCH JÁ spustil hnůj na provokaci,podle toho navzdory kočce asi jo že?TÍM se připouští že chovat se jako prase je omluvitelné.AČ vím že je to jen gesto…….škrtám VÁS pane Bavor ze seznamu přátel,jinak nemohu hodnotit pro mě naprostou nespravedlnost,navzdory že každý mužem posuzovat provokaci jinak……..chovat se jako prase není omluvitelné nikdy……….PAK by nadpis musel znít navzdory kočkám a W.
      tak několik dodatků

      Čtenáři
      podle Vás BLBÍŠ skončil kvůli kočce……….pak by musel napsat jen provokace on tam měl slovo sprostotu……..ano můžu jen domýšlet

      Bavore
      neznalost několikrát mě W vytknu pravopis naposled proč celí konflikt vznikl,zajímavé že provokace jednoho a reakce druhého,zdělení pravdy kdy si dotyčný naběhne na vidle je hodnoceno jako rozvrat a důsledek napsaní článku co je úplné otočení situace.
      Bavore……….co muže pán nemůže kmán že.?

      DÁLE k reakce na obhajobu W………OD KDY je nesouhlas s názorem…….jak on napsal
      citace
      Okamžitě mi skočili po krku dva lidi: kš a tata.

      NIKDY jsem nekritizoval ,neprovokoval osobu vždy slušně i když druhá strana byla neslušná,nepoužil jsem jeho právo na hrubí………..TO JE JÍT PO-KRKU zajímavé?

      Bohužel nemohu mlčet a zůstat lhostejný k vyloženému toleranci hnoje,zvláště po reakcích čtenáře a co jsem dnes zažil v bazénu.MÁ TO PŘÍMOU SOUVISLOST.
      Byla TAM ŠKOLA už maturanti….jeden tam před námi spustil hnůj,učitel zasáhl kupodivu……..nepřejte si jak to schytal,pak sem se zapojil slušně…….tak jsem to schytal taky……..výsledek………on byl hrdina u svých spolužáků…….zbytek dospělých se radši dekoval………….proto jsme tam kde jsme……….i při rozdílném hodnocení situace nejde zhodnotit tak jak jste to zhodnotil.

      K tomu se nedá mlčet,nemlčel jsem nikdy a na stáří to dělat už nebudu ,práskat dveřmi také nebudu,je dost lidí kteří by mě chyběli mě vyhodí jen červená karta…….jen jsem musel napsat co mi šlo od srdce…….nebýt těch dvou věcí tak bych to řešil soukromě.
      ALE PROTO jsme tam kde jsme jen něco neschytat,nerozházet si to s někým.

      Nemá KOČKA stejné právo byt alergická na něj………..ale kultivovanost těchto reakcí je nesporná,kdo jí tady už dlouho uráží co zbývá slušnému člověku.Ano i já jsem ji několikrát upozornil at ubere……..no VY JSTE zvolil především cestu tolerance hnusu,

      • čtenář napsal:

        vážím si vás tato,

        stejně tak jako si vážím každého kdo ve vyhrocených situacích toto přísloví hodí za hlavu.

        „kdo si nechce hubu spálit,musí mlčet nebo chválit“

      • Bavor V. napsal:

        Tato, chtěl jsem aby se už přestalo řešit něco, co jsem nemohl ani ovlivnit. Ale když si o to říkáte, tak tedy:
        na rozdíl od Kočky se mi povedlo Rammsteina usměrnit tak, že nezačínal žádné spory. V poslední době vždy vystartovala Kočka. A navíc, což vám zřejmě uniklo, pokaždé přitom zaryla i do mne. Takže si srovnejte v hlavě i toto, že nejen Rammstein, ale i já jsem byl v poslední době terčem jejích provokací. Kočka nemá právo rýt do mne, protože já jsem jí nic neudělal, jen jsem se snažil ty dva držet od sebe. Rammsteina jsem už udržel, Kočku ne a o to více jsem to schytával také. Ale už toho bylo dost. Nemá cenu ani vám ani komukoli jinému něco vysvětlovat, protože to nechcete slyšet a slyšíte jen to, co se vám hodí. Takže vás tato i ostatní žádám, aby tato kausa byla ukončena. Nebo začnu mazat.

        • vonrammstein napsal:

          Reagujete přesně jako můj hejtman. Kdyby se nechoval tak rozumně, už bych byl hejtmanem já. A přesně o tom to je. Ambice jsou hezká věc,když jsou podložený kvalitou a autoritou. Pokud je hejtman dobrej, nemám ambice ho nahradit, protože mi dává povely, který očekávám a chci slyšet.
          Akorát že v tomhle případě si tupíte kosu vo balvan.

      • vonrammstein napsal:

        Hnus, říkáte? Buďte rád, že jsem mimokočkově tak slušnej a netrefím Vás na komoru tak, jak byste si zasloužil.

        • Bavor V. napsal:

          No tak…!

          • vonrammstein napsal:

            A co jako? Já se tady mám držet, abych tatovi neřekl něco, po čem by se psychicky zhroutil (no dobře, tak jenom zhroutil) a přitom si nechat nadávat do hnusů? Přijel jsem z bitvy, Bavore. Tam spory řešíme přímočaře. A adrenalin klesá pomalu.

      • vittta napsal:

        Jo, Tato.
        Vy chcete být takový rytíř.
        Kočka je žena a je třeba se jí zastat.
        Pan Bavor si pěkně nasral do hnízda, když si dovolil výhrady vůči kočce….
        Já s ním ovšem v tomto souhlasím, i když se mi nechtělo zrovna hledat, o co vlastně šlo, no…ale myslím, že si to dovedu představit.
        Kočka ryla a….
        Problém je, že vy nejste ten jediný spravedlivý, který má to nejnejnejvětší právo hodnotit projevy ostatních.
        Můžete ovšem samozřejmě názor napsat.
        I já…
        Vy jste také pěkný rozesírač diskuzí, tím vaším svatouškovstvím.
        Hrozné, co?
        Zase jsem hulvát…
        A Pan Bavor zase v této věci fackovací panák.
        Já tedy také dávám svou nelibost nestydatě najevo, když na to přijde.
        Ale snažím se u toho nevypadat jako vševědoucí svatý.

        • tata napsal:

          Udělám zase jednu vyjímku a odpovím VÁM.Lidi jako VY těžko chápou jestli vůbec že už někdo je takový bez jakých postranních úmyslů ono se to totiž v žádné době nenosí.Navíc to není ASI ani vyloženě kladné takže rozhodně nejde o svatou….,neboť se mockrát stane že VÁS SPRAŽÍ TEN KDE JSTE SI MYSLEL ŽE MU POMÁHÁTE.Ano žen si VÁŽÍM a nikdy bych nepoužil tento styl a at by mi sebevíc byla nesympatická.Takže jsem učinil sám pro sebe stanovenou vyjímku,a nadále na VÁS NEBUDU REAGOVAT.

          Myslím že to se VÁM pane W nemůže povést byli jiní borci,navíc jak ukradený sem já VÁM,TAK Vy mě.Už sem to psal dříve tenkrát jste to popřel ,teď snad je mezi námi jasno.
          Reaguji jen na určitý názor,nebo čin JAKO OSOBA MĚ NEZAJÍMÁTE

          • vonrammstein napsal:

            Pamatuju. Jenže od tý doby se situace radikálně změnila.

          • vittta napsal:

            Lidi jako já jsou jako kdo?
            Něco méně jak vy, nebo něco horšího, něco Untermench?
            Jděte se vycpat se svým sluníčkařením.
            Nejste náhodou nějaká hodně blbá ženská?
            Ty se také urazí a s někým nemluví.
            Chlap, myslím ale CHLAP, tyhle ubožárny nedělá.
            Jindy o mě píšete ve třetí osobě, abyste se se mnou jako nebavil, a přitom se tak se mnou bavíte….jako v tom filmu Kulový blesk, jak se ti rozvádějící bavili skrze syna…řekni jí „xxx“, řekni mu „xxx“.
            Vy jste šašek…..

            • tata napsal:

              ………………………………………………………..ZAMYŠLENÍ……………………………..
              Patřím k lidem co nedokáží něco jen tak zahodit za hlavu,mávnout rukou,třeba když někdo něco rozbijí,nesbírá exkrementy a podobně a dnes jde někdy i o ústa zvláště přece jen nejsem nejmladší.A REAKCE A SILA nejsou co bývali,takže zásada nikdy neuhodit první by se už mohla pěkně vymstít.Protože někdy první rána rozhodne,dříve jsem první ránu ustál vždy,neboť jsem nikdy nestál asi proti borci co by mě uspal.JSEM A BYL takový buldok i postavou.

              Po zkušenostech zde by to někdo mohl nazvat takový rejpal dědek který se má starat sám o sebe……….

              tady to bylo zhodnoceno…………Problém je, že vy nejste ten jediný spravedlivý, který má to nejnejnejvětší právo hodnotit projevy ostatních.
              dale také
              Vy jste také pěkný rozesírač diskuzí, tím vaším svatouškovstvím.

              ANO je mnohdy na hraně určit jestli je to to rozesírač,nebo rejpavý dědek a bude se to lišit od uhlu pohledu………je lepší se otočit nebo mávnout rukou.Určitě je to pohodlnější neboť třeba jako vtom bazénu co jsem psal……..sklidíte slovní přival a mohl byste i vtom nejhorším schytat do zubů a výsledek dotyčný je v kolektivu hrdina.

              ZDE……….Hnus, říkáte? Buďte rád, že jsem mimokočkově tak slušnej a netrefím Vás na komoru tak, jak byste si zasloužil.
              DÁLE
              A co jako? Já se tady mám držet, abych tatovi neřekl něco, po čem by se psychicky zhroutil (no dobře, tak jenom zhroutil) a přitom si nechat nadávat do hnusů?

              Protože ovšem přemýšlím dlouho a až mnohdy mě napadne lepší reakce……….Zajímavé že dotyčný vlastně tvrdí že VY JSTE HO URAZIL,a budte rádi že VÁM TO NENADÁM.

              Nebo když uděláte vyjímku , a vysvětlíte že jiný pán nepochopí asi nikdy že někdo nemávne rukou nad tím co považuje za nespravedlnost.

              ON SI s toho vyvodí stejně jen jak postupuje on…………….ptá se…………..Lidi jako já jsou jako kdo?
              o odpoví si
              Něco méně jak vy, nebo něco horšího, něco Untermench?

              JÁ nevím co je ale VÍM co sem já………nejsem lhostejný když někdo uraží ženy………nemlčím
              Nejsem lhostejný když něco považuji za nespravedlivé a pak jdu jako buldok a třeba nemusím mýt pravdu ,kdybych to ale zjistil,byl přesvědčen argumenty omluvím se.

              A VTOM JE PROBLÉM……….NEBOŤ ASI CHLAP se pozná……….když dá první ránu,nebo má kolty nízko u pasu a tasí první,neboť chlap nepíše takové ubožárny,chlap asi musí bezdůvodně urážet,když ne hraje si na svatouška

              ano problém je že je mnohem nesnadnější udržet být slušný,neboť až na vyjímky se nosí kolty nízko u pasu.

              A nic jiného mi nezbývá než říci nevím co jste ,no ruku bych VÁM NEPODAL,NEBOŤ těch urážek co jste mi počastoval za tu dobu by šlo řešit po Vašem urážkami nebo po mojem ,proto jste pro mě osoba v 3 pádu.

              • Pospa napsal:

                Nenechte se tato vystrašit primitivním hulvátem, co jeho slovník koresponduje s jeho mentálním ochrnutím a socialni kompetencí na úrovni Sarky Farky. Jeho vzteklost umocnuje vaše slušnost a trpělive vysvětlování jemu i panu Bavorovi, že obrana hulvátství degraduje nejen člověka jako individuum, ale celý rodokmen, když dotyčný má potřebu (aby snad zvýšil svou vlastní prestiž)) se na své předky odvolávat. Fandím vám, váš věk a to jak umíte klidně a laskavě napsat i kritiku na druhé, o vás vypovídá jako o slušném a dobrotivého člověku.

              • vittta napsal:

                Tahle vaše posraná slušnost má už konkrétní výsledky.
                V reálném světě se tomu ale říká politická korektnost.
                Pak jsou z toho- a tomu věřte- kritiky básní Jiřího Žáčka.
                Začíná to přesně u pokryteckého žvanění děsných slušňáků, jako jste vy nebo tata.
                Jen se nikoho nedotknout, jen nepoužit sprosté slovo….dámy u slova „hovno“ omdlívají.
                Takovým lidem dát moc, tak to podle toho vypadá.
                Jen tak mezi námi, přehnanou slušnost, zejména verbální (ta nic nestojí, ani námahu) používají zakomplexovaní jedinci, kteří nic jiného, čím by se mohli vyvyšovat nad ostatní (lůzu) nemají!

              • Bavor V. napsal:

                Jen taková drobnost. Nejsem tu od toho, abych hlídal každý prd zejména mezi dospělými lidmi. Mám svoji práci a tenhle blog vedu ve svém volném čase a nemám z něj ani korunu, spíše domácí problémy (zase sedíš u toho počítače a mně s nevěnuješ) . Na tomto blogu tedy nedělám cenzora (natož placeného, jak jsme s oblibou předhazovali jistému Stejskalovi). Pokud se vám líbí články, je to dobře, do diskuse není vstup povinný. A pokud je jediným důvodem psát komentáře osočování jiných, pak o takové vstupy opravdu nikdo nestojí.

              • vittta napsal:

                Hmm…
                A Pane Bavore, nemáte tu výtku pod špatným nickem?
                Já jenom abyste se pak třeba nedivil, že ze samé korektnosti pak napíšete dle mého opravněný článek, a vaši vlastní čtenáři vás vyfakují mnoha mínusy.
                Taktik, ani znalec lidí tedy moc nejste.
                A to víte, že tento nový diskutér, ten Pospa, mě označil za primitivního hulváta?
                Co má mentální ochrnutí a sociální kompetenci na úrovni Sarky Farky?
                A třeba jsem to ani nebyl já, třeba to byl někdo jiný, jehož individum degraduje, a nejen individum, ale i celý rodokmen, neb se ten dotyčný „hnus“ svých předků dovolává.
                A kdo tady má tedy nějaký rodokmen?
                To nevíte, co?
                To jste si nevšiml, protože ten Pospa to vlastně napsal slušně, ale já byl náležitě sprostý.
                A co ještě nevíte, že se ten samý Pospa úplně náhodou objevil u Tarase….a jak se najdou od nového nicku hnedle dva texty na dvou blozích ve faganově stylu…..
                Dříve to bylo tak, že šlechtic, který neumí poznat své přátele a nepřátele, hyne.

              • vittta napsal:

                Teď komu to píšete, mně ne, se mnou nemluvíte, rytířovi také ne….
                Že vy tady jen tak házíte zase ramena?
                Vy píšete zajímavou věc, která o vás hodně vypovídá, a já to koneckonců psal-to samé.
                „JÁ nevím co je ale VÍM co sem já………nejsem lhostejný když někdo uraží ženy………nemlčím“
                Hmmm…
                A já zase nemlčím, když se przní pravda, tak jak já jí vidím.
                Jestli je pak v tom chumlu ženská je mi srdečně na háku, já hájím (obecnou, dle mého názoru) PRAVDU, né ženské.

              • vittta napsal:

                No jo…ženské mi dávají mínusy.
                Slepice, ne ženské!
                Pro mě je slušnost podržet (třeba) dveře ženě, ale i staršímu člověku a- a teď se držte, i chlapovi-
                Rozhodně ale netrpím komplexem kavalíra, co považuje za slušnost, dát za pravdu ženě jen proto, že je to žena, podržet (třeba) dveře ženě, jen proto, že je to žena atd..atd…
                Slušnost je to k jakémukoliv člověku.
                I když samozřejmě, na ženskou se u toho hezky usměju, a řeknu decentní koketní hlášku, i kdyby to byla stará bába, poněvač vím, že z toho má každá normální ženská radost.

              • čtenář napsal:

                tato,
                až takhle?
                „nejsem lhostejný když někdo uraží ženy………nemlčím“

                jen otázka,

                kdyby se toto stalo nicku TRESEN také by to platilo?

              • tata napsal:

                OVŠEM
                postřehl jste snad opak,s jejími názory jsem většinou nesouhlasil ale vždy bych jí bral jako ženu,konečně slušně jsem se choval i ke kyselému ovoci a že ten mě pronásledoval po celém internetu,a to bylo něco co jsem se dozvěděl o sobě.ASPON si nespominám,že by při mé přitomnosti sni vyřizoval učty takovým zpusobem.Nedělám rozdily .VIZ kočce jsem několikrát napsal at ubere osobní ton

              • Cech napsal:

                Poněkud jinak se slušnost počítá mezi zainteresovanými a to třeba i v USA.
                „Hospodářské noviny například přinesly informaci, že Josef Tošovský vyvázl loni z nehody, kterou způsobil ve státě Virginie nedaleko Washingtonu, s pokutou ve výši pouhých 200 dolarů.
                Červené ferrari, které řídil náš bývalý guvernér České národní banky, bylo úplně na šrot a tři lidé byli zraněni, i když ne vážně.“
                Tošovského původně obvinili z bezohledné jízdy, za kterou hrozí až rok ve vězení nebo pokuta 2500 dolarů, případně obojí.
                „Státní zástupce ale obvinění překvalifikoval na nesprávný způsob jízdy, za který hrozí maximálně pokuta 500 dolarů.
                Tošovský vinu odmítl a byla mu uložena pokuta 250 dolarů (ne 200, jak uvedly HN). Musel také zaplatit náklady soudního řízení ve výši 67 dolarů.“
                Jinak třebo pro smrtelníka je pokuta za projetí semaforu na červenou je 151 dolarů.
                Proto my Češi musíme být více jak hrdí, že máme někoho s takovou protekcí (máme někoho s kým již dnes v US pro nás počítají a nebo že by ze zásluhy o výstavbu US ?).
                Toto je ohleduplnost k bližnímu svému a ne hádat se o tom zdali fouká či nefouká na k**k* když nějakou máš.

              • čtenář napsal:

                tato,omyl

                ona by vás nenechala a vyřídila by si to sama.

                takže by ani nebyl napsán článek „tresním navzdory“,
                nedostal byste příležitost k tomu takový článek ohodnotit jako trapný a vyloženě nespravedlivý a ani příležitost k té obhajobě tresne.

              • tata napsal:

                Čtenáři
                TED ovšem nechápu proč jste se mě ptal,když jste si odpověděl sám.Nelíbí se mi že někdo použije slovo SLEPICE ale dostal 4 plus asi to někomu imponuje,vždit slušnost je něco sluníčkařského k takovému paradoxu jsme se dostali.A VTOM tkví ta nebezpečnost.

                I promě je sluničkařství nepřijatelné ale zároven považovat obyčejnou slušnost za sluničkařství.JENŽE sluničkařství je viceméně o náké převracené politické korektnosti a nikoliv o lidské slušnosti.No těžko když to někdo převratí……. dát za pravdu ženě jen proto, že je to žena, podržet (třeba) dveře ženě, jen proto, že je to žena atd..atd…

                ovšem to je ta potřeba těchto lidí převracet smysl……..podržet ženě dveře je slušnost,jako ho podržím klidně i někomu jinému když to situace vyžaduje,jako když se tam dva nevejdem a promě je snadnejší uhnout uhnu třeba i mladému,jako VYKÁM i mladým co neznám ,považuji to za zakladní slušnost.Jako je hloupost davat za pravdu ženě když nemá pravdu,ale slušně ji zdělím že sní nesouhlasím……..ALE TO už jsou takové jarporoviny převratit smysl daného

              • vittta napsal:

                Už jsem to zase všechno převrátil, míní jako obyčejně Tata.
                Pro mě je slušnost…no, hrůza.
                I když, tata se mnou nemluví, a tudíž to vůbec nemusí být o mně, a ty citáty jsou tam omylem.
                To má tu výhodu, že pokud se mnou tata nemluví a citáty jsou náhodné, nemůže mu ani Pan Bavor vynadat, že jiné osočuje.
                To já jsem konkrétní a vynadáno dostávám, vč. temného podtónu, že o takové komentáře „nikdo“ nestojí, což nejspíš naznačuje, že také mohu- v zájmu kolektivu- dostat banána.
                A jak mohu dostat 4 hlasy plus, když ozačuji ženské za slepice….a to bylo chvíli 4:0. naštěstí už se to vyrovnalo, takže ti slušní se konečně aktivovali…něco jako v EU, když se bojuje proti zbraním třeba….nebo aby měli negři jednotné sociální dávky.
                Prostě ti slušní musí tvrdě odsoudit ty neslušné a jednat, v tomto případě mínusy.
                Tata ovšem neumí moc česky, a jakkoliv jsem to já, kdo všechno překrucuje, tak stejně stojí za zamyšlení, jak přišel na to, že můj výpad „Slepice, ne ženské!“ je nějaké označení pro všechny ženské, když tam je specielně použité slovo NE.(ženské)
                Tím si ale Tata hlavu moc neláme, a vadí mu vlastně jen to, že jsem použil slovo „Slepice“, zbytek si už každý musí dosadit sám, aby pak mohl Tata napsat, že ON to tak nenapsal, že On jen o těch slepicích.
                A psal jsem o slušnosti jak držím dveře i chlapovi, i když se na něj nezubím a nemám veselé průpovídky, či ladná gesta rukou (prosím, paní) a to tatu tak dopálilo, že mě musel trumfnout.
                On, ON i vyká, a to mladším.
                Tak!
                A já jen čumím s otevřenou hubou, nad tou slušností.
                A Tato, těch pár plusů a mínusů už tady žádnou roli nehraje, ty mě i vám dávají jen naši přátelé či nepřátelé, a alespoň u vás to s žádnou vaší konkrétní myšlenou rozhodně nesouvisí, už proto, že je tam cosi myšlence podobného těžko k nalezení.
                Tenhle váš monolog a mou diskuzi už sledují jen nemnozí….

              • tata napsal:

                MUSÍ to byt neštěstí,považovat všechno co napiší druzí za lež ,předstiraní,vymysl.Jenže slušnost se nedá okecat ta bud je nebo není,TA je stanovená,jako nepsaná pravidla.No asi to bude tim že jakákoliv myšlenka je mi cizí,tak nemužu chápat že SLEPICE JE MYŠLENA NA NEŽENU

                No jo…ženské mi dávají mínusy.
                Slepice, ne ženské!

                Dokonce je potřeba vytvořit náky novotar neženské……už je to i zabavné snažit se udělat s toho druhého neználka……..tata neumí sice gramatiku a pravopis……ale umí skladat pismenka a hlavně Číst vyznam……..ALE VŠEHO bylo dost ještě že udržím moč,jinak už mi snad nic nefunguje…….nic nového se nedozvím takže dale na toto a tady bobřik

              • vonrammstein napsal:

                Nikdy bych neurazil ženu. To je snad jasný.

              • tata napsal:

                OPRAVDU mě chcete pane W PŘESVEDČIT že to znamená NE ŽENU?

                No jo…ženské mi dávají mínusy.
                Slepice, ne ženské!

                ……….vyklad je jedině možný……..TY CO MU DALI minus nejsou ženy,jak je znamo SLEPICE NEMÁ MOZEK jak se v mnoha vtipech praví……..jakej je rozdil že to neplatí pro všechny ženy jen pro ty co mu udajně dali minus…….jestli to byli vubec ženy?To je snad i pod VAŠÍ UROVEN?

              • vittta napsal:

                Tato, když už jste mimoň, tak to alespoň nedávejte tak okatě a dokola najevo.
                Ty mínusy mi dávají SLEPICE, ne ŽENSKÉ.
                Vy nemáte cit pro český jazyk, ale z toho, jak si to přeložíte je patrné, jak byste sám chtěl, abych to napsal, či myslel, tedy abych byl ten špatný.
                Takže ještě jednou:
                Ty mínusy mi dávají SLEPICE, v tomto případě označení blbých ženských, které jsou tímto označením s oblibou titulovány.
                Ne ženské.
                Tak to pokračuje, tedy ty mínusy mi nedávají ženské, prostě ženská není automaticky slepice, jen blbá ženská je slepice, normální ženská může mít rozličné vlastnosti, ale je to ženská, ne blbá ženská, tedy slepice.
                Doufám, že jste to už konečně pojal v tom správném významu.
                Víte, vaše bezbřehá ubohost nespočívá v tom mém očerňování.
                Ta spočívá v tom, že já tady, ani nikde jinde, jako nějaký misogin nikdy nevystupoval, bylo by tedy divné, kdybych najednou použil výraz „SLEPICE“ obecně na pojmenování ženského pohlaví.
                Prostě to není vlastní mým dlouhodobě prezentovaným názorům.
                Už se mi to tady párkrát stalo, tímto trapným blábolem se prezentovala třeba zrovna kočka, která mě obvinila, že adoruji USA, i když moje nevole vůči (obamovským) USA byla dlouhodobě a dostatečně dobře známa.

              • tata napsal:

                tak já jsem mimon ,přečist pozorně co píši………..TY CO MU DALI minus nejsou ženy,jak je znamo SLEPICE NEMÁ MOZEK jak se v mnoha vtipech praví……..jakej je rozdil že to neplatí pro všechny ženy jen pro ty co mu udajně dali minus…

                MIMON ŽE………..TO ŽE vy tvrdite že ty co dali minus nemají mozek a proto jsou slepice……neznamená že nejsou ženy……to se jen strapnujete.

                SNAŽITE SE MARNĚ……..JÁ TO POCHOPIL A PŘESNĚ POPSAL…..NIC TO NEMĚNÍ ŽE TO DÁVATE ŽENĚ I KDYŽ JI ZA ŽENU NEPOVAŽUJETE……..to už je opravdu trapné

              • vonrammstein napsal:

                Žena je definována-kromě fyzických atributů- vzorcem, který se dá obecně nazvat „ženské chování“. Je to samozřejmě kus od kusu odlišné a škála možností je pestrá. Ale rámec je obecně platný. Když se něco, co je vzhedem ženská, snaží chovat nebo i vypadat a mluvit jako chlap, je to buď totální kráva, nebo lesba. A když se chová jako zkurvená krysa, je to zkurvená krysa. Occamova břitva se nemýlí, mýlit se můžeme my v její interpretaci. Ale ne po desetiletí do úmoru opakovaných důkazů.

              • vittta napsal:

                ???
                Vy máte potíže s psychikou?
                Co to tady u všech rohatých melete?
                I žena, označená jako slepice je žena a má mozek.(o mozku jsem vůbec nepsal)
                Ale ten výraz se prostě používá na blbou ženskou, je to nejmírnější označení ve stupnici urážek žen.
                Slepice, další level je (kupodivu) kráva, pak třeba (kupodivu) píča..
                To se jen tak říká, je to SLOVNÍ OBRAT, není to žádné biologické označení, že bych snad já, nebo kdokoliv jiný, kdo tato označení používá (a používá je čas od času každý, dokonce i vy) nepovažoval takto označenou ženu za ženu.
                V mém podání to má rozlišit ženu, v mém vidění řekněme normální (ty mi mínusy v tom textu nedávají) od žen debilních (které mi mínusy v tom textu dávají).
                To specielně bylo napsáno proto, aby se ženy, které jsou mi zde nakloněny, necítily uraženy.
                A to ještě to bylo připravené pro efektní ritern, kdyby se ozval nějaký chlap, že mi dal mínus on, a byl to náhodou někdo, kdo mě tady leze krkem, tak bych ho obratem nazval „hysterkou“, případně rovnou teploušem-hysterikem.
                Ale fakt mě asi omínusovaly nějaké slepice, páč se nikdo neozval.

  5. K-k,. napsal:

    OT: Pane Bavore, mejlík s dotazem, resp. návrhem. Prosím o odpověď… 🙂

      • Joda napsal:

        Nesledoval jsem podrobně jednání poslanecké sněmovny v posledních dnech. Ale staly se tam dvě zajímavé věci :
        1. Kalousek navrhl zařadit na jednání bod „daňové úniky ministra financí“. A kupodivu poslanci odhlasovali tento bod hned na následujíí den. Museli pro návrh tedy hlasovat i někteří poslanci za socdem a za KDU.
        2. Druhý den poslanci odhlasovali, opět na návrh Kalouska, že Babiš musí do konce dubna podat vysvětlení. Pro tento návrh hlasovali všichni poslanci za KDU a asi i někteří za socdem.
        To ztratila ČSSD a KDU-ČSL veškerou soudnost? Spolčit se s Kalouskem! Já nehodnotím, je-li Babiš OK či NON OK. Ale, dle mého názoru, je spolčení s Kalouskem pro obě strany polibek smrti.

        • tata napsal:

          Divit se u politika že ztratil rozum,? to byl pokus o vtip,ale nesouhlasím s tímto………

          ….Já nehodnotím, je-li Babiš OK či NON OK. Ale, dle mého názoru, je spolčení s Kalouskem pro obě strany polibek smrti.

          A to je podle mě chyba…….jestli by ta kauza měla naký logický podklad,pravdu pak naopak KALOUS NEKALOUS……Já jsem vyloženě proti KALOUSKOVI ale když bych byl přesvedčen že má pravdu v něčem hlasoval bych sním.bOHUŽEL VĚTŠINOU JE ,JAK PÍŠETE politika nezajímá věc ale osoba co to navrhuje a to je špatné.To samé voliče by měla zajímat podstata.Na tuto aferu NEMÁM VYHRANĚNÝ NÁZOR.Nemyslím si že tam je vše čisté ,morálně určitě né.Nadruhou stranu pro politiky je to jen předvolební bič,vubec jim nejde o podstatu a dá se řici že nikdy nešlo.Bohužel ani BABIŠOVI.

  6. NavajaMM napsal:

    Pane Bavore, vďaka za podrobný prehľad, ešte sa budem vracať a teším sa aj na prípadné pokračovanie až do moderny.
    Ešte ako hnidopicha ma trklo, ako dlho to žil váš svätý Václav, keď založil rotundu sv. Víta r. 929 a dožil sa aj dobudovania katedrály r. 1929.

Komentáře nejsou povoleny.