CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU 4


Expanse spisovné češtiny od 14. do 16. století

VE STŘEDOVĚKU se stala ve slovanském světě kromě starší již církevní slovanštiny jedině čeština skutečně rozvinutým spisovným jazykem, vládnoucím dostatečnou zásobou speciálních prostředků pro své zvláštní úkoly jak umělecké, tak odborné. Již za vlády posledních Přemyslovců vyspěla ve vhodný nástroj básnického tvoření a nabyla jisté schopnosti pro právní formulaci. Za vlády Lucemburků pak dosahuje již skutečné virtuosity v mnohostranném uměleckém tvoření, dobře se uplatňuje i v próze náboženské a naukové, postupně si vytvářejíc příslušné odborné termíny, a formuje se v přesný jazyk, vhodný pro potřeby administrativně právní. V následujícím období husitském se pak rozšiřují značně vrstvy, které jsou nositeli spisovného jazyka.

Mocenské postavení českého státu za posledních Přemyslovců a za Lucemburků a spojený s ním kulturní rozmach českých zemí podporoval ovšem tento vnitřní růst spisovné češtiny. Úměrně s tímto mocenským postavením státu vzmáhá se také pole její působnosti do šíře, zabírajíc především celé vlastní území státní. Směrem k východu její prestiž dokonce stoupá: na Opavsku se stává všechno úřadování dříve českým než v Čechách a na Moravě a v letech 1420 – 30 jsou knihy opavské úplně české. Hranice českého státu se však v průběhu 13. a 14. století značně mění a dočasná moc posledních Přemyslovců je také občas překročuje. Béřeme-li za základ země koruny české, jak je ustálil Karel IV., vidíme, že čeština v nich přesahuje hranice etnické, slabě sice v Lužicích, kde hlouběji zasáhla teprve v době reformační, silně zato a hluboko v polském Horním Slezsku. Tam jsou sice české zápisy již v 13. století, ale působení češtiny tam bylo zesíleno zvláště připojením k zemím koruny české r. 1355.

Čeština v Horním Slezsku postupem doby na čas zastavuje germanisaci a v 15. století se stává jazykem písemného styku úředního i soukromého. Vůbec se Horní Slezsko polské stává výpadní branou pro působení české kultury a českého jazyka na polské prostředí. Avšak čeština překročila hranice zemí koruny české i ve funkci jazyka administrativně právního, ač této funkce nabývá doma poměrně pozdě: stává se v 15. století úředním jazykem i v polském území za oněmi hranicemi, zvláště na Zátorsku a Osvětimsku. O d 15. století se užívalo stále hojněji spisovné češtiny také v Uhrách, a to nejen na Slovensku, kde se od poloviny toho století stala čeština běžným jazykem listin, smluv a městských knih, nýbrž zčásti i v samém centru Uher, zvláště při dvoře krále Matyáše, vrstevníka a protivníka Jiřího z Poděbrad, jak to dosvědčuje jeho korespondence.

O kruh působnosti češtiny ve funkci administrativně právní byl však v uvedených oblastech předstižen časově i rozsahem působením češtiny náboženské a literární v úloze jak umělecké, tak odborně naukové. Toto působení zasáhlo celé Polsko a spisovný jazyk český v těchto svých funkcích i v úloze administrativně právní měl tam dokonce rozhodný vliv na vytváření spisovné polštiny a jejich prostředků a zčásti působil i na jazyky ruské, resp. na jejich spisovnou formu církevněslovanskou, do níž přímo i nepřímo pronikaly jazykové prostředky české v rámci unie polsko-litevské. K jižním Slovanům pronikala spisovná čeština v tomto období jen episodicky na konci 14. století a počátkem století 15., zanechávajíc stopy v církevněslovanském jazyku písemnictví charvátskohlaholského v překladech z české duchovní literatury.

Vliv českého prostředí na vytváření kulturních prostředků jazyka polského začal se již dávno před dobou, o které zde mluvíme, neboť začal v 10. století přijetím křesťanství v Polsku. Polská náboženská terminologie křesťanská byla s malými výjimkami přejata celá z Čech, ale značný podíl na ní má ještě staroslověnština české redakce, která se, jak bylo vyloženo již na jiném místě tohoto sborníku, v 10. a 11. století šířila z Čech. České působení na polskou terminologii náboženskou se však nikterak neomezilo na toto období církevněslovanské. Přešel do ní skoro i veškeren pozdější přínos český, staroslověnštině již cizí, jak ukazují polské názvy, jako adwent, byrzmowanie, dziekan, kacerz, kapla, kielich, klasztor, nieszpor, ofiara (stpol. též ofiera), pacierz, pielgrzym (poutník), proboszcz, przeor, szatan, žak, žalm, žaltarz; dziw, dziwny (zázračný), sbožny a j., vesměs shodné s příslušnými českými názvy, přejatými do češtiny z latiny nebo němčiny anebo v ní vzniklými; v staré češtině bylo též kelich, páteř (otčenáš), pelhřim (poutník), pře(v)or, šatan, divný s významem zázračný. Rovněž tak pozdější české přetváření názvů původem staroslověnských se v polštině projevuje týmž etymologickým přeskupováním jako v češtině. Tak je za stsl. blagosloviti pol. blogoslawič jako v češtině blahoslaviti (spojením se ,,sláva“ ) a za stsl. raz(d)řěšiti je v pol. rozgrzeszyč jako v č. rozhřěšiti spojením s grzech, hřiech.

Nepřestalo se však na pouhém vytvoření polské terminologie náboženské na podkladě českém, její souvislost s českým prostředím neustávala a v polštině se obrážejí i pozdější změny české terminologie.

Tak místo staršího pop nastupuje pro kněze slovo ksiądz podle užívání českého, v němž název kněz vytlačil starší slovo pop; rovněž nahrazování slova Hospodin pro Boha slovem Pán proniká do polštiny; vedle starších českých názvů tvořec, tvořitel, souvisících ještě s tradicí staroslověnskou, přešlo pak do polštiny nejen slovo stvořitel, ustálené pro pojem creator ve 14. století, ale dostal se do polštiny ještě i mnohem pozdější výraz tvůrce (pol. twórca). Do Polska pronikají v podobě, zřejmě napodobující české vzory, i názvy, charakteristické pro české reformní hnutí, jako šwiątokradztwo, šwiątokupstwo.

Avšak nejen náboženská terminologie polská byla pod vlivem českého prostředí dávno před působením literatury české. Do polštiny pronikaly z jazyka českého ještě před literárním působením češtiny také patrně již názvy z jiných oborů života kulturního a civilisačního, zvláště názvy týkající se života městského a rytířského, jako miasto pro urbs, civitas, pokoj, komora, komnata, mlyn, palac, pierz, barwa, pancerz, moždzierz, rycerz, koruna, rzysza (později rzesza), burda pod. Byla to sice převahou slova původu nečeského, ale přicházela do polštiny prostřednictvím českým. Náleží sem také již asi některé názvy právní a státní, které uvádím až v další souvislosti. Je vůbec těžko určovat, který název přešel do polštiny před koncem 14. století, ale přece někdy najdeme známky raného přejímání. Uvedli jsme výše na př. pol. pierz podle stč. peř, ale toto stč. peř bylo záhy, již v 14. století, nahrazováno v češtině formou pepř, která rovněž pak přešla do polštiny; slovo miasto v uvedeném významu je zase v nejrůznějších nejstarších polských památkách, tedy to bylo již zřejmě slovo v polštině vžité;

název biernia podle stč. berně můžeme konečně přímo klást do dob Kazimíra Velikého.

Přesněji lze stanovití předliterární vliv český na vlastních jménech. Tak z 13. stol. jsou doložena u Poláků česká jména, jako Dziwisz a Strachota, anebo české hláskové varianty jmen, jako Božuta, Dorzuta, Cieszuta, Siedluta vedle jejich polské formy s ę (Božęta atd.), od 12. stol. nalézáme tvar i Wladyslaw vedle polské formy Wlodislaw a pod. Stará jsou rovněž místní jména s českou podobou, jako Wratislawa.

Když na polský jazyk působilo již od 10. stol. nepřetržitě české jazykové prostředí terminologií některých oborů, je snadno pochopitelné, že mnohem silněji působil pak vyvinutý spisovný jazyk český, zvláště v době lucemburské a husitské. Jeho vliv šel ruku v ruce s mocným kulturním a politickým vlivem českým jak na polské Horní Slezsko, náležející od r. 1355 mezi země koruny české, tak s mocným kulturním působením Prahy na tehdejší Krakov. Kazimír Veliký se upřímně obdivuje činům Karla IV. a napodobí jej, zvláště po své návštěvě v Praze r. 1356: jako Karel IV. Nové město pražské zakládá u Krakova Kazimierz a uvádí do něho z Prahy augustiniány, napodobí Karlovy reformy v administrativě a v soudnictví a podle pražského vysokého učení se snaží založit studium generale v Krakově.

Pokračování této pražské orientace u dvora krakovského vidíme pak zvláště jasně za panování Jadwigy a jejího chotě Vladislava Jagella. Oba jsou v zřejmém spojení s kulturním střediskem pražským: r. 1390 povolávají do Kleparz u Krakova slovanské benediktiny ze známého slovanského kláštera v Emauzích na Novém městě pražském; královna Jadwiga zakládá r. 1397 v Praze kolej pro studenty z Litvy; na krakovskou universitu, kterou se podařilo Jagellovi obnoviti a rozšířiti, přichází mnoho profesorů, kteří dříve působili nebo studovali v Praze; je mezi nimi nejen krakovský rodák Matouš z Krakova, nýbrž také Jan Štěkna a jiní. Na dvoře Jagella i jeho choti jsou kněží z Čech častými a vítanými hosty: mnich Jeroným Pražský, jenž měl pak vynikající účast při pokřestění Litvy, je zpovědníkem a kazatelem Jagella, který vůbec má v oblibě České kněze; cisterciák Jan Štěkna, profesor pražského učení a kazatel betlémské kaple, je dvorním kaplanem Jadwiginým; jej spolu s Křížem, známým donátorem betlémské kaple, ustanovuje Jadwiga za prokurátory uvedené koleje v Praze. Jiný pražský učený theolog Heinrich z Bitterfelda dedikuje Jadwize své dílo. Je z toho vidět, že krakovský dvůr měl přímé styky s prohloubeným cítěním náboženským, které se tehdy v pražském prostředí rozvíjelo jako předchůdce českého reformního hnutí náboženského. Nesmíme zapomínat ani na to, že pražským vysokým učením procházelo mnoho Poláků. Není v této souvislosti jevem nahodilým, že první větší Zachovalá památka jazyka polského, žaltář  floriánský, byla psána v kladském klášteře Mons Mariae, založeném Arnoštem z Pardubic, který tam uvedl augustiniány z Roudnice: jejich klášter roudnický stejně jako pozdější jihočeské byly v Čechách důležitými středisky literárního a uměleckého snažení. S tímto klášterem kladským měli dobré osobní styky Jagello i Jadwiga a staropolský žaltář, vzniklý v něm zřejmě pod vlivem překladů českých, které zanechaly v polském tekstu stopy v četných bohemismech, byl psán patrně právě pro Jadwigu.

Není také nahodilé, že v latinské postile Jana Štěkny čteme polskou píseň o narození Páně Zdrów będž królu anielski, přeloženou z češtiny. Již tyto dva příklady mluví jasnou řečí o mocné opoře české literárních počátků polských. Připomeňme k tomu dále, že v polských knihovnách jsou z tehdejší doby latinské rukopisy pocházející z Čech a že se tehdy dostalo do Polska anebo i tam vzniklo dosti rukopisů českých. Tak ve vilenské knihovně krále Zikmunda byla česká bible a český překlad z Jana Zlatoústého, rukopisy královny Jadwigy uvedené Dlugoszem byly patrně spíše české než polské, později – r. 1519 – se v Polsku opisuje česká Kronika trojánská a dodnes polské knihovny obsahují české rukopisné bible, kázání, sbírky modliteb i veršované skladby české. V jednotlivých památkách jazyka a literatury polské vidíme nesčetné bohemismy. Mnoho z těchto památek je překladem, parafrází a někdy jen nedokonalým popolštěním českých vzorů. Vidíme také hojné a stálé bohemismy v postupně se rozvíjejícím spisovném jazyce polském. Z toho všeho je zřejmé, že pozdější přímá svědectví ze 16. století o přednosti, dávané češtině v Polsku, platí jistě i pro tuto dobu a že českou literaturu a český spisovný jazyk nikterak nevytlačily z oblíbenosti ani počátky tvoření v jazyce vlastním.

Probíráme-li bohemismy, které se stávají již tehdy takřka stálým a trvalým majetkem spisovné polštiny, vidíme, že z češtiny přejímala polština především odborné názvy kulturního a civilisačního života, kterých potřebovala pro úlohy spisovného jazyka. Jsou to názvy náboženské a theologické i jiné odborné (ze školství, lékařství, botaniky a j.), jako cielesieňstwo (tělesenstvo), dowód (argumentům), duchowieňstwo, nabožeňstwo, podstata (substantia), postawa (forma), sprawiedliwy, sprawiedliwošč, pokryciec a j. v oboru theologickém, bakalarz, mistrz, szkola ve školském životě, dále obecně kulturní termíny, jako

nižádný, obywatel, snažný, skutek, spolek, ustawiczny a j. Mnoho názvů právních a administrativních je původem českých, jako biernia, išciec, išcina, istota, istotny, komorník, list (dokument), nastojcie (z něhož později vznikla pol. interjekce niestocie, niestoty, niestety), odwiesč si§, odwód, oprawca a poprawca, pole (souboj), pokuta, poplatek, powód (žalobce), rzecznik, wložyč, wkladač (srov. stč. termíny: berně, jistec atd., komorník, list, nastojte, odvésti, odvod, oprávcě, popravcě, pole, pokuta, poplatek, póvod, řečník, vkládati, vložiti). Za doby husitské přibývají pak české názvy vojenské, jako haslo, hakownica, chorohewny, kus, pisczala, rucznica, tesaczek, walny a j. Z Čech přišlo i dosti názvů zeměpisných, jako Rakusy, Wideň, Uhry i Wuhry a j.

K speciálním prostředkům jazyka spisovného jakožto jazyka kulturního náleží i celý přejatý typ tvoření adjektiv, vystihující význam latinských adjektiv na -bilis, na př. czytelny, nieskazitelny, šmiertelny a pod., a spojky, jako příčinné poniewadž a vysvětlovači toczuž. Avšak spisovná tehdejší polština se počešťovala i tam, kde nešlo o novou zásobu jazykových prostředků; dávala Českou hláskovou podobu i domácím slovům polským. Užívá často českého h místo pol. g, jako hardy, haňba, hojny, u a a (e) místo polských nosovek, na př. husto, okrutny, smutek vedle gęsto, okrętny, smęrtek a skarady, masarz, szczescie a j., ’e místo pol. ’o nebo ’a, jako na př. v příčeštích trpných na ’en místo na ’on,jako zwolena, slawiena, dále dzielač, nadzielač a p., slabiky -ra-, -la- u vnitř slov místo pol. ro, lo, na př. straž, brana, wladač. Konečně stpol. literární formy stažené u přivlastňovacích zájmen, jako twego, twemu, jsou také jen bohemismy. Takové přizpůsobování polštiny k češtině odlišuje literární její formu i v samé polské zásobě slov a tvarů od jazyka lidového; užívá se proto těchto jevů jako znaků vyššího jazyka zvláště v tvoření básnickém.

Rozšíření češtiny v Polsku a její vliv na spisovnou polštinu pokračoval i v době humanismu a reformace v 16. stol.; podporovaly je společenská móda, knihtisk i pronikající reformace.

Výmluvným dokumentem toho, jak čeština byla tehdy v Polsku společenskou m ódou, jsou zvláště místa L. Górnického ve spisku Dworzanin polski z r. 1566, kde mluví o užívání češtiny v Polsku: „a časem druhý (Polák), ačkoli nebude v Čechách, i jedno že hranici Slezskou přejede, to již jináče nebude chtíti mluviti, jedno po česku, a čeština, ví to bůh, jaká bude. A jestli mu řekneš, aby svým jazykem mluvil: to povídá, že zapomněl anebo že mu se přirozený jazyk pravdivě hrubý vidí: . . . na konec i s tím na plac vyjede, že skoro každý v polském jazyku řečník českých slov užívá“ (cituji podle překladu Jungmannova), ale sám pak dále Górnicki doporučuje dvořenínu pro výmluvnost přejímati do polštiny česká slova: „Pravda to jest, kdyby slova polského nebylo na tu věc, kterou by Polák okřtíti měl, aneb v přetlumačení z jednoho jazyka na druhý potřeboval by cizího slova: netoliko nehaním, ale z tak podobného mluvě naší jazyka, jaký jest český, vzíti mu dovoluji. Takto podobně naši řečníci polští slavní činili – “ a dále „když dvořenínovi slov polských nestane, dobře učiní, že půjčí z českého jazyka rychleji než z druhých, a to proto, že již sám u nás jest vzácný a počítaný za nejčistší.“

Jasné doklady tohoto vypůjčování českých slov vidíme u tehdejších spisovatelů, na př. u nejvýznamnějšího autora oné doby, Mikuláše Reje z Nagíowic. Slova z češtiny přejatá jsou u něho především slova kulturní, jako dufač, dufanie, falesznik, faleszny, jeden každý, pochop (srv. stč. pochop = pochopení), pokryciec, pokrytość, pokrytstwo, pokus, pokusa, poruczenie, poruczeňstvo, przetwora (stč. přetvora = přetvoření), przypadek, skusič, šmiertelny, niešmiertelnosč, spolek, spoleczny, upelny, wzminka (stč. zmínka = připomenutí) a m. j., dále obecná slova konversačního jazyka, jako blesk, krotochwila, kulhač, litowač, put, zamutek a m. j. Slova taková se z valné části nevyskytují teprve u Reje, nýbrž jsou starší, jako zvláště všechny české termíny právní a vojenské, s nimiž se u něho setkáváme, a také nejsou na něho omezena. V tiscích z první poloviny 16. století se napořád setkáváme s bohemismy mezi základními slovy frazeologickými, jako hnet, leliki, szczeszcie, tahnač, žádny (nullus) a pod., nehledíme-li ani k obvyklé zásobě českých slov abstraktních a odborných.

Na př. v překladu spisku Erazma Rotterdamského o jazyku, tištěném r. 1542, nalézáme hnet, niemam zato, przywlaszczač, posledz, mienič a j.Reformace polská vidí pak nejen v české myšlence, nýbrž i v jejím jazykovém rouchu svůj vzor a vědomě se opírá ve výrazových svých prostředích o češtinu, jak to teoreticky formuluje na př. Jan Malecki ve své Obraně z r. 1547: „Nikdo nemůže svaté Písmo překládati do polštiny správně a přesně bez přispění češtiny a českých překladů Písma;. . . kdo nezná česky, nebude dobře mluvit po polsku; mohu ti uvésti mnoho latinských názvů, které žádný Polák správně a přesně polský nevyloží, ledaže umí česky, na př. pius, impius, beatus, benedictus, gloria, laus . . . “ A v literatuře tohoto hnutí setkáváme se nejednou s jazykem prostě smíšeným z češtiny a polštiny. Toto rozšíření češtiny v Polsku a její neustálé působení na jazyk domácí přestává teprve koncem 16. století a v 17. století vzalo ovšem za své. Český přínos tím však nebyl ze spisovné polštiny odstraněn, ten v ní zůstal podnes. Na první pohled jej prozrazuje v polské zásobě slovní české ,hť u řady

slov jako hardy, hojny a j., české ,u‘ místo polské nosovky ve slovech, jako smutek, smutný (v stpol. bylo ještě také smrtek, smetný), česká skupina-la-místo pol. –lo- ve slovech, jako wlasny, wladač a pod., přehlasované české ,ic místo polského ,u‘ ve slovech, jako litosč, litowač, zlitowač si? a j., přípona -tel a -teln y ve slovech, jako obywatel, šmiertelny a j. Do českého přínosu náleží i některá zcela běžná slova frazeologická, jako wnet místo staršího hnet a interjekční niestety, jež bylo vyloženo výše. Vůbec ze slov výše uvedených— nehledíme-li k dokladům z Reje a k části termínů právnických a vojenských — valná většina dosud v polštině žije. Ba stává se dokonce, díky nepřetržité tradici spisovné polštiny, že se v ní zachovalo podnes leckteré slovo staročeské, které v češtině samé zmizelo nebo změnilo význam, jako dowód (důkaz), išciec, odwód, pacierz, pielgrzym, pochop, postač (podoba), przypadek (případ) a j.

Šíření českého jazyka, literatury a kultury vůbec v Polsku, o němž jsme právě vykládali, nezasahovalo ovšem toliko vrstvu etnicky polskou, nýbrž od dob Jagellových, tedy již od samého konce 14. století, celý tehdy vzniklý polsko-litevský stát a pod mocný český vliv přímý i nepřímý se tak dostalo i ruské jeho osídlení. Postupným pak rozšiřováním polsko-litevského státu na území východoslovanské, jež vrcholí lubelskou unií r. 1569, kdy východní jeho hranicí se stává na čas území smolenské, černihovské, kijevské a Záporoží na Dněpru, roste i okruh, kam vliv český mohl snadno zasahovati.

Vliv český v těchto východních krajích byl posilován tím, že mezi nimi a Čechami existovaly také styky přímé. Již v 14. století se setkáváme na pražské universitě s několika jmény ruskými a naopak zase Češi přicházejí i do východních oblastí polsko-litevského státu. Působila tu i účast východních Slovanů na kulturním životě v Krakově samém. Příznivé pak podmínky právě pro jazykový a literární vliv český v těchto východních oblastech vytváří jednak neznalost latiny, jednak vzrůstající snaha vyrovnávati se se západními poměry kulturním i i sociálními (zvláště na př. vytvářením života městského). Dobré auspicie v samých počátcích tohoto vlivu dávají sympatie husitského hnutí k pravoslaví, proklamované zvláště za návštěvy přítele Husova Jeronýma Pražského v Polsku r. 1413, a úsilí získat příslušníka litevské dynastie za krále českého a obhájce kalicha. To obojí dochází odezvy v poslání Zikmunda Koributoviče do Prahy a ve vypravení vojenské pomoci právě za význačné účasti haličské šlechty.V celé této souvislosti nepřekvapuje, že nacházíme již ve století 14. a počátkem století 15. v západoruských a zvláště haličsko-volyňských právních dokumentech, psaných církevněslovanským jazykem místního zabarvení, právní formulace západoslovanské, v kterých, poněvadž jde o dobu, kdy v Polsku samém ještě latina neustupoval v administrativě polštině, lze patrně viděti přímý vliv český. Týká se to na př. termínů našimi) listomi) (1393), věnovali) (1398), ne vymenivają, menovanają (1433) a j.  Nepřekvapí, že František Skorina tiskne počátkem 16. století první své tisky běloruské v Praze, ani že při překladu biblického textu užívá bible české. Stejně je pochopitelné, že se dostaly české rukopisy a pak tisky do tehdejších ruských knihoven. Snadno si konečně vysvětlíme, proč máme v ruské literatuře několik překladů českých děl, pořízených snad i přímo z češtiny, jak podrobněji o tom všem v našem sborníku vykládá stať A. Florovského. Jako při nejstarších polských překladech z češtiny, tak jde i při těchto překladech ruských v některých případech jen o zcela povrchní jazykovou adaptaci českého originálu. Poruštění je tu po stránce hláskové a tvarové hlubší než obdobné popolšťování českých textů, neboť ruská církevní slovanština měla svou tradici i normu, ale neliší se od něho po stránce lexikální a syntaktické.

I když však necháváme stranou záplavu bohemismů v doslovných překladech, které se nerozšířily, vidíme, že vůbec v jazyce tehdejších památek západoruských a pak už i zřejmě ukrajinských se vyskýtají určitá slova původem česká dosti často. Jde celkem o přínos termínů z týchž oborů, z nichž česká slova byla rovněž přejata do polštiny. Jsou to názvy náboženské a theologické, jako dovod, duchovenstvo, nabožnyj, smertelnyj, sposob, spravedlivost, ustavičnyj, termíny právní, jako komorník, list (dokument), otpor, opravca, povod, právo, pravomočnyj, rečnik a j., slova týkající se života městského a civilisačních pojmů, jako komnata, město, mestečko, meščanin, obyvatel, zamok a j. Mezi tímto západním přínosem jsou také náboženské názvy původem latinské nebo německé jako kaplan, kelich, klaštor, křiž, križovati, žak a j., řada slov původu německého, jako groš, frimark, faleš, kuchnja, šelbma a j., ale i ta podle podoby zřejmě prošla českým prostředím. Zajímavou skupinku mezi nimi tvoří názvy karbanické, z češtiny tehdy přejaté do ruštiny.

Takovéto odborné názvy původem české mohly přecházeti na východ prostřednictvím polským a jistě již tehdy část jich šla touto cestou, jako později počátky písemnictví ukrajinského se spoustou polonismů přejímají i bohemismy a na př. s citáty skoro doslovnými z polského textu biblického přejímají někde vlastně znění české. Ale doslovné překlady z češtiny s pouhou povrchní adaptací jazykovou a přímé překlady z češtiny, vůbec i přímé patrně působení české právní formulace činí pravděpodobným, že šlo často o přejímání bezprostřední. Takové přejímání dosvědčuje také skutečnost, že některá taková slova si zachovala český přízvuk na slabice první a nikoli polský, který by byl na slabice předposlední, jako ‘nabožnyj, ‚komnata. Je zcela možné a při mocenském postavení, jaké čeština v celém tehdejším polsko-litevském státě měla, i pochopitelné, že na východ mohli Češtinu přinášet přímo i Poláci sami. Západnictví Kijeva a přechodná obliba polských mravů i v Moskvě v století 17. pomáhaly šíři ti tento přínos i v ruštině vůbec.

Mnoho těchto slov časem zaniklo, ale některá zůstala jako trvalý přínos dodnes i ve spisovné ruštině, jako duchovenstvo, mestečko, meščanin, nabožnyj, obyvatel’, právo, pravomočnyj, smertepnyj, sposob, spravedlivost Mnoho z nich zdomácnělo jen v ukrajinisujících památkách církevněslovanských a odtud pak přešlo do ukrajinštiny, jako misto, list, palac, rečnik, statečnyj, supir, šybenyča a j.

Období reformace v 16. století, které, jak jsme již doložili, podporovalo a zvyšovalo český přínos i v Polsku, poskytlo češtině, jako významnému jazyku této myšlenky náboženské ve světě slovanském nové pole působnosti. Propagace náboženská potřebovala k svým účelům domácího jazyka i tam, kde dosud národního jazyka spisovného nebylo, a tak od poloviny 16. století vznikají nečetné památky lužickosrbské, vesměs náboženské, na jejichž jazyk měla značný vliv čeština. V nejstarší památce z nich, v překladu evangelia z r. 1548, je vliv ten snad nejrozsáhlejší. Jsou v něm nejen přejatá slova česká, která později v lužickosrbských památkách mizejí, jako almožna, križowaš se, mramor, nebo, neb, pancéř, pogan, smilowaš, spólka, sprawa, sprawowas atd., nýbrž vyskýtají se tam i slova, zachovávající českou podobu hláskovou, ač m nohdy jde o slova, která patrně měla domácí ekvivalent, jako hospoda, hospodař, hňew s h místo g, roztrhla, prwny, ňepoškwrňena se slabičným českým r místo lužickosrbského ar nebo er, libilo se místo lu- a pod. I když v ostatních náboženských písemných památkách lužickosrbských není bohemismů již tolik, přece se podstatná část jejich náboženské terminologie shoduje s terminologií českou. Ukazují to slova, která se v ní dosud udržela, jako (uvádím je ve formě hornolužické) jandžel, japoštol, biskop, djabol, djas, duch, duša, duchowny, hody, křest, křiž, mnich, modlič so, modlitwa, nadžeja, pop, spowjedž, twórc, stworičel, zbóžny, žohnowač (v evang. z r. 1548 žegnowaš) a j.

Nebyla však lužickosrbská terminologie náboženská přejata z češtiny celá. Jsou v ní také názvy přejaté přím o z němčiny, jako prědowač (z něm. predigen, kázati), klóštr (z něm. Kloster), nebo z německých názvů přeložené, jako wodač (podle něm. vergeben, odpouštěti), spytowanje (podle něm. Versuchung, pokušení). Poslední dva kalky vyskýtají se shodně v nejstarším dolnolužickém i hornolužickém tekstu Otčenáše a ukazují tak zřetelně, že ani nelze mluvit o hromadném přejímání náboženské terminologie lužickosrbské z češtiny, ani nelze část českého původu jako celek posunovati do minulosti před vznik památek písemných, třebaže jednotlivé základní názvy byly patrně přejaty z češtiny již dříve; tak djabol, djas, modlitwa svědčí svou formou alespoň pro století 15. a slovo pop pro kněze pro dobu ještě starší. Z jiných oborů lze upozorniti na bohemismus kral, doložený již v nejstarším zápise v jazyce lužicko-srbském, v přísaze budyšínské z 15. století, dále jsou z češtiny slova mandžel, pan, dolnolužické ned (z čes. hned) a j. Jde tu o pochopitelné pronikání základních slov právních a nejběžnějších slov konversačních. O hlubší vliv v jiném oboru než náboženském nemohlo jít prostě proto, že se lužické srbštiny v oné době ve veřejném životě užívalo jen v kostele; i v písemnictví pronikla čeština jen do lužického písemnictví náboženského. Vliv tak pronikavý jako na východě nemohla tu čeština mít, protože v oblasti lužické nebyly dány podmínky pro vytvoření domácího jazyka spisovného.

Jiným směrem zasáhl vliv jazyka českého jedině za vrcholného rozkvětu doby Lucemburků a následujícího období husitského, a to na jih do písemnictví charvátskohlaholského. V něm se setkáváme koncem 14. a počátkem 15. století s českými názvy hlavně náboženskými a obecně kulturními a i s jinými bohemismy. Udržel se v tom to písemnictví i mimo vlastní překlady jedině snad typ tvoření adjektiv na -teljan, jako neizglagoliteljan, nemjeniteljan inaestimabilis, neispitateljan inscrutabilis, neisledovateljan investigabilis a pod.; starý církevněslovanský typ tvoření s významem aktivním, vzniklý zadjektivisováním jmen činitelských na -telҍ (jako spasitelҍnҍ) změnil tu svůj význam v pasivní s odstínem možnosti, rovný českým adjektivům na -telný a latinským na -bilis. Není ovšem vyloučeno, že další podrobné bádání o jazyce charvátskohlaholských památek oné doby vynese na světlo rozšíření i bohemismů jiných.

Konečně válečné vzepětí českého národa za doby husitské, kterému se obdivovala a kterého se bála celá západní Evropa, způsobilo, že řada typických vojenských názvů husitského válečnictví prošla rychle Evropou. Proto se setkáváme v různých západních i východních evropských jazycích s českými názvy, jako píšťala, houfnice, tarasnice, hradba vozová, ztracenci a pod., buď jako se slovy přejatými anebo s jejich překlady. Našli bychom v období 14. až 16. století i řadu jednotlivých slov českých přejatých u našich sousedů, především Němců, ale nám zde nejde o takový roztroušený vliv prostě jazykový, nýbrž o vliv souvislé skupiny jazykových prostředků, nesený expansí určité myšlenkové nebo technické struktury.

Konstatovali jsme již na samém začátku, že ve středověku byla ve světě slovanském jedině čeština kromě starší církevní slovanštiny, rovněž v počátcích spjaté s naším územím, skutečně rozvinutým jazykem spisovným. A speciální prostředky této své funkce, zvláště slova, zachycující abstraktní formulace tehdejší filosofie, čeština sdělila s ostatním slovanským světem. Po církevní slovanštině, která dala většině slovanských jazyků spisovných základní slovník kulturních slov, poskytla světu slovanskému další přínos kulturních slov středověká a humanistická čeština.

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

51 reakcí na CO DALY NAŠE ZEMĚ EVROPĚ A LIDSTVU 4

  1. NavajaMM napsal:

    Veľmi zaujímavé čítanie, vďaka.

  2. blbíš napsal:

    omlouvám se, nemohu si pomoci, ale zdejší titulní články, s kterýma si dávají přátelé takovou práci, vždycky přebijí výroky, o kterých si stále myslím, že to musí bejt sranda! Protože tohle přece nemůže říci ve střízlivým stavu ani absolvent Karlovy university v Praze – sociální antropolog i kdyby měl 10 červenejch diplomů:

    „A já si myslím, že lidé, kteří se ucházejí o politické posty, by měli zveřejnit stav svých jater,“ myslí si Michal Horáček.“.
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Horacek-videl-tiskovou-konferenci-Zemana-a-utoci-Tohle-mi-nestaci-478996

    To je jako třeba chtít od Franklina D. Roosevelta, aby ukázal rentgenový snímky jeho obrnou znetvořených nohou, který, jak kolikrát dokázal, k výkonu funkce „ani“ nepotřeboval. A jestli pan Mgr. Horáček, Ph.D. má něco proti Zemanově hlavě, brzlíku, játrům, ledvinám, či třeba pinďourovi, není nic snazšího, než jeho slabiny využít ve férovým klání o prezidentskou sesli a sestřelit ho.

    Vono zřejmě tomu valchařovi už úplně jeblo za současnýho hrábnutí. Vůbec se nedivím Zemanovi, že během kampaně je nechá dusit ve vlastní šťávě, aniž by se s nima špinil v nějaký (jemu nedůstojný) diskusi plný okopávání kotníků vod trpaslíků za současnýho Moravcova skákání do řeči. Dobře se rozhodl, to mu chválím, protože ti protikandidáti se vodrovnaj úplně sami a to s naprostým přehledem.
    P.S.
    Musím si poslechnout jeho současný texty, jestli i tam zaznamenám takovej sešup.

    • blbíš napsal:

      Moravcovo

    • jaa napsal:

      🙂 víte jaký to pro něj musel být šok – když zjistil , že je VLASTNĚ POD ÚROVNÍ – JOO

    • cobolik pacholik napsal:

      hele ty,co si nejak pomiesal MDZ so slivovicou,vies co je na tom vsetkom dobre,ze taky chytry kartar horacek,nema kus gazdovskeho rozumu,jak nejaky zjadac gothaju bo mu kapka na karburator a myli si,ze lepsi jebak,bezec na sto metrov a pije len vyberavy alkohol a zerie bio a hlavne vsetku mudrost sveta zozral aj s bagancamy,bo sa opicia po tej jebanej amerike,ale v amerike kandidat da svoju zdravotnu prehliadku verejne na kuker,ale ani vo sne by ho nenapadlo,aby svojho protivnika len naznakom nacrtnul,ze musi mat okuliare,bo chujovo vidi,uz by mohol balit nadobicko,kto mu radi neviem,ale jakych kokotov manazerov a poradcov ma,sam bude za kokota,bo na atlas som videl,ze ked oznamil kandidaturu pijak zeman,hned dali fotky s nejakymi aktivistamy proti imigracii,ze maju pren 3 podpisy,kurva jaky to debilkovia ja casom tiez debil,ale nestacilo im,jak skoncil kharel s knirkem?oni kurva nevedia,ze nevolia kurvy v parlamente,ale radova holota a jak pisal don vitta,co vari a upratuje(co kurva to obdivujem) zase ta ceska luza ,co ma volebne pravo zvoli zemana naspat,bo samy sa tomu mohutne pricinia,najlepsie by bolo,zrusit ten skurveny parlament,dat len dozorciu radu z kazdeho kraju ceska jeden holotnik,ktoreho tiez priamo zvoli holota,ktory by kontrolovali prezidenta a robili by spolu zakony a politiku,bo vojenku chuntu,keby tam viedol hot boy pavel,to by docista islo cesko do kytek,ale uz taky slachta to myslim,by vela chodilo posratych po pepikove,jeden chuj,kto bude prezident v cesku,hlavne je,ze voli ta radova holota,bo spravnym za boha toto nepasuje a este ked ten v kimone z moravy,bude mal mocne procenta,to sa poseru z tej ceskej luzy a kurvy nevedia,ze preco nejaka pidi strana ci sikmooky ma velke sance,bo nemaju sebereflexiu a pritom dristaju,jaky len oni chytry a urceny bohom na tu pracu pre cesko,bo ked bude z tej prace vyjebany,to budu kibicovat,ze nespravodlive,ze cesky obcan buran,ale kokot nekukne na seba,ze PROC?

    • vittta napsal:

      Ještě tam je někde takové video, kde Horáček s partou nějakých mentálů, kteří mají cosi společného s byznysem, mele sračky a ti mentošové volají „sláva“!
      Horáček sice vykřikoval, že není žádný antizeman, ale bojovník za české občanstvo, ale jako z každého obyčejného ču…pardon, ouda, se z něj vyklubal jen okopávač zemanových kotníků .
      Na nic jiného se nezmůže ani on, ani jeho dementní parta poradců, a tak bude celá kampaň páně Horáčka spočívat na tom, jak je Zeman po všech stránkách špatný, a vskutku jen ti největší degeni zahrnou do svého „boje“ zdravotní stav Pana prezidenta a jeho věk, což se v kampani určitě objeví…..

  3. cobolik pacholik napsal:

    co bude s ceskym jazykom tak za 200 rokov,myslim,ze keby som vstal z mrvych,len by som pocul to preskurvene slovo wow.

  4. vonrammstein napsal:

    Tohle je naprosto perfektní pasáž. Už jsem ji přeposlal přátelům do Polska. Oni o tom samozřejmě rámcově vědí, ale do takových podrobností jsme se v debatách nikdy nedostali.

    • cobolik pacholik napsal:

      hele AFB pan mluvi po polsku,bo ja sa pochvalim este aj citam,ale jak buran zo sarisa.to ja sa bez problemu naucil.

      • Hudec napsal:

        Tak to už jsme tři. Já nemluvím, jen polsky čtu….

        • brtnikvbrlohu napsal:

          Proše pana – po polski rozumjem ba pisat neumjem, a rozumím i „po našomu“ 🙂

          • cobolik pacholik napsal:

            co je po nasomu,to zo zemplina,bo jebany saris po nasemu,my hvarime,zemplin hutori,rusnaci bisiduju a madari no igen.

            • cobolik pacholik napsal:

              este vysne ruzbachy to docista som nerozumel goralsky ci lendak a rychlo jak kurva,bo na tom zasrananom vychode to naisto zmes nareci,neviem jak slepy spisaci,tam tiez maju svoje to nedaleko od nas cez parsivu,jaky oni vkurveny,ked sa im povie slepy spisaci,tam vsade kazdy na kazdeho ma konare presov,vranare kosice,ked kosice hrali v presove vsetky gumy a okna vyjebane PO znacka v KE na vlas podobne ja isiel na fotbal bo sa piva najebem,ale kopa to pojebany docista,malem sa vrazdilo,radsej som pil v drevnaku v sabinove taky pajzel kurva,kde muchy v zachode nelietali,bo by umreli,jak tam oci stipalo,kurva v lete pokukam ,len to kupalisko mi hlavu prebija 4 eura a neviem kolko na krater do ruzbach a najlepsie dochodkare z pepikova odporucam,mineralne pramene okolo hurbanova neviem jak sa to vola dokladne,to kurva som vyskusal a mlady som bol,jak ta voda pomaha na klby a organizmus,to naozaj robi ta voda a smrdi jak kurva,co je na pizdu,ze kdekolvek pepik pride do cobolova rozumia ho a on ked inteligentny bude rozumiet tiez,ale okolo feferonskej hranice to nijaky slovan sa nedorozumie,co ma vkurvia,bo keby som bol v hungary tam sa vobec nad tym nezastavim,ale v cobolove to by som demokraticky zajebal,ze nerozumie nasich.hoci v praglu som kupoval paraganom kyticku a ceska holka z vietnamu cobolsky barz nerozumela a bezdomovci v praglu oklo hlavniho nadrazi to jedny z najinteligetnejsich pepikov s tymy som jebal sarisky,asi hovno rozumeli,ale fajcili so mnou marlboro a to vis vole,ze rozumim,bo bieda ho nauci sa vynajst,kurva toto ma tam uderilo,ty bezdomovci,vidno za pijaci,alebo to vyberanie kontajnerov na vychode vacsinou cigani,to najnovsi heritage tej demokracie,bo za komuny ja cigana v kontajneri nevidel a bieleho to nemalo pomyslenia,kurva tolko bananov mame,ze tak volne mozno rabovat kontajnery a odpadky.

        • strejda napsal:

          Také čtu. Bývaly to časopisy Morze, Skrzydlata polska, Dookolo świata, a další. Papír pramizerný i na československé poměry, ale rozhled mnohem širší. Z knížek tak Leonida Teligu, toho jachtaře a knížky o železnicích.

          • cobolik pacholik napsal:

            ja pierdole to slicna grupa mluviacich po polsku.

  5. cobolik pacholik napsal:

    a este sa pochvalim,ked som pred 16 rokmi v polkom obchode kupoval casopisy,cesky,slovensky a polsky a pani na mna kukala a jebla a pan rozumie co cita a z kazdeho som jej precital,cosa cudovala,ale povedal som jej,ze to jednoduche jak svina,sak ja cechoslovak zo slavic nation a polsky to nie je ucit sa jazyk urdu.vlastne co sa chvalim kurva slovanske jazyky to najlahsie do naucenia,nie na universty vykladat,ale do normalnej konverzacie to sa tu v tej riti clovek automaticky nauci,bo ja nie IT specialista,ale lopatak.

    • vonrammstein napsal:

      Přesně tak. Hovorová polština není těžká. Je to hodně příbuznej jazyk. Občas chybí slovo, ale dá se to okecat pomocí synonym nebo holt sáhneš do jinýho jazyka. Oni dost rozuměj německy, anglicky i rusky. Čtení víceméně taky zvládám, mám doma pár knížek v polštině, rozumím tak ze dvou třetin. Psát bych nezvládl.

  6. blbíš napsal:

    a víte, v čem mě Zeman a spol. už dlouhou dobu naopak moc štve, přátelé?
    Jak proti tý pátý koloně (kterou na tiskovce reprezentovali novináři), používá furt neúčinný, zbytečný a někdy i slaboduchý bonmoty, kterýma sice cupuje ty přiblblý otázky a dosahuje okamžitá vítězství, ale ve skutečnosti kolem našich dětí (školství, kultura, média, kroužky,…) je v tichosti utahována mnohem nebezpečnější a devastující smyčka tý pátý kolony, která pomalu a jistě dusí naší budoucnost! Staříci jako Zeman bohužel pozdě prozří a pozdě budou litovat, že když měli moc a sílu, že nesekali hlavy těm deprivantům vod těch pátejch kolon! Zeman a spol. s tím vlastně nic nedělá, nesjednocuje síly na naší straně a nedrtí je pomocí jím zašikovaných stran v parlamentu. Nechává/nechávají pátou kolonu spokojeně a blahobytně žít a to je, přátelé, moc špatný, moc špatný, protože nám to zlomí vaz! Copak je normální, že může být oficiálně z našich daní dotovaná taková sebranka, jakou reprezentují ty lidský ziskovky, jako třeba kolem toho Jandy a spol.?
    P.S.
    Trumpa to sekání hlav mimochodem taky čeká, tedy pokud nechce rovnou zhynout!

    • blbíš napsal:

      sešikovaných

    • cobolik pacholik napsal:

      napis tam,nech jak prezident precita tvoju poziadavku,ja napisal na kancelariu toho cobolskeho jebaneho prezidenta,ze komu prisahal vernost,holote,ci nejakej kurve politickej,ze neposiel ruskej holote kvietok polozit aj do polandu som napisal,ze jak si kurva dovolili,ze rusku holotu nepozvali,aj zidkom do tel aviv som napisal,aj do danska, z cobolova mi odopovedali,ze na taky ton listu nie su povinny odpovedat,tak som ich rovno poslal do pice a z danska mi napisali s tymy ich slovami na o 2 bodky,musel som dat do prekladaca,polacky napisali,ze odpisu neskor a uz sa neovzavali a zidky z chazarova,ze beru na vedomie,jedine denmark napisal slusne bo aj ja slusne napisal a ostatny to tak diplomaticky,jak sa u nas povie trochu ma pojeb a trochu ma pusti,napis na kancelariu,nech prezident sa odvola na svojho volica,bo volic boh tam a nie nejaka skurvena 5 kolona,kurva to tvoja zem to tvoji dedovia budovali,ty zodopovedny za svoju holotu,zobr pol litra slivovice a pis,nehanbi sa to nie tvoje pravo to tvoja povinnost jasny?

      • cobolik pacholik napsal:

        ja preklepy uz neopravujem jak ty,ja nie som vobec dobry v pisani,nie som slusny vo vyjadovani,bo proc?bo som spodek a co je spodek?

        • Hudec napsal:

          Co je spodek nevím, ale vím co není. Není svršek, česky zvaný filek… 🙂

          • NavajaMM napsal:

            Čobolík naráža na Balíček karet 🙂

          • Bavor V. napsal:

            Něco jako: Trylek, filek, král a eso?

            • NavajaMM napsal:

              aha, toto som nepoznal (nevedel som, čo je filek)…

            • cobolik pacholik napsal:

              jasne,ze spodek u mna dabel a na jebanom vychode niznik,vysnik,kral,tuz,ci eso a filek?hrali sme fila,to ten vysnik prebijal vsetko zvany cesky filek a jak hovniari sme hrali karty,jakeho mas fila, a este kulovy najslabsi ,potom cerveny,zeleny a tak zalud najvyzsi a masne karty X a eso na tie mastne sa hralo, a len styria a co oproti sebe dvoja na dvoch,to sa hralo vsade,v autobusoch vo vlakoch,ked sa islo z roboty,ci do roboty a nikdy som neidel hrat v robote,ci v krcme,ked sa islo z roboty,to cisto hra pri ceste do a z roboty,to bolo rozsirene jak svina,vsade okolo torysy a sledoval som jak hraju,jak prezivaju,kdekolvek v hovijakom dopravnom prostriedku hromadnej dopravy,neviem,ako teraz,ale asi malo,bo sa popravilo,kazdy ma auto.

      • vonrammstein napsal:

        Překvapuješ!

    • blbíš napsal:

      … tu postupující devastaci školství vidím jako moji nejhorší prohru po plyšáku, nikdy to nevydýchám!

  7. cobolik pacholik napsal:

    je pravda,ze polsky jazyk a rusky maju dost podobnych slov,cesky tiez,ale uz upravenych okrem listopad na vychode je najviac pouzivane slovo kurva,bo kokot polacky nevedia,povedia kutas a chuj a kurva to 3 najcastjesie slova v polskej reci vo vychodniarskej jak by smet,co u pepikov uz ina klasa tam vole,nie kurva,ale devka,nie kokot,ale vocas,cesi nepovedia jebat,co slovaci,rusi poliaci to bite slovo,pepici prcaj,sukaj co aspon pre mna znalca a uzivatela nadavok take jemnesjie,proste take nie hrube,take jemnejsie,nie jak my a pritom polacky a cobolici to svate narody,ale bohovat a preklinat to ich malokto prebije a cech zase nie,di do prdele,jses votravnej vole,necipiskuj tady,vodpejskni pricom hned prelozim chod do pice,si pojebany,nezjebuj sa tu odjeb sa,no nie,ked kukate na to,ja som vam vlastne podal expertny pohlad jak sa kurva v tom orientovat,ked tak na to kukam,co som tu zahlasil,moji blizky povedia,po cesky by znelo jses sasek pocmaranje a nevychovany hovado,po mojom si kokot a pojebany chuj.

    • blbíš napsal:

      i tak by se to, čobole, dalo shrnout 😀

      ale já Bavorovým výživným článkem dostal konečně odpověď na otázku, kterou jsem si vždycky dával, když jsem potkal nějakýho Moraváka, že ti kluci a holky moravský oproti zbytku Česka vlastně mluví i hovorově docela spisovně! Zejtra si to budu muset přečíst znovu, je to hutná síla, o který jsem neměl ani tušení, Bavore dík!

    • vonrammstein napsal:

      Povedená analýza. Jako milovník vulgarismů můžu jenom podepsat.

  8. cobolik pacholik napsal:

    moravak ma moravsky pas,ci cesky pas?moravak ma napisane v pase prislusnost moravska,ci ceska?ja nenavidim toto delenie,ja odkedy zijem som jebany vychodnar,materinska rec sarisky,toto vo mne zabite,ale pozor pratele,mam pasport,kde pise prislusnost ceskoslovenska,narodnost slovenska,je pravda,ze som uvareny na sarisi, ani jednou recou oficialne uznavanou som nebol matkou uceny,ze mam narodnost slovensku to beriem tak,ze v tej casti republiky som sa narodil,ale slovensky mojou rodnou recou nebol ani nahodou,nie toboz cesky,ale kde ma zacali krmit som zistil ostatne smaky jak som rastol toho kraju,bo prirodzene,ze som sa vyvyjal a jak som spoznal blzisie cechov fyzicky,bo teoreticky to ja cesky cital v 7 roku zivota a potom sa utvrdzoval,ze to kraj nie len jebany vychod,a v riti len utvrdil medzi tou zmesou nacii a hlavne uz jak sa reich spojil a my rozdelili uz vtedy som mal brouka,oni volke do kopy a my od seba a tam tiez v tom reichu je nareci,bo som sluchal nemcov a kurva nedristali rovnako,potom v riti uz len zabil klinec cely,ze ja jebany vychodniar,narodnosti slovenskej,ale nad tym je boh a to prislusnost a ta je jasna,nebudem opakovat,bo toto nase jak napisat robenie sa,ja ten,henten onen,za toto by som zajebal,bo som zistil letom zivotom a na vlastne oci vidim tu,ze to len dobre pre vsetku tu holotu tam,ci chodsku,ci cesku,ci slezku,ci moravsku,ci tu jebanu vychodniarsku,ktora namiesana rusinmi,madarmi,lemkami,ze nad to vsetko je ich spolocna zem zvana vlast,bo samy budu hovno jednotlivo,ja kurva nijaky svatopluk,ani cyril s metodom,ani husak,benes a havel dokopy,ja tak zistil v skole zivota a nevyvrati ani vybuch vsetkeho jaderneho arzenalu sveta na par veci v zivote som prisahal nemyslim sluzbu vlasti v lidove armade,ale na tu prislusnot som neprisahal a este mi bola demokratickou kurvou vyjebanou zobrata na tu nemusim ani prisahat s tou zijem to so mnou,viem chujovo vyzneje moze niekto podumat od kokota,co v druhom kraji zije,ale ja svoju prislusnot a hlavne zodpovednost k svojim predkom nezradil,ja republiku nerozdelil,ja nezabudol na nasich jak zabudli ony,ja s tym bez prestania zijem a nenavidim tie systemy,na obidvoch stranach moravy,ze zradili nasich,ich zioty,pot a krv proste sa na to vyjebali,ze mam pojebane povedat mi do oci,ze chujovinu pisem,vy ste sa niekedy zamysleli nad vasimy predkami,nemyslim len cisto vasou rodinou,bo vase burakovo,ci len mesto samo be ostatnych buranov nebude nic,dobre bo som v tranze asi a najebal som tu prispevkov jak na sjezdu strany.

  9. NavajaMM napsal:

    Je to tak, ako vyššie popísal Čobolík. Naši predkovia tiež nevnímali češtinu, slovenčinu, poľštinu a ruštinu ako úplne cudzie jazyky, veď sme sa dokázali dohovoriť. To až tie štátne hranice všetko zblbli.
    My sme nesmierne hrdí na EÚ, ako zrušila štátne hranice. Lenže tento spôsob štátnych hraníc s ostnatými drôtmi a železnou oponou, to je pomerne nedávna záležitosť. V dobe, ktorú popisuje článok, prakticky žiadne „štátne hranice“ v našom zmysle neexistovali. Hranica bolo široké pásmo, ktoré navyše v čase „dýchalo“. Dokumentujú to spišské mestá v Čobolíkove, ktoré takým podivným spôsobom patrili čiastočne do Poľska a čiastočne do Uhorska. Ten plot po hranici by vtedy nikto nenatiahol, ani keby veľmi chcel.

  10. lacogroessling napsal:

    V roce 2013 se konala výroční výstava 400 let od posledního revidovaného vydání Bible kralické, jednodílné v prostorách Národní knihovny v Klementinu. Výstava se kromě Kraličky zabývala celou historií staroslověnských a českých překladů bible.
    Psal jsem tehdy, že na výstavě je uvedeno, že první překlad do středověké češtiny byl teprve třetím překladem Bible z latiny do národního jazyka na světě, Bible leskovecko-drážďanská 1360 ( před češtinou byla Bible dříve přeložena pouze do francouzštiny a italštiny ). A konečně, také překlad z latiny do němčiny byl poprvé výpravně proveden v Praze na dvoře Václava IV., i když na právě probíhající výstavě se dozvíme, že prý nedávno byla formulována dosud nepotvrzená hypotéza, že třetím jazykem překladu nebyla v Evropě čeština, ale němčina, kdesi v Podunají. To mi ale připadá jako opsané z Cimrmana. Pamatujete si onu větu patentového úředníka, „Teď tu byl, před pár minutami.“.
    Všechny překlady do češtiny před Kraličkou byly pořízeny z latinské Vulgáty. Bible kralická ale ze vzorů původních, z aramejštiny, řečtiny a hebrejštiny. Byl to organizační a kulturní počin na svou dobu nebývalý a stojí za to si přečíst jeho historii, včetně promyšlené výchovy budoucích překladatelů Jednotou bratrskou na univerzitách v Evropě.
    Byly doby, kdy naši vzdělanci hráli první housle ve světovém orchestru, dnes jenom fidlají a to ještě falešně.

    • lacogroessling napsal:

      Ještě jsem našel v německé Wiki o německém překladu bible toto:
      Die älteste überlieferte Übersetzung des Neuen Testaments ins Deutsche ist eine Augsburger Pergamenthandschrift von 1350. Mit der in Prag entstandenen so genannten Wenzelsbibel gab es Ende des 14. Jahrhunderts auch eine handschriftliche Übersetzung des Alten Testaments, allerdings ohne die Kleinen Propheten.
      Takže prý byli Němci o 10 let rychlejší než Češi.
      Ale ne už Angličané, Španělé, Potugalci, Nizozemci, Vlámové … atd. atd.
      Klobouk dolů!

    • hans napsal:

      první překlad do středověké češtiny byl teprve třetím překladem Bible z latiny do národního jazyka na světě

      He, he, když chci najít důvod pro sebechválu, tak hledám až ji najdu: omezím překlady na „z latiny“. Normální národy totiž překládaly dávno před Čechy, jenže z originálu, takže je nebudeme počítat, že.

      • lacogroessling napsal:

        Hans,
        které „normální národy“ přeložily bibli z originálních jazyků před Čechy před rokem 1360? A ve kterých letech to bylo? Poučte mne! Stačí ty největší:
        Němci v roce
        Angličané v roce
        Francouzi v roce
        Italové v roce
        Španělé v roce
        Švédové v roce
        Portugalci v roce
        Irové v roce
        Latinská Vulgáta byla ve středověku katolickou církví jediným uznaným oficiálním textem bible.
        Myslím, že si jen tak plácáte nesmysly přes pysky. Češi byli prostě třetí, možná čtvrtí v tehdejším světě. I vám Němcům bibli přeložil Václav IV. v Praze.

      • blbíš napsal:

        hanzi, co si asi tak mám představit pod pojmem:
        Normální národy?

        • lacogroessling napsal:

          Já bych tipoval, že Hans nosí krátké kožené kalhoty s kšandami a padacím mostem doplněné ponožkami vzor gipsen haxen. To mu zabraňuje znát fakta, takže co jsou normální národy, které jako první kulturní překládaly do svých rodných jazyků bibli, se od něj nedozvíte.
          Ale stačí se podívat na celkem dobře zpracované heslo v anglické Wikipedii Bible Translations, abyste se dozvěděl, že těmi prvními národy v jejichž jazycích byl Starý a Nový zákon napsán a poté i z původních 3 biblických jazyků (řečtina, aramejština a hebrejština) dále překládány jsou k překvapení soukmenovců v kožených kalhotách národy východní. A sice Židé, Řekové, Syřané, Gruzínci, Aramejci, Koptové, Nubijci a Etiopejci. Možná i proto guru všech gipsen haxen Áda nenáviděl křesťany.
          Po této prvotní etapě následovala etapa středověká patřící především latinské Vulgátě, která vznikla v 5. století.
          Ve Wiki se píše tato důležitá kapitolka týkající se překladů do francouzštiny (pozdní 13. st.), češtiny 1360, angličtiny 1383, maďarštiny z bible husitské 1450 a katalánštiny 1478.

          The complete Bible was translated into Old French in the late 13th century. Parts of this translation were included in editions of the popular Bible historiale, and there is no evidence of this translation being suppressed by the Church.[11] The entire Bible was translated into Czech around 1360.

          The most notable Middle English Bible translation, Wycliffe’s Bible (1383), based on the Vulgate, was banned by the Oxford Synod in 1408. A Hungarian Hussite Bible appeared in the mid 15th century, and in 1478, a Catalan translation in the dialect of Valencia.

          Věru není se zač stydět.

          • lacogroessling napsal:

            No a ze středu jednoho kulturního národa kromě překladu z roku 1360 vzešel překlad Biblí kralické. Tu sice katolická církev neuznala, ba velmi se po jejich výtiscích v době protireformace pídila a pálila jí, nicméně ze srdce národa jí nevytrhla.
            Uznávám, že překlad do tehdejší češtiny je spíše básnický, například jeden Žalm začíná slovy:
            Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku

            ve srovnání s textem přísné latiny,

            Dominus pases me, nihil mihi deerit,

            ale i hluboce věřící katolík Antonín Dvořák složil takovouto nádheru na ta slova:

        • cobolik pacholik napsal:

          normalne narody,to si stara krabice nebudes vedel predstavit,bo ty si clen nenormalneho naroda a normalny,co o tom pises tomu normalne rozumie ale nenormalnemu to sa neda vysvetlit normalne,tak som uz napisal,ze som z toho normalne kokot.

  11. hans napsal:

    Již za vlády posledních Přemyslovců vyspěla ve vhodný nástroj básnického tvoření a nabyla jisté schopnosti pro právní formulaci

    Poměrně elementární logika mi říká, že už od vzniku kmene Čechů někdy začátkem 7. století (nebo o něco dřív) se obyvatelé české kotliny na sněmech a soudech dohadovali a svářili v (pra)češtině. Což se bez „jisté schopnosti pro právní formulaci“ samozřejmě neobešlo. A knížata se při organizaci správy a výběru dávek také neobešla bez české terminologie…

    • Bavor V. napsal:

      Omlouvám se, ale zapomněl jsem uvést, že se jedná již o čtvrtý výňatek z knihy Bohumila Jandy z roku 1940. Takže vaše výhrady prosím směřujte na autora.

      • hans napsal:

        Nemusíte být vztahovačný. Myslel jsem, že je zřejmé, že komentuji text, nikoliv autora (Jandu) ani předkladatele (vás).

        • Bavor V. napsal:

          Ten komentář považuji za výtku vůči textu. Proto moje reakce taková, jaká byla. Komentář bych asi chápal jinak.

Komentáře nejsou povoleny.