Krumlov


V knihách historických objevil jsem zajímavé popisy hradů a tvrzí na Šumavě. Pravda, podle neznámého autora je pod pojem Šumava zahrnuto mnohem širší území, to ale umožnilo zařazení právě i hradů a tvrzí z kraje prácheňského. Jenže jižní Čechy, potažmo Šumava nejsou jen Bavorové, ale také Rožmberkové, jinak též Vítkovici nebo Páni z Růže. Jejich hlavním sídlem byl po dlouhou dobu právě Krumlov:

Nejstarší držitelé Krumlova byli, jak písemné památky svědčí, z proslaveného panského rodu Vítkovicův, jehož předkové Ursini se nazývající, přitáhli prý dle pověsti spíše ještě než Čechové sami z Itálie do Čech, kdež v X . st. založili hrad Krumlov.

Toto, je samozřejmě pouhá pověst vymyšlená právě Rožmberky. Ale jak známo, žádná lež nemá dlouhého trvání, protože nakonec museli Rožmberkové Ursiny popřít, protože ti se vehementně dožadovali podílu na dědictví.

Pokud sáhají zprávy historické, víme s jistotou, že proslavení panští rodové z Rožmberka, z Jindřichova Hradce, z Oustí, a ze Stráže, kteříž v dějinách českých od XIII.- XVII. st. tak často se jmenují, jakož i záhy vyhaslé linie krumlovská, třeboňská, lomnická a jiné: – že všickni tito rodové pocházejí od jednoho společného praotce, který žil v polovici XII. st. a obyčejně Vítek (někdy také Comes Vitco neb Vitego de Puršic) se nazýval. R. 1169. byl nejvyšším číšníkem u dvora krále Vladislava I., r. 1184. purkrabím na Práchni. R, 1173. byl poslán s poselstvím k císaři Friedrichu I. (Rudovousovi), r. pak 1179 zajat v krvavé bitvě u Loděnic. Ještě r. 1192. podnikl pout ku hrobu Kristovu, zemřel ale brzy, navrátiv se do vlasti, r. 1194 nepochybně na Krumlově, zanechal čtyři neb pět synův, kteří, vyjímaje jediného Jindřicha, vesměs Vítkové sluli, jelikož pak i v potomcích jejich jméno Vítek často se opakovalo, nenazýváno jich po dlouhou dobu v Čechách jinak než Vítkovici.

Od nejstaršího syna Vítkova, Vítka II., jenž jmenuje se v listinách od r. 1197.- 1236., pochází linie pánův Krumlovských, která ale již na počátku XIV. st. vyhasla. Vítek II. zanechal totiž dva syny: Závise na Krumlově a Vítka na Načeradci. Onen byl r. 1236. královským podkomořím a zanechal Krumlov nejstaršímu synu svému Budivoji, jenž všeobecně pokládá se za zakladatele Budějovic.

Budivoj samozřejmě založil pouze osadu, po které se později pojmenovalo město, založené Přemyslem II.Otakarem.

Nejstarší syn Budivoje byl onen proslavený Záviš z Falkensteina (1272— 1290), druhý manžel královny české Kunigundy, o jehož velezajímavém životě nemohouce se na tomto místě Šíře rozepsati, odkazujeme v té příčině na dějepis český.

Mladší jeho bratří, Vítek na Hluboké a Vok, jakož i příbuzní jeho, (synové Vítka z Načeradce), Jindřich z Krumlova a Vok ze Strunkovic, zapleteni jsouce více neb méně v jeho pád, přišli o své statky. S synem Záviše z Falkensteina, Janem Závišem, vyhasla tato větev v mužských svých potomcích docela, a Krumlov dostal se v držení druhé, a sice následující linie Vítkovicův.

Vítka I. druhý syn psal se r. 1220. Vítek z Prčic, byl již ale před r. 1231. v držení nejjižnějších krajin Čech, tu, kde později hrad Rožmberk a Vyšší Brod byl založen. Růže pětilistá, společný to erb celého rodu Vítkovicův, objevuje se po prvé v listině z r. 1220. od tohoto Vítka vystavené. Byl ženat s hraběnkou ze Švarcburku, kteráž porodila mu tři syny a dceru; z oněch nejstarší byl Vok, pak Smil, který r. 1257. bojoval v bitvě u Mühldorfu, a nejmladší Vítek, příjmím z Příběnic, který zemřel okolo r. 1262.

Vok I. z Rožmberka – proslulý zakladatel hradu Rožmberka – od r. 1254.- 1262. nejvyšší zemský maršálek v Cechách, proslavil se i co státník i co vojevůdce, a založil klášter Vyšší Brod na hranicích Rakouska, později pak opatství Zlatou Korunu.

Se Zlatou korunou je to samozřejmě nesmysl, protože zakladatelem byl naopak král Přemysl II. Otakar, který jej založil jako klín do panství Vítkoviců.

Vok byl první panovník svého domu, a zemřel r. 1262 v Štýrském Hradci, zanechav nezletilé syny Jindřicha a Vítka.

Vítek zemřel již r. 1277., načež Jindřich stal se náčelníkem svého domu. Za nezletilosti obou bratří vedl jmenovaný již Budivoj z Krumlova a z Hluboké (1262- 1265) vladařství domu Vítkovicův, v němž následoval po něm syn jeho Záviš z Falkensteinu. Když po tragické smrti jich bratřence Záviše z Falkensteina (u Hluboké 24. srpna r. 1290) jim a jeho bratřím statky byly odňaty, dostal se Krumlov jich strýci Jindřichovi z Rožmberka, jenž sídlo své z hradu Rožmberka sem přenesl a vládl zde do své smrti 4 . července r. 1310.

Syn jeho jediný, Petr z Rožmberka, oblíbil sobě život mnišský, do kláštera Vyšebrodského vstoupil, a zde toliko jako laik některý čas zůstával, až strýcové jeho, páni z Krumlova, Vok a Jindřich, o to se snažili, že svléknuv kápí vladařství domu svého se ujal a se oženil. Petr povýšil Krumlov za město, zdmi jej ohradiv. 1347 ustanovil mocnou otcovskou vladařku, manželku svou Kateřinu z Vartenberka, a navrátil se do kláštera, kde i na druhý rok zemřel. Od svá matky převzal vládu na Krumlově Jošt z Rožmberka, a po jeho smrti r. 1369. nastoupil jeho bratr Oldřich z Rožmberka. Vládl do své smrti (r. 1390) a zůstavil jediného syna Jindřicha z Rožmberka.

Na den sv. Stanislava r. 1394. byl král Václav IV. na královském svém dvoře u Berouna zrádně jat od pánův českých, mezi nimiž pan Jindřich z Rožmberka byl nejpřednější. Nejprvé vsadili ho do Bílé věže na hradě Pražském, avšak bojíce se, aby od svého bratra Jana knížete Zhořelského osvobozen nebyl, zavezli ho tajně až na Krumlov a odtud do Rakous. Ještě dosud ukazuje se na Krumlovském zámku podzemní vězení, v kterémž ho Jindřich z Rožmberka choval.

Byv vladařem na Krumlově od r. 1390. zemřel 28. července 1412.; jeho jediný syn a dědic Oldřich z Rožmberka byl teprv sedm let stár, proto jemu pan Jindřich na smrtelné posteli ustanovil poručníky pány Čeňka z Veselé, jinak z Vartemberka, Jana z Jindřichova Hradce a Jindřicha z Kravařův. R. 1417. v oktáv božího těla p. Oldřich z Rožmberka a pan Čeněk v Krumlově kázali knězi Janovi, řečenému Biskupec, kaplanu svému, mluviti tak po kázaní: „Páni přikazují, aby všickni kněží, což jich jest pod mocí páně, kteřížby nechtěli rozdávati lidu obecnému těla božího a krve boží pod obojí způsobou, že jim toho páně milost přeje a to v určeném času; pakli by toho kteří nechtěli učiniti, že budou far zbaveni.“ Ale brzo p. Oldřich skrze legáty papežské od toho zase odveden, neboť on jako p. Čeněk ve věcech svých vrtkavý byl. R. 1418. ujal se p. Oldřich vladařství, jež vedl až do r. 1451., kdežto je složil do rukou nejstaršího syna svého Jindřicha z Rožmberka. V pokoji a vzdálen veřejných běhů zemřel na Krumlově 28. dubna r. 1462.

Po krátké vládě pana Jindřicha z Rožmberka vládl Jindřichův mladší bratr Jan z Rožmberka, po jeho smrti pak (8. listopadu 1472.) nastoupil nejstarší jeho syn Jindřich z Rožmberka od r. 1472- 1475. Zemřel 21. května r. 1489., na zdraví i na rozumu nedostatečný, učiniv ještě r. 1475. s bratrem a nástupcem svým Vokem z Rožmberka „zvláštní milost některým osobám, kteříž chtěli hory na jejich panství pavovati a rud dobývati“ Vok z Rožmberka zemřel r. 1505., postoupiv r. 1493 vladařství svému mladšímu bratru Petrovi z Rožmberka. Petr II. z Rožmberka, muž vysoce vzdělaný, dal zed nebezpečnou a roztrženou na mnoha místech v zámku hořejším Krumlovském k městu nad řekou od rohu až k věži staré rozebrati, a jinou novou, pevnou z gruntu nahoru hnáti i druhou zed naproti vystavěti a pokojů nadělati. Toho času (1518) hory Krumlovské bohatě šly, takže ze tří dolů za jeden kvartál udělávalo se stříbra do 432 hřiven; a zlata z téhož stříbra do desíti hřiven, jenž uherské zlato na grádu převyšovalo, se vyžadovalo. R. 1519. vzdal se pan Petr z Rožmberka vladařství a zemřel na Krumlově 9. října r. 1523.

Po Petrovi z Rožmberka následovali ve vladařství čtyři synové Voka z Rožmberka a sice nejprvé Jindřich z Rožmberka, který vládl od r. 1519. až do své smrti 18. srpna 1526. Jan z Rožmberka, od r. 1526 – 1532. Za něho r. 1529. král dovolil pánům z Rožmberka, aby za 15 let bílé groše a peníze bílé mincovat mohli. Jošt z Rožmberka od r. 1532- 1539. a  Petr Kulhavý z Rožmberka od r. 1539- 1545.

Dědicem pana Petra Kulhavého z Rožmberka byl Vilém z Rožmberka, syn někdy Jošta z Rožmberka. Za jeho nezletilosti byli v domu Rožmberském poručníci od pana Petra Kulhavého kšaftem nařízení: Albrecht z Guttenšteina, Jeroným Šlik z Holejče, hrabě z Pasouna a z Lokte, a Oldřich Holický ze Šternberka.

1551 ujal pan Vilém z Rožmberka vladařství, a tak postoupena pánu mladému tato panství: Krumlovské, Třeboňské, Novohradské, Rožmberské, Helfeuburské, Chúsnické, Milčínské, město Prachatice s vesnicemi, item Vintrberské panství, Drslavice, Lhenice s vesnicemi a jiné. „Maje zvláštní libost v stavení, hrad Krumlov starý, nepořádný, úzký, tmavý a neveselý takměř ve všech místech rozšířil, přeformoval, v způsob veselý a prostranný vystavěti dal, tak že kromě věže staré podobenství starého nezůstalo.“ Zemřel 19. srpna r. 1592.

Bratr jeho a dědic Vok, poslední z pánův z Rožmberka, (zemřel r. 1601) postoupil smlouvou r. 1601. učiněnou panství Krumlovské císaři Rudolfovi II. Od r. 1605- 1608. sídlel na zámku Krumlovském levoboček císaře Rudolfa, Don Julius ď Austria. Co rodinný majetek zůstal Krumlov při domu císařském až do r. 1622, kdežto jej 23. prosince císař Ferdinand II. svému nejvyššímu hofmistru a řediteli tajné rady Janovi Oldřichovi svobodnému pánu z Eggenberka daroval. Majestátem v Praze ze dne 15. dubna 1628 vydaným bylo panství Krumlovské za knížectví s titulem vévodským povýšeno.

Při rodině pánů z Eggenberka, mezi tím za knížata povýšených, zůstal Krumlov do r. 1719.

Toho roku zemřel poslední mužský člen rodu Eggenberků Jan Kristián II. a panství přešlo na jeho manželku, Marii Ernestinu rozenou ze  Schvarzenberka, která je odkázala svému synovci.

Toho roku 29. dubna byl Adam František říšský kníže ze Švarcenberka v deskách zemských zapsán co pán vévodství Krumlovského a císař Karel VI. 28. září 1723. obnovil povýšení panství Krumlovského za knížectví s vévodským titulem, ustanoviv, aby on, kníže Adam Frant. ze Švarcenberka, jakožto dědic panství Krumlovského, i jeho mužští potomci, měli titul „vévoda na Krumlově“ se všemi přednostmi, kterýchž čeští vévodové před českými knížaty mají, a to vše dotud, dokud pány budou celého vévodství. Od té doby náleží vévodství Krumlovské prvorozená knížecí rodiny Švarcenberské jakožto allodiale a fideicommisso inseparabile.

Z knihy „Památné HRADY A TVRZE v Šumavě“ vydané v Klatovech roku 1876 sestavené F.J.Š. (autor neidentifikován)

bavor-podpis_rex2

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Krumlov

  1. bob napsal:

    Chybí tam jedna podstatná informace – že jsem v Českém Krumlově absolvoval vojenský přijímač.
    Což autor v r. 1876 nemohl vědět….:-)

  2. NavajaMM napsal:

    Zaujala ma tá príhoda s vymysleným talianskym predkom Ursínym. Veľmi poučný záver, že sa po rokoch objavil reálny Ursíny a žiadal podiel na dedičstve. Presne tak končí veľa „bielych lží“.

    • Bavor V. napsal:

      Ono se ve skutečnosti jedná o italský rod Orsiů, který se překládá i jako Ursi, což je prý z Ursus, čili medvěd.

      • NavajaMM napsal:

        No to už je iný kaliber. Jeden z najvýznamnejších talianskych šľachtických rodov. Náhodou som sa v tomto roku ocitol pred ich palácom v Pitigliane.
        Tak táto fabulácia svedčí na kráľovské ambície Rožmberkov.

        • Bavor V. napsal:

          Také tu „příbuznost“ potvrzovali i zařazením medvěda jako štítonoše a chov medvědů na zámku 🙂

  3. cobolik pacholik napsal:

    tam to ma pecie bo som nevidel este na zivo,nemam v plane teraz,ale mozno zmenim,predsa bo ja pojebany,mam v plane kazdy den sa vozit na vlaku a do krumlova zo sarisa to delka na nase pomery a este ten gothaj zrat kazdy den,mam cooler pojdem do krumlova,pokukam na zamok a mesto,kupim 2 kila gothaj,dam do ladu,priveziem na ten zasrany vychod,povozim sa dva dni na vlaku a potom ten gothaj len s rohlikom budem zrat kazdy den na jazere na strkopieskoch a prekladat pecenou slaninou na ohni a zapijat vodou z kamena bo krumlov to svetova pamiatka a gothaj to svetova zranica.

Komentáře nejsou povoleny.