Ulrika – jak to bylo dál


Po ukončení kontaktů s Goethem žila Ulrika tak, jak v té době žily urozené a bohaté dámy. S matkou a sestrami žila převážnou část roku na zámku v Třebívlicích, na panství hraběte Klebelsberga, někdy pobývaly i v jeho pražském paláci, (byl zbourán r. 1902) i ve Vídni (zejména v době, kdy hrabě Klebelsberg vykonával funkci ministra financí), jezdily do lázní a účastnily se běžného společenského života: například v zimě roku 1838 v Praze absolvovala paní Amálie s dcerami Ulrikou a Bertou 13 bálů o karnevalu: dva u knížete Rohana, čtyři u purkrabího, dva u hraběte Nostice, dva pořádal Klebelsberg, jeden byl u knížete Auersperga, jeden u hraběte Buquoye. Hudba, hry, tanec a cestování se často objevují v denících děvčat. O nabídky k sňatku neměly tři krásné sestry nouzi, obě mladší se provdaly, Ulrika se rozhodla zůstat sama – odmítla prý dvanáct nápadníků. Po řadu let si dopisovala s doktorem Johannem Heinrichem Schubartem (+1885 v Kasselu), vzdělaným mužem, knihovníkem a učitelem. Jeho dopisy, stejně jako dopisy od Goetheho, Ulrika těsně před svojí smrtí spálila.  S matkou a s ovdovělou sestrou Bertou Ulrika vychovávala v Třebívlicích dva chlapce – Franze a Adalberta – syny prostřední ze sester von Lewetzov, Amálie, která zemřela při porodu mladšího z chlapců.

obr-1

Ulrika (sedící) se sestrou Bertou, 1834

V Třebivlicích také pečovala o svoji matku, paní Amálii (* 8.5.1788, + 10.6.1868) Od její smrti žila Ulrika v Třebívlicích už trvale. (Berta Lewetzov, Ulričina sestra, zemřela 4.července 1884.)

obr-2

Ulrika s matkou

obr-3

A takovéhle Třebívlice Ulrika znala…

obr-4

Třebívlický zámek dnes

Se sestrou Bertou založila Ulrika v Třebívlicích přádelnickou školu a také kurzy ručních prací pro ženy a dívky.

obr-5

Přádelnická škola

Jak bylo v té době u dam „z lepší společnosti“ obvyklé, věnovala se Ulrika i dobročinnosti. Zdá se ale, že její aktivity značně přesahovaly obvyklou míru.  Věnovala se nejen péči o lidi z Třebivlic a okolí, ale podílela se například i na založení prvního útulku pro bezdomovce v Praze. Byla také silně ovlivňována aktivitami svého otčíma, hraběte Klebelsberga, který, spolu s Františkem Antonínem Kolowratem, nejvyšším purkrabím Čech, a hrabětem Kašparem Šternberkem založili Vlastenské muzeum – nynější  Národní muzeum. Klebelsberg muzeu odkázal svoji knihovnu, čítající 10 tisíc svazků – knihovna byla muzeu Ulrikou předána roku 1868 a Ulrika přidala i své dary: dalších více než 4000 knih, rytiny, dřevořezby, a další sbírkové předměty. Za to byla jmenována členkou Národního muzea.

A její osobní zájmy? Vedla si herbář, pečovala o své zahrady, milovala své pejsky (v zámecké zahradě je dokonce hřbitůvek, kde každý z pejsků má svůj náhrobek s vytesaným jménem), ráda a dobře jezdila na koni…

obr-6

Ulričin herbář – nyní ve sbírkách Okresního muzea v Mostě

Zemřela klidně a tiše 13. listopadu 1899. Jejím dědicem se stal jeden ze synovců, které vychovávala (druhý dědil po Ulričině sestře Bertě). Adalbert Rauch ale měl zájem spíš o hotové peníze a hýřivý život a tak pozůstalost po Ulrice velmi rychle prodal. Novým majitelem panství i osobních věcí Ulriky se stalo město Most. Její knihovna, nábytek, písemnosti i osobní věci byly předány mosteckému muzeu, kde je z nich momentálně vytvořena muzejní expozice.

obr-7

Ulričin pokoj v Třebívlicích

obr-8

Hrobka Ulriky a její rodiny na hřbitově v Třebívlicích

 k-sova

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Ulrika – jak to bylo dál

  1. NavajaMM napsal:

    Vďaka za pokračovanie, veru ma to zaujímalo od minule. Čakal som, že sa Ulrika vydala. No, múdre ženy to majú niekedy ťažšie.

    • K-k,. napsal:

      příště bude pár historek a zajímavostí z Ulričiny rodiny… 🙂

  2. kchodl napsal:

    Výborné!

  3. bob napsal:

    …a zase jsem o něco chytřejší…:-)
    díky

  4. Miluše napsal:

    Není divu, že se Ulrika rozhodla zůstat sama. Nápadníci, které odmítla to měli opravdu těžké. Každého musela určitě srovnávat s autorem díla Utrpení mladého Werthera, Jejich důvěrné rozhovory a dopisy jistě byly plné romantismu, 🙂
    J. W. Goethe ovlivnil řadu našich básníků – obrozenců, jako např. Čelakovského a Erbena.
    Díky, paní Katko za krásné připomenutí životního příběhu dvou vzácných lidí.

  5. Joda napsal:

    OT
    Protože se nemohu dočkat dalšího pokračování Navajova povídání Tatra, Matra …, dávám zajímavý odkaz zde :
    http://epochaplus.cz/?p=29107
    Je to povídání o Slavníkovcích, ale zajímavá je mapka na konci článku, která ukazuje rozsah území Českého knížectví za Boleslava I. a II. Je vidět, že autor této mapky, na rozdíl od Navaji, si vyložil text o Vagu z Kosmovy kroniky tak, že hranice tvořila řeka Váh.

    • NavajaMM napsal:

      Áno, zaujímavý článok. A tá mapka, presne s tou som polemizoval v predchádzajúcej časti. Ako indícia mi slúži aj trvalá afinita Matúša Čáka k Přemyslovcom, aj trebárs husitské a bratrícke výpady na Slovensko.

    • NavajaMM napsal:

      Ešte pridám jednu mapku, špeciálne pre Vás, Joda.
      Je to z Maďarského a Rumunského zdroja o tom, ako Maďari v 10. storočí dobývali vlasť. Mapka je údajne zostavená podľa kroniky Gesta Hungarorum (starší maďarský zdroj neexistuje) a tá vznikla ešte niekoľko desaťročí po Kosmovej kronike. Všimnite si, že nad celým Považím sa skvie jednoznačný nápis „Csehek“.
      IMHO, hranica, ktorú by tvoril Váh (a najmä jeho horný tok), je nerealistický nezmysel. To môže vymyslieť len niekto, kto nepozná reálie tohto kraja.

  6. brtníkvbrlohu napsal:

    Přes zasněžené pláně jsem poslal dva holoubky – jeden panu domácímu a druhý Kateřině – třeba je to co nesou zaujme.

  7. Jitka napsal:

    Moc krásné vyprávění, je to jednodechovka

Komentáře nejsou povoleny.