MULTIKULTURALISMUS


Vlastimil Vondruška – Breviář pozitivní anarchie
MOBA 2016

(A opět je tu V.Vondruška a jeho kniha výše uvedená. Pro většinu politických ignorantů přímo nebezpečná, protože odhaluje mnoho z neschopnosti různých elit, jelit i politikářů. Předkládám v nadpisu uvedenou kapitolu. Vybral jsem ji proto, že má k současnosti mnoho co říci)

Pokud chcete, aby něco vypadalo důvěryhodně a vznešeně, nazvěte to cizím slovem. Sice to může být pitomost, ale když to zní učeně, nikdo se raději neptá. Tuhle metodu s úspěchem používají i autoři, kteří chtějí, aby jejich díla vypadala vědecky. Jeden etnograf kdysi svou studii začal větou: „Fylogeneticky primigenním způsobem rozmítání dřeva je rozmítání dvoumužnou pilou.“ Tím chtěl říci, že nejstarší pila byla taková, kterou tahali dva chlapi stojící proti sobě.

Proč o tom mluvím? Protože se slovem multikulturalismus je to podobné. Na univerzitě jsem byl jako student okouzlen americkou kulturní antropologií, samozřejmě tajně, tehdy to byla buržoazní pavěda. Sehnal jsem si pokoutně několik základních příruček a monografií, pečlivě je překládal a snažil se pochopit teoretická východiska, tak cizí tomu, co nás učili. Studoval jsem svědomitě, ale nepamatuji se, že bych někde potkal slovo multikulturalismus. Když se později začalo objevovat v našich médiích, zastyděl jsem se nad svou neznalostí a začal znovu pátrat. Jenže ani pak jsem ho ve skutečně fundovaných studiích nenašel.

Důvod je zřejmý, není to odborný vědecký termín pro studium vývoje společnosti, ale je to kulturní ideologie, nebo řekněme zdvořileji, je to myšlenkový a politický směr. Je to tedy něco, co chaoticky vytvářejí politici, ideologové a aktivisti, aniž by respektovali teorie společenských věd. Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, jak je možné vytvářet ideologii, která se neopírá o dostupný stav vědeckého poznání.

Pojem multikulturalismus se zřejmě poprvé objevil koncem padesátých let minulého století ve Švýcarsku. Charakterizovala se jím specifická situace tohoto národa, který je jednotný politicky, ale obyvatelé užívají několik rodných jazyků (němčinu, francouzštinu, italštinu) a jsou ve svých tradicích různorodí.

Jako vládní ideologie byl multikulturalismus poprvé přijat o něco později v Kanadě jako vyjádření koncepce sjednocení majoritního anglofonního a minoritního frankofonního obyvatelstva. V roce 1971 přijala Kanada multikulturalismus jako státní ideologii (odmítat ji se stalo trestné). Navzdory tomu se frankofonní obyvatelstvo pokoušelo odtrhnout, leč referendum o osamostatnění provincie Quebeck neuspělo. Odstředivé tendence jsou v Kanadě stále živé, i když v tuhle chvíli nejsou na pořadu dne.

V obou případech šlo o koncepci asimilace dvou nebo tří národnostních skupin obyvatelstva v zemích se specifickým historickým vývojem. Šlo o usedlé domácí obyvatelstvo stejné státní příslušnosti, které mělo stejnou víru, společnou státní tradici a žilo spolu již po mnoho generací v míru a bez podstatných konfliktů.

V tomto smyslu se tedy multikulturalismus chápal jako forma soužití národnostních skupin, které si zachovaly specifické jazykové a kulturní odlišnosti, ale jinak se zcela identifikovaly s principy společného státu a jeho zákony. Tak lze chápat i existenci federativního Československa před jeho rozpadem.

Ve všech těchto případech byl multikulturalismus spíše proklamací dobré vůle soužití obyvatel, kteří k sobě měli a mají velice blízko, než politickou koncepcí, jak sloučit neslučitelné.

V evropském pojetí se v posledních dvaceti letech stala z multikulturalismu podivná ideologie, která hlásá, že je možné, a dokonce žádoucí, soužití lidí, kteří jsou naprosto odlišní svým jazykem, vírou, kulturou i vztahem ke společnosti a státu. A že vedle sebe mohou žít v bratrské a sesterské lásce a porozumění, navzájem se budou respektovat a ruku v ruce začnou budovat pestrý a nesmírně hodnotný svět rozmanitých tváří.

S touhle myšlenkou je to naprosto stejné, jako když pejsek s kočičkou pekli k narozeninám svůj pověstný „stokrát dobrý“ dort. Od Čapkovy pohádky je však evropský multikulturalismus odlišný tím, že i když nechutná (stejně jako nechutnal dort pejska a kočičky), musíme se všichni tvářit, že to je vrchol slastí a kdo to netvrdí, je zaostalý xenofob.

Evropské pojetí multikulturalismu nemá nic společného s původní švýcarskou, kanadskou či československou koncepcí, ale co je podstatné, nemá oporu v evropské historické tradici a ani ve společenských vědách. Těmi míním ty „poctivé“, jako je kulturní antropologie, sociologie nebo etnografie, nikoli některé moderní kulturologické obory, které si svým slepým zbožněním ideologie poklonkování Bruselu v mnohém nezadají s vědeckým komunismem mého mládí. Proberme si základní modely, jakým způsobem probíhaly v evropských dějinách proměny společnosti, pokud se na jednom území setkaly dva odlišné národy nebo etnické skupiny. V principu šlo o dvě varianty – mírovou (domácí obyvatelstvo přijalo cizí etnickou skupinu nebo jedince) a násilnou (dobyvatel a porobené obyvatelstvo).

V případě mírové varianty šlo většinou o etnické skupiny, které měly společné rysy (např. víru), ale lišily se vědomím odlišného původu, jazykem a některými kulturními projevy. Na tomto principu probíhala středověká kolonizace, kdy se v širokém středoevropském prostoru usazovali ve slovanském prostředí němečtí řemeslníci a rolníci. Stejnou podobu mělo po třicetileté válce sžívání českých protestantů, kteří odešli do luteránských krajin severního Německa a do Slezska. Častější variantou byla forma násilná, kdy jedna skupina obyvatel porobila jinou, etnicky, jazykově či nábožensky odlišnou. Dobyvatel nikdy (ani v temném středověku) nepáchal genocidu, aby domácí obyvatelstvo vyhladil, protože sám nebyl většinou populačně tak silný, aby celé území beze zbytku obsadil (nechci připomínat smutné pravdy, že až nacistické Německo přišlo s koncepcí vyhladit nebo vysídlit méněcenné Slovany do jižní Ameriky). Dobyvatel se proto musel snažit o jistou formu soužití s porobeným etnikem. Studovat integraci a asimilaci má samozřejmě cenu jen v případě nevratných procesů, kdy dobyvatel po několika desítkách let dobyté území neopustil.

V podobných situacích docházelo v průběhu následujících generací k postupné dominanci jedné kultury (v širokém smyslu duchovních a životních postojů). Přitom nemuselo jít nutně o dominanci kultury početnější skupiny obyvatel, ale někdy převládla ta vyspělejší (byť byla jejím nositelem minorita), případně kultura politicky a vojensky mocnější skupiny. V tomto ohledu neexistuje jednotné schéma, protože v každé době a v každé zemi byly jiné podmínky.

Klasickým příkladem je formování maďarského národa. Území dávné Panonie bylo původně slovanské, ale když ho obsadili Maďaři, původní obyvatelstvo zůstalo a venkov ještě ve 14. a 15. století kronikáři označovali jako slovanský. V maďarštině najdeme mnoho slov, jejichž původ je slovanský. Když kočovní Maďaři obsadili Podunají, neznali obilnářství a většinu řemesel, proto terminologii těchto činností převzali od slovanského obyvatelstva. V 16. století obsadila území Dolních Uher turecká říše a teprve po jejím vyhnání začala programová maďarizace. V tomto případě došlo v průběhu staletí k vítězství jazyka a kultury kočovné maďarské minority nad jazykem a kulturou původně většinového domácího slovanského lidu. Opačným způsobem probíhalo formování bulharského národa. Bulhaři byli kočovným kmenem tatarského původu, který v 6. století vytlačil z území dnešního Bulharska byzantskou říši a založil zde svůj stát. Domácí obyvatelstvo, které zde žilo, hovořilo svým slovanským jazykem (z tohoto prostředí pocházeli věrozvěstové Cyril a Metoděj). Na rozdíl od Maďarska se vládnoucí elity postupně přizpůsobily většinovému prostředí, přijaly místní jazyk a konec konců i kulturu, takže po původním tatarském kmeni zbyl jen název země, která je jinak veskrze slovanská.

V historii docházelo samozřejmě i k mnoha komplikovanějším procesům integrace, než bylo sžívání jen dvou odlišných etnik. Kromě zemí na Balkánu a Španělska najdeme v Evropě těžko národ, který by vznikl takovým míšením jazyků a kultur, jako jsou dnešní Angličané. Původním obyvatelstvem ostrova byli keltští Britové, mezi 1. až 4. stoletím tu žili Římané, kteří zem porománštili (keltská rezidua přežila jen na území dnešního Walesu, kam římští dobyvatelé nepronikli).

V 5. a 6. století po pádu římské říše ovládly Anglii germánské kmeny (Anglové, Sasové a Jutové), které položily základy germánskému charakteru jazyka a kultury. V 9. až 11. století útočili na tamní roztříštěná království severští Vikingové a v roce 1066 dobyli anglický trůn Normané. Ti byli také potomky Vikingů a v době expanze přes kanál La Manche ovládali Bretaň a Normandii. Díky dlouhému soužití s prostředím severní Francie však byli v časech Viléma Dobyvatele už porománštění. Díky nim pak byla několik století hlavním jazykem anglického královského dvora a většiny velmožů francouzština (zatímco venkov zůstával jazykově anglosaský a hovořil nářečími germánštiny, z nichž se postupně vytvořila moderní angličtina). Ještě na počátku 16. století za Jindřicha Vlil. byla francouzština hlavním jazykem jeho dvora, i když od 14. století ji začala postupně vytlačovat angličtina. Od tudorovské doby se v Anglii usazovali nizozemští obchodníci (protestanti), později se na trůn dostali skotští panovníci a díky nim potomci Viléma II. Oranžského, v 18. století byl anglickým králem hannoverský kurfiřt Jiří I. S těmi všemi přicházeli do Anglie jejich dvořané, učenci a také kupci a řemeslníci. Od 19. století, kdy se Anglie stala koloniální velmocí, se tu jako služebníci usazovali obyvatelé z kolonií, především Indové. Navzdory tomu si Anglie v 19. století udržovala svébytný ráz anglického života a kultury, jehož výrazem byla viktoriánská éra. Ten, kdo sem přišel, se musel přizpůsobit, V tomto případě tedy majoritní společnost zcela pohltila minority.

Někteří ideologové nové Evropy dnes tvrdí, že Anglie je příkladem multikulturního vývoje a že se tím prokazuje správnost této cesty. Já bych s tím nesouhlasil. Uplynulé dva tisíce let anglických dějin nemůžeme posuzovat aktuálním stavem dneška, kdy se Londýn stal tím, co Starý zákon výstižně nazývá Babylonem, v němž došlo ke změtení jazyků a kultur. V Anglii najdeme ve skutečnosti z obdivované multikulturnosti jen střípky, rozhodně však zcela zmizela keltská, římská, saská a normanská identita a kultura. Došlo ke klasickému asimilačnímu procesu, který v USA nazývají „melting pot“ (v překladu „tavící pánev“, tedy zařízení skláren, v němž z různých surovin utvoří zcela novou hmotu – sklo). Anglická současná multikulturnost není výsledkem dávné tradice (viktoriánská společnost byla dnešním jazykem mimořádně xenofobní), ale je výsledkem politického vývoje posledních let (zvláště po vzniku Evropské unie). A k vidění je jen ve velkých městech. Není tedy náhodné, že se právě příliv migrantů a ohrožení anglických tradic stalo hlavním politickým tématem úspěšného hlasování o anglickém brexitu, Tak jaká multikulturnost? Většinu Angličanů zjevně obtěžovala (spolu s arogancí a hloupostí Bruselu), jinak by k brexitu nedošlo.

Pojem „melting pot“ formulovala americká kulturní antropologie a přijala ho i tamní média, protože nejvýstižněji vysvětluje vytváření amerického národa. Nejprve se v Novém světě usazovali angličtí a francouzští kolonisté, později vystěhovalci z rozmanitých zemí. Přicházeli z vlastního rozhodnutí a s cílem získat nový domov. Proto se podařila plná asimilace přistěhovalců, kteří se už ve druhé či třetí generaci považovali za rodilé Američany. A i když sl někteří zachovali vzpomínku na rodnou vlast, jen zřídka se promítla do veřejných postojů vůči novému státu a sousedům. Jejich vzpomínky se realizují v neagresivní a sentimentální podobě díky činnosti různých spolků.

Určitým problémem se pro USA stala až integrace černošského obyvatelstva (přiváženého původně jako pracovní síla), které po válce Jihu proti Severu (1866) získalo občanská práva jako každý jiný Američan. Z hlediska „přetavení“ bývalých otroků v jednolitý americký národ to však nebyl fatální problém. Černoši mluvili většinou anglicky a chtěli se integrovat. Část bílého obyvatelstva je nechtěla mezi sebe přijmout, ale i to se v procesu integrace překonalo. Problém však postupně získal dimenzi sociální (velké množství nevzdělaných a na trhu práce neuplatnitelných obyvatel černošského původu), který teprve v posledních desetiletích eskaloval i do konfliktů etnických. Ani to však není základní problém současných USA. Problémem se v poslední době stala ekonomická migrace z latinské části Ameriky. Noví přistěhovalci se nechtějí stát Američany v pravém smyslu slova, jen se chtějí mít v Americe lépe než doma (ani oni nejsou většinou dobře uplatnitelní na trhu práce, a pokud ano, pak jen na činnosti podřadné a špatně placené). Mnozí (a zvláště ženy) hovoří většinou jen Španělsky, proto vytvářejí uzavřené komunity, mají vlastní kulturu i televizní kanály. Tenhle problém přerůstá tradiční rovinu sociální a z hlediska státu nabývá dezintegrační podobu (stejně jako současná vlna běženců v Evropě). Historický vývoj většiny států dokazuje, že v dlouhodobém horizontu dvě odlišné kultury nedokážou vedle sebe žít, aniž by se nemísily a jedna nakonec neustoupila druhé. Až na výjimky rovněž platí, že v zemi, do níž během jejího vývoje přicházelo obyvatelstvo různých jazyků, se z praktického hlediska nakonec jeden stal jazykem veškerého obyvatelstva (administrativní funkce státu se bez komunikace neobejde). A pokud jako reziduum jazyk asimilované etnické skupiny zůstal, jeho význam je spíše symbolický a kulturní (jazyk lužických Srbů v Německu, baskičtina ve Španělsku a Francii, romština ve střední Evropě aj.).

Kulturní a sociální antropologie zcela přesně definovala procesy, které se souhrnně označují jako akulturace. Jde o způsob, jakým kulturu ovlivňuje trvalý a dlouhodobý kontakt s jinou kulturou. Pokud se v cizím prostředí ocitne jedinec nebo skupina lidí (jedno zda malá či velká), postupně se přizpůsobuje. Pokud přijme normy a styl života cizího prostředí, ale současně si v soukromí a ve své paměti uchová povědomí vlastního původu a kulturních norem, hovoříme o integraci. To je třeba to, oč se marně snaží naše vláda ve vztahu k romské menšině.

Vyšším stupněm je asimilace, tedy stav, kdy jedinec nebo skupina cizinců přijímá normy většinové společnosti bez výhrad a opouští své původní.

Naproti tomu negativním procesem je separace, kdy jedinec či skupina cizinců odmítne vědomě normy většinového prostředí, nepřizpůsobí se jim a striktně dodržuje své původní zvyky a normy. To byl třeba od středověku princip fungování židovských ghett. Naproti tomu segregace je opačný jev, kdy by se jedinec nebo skupina cizinců chtěli integrovat nebo asimilovat (nikoli ovšem jen z důvodu pobírání sociálních dávek), ale většinová společnost jim k tomu nechce dát příležitost a vědomě je vyřazuje ze svého středu. Specifickou formou akulturace je bilaterální výměna zvyků a norem mezi skupinami lidí, které nežijí spolu na jednom území, ale jsou z politického, hospodářského či jiného důvodu jen v kontaktu. Tomuto procesu se někdy říká difúze a typickým příkladem je amerikanizace životního způsobu v zemích mimo americký kontinent (móda džínového oblečení, rychlého občerstvení, amerických filmů).

Ptám se tedy, co má být oním vysněným evropským multikulturalismem? Představa, že zde budou v dalších deseti generacích žít vedle sebe rovnocenně světy ateistů, křesťanů a muslimů, které se budou ctít, je naprosto iluzorní. Vezměte si to jen prakticky. Jak budou fungovat výrobní podniky, obchody a úřady, když každá víra slaví jiné svátky, má jiné náboženské zvyklosti a ty vyžadují přerušení světských činností v různé doby?

Němčina může kulturně fungovat vedle angličtiny, ale jak zajistíte, aby si rozuměli lidé, kteří hovoří německy a arabsky? Donutíme ostatní, aby se naučili náš jazyk? To by však bylo popření zásad multikulturalismu.

A co běžné životní normy? Evropské pojetí rodiny, postavení ženy, výchovy dětí, to vše je odlišné od islámské tradice. Nám nevadí pohled na ženu v plavkách, ale urazíme tím cítění muslimů. Jak budou tedy vypadat multikulturní pláže?

Náš humor má jisté specifické vlastnosti jako ostatně literární a filmové umění na celém světě). Muslimové jsou však na podobné věci velice citliví a agresivní. Vzdáme se toho všeho? Vzdáme se symbolu kříže (ve Švýcarsku už muslimové požadovali změnu státní vlajky, aby je neurážela)?

A co zákony? Ty naše současné se rozhodně nedají spojit s tradičním zvykovým právem šaría. Jenže v multikulturním světě bychom měli být rádi, pokud chodí po ulicích hlídky a dávají výprask ženám, které se chovají příliš vyzývavě, ale také bezbožným mládencům (stačí být podnapilý, o zfetování nemluvě). Rozhodně by nás mělo kulturně obohatit, pokud by byla na ulici kamenována nevěrná manželka. Nebo bychom to měli zakázat?

Je mimořádně pokrytecké tvrdit, že budeme multikulturní, když předem víme, že je mnoho norem, které jsou v rozporu s naším viděním světa a které budeme muset zakázat, pokud chceme s muslimy žít v jednom státě. Nebo přijmeme muslimské vidění světa a pak opustíme své hodnoty. Veškerý dosavadní vývoj lidstva, stejně jako analýzy odborníků na makrospolečenské procesy jasně, ukazují, že z dlouhodobého hlediska není možné, aby spolu žily v jednom státním útvaru v klidu a míru dva živly tak rozdílné, jako je oheň a voda.

Multikulturalismus je proklamace k soužití lidí, kteří si rozumějí a chtějí se navzájem respektovat, ale není to model pro soužití lidí, kteří jsou zcela jiní a vůbec netuší, co od sebe navzájem chtějí, co jsou ochotní přijmout a co chtějí popřít a potlačit. V případě současné migrace do Evropy, o níž je tu řeč v první řadě, jde navíc o setkání dvou světů, které mají k sobě příliš daleko, aby se integrovaly do jednoho fungujícího celku. Leda bychom my přijali islám. I k tomu může dojít. A možná dojde. Ale to také není multikulturalismus.

Platí rozhodně to, co řekla německá kancléřka Angela Merkelová v roce 2010: „Pokus vybudovat multikulturní společnost a žít spolu bok po boku a těšit se jeden z druhého selhal, kompletně selhal.“ A to prohlásila v situaci, která byla podstatně přehlednější, než je situace let 2015 a 2016.

Netuším, proč ji neuvěřitelný zmatek, který vládne, přiměl změnit názor a neústupně na něm trvat. Ale tenhle výrok jasně ukazuje, jakou hodnotu mají pro nás, prosté obyvatele evropských zemí, myšlenky a tvrzení našich politických elit, když jde do tuhého. A ono opravdu jde, protože multikulturalismus je chiméra. Vítěz bude brát vše.

(Pokusím se občas něco odcitovat, protože to za uvedení stojí. Za přečtení v každém případě.)

Další článek v 17:00 Černá hodinka aneb Prácheň

bavor-podpis_rex2

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Přejaté se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

55 reakcí na MULTIKULTURALISMUS

  1. strejda napsal:

    Výborně napsáno, ale má to jeden háček, není k tomu co dodat. A tak snad jen opakovat poslední větu.
    Vítěz bude brát vše.

    • Petrpavel napsal:

      Řekl bych to samé.
      Jen snad : chtěl snad někdo, kromě naší páté kolony a našich západních „přátel“, ve třicátých létech okupanty v Československu? Nechtěl. A jak to pokračovalo?
      Máme teď vlastní pátou kolonu, máme své západní „přátele“, máme na cestě okupanty? Máme. Jak to bude pokračovat je na bíledni.
      Pomůže nám obdobná smlouva jako ta z roku 1943? http://www.halonoviny.cz/articles/view/44636973
      Je na to naše vláda připravena a toho schopna? Ne.

      • Slim napsal:

        „ba ani Američané, kteří v té době ještě ani neplánovali druhou frontu přes Francii“ (!)

        Markantní nesmysl. Nesmíte věřit všemu, co píšou v Hola novinách

        • brtníkvbrlohu napsal:

          Jaký nesmysl?? Slimovi doporučuju opakovací hodiny z dějepisu, začít by třeba mohl u Svjatoslava Rybase.

          • Slim napsal:

            Ty si vemte sám, Brtníku a trochu se zamyslete. V prosinci 43??

          • LB napsal:

            Neřekl bych, pane Brtníku, že zrovna p. Slim by je potřeboval. Četl jste jeho článek Sedm osmin tady na blogu (z května 2013) ? Já to četl nedávno – a je to nabité fakty a mnoha, aspoň pro mne novými pohledy.

        • Petrpavel napsal:

          Holý fakt vadí? S tím nic nenadělám. Věřit musíme všichni. Rozbory nechme historikům, ti ať se tím baví a živí. My se musíme naučit rozebrat si konečné důsledky a výsledky, ne se vrtat v nepodstatných detailech. Ostatně : to dělá každý kdo chce popřít pravdu.

          • Slim napsal:

            To je holá blbost, žádný „fakt“! Přestaňte sem tahat kraviny z „lidové tvořivosti internetu“.

            Jak a kdy se plánoval Overlord je notoricky známo, že to neví Kojzar je jeho vysvědčení.

            • Petrpavel napsal:

              Začněte se Slime laskavě chovat slušně.
              Co jsem psal o plánování Overlordu? A i kdybych psal : co věděl Beneš skoro rok dopředu o amerických vojenských plánech, o plánech o kterých možná v té době ani nevěděli oni sami?
              Nesmíte věřit všemu co píší jacísi notorici …

              • oh napsal:

                Napsal o něm Kojzar v odkazovaném článku. Vy byste zase neměl věřit všemu, co Kojzar napíše, i když to zveřejní Haló Noviny.

                Mě Kojzar dokázal naštvat tímhle: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44648645
                a to jsem prosím nekuřák a upřednostňuji hospody, kde k pohybu po místností nepotřebuji radar.
                Je sice hezké, že děkuje poslancům za schválení legislativního zmetku, ale IMO by to poděkování mělo mít formu důkladných pětadvacet „na pamětnou“ a poslanec zpravodaj Krákora by si toho poděkování zasloužil dvojitou dávku, protože vecpat do zákona věcně nesouvisející přílepek a ještě k tomu blbě, to už je opravdu něco.
                http://www.lidovky.cz/kde-je-hranice-opilosti-poslanci-ve-zmatku-nechali-v-protikurackem-zakone-absurditu-g3k-/zpravy-domov.aspx?c=A161210_130053_ln_domov_ele

              • Rosťa napsal:

                Tak je to správné a ještě bych přitvrdil. Nejen zákaz kouření, ale i zákaz alkoholu a k jídlu žádné smažené nezdravosti. Kolalokova limonáda, syrová mrkev, vařený celer. Teprve potom bude v hospodě fajn a na židli v paluši se budou stát fronty.

              • LB napsal:

                No přesně. Citovat Kojzara je špatný nápad; za ta léta v čele R. Práva se znemožnil dostatečně, je to propagandista.
                A pak se ještě zbytečně rozčilujete, když vám někdo ukáže jeden konkrétní nesmysl, který tam napsal. Ono jich tam bude víc

              • Petrpavel napsal:

                Nojo, ale koho mám citovat když Pehe, Mitro, Romanco, Urbana apod. nečtu?
                O jakém znemožnění mluvíte? Je to pouze a jen váš názor, nic víc. Já ho, na rozdíl od vás, nehodnotím, ani nechválím ani nehaním, ale cituji…

              • moskyt napsal:

                Prokuřácký článek je z pera jeho syna. J.K.ml.

              • Petrpavel napsal:

                Protikuřácký zákon jde mimo mě. Ať si k tomu každý blafe co chce, já to nečtu. Neřeší klima ve společnosti, jen nemocnost či zdraví nesvéprávných jedinců kteří nedokážou ovládnout své vášně. Stejně je to s jinými návykovými látkami (alkohol, drogy, televizní zábava…). Fakt to není téma pro mě 🙂

              • Pospa napsal:

                Lze pan Kojzar,. Slim má pravdu. Proč hajite zrovna jeho ačkoli je jasny motiv jeho lži, vážně nevím.

                Když v roce 1942 došlo k invazi do Severní Afriky a v červnu následujícího roku k vylodění na Sicílii, začalo se uvažovat o možném úderu v západní Evropě, konkrétně přes Francii. Na přelomu listopadu a prosince se sešli Stalin, Roosevelt a Churchill na konferenci v Teheránu. Právě zde padlo rozhodnutí o urychlení příprav k vylodění v severní Francii a byl dohodnut i následný plán postupu na Německo. Dohoda nebyla zadarmo. Stalin si vymohl aby poválečné hranice SSSR odpovídali jeho hranici v roce 1941. To znamenalo zabrání pobaltských států a východního Polska. Součástí teheránského plánu bylo nejen osvobození Francie, ale i zničení německých průmyslových center v Porúří, které mělo Němce vysílit před dobytím Berlína. Operace dostala krycí název OVERLORD.

              • Rosťa napsal:

                No, je s podivem, že s pomocí Evropě přichvátli, až Němce hnal Stalin sviňským krokem z Ruska a kdo vyhraje už bylo víceméně jasné.

              • Petrpavel napsal:

                Kde mám Pospo ve vašem zajímavém výkladu najít smluvní či aspoň formální zajištění nezávislosti a celistvosti pro poválečné Československo? Já o koze, ty o voze se tomu říká.

              • Slim napsal:

                Pospo,
                díky, že jste diskusi trochu „zreálnil“. Dalo by se to ještě doplnit, ale to udělám jen pro Vás v závorce, abych tu neplevelil.

                [
                Invazi do Severní Francie prosazovali Američané, specificky pozemní armáda, od vstupu do války. Gen. Marshall předložil první plán operace Roundup v březnu 1942, a prezident ho schválil 2. dubna. Plán předpokládal invazi na jaro 1943 (vidíte jak Kojzar fabuluje, on to ale asi neví, upřímně řečeno).
                Britové ho ale odmítli – zprvu určitě právem, byl by to v původní podobě asi masakr – a začali místo toho prosazovat odbočku, velmi nebezpečnou v důsledcích jak se ukázalo, operaci Torch, vylodění v Sev. Africe a potom prosadili Sicilii a Itálii.

                Salámová odkládací taktika 🙂 V Itálii se ukázalo proč Marshall prosazoval Francii, byla tam možnost ŠIROKÉ fronty a manévru na ní. V úzké Itálii se postup zasekl.

                Nakonec Marshallovi proti Britům (Churchillovi a Brookovi) definitivně pomohl Stalin v Teheránu a prosadili Overlord (tak se už v té době předělaný a skoro hotový plán jmenoval), s termínem 1. 5. 1944.
                Psal jsem o tom trochu v článku Den D +70.

                Netřeba číst Rybase, abychom se tohle dozvěděli, v češtině existuje rozsáhlá třísvazková monografie prof. Wannera z FF UK o účasti USA ve 2. světové. Tohle je z 2. dílu: Amerika v boji.
                ]

          • NavajaMM napsal:

            Páni, zamiešam sa vám do diskusie pripomenutím „holého faktu“, ktorým bolo neúspešné vylodenie 19.8.1942 pri Dieppe. Jadro výsadkových vojsk tvorili Kanaďania a velenie bolo spojené Britsko-Americké.
            Testovala sa možnosť vylodenia v oblasti Calais. Účasť Američanov je dokladom, že vážne plány vylodenia prebiehali dávno pred dňom „D“.
            Ďalší nepriamy doklad je spomenutý v knižke „Atentát na Reinharda Heydricha“ od Miroslava Ivanova. Venuje sa čs. parašutistom, ktorí zoskočili koncom roka 1941 a v knihe spomína, že medzi ľuďmi, ktorí ich skrývali, vyjadrovali presvedčenie, že na budúce Vianoce (1942) už budú Čechy oslobodené. Informácie o plánovanom vylodení im určite nikto neposielal vysielačkou, takže niečo o plánoch museli počuť už počas výcviku v roku 1941.

            • Petrpavel napsal:

              Nebudu s vámi NavajoMM polemizovat, nebudu hledat jiné autority. Je mi jedno jak to před více než sedmdesáti léty vypadalo v jednom z válečných štábů.
              Podstatné je, že Slimovi se povedlo odvést pozornost úplně jinam než bylo nastíněné téma.
              Pomineme-li v mém 05:38 Kojzara a Halo noviny, dá se moje porovnání akceptovat, samozřejmě s mnohými výhradami – už jenom proto že mnohé nevíme, nebo nedá?
              O tom bych rád četl polemiku, rád se vždy poučím.

              • NavajaMM napsal:

                Áno, Petrpavle. Súhlasím. Ak pominieme túto drobnú nezhodu, tak máte pravdu. Platia aj okupanti aj piata kolóna. Vôbec by som dnes ako občan ČR nemal pocit bezpečia a aj ako Slovákovi mi mierne sťahuje žalúdok, lebo vás nepovažujem za cudzincov a nie je mi jedno, čo sa s ČR stane.

  2. brtníkvbrlohu napsal:

    K textu – pomalu se prokousávám celou knihou, hodnotím ji jako docela solidní popis současného stavu spolu s velice zajímavými exkurzy do historie, má ale i některá negativa – někdy daná exkurzem do oblasti kde autor zřejmě není doma, vadí mi i jeho přímo dřevní antikomunismus který se projevuje v některých místech kdy místo analýzy nálepkuje, což by právě jako historik dělat neměl. Každopádně ale doporučuju přečíst celé!!! – za námahu to stojí, docela se těším na závěrečné kapitoly.

    • Bavor V. napsal:

      Čas letí a nějak mi nevychází dodávat další kapitoly (snad později). Ale souhlasím s tím, že popis současných událostí je bohužel dokonalý. Nějaký antikomunismus jsem nepostřehl, zejména proto, že bych ho ani nehledal. Nechci dělat Vonudruškovi píárko, jenže tahle kniha by měla být (i s případnými subjektivními chybičkami) povinnou četbou pro všechny a zejména pro sluníčkáře jako studijní materiál (pokud by ovšem byli schopni tím zbytkem shnilé slámy v hlavě pochopit, co se v ní vlastně píše).

      • Bavor V. napsal:

        Nějakému sluníčkáři jsem šlápl do báboviček?

      • brtníkvbrlohu napsal:

        S tím co píše pan domácí v poslední větě naprosto souhlasím, nic neslibuju, ale snad se dokopu k tomu dodat mému postoji něco víc ale až to dočtu celé. Ony ty historické exkurzy nejsou u Vondrušky samoúčelné.
        Včera jsem byl v hospůdce u štamgasta svědkem zajímavé debaty na téma neziskovky, probíral se hlavně klokánek a fond ohrožených dětí – i kdybych měl co dodat tak jsem jen poslouchal – aktéři byli tři – něco mezi podnikatelem a živnostníkem – plesnivej človrda byl mimo jejich poercepční pole. Docela si notovali – nic jim nedám vyžírkům. 🙂

  3. avespasseri napsal:

    Děkuji za článek. Kdyby se českým internetem (a nejen tam) šířilo toto a ne ty agresivní a emotivní výkřiky (ať již z jakékoliv strany), měla bych pocit, že žiju v civilizované zemi.

  4. oh napsal:

    Konec frašky. Veřejnoprávní média nesmí být rukojmími, žádají umělci po vládě.
    http://www.lidovky.cz/verejnopravni-media-nesmi-byt-rukojmimi-statu-pisou-umelci-v-dopise-vlade-1tl-/zpravy-domov.aspx?c=A161213_150347_ln_domov_rsa
    Podle „umělců“ je už prostě čas uzákonit přímou sluníčkovou kontrolu „elit“ nad ČT a ČRo.

    • Petrpavel napsal:

      Tak tohle je „oh“ jiná ráže než protikuřácký zákon. A zákonitě tohle vážné téma stíhá nezájem … klasika.

    • Cech napsal:

      Konečně je názorně vidět, že naši umělci myslí na svoji budoucnost.
      Doposud veřejnoprávní média ovládala nadnárodní skupina ale v současnosti, již zcela reálně hrozí, že je byť částečně převezme i někdo jiný.
      To že k tomu dochází, je zřetelné na kauze Filipa Crháka, Matěje Hájka a Davida Honse.
      Také překrývání dalších částí současného řídícího cyklu je již nedostatečné, viz akce která topí našeho JUDr.Zelenku Martina ta také vyžaduje umělecké zpracování.
      Přestože to má a bude mít v ruce náš spolehlivý Robert Pacovský ještě neznamená, že to napodruhé zvládne tak bravurně jako napoprvé, bez podpory veřejnoprávních manipulačních prostředků.
      Dále je naprosto jasné, že Slonková a Kubík bez podpory veřejnoprávních manipulačních prostředků teké další procenta Zemanovi neseškrábnou.
      No a Janu Vaňhovou potom bude muset Lenka opravdu odpracovat jako každý jiný žalobce, bez oné masmediální manipulační superpodpory.
      Proto velice prozíravě a vůči sobě zcela odpovědně naši umělci zabezpečují svoji nevolenou vedoucí sílu ve společnosti a svoji budoucnost.

    • Rosťa napsal:

      Mimo asi čtyř podepsaných je to ukázkové pravdoláskomultikulti společenství havloidů. Jestli teď je ČT a ČRo k ničemu, jak bude vypadat potom?

      • Cech napsal:

        Zde se nejedná o teť, nyní je to vše v pořádku ale toto je akce pro zatavení současného stavu do budoucna.
        Jedná se o budoucnost ne o současnost.

        • Rosťa napsal:

          Ale dělají to zbytečně složitě. Stačilo usadit do křesla ředitele J. Jandu z EH a ušetřilo by se za komis, která stejně dělá lejno.

    • Petrpavel napsal:

      Souhlasím s umělci, veřejnoprávní média jako je třeba ČT nesmí být rukojmími státu, natož rukojmími nedemokratických politických stran.
      Dočetl jsem se, že ČT (prý snad ve „168 hodin“?) vysílala tuto reklamu na KSČM, zcela dobrovolně a zadarmo!!! Zodpovědné redaktory bych popohnal k odpovědnosti. Co, vyhodil!!! Vždyť kolik diváků si bude po odvysílání myslet, že komunisti opravdu jsou lidmi, pro lidi a s lidmi, jak se nám snaží svým sloganem namluvit.

  5. NavajaMM napsal:

    Vďaka, skvelý úryvok.
    Zareagujem poznámkou na dve časti:
    – Jednak ten „maďarský národ“. Význačný slovenský genetik, doc. Ferák, už desiatky rokov robí výskum genofondu v Európe, aj na archeologických nálezoch. Medzi jeho výsledkami je napríklad doklad prakticky identického genetického spektra medzi občanmi Slovenska a Maďarska. Najprekvapujúcejší bol však záver, že v strednej Európe (vrátane Čiech a Slovenska) je genetická kontinuita, ktorá trvá minimálne 5000 rokov. Je to v úplnom protiklade k legendám o „sťahovaní národov“, ktoré sme sa ešte my učili v škole.
    – Druhá vec je dôvod tej multikulturálnej hystérie. Súčasný globalizovaný kapitalizmus má na výber len dve alternatívy. Buď neokolonializmus s využívaním otrockej práce v periférnych málo rozvinutých krajinách, alebo presťahovanie tej lacnej pracovnej sily do centrálnych krajín. Tretia možnosť je už len zrušenie kapitalizmu.

  6. bob napsal:

    Jak výše napsáno – článek zajímavý a poučný a snadno pochopitelný.
    Naší smůlou je, že Šabatové, Rozumkové (opět nomen omen :-)) čtou úplně jiné články.
    O Bruselu a tam odložených nepoužitelných politicích ani nemluvě…

  7. Petrpavel napsal:

    Docela povzbudivé počtení reakcí našich politiků (ne všech, samozřejmě, miláčci jako lidovci Mihola, Bělobrádek, Zdechovský, topák Czernin apod. nezklamou nikdy). Jen aby ta svá vyjádření přenesli do svých rozhodování.
    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Ministr-Chovanec-si-zacal-aferku-s-pornohercem-Zvrhlosti-a-svinstvo-Milos-Zeman-promluvil-a-toto-nam-rekli-Belobradek-Okamura-ci-Keller-466984

    • Cech napsal:

      Zde je téměř hmatatelná snaha Marco Maiera popisovat události (uklidňovat veřejnost) před velkým třeskem.
      Samotná představa, že musí být přijaty zákony jak v 50_tých letech je opravdu více jak úsměvná.Prostě pokud není nasazen Urválek, tak je justice tou naprostou zárukou apoliticky fungujícího právního státu.
      Možná že v Německu k ruské propagandě přistupují liknavě ale u nás se ji věnujeme a jsme schopni se s ni vypořádat.
      Hybridní válka tu je
      „Armády trollů existují, to je zjevný fakt. Rusko za propagandu utrácí hodně peněz, financuje televize, jen u nás působí desítky a desítky propagandistických serverů. Do toho přicházejí i snahy o nový výklad různých historických událostí, třeba o roku 1968, jak aliance chtěla zaútočit na Varšavskou smlouvu a jak nás spojenecké síly zachránily,“ řekl Stropnický.
      Sběr informací z různých demonstrací je prováděn naprosto zodpovědně a po následné identifikaci osob pomocí spec. softwaru a porovnání s databází občanů, následně je archivován a předáván na příslušné personální oddělení.
      V současnosti i nový zákon, který zabezpečuje pro vojenskou rozvědku nové pracovní povinnosti a to je ona identifikace proruských trollů z netu a opět archivace a předání na příslušné personální oddělení.
      Zde je to celkem pochopitelné, že státní zaměstnanci musí být takto mapováni aby existovala možnost včas eliminovat jejich karierní postup na funkci, která by nebyla v souladu s požadavky boje proti ruské propagandě.Dle mého ale takto zpracovávat i ostatní občany Česka představuje poměrně velkou zátěž ale zase umožňuje již při výběru státních zaměstnanců vybírat spolehlivé kádry.
      To samé platí i pro naši policii a justici, ta také své politické zadání plní naprosto spolehlivě.
      Začalo to Smetanou a v současnosti si justice dokáže poradit i s tou sestřičkou z Bulovky.
      Proto si také myslím, že v Německu možná zaspali ale my zadání nejen z EU plníme na více jak 100%.

  8. oh napsal:

    „Rusko zřejmě zasáhlo do referenda, které se uskutečnilo letos v létě.. Nemáme žádné důkazy, ale myslím, že je to velmi pravděpodobné,“ prohlásil labouristický poslanec a bývalý ministr kultury Ben Bradshaw ve sněmovně.
    http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/zpravy/britsky-poslanec-rusko-zfalsovalo-vysledky-referenda-o-vystoupeni-z-eu/
    A já začínám mít podezření, že tohle je nová ruská tajná zbraň hybridní války – počítačový virus schopný napadnout biologický mozek oběti a způsobit pozvolný zánik inteligence. Za tím prostě musí být Putin! 🙂
    „Jandové a Štětinové světa, bděte!“

    • kočka šklíba napsal:

      To už tomu musí věřit jen naprostý blb.

      • jaa napsal:

        Jěště že toho Putina mají. Bylo by zajímavé vědět jak by to jinak omlouvali

        • Petrpavel napsal:

          Je to směšné, ale hrůzné zároveň!
          Takhle vypadá vyhlášení války nepříteli. Jsme v ní, vedeme ji (co znamená že pár občanů je proti, když vláda a „politická reprezentace“ pro?), a možná ani o tom mnozí nevíme. Důsledkům se budeme hrozně divit…

  9. Petrpavel napsal:

    Můj posto k imigraci je tento :

Komentáře nejsou povoleny.