Únos Evropy


V politice, stejně jako v životě, každý krok nezbytně vyvolá krok další. Ten ale není determinován – je možné ho volit z několika možností. V horším případě tato paleta možností svádí k jednomu tahu (a ten bývá špatný). Ideálně můžete volit z několika následných tahů, z nichž každý zlepší vaši pozici a přibližuje vás k dosažení cíle.

Spojenci ale vždy řeší v první řadě svoje problémy. To nejsou dobrodějové, ale právě spojenci. Jsou s vámi spojeni, dokud jejich zájmy aspoň v něčem odpovídají zájmům vašim. Jakmile spojenectví s vámi přestane být podmínkou, životně nezbytnou k dosažení jejich cíle, váš bývalý spojenec na vás okamžitě zapomene.

 

Proč ten dlouhý a právě takový úvod článku Rostislava Iščenka? Začtěte se…:

 

Když Krym přešel do svazku Ruska, tak jsem hned napsal, že teď se stala nevyhnutelnou likvidace  existující  ukrajinské státnosti. Mohla to být měkká varianta – přestavba státu na nových ústavních základech. Mohla proběhnout i tvrdší varianta – úplný kolaps politických a administrativních struktur a rozpad území. Není těžké pochopit, že v první variantě by Ukrajina řešila svůj osud (měnila ústavu) samostatně. V případě druhém by odpovědnost za překonání humanitární katastrofy na území bývalého ukrajinského státu lehla na světové společenství – především na sousedy Ukrajiny, které jsou nejvíce zainteresovány v likvidaci politické černé díry u svých hranic.

 

Proč jsem došel k takovému závěru? Protože vrátit Krym zpátky Rusko nemohlo v žádném případě. Hrozilo by to lavinovitým pádem autority státní moci, prudkou aktivizací hurávlasteneckých marginálů (kteří, stejně jako jejich ukrajinští kolegové, mají 100 fýrerů na 10 lidí), rozložením sociální stability a nakonec – návrat země do situace polorozpadu 90.let, ale s daleko horšími perspektivami.

 

Na druhé straně Ukrajina nemohla uznat Krym za součást Ruska. Prostě proto, že platná ústava připouští jakékoli územní změny teprve na základě celonárodního referenda. Přičemž by se ho museli zúčastnit i obyvatelé Krymu, v té chvíli už ruského území, osídleného ruskými občany.

 

Tato ústavní kolize znemožňovala dohodu o přechodu Krymu bez formální likvidace jednoho ze států – aktérů sporu. Rusko navrhlo Ukrajině měkkou variantu. Kyjev provede federalizaci, nebo aspoň konfederalizaci (což kromě vyřešení krymské krize by pomohlo vyhnout se občanské válce).

Protože by nový federativní ukrajinský stát byl útvarem vytvořeným svobodně se sjednocených regionů, tak by Krym, nezúčastněný v procesu jeho ustavení, nemohl být vnesen do nové ústavy Ukrajiny jako ukrajinský region. Otázka by byla vyřešena.

Ukrajina si zvolila variantu tvrdou a naivně doufala, že se Rusko rozpadne pod tíhou sankcí a tlaku Západu, a Kyjev dostane zpátky nejen Krym, ale podaří se mu anektovat ještě nějaká ta další území…

 

Ta víra byla naivní nikoli proto, že je Rusko daleko silnější, bohatší a vnitřně stabilnější než Ukrajina. Kolaps SSSR a aktuální problémy v EU a USA svědčí o tom, že se v současném světě hroutí i ty nejsilnější státy. Samotný fakt víry nezaložené na přesných výpočtech, byl naivní sám o sobě. V politice se nelze spoléhat na víru ve splnění snů. Namísto víry je nutné přesvědčení, podepřené o fakta. Potom můžete nejen věřit a čekat, ale i uskutečňovat smysluplné kroky, které vás k cíli přiblíží.

 

Podotýkám, že poté, co se Ukrajina vydala cestou iniciace konfliktu, ruské vedení neodpovídalo zrcadlově, ale ponechávalo na programu variantu federace/konfederace. Takový přístup přinesl okamžité plody. Válka, Západem zaplánovaná jako ukrajinsko-ruská, nabyla podoby vnitroukrajinského občanského konfliktu. A nejen to. Tato myšlenka je populární už nejen na Donbasu, který podpořili federalizaci, ale po ozbrojené odpovědi Kyjeva bojuje za nezávislost. Tyto tendence nacházejí podporu v dalších regionech pod kontrolou Kyjeva, m.j. na Západní Ukrajině.

 

Další velký úspěch zaznamenalo Rusko v roce 2015 podpisem Souboru opatření k plnění minských dohod (známého jako Minsk-2), s následujícím jeho potvrzení Radou bezpečnosti OSN. Minsk-2 obsahuje požadavek „decentralizace“ Ukrajiny. Decentralizace je eufemizmus, používaný v ukrajinském politickém žargónu místo termínu „federalizace“, protože oficiální patriotická doktrína Kyjeva považuje požadavek federalizace za vlastizradu a útok na ústavní pořádek. Tak byl požadavek federalizace Ukrajiny potvrzen rezolucí nejvyššího kolegiálního direktivního orgánu současné politiky – Rady bezpečnosti OSN. Navíc, protože žádný ze stálých členů RB rezoluci nevetoval, jedná se i požadavek EU a USA, které Kyjev považuje za své spojence…

 

Takže, světové společenství požaduje od Ukrajiny vyřešení vnitro- i zahraničněpolitických problémů mírovou cestou v rámci přeformátování ukrajinské státnosti na federativním základě. Kyjevská vedení tento požadavek ignoruje a hrají s Ruskem hru „kdo se rozpadne první“.

 

Bylo by možno říci, a někteří tak i hovoří, že volbou cesty odporu dostala Ukrajina šanci. Tak to ale není. Šanci by Ukrajina dostala, kdyby svůj boj založila na vnitřních zdrojích – ty ale nemá. A Ukrajina se opírala o vnější podporu USA a EU.

Spojenci ale vždy řeší v první řadě svoje problémy. To nejsou dobrodějné, ale právě spojenci. Jsou s vámi spojeni, dokud jejich zájmy aspoň v něčem odpovídají zájmům vašim. Jakmile spojenectví s vámi přestane být podmínkou, životně nezbytnou k dosažení jejich cíle, váš bývalý spojenec na vás okamžitě zapomene.

 

Situaci s Ukrajinou ovšem USA a EU od počátku pojímali ne jako možnost řešení společných problému společně s Kyjevem, ale jako možnost použít Kyjev k řešení svých vlastních problémů. Sotva se ukázalo, že současná ukrajinská státní moc není už svým založením schopna daný úkol splnit, reálná materiální pomoc jí hned přestala. Zůstaly jen malé almužny, v podmínkách Ukrajiny nic neřešící, a spojené s podmínkami zaměřenými na donucení ukrajinského vedení ke konkrétním ekonomickým a politickým ústupkům („dostanete miliardu usd, když vyměníte prokurátora“, nebo „dostanete 600 milionů eur, když zrušíte zákaz vývozu kulatiny – dřeva“). Systematické financování se strany MMF, EU a USA skončilo už v létě 2015.

 

Zůstala politická a diplomatická podpora. USA a EU s nevinnýma očima vyžadovaly na Rusku plnění minských dohod, kterých Rusko ale není účastníkem a které stále sabotuje právě Kyjev. Západ dával Porošenkovi šanci: – pokud se udrží bez peněz a jen na černozemi a zahrádkách, které – jak tvrdil – uživí zemi a zajistí sociální stabilitu a podporu režimu, může dál vyčkávat, až se Rusko zhroutí. Ale platit toto vyčkávání Západ, který ztratil mnoho peněz v protiruských sankcích, to platit neplánoval.

 

V důsledku toho proces destabilizace Ukrajiny během boje různých oligarchistických klanů o dominanci, a politiků o post prezidenta jako jedinou pozici, která poskytuje přístup ke zbylým zdrojům, byl pozastaven. Všichni v Kyjevě věděli, že právě Porošenko vystupuje v pozici Západem uznané „lidské tváře“ režimu a báli se dovést intriky proti němu do logického konce.

 

Ale, jak už bylo řečeno, nic není navěky. Pokud se při konstrukci politické linie nespoléháte na své zdroje, ale na náhodně vzniklou zahraničně-politickou konfiguraci, tak dříve nebo později narazíte na to, že se situace změnila, a v nové konfiguraci už se s vámi nepočítá …

 

Koncem ledna provedlo ukrajinské vedení na Donbasu krvavou provokaci. Krutá ostřelování měst byla doprovázena malými srážkami na linii dotyku.  Když se jim nakonec dostalo adekvátní odpovědi, tak – aniž ukončili soustředění vojsk podél oddělovací linie – začali bědovat nad krachem minských dohod, samozřejmě vinou Ruska. Vykřikovali o přítomnosti ruských vojsk na Donbasu a humanitární katastrofě na ukrajinských územích, přiléhajících k linii, jež jsou pod ukrajinskou kontrolou.

 

Těmito kroky se Porošenko pokoušel upevnit ukrajinskou pozici ve věci nezbytnosti povolání mezinárodních mírových jednotek OSN, OBSE nebo NATO do zóny konfliktu. Tedy nejen ozbrojená, ale válečná mise, vybavená těžkými zbraněmi (a právě na tom Kyjev trvá) by mohla upevnit jeho vojenské pozice na Donbasu. Myslím si ale, že pro Porošenka bylo nejdůležitější, že by zahraniční vojenský kontingent upevnil jeho vlastní pozici. Vlastní silové struktury jsou nespolehlivé, nacisté stále vyhrožují převratem, vytvořil se politický konsenzus všech sil (kromě Porošenka) na nezbytnosti předčasných parlamentních voleb. Nemá se o koho opřít.

 

Zahraniční vojenský kontingent, jehož část (štáb, jednotky zabezpečení a ochrany) by bylo možno umístit v Kyjevě, by bylo možno využít jako mezivrstvu mezi Porošenkem a vnitropolitickými oponenty. Jen si zkuste strašit Petra Alexejeviče, když ho ochraňují „modré přílby“! Který z kyjevských politiků si riskne dát souhlas k útoku na mezinárodní kontingent? Pak ho už žádná opozice v Kyjevě strašit nebude, a on se bude moci pokusit poslat do výslužby dokonce i Avakova…*)

 

A najednou, během pěkně se vyvíjející aféry, jako blesk z čistého nebe zahřmělo prohlášení německého velvyslance na Ukrajině Ernsta Reichela. Velvyslanec vyslovil názor, že Kyjev musí splnit minské dohody. A poznamenal přitom, že volby na Donbasu mohou být klidně uspořádány bez předání kontroly nad hranicí Kyjevu.

 

V nejvyšších kyjevských kruzích prodělali šok, který se okamžitě změnil v hysterii. Všechny Porošenkovi nakloněné mediální a politické struktury se vrhly do útoku na pana Reichela a požadovaly jeho odvolání. To byla, samozřejmě, se strany Ukrajiny drzost, dříve ale takové hysterické záchvaty slavily úspěch a potrefení diplomaté se omlouvali, jejich hlavní města projevovala nesouhlas s nemístnou iniciativou svých oficiálních představitelů.

 

Situace se ale změnila, nicméně Ukrajina stále žije kdesi v minulosti, ve které za všechny problémy, malajským letadlem počínaje a globálním oteplením konče, „může Putin“. Ukrajinští diplomaté a veřejní činitelé spustili obvyklý kolovrátek o „ruských vojscích“, která „musí opustit Donbas“, v očekávání, že Západ opět vysloví vlažnou podporu, kterou ukrajinská masmédia dokáží prezentovat jako tisící epochální vítězství na Ruskem.

 

V tuto chvíli se ale nad ukrajinskými politickými kruhy jako celkem a Porošenkem zvlášť, rozestřela skutečná katastrofa. Navzdory očekáváním Kyjeva prohlásil oficiální mluvčí německého zamini Schafer, že „velvyslancova pozice v žádném případě není v rozporu s naší pozicí…“. Nojo, ale v Kyjevě tuto pozici už mezitím stihli označit za protiukrajinskou – takže je teď protiukrajinskou oficiální pozice Německa…

 

Daleko horší je ale něco jiného: – vzhledem k tomu, že Ukrajina zdůrazňovala pozornost k „ruským vojskům“, dotkl se Schafer i této otázky a prohlásil, že německé zamini nemůže tvrdit, že na území Donbasu jsou ruské ozbrojené síly. Ovšem, pakliže tam ruská vojska nejsou, znamená to, že tam je občanská válka, což Ukrajina po tři roky odmítala připustit.

 

Uznání války na Ukrajině za občanskou, to je další logický krok, který německou diplomacii čeká. Poté se stane mezinárodně právní legitimita vlád LNR/DNR jako jedné ze stran vnitřního konfliktu otázkou času a nikoli už principu. Proces to není, mimochodem, spěšný, a kyjevská strana konfliktu může zmizet dřív.

 

Německo se už nechce nechat Kyjevem vodit za nos, ale to stále ještě není ta největší nepříjemnost. Horší je, že prohlášení německého zamini zopakoval i Pentagon (třebaže v měkčí formě). Američané rovněž řekli, že „nezaznamenali jakékoli velké pohyby ruských ozbrojených sil, který by bylo lze vztáhnout k čemukoli většímu“.

 

Dva hlavní spojenci Ukrajiny jí odmítli tradiční podporu, dříve si nikdy nedovolili veřejně zpochybnit přítomnost ruských vojsk na Donbasu. Při takové pozici Německa (a tedy i celé EU) i USA, se Porošenko na vyslání nějakých mírotvůrců spoléhat nemůže. Problém teď už nespočívá v tom, že by takovou pozici nebylo možné protlačit kvůli odporu Ruska – protlačit ji už nemá kdo…

 

Porošenko zůstává tváří v tvář se svými oponenty. Majdanová  protiporošenkovská opozice, pravda, také jednoznačnou podporu USA nedostala. Při prohození pár slov během fotografování hostů modlitební snídaně, se Trump vyhnul „cti“ určit Ukrajině nového lídra. Opozice to má ale jednodušší. To Porošenko se držen jen díky podpoře USA a EU. Pro prezidentovy nepřátele je důležité – aby jim nepřekáželi. A Západ jim dává možnost volné ruky, když se demonstrativně distancoval od řešení problémů na Ukrajině.

 

Zatím se ještě Petra Alexejeviče snaží přemluvit, aby odešel v klidu, dobrovolně a legitimně předal moc „lidem toho hodným“. To ale nebude na dlouho. Vždyť, pokud Západ neplánuje poskytování všemožné podpory kyjevským mocným, tak i mezinárodní uznání potenciálním nástupcům Porošenka k ničemu nebude. Budou-li kontrolovat Ukrajinu, tak s nimi i tak budou jednat, ale pokud ne – tak ne.

 

Čím déle se Porošenko šprajcuje předání moci, tím větší má šanci násilné řešení konfliktu uvnitř kyjevské vrchnosti. Tím spíš, že svá dřívka přiložilo i ono německé zamini. Vypadá to tak, že se Němci velmi znepokojili kvůli výpadům proti svému velvyslanci, protože právě onen  Schafer poodhalil oponu tajemství obsahu jednání Merkelová-Porošenko, během jeho nedávné návštěvy v Berlíně.

 

Schafer ujišťuje, že všechno, co řekl velvyslanec, se projednávalo ve formátu Merkelová-Porošenko a bylo bezvýhradně Porošenkem podpořeno. Porošenko tím, že rozjel štvavou kampaň proti německému velvyslanci, se pro sebe zcela nečekaně, s ním ocitl na jedné lodi. Jeho poslanci, jeho diplomaté i jeho masmédia sami vybrali a utřídili argumenty, nezbytné k obvinění Porošenka ze zrady národních zájmů. Protivníkům zbývá jen je použít.

 

Zdroj: http://actualcomment.ru/pokhishchenie-evropy-1702111333.html
*) Arsen Avakov (1964) nár.Armén – ukrajinský ministr vnitra od r.2014,  silný hráč na vnitropolitické scéně

hroch-hlava

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na Únos Evropy

  1. kchodl napsal:

    Tentokrát je to velmi zajímavé, opět Iščenko, děkuji za překlad.

    Kdo komu kdy co řekl, je sice zajímavé, ale je to jen pěna na vodě, v případě Ruiny tedy pěna na něčem hodně špinavém a smradlavém, co má k vodě daleko. Zásadní je jedno: americký plán s Ukrajinou neuspěl, a to že fatálně. Rusáky se nepovedlo zatáhnout do války, ani pomocí sestřelení MH17, nepovedlo se dokonce ani legalizovat protiruské sankce, které jsou proti pravidlům WTO a OSN, tudíž jednoho dne budou předmětem vyplacení náhrad Rusku, ze strany Západu. Místo aby Rusko krvácelo na Ukrajině a muselo Ukroše vydržovat, přičemž by Západ po vzoru Sýrie platil „partyzány“ a zahlcoval žumpoidní média obrázky „ruských zvěrstev na civilním obyvatelstvu Ukrajiny“ dopadlo to právě opačně. Absolutní katastrofou západních plánů.

    Iščenkem zmiňované „ruské nabídky řešení Ukrajiny“ – říká tomu „měkká“ a „tvrdá“ – jsou asi pravdivé, ale úplně mimo mísu, protože Západu o žádné nabídky nešlo, cílem bylo vynutit si ruskou invazi na Ukrajinu, optimálně až do Kyjeva nebo Oděsy, z důvodu ochrany etnických Rusů, podobně jako Rusáci zareagovali v roce 2008 v Gruzii. Vzhledem k velikosti Ukrajiny by ale zůstali „přivázáni“ na místo, nemohli by se po pár dnech stáhnout jako v Gruzii. Chtě nechtě by museli ustanovit nějakou vojenskou loutkovou vládu, nasadit velké množství vojáků a techniky, protože Ukrajina měla 40 milionů obyvatel. A celou ukrošskou bandu ekonomicky podporovat co nejvíce, aby Západem připravené žumpoidní historky o „novém hladomoru na Ukrajině, způsobeném ruskými okupanty“ byly co nejméně pravdivé.

    O Ukrajinu vlastně vůbec nešlo, to byl od začátku jen obětní kozel. Šlo o vyvolání proxy války s Ruskem, kde by roli kanonenfutteru plnili středo- a východo-evropané (Visegrad Battle Groups), posílení o americké a německé, kanadské, britské, … „poradce“. Rusko by se tím postupně politicky, vojensky, ekonomicky vyčerpávalo, jeho mediální obraz by klesl k nule.

    „Ukrajinský“ plán byl v synergii s plánem na Blízkém východě a v Severní Africe. Zapojení Visegradu do války na východě by totiž umožnilo zlomit odpor těchto zemí proti importu kozomrdů, čímž by se situace „vyřešila“ uspokojivě i v tomto směru. Sýrie by padla a vycvičení kozomrdi by napadli Rusko z jihu přes Kavkaz, vychodněji přes Tádžikistán a Kazachstán,

    Tím vším by se vyřešila i „plynová otázka“ Evropy, protože ukrajinský plynovod by byl okamžitě vypnut či zničen, Nordstream zablokován politicky, a k tomu všemu by po porážce Sýrie byla volná cesta do Evropy pro katarský plyn.

    Prostě dokonalý, mnohafázový plán. Útok na Rusko ze všech stran, s minimálním zapojením vlastních amerických sil.

    Amíci strategicky i takticky dlouhodobě trpí velikáštvím a přesvědčením o své myšlenkové nadřazenosti, podobně jako před nimi Britové a Němci. Sestavují „skvělé plány“, které využívají všemožných souběhů a synergií, cizích sil, které jen manipulují. Vše je komplikované – jsou to prostě hračičkové.

    Americké velení nemá reálné bojové zkušenosti – Motorola či Givi jako plukovníci měli za dva roky války na Donbase za sebou více rozsáhlých akcí než 20 amerických generálů dnešní generace za celý život. Podléhají ambicím překonat velké vojevůdce minulosti a dělají pak takovéhle šílenosti.

    Odkoukali to od Britů, kteří tím byli proslulí, rámovalo to všechny jejich prohry při úpadku britské říše. Příkladem je „Montyho“ operace „Market Garden“, která byla nesmyslně závislá na spoustě předpokladů a součinností, a hlavně velmi „volatilní“ na sebemenší selhání nebo časovou nepřesnost. Stejně se chovaly britské tajné služby – podle divných a komplikovaných dějů se obvykle dalo soudit, že v určité věci má prsty MI6, protože na něco takového musíte studovat příslušnou kolej v Oxfordu, jinak by Vás nic tak blbého nenapadlo.

    Vlastně i Němci nebyli nikdy jiní, od bláznivého plánu, se kterým začali první světovou válku, po velkolepé plánování a provádění operací proti Sojůzu. Tam stačilo, aby 6. armáda uvázla ve Stalingradě a byl konec – nemohli dělat nic, protože ústup z města by vedl k odsouzení celého jižního křídla německé fronty k smrti – všech asi 1 milion vojáků, kteří se vydali k ropným polím Baku a na Kavkaz, by mohli odepsat. Tedy i Němci dělali takové komplikované nesmysly, závisející na mnoha předpokladech. Ale na rozdíl od Amíků byli alespoň flexibilnější, dokázali plány měnit tam, kde Amíci provedou „double-down“.

    Zkrátka řečeno, americká protiruská strategie úplně selhala, protože Rusáci na Ukrajinu nevyrazili, následně nevyrazili ani na Sýrii – jen letectvem, s téměř nulovým zapojením vlastních vojáků do pozemních bojů. Žádná okupace Ukrajiny se nekonala, tím celý megaplán šel ke dnu.
    Vše bylo tak provázané, že stačilo selhání „jediné kostky domina“ a celé to padlo na hubu.

    Nynější stav Ruiny je daný úplným stažením ofenzivních Amíků, kteří místo sebe nastrčili své otroky Němce, aby po nich „poklidili“ a nesli všechny náklady nepovedené operace – především živení Ukrošů, aby jim celá Ruina nevybouchla do ksichtu. Němci na takové akce nemají peníze ani personál, ani armádu, takže ve finále jim nezbývá, než to co možná nejlevněji postupně uklidnit, i kbyby se kvůli tomu museli dohodnout s Ruskem. Protože jinak je čeká 4-10 milionů Ukrošů, kteří jeví velkou touhu se k nim přistěhovat – a postavit ukrošské super-rasistické nacisty tváří v tvář kozomrdům v Německu… Banderovci by si na dalekou cestu nepochybně vzali s sebou „výbavičku“, výsledkem by byl opravdu krásný německý ohňostroj, protože kozomrdi by museli v zájmu okamžitého přežití už nyní vytáhnout zbraně, které si ve velkém pašují do EUhnije pro další fázi islamizace.

    Konkrétně v dalších krocích lze tedy očekávat opatrné německé akce směrem k získání času a odsunutí problému do budoucna, s tím, že se aktéři časem unaví. Porošenko jistě sám neodejde, jelikož nemá reálně kam – kdyby projevil slabost, skončí s podříznutým krkem. Spíše se kolem něj zformují ostatní oligarchové, použijí ho jako krytí (Iščenko tomu říká „lidská tvář“), aby na ně samé nebylo tak vidět. Až vyvře nějaký lidový hněv, krvavě ho obětují – krvavá oběť je vždy dobrý tah, udělají z něj viníka celé katastrofy. Dobrovolnické prapory a Pravý sektor se budou pokoušet hnát na jatka na Donbase, případně jim dají k dispozici nějaké území jako léno, kde se mohou vyřádit, to je chvíli zabaví, aby se nevrhli do Kyjeva dělat zmatky.

    Němci si budou kupovat v Kyjevě blokování všeobecného bezvizového styku, jistě po svém způsobu zavedou nějakou alternativu, která bude vypadat jako kroky ke stavu bez víz, ale efektivně bezvíza odloží do nekonečna. Ukroši zasejí brambory a nějak přežijí. Režim bude postupně atrofovat, ale v krvavých epizodách, jako vždy v podobných případech.

    Souběžně bude postupovat konstrukce státu v DNR a LNR. Jako legitimních nástupců Ukrajiny, ke kterým se časem bude moci zbytek připojit, až nastane dělení na jednotlivé správní oblasti. Lvov a Ivano-Frankovsk, možná i Volyň, coby banderovská hnízda nechají vyhnít. Vznikne federace, jak o ní píše Iščenko.

    Druhá alternativa, méně pravděpodobná (protože nechat Ruinu úplně bez vnější kontroly ze strany Ruska je nebezpečné), je připojení DNR a LNR k Rusku, ovšem v původních hranicích oblastí, nutný by byl i Charkov a jeho oblast, optimálně i Záporoží – což je od pohledu moc komplikované, takže k této variantě asi nedojde, průchodnější je varianta 1, tedy rekonstrukce Ruiny do federální Ukrajiny postupným připojováním k federaci DNR, LNR.

  2. bob napsal:

    Na slovo spojenec jsem dost alergický.
    Ztratilo pro mě svůj původní pozitivní význam.
    Podobně jako pro spoustu lidí slovo soudruh……
    Na Ukrajině je mnoho zainteresovaných stran, jak uvnitř, tak „venku“.
    Selhala „Oranžová revoluce“, selhal „Majdan“, bojím se , co bude do třetice….
    Řešení současné situace je v nedohlednu.
    Západ pochopil, že ekonomická podpora (současné garnitury) je házení peněz do černé díry.
    Investovat do budování infrastruktury a modernizace – návratnost v nedohlednu
    Politické řešení je v nedohlednu, protože žádná ze zainteresovaných stran nechce ztratit (jak uvnitř, tak „venku“) svoji tvář a některým „jde o život“…
    Na Ukrajině nastane podle mě politické řešení tehdy, kdy přestane být „klackem“ proti Rusku.
    Tímto klackem může být libovolně dlouho, protože Rusko Krym nikdy „nevrátí“, takže argument, že sankce přestanou, až Rusko vrátí Krym můžou trvat donekonečna.
    Doufal jsem a doufám pořád, že s Trumpem dojde ke zmírnění napětí mezi USA a Ruskem (kdy už jim dojde, že když se dva perou, třetí /Čína/ se směje?).

  3. Hudec napsal:

    Právě dnes vyšel v MF DNES článek Luboše Palaty s titulkem „Tři roky od Majdanu chce část Ukrajinců další revoluci“.
    Jak je Lubošek zvyklý, trochu blábolí, když hned po titulku pokračuje: „Ukrajina se sice dokázala vyrovnat s válkou s Ruskem“ – tedy s válkou, která nebyla… 🙂 .
    Cituje „jednoho z vůdců nynějších protestů“ Oleha Tjahnyboka a dalším jeho informačním zdrojem je Oksana Pelenská z Rádia Svobodná Evropa – Rádio Svoboda, která tvrdí mj. že „V celé společnosti je cítit velké napětí a obavy“.
    Dost legrační je poslední část článku pod mezititulkem „Hospodářství se zvedá“. Posuďte sami z úryvku:
    „Ukrajině se přes velké výdaje na obranu, dosahující desetiny rozpočtu, vedení války a obří škody způsobené ruskou okupací Krymu a východu země také podařilo stabilizovat ekonomiku. Ta na konci roku zrychlila růst o více než čtyři procenta, stabilizoval se kurz hřivny, lidé dostávají platy i penze, což nebylo po Majdanu samozřejmé.“

    Já osobně celkem dost seru na nějaké analýzy a mediální výkřiky. Shodou okolností jsem se v sobotu setkal se svojí neteří a jejím manželem Antonem, který je Ukrajincem z Kyjeva, ale už asi dvacet let žije v ČR a deset let má české občanství (IT odborník). Nu a tenhle Anton, který nenávidí všechno Ruské až za hrob, mi mj. líčil tragickou ekonomickou situaci svého bratra a především otce – důchodce. Tomu platí pravidelné cesty k sobě do ČR na turistické vízum (tři měsíce??), aby vůbec nějak přežil. Životní podmínky v Kyjevě prý k nesnesení.

    Tož tak nějak k dnešnímu tématu z pohledu řadového Čecha….

    • Bavor V. napsal:

      Já bych věděl ještě o jednom zdroji dezinformací – Sobotka. Slibuje vyšší platy a vyšší daně. Jde to vůbec dohromady? https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ekonomove-varuji-progresivni-dan-ohrozi-rychly-rust-mezd-a-m/r~e81d7752f9ad11e69aec0025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=recombee1&utm_term=position-0
      Polepší si učitelé, vojáci i zdravotníci. ČSSD před volbami slibuje státním zaměstnancům růst platů ❓

      • Hudec napsal:

        Slibuje možná vyšší hrubé platy a vyšší daně. To dohromady docela jde, ne? Bude co přerozdělovat, neziskovky jsou nějaké vyhládlé… 🙂

      • jaa napsal:

        Staré přísloví říká – sliby se slibují, blázni se radují. K těm vyšším platům a daním není co říct – spojené nádoby. A ještě něco pro změnu k Babišovu Ano

        http://zpravy.tiscali.cz/hejtman-kosta-varovali-me-ze-mam-byt-jen-kun-co-vyhraje-volby-verejnost-nevi-vse-293722

        k tomu se nedá co říct…. zvláštní je že stále mu věří a podporuje jej. Řekla ybch profesorský naiva,,,, vždyť na tom je postavené celé ANO – stačí jen pozorovat akce tšch „úspěšných“ Anoistů. fujtajxl

      • čtenář napsal:

        má to brostě blbé sobotkovic kluk,na snížení platů se voliči neuloví,pokladny už máme,to už není téma dne,tak zbylo zvyšování platů státním zaměstnancům a zdanění zbohatlíků nad 50tis.měsíční mzdy.

        stará známá písnička ČSSD,mzda nad 50…tak to pozor,to už jseš milionář za vodou…to chce zdanit.

        ten kluk je fakt trotl až do nebe,on přijde ještě o poslední zbytek voličů,které by mohl oslovit.

        • jaa napsal:

          jeví se mi to – jako by plnil zadání – zlíkvidovat sociální demokracii

      • oh napsal:

        Takových „zvýšení platu“ už bylo – jednoduše se zvedne základ platu a protože peníze navíc nebudou, oseká se nenároková část mzdy – osobní ohodnocení – 💡 a je vymalováno. 😎

    • kchodl napsal:

      😀 😀 😀
      Díky za upozornění na takovou perlu!
      Je to tak krásně blbé, že to nemohli vymyslet přímo Amíci, vypadá to na tvůrčí práci někoho z ukrošského amsámblu nebo ruské páté kolony. Někdo si to vyloženě užívá a švejkovsky to přehání, dalo by se říci, že až sabotuje. Nebo je to autentická blbost, to je někdy těžké rozlišit. Což je stará otázka, je Švejk „tak blbej nebo tak chytrej“?

      Martin Dorazín mě zajímá od sestřelení MH17. Předtím totiž ČRo informoval o úspěších opolčenců se sestřelováním Ukrošů velmi neochotně, mnoho hodin po nebo vůbec. A zjistajasna, z ničeho nic, vzrušený MD hlásí v přímém vstupu o úspěšném sestřelu ukrošského vojenského dopravního letadla, aby o cirka dvacet minut později (nebo kolik to bylo) s těžko potlačovaným nadšením hlásil, že opolčenci sundali civilní dopravák (a tudíž jsou v prdeli).

      Jistě to byla jen náhoda, prostě si najednou MD řekl, že už nebude ty opolčenské úspěchy s obranou Donbasu tajit, a od 17.7. 2014 začne všechno hlásit, tak jak to je. Takže okamžitě ohlásil sestřel velkého letadla, aniž bylo co potvrzené – což muselo být ukrošské vojenské dopravní, to dá rozum – a najednou Oops!, byl to MH17.

      Zrovna ten týden jsem měl nějak volněji, dělal hlavně v noci a bylo hezky, tak jsem přes den hodně jezdil na kole a přitom poslouchal ČRo, takže jsem to slyšel všechno in-natura. Zarazil mě tehdy už ten první MD vstup, protože mi hlodalo v hlavě, copak se to milému MD stalo, že najednou informuje tak bezprostředně, když předtím ČRo všechny ukrošské nálety a jejich sestřelování tak dlouho popíral a ignoroval.

      Takže by mě zajímalo, jak přesně to informačně proběhlo. Od koho dostal befel o letadlech mluvit, a kdy. Protože to byla tak velká změna „informační politiky“, že to přímo „bilo do očí“. Bezpochyby za to dostal nějakou tu „novinářskou cenu“, sponzorovanou víme kým.

      • Cech napsal:

        Tak jednu cenu bychom měli :
        Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2015 získal Martin Dorazín z Českého rozhlasu. Odborná porota v čele s Martinou Riebauerovou ho ocenila za objektivitu a výjimečnou formu zpravodajství z válečných konfliktů a krizových oblastí.
        Jinak snad to stopování nebude až tak složité, protože vysokoškolsky vzdělaný Martin Dorazín a jeho starší spolužák Marek Wollner mají pravděpodobně společného vedoucího.
        Dle samotného Martina Dorazína, tak jej zpravodajství posedlo až na vysoké v Rusku.
        Proto kdo úkoluje tuto skupinu řídil i Martina Dorazína.

        Takže asi ano ale bude to vyžadovat čas, možná již jen kvůli Slonkové se oplatí poznat Shapirův výkonný orgán.

        • Cech napsal:

          Omlouvám se, já zapoměl vzpomenout popsat to jak na to :

        • Joda napsal:

          Chudák Karel Havlíček Borovský.

        • Hudec napsal:

          Kurva chlape, vás začínám mít nějak opravdu rád. Moc často se mi to fakt nestává 🙂 .

  4. Rosťa napsal:

    Dík autorovi za článek. Vše nasvědčuje tomu, že si Ukrové budou muset sníst, co si za pomoci Západu sami navařili. Čím ta tahanice bude delší, tím horší budou konce. Nejlepší by asi byla federace, což je v současné konstelaci neprůchodné. Už jen proto, že tu východní část by Rus podržel nad čarou ponoru a za několik let by se zde dalo přiměřeně skromně fungovat. S tou západní částí by to asi tak růžové nebylo.

  5. kchodl napsal:

    OT: Koukám, že výzkum Illinoiské univerzity o střelbě do černých terčů už pronikl do médií:
    „V naší studii jsme zjistili dvě věci: Zaprvé, lidé jsou pohotovější střílet ze zbraně na černé terče, než na bílé terče. A… lidé s větší zálibou mačkají spoušť, když střílejí do černých terčů, než když střílí do bílých terčů.“
    😀

    http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/25319-pozor-nestrilejte-do-cerneho-cerne-strelecke-terce-jsou-pry-rasisticke-slunickari-se-nudi-a-pozaduji-jejich-stazeni.aspx

    • Hudec napsal:

      Ani netušíte, jak rád (občas se mi o tom i zdává) vzpomínám na své střelecké časy před čtyřiceti lety. Disciplína „Rychlopalba na olympijské siluety“. Terčem byla symbolická lidská postava s oválnou desítkou v prostoru hrudníku. Vlastně pět symbolických postav vedle sebe, jako kdyby odpovědní už tenkrát tušili…
      Postavy černé, podotýkám.

    • Bavor V. napsal:

      Bílý terč si představit neumím, ale zkusil jsem si vytisknout terč s červeným středem. Podotýkám, že airsoft. Kvality mé střelby se to nijak nedotklo. Ale u toho bílého by to možná bylo lepší, protože každý zásah do terče by mohl být počítaný za dobrý 🙂

    • vonrammstein napsal:

      To je divný…

  6. NavajaMM napsal:

    Vďaka za preklad aj ďalšie doplnky a komenty vyššie.

Komentáře nejsou povoleny.