Pan Bavor mě nebude mít rád, aneb číst noviny se ještě občas rentuje

Protože je pan Bavor nejen můj krajan, ale snad i trochu kamarád, řekl jsem si, že se už vykašlu na téma EET, protože on má asi dojem, že mu trochu rozvrací relativní pohodu (chválabohu za ni) v jeho hodovní síni. Ostatně EET se částečně rozběhne za pár dní a tak uvidíme, co to udělá.
Jenomže pak jsem ve středu 23. listopadu listoval jako každý jiný den ráno Mladou frontou DNES a na stránce 12 na mě vykoukl Aleš Michl. Nevím, co všechno dělá v současné době, ale ještě relativně nedávno pracoval v Raiffeisenbank a jednou jsem byl jako klient na jedné jeho přednášce. Působil dojmem vzdělaného a kultivovaného člověka s velkým přehledem ve finančním světě, ale to říkám/píšu jako finanční laik – prostě můj dojem, nic víc. Nyní se v médiích prezentuje jako „ekonom, externí poradce ministra financí“. Z toho druhého označení vyvozuji, že ho nejspíš nebudeme podezírat z nějakého protibabišovského tažení.
Nu a tento Aleš Michl napsal článek „Nízké firemní daně nejsou vše“. Zabývá se tam v první části Maďarskem, což asi nemá s naší EET žádnou souvislost. V druhé části uvádí ale několik údajů, které v souvislosti s EET nějakou souvislost mají – alespoň pro mne. Cituji trochu ze široka, aby to mělo souvislost:
„Je vůbec důležité hýbat firemními daněmi? Ve škole mě učili, že sazby jsou podstatné k tomu, abyste přilákali firmy a kapitál. A pak je udrželi. Co když je to dnes jinak? Sazby na papíře jsou totiž jiné, než ty reálné – když si vezmu, co všechno si může firma od zisku odečíst. Třeba těch našich 19 procent, reálně po zohlednění všech odpustků a odpočtů je to efektivní zdanění firem 16,7 procenta.
Co víc, co když pro investory, ale i domácí firmy není korporátní daňová sazba na prvním místě? Investici Jaguaru nám přetáhlo Slovensko, i když má tabulkově větší firemní daně (efektivní zdanění firem 19,6%). Prostě jim vytvořili lepší podmínky a naservírovali jim připravený projekt i s mašličkou, diplomaticky řečeno.
O těch sazbách to dnes zase nebude. Jaguar stejně firemní daně na Slovensku platit nebude, tak jako by je neplatil, kdyby si zvolil Česko. Však víte, pobídka se tomu říká. I kdyby však nebyly pobídky, stejně většina společností ve vyspělých zemích žádné daně neplatí.
Firma a jejich poradci jsou natolik „dobří“ (slovíčko, které má jiný nádech z pohledu finančního ředitele a výběrčího daní), že většina platí stejně 0.
Ano, nula procent.
Pozor, aby nevznikla mýlka, netvrdím, že firmy a jejich daňoví poradci jsou nějací zloduši, konstatuji realitu – firmy dělají přesně to, co jim politici zákonem umožní, nebo jaký kredit si daňové úřady vybojují.
Stačí příklad. V České republice za rok 2014  69 procent firem nezaplatilo ani korunu na daních podle Generálního finančního ředitelství. A nejde jen o Evropu.
Data amerického Úřadu pro kontrolu rozpočtu říkají, že v letech 2006 až 2012 67 až 72 procent firem neplatilo žádné daně ze zisku. A ještě příklad z Británie….. .“

Konec citátu.
Tolik tedy jen k tomu kdo a jak platí daně a na koho se jak plete bič.