Ako sa Veľkomoravania zžívali so starými Maďarmi


Pred nedávnom sme diskutovali rôzne aspekty migrácie, kultúry a genetiky, zvlášť aj z pohľadu príchodu starých Maďarov do Karpatskej kotliny. Tu uvádzam citáciu historika Matúša Kučeru, asi najvýznamnejšieho odborníka na Veľkú Moravu, z knihy Slovensko po páde Veľkej Moravy. Zo strany 56 citujem celú kapitolku „Vzťahy medzi Maďarmi a starousadlým obyvateľstvom“.

Staršiu predstavu o tom, že maďarská kmeňová sústava bola nenarušenou spoločnosťou rovných, slobodných ľudí, historiografia už bezpečne vyvrátila a ukázala, že kmeňová aristokracia po príchode do Podunajska bola už dosť silná. Tým sa zároveň mení predstava o tom, že všetci slobodní Maďari sa stali vlastníkmi dobytých území a na nich žijúceho obyvateľstva. Je viac-menej isté, že len kmeňová aristokracia so svojimi družinami dostala do rúk niektoré územia osídlené Slovanmi a aj to len aristokracia niektorých kmeňov. Ich držba nemôže mať a rozhodne nemá charakter lénneho alebo vlastníckeho vzťahu, pretože pôda tu nehrá ešte rozhodujúcu úlohu. Kronikárski spravodajcovia 13. stor. nemôžu byť smerodajným prameňom pre posúdenie tejto otázky, pretože prenášajú do minulosti svoje feudálne predstavy i terminológiu, ktoré sú samozrejmosťou 13. stor. Po likvidácii brániacich sa a odbojných slovanských elementov zostáva časť slovanských kmeňových náčelníkov alebo kniežat so svojimi družinami, ktorá sa podriadila Maďarom, na svojich územiach, majetkoch a odvádza poplatky kmeňovej aristokracie. Takémuto vývoju vnútorných vzťahov, ktorý analogicky poznáme z praxe iných nomádskych skupín, by zodpovedali i doterajšie poznatky z výskumu niektorých pohrebísk 10. stor. na južnom Slovensku (napr. najvýznamnejšie pohrebisko v Nitre pod Zoborom), no najmä celý hospodársko-správny systém hradskej a dvorcovej organizácie, známej a písomných prameňov už od začiatku 11. stor. Tento systém sa najskôr rozvíja práve na sídliskovom území Slovanov v Zadunajsku a v južných oblastiach Slovenska.

Pokiaľ ide o vnútorný vzťah maďarského obyvateľstva k starousadlým Slovanom, zo skromných a doteraz širšie neskúmaných archeologických prameňov vidíme, že maďarské obyvateľstvo nie je vysunuté v exteritoriálnom geografickom celku, ale že je vklinené a rozložené v sídliskovej aglomerácii starousadlého obyvateľstva. Zhruba do r. 955 Maďari pochovávajú svojich príslušníkov na neveľkých cintorínoch, ktoré majú vojenský charakter, a mnohé z nich možno pokladať za etnicky maďarské. V tomto ľude možno vidieť príslušníkov bojových družín, ktorí v službách rodovej aristokracie predstavujú koristnícku vrstvu obyvateľstva, inde zas maďarské pastierske obyvateľstvo, ktoré sa bližšie nestýkalo s domácim starousadlým obyvateľstvom. Popri nich však vznikajú i väčšie pohrebiská, najmä od druhej polovice 10. stor., ktoré majú už iný charakter a na ktorých nachádzame pochovaných príslušníkov oboch etnických skupín – Maďarov i Slovanov, pravda, pokiaľ sa takéto presné rozdelenie urobiť dá. Materiálna kultúra týchto pohrebísk, ktorú archeológovia podľa náleziska Belo Brdo v Juhoslávii nazvali belobrdskou, je už spoločným produktom oboch etnických skupín a rozprestiera sa na širokom území západného Slovenska, Panónie i území južných Slovanov. Pravda etnický, resp. národnostný princíp je tejto dobe cudzí a vysoko nadradený je problém získania obživy, organizácie hospodárskeho a sociálneho usporiadania životného prostredia. Pramene hmotnej kultúry týchto čias, ktoré sa archeológia usiluje stále viac poznávať nielen z pohrebísk, ale najmä zo sídliskového inventára, ukazujú, že Slovania pri tvorení novej belobrdskej materiálnej kultúry nemenia povahu svojho života, ale že Maďari pri výmene kultúrneho majetku týchto dvoch spolunažívajúcich etnických skupín sa stávajú recepčným činiteľom ako v oblasti hospodárskeho zamestnania (poľnohospodárstvo a remeslá), tak i v oblasti právneho usporiadania spoločnosti. Pri vzniku uhorského štátu nestoja už teda na jednej strane Maďari a na druhej ostatné národnosti podunajskej kotliny, ale všetky národnosti ranostredovekého Uhorska, no najmä tie, ktoré boli schopné utvoriť dostačujúcu hospodársku základňu pre vznik takého štátu. Štefan I. v ponaučení svojmu synovi lepšie pochopil tento základný kameň výstavby štátu, než maďarskí politici 19. a 20. stor., keď hovorí: „unius linguae unisque moris regnum imbecille et fragile est.“

 Ak možno čo len nakrátko rezumovať výsledky a pracovné hypotézy nášho skúmania o vzájomnom vzťahu staromaďarského etnika so starousadlým slovanským elementom na Slovensku, ako aj v priľahlých oblastiach Zadunajska, výrazne vystupuje nový poznatok o tom, že deštrukčná a devastačná činnosť maďarských kmeňov nie je taká rozsiahla, ako sa predpokladalo, a ešte i často predpokladá. Mnohé poznatky k tejto otázke sa budovali najmä na tradičnom naračnom pramennom materiáli z oblasti ríše a ostatných častí Európy, ktorá zažila lúpežné vpády maďarských bojových družín, teda vpády, ktorých cieľom bolo získať korisť a návrat domov. Tomu boli, pochopiteľne, podriadené všetky bojové prostriedky, nevynímajúc krutosti a násilenstvá. Takto získaný obraz o maďarskom zásahu v strednej a západnej Európe dobre vykreslený už vtedajšou historiografiou, sa prenášal i na pomery, kde až donedávna chýbali akékoľvek priame oporné a vierohodné pramene, teda i na oblasť v Podunajsku a v Potisí, kde sa Maďari rozhodli usadiť so svojimi stádami. Zabúdalo sa, že nomádske kmene so svojimi náčelníkmi a kmeňovými predákmi, ktoré sa, ako je známe, usadili v najhustejšie obývaných slovanských oblastiach Karpatskej kotliny, nemali a nemohli mať záujem na totalitnej deštrukčnej činnosti svojho okolia a majetku, ale na jeho zachovaní v takom stave, aby sa dalo z neho profitovať, aby bolo možné z neho vymáhať dávky, dane, poplatky. Preto historika nijak neprekvapuje jav, ktorý sa zatiaľ nesmelo, no stále silnejšie ukazuje vo výskumoch archeológie na Slovensku a najnovšie najmä v Zadunajsku, že popri sídliskovej slovanskej kontinuite veľkomoravského a poveľkomoravského vývinu prejavujú sa silné rezíduá i v celkovej oblasti hospodárskeho a sociálneho života.

Takýto záver súčasne núti upozorniť, že Slovensko v 10. stor. nemôže predstavovať a ani nepredstavuje homogénny vývojový celok, ale že rozdiely medzi centrálnymi oblasťami Slovenska a ostatnými periférnymi súčasťami, ktoré jestvovali už za doby veľkomoravskej, sa v 10. stor. po staromaďarskom zásahu len prehlbujú. Ináč pokračuje vývin na juhozápadnom Slovensku (na dolnom povodí Váhu, Nitry, Hronu a Ipľa), kde sa usadili maďarské kmene už v 10. stor. a kde sa hospodársky i sociálny vývoj urýchľuje zásahom novovznikajúceho uhorského štátu, a iný, rozhodne retardovaný je vývoj v oblasti severného a východného Slovenska, ktoré sa trvalo včleňuje do uhorského ranofeudálneho štátu len v priebehu 11. a 12. stor.

(koniec citátu)

Na doplnenie, aby som podčiarkol, že začiatky Uhorska sa nedajú odbaviť jednoduchou schémou, citujem z prof. Uličného (Dejiny Liptova od 9. do 19. storočia):

Jedným z prvých a trvalých zásahov arpádovských kráľov do života tunajšieho obyvateľstva bolo usadenie vojenskej skupiny v Liptove, ktorá vybudovala dedinu Uhorskú Ves. Členmi družiny boli nepochybne rodiny maďarských bojovníkov, najmä spočiatku, ale aj príslušníci iných národností v službách uhorských kráľov. Českého pôvodu boli napríklad bratia Bohumír a Serafín, ktorí sa za svoje služby stali v 13. storočí vlastníkmi rozsiahlych územných majetkov v strednom a východnom Liptove aj uhorskými šľachticmi.

(koniec citátu)

Z genealogických zdrojov o uhorskej šľachte som sa dozvedel, že bratia Bohumír a Serafín sú prví uhorskí šľachtici z Liptova, o ktorých vôbec existuje písomná zmienka. Od 13. storočia začína byť spisovanie úradných listín normou a preto z tohto obdobia sú „prvé písomné zmienky“ o všetkých obciach, ktoré na Liptove existovali a prakticky nemáme historické (písomné) doklady, kedy vznikli. Pri väčšine liptovských obcí však existujú archeologické náleziská, ktoré datujú sídla do veľmi vzdialenej minulosti. Pred 13. storočím sa zachovávalo zvykové právo a napríklad chotárne hranice sa rešpektovali podľa ústnej tradície. Nie je preto isté, či bratia Bohumír a Serafín dostali od kráľa odmenu za aktivitu pri začleňovaní Liptova do Uhorska, alebo len kráľ na základe ich preukázanej lojality potvrdil ich predchádzajúce existujúce vlastníctvo.

navajamm

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Navaja se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

23 reakcí na Ako sa Veľkomoravania zžívali so starými Maďarmi

  1. kchodl napsal:

    Moc zajímavé.

    Jistě to bourá některé naivní představy, jak vpád Maďarů do Pádské nížiny a území dnešního jižního a východního Slovenska probíhal. Parazit nemůže zničit hostitele, jinak by nepřežil – což hloupý parazit neví a přesně to udělá, hostitele zničí a stráví, nezůstane pak nic – jako to provádí Arabové a islám, neobejdou se bez stálého přísunu hostitelů. Také je rozdíl mezi vlastním, byť dobytým, územím a loupeživými výpravami do úplně cizích zemí. Nikdo také neví, co Maďary vlastně vyhnalo z jejich původních oblastí, možná to bylo jejich přemnožení a zničení pastvin přemírou koz, ovcí, krav nebo co to vlastně pásli. Nebo útok jiných kmenů. Nebo změna podnebí. Kdoví.

    Zajímavou zmínku jsem nedávno četl o dobytí jiho- a středo-amerických indiánských říší. Ukazuje se, že hlavní zbraní Evropanů byl mor, na který během několika let vymřela většina aztéckého a inckého obyvatelstva. Možná byla hlavní zbraní Maďarů také nějaká nákaza – kočovníci a cestovatelé obvykle jsou něčím infikovaní a již proti chorobě imunní, zatímco usedlé obyvatelstvo ne.

    Všechno vysvětlování minulosti podléhá dobovým výkladům a paradigmatům. Důvody mohly být úplně jiné, které nechápeme, protože nejsme schopni uvažovat tehdejším způsobem. Například, pokud za 20 000 let nějací badatelé budou zjišťovat, proč celá Západní Evropa náhle krachla, během dvou generací znegrovatěla a upadla do totálního chaosu a barbarství, budou si možná vymýšlet stejné skazky jako my: o vyšší vojenské moci, lepší organizaci, vyšší kultuře útočníků. Že všechno bylo způsobeno dementní nelidskou ideologií sluníčkaření a sebevražednou zradou vládnoucích vrstev, to nikoho nenapadne ani ve snu.

    Což byla jen diskusní fantazie, protože nebude dlouho trvat a všechno se obrátí naruby, výsledkem sluníčkářských snah o rasové zvýhodnění černých či barevných a kulturní kapitulaci před islámskými primitivy bude pravý opak: opětně čistě bílá Evropa, která se přihlásí ke svému řecko-římskému a křesťanskému dědictví. Díky humanistickým idiotům dojde k masivnímu celoplošnému masakru evropských černých a barevných, proti kterému byl holocaust jen malá bezvýznamná epizoda. Místo rasové a náboženské tolerance dojde k rozdělení.

    Důvody nejsou vůbec ideologické, jde o genetické mechanismy lidského zvířete, které ovládají negry, arabáče i bělochy. Jen se to různě překrývá vírou, kulturou a racionalizuje, ale podstata je čistě zvířecí. Biologická. Rozmnožování a ochrana svých genů. O tom, kdo je větší, chytřejší, zákeřnější, více spolupracující, plánovitější, racionálnější a vražednější bestie, není pochyb: běloch. Navíc umí vyrábět zbraně, ovládá vědu, má neskonale větší válečné zkušenosti… Výsledek je předem určen. Člověk není žába, aby se nechal pomaloučku uvařit: až ho to začne opravdu pálit, z kotle vyskočí a spustí se tanec. Dance macabre.

    Může se nám to nelíbit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat.

    • kchodl napsal:

      eeeh: Pádská nížina. Telefonní opravy, to je prostě hrozné. Sice se s tím píše dobře a rychle, ale člověk musí dávat pozor, protože ta mrcha je pěkně zákeřná. Dunajská nížina, to jsem chtěl napsat.

    • Hudec napsal:

      Závidím váš optimismus.
      Když jsem byl před čtvrt stoletím v JAR, ještě za bílé vlády, tak mi tam vyprávěli o té jejich formě segregace. Detaily už jsem z hlavy vytěsnil, ale vzpomínám, že to na mě tehdy působilo dost logickým dojmem. Oni totiž zjistili/ověřili, že ten život dohromady tam v jejich podmínkách asi tak úplně nefunguje. Pak to nabralo obrácený trend a teď už jsou si bílí naprosto jistí, že to dohromady nefunguje, ale nevědí si s tím rady a asi ani nemohou.

      Pikantní je, že nám tam tehdy některé věci vysvětloval (a i něco složitého překládal) dnes známý profesor, arabista a afrikanista, tehdy dr. , Kropáček. Sympatický člověk, podotýkám.

      • kchodl napsal:

        Tragédií Jižní Afriky jako státu bylo právě přistěhovalectví černých. Když Bůrové a Britové zakládali stát, černých tam žilo minimum, pustá země jich moc neuživila. Přitáhli, až když bílí začali hospodařit. Nakonec se natolik přemnožili, že bílé přečíslili. To samé se stalo v Rhodésii.

        Na zániku těchto zemí mají největší podíl Britové, jelikož obě země měly tu smůlu, že oplývaly velkým nerostným bohatstvím a prohlásily se za samostatné, chtěly si všechno vytěžit samy. Takže následovaly sankce, bojkoty, neustálé štvaní. Dokonce Britové organizovali černošská „hnutí za svobodu a rasovou rovnost“, přímo mezi černými, i za hranicemi těchto zemí – partyzánská hnutí a dodávali jim zbraně. Britské tajné služby a SAS zasahovaly proti Rhodésanům a Jihoafričanům. Bylo to přesně to samé, co dnes provádí strýček Sam.

        Západní Evropa má výhodu, že již není co těžit, jediný problém je příliš výkonný průmysl a tím konkurence USA, ale to postupně ztrácí význam, jak evropský průmysl odchází do Asie nebo je skupován a rušen Amíky. USA brzy budou mít dost starostí samy se sebou, takže Západní Evropa má šanci se s vetřelci vypořádat.

        Kozomrdi mají proti obyčejným jihoafrickým a rhodeským negrům značnou nevýhodu ve své vražedné a velmi útočné ideologii, která je nutí útočit hned od počátku, dokud jsou slabí a je jich málo. Začnou už při 10-20%, což vzbudí silný odpor předčasně, když není společnost ještě rozložena. Což vyvolá organizovaný vojenský odpor, který je smete. Stejnou chybu kozomrdi udělali v Evropě již jednou, za Karla Martella, je to přesně to samé – nedokáží předstírat mírové soužití dost dlouho, než se dostatečně namnoží.

        Z těchto důvodů je srovnání jihoafrické a rhodeské tragédie se zamořenou Evropou falešné, jde o úplně jinou situaci. Kozomrdi neovládli Evropu ani na počátku středověku, kdy měli mnohem lepší technologii a kulturu z vykradené Indie a Persie, natož pak dnes.

        Celkově na blížícím se vraždění v Západní Evropě nic optimistického nevidím, až na to, že běloch vyhraje.

        • Hudec napsal:

          Ano, skutečnost, že dnešní černoši v JAR nejsou původním obyvatelstvem, ale imigranti, kteří přišli až po bílých osadnících, je velmi málo známá. Široká veřejnost žije v představě, že je to „jejich země“. Původně tam asi žili křováci, pokud si dobře vzpomínám, ale kde je těm konec. Snad někde v Kalahari….

          • kchodl napsal:

            Přesně tak, to je „utajovaná pravda“. Dokud v Jižní Africe Afrikánci (tj. holandsko-němečtí Bůrové) a Britové nezaložili farmy, doly, pole, … tak tam byli jen černí lovci a sběrači na úrovni neolitu, velmi řídce. Černí ze severu přitáhli až potom, původní negr tam není žádný – uloupili zemi bílým, není jejich.

            Jinak už jsem asi psal, mám známé z bývalé Rhodésie a ti mají vždy svátek, když v Zimbabwe (jak se teď Rhodésie jmenuje) vyhladí negři nějakou bílou farmu, protože dnešní bílé farmy nejsou původní bílí Rhodésané, ale sluníčkářská náplava, která tam přišla po likvidaci Rhodésie pomáhat černouškům, když ti hnusní rasističtí původní Rhodésané vzali roha. Současní bílí v Zimbabwe jsou multi-kulti idioti, kteří se přímo podíleli na pádu země a často přímo ukradli majetek původním rhodeským majitelům, po vyvlastnění černou vládou (která byla loutkou Britů) si ho „koupili“.

            Rhodesie byla otřesný příklad, kdy Británie zaútočila na svou původní kolonii, člena Commonwealthu, své vlastní lidi, kvůli vykradení.

            V Jižní Africe je to hodně podobné. „Zlí bílí rasisté“ odešli brzy po skončení minulého režimu, protože jim bylo jasné, jak to musí zákonitě dopadnout. Zůstali tam naivové a sluníčkáři, kteří zradili vlastní zemi a národ, ti to nyní dostávají i s úroky zpátky – a nic jiného si nezaslouží. Ve větších městech, kde se bílí sestěhovali dohromady a chrání se, to ještě jde, ale každým rokem je to horší.

            Původní bílé obyvatelstvo – tedy na území, kde před nimi nikdo nežil – je v Africe už snad jen v Namibii, kde je silná německá kolonie. Tam je prý dosud klid, ale blíží se to už i tam – výskyt Hybáškové na místě je neblahé znamení konce.

          • hans napsal:

            kchodl se dobře čte, ale někdy sklouzne do alternativních dějin.

            To jest, jistě, že původní obyvatelé JAR jsou Khoisanové (Křováci a Hotentoti). A původní obyvatelé Čech jsou neandrtálci, a co? Má to politický nebo společenský význam? Nemá.

            Khoisanské lovce a sběrače vytlačili zemědělští Bantuové (Zulové, Xhosové atd) (s železnými nástroji, organizace společnosti zhruba feudální) už kolem roku 300 v Natalu a kolem roku 500 v Transvaalu. Khoisanové se udrželi pouze v Kapsku, protože tam je mírné podnebí, které nesvědčilo tropickým plodinám Bantuů. Což je všeobecně známo mnoho desítel let.

            vizte https://en.wikipedia.org/wiki/Bantu_expansion s haldou odkazů na seriózní historiky

            Čiliže řídké původní osídlení bylo pouze v Kapsku, kde genocida Křováků byla hračka. S genocidou Bantuů, zejména Zulů, měli naopak běloši dost práce.

            Jo a co se týče „neschopnosti Arabů“ ohledně civilizace, tak minimálně na Pyrenejském polostrově a Sicílii se ukázali býti naprosto civilizačně na výši, mnohem schopnější než primitivní a barbarští křesťané. Na Pyrenejském polostrově platila od roku 711 do likvidace muslimů v 17. století přímá úměra – čím víc muslimů, tím kulturnější a ekonomicky vyspělejší společnost. (Jedna náhodná bitva s Karlem Martellem nemá význam)

            • kchodl napsal:

              Jistě, to ale nemění nic na počtech: valná většina černochů v Jižní Africe nepochází z kmenů, které na tomto území žili před příchodem bílých. Což je přesně to, co jsem chtěl říci. Jsou to imigranti ze severnějších částí Afriky, přišli až když bílí osadníci zavedli zemědělství, velkochov dobytka a dolování.

              Kolik lidí myslíte, že uživilo primitivní zemědělství Bantuů? Odpověď je, že velmi málo.
              Navíc hodně Zuluů vybili Britové a nakažlivé nemoci, přivlečené bílými.

              Takže, alternativní historik jste v tomto případě Vy. Protože černí v Jižní Africe zcela jednoznačně nejsou původní obyvatelstvo Jižní Afriky před příchodem bělochů.

              • hans napsal:

                To co říkáte má platnost jen a pouze pro Kapsko.

                Ohledně zbytku Jižní Afriky jste vy pohádkář. Zemědělství jich uživilo miliony, podobně jako stejně „primitivní“ zemědělství přemyslovské nebo lucemburské doby uživilo v malé české kotlině milion Čechů a v Německu-Francii-Itálii desítky milionů lidí.

                Z cca 55 mil obyvatel Jižní Afriky je největším černým národem Zulové (10 mil), následují Xhosové (8 mil), pak Sothové a další. Vládne všeobecná shoda, podpořená archeologickými nálezy (bílých) archeologů, o jejich příchodu do Jižní Afriky více než tisíc let před příchodem bělochů. Kdybyste se obtěžoval a trochu zagůglil, zjistíte, že žijete v bludu. Začít můžete na https://en.wikipedia.org/wiki/Bantu_expansion

                Kmeny, které přišly do Jižní Afriky až po běloších existují jen ve vaší fantazii. Nikdo kromě vás takovému bludu nevěří. Nebo jste schopen nějaký kmen jmenovat? nějakého historika?

    • NavajaMM napsal:

      Máte pravdu. Našej biologickej podstate neutečieme. Ani cez roboty a umelú inteligenciu.

  2. Bavor V. napsal:

    Tak trochu to potvrzuje ony Kuffnerovy články, které jsou proti versi „stěhování národů“ a spíš potvrzují „stěhování kultur“

    • NavajaMM napsal:

      Áno, hlavne to bezpečne vyvracia tú „nulovú verziu“ osídľovania ľudoprázdnej krajiny. Ničí to ten jednoduchý model „jedni odišli, druhí prišli“ a otvára to veľa otázok, ktoré historici musia zodpovedať.

  3. strejda napsal:

    Klasik napsal. Každý Maďar může za to, že je Maďar.
    Vývoj maďarské společnosti ukazuje na velkou a silnou přehradu mezi šlechtou, tedy elitou, a ostatním obyvatelstvem. To by potvrzovalo obsazení území obývaného Slovany poměrně malou – ale na obsazení a trvalé ovládnutí dostačující – maďarskou skupinou. Ta vládla, ale s plebsem neměla moc společného mimo jazyk (ale ani ten příliš ne, mluvila vesměs latinsky).
    Přesun z Magny Hungarie do Etelközu a následně do dunajské kotliny je poměrně dobře zdokumentován. Dosvědčuje to, že síly Maďarů nestačily na výboje a uhájení území proti postupujícím nepřátelům. Tehdy, v letech konce prvního tisíciletí, byl také velký imigrační tlak.
    Podobně vytlačeni z původní vlasti byli i Maďarům podobní Bulhaři, zbylo po nich jen jméno a pár genů.
    Maďarsko, tedy historie Uher je pro nás velkou školou a poučením i v dnešní době. Dějiny se opakují. Jde jen o to poznat kam a jak půjde další vývoj. Maďarský kníže Vajk to poznal, stal po pokřtění Istvánem, později i svatým.
    Jak vypadá naše dnešní cesta do budoucnosti? Kdo ví?

    • NavajaMM napsal:

      Áno, Maďarom treba priznať veľkú dávku inteligencie a flexibility. Pred nimi podobne prišli Huni a Avari – a tí sú dnes už len v histórii?

      • strejda napsal:

        Studium Maďarska je velice poučné po všech stránkách. Od jejich skutečně vynikajících výzkumů kolébky národa až po velkou flexibilitu, která jim umožnila nejen přežít ve střední Evropě, ale vytvořit vysokou kulturu. Normální by bylo, že ve slovanském obklíčení se rozpustí a zmizí. A to v moderní době dvakrát stáli na špatné straně barikády.
        Často srovnávám Maďary s Poláky. V lecčem jsou si podobni. Maďaři ale u mně vítězí na celé čáře. Umím si představit, že bych žil v Budapesti, Szegedu, Egeru, ale i v Nyíregyháze nebo Köszegu. O magyar tenger Balatonu ani nemluvě. V Polsku mně neoslovil ani Krakow. Maďarsko je pevný domov, Polsko putující – nechci říci cirkus – tábor.

        • kchodl napsal:

          Maďarsko nikdy o státnost nepřišlo, ačkoliv mnohokrát stáli na špatné straně. Poláci přišli o stát třikrát a jsou na nejlepší cestě ke čtvrtému dělení.

          Neznám žádný aforismus o Maďarech (mimo známou větu z Knihy), ale o Polsku mě napadají dvě hlášky:
          1. Churchill: „Polsko je hyena Evropy.“ (ovšem Churchill coby Brit má houby co kecat)
          2. Nějaký Němec (měl jsem dojem, že Bismarck, ale asi ne): „Polák není národnost, ale povolání.“

          • hans napsal:

            Poláci přišli o stát třikrát a jsou na nejlepší cestě ke čtvrtému dělení

            Ale no tak. Tři dělení Polska neznamenaly, že Poláci třikrát přišli o stát: dvakrát přišli o jen o území, až nakonec o stát.

            A puntičkář by řekl, že o stát přišli jen nakratičko, na pouhých 12 let (1795-1807).

            Perlička: při třech děleních Polska si Poláky rozdělili Prušáci s Rakušany, Rusové se spokojili s ruskými zeměmi a Litvou. Hádejte koho Poláci za dělení Polska nejvíce nenávidí.

            • kchodl napsal:

              Ještě větší perlička je, že mnoho milionů Poláků vyvraždili Němci, systematicky už od prvních dnů války likvidovali polskou inteligenci, potlačovali polskou kulturu atd. Rusáci sice povraždili cca 25 tisíc polských důstojníků, ovšem to byla odveta za polské povraždění cca 50-ti tisíc ruských důstojníků po bitvě u Varšavy. Ale zároveň Rusáci (e.g. Sovětčíci) sestavili polskou armádu, s polskými uniformami (zpočátku britskými), pod polským velením, vyzbrojili je a vycvičili. Britové Poláky fatálně zradili, odmítli nakonec uznat londýnskou polskou vládu a Poláky nepozvali ani na oficiální oslavu vítězství, což byla především pro polské piloty a výsadkáře obrovská pohana a rozčarování.

              No a hádejte, s kým se Poláci kamarádí a koho nejvíce nenávidí?

              • Joda napsal:

                Aukrajinští banderovci vyhladili na sto tisíc Poláků.
                Hádejte na čí straně stojí Poláci ve sporu Ukrajina vs. Rusko?

              • hans napsal:

                Poměrně logicky je polský ideál nechat Ukrajince někde na východě vykrvácet v boji s Rusy, zatímco Poláci znovu zaberou Halič a Volyň.

    • hans napsal:

      maďarskou skupinou. Ta ., … mluvila vesměs latinsky

      Chm, představa, jak od Uralu přitáhli latinsky mluvící kočovníci… na to moje fantazie krátká.

      (že pár staletí po ustavení státu vedlo pár kleriků písemnou část administrativy v latině naprosto neznamená, že by šlechta byla latinojazyčná).

Komentáře nejsou povoleny.