Abych pravdu řekla, jen jednou jsem viděla veverku jít pomalu. Důstojně kráčela proti mně po cestičce v lesoparku a musím se přiznat, že jsem při pohledu na ni dostala záchvat smíchu. Ony veverky mají tlapky narostlé hlavně pro pohodlné šplhání po stromech a tak při pokusu o důstojnou pěší chůzi vypadají – no, poněkud širokorozchodně.
Je možné, že veverky jsou si toho vědomy a tak se většinou po zemi pohybují během, skákáním – prostě všemi způsoby, jen ne pomalým krokem. Vyfotit takovou pádící veverku, to chce především veliké štěstí – a vyfotit ji tak, aby byla jen málo rozmazaná, to už je něco na způsob zázraku. Ale přesto se občas zadaří…
Někdy je ovšem výsledek fotografova snažení poněkud kuriózní…
Jak už jsem říkala, veverka má tlapky narostlé hlavně pro šmejdění na stromech – a to teprve jsou závody! Tedy kdesi jsem četla, že nejde o závody, ale o veverčí milostnou předehru. Možná že jo – ale nějak si nedovedu představit, že by někdo měl po takové půlhodince lezení po stromech nahoru a dolů a po pár přeskocích z větve na větev náladu na nějaké milostné hrátky! Pravda, nejsme veverky…
Pak jsou tady různé varianty sportování v rodině. V tomhle případě se veverčí matka krmí, ovšem veverčí puberťák (ještě nemá narostlé štětičky na uších, takže je to mlaďoch) nemá pro tyhle klidné chvíle pochopení a tak prudí a prudí a pokouší se vyprovokovat pořádnou honičku.
No a pak taky může být sportován nedobrovolné. Nenechte se zmýlit zdánlivým klidem téhle fotky:
To je totiž úplný závěr příběhu, který se mi pro jeho rychlost nepodařilo nafotit. Tahle veverka totiž dostala chuť na trochu drůbežího, nebo aspoň pár vajíček. A tak se vypravila na lup do stračího hnízda. Jenže zapomněla na bezpečnost práce: straky byly doma! A to byl rachot! Z veverky byla jen černá čára, která se proplétala větvemi a za ní se hnaly dvě černobílé a řvoucí čáry: naštvaní stračí rodiče. Proletělo to jedním stromem, druhým, třetím – a stračí rodiče usoudili, že to by té potvoře zlodějské pro ponaučení stačilo a vrátili se domů do hnízda. A veverka zůstala sedět na větvi, celá ufuněná a vyjevená a snažila se vzpamatovat z toho šoku. A já ji konečně mohla vyfotit. No, měla štěstí, málem byl u Straků k obědu veverčí guláš s knedlíkem!
Poznámky pana Bavora 
Běžná reakční doba člověka je v rozmezí cca 0,5 – 1,5 sekundy. Vrcholoví sportovci, čekající na start v plném soustředění (sprinteři) dosahují hodnot 0,1 – 0,25 sekundy. I za mých kdysi sportovních časů jsme procházeli jakými zkušebními testy. Špičkoví střelci v disciplíně rychlopalba na olympijské siluety dosahovali přitom hodnoty 0,1 sekundy. Byl jsem tehdy mlád a asi proto (a schopnosti soustředění na jen jednu věc, tolik charakteristickou pro většinu mužů) jsem takové hodnoty (vzpomínám – 0,123) dosahoval také, ačkoliv až tak špičkový jsem nebyl.
K jádru věci – autorka se svým postřehem a tedy i reakční dobou řadí z tohoto pohledu mezi špičkové sportovce – gratuluji!
P.S.: A navíc je to hezké!
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuju za uznání, ale ono jsem občas spíš předvídala, kudy ta vevera bude pádit a fotila jsem „před ní“ – někdy to vyšlo, někdy ne. Ale vždycky byly tyhle „lovy“ moc fajn zážitek… 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Používám na tohle sekvenční snímání, většinou něco vyjde 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
zkoušela jsem to taky, ale měla jsem pocit, že je to všechno trochu rozmazané… 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, většinou jo 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
utěšuje mne, žev tom nejsem sama! 😉 Ale mrkněte na tyhle fotky (bohužel ne moje), specielně doporučuju vaší pozornosti ty racky (pochopitelně kapitola „ptáci“). Takhle se fotí fťák v letu – a je to dělané taky tou S2IS. Když vidím, co Vlasta nafotil, tak mne přepadá naprostá beznaděj..
http://nkocka.ufouni.cz/vlasta/
To se mi líbíTo se mi líbí
Buď je to děsnej klikař, nebo děsnej klikař 😀 Mně se v Krásňáku celkem zadařila volavka šedá, jen furt nemám čas to zpracovat a publikovat 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
já vím, že nestíháte, občas na vaši fotostránku nakukuju – a zatím se těším marně. I když ty kovové objekty, co tam máte, jsou taky pěkné a zajímavé…
Vlasta prostě umí – teď už je vybavenej zrcadlovkou a vším možným, ale on by dokázal parádně fotit snad čímkoliv!
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, je to evidentně děsnej klikař 😀 Snad už se k tomu dokopu v týdnu, nevím, vždycky mi do toho něco vleze 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Vďaka, páčil sa mi ten stračí príbeh 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
jo, to bylo něco! To byl fofr! Ony se straky o sebe dovedou postarat. Jednou jsem podobný příběh sledovala z kuchyňského okna: na zemi, u takového velikého smrku, se potloukala straka a něco tam zkoumala v trávě. A opodál se krčila černá kočka, naprosto nehybná, jen špička ocasu se jí překlápěla z jedné strany na druhou – víte přece, jak to kočky dělají při velkém soustředění. Vysloveně se chystala na lov. Ale když konečně vystartovala po té strace, vyletělo z větví toho smrku asi pět dalších strak a i s tou „pozemní“ kolegyní se hnaly za kočkou. Ta se snad otočila ještě ve vzduchu a pádila pryč a straky za ní. Dobře to dopadlo, kočka přežila bez díry v kožiše – ale měla co dělat! Straky jsou bojovnice! A chytří ptáci to jsou! 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Áno, nielen straky, aj o poznanie menšie drozdy. Tiež som párkrát videl ako popreháňali mačky. Všimol som si tiež, že tie drobné vtáky niekedy aj schválne provokujú, ako keby mali radi adrenalínové zážitky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Drozdi, zejména drozd-kvíčala zas pro změnu dávají zabrat strakám. Viděla jsem to mockrát, ale nikdy se mi to nepodařilo nafotit: přiletí straka a usadí se ke krmení. Jenže v tu chvíli se odněkud ozve „Trrrr-trrrr- trrrr- TR!“ a už se žene kvíčala – nekdy i několik – a „taranem“ útočí na straku. Většinou se jim ji podaří po takových dvou, třech náletech vyhnat. Viděla jsem takhle útočit i kosy (konec konců je to taky druh drozda), ale kvíčaly to dělají pravidelně a naprosto systematicky. Kdyby takhle útočily na straku, která se jim motá poblíž hnízda, tak bych to chápala – ale takhle? Nikde jsem se k tomu nic nedočetla, bohužel…
A ano, veverky si vajíčko i ptáčata dají s chutí!
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám s nimi, tentoraz so sýkorkami aj inokedy nevídanú osobnú skúsenosť, keď som učil nášho kocúra na vodítko. Pozlietali sa vtedy sýkorky zo širokého okolia na konáriky bližšie ako 2 metre, ale mimo dosahu vodítka. Mal som pocit, že sa kocúrovi posmievajú, on sa išiel prepadnúť od hanby. Nikdy predtým ani potom som nevidel toľko sýkoriek tak zblízka. Kocúr potom so mnou urobil takú dohodu, aby som mu už vodítko nedával, že keď pôjdeme von spolu, bude sa vždy držať pri mne v dohľade. Dodržiaval to celé roky.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám drahý hodinky se sluneční baterií. Jak je teď málo světla a nosím dlouhý rukávy, nedobíjí se, nebo jen málo. Buď na nich místo označení dne bliká LOW, nebo rovnou zhasnou všechny údaje na displeji.
Dneska svítí sluníčko, tak jsem je dal dobít na balkon na parapet. A jen jsem si přečetl tohle, šel jsem je pořádně přikurtovat k prádelním šňůrám, protože mi došlo, že tu máme tolik strak, že by to vyděsilo i Hitchcocka 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc pěkné. A zase jsem se něco přiučil. Nevěděl jsem, že veverky, potvůrky, si také dají vejce. Já myslel, že jen kradou ořechy mé ženě.
A ještě k té reakční době, co popisuje pan Hudec mám takovou poznámku. Chodím na ryby k jednomu rybníku u kterého je velký vinohrad. V době zrání jsou tam rozmístěny počítačem řízené odpalovače, které v nepravidelných intervalech na různých místech bouchají a simulují střelbu kvůli špačkům. Když položím ruku na svého psa, tak ten sebou škubne dřív, než já tu ránu uslyším – zaregistruji. A to si o sobě myslím, že mám velmi dobrý postřeh.
Nerad to sem píši, ale zabalil to Radim Hladík.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tú citlivosť psa si vysvetľujem ako vnímanie otrasov zo zeme. Zemou sa zvuk šíri rýchlejšie ako vzduchom.
Škoda Radima.
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to možné, přestože je to vzdáleno i stovky metrů?
To se mi líbíTo se mi líbí
Áno, závisí to od energie toho výbuchu a od podložia. Po skalách by to vlnenie zašlo hodne ďaleko, v pieskovom podloží by sa to skôr stratilo.
Druhá možnosť je, že si všíma vizuálne príznaky. Možno pri výbuchu mierne zadymí, alebo sa v blízkosti rozletia vtáci.
To se mi líbíTo se mi líbí
Bylo to krásné čtení před spaním. Dík. Já ty zrzečky obdivuji. Nejvíc je jich u nás na UH a vůbec nejsou plaché. klidně se postaví do cesty a koukají jako by chtěly říct – máš či nemáš oříšek. Většinou mám , už si je schystávám dopředu. hmm aspoň něci funguje jak má….
To se mi líbíTo se mi líbí