Cestou necestou


Jízda mezi Horažďovicemi a Strakonicemi je pro mne celkem pravidelná. Není divu, vždyť obě města patřila rodu Bavorů . A moje cestování vede po císařské silnici, dnes s číslem 22. A pokud se domníváte, že tehdejší inženýři byli lepší těch současných, musím vás vyvést z omylu. Nebyli. Právě ona císařská silnice je toho dokladem.

Když se podíváte na mapu, tak uvidíte krásnou rovnou silnici, zejména v úseku Katovice – Hoštice. Má ta silnice jednu výhodu. Při povodních zůstává průjezdná. I když ani to není vždy pravda. Při povodni roku 2002 v místě, kde přechází levostranný přítok Řeky potok Březový (modrá šipka), tak ten potok se vzedmul natolik, že silnici zaplavil.

cisarska-silnice-1

A výškový profil už vůbec o nějakém jiném plánování, než od stolu v císařské projekční kanceláři, nenasvědčuje. Z Katovic vede cesta přímo vzhůru po spádnici a stejným způsobem překonává rozdíl i od onoho potůčku. Stoupání 40 m na 0,8km. Podobné je to i v další části, kde opět přímo po spádnici stoupá a klesá až do Hoštic (červená šipka). A v době výstavby původní silnice i tento úsek překonával vyšší stoupání než dnes, před nějakými 40ti roky  se tento úsek dočkal mírného snížení.

Nad Katovicemi, kde silnice překonává téměř vrchol Katovické hory, je místo, které se místně nazývá „Na čubce“(černá šipka s patníkem). Býval tam kdysi patník s označením oné „čubky“, tedy brzdy povozu a upozorňoval formany na nutnost jejího použití. On ten spád je opravdu dost prudký a koním bylo potřeba pomoci povoz udržet.

cisarska-silnice

V době nedávné, tedy když ještě byla opravdová zima, býval tento úsek rovněž dost problematický stejně, jako na horách. Z každé strany kamion, který nemohl vyjet na zledovatělém povrchu a za ním dost dlouhá fronta. A objížďka nebyla vždy bezpečná. Ze stejného důvodu jen s tím rozdílem, že platí dodnes „Silnice se v zimě neudržuje“. Takže nevyčítejme dnešním plánovačům dálničních tras, že neví, kudy to vlastně projektují. To kreslení dvou rovných čar na papíře – dnes na obrazovce – je pouhé dědictví z doby císařství.

bavor-podpis_rex2

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice prácheňsko se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Cestou necestou

  1. jaa napsal:

    Hmm, další zajímavý exkurs do dávna. Bohužel ,ale ten furt jšpacírující svah nad stále dražší „novou“ dálnicí nynějších všeznalých projektantů se tím nevymluví.
    Dík

    • Bavor V. napsal:

      To není omluva nebo výmluva. To je jen objasnění, proč tomu tak je dodnes. Na rozdíl od projektantů pozemních staveb (silnice jsou inženýrské stavby), kteří si vždy jdou místo prohlédnout. Za ty léta, co s nimi spolupracuji, jsem byl i na mnoha stavbách, které se měly rekonstruovat, abych i já věděl, co vlastně počítám. A u novostaveb mi většinou počítají kubatury výkopů a zásypů, protože to místo znají a vědí co se odebírá a co nasypává.

  2. Hudec napsal:

    Asi jsem po tom úseku nejel tolikrát tam i zpět jako ty, ale odhaduji, že tisíckrát určitě.

    Zajímavý rozpor je v tom, že sice císařští plánovači někde malovali silnici jako kdy střelí (skoro jako někde na pláních v Americe, myslím ten úsek od Hoštic k železničnímu přejezdu a pak až nahoru k zatáčce – pořád rovně), ale když dorazili do vsi, bylo po ptákách. Mám na mysli vjezd do Katovic, kde se kamiony dodnes protahují jakousi „myší dírou“ kolem fary těsně u památného kostelíka. O obchvatech tehdy samozřejmě nepřemýšleli, neb silnice tenkrát měly lidská sídla spojovat a nikoliv obcházet.

    Na rozdíl od téhle „císařské silnice“ se silničky dál na podhůří točí jak had, někdy třeba nenápadnými a dnes zcela nelogickými zatáčkami – jak kdysi kopírovaly meze mezi pozemky, dnes přeměněné na velké širé rodné lány. typická je třeba ta mezi Novosedly a Štěchovicemi. Ta je ovšem naopak výškově vedena po vrstevnici souběžně s Novosedelským potokem, po našem „Kolčavou“.

    S tím zatopením silnice u Březového potoka jsi mě překvapil, to jsem nevěděl, když je to teď vlastně jen taková stružka skoro bez vody. Nu, v roce 2002 nám v našem městysi vystoupala voda skoro až k náměstí Republiky, to bych taky nikdy nečekal.

    Na tom výše uvedeném úseku císařské silnice „jako když střelí“ bývala vlevo od silnice (ve směru Hoštice – Katovice) v nevelké vzdálenosti (500 m cca ??) na celkem nevýrazném návrší radarová stanice ČSLA s velkým radarem, jedním z největších v ČSSR – prý viděl až někam nad Rýn či kam. Patřilo to k dobřanskému útvaru PVOS 8060. Což mi přijde z geodetického hlediska zajímavé, protože to návrší je fakt nenápadné, žádný kopec, ale nějak odtud nic nepřekáželo ve výhledu směr jihozápad/západ.

    Jako zajímavost doplním, že kousek za Katovicemi směrem do kopců na Mukárov a Kraselov sídlil ve vile bývalého katovického továrníka Kudrnáče (to byl takový maličký místní Baťa) štáb, kde byly umístěny skleněné stěny se souřadnicemi a na nich vojáci z druhé strany zrcadlově zaznamenávali údaje o radarem sledovaných letounech. Z toho radaru jim je hlásili v číselných údajích a oni je tam malovali a postupně mazali a namalovali zase o kousek dál, jak se to letadlo pohybovalo. S tím mám spojenou kouzelnou historku z roku 68, když dorazili bratři a po pár dnech přišel rozkaz jim to všechno předat. Byli soldáti odněkud ze Sibiře či Kazachstánu a prý vycvičeni sledovat najednou a hlásit a malovat tři vzdušné cíle. Nojo, jenomže naši hoši prý až deset či dvanáct, což byl takový evropský provoz. Možná ta čísla už nemám úplně přesně, ale podstata platí. Tak za dvě hodiny naši třídní bratři zkrotli a zase to předali našim vojákům, většinou záklaďákům.

    Tož tak, ze vzpomínek starého zbrojnoše, neb táta u toho 8060 sloužil.

    • vonrammstein napsal:

      Jste mě předběhl. Chtěl jsem konstatovat. že masakr aka 2002 těžko mohli nějací plánovači předvídat. Bydlel jsem tenkrát na Doubravce, víte, jak to vypadá na prvním mostě na Rokycanský u Alfy. Od běžný hladiny je to k mostovce 7 metrů. A ta voda se valila přes most. Bylo neuvěřitelný potom jít podél řeky směrem do Lobez ke střelnici a vidět na těch pobřežních topolech namotanej bordel ve vejšce 7+ metrů. Z Doubravky se tenkrát na tři dny stal ostrov. Což nevadilo, nemusel jsem na Slovany do práce. Byl jsem omluvenej, protože prokazatelně nevlastním ani vor, natož loď.

      • Bavor V. napsal:

        Jestli mohli nebo nemohli předvídat, to nevím, ale roku 1883 byla voda v Otavě ještě výše než 2002. Ale to asi do Vídně nedošlo.

    • Bavor V. napsal:

      Co se týká radaru, tak v okolí se tam léta nijak neřeklo než „na radaru“. A i dnes kdekdo ví, kde to je, i když po radaru zbylo jen několik jam v zemi.
      A k té silnici, tak vlastně z Katovic do Strakonic to také není nikterak klikaté, a když se vyjede z Hoštic nad Hlubočici, tedy kopec s cestou klikatou (to není překlad názvu ale skutečnost), tak až do Horažďovic je to také celkem rovina.
      A do „vily“ si kluci z Kátouc chodili pro odznáčky a pro patrony.

  3. Mac napsal:

    Strakonice, Horažďovice, Katovice, Střelské Hoštice…..
    hned se mi vybavila doba před více než čtvrtstoletím, kdy jsem byl ve Střelských Hošticích na vojně. Už nevím kolikátý, ale ženijní prapor, těsně po „revoluci“, armáda v rozkladu, gumáci značně znejistělí, prapor před stěhováním do Klatov.
    Takže moje vzpomínky na vojnu v tomto krásném kraji mají kontury tvořené především výlety na Šumavu, toulkami podél Otavy a samozřejmě místním „kultůrákem“ – hospodou (název jsem zapomněl), , kde jsme utužovali družbu s lampasáky
    Pane Bavore, žijete v kouzelném koutě naší země.
    Zdraví Jihomoravák, který si na krásu kolem sebe taky nemůže stěžovat

    • Bavor V. napsal:

      Tak to jste chodili do Motorestu. Stále funguje a celkem i prosperuje.

    • Hudec napsal:

      Jednou jsme tam šli slavit silvestra. Pěšky. Z Novosedel přes Kladruby. A nad ránem zpátky. Docela prča, mrzlo ja v ruském filmu. Bylo nám ani ne dvacet, někdy úplně začátkem 70.let, to to bere člověk jinak.
      V hospodě se to po půlnoci popralo, ale zase se to uklidnilo.
      Je možný, že je to přes čtyřicet let….?

  4. NavajaMM napsal:

    Zaujal ma ten dlhý rovný úsek cesty. U nás je to vcelku vzácnosť. Keď sa nájde 1 km úsek rovnej cesty (ale aj bez stúpania), tak na ňom urobia kalibračný úsek. Máme ich na Slovensku takýchto úsekov 38.

Komentáře nejsou povoleny.