Ulrika – české granáty


Jak už jsem psala v minulých vyprávěních o Ulrice, stalo se novým majitelem její pozůstalosti město Most. Její knihovna, nábytek, oděvy a různé osobní potřeby byly předány mosteckému muzeu. Nějakou dobu byla část Ulričiných věcí vystavena na zámku v Třebívlicích, v tzv. posmrtném pokoji (fotografie je v druhé části vyprávění o Ulrice), po roce 1920 byly zapůjčeny do Goethova muzea ve Výmaru, v r. 1931 se vrátily zpět do Mostu a byly vystaveny v muzeu. Zdá se, že události bouřlivých třicátých a čtyřicátých let dvacátého století let se odrazily i v osudech Ulričiny pozůstalosti. Co se s památkami na Ulriku dělo v letech 1945-1998, o tom skoro nic nevím – jen takové malé útržky (ne, že by to nebylo zjistitelné, ale bylo by to časově hodně náročné). Začátkem 50. let byla část předmětů zapůjčena do muzea českého granátu v Třebenicích, v 70. letech se velká část zapůjčených věcí vrátila zpátky do Mostu, v Třebenicích však zůstala nejznámější a nejcennější součást Ulričiny pozůstalosti, její slavné granátové šperky. Mostecké muzeum mělo v těch letech dost starostí samo se sebou: v souvislosti s likvidací starého Mostu se dvakrát stěhovalo (nejdřív do provizoria, potom do budovy bývalé průmyslové školy) – nedovedete si představit, jaká šílenost je stěhovat muzeum! Ulričina pozůstalost se postupně dohledávala a kompletovala, jednotlivé předměty putovaly k restaurátorům – až konečně v r. 1998 byla veřejnosti zpřístupněna muzejní expozice, věnovaná Ulrice.

obr-1

Muzeum Most, expozice Ulriky von Lewetzov, ukázka Ulričiných šatů.

Zmínila jsem tu Ulričiny granátové šperky. Tady jsou:

obr-2

Souprava granátových šperků z pozůstalosti Ulriky von Lewetzov

Tahle granátová souprava byla někdy od padesátých let vystavena v muzeu v Třebenicích, spolu s dalšími připomínkami na Ulriku. Všechno se postupně vracelo do Mostu, ale s touhle granátovou soupravou se Třebenicím nechtělo rozloučit. Až zasáhla náhoda – či vyšší moc, nebo co já vím, co to bylo. Vlastně vím, co to bylo: zloději.  K prvnímu pokusu o vloupání došlo v šedesátých letech – to nevyšlo, lidé si všimli, že se něco děje a zloděj byl dopaden. V roce 1988 probíhala rekonstrukce třebenického muzea a v panujícím zmatku se loupež podařila. Stal se ale téměř zázrak: rok po loupeži byly šperky nalezeny, ukryty v plechové krabici v železničním spodku trati Praha – Ústí n.L. Byly sice mírně poškozené, ale byly opravitelné. Opravu zajistilo družstvo Granát v Turnově, které zároveň vyrobilo kopii. Původní šperky se vrátily do Mostu, kde jsou uloženy v bankovním trezoru – vystavují se jen výjimečně a krátkodobě, to, co je normálně k vidění, je jejich kopie. Kameny takové velikosti, jaké byly použity ke zhotovení této granátové soupravy, se už dnes nenacházejí.

Zřejmě původně šlo o rodinné šperky Klebelsbergů, které dal hrabě Franz von Klebelsberg v letech 1805-1824 upravit a zřejmě i doplnit. Věnoval je Ulričině matce Amálii a po ní je zdědila Ulrika. Použité granáty pocházely z nalezišť v Třebívlicích a okolí.

Ve své závěti se Ulrika ke granátové soupravě vyjadřuje následovně:

„Protože granátům v Třebívlicích již ubývá na významu, považovala jsem se za povinnou věnovat po své matce zděděné klenoty z granátů skutečně v Třebívlicích nalezených, které obsahují: 1 náhrdelník o pěti šňůrách s 334 granáty starého broušení s krásně zpracovaným zámkem ve zlatě s granátem uprostřed; 2 náramky, každý tříšňůrový se 121 granáty a stejným zámkem jako náhrdelník; 1 stejně zpracovaný prsten s 1 velkým granátem; 2 náušnice, každá se 2 granáty; všechny tyto klenoty uložené v pouzdře k tomu určeném – jako stále trvající památku – tím způsobem, že těchto granátových šperků může používat ten, kdo je majitelem panství Třebívlic, že však každý majitel těchto šperků je povinen pečovati o zachování šperků a předati nebo zachovati je majiteli, který bude po něm následovati. Kdyby tyto šperky byly jakýmkoliv způsobem ztraceny, je majitel panství třebívlického, za něhož se šperky ztratily, nebo jeho dědicové, povinen složiti 1000 zlatých ve prospěch obyvatel panství…“

(Pro představu: podle wikipedie byl okolo roku 1850 roční plat vyššího úředníka 500–700 zlatých, učitele 130 a roční mzda dělníka 100–200 zlatých.)

Muzeum v Třebenicích je nyní zaměřeno vysloveně na české granáty a jsou tam k vidění opravdu zajímavé věci.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Muzeum sídlí v bývalém evangelickém kostele a takhle vypadá celkový pohled do expozice-

obr-4

Stolní sklo, zdobené broušením a českými granáty

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hřebeny z želvoviny, zdobené českými granáty

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dýmky zdobené stříbrem a českými granáty

Co jsou to vlastně ty české granáty? Jsou to drobné drahokamy, pyropy, chemicky je to křemičitan hořečnato-hlinitý. Do „rodiny“ granátů patří řada minerálů, české granáty je název, používaný pro pyropy klenotnické kvality. České granáty jsou ceněné především pro svoji sytou, temně rudou barvu. (Dalšími granáty jsou např. červenofialový almandin, růžový spessartin a jiné.). České granáty se nacházejí ve štěrkopíscích na Lovosicku, zejména se těžily a stále ještě těží u Podsedic. (Ano, to jsou ty Podsedice, kde se mezi sebou fackují sociální demokraté – pamatujete ještě na tu aféru?) Nacházejí se většinou ve velikosti do 5 mm – větší kameny jsou naprostou výjimkou.

obr-8

Těžba českých granátů – těžná jáma s rumpálem. (Fotoarchiv České geologické služby [online databáze]. Praha, Česká geologická služba)

Současná těžba českých granátů má do zlatokopecké romantiky opravdu hodně daleko. http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/20100905podsedice_cesky_granat.html

A na závěr ještě jeden údajně největší nalezený český granát:

obr-9

Český granát o rozměrech 21,5 x 19,8 mm je součástí řádu zlatého rouna z roku 1737, v současnosti je uloženo v drážďanském Zwingeru. Je to zatím největší nalezený český granát. (Jinde se ovšem zmiňují pochybnosti, zda jde skutečně o český granát, nebo o podobný almandin.)

Tak – a to je už opravdu všechno o Ulrice von Levetzow a věcech souvisejících…

k-sova

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Ulrika – české granáty

  1. NavajaMM napsal:

    Zaujímavé, zlaté české ručičky…

    • K-k,. napsal:

      Nejen české, NavajaMM: že se granáty zasazovaly do zlata a do stříbra, to je známé. Ale ony se prý zasazovaly i do slonové kosti. A vím to z úst nanejvýš povolaných. Totiž, jednou jsme s kolegyní z muzea vyrazily do Hory svaté Kateřiny na Mostecku. Tio bývalo kdysi centrum výroby hraček na české straně Krušných hor (na německé to byl Seifen, je tam i hračkářské muzeum). V Kateřině bývala za první republiky i hračkářské škola. A my tam měly možnost mluvit s jedním z učitelů téhle školy. Byl to jednoruký(!) starý pán, Němec, a byl to poslední žijící hračkář v Kateřině. A uměl (i přes to, že mu chyběla ruka) dělat nádherné věci. A ten nám právě vyprávěl o technice zasazování granátů do slonoviny – prý se ta slonovina opatrně nahřála, tím trošičku změkla a připavené lůžko pro granát se roztáhlo. Kamínek se tam vložil a slonovina se nechala zchladnout. Tím se zase stáhla a kamínek v lůžku držel velice pevně, bez jakéhokoliv lepidla, nebo něčeho takového. Omlouval se, že nám nemůže ukázat žádný takový výrobek, v rodině prý mívali pár věcí, ale po válce je vyměnili za jídlo…
      Od toho setkání s ním uběhlo už pár desítek let, pán už je určitě dávno mrtvý – a s ním skončilo hračkářství na české straně Krušných hor…

      • cobolik pacholik napsal:

        ja tak sledujem kacko,pani ma pekny zivot,stravila v poznavani to barz dobre,mne by sa to lubilo a s takym clovekom to dobra dristacka moze byt a mne jednoruky nerobil hracky,ale sulal cigarety ja ho pritom sledoval,jedna lava ruka a jak mu to islo,ja s dvoma to lavy jak turecka savle proti nemu.

  2. kchodl napsal:

    Moc pěkné!

  3. Rosťa napsal:

    Děkuji paní autorce za krásné povídání.

  4. cobolik pacholik napsal:

    ukradnut,chce majetok lidu ceska,tak jak z mosta karla kamene kradli,kurva ja by osobne za ziva pribil na stenu s klincami do betonu,kurva jak to nenavidim,bo keby banku,to moze kradnut,kradne len svojmu kumpanovy,ale mozole a um nasich predkov,len pribit kurvu za ziva.

Komentáře nejsou povoleny.