Zázrakové mnozí se dáli


Z Pamětí Jiřího Jana Haranta z Polžic a Bezdružic, mladšího to bratra Kryštofa Haranta

Slepice umřelá obživla. Téhož léta již docházejícího na Žďáře v kraji plzeňském, kdež pan Albrecht Pauzar po vzetí mu statku s panem Petrem Pešíkem, ujcem svým, na statku panny dcery téhož pana Pešíka bytem toliko zůstával, slepice jedna jeho pěkná tyrolská v pomyjech se utopila. Když jemu ji tak utopenou přinesli, nerad tomu jsouc litoval ji a kázal ji pryč vyhoditi. Ležíc tu již před ním (ve) svědnici několik hodin, tu jedna panna Strojetická řekla: Ona snad zase obživne; on na to řekl: Jest tak možné, aby obživla J. A. K. F. Z. K. Č. B.1) — V tom když ji tak přece nechali ležet. brzy po tej jeho řeči počala ta slepice jednoho oka otvírati, potom druhého a zívala, po tej se schopila a chodila, a po dvou hodinách po témž obživnutí snesla vejce. To sám ten dobrý člověk pravil a tu slepici a to vejce choval a lidem to ukazoval, a že by byl přál, aby třebas 1000 lid na to se bylo dívalo.

Svině umrdlá obživla. Na to pan Jindřich Tomek to mluvil na přísahu a dobré svědomí své to berouc před několika námi, na Srbicích 1. dne ledna, že před třími lety umřela mu svině v Mlazovech ; tu na dráhy vyvlekli a na drahách do dne třetího umrdlá ležela, po tej obživla, domů přišla, zdráva byla a chodila. Kterouž potom zasaditi a krmiti dal, již potom zabili a snědli.

Křivonoska obživla. Knězi Sebestianovi Stražovskému umřela v nebytí jeho doma křivonoska v kleci, a jeho kuchařka byla na(d) tím velmi zarmúcena a chtěla za jinou takovou dávat 1 gbelec žita. Ale když tak umrdlá za voknem ležela přes celou noc, na ráno vzala ji Marije, kteráž toho kněze hojila, do rukou a ji (ke) tváři přindávala a smíchem pro ně řekla: Tak ty obživneš, jako král Frydrych bude zase králem českým. Na to ji vundala zase za vokno, kdež hned nohu stahala, oko odvírala, když ji zase za okny vzeli, obživla.

Dáli se znamenití divové v tomto roce i v jiných, ale málo na ně dbali. Předně byla ten rok velice teplá zima, že se vorati mohlo. K tomu několikrát se blejskalo a hřímalo, tráva rostla i kvítí rozkvětávalo. Též zezulku i slavíka tu zimu slyšeli zpívat u zámku Velhartic, v Janovicích i jinde. Také za konečnou věc rozprávěli, že na štědrý den v Klatovech na bráně slyšeli ji kukat, na vánoce též že zezulku slyšeli kukat v městě Žatci na kostele. K tomu na nebi veliká znamení a divy byly vidět ten rok.

Pták mnoho v hromadu se sletlo. Okolo Brandejsa do jakéhos pustého rybníka se sletlo velmi mnoho rozličných ptáků, a posadivše se, tiše seděli. V tom za nima přiletěl jiný veliký houf ptáků, mezi nimiž byl i orel. Ti se dali do druhých, oni se bránili, a tak se štípali, že mnohým oči vyklubali, a orla toho hned na kusy roztrhali. A tak mnoho jich mrtvých leželo, že je sedláci sobě sbírali a jedli; a kteříž se jich najedli, do třetího dne bláznili. Jiní mřeli, až hejtman dal ty zbitý ptáky do šachty zakopati a sám tu věc jiným vyprávěl.

V městě Frankentalu v dolejším Falcu v jedné vsi Mars nazvané v 18. Februari nalezena taková figura na jednom stromu, z země vyrostlá, vnitř prázdná, zvýší 3 čtvrtí lokte, kteráž od gubernatora toho města byla do Nydrlandu infantině poslána.

Vítr velký v Praze. Ve čtvrtek první v postě 20. února strhl se rychlý a hrozný veliký vítr. Ten na Koňském trhu v Praze krámy rozhazoval, též před rychtou mošny, řešata, nůše rozhazoval ; též vichrové z jedné ulice do druhé jeden proti druhému jakoby se potýkali, tak že téměř lidé choditi nemohli. A v ten as hlava jedna s mos(t)ské věže spadla ; mnozí, jdouc po mostě, vítr je zastavoval, a mnohými zmítal, že jiti nemohli.

Vrch se roztrhl. Téhož léta 22. Februarii podle starého kalendáře (podle nového 4. března) před polodnem mezi 10. a 11. hodinou v outerý po neděli postní Oculi jeden vrch v biskupství Bamberském, mezi Ebermanstattem a Gaiseldorfem na levej ruce ležícím, jménem Trudenleiden, samým božím působením (s) velikým hřmotem a třeskáním se pozved a roztrhl,

takže okolo bydlející znamenitým strachem a předěšením to slyšeli a viděli, jakož každodenně to se spatřuje a sebou přináší. Před tím v sobotu viděli na tom vrchu oheň jako kouli hořeti, ale nevěděli, odkud by se tu vzal; zasypal zem mnoho, a vždycky se ještě suje.

V Falcu strom zlomený rozkvetl. Téhož léta 1624 na den sv. Jana Křtitele [24. června] (ve) Frýdenberku, míli od Ambergka (ve) Falcu v kurfirské zahradě neb štěpnici byla jabloň veliká, majících na sob malých nedozralých plno jablek, kteráž prudkostí větru velikého od kořene ulomena jsouc, toliko na dva prsty kořenu se držela. Jí kdokoli spatřil, za jiné neměl, že se k ničemuž nehodí než k spálení, jakož jetev jedna odťata byla. Ale ten strom tak zlámaný na zemi leží i žádné téměř vl(h)kosti nemajíc, zase zčerstvěl a ku podivu proti běhu přirozenému v ten čas rozkvetl, takže od velikého množství květů nad míru bílý učiněn byl, čemuž se náramně lidé divili a množství to spatřovali.

Erb se obnovil, i též střecha. Jako i erb krále Fridricha, kterýž na bráně cihelné sám od sebe se obnovil, jakoby jej nejpěkněji znova vymaloval. Též i střecha v témž městě na kostele sv. Jiři sama od sebe se obnovovala.

1) Písmena tato čteme následovně : Jako až král Fridrich zase králem českým bude

Další článek 17:00 Černá hodinka aneb Daně

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Zázrakové mnozí se dáli

  1. NavajaMM napsal:

    Deje sa hocičo aj dnes. („Pták mnoho v hromadu se sletlo.“)
    Niektorú zimu asi pred 20 rokmi do Ľubochnianskej doliny priletelo niekoľko desiatok tisíc vtákov. Určil som ich na pinku severskú. Lietali po okolí niekoľko dní a sneh v okolitých lesoch namal štvorec 10 x 10 cm, kde by nebol otlačok vtáčej nohy. Zbierali zo snehu bukvice, pili vodu, čo tam nezamŕza kvôli teplým prameňom a robili celý deň veľký hluk. Nebáli sa. Keď som medzi nimi kráčal lesom, tak sa len držali vo vzdialenosti mimo dosahu palice. Zo dňa na deň zas náhle zmizli.

  2. bob napsal:

    Já se teda moc v církevních věcech nevyznám, ale pokud vím, tak aby byl světec svatořečen musí způsobit zázrak (nebo tři?) a mají snad na to komisi, která to posuzuje. Jak je to u blahoslavených nevím.
    V každém případě, když se znásobí počet svatých (a blahořečených?) , tak by to vydalo na tlustou knihu.
    Ač ateista, tak jsem pár neuvěřitelných věcí zažil…
    Takže si z toho nedělám legraci a zase to neberu úplně vážně 🙂

  3. Rosťa napsal:

    Zajímavý článek. Nejvíc mě pobavila ta svině, co obživla a majitel ji samou radostí sežral.

  4. Slim napsal:

    OT.
    Pro zdejší romantiky brexitu. To bude taky další zázrak…

    https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/misto-dvou-let-az-deset-jednani-o-brexitu-s-eu-se-protahnou-varuje-velvyslanec-7663

    Všichni mlčky prohlíželi si nešťastné stránky a nějak se nad tím povážlivě zamyslili.
    Panovalo chvíli ticho, až najednou vykřikl ustaraně kadet Biegler: „Herr Hauptmann, ich melde gehorsam: Jesus Maria! Es stimmt nicht!“
    A bylo to opravdu velice záhadné.

  5. vera napsal:

    OT – až za dvacet let bude někdo u matury umět česky, to bude taky zázrak :
    https://www.novinky.cz/veda-skoly/423813-univerzita-karlova-pripravuje-nove-pojeti-vyuky-cestiny.html

Komentáře nejsou povoleny.