Černá hodinka aneb VĚDA ČI BÁCHORA?


VĚDA ČI BÁCHORA?
JOZEF KUFFNER
K Navajovu článku malé historické doplnění. Stejný názor obhajovali někteří učenci již v dobách dávnějších, a byli vysmíváni. Mezi takové patří i Jozef Kuffner a jeho několika svazkové dílo nazvané Věda či báchora. Následující ukázky jsou z prvního dílu s podtitulem PABĚRKY K OTÁZCE SLOVANSKÉHO DÁVNOVĚKU z roku 1912.

ÚKOL VĚDY.

Léta letí. Zase jednou jste se potkali se svým známým. Byli jste mezi tím hodně pilni. Sháněli jste kde jaké dílo vědou prohlášené, staré i nové. A nořili se do jeho hlubin. Ochoty pánů správců a strážců veřejných knihoven notně jste zneužívali. A nelitujete času ni práce. Mnoho zajímavého jste zvěděli, mnohou cennou vědomost získali.
— Jste již tedy vyléčeni ze svých fantasií?
— Jak to, vyléčeni?
Věda přece pro svůj názor uvádí pevné důvody a doklady?
— Důvodů dost i dokladů, ale . . .
— Nešly vám snad na mysl? Možná dost. Otázka je odborná. Jsou vývody, jež nelze sledovat bez odborné přípravy.
Není odboru vždy tak nepřístupného, aby průměrný intelligent, má-li živý zájem, nemohl si za nějaký rok pilné práce získat potřebné přípravy a pochopit, co vykládá astronom, chemik, národní hospodář . . .
A výklad vědy o dějinách Evropy předhistorických?
— Snad je zcela zajímavý, ale – nedovede přesvědčit.
— Celý vzdělaný svět přece uznává stanovisko vědy, přijímá je za své. Je tedy přesvědčen.
Je dvojí druh přesvědčení. Jedno z pocitu důvěry, druhé z rozumu. Vzdělaný svět nemá času, rozumovat všemi směry a obory. Spoléhá prostě na jméno i práci Vědy. Slyší, že Slované objevují se v dějinách poprvé nějaké století dříve či později po Kristu a už si dále neláme hlavy. Všecky knihy a pomůcky dějepisné to opakují. A vzdělaný svět už je přesvědčen: Slované zaujali svá dnešní sídla až někdy po Kristu. Dříve či pozědji. Věda mu to praví.
— Či to snad není pravda?
— Aspoň, blíže shledáno, neodpovídá to poznatkům rozumovým. A vývody Vědy mají především mluvit k rozumu.
– A nemluví snad? Co vadí výkladům Vědy o dávnověku Evropy?
— Především nedostatek pevného základu. Základem každé opravdové vědy jsou přesně vymezené pojmy. A věda o dávnověku evropském jich nemá. Mluví na př. o nějakém prý ,,stěhování národů“, pokládá je za jistou věc a nestará se, je-li věc vůbec možna. Věda mluví o starých národech a nedbá, zdali jmen a, která uvádí, vůbec mohla znamenati  národy.
— Proč by nebylo stěhování národů možno?

— Protože národové se nestěhují. Je to neznámý zjev. Nikdo ještě neviděl, aby se národ stěhoval.
— Snad dnes. Ale za starých časů? Tenkrát byly jiné poměry.
Za žádných časů nemohly být takové poměry, aby přestaly platit zákony přírody. A je proti zákonu přírody, aby národ z nenadání se zvedl, opustil své byty, svoji půdu, své zvyky a způsoby života, aby pojal úmysl, všecko to rázem změnit a odejít někam do neznáma.
— Pro by bylo nemožno? Vidíme přece denně: lidé se stěhují. A stěhovali se vždycky.
— Lidé se stěhují, jedinci! Třeba i množství jedinců, celé výpravy se stěhují, ale národ se nestěhuje. Nemůže prostě.
— Proč by nemohl?
— Protože národ je bytost hromadná, organická, srostlá se svojí půdou. Člověk může, ale Národ nemůže se od půdy trhnout.
— A přece je známý zjev kmenů kočovných! Neustále přejíždějí, střídají půdu.
— Nestřídají. Kočují prostě s místa na místo dle ročních počasí, ale ve svém území, na své vlastní půdě, na které se zrodili a kterou nemohou opustit.
— A přece stěhování není výmysl Vědy. Historie výslovně zaznamenává jména národ, kteří se stěhovali. Co jiného byly vpády Hunů, Avarů, Vandalů, Gothů? Co výpravy a přechody Bojů, Markomanů a nesčíslných druhých kmenů, o nichž se čte? Co jiného, než příchody národů cizích v místa, kde nebývali dosud?
— Jména jsou zaznamenána, ne věc. Uvádějí se jména národů, leč význam slov a pojem není pevně rozlišen. A tak se stává, že vpády nepřátelské, výpravy válečné, pohyby branných sil pouhých částí národa odpoutaných, neprávem uváděny jsou za národní celky. Mluví se o Markomanech, kteří byli potřeni někde v bitvě na polích Catalaunských a vykládá se, jakoby tu býval ,,v pohy bu“ a byl potom potřen celý ,,národ“ Markomanů. A kdekoli v pramenech vyskytne se jméno národa, bráno je hned za národ po našem dnešním smyslu. A zmatek pojmů je hotov. Germani starých položeni za Germany dnešní, jména národ dnes neužívaná, položena za národy zvláštní, kteří druhdy bývali a dnes nejsou, jména nově vzniklá za národy nové, kteří jindy nebyli! A zmatek nemá konce.

— Jaký zmatek?
Mluví se o velikých národech, kteří v Evropě kdysi žili a docela zmizeli, nikdo neví kam. A o jiných, kteří ,, zaujali“ jejich místa, nikdo neví jak.
— Což to nejsou obecně známé věci?
Obecně známé sice, ale přece nesmyslné, protože rozumně nezdůvodné.
— Což není známo, že byli kdysi Kelti, Gallové, Illyrové, Trakové, Dakové, Sarmati, Skytové? A všickni dávno už nejsou. A není-li snad jisto, že jsou tu dnes Francouzi, Němci, Slované a dříve že nebyli?
— Jména jsou jiná, jiné jsou poměry, ale krev lidí a národů koluje pokoleními dnes jako před tisíci a tisíci lety. Žádný národ nikam neodešel, žádný odnikud se nepřistěhoval. Nestěhoval se, protože nemohl. Každý měl svoje místo od počátku, kde vznikl a srostl s půdou, kde podléhal zákonům přírody, svému okolí, prodělával své vnitřní i vnější změny, stýkal se se svými sousedy, válčil s nimi o nadvládu, upravoval a dle okolností měnil své zvyky i mravy, svůj šat, svoji tvářnost i jazyk, všecko měnil, jen svoje místo neměnil, protože nemohl, jsa přírodou na ně poukázán, k němu připoután věčnými zákony, A jestli Věda přece mluví o stěhování národů, tedy vykládá věci, které se příčí věčným zákonům života, zákonům rozumu. Je proto oprávněna otázka, zdali taková Věda zůstává ještě vědou?
— Čím by byla?
— Čímkoli, snad učením, naukou, krásnou básní, báchorou třeba – jenom ne skutečnou vědou. Není-li první povinností vědy, dle vlastních její příkazů, pečovat o přesné pojmy a odpovídat poznatkům  rozumu?

VĚDA A DOKLADY.

Co a jak bylo s národy ve středu Evropy, na sever, východ a západ římské říše v době okolo Krista, nějaké století ku předu i na zad? Kdož to ví? Není o tom spolehlivých zpráv. Jsou jenom zprávy nesrovnalé, sobě navzájem odporující a docela nesmyslné. Národové, neslýchaných dosud jmen, objevují se, nikdo neví, odkud ubírají se územím jiných a zanikají, nikdo neví kde a jak. Národy se válí po národech, tlačí druh druha, místa spolu mění, říše rozvalují a zakládají, mapu Evropy převracejí. Podle zpráv té doby Evropa je veliká sklenice s moučnými červy. Nic pevného nerozeznáváš. Jediné nejasné hemžení. Učenci marně sbírají všechen um, aby rozeznali, co se snad rozeznat dá.
Herulové jsou nejvíce splašený mezi německými národy. Prošmejdili skoro celou Evropu. Objevují se na Dněstru i na Rýně, pustoší v Řecku i ve Španělích, táhnou do Itálie a do Skandinávie, poznamenává na rozpacích předák německé stařinovědy.
S druhými národy není lépe. Bojové, Gothové, Skytové, Vandali, Markomané, Suévi, Longobardé a jini a jiní vrtí se s místa na místo, nenacházejí klidu ani pokoje. Jak se v tom vyznat? Tu si věda přichází na pomoc. Pronáší tak zvanou domněnku. Národové se stěhovali! Výpomoc pochybná. Je tu s1ovo, ale schází pojem. Jak je s národem, který se stěhuje? Nikdo ještě neviděl takového děje. Dnešní národové se nestěhují.
— Aby vysvětlila domněnku, vypomáhá si věda druhou.
— Dnešní národové se nestěhují, pravda! Leč tenkrát se stěhovali. Žili tenkráte národové v jiných poměrech, měli jiné vlastnosti …
A věda líčí, v jakém asi stavu a s jakými vlastnostmi představuje si evropské národy v době Krista. Kterak tou dobou vypadalo to asi v Germanii, na příklad?
— Drobní kmenové s knížaty a náčelníky, za doby Césarovy ještě zpola kočovní, bez zvláštního území, tedy i bez zařízení společenských po našem smyslu, na způsob kmenů indiánských . . .
Jestli Germánové žili jako Indiáni, jak to mohlo vypadat teprv se Slovany? Největší národ v Evropě je učencům pravou hádankou. Do pátého a šestého stol. není o něm v pramenech nikde slechu. A znenadání zaujímá prostranství zšíře půl Evropy. Jak je to možná? Přistěhoval se, arci. Leč nikde o té ohromné události není nejmenší zprávičky. Jak to vysvětlit?
Zase Věda vysvětluje, jak umí. Zase si pomáhá domněnkou. Líčí, jak si představuje národ, který se mohl do území přistěhovat, aby to nikdo nezpozoroval. Národ v jakémsi podivném, nedozralém, prvotném stavu.
— Hádanku, jak se mohli Slované nikým nepozorováni tak rozšířit, třeba vysvětliti především nedostatkem pospolitého u nich života. Nedospěli ještě, utvořit uzavřené obce a jednotky osobité, jež by byly schopny odpor vzbudit nebo překonat, nýbrž množství jich bylo rozptýleno ve své prvky… Všecko by hrálo. Klín klínem se vyhání, domněnka domněnku vysvětluje. Zmatek zpráv vysvětluje se stěhováním, stěhování zase zvláštním ,,stavem“ národů. Chyba je leda, smyšlenka neopřená nijak skutečností má krátký dech. Domněnky Vědy, sotva vysloveny, samy se vyvracejí. Doklady se nacházejí, jež domněnky učenců nadobro odstavují. Národové na sever, západ i východ římské říše nejsou kočovní, ale vesměs usedlí. Nejsou v žádném prvotném stavu nevyvinutém, ale mají svá zřizení společenská, svá města, hrady, vesnice a pevnosti mají své stavy a třídy, svá knížata, svá vojska, své kněze a svoji šlechtu, své mravy a obyčeje velmi ustálené. Zkrátka stojí dávno na jistém vyšším stupni vývoje.
— Kdo že to praví?
Svědek velmi spolehlivý, který nevypravuje, co snad jen slyšel a jak si usmyslil, ale co sám viděl a zažil! Střízlivý muž, vojevůdce, politik a diplomat, duch vynikající, pýcha své doby i člověčenstva, Julius César! Na každé stránce svých spis podává živý protest proti fantasiím příliš horlivě „vykládající“ vědy.

Na severu Alp vyjednává César mezi rozškádlenými sousedy. Různé osobnosti tu vystupují.
Také nějaký „Dumnorix“ (!), náčelník Gallský. Jest prý smělosti svrchované, velké u lidu vážnosti a novot žádostivý. Po mnohá léta prý má cla i ostatní všecky důchody Heduů za malý peníz najaty, poněvadž podává-li dražbou on, více podati nikdo se neodvažuje . . .
Kde lidé mají své ,,důchody“, kde je možnost, důchody ,,najímat“ a kde se o těch věcech rozhoduje., dražbou“, tam přece netřeba dalších dokladů, jsou-li společenské poměry národa zřízeny či nic!

Na severním břehu, v sousedství Radonů a Aulerků sídlili nějací Venetové. Také čiperný ,,národ“.
— Venetové a spolu ostatní obce, dověděvše se o příchodu Césarově, dle velikosti nebezpečí, válku strojiti a obzvláště to, co k potřebě lodní náleží opatřiti, jmou se . . . Tak se uradivše, města ohrazují, obilí z dědin do měst svážejí, lodi do Venetska co nejvíc mohou shánějí. Společníky sobě k té válce . . . připojují … Všude města stavěná, hrazená, všude vláda o pořádku věcí rozhodující, všude práce rozdělená, organisovaná. Nebo jest to gallským obyčejem, že tam pocestné i bezděčně zastavují a co by kdo z těch o čemkoli byl uslyšel neb zvěděl, se vyptávají a trhovníky v městech lid obstupuje a odkudby přicházeli a čeho se tam byli dověděli, vypravovati nutká… Idylla z maloměstského života středoevropského před 2000 lety! Pocestní klidně si chodí od města k městu, cizinci přicházejí na trhy do země a jsou obstupováni a vyptáváni. Nežije-li se tak na venkovských místech po Evropě dosud? Ejhle, jak málo v celku mění se základní formy společenské v životě národů! Dnes v době páry a elektřiny jako za Julia Césara!
A jako na západě a na severu jsou pevné usedlé poměry, je zřízen život i stát také u národů na Východě.

Sám (César) po zasedání na soudu v předalpské Gallii do Illyrikon se odebere, ježto slyšel, že se pomezný díl Provincie náběhy Pirustů spušťuje. Tam přišed obcem vojáky postaviti uloží a v jisté místo jim se sjíti káže. Pirusté o tom zpraveni byvše, vyslance k němu vypraví, aby oznámili, že nic toho všeho veřejným usnesením se nestalo a že hotovi jsou se prohlašují, všemi měrami škodu nahraditi . . .
Kdekoli zavadíš, doklad na dokladu. Žádné mlžiny národů, žádné prvotné, nejasné, teprv se rodící, měkké společenské prvotiny, ale zcela vyvinuté, ustálené a tvrdé poměry vzdělanostní, pevné státy, kolemkol obklopující mohutnou říši Římskou.
A nejen u Césara! Také u druhých mnohem starších autorů lze doklad se dobrati. Ti různí Illyrové, Dakové, Thrakové, Markomané, Scythové etc. přes to, že u Řeků a Římanů jmenováni jsou barbary (= cizinci), mají svůj usedlý a spořádaný, ke značnému stupni vývoje dospělý život národní.

A dá-li se vůbec jinak mysliti? Vůkol ve světovém sousedství vrcholí staré kultury podivuhodnými projevy ducha a síly, kvetou nejen klassické Řecko a světovládný Řím, ale jsou tisícileté vzdělanosti Egypta, Asyrie, Persie, jsou hluboko v Asii kultury indická, mongolská, čínská. Jenom v Evropě, v samém sousedství božské Hellady předpokládá se tichá přítomnost nesmírného nějakého národa za stavu neslýchané, docela mimořádné, strnulé prvopočátečnosti!

— Možno-li srovnat s důvody rozumu takovou domněnku?

Tolik ukázka z knihy. Rozumovými důvody vysvětluje to, co doc.Ferák dokládá genetickými výzkumy. Jak to tedy vlastně bylo? Stěhovaly se národy nebo jen kulturní zvyklosti? Ostatně i současná migrační hovoří spíše pro snahu stěhovat kulturu. To nepatrné promile až promyriad  muslimských nájezdníků je nebezpečím spíše právě kulturním než že by byli schopni nás vyhnat jinam.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Černá hodinka aneb VĚDA ČI BÁCHORA?

  1. bob napsal:

    Musím se přiznat, že bádání nechám vědcům a já zůstanu u Praotce Čecha.
    A to se se svým „rodovým stromem“ k němu zdaleka nepropracuji.

  2. Hudec napsal:

    Četl jsem kdysi v dětství výraz, a uchoval v mysli dodnes, „v šeru dávnověku“.
    Jsou některé mýty, třeba zrovna ten bobův praotec, které bychom měli nechat na pokoji. Možná je moderní věda dokáže zbořit, ale k čemu to bude?
    Stejně je ta báchorka o něm opsaná z antiky, jak to bylo doopravdy se už těžko dopátráme. Někteří historikové tvrdí, že Čechové se svým praotcem přišli pod Říp až podezřele potichu, jako by sem „prosákli“ v několika generacích, jako by přišli snad do liduprázdné krajiny.
    Mohlo to tak být? Mohlo a nemuselo…..¨
    Záleží dnes na tom? Nezáleží, řekl bych.

    P.S.: Ale ta genetika kolem toho zajímavá je, to zas ne že by nebyla.

    • NavajaMM napsal:

      Pane Hudče, nesúhlasím s Vami z dvoch dôvodov:
      1. Premietnite si v rýchlosti prípad Fatra. Tiež som sa od detstva učíl o „šere dávnoveku“ a ukázalo sa, že Fatra sa stala pohorím len pred 200 rokmi, aj to len vďaka čírej ignorancii. Som ochotný sa s Vami staviť, že praotca Čecha si vymyslelo len národné obrodenie a len z nedostatku sebavedomia.
      2. Píšete, že je to tak dávno, že na tom nezáleží. Podľa tunajších diskusií ale veľmi záleží na minulosti napríklad spred 70 – 100 rokov (Benešove dekréty, Dubček, a pod.) Veľmi by ma zaujímalo, kde je teda tá hranica, keď už na tom prestáva záležať? To je totiž doba, ktorá keď prejde, budú môcť dnešní privandrovalci do Európy tvrdiť, že sú tu odjakživa. Ak použijeme analógiu s bodom 1, tak im budú stačiť 3 – 4 generácie.

      • Bavor V. napsal:

        Nesázejte se. Praotce Čecha zná už Kosmas.

        • NavajaMM napsal:

          Pane Bavore, máte pravdu, no hoci sa v preklade Kosmasa píše toto:
          *
          To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokrát sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná. Vody jsou všude hojné a nad obyčej rybnaté. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, protože nikdo vám nebude škoditi. Ale když takový, tak krásný a tak veliký kraj jest ve vašich rukou, rozvažte, jaké by bylo vhodné jméno pro tu zemi.“ Ti hned, jako z božského vnuknutí, zvolali: „Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?“
          *
          Lenže Kosmas písal latinsky. Mám ešte od Fatry odložený link na rukopis a našiel som si príslušnú stranu. Je tam zreteľne napísané: „qua tu opat diceris boem“, tak sa táto zem bude volať „Boemia“ – v poznámke na okraji je pripísané Bohemia.

          Takže, ako obvykle, zas je pravda niekde inde. Ale vďaka, že ste ma varovali. Niekedy sa stavujem príliš zbrklo.

      • Kamil napsal:

        „…kde je teda tá hranica, keď už na tom prestáva záležať?“
        Před nekolika dny posunuli ručičky na za dvě a půl minuty dvanáct!

      • Hudec napsal:

        My samozřejmě nejsme první, kdo e touto otázkou zabývá. K svému vlastnímu překvapení jsem na první pokus našel v tom svém bordelu, kterému říkám knihovna, publikaci z roku 1984 „Spor o praotce Čecha“ (v edici Delfín vydalo nakladatelství Práce) autora Bohuslava Hlinky. v úvodu děkuje řadě tehdejších akademických celebrit z ČSAV a Národního muzea za spolupráci, takže ačkoliv je to psané celkem populárně, asi to pasovalo do tehdejší úrovně vědeckého historického poznání.
        Odtud právě mám tvrzení (nějak jsem to ta desetiletí udržel v makovici – nechápu), že tu pověst asi Kosmas opsal z Aeneidy (I, 276).
        „Vymyslel si postavu, která má příliš mnoho literárních vzorů, než abychom mohli uvěřit, že by mohla představovat skutečnou historickou osobnost. Zároveň vzešla z příliš učených předloh, než aby mohla být výplodem lidových představ,“ – vytrhávám z autorova díla jedno tvrzení (str.26).
        Dále nachází i biblické podobné příklady – opsané citace z knihy Genesis.
        Mýty dosti bourá, například i tvrzením, že například archeologický výzkum ve Stadicích neodhalil vůbec žádné starobylé slovanské osídlení (nalezené střepy apod. přísluší ke kultuře knovízské, štítarské a laténské, ze slovanské kultury jen z období středohradištního a mlado hradištního) atd. I zde nachází biblickou analogii:
        „Nazejtří přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Lévi, a vypustiv pupence, vzkvetl a vydal mandly zralé“ (Kniha Numeri, kapitola 17), což přirovnává k tvrzení, že „(Přemyslova) tažná zvířata mizí úplně pohádkově ve skále, proutek zapíchnutý do země je v okamžiku plný listí a dokonce i oříšků“, což je proti Bibli změna ze subtropů do našeho mírného pásma, nic jiného.

        Tak autor popisuje 287 stran své knihy, až se dostává k závěrečným tvrzením, z nichž vybírám:
        „Do Čech přišlo nejspíše jednotné obyvatelstvo, které později bylo nazváno Čechové. Rozpadem tohoto obyvatelstva do regionálních oblastí se v 9. a 10.století vytvořilo to, co se pak často nazývá kmeny.“
        „…už do prvních okamžiků museli zdejší slovanští obyvatelé prokázat nesmírnou životaschopnost – a také ji prokázali! Naše existence je toho nesporným dokladem.“

        Bohuslav Hlinka tedy o „příchodu Slovanů“ nepochybuje, ale co to mění na celé věci? Stačí z jeho předchozího citátu vypustit slovo „slovanští“ a nechat jen obyvatelé a platí to stejně. Ostatně úplně na závěr cituje tak řečeného Dalimila:

        „kdyby se dovědět mohli z knih,
        kam jejich původ až sahá,
        o časech dobrých i časech zlých,
        potom by zajisté mnozí z nich
        velmi si vážili předků svých
        a víc jim vlast byla drahá.“

        • Bavor V. napsal:

          Faktem je, že se těmito vědami nikterak nezabývám, spíše se pouze bavím. Ale nutno uznat, že na myšlence stěhování kultury místo národů není toho moc tak hloupého. A je tu ještě jedna varianta. Víme, že některé národy jsou příbuzné s jinými více, jiné méně. Například Maďaři. Co když jen někteří příslušníci pramaďarů přišli do Panonie, kde se jim povedlo místní usedlé podmanit, zotročit a nakonec asimilovat natolik, že nám vznikl nový národ. Ale jeho předkové zůstali kdesi v ruských stepích. A podobně to mohly být i s jinými. Přišlo jich pár bojovníků, jenže byli silnější. Nepotřebovali vyvražďovat, stačilo podmanit a asimilovat. Kdo kam, to už záleželo na síle těch dvou. Proto to zvládli třeba Maďaři, ale nezvládli Avaři či Bulhaři. První zmizeli zcela, druzí se poslovanštili. A takových mohlo být. Takže ne stěhování národů, ale úspěšné či neúspěšné výboje.

          • NavajaMM napsal:

            Som za. V skratke ste to vyjadrili veľmi presne. Okrem toho, národ zo skupiny ľudí robí hlavne jazyk. Nie vždy mali národy šťastie na ústretových panovníkov, ako boli v Čechách Luxemburgovia, ktorí sa naučili pekne česky. Angličtinu napríklad silne ovplyvnili Normani, ktorí sa o storočie skôr stihli naučiť na druhom brehu kanála Francúzsky a Anglicko len ovládli.

        • NavajaMM napsal:

          Pane Hudče, vďaka, že ste si tým dali toľko práce. Záver tej Hlinkovej knihy sa mi javí ako rozporný. Veď celou knihou búra mýtus (ktorý všetci vnímame ako symbol), aby nakoniec potvrdil, že ten mýtus symbolicky vyjadruje skutočnosť. To mi pripadá ako to zmätenie mravcov a úporné trvanie na stereotypoch, o ktorom včera písal pán Bavor.
          Kosmova kronika vznikla niekedy na prelome 12. a 13. storočia a snáď vôbec nikto nepochybuje, že to bolo dobové PR. Všetky v Európe etablované národy mali svoju kroniku. V tom čase vznikla aj prvá kronika Uhorska – Gesta Hungarorum. A tu teraz upozorním na analógiu. Maďari nepochybne primigrovali a vo svojej kronike si to pamätajú. Prvých 7 kapitol kroniky popisuje ich cestu zo „Skýtskej pravlasti“. Farbisto a bez možnosti overiť si udalosti, ale pamätajú si, že odkiaľsi z východu prišli a že to trvalo určitý čas a museli pritom bojovať.
          Naproti tomu – praotec Čech (Böhm) – ten sa pod Řípom zjavil akosi zrazu a odnikiaľ. Legenda si pamätá, že s ním prišiel napríklad Krok a jeho tri dcéry, ako sa volali ich prvé sídla, ale odkiaľ vlastne tento ľud prišiel do zeme nikoho – to si už nikto nepamätá. Nielen to, cestou sa tiež nestretli so žiadnym cudzím kmeňom, s ktorým by museli bojovať a ani nie sú smutní, že museli odísť z vlasti, odkiaľ ich vyhnal silnejší nepriateľ.
          Keď to trochu zvulgarizujem, legenda zamlčala, že Pánboh Čechov stvoril a šup s nimi rovno pod Říp. Inak sa nedá, inak by niekde pri Moravskej bráne stretli potomkov Kopčoma a Veveričiara.

          • strejda napsal:

            Celá ta záležitost je mnohem komplikovanější a vrstevnatější. Není jen genetika, je i lingvistika, antropologie, umění a další obory. A jde také o jejich interpretace. Že dávné události byly reálné je zřejmé. Stejně tak reálné je, že z nich známe jen poškozené a roztroušené střípky. Ale množství těch střípků již tvoří určitou kostru. To, že se příběhy v hrubých rysech podobají je dáno tím, že se lidé obecně také sobě velmi podobají. Zde platí occamova břitva.
            Nedovíme se konkrétní jména ani události. Ale jsme schopni získat potřebný obrys událostí. Ty nemohly jít proti sobě.
            I ta genetika nakonec ukazuje, že prazáklad obyvatel Evropy byl podobný. To ale vůbec nevylučuje přímé fyzické přesuny celých kmenových svazů. Takové události známe z jiných krajů světa. Třeba invaze mořských národů. Velice zajímavé jsou již od římských dob dějiny Anglie. Tam je doloženo, jak jednotlivé nové vlny invazorů vytlačovaly staré obyvatelstvo do okrajů, kde po staletí přežívalo.
            Problémy jsou dva hlavní. Ten první je získání potřebných informací a ten druhý jejich interpretaci. Proto je to vše tak zajímavé.

            • NavajaMM napsal:

              Áno, súhlasím, je to oveľa farbistejšie a práve preto je história zaujímavá. Napríklad práve kvôli lingvistike som prvý raz začal pochybovať o „sťahovaní národov“. Tie nárečia na Slovensku. Toľko jazykových zvláštností. Tie si viem oveľa ľahšie vysvetliť tým, že sa cudzinci naučili hovoriť po slovensky (nie celkom dokonale), než tým, že sa jazyk vyvíja sám od seba.
              Napríklad celé západné Slovensko. Je to tvrdý jazyk, má málo mäkkých hlások, veľmi rozdielny od stredoslovenčiny. No a predstavte si, že jazykovedci to vysvetľujú tým, že západné a východné Slovensko osídlili Slovania zo severu, stredné Slovensko zas osídlili iné slovanské kmene z juhu (a vzali to cestou až cez Balkán). Áno, ak sa držia stereotypu sťahovania národov, tak bude treba vymýšľať čoraz náročnejšie konštrukcie. Napríklad to, že západoslovákom cestou z pravlasti (cez Poľsko???) „stvrdol jazyk“.
              Pritom z Rimanmi zapísanej histórie vieme, že na západnom Slovensku v 1. storočí n.l. bolo Vanniovo kráľovstvo a podľa Rimanov aj archeológov boli Vanniovi ľudia keltsko-germánskeho pôvodu. Nikde som sa nedočítal, že by boli zo Slovenska odišli, takže mi prichádza logické, že oni sa naučili po slovensky, ale tie mäkké hlásky im nešli. Nevadí, rozumeli sme sa. Stereotyp, že sa dieťa naučí vyslovovať od mamy, je zrejme oveľa silnejší ako odkukávanie spisovného jazyka z televízora.

  3. blbíš napsal:

    „Záleží dnes na tom? Nezáleží, řekl bych.“
    Amen … a vo tom to celý je!

  4. NavajaMM napsal:

    Vďaka, pekná úvaha. Keď ste tento materiál avízovali, nenazdal som sa, že to bude 100 rokov starý text.
    My dnes vieme, že súčasné sťahovanie rôznych „národov“ do Európy je na hranici únosnosti. V staroveku nemohli byť lepšie podmienky a určite neexistovali zástupy vítačov a štedré mimovládky, ktoré to sťahovanie financovali.
    Prisťahovanie Maďarov je z histórie dobre zdokumentovaná udalosť a Maďari by neboli prežili, keby boli odkázaní len sami na seba a keby tu už nenašli životaschopné prostredie, ktoré dokázalo uživiť aj ich.
    Trefne sa k tomu vyjadril prof. Uličný. Že hľa – pozeráme na horu a vidíme, že je smreková. Ale okrem smrekov sú tam liesky a spústy kríkov, bylín a podrastu. Po nejakom čase smreky vyrúbu a zasadia buky. Hora bude buková, ale podrast ostane.

    • Bavor V. napsal:

      A to mám rozpracovaný text a studiích ještě starších. Konkrétně popis prací Kollára a Šafaříka na určování Slovanského osídlení podle místních jmen. To už je ale opravdu dost humorné. Až to doupravím, tak vydám.

  5. strejda napsal:

    Psalo se a stále se píše ledacos. Valná většina starých i nových teorií má svá slabá místa. Čím starší, tím jsou vesměs více překonané. Zaměňovat pohyb etnik, národů za pouhý kulturní pohyb je teorie v kritice neudržitelná.
    Jsou to na příklad Navajou zmiňovaní Maďaři, u kterých je pohyb včetně důvodů dobře znám a probádán. Podobné je to s vlnami Řeků, starých Dórů a Iónů. Expanzí Řeků po Středomoří. Příchodem Osmanů atd. Nové národy vesměs přicházely do obydlených krajů, kde se mísily s původním obyvatelstvem. V Uhrách Maďaři vyhráli a udrželi se, v Bulharsku jim podobní Bulhaři prohráli a rozpustili se.
    S národy a jejich pohybem je to jako s potokem, ten se skládá z koryta (to zní hezky), vodního proudu a pěny, vln a tak podobně. Koryto je trvalé, ale proudem měněné, proud je dlouhodobá záležitost, ale proměnná. A pěna je jen to nejviditelnější, pěna.

    Kdyby nebylo pohybu národů, žili bychom na stromech východní Afriky.
    Z tohoto pohledu je pro nás velice důležité se historicky orientovat v současném pokusu o pohyb národů. Pěna, to je kriminalita, terorismus, závislost na dávkách. Je řešitelná mocenskými prostředky. Proto se o ní nejvíce mluví, aby se strhla pozornost na „marginálie“. Dal jsem to raději do uvozovek. Jde o to dát vítače a odmítače do jednoho pytle, kde se zaměstnají tak, že jim zcela unikne podstata.
    Důležitější je ale proud, jaká je to voda, jaká kultura. V potoce může téci jen jedna voda. To je problém o kterém ví vzdělaní lidé, které tato problematika zajímá. Ti, kteří se nenechali strhnout pěnou. Bude zde kultura anticko-židovsko-křesťanská nebo židovsko-muslimská? Či jiná? Jak spolu budou vycházet? Co je rozděluje? Jaké bude právo, jaký bude vztah mezi muži a ženami, jaké budou pracovní návyky. Čili, co bude s dědictvím několika tisíciletí evropské kultury a civilizace.
    A to třetí, koryto potoka je nejdůležitější a proto téměř nikoho nezajímá. Není jednoduché ho pochopit. Jde o to, že nadlimitní příliv geneticky zcela odlišného nového obyvatelstva změní genetický základ Evropy. Staré obyvatelstvo, málo se reprodukující, bude vytlačováno a nahrazováno masou zcela odlišného genetického základu. Dojde tak k diskontinuitě a základní změně proti níž terorismus a kulturní rozdíly jsou malichernosti. To je jak nebezpečí, tak i důvod dnešního pohybu národů. Jsme na pouhém počátku, nenechme se mýlit, že je vše ještě nevyvinuto. Základy jsou dobře nastaveny.
    Poučení z toho je, že v zájmu zachování mnoha tisíciletí vývoje vedoucího k evropské civilizaci je odmítnutí jakékoli geneticky cizorodé imigrace. Je to BUĎ a NEBO!

    • Hudec napsal:

      Ano, strejdo, do kamene tesat – je to buď, a nebo!

      • strejda napsal:

        Zdravím Vás Hudče, což o tesání. Plakat a plakat, kam to naše civilizace dospěla. Hodně jsem si uměl představit, opravdu hodně, kdybych psal, byl bych český Verne. Ale něco takového, co je dnes, by mně nikdy nenapadlo. I fantazie podle Verna musí mít reálný základ.
        BUĎ a NEBO!

    • vonrammstein napsal:

      Ach, Vy rasisto, šovinisto, xenofobe! Moc pěkně jste to napsal.

  6. kchodl napsal:

    Výborné!

    Kuffnera neznám, díky za upozornění.
    Vypadá to, že ten pán měl zdravý rozum a uměl používat logiku, což je dnes velká vzácnost.
    🙂

Komentáře nejsou povoleny.