O jídle


Stát prostřednictvím úřednictva rozhodl, že do škol nepatří některé potraviny. Zejména ty, které obsahem cukru, soli, tuku a dalších škodlivin mohou ohrožovat zdravý vývoj našich dětí. . Úředníci samozřejmě vědí, kolik čeho smí mladý organismus prostřednictvím jídla do sebe přijmout, aby mu nehrozily choroby a ta obezita. Vyhláška je tak důkladná, že vlastně neexistuje hromadně vyráběná potravina, která by snad splňovala přísné požadavky výživových odborníků. A tak dojde většinově k uzavření školních bufetů. Což by zase nebyl takový problém, mnozí z nás tady stejně podobnou vymoženost ve škole také neměli.  Ale měli jsme starostlivé rodiče, zejména pak matky, které nelenily, ráno si přivstaly a kus chleba na svačinu připravily.

Současným matkám pochopitelně školní bufety vyhovují, protože mohou své potomky vybavit pouze kapesným a v klidu sledovat ranní televizní vysílání. Jenže pokud dojde ke zrušení těch bufetů, které si nemohou samy péci zdravé potraviny, patrně nastane situace taková, že děti cestou do školy navštíví nejbližší obchod potravinami a nekontrolovaně si zakoupí potraviny které nebudou splňovat  úředně stanovené normy. Bufety, které přežijí díky samoprodukci, nepřežijí kvůli cenám. Budou totiž nuceny zdražit malosériovou výrobu, aby se jim vůbec vyplácela. Na což nebude většina žáků (prostřednictvím kapesného od rodičů) mít dost peněžních prostředků. A dojde k jevu stejnému jako tam, kde zavřou hned.

Patrně pak bude muset nastoupit nové regulační opatření a v obchodech, kam budou žáci chodit pro svačinu, bude vydán zákaz prodeje potravin právě těmto žákům. Jen nevím, kdo a jak bude nařizovat obchodníkům, kdy těm dětem to prodávat smí a kdy ne. Nakonec aby s těmi dětmi chodili rodiče, kteří budou nákupy odsouhlasovat.

Dost často si doma říkáme, že jsme zaplať Bůh staří a nemůžou se nás podobné hovadiny dotknout. Ale nezávidím těm mladým, kteří mají ještě zbytky rozumu, a vědí to, o čem už kdysi zpíval Mistr Werich:

Celý svět už ví to dnes
Že řetěz
Mravy nenapraví

Protože sebelepší vyhláška nevyžene děti ven od počítačů a herních konzolí. To opět zbude na ty rodiče. A budou-li děti běhat venku, bude úplně jedno, co budou jíst. Stejně, jako to bylo jedno u naší generace a generací předchozích.

bavor-podpis_rex2

Další článek v 17:00: Černá hodinka aneb Rozpolcené Státy Ameriky

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na O jídle

  1. Hudec napsal:

    Říkáme si doma to samé.

  2. bob napsal:

    To, jak teď pořád nadáváme na všelijaké zákazy a příkazy, tj., co můžeme a co zase ne je v 90% oprávněné (to nadávaní).
    Ale efektivně regulovat čas strávený u počítače a konzumaci sladkostí, resp. prokazatelně nezdravých jídel u dětí bych docela vítal.
    Jenom mě nenapadá, jak to udělat efektivně, aby se to neminulo účinkem, tj. aby to nedopadlo jako prohibice v Americe.

    • Hudec napsal:

      Bobe, myslím si, že pro děti je velmi významný sport. Dnes ještě daleko více, než za našich časů. Nemusí to být sport vrcholový a soudím, že je dokonce pro dítě prospěšné, když sporty v různých fázích růstu střídá a mění. Žádná velká specializace.
      A dále si myslím, že je chyba vytvářet v dětech velkými tabu nějaké skryté touhy „tohle se nikdy nesmí“. Přesně ve smyslu vaší poznámky o prohibici.
      Jistý moudrý autor (James Hilton) se v jednom svém velmi roztomilém románu (Ztracený obzor) přimlouvá za umírněnost, přičemž i tato umírněnost by měla být jen umírněná. Umírněné by podle něj mělo být i přesvědčení o čemkoliv, tedy předpokládám i výchova.
      Možná by výstižnějším bylo slovo „uměřenost“.
      Nerozpakoval jsem se například dát ochutnat vnukům lok piva už od dětského věku, když o to tolik stáli – žádné tabu. A postupně i víno (o které dodnes nijak moc naštěstí nestojí).
      Výsledkem je, že jsou-li u nás na jídle, mají volbu pít k němu pivo nebo minerálku – a oni většinou volí minerálku, pivo jen ke klasice vepřoknedlozelo a podobně.
      Není strach je vypustit s kamarády, protože nejsou žádných trochu kontroverzních radovánek lační.
      Jestli to ale tak funguje obecně, to nevím. Možná jen v tom případě, že je to organickou součástí obecně umírněného prostředí s umírněnými vlivy. Možná nechat je umírněně růst i jako dříví v lese….. Mé přesvědčení o tom je jen umírněně pevné.

      • Divoženka napsal:

        Naprosto s vámi souhlasím a mám stejnou zkušenost se svými dětmi. Když je totiž něco zakázané tak to přímo láká to porušit. Dalo by se skoro říci, že chceš-li aby dítě něco dobrovolně udělalo, tak mu to zakaž ! 🙂 A s tím pohybem. Je to taky o rodičích. Když rodiče nesportují a nevedou k tomu své děti, jak pak ony samy tomu mají holdovat ? Je pravda, že my s mužem jsme byli ke sportu a pohybu vedeni od malička svými rodiči a své děti jsme k tomu vedli také. Dnes už si žijí po svém, ale sport a pohyb vůbec zůstal součástí jejich života. Taky jsme ke sportu přivedli i pár jejich kamarádů, kteří se jaksi k nám na výlety přichomejtli a my je vzali pod svá křídla a asi takto i díky nám čuchli k jinému stylu života, než byli zvyklí z domu. A zůstalo jim to do dospělosti. Bohužel, konzum vládne lidstvu a mnoho lidí jen nadává, že nikam a nic nemůžou, protože to vše stojí peníze, ale přitom si v klídku dají těch svých každodenních 5 piv v hospůdce a k tomu vykouří krabičku cigaret. Na ty však mají vždy. Smutné….

      • bob napsal:

        OK Souhlasím s Vámi, včetně toho loku piva, vína ( /samozřejmě rozumně/ moji vnuci nabídku odmítají ).
        Ale od těch PC, tabletů… je člověk musí někdy fyzicky vyhnat.
        Samozřejmě jim nebudu zakazovat sladkosti, ale samozřejmě s mírou.
        (teď mě napadlo- jedl Mirek Dušín sladkosti?:-))

      • Antimon napsal:

        Myslím si, že je to značné míry obecné. Vedl jsem tak své děti s přesvědčením, že když vědí „vo co go“, tak se o to nebudou pokoušet jinde a pokoutně.

Komentáře nejsou povoleny.