Napsal
JUDr. RICHARD HORNA ř. univ. profesor v Bratislavě.
BRATISLAVA 1936
O císařovně Marii Terezii se toho hodně napovídalo a většina ani nebyla pravdou. Ale přesto se do dějin zapsala i jako panovnice osvícená, která započala proměnu bigotní katolické říše v modernější mocnářství. Toto povídání ukazuje jednu ze stránek jejího osvíceneckého konání.
Jediným světlým bodem v dějinách strašlivé a ukrutné pověry čarodějnické, které padlo za oběť v období 125ti let, t. j. od roku 1575-1700 v katolických a protestantských státech Evropy na 1,000.000 lidí, bylo, že se proti tomuto šílenství ozvaly občasně hlasy vážných učenců, kteří odsuzovali tuto pověru a tylo výstřelky davové psychosy, rozpoutané často z důvodů, nízkých a nečestných. Byl to v XVI. století vedle jiných hlavně Agrippa von Nettesheim, který pod vlivem humanistických názorů proti pověře čarodějnické vystupoval.
V následujícím století byli to tři příslušnicí řádu jesuitského; Adam Tanner, Pavel Laymann a Bedřich Spee
V druhé polovině XVII. stol. byli to dva protestanti, kteří stejně ostře vystoupili proti pověře čarodějnické jako právě jmenovaní jesuité. Byl to pastor Balthasar Broker a „Naturrechtslehrer“ (jak jej Němci nazývají) P Christianus Thomasius.
Procesy s čarodějnicemi přestaly teprve tehdy, když jim začal brániti sám stát, na který pomalu přecházel výkon celá trestní pravomoci, hlavně v hrdelních zločinech.
Světská moc zakročovala ve střední Evropě občasně i v době, kdy pronásledování čarodějnic co nejvíce kvetlo. Příčiny těchto zákroků byly velmi rušné. Obyčejně zakročovala světská vrchnost (pozemková vrchnost., jako majitelka soudního bannu), když se procesy proti čarodějnicím tak rozmohly, že ohrožovaly svou nákladností důchody vrchnostenské nebo hrozilo nebezpečí veřejnému pořádku a pokoji, hlavně pak když hrozilo decimování obyvatelstva v některých osadách neb celých krajinách. Definitivní konec však udělaly procesům s čarodějnicemi teprve autoritativní zákroky zeměpánů. Osvícený panovník dovedl vždy nalézti způsob, jak šíření této pověry zabránit!. Naproti tomu často panovník, ovládaný rádci podléhajícími léto pověře, ponechal volnou ruku justici, zaslepené a slepě vraždící. Možno říci, že to byly protestantské země, které, pokud se boje proti čarodějnické pověře týče, předstihly země katolické, í když často pří pronásledování čarodějnic země katolické i protestantské zápasily o primát .
Byl to Fridrich Vilém I, druhý král pruský (1713-1740), který vydal krátce po svém nastoupení na trůn dne 13. XII. 1713 mandát, koncipovaný ministrem v. Pluho, kterým sice v Prusku procesy s čarodějnicemi nebyly přímo zakázány, ale který měl za následek brzké jejich úplné zastavení a vymizení.
A po Prusku následovaly v prvých desítiletích XVIII století v zákonodárných opatřeních proti procesům čarodějnickým i jiné stály protestantského Německa pokud mu dokonce nepředcházely, jako na příklad Hesensko – Kaselsko, kde procesy s čarodějnicemi přestaly již 1711
Naproti tomu v katolickém Bavorsku o mnoho později, roku 1751 v „Codex juris bavarici criminalis“, vládne ještě plně čarodějnická pověra: věří se ve spolek s ďáblem, v zálety ďáblovy, hrozí se hranicí a soudy se vyzývají, aby ostře vystupovaly proti čarodějnictví a kouzelnictví,
A podobná ustanovení má i v katolických zemích habsburských trestní řád pro země české Josefa I. z r. 1707, zvaný „Josefina“ (Neue peinliche Hals-Gerichts-Ordnung vor das Königreich Böhaimb, Marggraffthumb Mähren und Hertzogthumb Schlesien).
Tedy zatím co v Prusku byly procesy čarodějnické energicky ukončeny, v habsburských zemích ponecháno jim volné pole a staré pověry oděly se znovu v roucho zákona.
Skoro ve stejnou dobu v zemích českých setkáváme se v jiném zákoníku s čarodějnickou pověrou. „Vollständige Teutsche Stadtrecht ín Erb-Königreich Böheim und Marggraffthum Mähren” z roku 1721 pojednává o čarodějnicích v několika článcích.
Habsburské země následovaly na tomto poli boje proti pověře čarodějnické Prusko mnohem později ne najednou a bez překážek.
Nastoupením Marie Terezie na trůn nastala doba, kterou nejenom nynější historici nazývají dobou osvíceného absolutismu,, ale která i tehdy nabývána byla „osvícenou“ („unsere aufgeklerts Jahrhundert“). A císařovna Marie Terezie osvědčila se v boji proti pověře čarodějnické jako panovnice hodná doby, která se nazývá osvícenou a ve které měla býti „eine erleuchte Legislation
Patentem ze dne 1. března 1755 uveřejněným v Codex Austriacus tomus V., str, 935/936 vystoupila jmenovaná panovnice proti z.zv. vampirismu, proti víře v čarodějnictví a jiným pověrám. Za tím prý se skrývá většinou pověra neb podvod, který císařovna nebude trpět. Císařovna obrací se zde ostře proti duchovenstvu, které vedeno těmito pověrami dalo v několika případech na Moravě vykopati a spáliti mrtvoly pro podezření z t.zv, magia posthuma, Císařovna zde vyčítá duchovenstvu, že proti těmto pověrám nebojuje, ale často je v lidu utvrzuje. A zakazuje duchovním v podobných případech něco samostatně podnikali. Veškerá zákroky mají se díti v dohodě s politickými úřady, které si mají vyžádali dobré zdání lékařské a každý případ podrobiti pečlivému vyšetření.
Kdyby nešlo o ženu, bylo by možno říci, že to bylo v habsburských zemích prvé mužné slovo o pověře čarodějnické a jiných podobných pověrách. Brzo nato, po roce, měla Marie Terezie opět příležitost zakročiti ostře v podobném případě. Je to známý případ Jana Poláka, pastýře na lebkovickém panství v Jistebnici v jižních Čechách, který byl odsouzen k smrtí stětím pro čarodějnictví; pomocí kouzel škodil prý svým spoluobčanům na dobytku. Případ tento líčí Maasburg obšírně ve své knize a aspoň ve výtahu uvádí také rozhodnutí Marie Terezie ze dne 13. července 1756 kterým jmenovaná císařovna Polákovi udělila milost a ve kterém se opět velmi ostře vyjadřuje o tom, že pověra čarodějnická může vládnouti jen tam, kde vládne ignorance a kde se faráři a kněžstvo vůbec proti této pověře dosti ostrým způsobem nestavějí Ostře se vyjadřuje panovnice o apelačním soudu pražském, který dal na obviněném hledali lékařem ďáblovo znamení.
Je samozřejmé, že toto rozhodnutí císařovny o Polákově žádostí o milost způsobilo v soudních kruzích pravé pobouření. Oberste Justitzstelle odvážila se dokonce záležitost tuto předložiti ještě jednou panovnici k rozhodnutí, V dlouhé zprávě poukazovalo Nejvyšší soudní místo na to, ža Polák byl odsouzen podle platných zákonů a ve shodě s panujícími názory theologickými Nebylo by prý odporučitelná, kdyby Polák unikl zcela bez trestu, pří čemž poukazovalo na zvláštní poměry panující v Čechách, kde je lid obzvláště náchylný k pověrám.
Odpověď panovnice následovala v několika dnech. Dne 30. VII. 1756 píše Marie Terezie opětovně: „Das ist sicher, dess allein Hexen sich finden, wo die Ignoranz ist,…“. A dále se nařizuje, že osoby podezřelé z činů označovaných za čarodějnictví., mají sice býti zatčeny a mé býti s nimi zaveden informativní proces, ale nemají býti ani v okovech drženy, ani mučeny, ani odsuzovány, ale celý případ má byli předložen prostřednictvím Oberste Justizstelle císařovně k rozhodnutí. Tento reskript císařovnin byl rozšířen na všechna „zemská místa“ v jednotlivých zemích. Současně byli vyzváni arcibiskup pražský a biskup olomoucký aby působili na duchovenstvo, t. j. na faráře a na misionáře, aby proti pověře čarodějnické mezí lidem bojovali.
Marie Terezie zakročila také brzo nato velmi ostře zvláštním reskriptem ze dne 6. srpna 1756 i proti exorcismu a ani zde našetřila ostrými slovy proti pověře a snažila se dosáhnouti toho, aby poučením odpovědných činitelů církevních bylo přispěno k odstranění i tělo pověry.
A ještě jednou, reskriptem ze dne 6. VI. 1759 zakazovala osvícená císařovna, aby pro čarodějnictví nebyl nikdo mučen („wegen Hexerey Niemand torquiret“), a nařizovala, že každý případ, kde někdo byl z pověry obviněn z čarodějnictví, má býti předložen zemským úřadům k rozhodnutí.
Těmito reskripty učinila Marie Terezie prakticky konec procesům s čarodějnicemi, Budiž vsak dříve dovoleno upozorniti na to, že výše uvedené reskripty osvícené císařovny vzbudily válkou pozornost v odborných krajích právnických, zvláště pak ve dvorní komisi, která byla sestavena „pro compilatione codicis Theresiani“. Maasburg obšírně líčí, co bylo podniknuto se strany členů této komise proti názorům císařovny a jaký výsledek mělo jejich snažení. Jeho líčení je dokumentem velké moci, kterou tehdy vysoká byrokracie měla: zde vlastně proti vůli či lépe řečeno proti názoru císařovny dosáhla toho, že se v Constitutio criminalis Theresiana z r. 1768 objevil opět onen nešťastný článek 56, pojednávající o crimen magiæ vet sortilegii. Byl to pravděpodobně v prvé radě tento článek, který vzbudil odpor kancléře knížete Kaunice, který vyzněl v ostrém odsouzení výsledku práce výše zmíněné kompilační dvorské komise: že totiž nově vydaný zákoník trestní má takové ustanovení, která nelze v žádném případě srovnali s názory osvícené doby vlády Marie Terezie. A Kaunic výslovně poukazuje na článek 56, který mluví o čarodějnictví a jiných pověrách, které by měly spíše vzbuzovali úsměv než státi se předmětem opatření práva trestního.
O Magdaleně Logomerové, zvané Heruczina uveřejnil na základě archivního materiálu dvorské kanceláře dva prameny také Komáromy Andor ve své knize „Magyarországi boszorkányperek oklevéltára“ Tento spisovatel otiskuje z maďarského státního archivu dobré zdání van Swietenovo o případu Logomerové z 25, srpna 1759 a resoluci císařovny Marie Terezie z 23. listopadu 1756, kterou se nařizuje propuštěni Logomerové na svobodu.
Dobré zdání van Swietenovo je velmi obšírné a dovídáme se z něho velmi mnoho o celém procesu s Logomerovou. Jmenovaná byla již dříve pro podezření z čarodějnictví zatčena, ale opět propuštěna. Znovu byla zatčena po jakémsi sporu o dobytek přistižený na škodě a obžalována z čarodějnictví a dna 19 září 1757 vyslýchána na mučidlech. Dne 22. dubna 1758 byla městským soudem v král, svob. městě Križevci (Körös-Crisio) ve SIavonsku odsouzena na smrt, jak již výše bylo zmíněno.
Dle císařovnina rozkazu z r. 1757 byly soudní spisy prostřednictvím kr. uherské dvorské kanceláře předloženy císařovně
Soudní spisy postoupila panovnice svému rádci van Swietenovi, aby jí podal o celém případu dobré zdání. Van Swieten spisy prostudoval a vyslýchal také Logomerovou v nemocnici, a to pomocí tlumočníka za přítomností kněze chorvatské národnosti.
Výsledek svého šetření shrnul van Swieten v dlouhý francouzsky psaný posudek ze dne 25. srpna 1756.
V posudku tomto, velmi bystře psaném, uvádí van Swieten, že procesy s čarodějnicemi byly již ve více státech zakázány Upozorňuje dále na neschopnost zaujatost í zlomyslnost soudců, kteří Logomerovou odsoudili. Rozebírá nepravděpodobná tvrzeni svědků a dokazuje bezcennost přiznání obviněné, neboť přiznání toto bylo vynuceno strašlivým a dlouho trvajícím mučením, Ke konci zmiňuje se van Swieten o zdravotním stavu Logomerové, umístěné v nemocnici, kde se začíná, díky pečlivému ošetřování, zotavovali z následků dlouhotrvající vazby a velkého mučení a kde očekává udělení milosti, či lépe řečeno spravedlivé řešení svého případu panovnici.
A skutečně dne 23. listopadu 1758 dává císařovna prostřednictvím chorvatského bána magistrátu král. svobodného města Križavce rozkaz, aby Magdalena Logomerová byla propuštěna na svobodu a aby pečováno bylo o to, aby mohla žíti bez jakéhokoliv obtěžování … neque ob imputatum sibi praedeclaratum magiæ crimen ei quidpiam adversi interatur
Reskriptem císařovny ze dna 23. listopadu 1758 ukončen byl jeden z posledních procesů s čarodějnicemi v Uhrách, Téhož roku procesy ty skoro úplně přestávají, jak ostatně svědčí i nahoře citovaná kniha Komáromyho.
A tak skončily čarodějnické procesy právě zásluhou osvícené panovnice, která v mezičase mezi porody dokázala silně změnit další směrování monarchie.
Poznámky pana Bavora 
Milion obětí, ano?
„V první polovině 18. století postupně evropské státy tresty smrti za domnělé čarodějství ruší. Poslední čarodějnice byla upálena r. 1787 v protestantském kantonu Glarus ve Švýcarsku. Celkový počet obětí protičarodějnického šílenství v Evropě za období od 14. do 18. století čítá asi 55 tisíc, a to jak u katolíků, tak u protestantů. Čarodějnická pověra není křesťanského, nýbrž pohanského původu. Církev ji na počátku středověku vymýtila. Když ale později opět ožila, někteří představitelé církve ji bohužel přijali. Nutno ale vidět i druhou stránku věci, že zhruba stejný počet reprezentantů církve v té době zastával odmítavé stanovisko a bránil nevinné oběti. O tom současní odpůrci křesťanství mlčí. Proto je třeba z naší strany tím více o tom psát a hovořit.“
PhDr Radomír Malý.
To se mi líbíTo se mi líbí
http://www.michaelsa.cz/?page_id=54
To se mi líbíTo se mi líbí
ja sam roman katolik bo u nas cele burakova,ja nie odporca krestanov,ja od mala pamatam z nabozenstva,ked nas taky farar ucil,ze kristus kazal dat biednemu vsetko,nemat nic,len nutne veci. co mas naviac dat biednemu a potom sa bude sediet po jeho boku,milovat svojho blizneho,preto nechodim do kostola,bo nerozdam,co mam naviac a blizneho poniektorych by som zajebal na mieste,preto nie som hoden stat v kostole,ze teolog mi vysvetli,ze to az tak nie je,ze mozem ist do kostola,kurva niekto ma ojebe a sa okolo mna zehna,ked ide okolo kostola a ze mam odpustit,nech chcipne a na omse chodi,kurva takych nenavidim a pcha sa do neba, sediet okolo kinga,ked takym kokotom poviem,ze king tak neduma jak on,ze bude zajebany,za to jak zije,povie,ze mu bude odpustene,toto AFB mi hlavu prebija a nie carodejnice,bo ci akakolvek viera,ci najlepsia demokracia to ma krvy na rukach,teraz aspon nieco uzna,bo demokrat to bude mlzit ,vlastne cely ten svet to zije z ojebu.ci viera v nejakeho boha,ci v ludske prava,jedina spravodlivost je,ze kazdy je z prachu a pojde do prachu,vsetko dookola v tom kratkom zivote,je hlavne jak ojebat blizneho,jak sa na niekom nabalit a este sa mu do ksichtu usmievat,ze tak kazal kristus,ci ustava.to este nikto nezmenil a ani nezmeni,bo tak boh ustavil a clovek uzakonil v ustave bud zbohem AFB.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jseš diviak. Tohle je složitý téma. O to složitější, že úplně každej ho vnímá naprosto individuálně. Společný platformy jsou, ale chápe a prožívá to každej jedinečně. Neřekl bych, že ten Tvůj přístup je nějak zásadně horší než jinej. Jseš magor, ale poctivej a upřimnej magor. Myslím, že Tě King má docela rád.
To se mi líbíTo se mi líbí
Milion je jasná blbost. „Ztraceno v překladu“, píšu to dole.
To se mi líbíTo se mi líbí
Neztraceno v překladu. Cituji ještě z knihy poznámku autora: Tak aspoň odhaduje počet obětí této pověry Emil Ermatinger, Hexenglaube und Massenwahn, v Alhenaion-Blätter, I, č. 3, str. 6.
Jsou ještě jiná odhady počtu obětí pronásledování čarodějnic. Tak na př. Emil Sigerus ve své knize, „Von alten Hermannstadt“ (Hermanstadt 1923), str. 62, uvádí, že prý zahynulo na popravišti během několika století 9.000.000 lidí, vesměs obětí čarodějnické pověry.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pokud to není „ztraceno v překladu“, pak to tedy bude přímá lež a manipulace, asi za účelem proticírkevní propagandy. Takových věcí jsou historické prameny jistě plné.
Můžete také najít, že hladomor na Ukrajině zahubil 20 milionů, že Stalin zavraždil více lidí než byly sovětské oběti WWII (27 milionů) nebo že Mao zavraždil 100 mega žluťáků. To všechno někdo někde píše. Jsou to propagandistické pitomosti.
Rozsudky a popravy se psaly od začátku středověku do „smolných knih“, mnoho se jich zachovalo, takže je docela snadné získat přehled, jak to opravdu bylo a pomocí statistických metod určit celkové počty. Čarodějnice soudila církev, která je následně vydávala světské justici k potrestání. Takže o čarodějnických procesech jsou dvoje paralelní záznamy. Pokud se konaly nějaké mimosoudní lynče – a to jistě konaly – byly to jen excesy, statisticky bezvýznamné (10% navíc?).
Už jen milion obětí je nesmysl. Jednak je to nesmysl k velikosti populace, jak jsem už napsal. Byl by to ekvivalent první světové války, tolik obětí. Což by mělo velký odraz ve všem. Kultuře, církvi, pověstech, lidových písních, …
Rozpočítání na jednotlivé roky, tedy „zprůměrování“, jak to dole předvedl pan strejda, je klasický statistický manipulačí trik, známý z mnoha použití. Oblíbené je to všude – tak třeba, v letecké dopravě – podle toho byste soudil, že letadla vlastně skoro vůbec nepadají, jenže ona padají. Ale rozpočítáno na kilometr je přesun letadlem to úplně nejbezpečnější, jenže na počet letů ne.
Zásadní totiž ohledně čarodějnic je, že procesy neběžely pořád, celá ta léta. Bylo to nárazové, šlo o oddělené vlny. Rok dva několik tisíc obětí a pak se 30 let nic nedělo, v mezidobí šlo o ojedinělé excesy. A znovu, když další generace zapomněla. Tak to například fungovalo v Británii. Tipnul bych si, že ani jinde to nebylo jiné – například u nás byla silná vlna díky tomu psychopatu Bobligovi. Předtím dlouho nic, potom také ne, jen ojedinělé případy.
Pokud se počet obětí zdá někomu nízký, je to podobné jako rozpočítat třeba oběti „terorismu“ 9/11, tedy asi tři tisíce na řekněme 50 let americké podpory Saudské Arábie. Pak se dá z jedné strany argumentovat, že podpora Saudů není nebezpečná, protože každý rok je jen pár mrtvých – no a kolik lidí se ročně utopí nebo zabije v autě, no ne? A naopak, až to za 300 let bude hodnotit nějaký historik, tak si může říci, že to je vážně divné, za 50 let jen 3 tisíce mrtvých, to přece muselo být mnohem více, jinak by kolem toho tak nevyšilovali.
Zdá se mi proto všechno mnohem věrohodnější ten vonramsteinův zdroj, už jen z toho důvodu, že v dnešní době je mnohem jednodušší procházet „primární prameny“, tedy archívy, především ony „smolné knihy“ a církevní záznamy. Jestli se tím skutečně zabývá, tak tyto prameny nemohl vynechat.
Druhý zdroj, Dr. Richard Horna, se odkazuje na jiné autory, což uvádí jako „odhady“ někoho. To je klasický „odkaz na autoritu“ a má to mnohem nižší váhu než seriózní historický výzkum.
Číslo 9 milionů je už úplně mimo zdravý rozum. Snad kdyby se řeklo, že to je počet obětí za celou dobu existence civilizace od Sumeru dodnes, tak tedy možná ano. Ale to je podobné jako mi říkal nedávno jeden forenzní patolog, že za dobu lidské civilizace bylo oběšeno 500 milionů lidí. Proč ne 200 milionů nebo rovnou 3 miliardy? Hausnmera.
To se mi líbíTo se mi líbí
To, že se někdo odkazuje na starší zdroje ještě nemusí být úmyslnou lží. Prostě tehdy nebyly jiné zdroje k dispozici. Ostatně uvědomte si, jak kronikáři v dřívějších dobách nadsazovali počty bojovníků ve středověkých válkách a také počty mrtvých, pokud možno na straně protivné. Ve skutečnosti i tam byly počty daleko nižší.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nikdo netvrdí, že je to úmyslná lež. Tvrdíme, že je to nesmysl.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tvrdí to kchodl. Tedy ne úmyslná, ale přímá, a také manipulace. Všichni autoři, které momentálně cituji, bych z proticírkevních nálad neobviňoval. Ermatinger byl švýcarský historik, Sigerius rumunský. Ostatní jsem ještě neidentifikoval.
To se mi líbíTo se mi líbí
A ještě něco. Údaj R.Ohleho je z lexikonu Die Religion in Geschichte und Gegenwart (RGG), který slouží jako Příručka pro theologii a religionistku. K dnešnímu dni je již 4.vydání. Takže patrně to číslo nebude tak nesmyslné.
To se mi líbíTo se mi líbí
OK, přímá lež byl moc ostrý výraz. Měl jsem na mysli, že to není pravda. Že je to JPP, tedy spíše JHP: „Jeden Historik Píše“. A stejně jak píšete výše, počet bojovníků bitev, počet padlých, … Zpochybnit tyto počty – hlavně ve starověkých bitvách – se dají snadno pomocí analýzy logistiky a zásobování, prostě že tak velkou armádu by místní obyvatelstvo neuživilo a zásoby si s sebou tenkrát nikdo nevozil. Tohle je podobné. Lidí bylo tenkrát málo a milion obětí je jako dnes 10 milionů, to je příliš mnoho, protože čarodějnické procesy byly kampaňovitá záležitost, nedělo se to pořád. Z 16., 17., 18. století jsou velmi dobré záznamy a je to jasně patrné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zkoušel jsem najít citovaná díla, ale od Sigeruse je k sehnání jen zlomek, Ermitengrovo dílo také není, ale narazil jsem na článek B.Šindeláře z Brněnské univerzity z roku 1980, který píše toto:Přesný počet osob, který padl za oběť pronásledování čarodějnic ve středověku, se nepodaří patrně nikdy exaktně zjistit. Je tomu tak do jisté míry i proto, že leckde v pozdějších „osvícených stoletích“ — patrně ze studu a z hanby nad tímto poblouzněním — přikračovali k likvidaci příslušných kompromitujících úředních spisů. Kupříkladu ve Francii bývalo zvykem, že spolu s osobami, odsouzenými soudním výrokem tamních parlamentů pro čarodějnictví k upálení, byly spalovány i příslušné soudní spisy odsouzenců.6 Přesto se nám však v západní a střední Evropě zachovalo dosti velké množství materiálu až do nejnovějších časů, abychom si mohli učinit dostatečně názorný obraz o této strašné nepřístojnosti a velké skvrně především na tváři zemí tzv. „západní kultury a civilizace“, které by se tak hrozně rády vychloubaly svým domnělým kulturním a civilizačním náskokem před východoevropskými zeměmi atp. Protože chybějí přesné cifry řečeného pronásledování, operuje se s odhady. Tak podle odhadu Rudolfa Ohleho si nejhorší období pronásledování domnělých čarodějnic, spadající do let 1575 až 1700, vyžádalo na jeden milión obětí, z čehož 25—30 % jde podle něho na vrub protestantských soudců.7 A odkaz 7 se vztahuje opět k Ermitengerovi: V lexikonu Die Religion in Geschichte und Gegenwart, 2. Aufl., Tubingen 1928, Bd. II, str. 1873; shodnou cifru uvádí též Emil Ermatinger, Hexenglaube und Massenwahn (Athenaion-Blatter I, N. 3, str. 6). — Kladský autor Volkmer zase cifrou jednoho sta tisíc odhadl počet obětí pro Německo (Vierteljahrschrift fúr Geschichte und Heimatkunde der Grafschaft Glatz, Jg. IX, str. 140), což považuji za příliš nízký odhad. Naproti tomu se mi zase jeví jako očividně přemrštěný údaj, který uvedl Emil Sigerius (Vom alten Hermannstadt, Hermannstadt 1923, str. 62), podle něhož během několika století prý zahynulo na popravištích v Evropě i v zámoří na 9 miliónů osob obviněných z čarodějnictví.
https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/102775/C_Historica_27-1980-1_8.pdf?sequence=1
To se mi líbíTo se mi líbí
Nejsem historik a čarodějnicích nevím víc než kdokoliv jiný (měl jsem jich v „domě a loži“ delší dobu celkem 5 včetně té současné, takže to je moc malý statistický vzorek, abych mohl generalizovat).
Ale co mě zaujalo, když mi na dovolené známý, což je ten policejní forenzní patolog, vykládal, že ohledně historie trestu smrti – jeho morbidní koníček – jsou soudní spisy z různých důvodů nedostupné nebo zničené, ale co se většinou zachovalo, jsou ony „smolné knihy“. Což jsou v podstatě záznamy o popravách, účetnictví odměn katovi a jeho pacholkům. Takže se domnívám, že z těchto pramenů to zjistit půjde, i kdyby církev nebo stát ostatní záznamy spálil.
Dost pochybuji o spolehlivosti údajů oněch dvou historiků, z čeho vycházeli? Pochybuji, že jeden či druhý objeli všechny okresy a prohlíželi archívy, navíc v té době – konec 19. a první polovina 20. století. Dnes je vše snažší, mnoho pramenů je digitalizováno a jsou dostupné po internetu, případně existuje fungující mezinárodní spolupráce. Navíc to téma ztratilo své tabu, jak pro státní zaměstnance, tak pro církev.
Možná je pojem „lež“ moc ostrý, ale pravda to docela určitě nebude. Jeden se odvolává na druhého a třetí napíše, že je to odhad, a že on sám osobně soudí, že obětí bylo ještě více. Zřejmě měl kvalitní křišťálovou kouli.
To se mi líbíTo se mi líbí
„Přesto se nám však v západní a střední Evropě zachovalo dosti velké množství materiálu až do nejnovějších časů, abychom si mohli učinit dostatečně názorný obraz o této strašné nepřístojnosti a velké skvrně především na tváři zemí tzv. „západní kultury a civilizace“, které by se tak hrozně rády vychloubaly svým domnělým kulturním a civilizačním náskokem před východoevropskými zeměmi atp.“
Tak to úplně stačí. Marx nebo Kalerghi by to nezformulovali průhlednějc. Nebo mi dokažte, že východní kultury a civilizace měly před náma v tý kultuře a civilizaci navrch. A pokud ano, kde se jim to sakra zvrtlo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zcela jiný obraz v naznačené věci poskytují východoevropské země, především však ty, v nichž se stalo vládnoucím náboženstvím pravoslaví. Tam totiž procesy s čarodějnicemi se vyskytovaly více méně jen sporadicky. Německý historik W. G. Soldan, autor proslulé syntézy „Geschichte der Hexenprozesse“,8 se ještě v roce 1843 domníval, že na staré Rusi nedocházelo k soudním procesům s čarodějnicemi.9 Tento názor byl poopraven teprve v dalších doplněných vydáních knihy, a to ve druhém vydání, jež roku 1879 pořídil Soldánův zeť a protestantský teolog Heinrich Heppe, a konečně pak ve třetím vydání připraveném v r. 1911 od Maxe Bauera, jehož nezměněný přetisk vyšel znova v r. 1968. Další vydání Soldánovy zprávy o některých procesech s čarodějnicemi z oblasti pravoslavného světa potvrdily vcelku to, co již bylo výše pověděno, že totiž soudní procesy s čarodějnicemi se v pravoslavné sféře vyskytovaly poměrně zřídka, a na rozdíl od západoevropských a středoevropských končin, ovládaných římskou církví anebo protestantismem, nenabyly na pravoslavném Východě nikdy charakteru masového pronásledování. Na druhé straně je zase charakteristické, že ve východoevropské zemi — v Polsku, kde římskokatolické církvi připadlo tak významné místo, nacházíme ve zvýšené míře doklady o pronásledování čarodějnic, zejména v průběhu 17. a 18. století.1 0 Je to svým způsobem daň, kterou tato země musela tak říkajíc zaplatit za svou příslušnost k latinské kultuře a civilizaci uplatňující se prostřednictvím římskokatolické církve.
Prostě to není otázka Marxe ale církve. Pravoslavná se chovala jinak než katolická a zejména evangelická.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobře, to nám říká, že v pravoslaví bylo těch procesů relativní minimum.
Pořád to ale neodpovídá na otázku, proč je západ tak kulturně a civilizačně napřed.
To se mi líbíTo se mi líbí
Berete to moc ideologicky. Pokud někdo chtěl tehdy něco napsat a hlavně vydat, navíc na universitě, musel provést „úlitbu bohům“. Takže neřešte ideologii, ale historii.
To se mi líbíTo se mi líbí
Protože Rusáky přepadli Tataři a Mongolové, 200 let vývoje v čudu. Pak Śvédi, pak Žabožrouti, pak Kozomrdi z jihu (Osmani, mile podporovaní Brity a Žabožrouty), pak Áda, pak celý „svobodný svět“ – ale to už měli atomový klacek, tak zůstalo jen u vrčení a štěkání přes plot.
Jestli myslíte dál východní Východ, tak to jsou Žluťáci a Japonci, ti 500 let spokojeně stagnovali, Žluťáci vlastně déle.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zapomněl jsem na německé rytíře.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_%C4%8Cudsk%C3%A9m_jeze%C5%99e
To se mi líbíTo se mi líbí
Napadl mě ještě jeden argument, sice jen doplňkový – protože jediné, co reálně můžeme je přiklonit se k jedné nebo druhé „historické“ verzi: 50 tisíc nebo 1 000 000. Z mnoha důvodů se mi milionová verze zdá nesmyslná a jak je vidět, i historicky o tom autoři doklady nemají, jedná se o odhady – jak sami přiznávají.
Jde mi o tu kampaňovitost čarodějnických procesů, která je jasné prokázaná. Psychologicky jde o to, že aby to „fungovalo“, musí dojít k davové psychóze, a ta nejde živit do nekonečna, vyčerpá se a vyšumí. Pak se aktéři do konce života stydí, že v něčem takovém jeli. Což by vysvětlovalo, proč ty vlny procesů byly minimálně 30 let vzdálené.
Možná se nám to nezdá, ale už 15. století bylo docela osvícené, natož pak ta další. A hejkalové, bludičky, víly, čarodějnice, … jsou poněkud mimo normální psychiku. I v silně religiózním prostředí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Přesně.
To se mi líbíTo se mi líbí
mne hned napadlo,ze nijake carodejnice neskoncili,len tresty by sa pridali jak zo stredoveku,bo skurveny pisalek si nieco vymysli,jak mu nejaka kurva povie a vydava to za pravdu a spravny pohlad,nic sa nezmenilo,caruje sa cely cas,len trest by mohol byt namiesto upalenia dat zozrat sviniam a vtedy vladala maria terezia,bo ja nijaky historik,,ale v danej dobe,ked sa uz prezilo,ci technicky pokrok isiel dopredu sa vzdy rusilo nieco,teraz teply ponad hetero,hovorit,ze som biely,je rasizmus ,darnozracov poukazat na nich,som socialne negramotny a podobne srandy.
To se mi líbíTo se mi líbí
Královna nebo císařovna?? Co na to pragmatická sankce ??
1658-1705 byl císařem Leopold I, Marie Terezie byla královnou českou a uherskou, rakouskou arcivévodkyní.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevím, ale autor používá pojmu císařovna a předpokládám, že ví proč.
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to běžně používané, ale historicky chybné – možná by se v češtině dalo císařovna jako manželka císaře … jinak připomínám ono známé …sama kralovna ceduličku psala…, ale titulárně byla opravdu jenom královnou protože ze zemí koruny nárok na titul nevyplýval, titul byl jen jako císař Svaté říše Římské, změnilo se to až jako důsledek napoleonských válek – někdy kolem 1815.
To se mi líbíTo se mi líbí
Trošku jinak totéž. Žena nemohla být císařem, císařem byl pak její manžel s tím, že byl formální hlavou, ale Mařenka s tou hlavou pořádně točila. I když v tom údajně byla i skutečná veliká oboustranná láska
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to už sedí bezchybně 🙂 s tím že byl jen císařem Svaté říše Římské – pravomoci nic moc, ale titulární královnou – Českou (nejen) – zase byla ona – a tam byla zase i reálná moc. Rakousko samo o sobě královstvím nikdy nebylo.
To se mi líbíTo se mi líbí
PS jinak je ale článeček excelentní.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zapomněl jsem pochválit, takže se přidávám. Výborné.
Co docela nechápu, jak to ta baba všechno stihla. 16 dětí, obrovská země, nulové komunikace, rozmařilá habsburská šlechta, blázniví Prusové a Němci s počínajícím velkoněmeckým blázněním. české země rozvrácené rekatolizací a vykradením, následky 30-ti leté války a morů se táhly velmi dlouho. Přitom udělala skvělou reformu školství a v podstatě všeho, navíc její zásluhy nekončí jejím vlastním konáním – pokračovali její potomci, více než dobře.
To se mi líbíTo se mi líbí
Milion obětí by vzhledem k tehdejšímu počtu obyvatel bylo asi jako první světová válka, v poměru.
To je zjevný nesmysl. Někde jsem četl cosi o 50-60 tísících obětí dohromady, to už vypadá jako reálné číslo. I tak je to hodně. Asi to vzniklo jako „ztraceno v překladu“, kdy se číslo milion používá jako synonymum „šokujícně mnoho“.
Populace byla 5-10x menší než dnes, v evropských zemích. Země „království českého“ měly v roce 1700 asi 1,8 miliónu obyvatel. Tím pádem počet 50-60 tisíc musíme násobit 5-10x, aby to vyjádřilo hrůzu těch flanďáckých a justičních zločinů. Role církve v tom byla obojetná – část byla pro, vzdělaní černoprdelníci se to snažili zarazit. Králové a císaři zasáhli, když vraždění a hysterie začalo mít značný vliv na hospodářství.
Nedávno jsem viděl hodně dokumentů i „dokumentů“ (však jsme o úrovni dnešní produkce už diskutovali) ohledně čarodějnických procesů v anglofonním – protestantském světě – protože o tom jedna příbuzná psala jakousi práci. Tak třeba v Británii byl v pozadí většiny procesů jeden jediný psychopat „lovec čarodějnic“, který cestoval po zemi a spouštěl to. Všude se na něj hned nabalili místní zhovadilí flanďáci a soudci, protože majetek zavražděných propadal (u nás známe Bobliga, to byl podobný týpek a fungovalo to navlas stejně). Čemu jsem se divil nejvíce, že ho nikdo v Británii nesejmul – bylo tam právo lovu, každý měl luk a uměl s ním zacházet, případně už v té době pušku. Bojoval proti němu hlavně jeden pastor, který psal proti tomuto šílenství na všechny strany, ale zločince nakonec dostala až tubera. V Británii ale bylo těch vln „procesů“ více, asi tři, v té první měl hlavní slovo dokonce král, který podlehl jednomu bláznivému poradci – vzniklo to v Holandsku, a v době té anglo-holandské unie to přeskočilo moře do Británie.
Nedokáži si tehdejší dobu představit – jen svíčky, dálková komunikace pomocí poštovních holubů a poslů na koních. Žádná medicína a léky, velmi vysoká úmrtnost i mezi nejbohažšími. I Marie Teresie měla 16 dětí. Mizerné cesty, jen kočáry a koně. Cestování bylo jen pro otrlé. Život to musel být hrozný, i pro ty nejbohatší.
Třeba to ježdění kočáry: kamarád dělal westernové věci, koně, dostavníky a tak. Já jsem se na jejich šou podílel občas coby střelec, jak jinak. Tehdejší přítelkyni jsem posadil do dostavníku, ujela v tom za den asi 60 km, a vzpomíná na to jako na strašný zážitek už 20 let, přitom není nijak choulostivá.
Přejet kočárem z Vídně na jeden z českých zámků, kde Marie Teresie odpočívala, to nebylo tak jednoduché jak to vypadá. Trvalo to několik dní, možná i týden nebo dva. Ta věc má mizerné pérování, špatný podvozek – je to hrozný „kostitřas“. Netopí, nemá klimatizaci. Koně hodně smrdí. Všude je plno prachu nebo bahna.
Ve filmu to vypadá nádherně, ale realita to byla surová.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ten počet milión ma tiež zarazil. Je to odhad, presné číslo určite neexistuje a nedá sa zistiť. Našiel som však údaj za obdobie 250 rokov (1470 – 1730) s odhadom 300 tisíc.
Čo ma však viac zaráža, ako ten počet, je to, či to všetko boli len sadistické udania naslepo, alebo či boli medzi týmito ľuďmi (okrem majetkových motivácií) aj naozaj ľudia s výnimočnými schopnosťami.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tipoval bych, že to bylo všechno. Jak ošklivá sousedka či movitý soused, tak mimořádně nadaný člověk, bylinkář znalý léčení, „psychtronik“ apod.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Na nesmyslná čísla mám nastaveny vnitřní alarmy. To je choroba z povolání, když výpočet vyjde sice napohled pěkně, ale letmý pohled na výsledky – a to ani nemusíte té problematice moc rozumět – říká, že to je kokotina.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
To je užitočná schopnosť. Toto by sa malo učiť v škole, nie bazírovať na numerických chybách v piatej platnej cifre.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já to ve škole studenty učil. „Řádový kvalifikovaný odhad“ tomu říkám. Dá se to udělat v hlavě velmi rychle – když znáte vzorec, jen rychle určíte řád výsledku – a když to tam není, je to blbě. Také stačí vědět, zda má být řada výsledků rostoucí nebo klesající a k čemu to má konvergovat, jaká je limita – to je většinou špatně také. Když se „zakroutí“ určitým parametrem, bude se výsledek zvyšovat nebo snižovat? Tyhle věci.
„Přesná čísla“ o nepřesných věcech, to je nemoc dnešní doby. Proč uvádět 6 platných cifer, když systematická chyba je 5 platných cifer, jelikož výsledné číslo vzniklo podělením dvou odhadů, to je otázka. To je dnes všude, hrozná věc. Číslo má čtyři desetinná místa a když zjišťujete, jak to vzniklo, ukáže se, že je to z „průzkumu“ mezi 7 dotazovanými, poděleno sedmi. Tomu se říká Věda, jak to má desetinná místa, jistě chápete.
Svého času jsem z těchto důvodů na svém kurzu numerických metod – byl to posgraduální/doktorantský kurs, mé zatím poslední větší univerzitní angažmá – šlo o to, jak převést reálné problémy na superpočítač – donutil posluchače místo kalkulaček používat logaritmická pravítka. To byla efektivní metoda, jak zabránit blbnutí s „čísilky“.
Logáro naučí člověka matematicky číselně uvažovat, na rozdíl od kalukačky. Trénuje to právě ty „kvalifikované odhady“. Ale o tom jsme se myslím už bavili.
Kdyby to člověk chtěl zavést do obyčejné školy – a dnešní univerzity jsou obyčejné školy – tak ho poženou klackem. Není to „in“, zcela nefrikulínské.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
PS. Když to nemá desetinná místa, jsou to počty. Když to má dvě desetinná místa, je to vědecká ekonomie, tj. účetnictví. Když to má 3 a více desetinných míst, je to Věda.
Je to jednoduché.
😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Tú školu ste opísali trefne. No je blbé, že takto s číslami narábajú napríklad aj doktori. Pritom väčšina napr. biochemických výsledkov je zaťažená chybou najmenej 10%, ale skôr asi viac. Okrem toho majú tieto metodiky určitý rozsah interpretovateľnosti, kde sú výsledky lineárne, ale nad hranicou rozsahu už sú hausnumerá, lebo kalibračná krivka je zväčša kubická. Zažil som, keď lekári porovnávali takéto vysoké výsledky od jedného pacienta a tešili sa, že „sa zlepšuje“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Lékaři, farmaceuti, biologové, genetici, ekonomové, sociologové…
Jakmile tito použijí matematiku, je z toho čirá pavěda, téměř vždy. Protože nemají ani ponětí o experimentu, vědecké statistice, měření. Není to jen u nás, je to tak celosvětově – asi je to dané těmi lidmi, kteří to dělají.
Žádného elektroinženýra, strojního nebo jaderného inženýra, informatika, fyzika, snad dokonce ani chemika… by nenapadlo uvádět výsledky experimentu (nebo jakékoliv hodnoty) bez uvedení systematické chyby. Ale výše zmínění to dělají zcela běžně, u nich je to takříkajíc norma.
Ano, u doktorů je to značně půvabné. Mé dvě bývalky byly lékařky, takže jsem to měl z první ruky. Jednou jsem pomáhal vizualizovat (http://www.vtk.org/) výsledky jejímu šéfovi, to byla sranda. Šlo o jakýsi vliv nějakého léčiva na nějaké hormony nebo co – už si to nepamatuji přesně – a legrace byla, jak se hodnoty snažili proložit nějakou křivkou. Zjistil jsem, statisticky, že hodnoty jsou naprosto náhodné, takže to asi bude chyba měření nebo celé metody – že jejich „léčivo“ nemá na tu hodnotu vůbec žádný vliv. Další experimenty jim překazil pacoš, protože nečekaně exnul, parchant. Ale docentury na základě tohoto pavědeckého experimentu obhájili, grafy a obrázky byly nakonec moc krásné, v 3D, to v té době nikdo jiný neměl – dost jsem si s tím vyhrál, to VTK je hodně mocná věc.
🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
A vzpomeňme na zázračnou moc špenátu! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jsem takový podivný polopraktikující evangelík. Je to víra mých otců, ctím ji, i když patrně nejsem věřící, protože mám spoustu námitek. Ale líbí se mi být součástí společenství, které ví, co chce. Přesto se mé pochybnosti stále více dotýkají samotné podstaty křesťanství – a to přímo zásadního principu – že je to náboženství lásky a dobroty. Jako fajn. Miluj bližního svého jako sebe sama, poděl se s tím o hmotné i nehmotné, on po tobě kamenem, ty po něm chlebem, dobrý. Ale ruku na srdce, kam tento princip vede? Natažené ruce kde se podíváš. Pomáhám bezdomovcům, pomáhám starým, pomáhám invalidním, cigánům, černochům, uprchlíkům, chudým, neheterosexuálním, dětem týraným i hladovým, hluchým, slepým, němým, zvířatům, lesům, motýlům, rodičkám, psům, feťákům, schizofrenikům… – nekonečná řada potřebných mé lásky a peněz a narůstá a narůstá. Jsem z toho unavená. A nic se nelepší, žádný posun, jen ta řada je stále delší. Obávám se, že cesta bezbřehé dobroty se stává slepou uličkou.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je známý „paradox levice“. Snahy nevedou ke zlepšení, jen ke zhoršení. A co je horší, levice si chudáky chrání, protože je potřebuje, tyje z nich – od nich odvozuje svou moc. Křesťanství je v tomhle sociálním aspektu naprosto stejné. Nikdy opravdu nepomůže, protože s každým ubylým chudákem je méně mocné. Nestojí o zlepšení situace.
Dobře toto popsalo mnoho lidí, u nás je asi nejznámější esej Karla Čapka „Proč nejsem komunistou“. Prohoďte slovo „komunista“ za socan nebo černoprdelník a máte to přesně.
Třeba tady je to on-line: http://www.pritomnost.cz/cz/spolecnost/394-proc-nejsem-komunistou
Nechci ale házet všechny křesťany do jednoho pytle, dokonce ani černoprdelníky. Jistě je jich hodně, kteří si toto vše uvědomují a fungují úplně jinak. Protože ta lepší stránka křesťanství jsou zásady, kultura, pořádek, organizace, hierarchie, civilizace – to vše také prosazovala církev, tedy její vliv nebyl jen ryze negativní tmářství a cizopasení na neštěstí, chudobě, nemocech, katastrofách, zlu v člověku.
Jakákoliv hlubší úvaha a zhodnocení situace proto vede k pravicovému názoru na svět.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tedy ten Čapek to napsal báječně, právě jsem měl chvíli času, tak jsem to přečetl celé, je to výborně napsané. Ale textů na toto téma je hodně, i z církevních kruhů, bohužel nevím, kam jsem si dal seznam a odkazy, kdysi jsem měl seznam podobných zamyšlení.
„Proč nejstem komunistou?“ (osobně si dosazuji: levičákem) „Protože mé srdce je na straně chudých.“
Nikdo se nemůže divit, že dnes lidé nekupují noviny, když tam nepíší takoví lidé jako v Čapkově době – protože nebyl zdaleka sám.
Jak nedávno pan Bavor dával článek od Františka Kubky, to byl další takový novinář a esejista. Rudolf Těsnohlídek. Egon Ervin Kisch. (ti dva co sepsali vyprávění Eskymo Welzla) …
Bylo jich hodně a noviny podle toho vypadaly. Dnes je z médií odporná smradlavá žumpa, prolhaná propaganda a programová nekulturnost. Žumpálisté jsou ostudou lidstva, nejhorší forma života ve vesmíru.
To se mi líbíTo se mi líbí
To chce ale přečíst toho Čapka celýho — O věcech obecných čili Zóon politikon až do konce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jistě. Když číst Čapka, tak komplet, od začátku do konce.
Je to vše podivuhodně aktuální a nestárnoucí, včetně jeho publicistiky. Je s podivem, jak podobný je dnešní „svět“ vnitrostátního politikaření a pseudoproblémů tomu prvorepublikovému. A jak současné jsou všechny Čapkovy úvahy.
Jeho beletrie je zdaleka nedoceněná. Třeba Krakatit není jen sci-fi o odpovědnosti vědce, ale také vášnivý román o lásce, výborně napsaný. Přitom tento motiv je tam vložen jen tak mimochodem. Dnešní pisálek by z toho udělal 10 knih a televizní seriál. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
NO to je naprostá hloupost,musel jsem dát palec dolu nebot je to dost zasadní,konečně nic překvapivého od poslední argumentace…….OPRAVDU zajimavě impretujete argumenty…..ASI JAKO KDYŽ JSTE POUŽIL řadění Pinocheta že vlastně ta perzekuce levice byla na její ochranu.
Krásně to dokazuje vaše poslední věta..
Jakákoliv hlubší úvaha a zhodnocení situace proto vede k pravicovému názoru na svět.
Ono nic není dokonalé,takže to nedokonalé na levicovém je že nerozlišuje kde by pomáhat neměla ,ono to ani kolikrát ani nejde nebot se dost špatně nastavuje systém aby rozlišil vychcanky a opravdu potřebné.
ONO to samé bych mohl řici o pravicovém pohledu jen s obraceným znaménkem.
Nejhorší na VAŠÍ POSLEDNÍ VĚTĚ JE že tím tak trochu dokazujete přes všechny vědomosti a že jich máte,určito povýšenost že Vaše nazory pohledy jsou ty jedině správné.
Naopak toto se nedá dokázat ktery pohled je ten spravný………DÁ se maximálně nesouhlasit a bojovat proti fanatikům at sprava nebo s leva.JINAK je to co každý jedinec svým životem prožije a které hodnoty vyznává.
Takže není nic špatného když v žovotě někdo poctivě hromadí majetek a uživá si plody své práce a nemá zapotřebí někomu pomáhat.OPAK člověka ktery svuj život zasvětí jiným hodnotám.Je to jen filozofie života.
NÁKÁ HLUBŠÍ UVAHA vtom co je lepší jestli rajský nebo svičková VÁS NIKAM NEDOVEDE,spiše je vidět že veškerá vědomost nezaručuje korektnost usudku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nemusel. Chtěl.
To se mi líbíTo se mi líbí
ziadna pochybnost nemoze zlomit vieru,potom nema preco zit.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jasně, čobolíku, buď věřím nebo nevěřím. Ano věřím. To církve mě rozčilují, já jsem háklivá na manipulaci.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jediným světlým bodem v dějinách strašlivé a ukrutné pověry čarodějnické, které padlo za oběť v období 125ti let, t. j. od roku 1575-1700 v katolických a protestantských státech Evropy na 1,000.000 lidí.
Podívejme se na to s ohledem na čas a na prostor. V průměru se jedná o 8 000 obětí ročně. Evropa měla v té době asi 125 milionů obyvatel. To je 64 obětí na milion obyvatel. Česko mělo tehdy asi 2.7 miliony obyvatel. To je asi 173 obětí za rok.
Není to málo, ale není to ani mnoho. Známější jsou velké procesy, ty malé „kusovky“ probíhaly ve stínu jiných událostí. Podíváme-li se na čísla v zdejší diskusi, tak zjistíme zjevné chyby v počtu obyvatel (kchodl 10:51 uvádí 1,8 mil.). V případě 60 000 obětí v celé Evropě by to znamenalo 480 obětí za rok. 4 na milion obyvatel. V Česku by to bylo 10 obětí za rok. Proboha, proč tedy tolik humbuku. Mučení byl standard a justiční omyly nevyhnutelné.
Také jsem velice skeptický k různým odhadům, ale moje skepse mně nevede k emotivní odhadům, ale k exaktnímu hledání. Takže, obětí čarodějnických procesů bylo podle mého mínění a výpočtů spíše ten jeden milion než 60 tisíc. Tedy v Česku spíš 173 ročně než 10. A to Česko patřilo k velmi umírněným zemím a tak roční počet byl pravděpodobně nižší, možná až o polovinu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Navrhuju věřit spíš tomu doktoru Malému. Mám tu čest ho znát osobně a garantuju Vám, že to je maximálně poctivej člověk-navenek i k sobě. Jestliže tedy uvádí nějaký konkrétní číslo, mějte na paměti, že:
Je to církevní historik. Problematice se věnuje do hloubky už desítky let. Všechno, co pouští ven, má perfektně vyzdrojovaný. Má k problematice veškerý dostupný podklady. Ví o tom všechno, co se o tom vědět dá.
Já ty podklady k dispozici nemám, takže Vám Vaši numerickou spekulaci vyvrátit nemůžu, ale zkusím na dně počítače vylovit nějaký Radomírovo přednášky, kdysi jsem si je někam uložil. Matně si vzpomínám, že tam tohle téma rozebíral podrobněji.
To se mi líbíTo se mi líbí
Předpokládám, že ti (zatím) dva, co mi na to dali minusy, doktora taky osobně znají a četli jeho práce. Protože pokud ne, tak hovado je slabý slovo 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
-1, proč hovado? Jen proto, že s vámi nesouhlasí? Vy znáte díla JUDr. Richarda Horna?
To se mi líbíTo se mi líbí
Minus ode mě. Protože necituju a neobhajuju Horna, ale Malého. Myslíte, že ty minusy mám od znalců Horna?
To se mi líbíTo se mi líbí
VonRamsteine, kašlite na mínusy. Upaľovanie bosoriek a sadistické týranie čarodejníc je proste „in“. Zrejme aj ja som kopec ľudí naštval tým, že som z takého retardovaného kraja, kde čarodejnice nemučili a neupaľovali. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
No to si pište! Však jste taky schytal minusy už za to, že jste se mnou v něčem souhlasil. A ješte zrovna Vy, v kolektivu oblíben, jste si dovolil zpochybnit nezpochybnitelná zvěrstva těch sadistických černoprdelníků, kteří bez rozdílu vraždili vždycky, všechny a všude! Jde to s Vámi z kopce, příteli!
To se mi líbíTo se mi líbí
Hanbím sa, priateľu, aj za to, že na mňa viacej pôsobia individuálne príbehy. Ján Hus, Jana z Arcu, Giordano Bruno, som v tomto staromódny a tie čísla s veľa nulami…
Dnes je iná doba, veľké čísla na ľudí zaberajú.
Počul som nedávno skutočnú príhodu o dvoch dievčatkách, čo hľadali výraz pre veľké množstvo niečoho. A tromfovali sa: „sto“ – „tisíc“ – „desaťtisíc“ – „stotisíc“ – „Maďarsko“ … „To nie je číslo“ „Aha“.
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 !!!!!!!!!! K tomu nemám co dodat, to se nedá přebít ničím 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Článek napsal JUDr Richard Horna. Narozen 24.3.1892 v Praze, zemřel 17.7.1953 v Lázních Bělohradě. JUDr., profesor právních a ústavních dějin Československa, profesor Vysoké školy obchodní, práce z oboru státoprávních dějin.
Víte, není to ani tak o věření, ale o autoritě zdroje. Nejde o poctivost nebo o nepoctivost, přesto bych ale bral v tomto případě církevního historika jako možná podjatého.
Nemluvil bych o numerické spekulaci, není to spekulace, jen číselné vyjádření rozdílných názorů. Vycházel jsem z ověřitelných čísel a použil běžnou aritmetiku.
Chápu, že silně věřící nemá žádnou radost z toho, jak se církve chovaly, ale čas se nedá vrátit a je nutné se s tím smířit. Můj dobrý kamarád to vyřešil tak, že stále silně věří, navštěvuje katolické kostely, ale na církev má velice vyhraněný názor. Je rozvedený a znovu ženatý, dal přednost milované ženě před dogmatem. Je to charakter.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jenže tu aritemetiku jste použil nevhodně. Viz. níže.
To se mi líbíTo se mi líbí
Prostá logika mi říká, že cirkevní historik bude mít s ohledem na svůj celoživotní zájem podstatně relevantnější informace, než právník Horna. Už proto, že vzhledem k datům (Malý se narodil 1947) se Horna prostě nemohl dostat k informacím, které má Malý. Prostě v jeho době ještě nebyly k dispozici. A zcela jistě to nebyl jeho hlavní obor.
A k té podjatosti-prostě si od něj něco přečtěte, na netu je toho dost. Pokud se někdo snaží o maximální objektivitu, je to právě on.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tiež som naklonený veriť Dr. Malému. Podozrievam, že ten vysoký odhad vznikol jednoduchou extrapoláciou nejakého zvlášť sadistického obdobia a regiónu.
Narýchlo som pozrel do dejín Liptova od 9. do 19. storočia od prof. Uličného. Čarodejníctvu venuje jednu kapitolku asi na dve strany. Tak si predstavte, že na našom Liptove za celý čas neupálili ani jedinú bosorku. Čarodejníctvo sa ale vyšetrovalo a trestalo. V Kráľovej lehote je v 17. storočí zápis o hromadnom vyšetrovaní vyše 20 mužov aj žien, ale bez mučenia a krutých trestov. V iných obciach sa ukladali za čarodejníctvo len peňažné pokuty.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to probíhalo skoro všude. Pokud někdo čerpá z veškeré „informace“ z propagandistického fimu z r. 1969, nikdy se faktů nedobere.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
1,8 milionu roku 1700. Nezapomínejte na takové maličkosti, jako byla Bílá hora, velká emigrace, rekatolizace, 30-ti letá válka a vlna nakažlivých chorob. I kdyby Vámi uváděný údaj 2,7 milionu pro „české země“ odpovídal pravdě někdy předtím, v tom roce 1700 to bylo 1,8 mega. Vzal jsem to z jedné diplomové práce, která se zabývala demografií u nás, jistě to tam bude dobře, prošlo to oponenturou a vychází to z kvalitní redigované literatury.
Rozpočítáním na všechny roky jste se dopustil – jistě neúmyslně – obvyklého „zakrývacího triku“. Procesy neběžely kontinuálně, ale v hysterických vlnách. Například v Británii byly ty vlny tři. U nás nevím, jistě něco vzniklo jako odraz procesů v Německu, ještě v 17. století, pak známe z 18. století řádění Bobliga.
V Americe šlo o vlnu v roce 1692, v Salemu. Jestli byla i nějaká další, to nevím, ale myslím, že ne.
Pokud by skutečně šlo o milion obětí, byl by odraz v kultuře, umění, ideologii a tak dále úplně jiný – jak jsem napsal, byl by to ekvivalent světové války.
Stačí to porovnat s jinými podobnými událostmi, třeba s Bartolomějskou nocí. Obětí bylo ve skutečnosti nemnoho, na dnešní dobu, ale odraz v kultuře to má velký.
Z mnoha důvodů bych tedy spíše věřil tomu, co odkazuje z Ramsteinu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ještě jsem se díval na tu demografii v českých zemích a v jedné další knize jsem našel k roku 1700 2.4 mega, přitom podle stejného zdroje by na konci 30-ti leté války mělo v českých zemích žít jen 950 tisíc lidí.
Problém možná bude také v tom, zda se bere Morava zvlášť nebo dohromady. Původně německé zdroje totiž z důvodu snahy „rozděl a panuj“ skoro vždy počítají Moravu zvlášť, zatímco nacionálně neovlivněné zdroje – například katolické – uvádějí Čechy a Moravu dohromady, jako země „království českého“.
Ale je to jedno, 1,8 nebo 2,4 či dokonce Vámi uváděných 2,7 milionu. 50 tisíc obětí kontra milionu je 20x tolik, takže nějakých 30% v počtu obyvatel není významná odchylka.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc děkuji za zajímavou a podnětnou diskusi. Je radost si tady číst.
To se mi líbíTo se mi líbí
OT: pán Bavor, o chvíľu k Vám klopne poštový holub.
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to OT, omlouvám se, ale pod žádný z posledních článků se to nehodí.
Jičínský je ale vždycky zajímavý.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Milos-Zeman-nikdy-nemel-rad-slabochy-Profesor-Jicinsky-sleduje-prestrelku-mezi-Sobotkou-a-Babisem-a-rika-475041
Zvlášť aktuální se mi zdá to o koalici lidovců a STAN, jak už jsem tu jednou zmínil
To se mi líbíTo se mi líbí
Když už se tu úspěšně dohadujete o čarodějnických procesech, jistý česko-britsko-körbelovský takydemokrat a „historik“ by zřejmě v Čechách rád odstartoval jejich další vlnu.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nenavistni-Cesi-Zeman-a-PL-cz-Tohle-o-nas-vsech-na-zahranicnim-serveru-cerstve-sepsal-Jan-Culik-475027
To se mi líbíTo se mi líbí
Já nejsem vůbec příznivcem upalování, ale v Čulíkově případě bych zauvažoval o výjimce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Škoda dřeva.
Navíc myslím že čulíci blbě hoří a děsně přitom smrdí. Dost na tom, že Vy topíte holínkami a my PETkami s hadry nasáklými mazutem, vlastně dneska je pátek, to pálíme pneumatiky, PETky zase až v sobotu, v neděli dáme izolované kabely a malé chcíplé prase,
O čulíka se postará brzy nějaký ten vysoce vzdělaný Syřan z Afriky, co je tak chválí. Multi-kulturně ho obohatí a možná i zAlláhuje, i když to by bylo lepší na několikrát. Obohatit, obohatit, obohatit, …zAllláhovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vy jste strašnej nelida, poslyšte. Co nelida-sadista jste! To já se radši s ostatníma humanistama na těch pár polínek složím a budeme stát po větru. Takovej osud si snad nezaslouží ani Čur…lík.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mučeníčko, moje potěšeníčko:
To se mi líbíTo se mi líbí
OT:
Práve som našiel príklad v SME, ako „mienkotvorné médiá“ sebavedome vytvárajú a rozvíjajú mýty. V článku o slovenskom znaku tvrdí, že trojvršie Tatra-Matra-Fatra treba rozlišovať ako podľa stupňov víťazov, lebo „v heraldike sa to tak robí“. Teda Tatra je tá v strede, lebo je najvyššia…
🙂
No, na toľkú tuposť jednoducho nemám slov.
To se mi líbíTo se mi líbí
😮
To se mi líbíTo se mi líbí