O rozpočtech a dalších ptákovinách

Diskuse s kolegou Blbíšem se dostala do celkem profesně důvěrných kolejí a to mne přimělo, abych o tom napsal malé povídání. Nejprve samozřejmě výchozí Blbíšův text:

… samozřejmě, že jsem mluvil o projektování před mým důchodem, kdy se běžně na mých zakázkách používal dost dlouho můj SW, na kterej kolegové profesníci ještě nedosáhli, pro jeho vysokou pořizovací cenu a nekompatibilnost a neaktuálnost s jejich SW, samozřejmě že hodněkrát jeli za investorem vzdáleným 300 km i více km v mým autě společně, samozřejmě, že plotr AO neměl každej profesník na stole, samozřejmě, že seděli v mý vlastní projekci téměř za hubičku (většinou za společnej rum, pivo a ták ), samozřejmě, že používali moje měřící přístroje, samozřejmě, že žádnej profesník, tedy ani Vy, nemůže předložit, na rozdíl od HIPa, doklady o nákupu projektových podkladů, archivních rešerší, pořízení dokumentací stávajících stavů, potřebných průzkumů, který i Vy potřebujete k zvládnutí Vašich rozpočtů. Samozřejmě, že Vám HIP neúčtoval čas, který při koordinaci a kontrole Vaší práce „ztratil“! Prostě jste je dostal a využíval z prostředků zadavatele, aniž Vám to připadalo divný, od kolegy HIPa! Vím, že z Vašeho pohledu je to notně přitažený za vlasy, ale mluvíme o samotný definici toho švarc-systému v naší docela netypický profesi. Proto to moje smířlivý konstatování, že to je krapánek složitější a že na to házím bobek, protože naše profese jsou zcela nevýznamnými narušiteli švarc-systému Nepovažoval jsem to za nutný rozvádět do samých důsledků tý definice, proto jsem psal pouze o komplexnosti projektu a práci projektový skupiny jako celku domnívaje se, že tyto jemný nuance a zvyklosti uvnitř projektovýho týmu jsou Vám zcela jasný.

K čemu položkovej rozpočet, když se soutěží celková cena a co s tím mají co společnýho způsoby a pravidla rozpočtování? Já psal o stavebních zakázkách, volným trhu a rovným přístupu, nikoli o rozpočtování jako takovým!

A teď moje vysvětlování a uvádění románových příběhů na pravou míru:

– propůjčování projektového SW profesantům (tedy projektantům specialistům – vodo, elektro, statika, komunikace atd.) HIPem (HIP je Hlavní inženýr projektu, tedy ten, kdo za celou akci zodpovídá duší, hlavou i majetkem) je samozřejmě v první řadě ve prospěch toho HIPa, který by jinak měl problémy sehnat profesanta s podobným či kompatibilním SW.

– společná cesta za investorem je samozřejmě taktéž výhoda HIPa, protože samostatná cesta profesanta by se mu prodražila a investora to nezajímá.

– využívání společné kanceláře je pochopitelně opět výhodou, znám ze svého okolí ty situace, kdy je těžké samostatně sedícího profesanta přimět k vyššímu výkonu zejména v době, kdy stavba vám už trhá projekt z ruky

– čas ztrávený kontrolou a koordinací spolupráce s profesanty, tedy včetně rozpočtáře, není ztracený, ale získaný, protože se tím eliminuje na nejnižší možnou míru případná reklamace, kterou samozřejmě v první řadě schytává HIP. A je mu pak houby platné, že profesant, který udělal chybu, je pojištěn a pojišťovna to uhradí. Jméno už je poškozeno.

– není to samozřejmě jen HIP, kdo má vedlejší výdaje. Týká se to i rozpočtáře, zejména v situacích, kdy si investor spolu s architektem vymyslí netradiční či unikátní zařízení, které má stejně unikátního zástupce pro republiku. A ten sdělí cenu buď při závazné objednávce koncovému zákazníkovi a nebo rozpočtáři pouze za peníze. Lze to samozřejmě obejít, ale toho času, který se tomu musí věnovat… A ani jednu variantu HIP samozřejmě neuhradí, protože cena projektu a tím i rozpočtu je samozřejmě pevná a s podobnými náklady se nepočítá.

A teď tedy k samotnému rozpočtu:

Je sice pravda, že se soutěží o pevnou cenu. Ale jak se ta cena má stanovit? Samozřejmě, že takový Vittta se může podívat na střechu a odhadnout celkem přesně cenu práce i materiálu. Jenže u celé stavby by to asi tímto způsobem nešlo. Takže pokud dotační úřad má dát na něco peníze, chce vědět, přesně na co. Tedy proč ta stavba stojí tolik, kolik stojí. A na to už vitttův odhad nestačí. Na to jsou přesná cenová pravidla, tedy spočítané jednotlivé položky stavebních prací, které jsou tvořeny základním ekonomickým vzorcem (M+Mz+S+On+R+Z). Takže přesně spočítaný materiál, potřebné mzdy, náklady na stroje potřebné pro stavbu, odvody z mezd, příslušná provozní režie a konečně i ten požadovaný zisk. Takže taková položka, která je spočítána opravdovými odborníky, dokáže na téměř 100% popsat, kolik ta  která práce stojí. No a pak si musí sednout rozpočtář k projektu a z něj vyčíst a objemově vyčíslit všechny práce, které bude nutno udělat, aby byla stavba řádně dokončena. To je podmínka pro účely dotace. Naštěstí v podobných případech je i kvalitní projektová dokumentace neodmyslitelnou podmínkou. Pro účely čerpání prostředků státu či samosprávy je rozpočet minimálně dokladem toho, že vynaložené peníze nejsou jen tak z luftu vymyšlené cifry, ale že mají reálný podklad.

U soukromých investorů je to samozřejmě jinak. Takový investor si může říci, že do stavby investuje určitou částku. Jenže jak zjistí, že za ty peníze mu stavbu někdo zhotoví? Pokud s nějakým takovým nápadem přijde za stavební firmou, rozhodně neuspěje, protože ta firma bude chtít znát, co všechno má na stavbě provést a do rizika nějaké nejisté a navíc pevné ceny nepůjde. Takže bude chtít rozpočet. V tomto případě Slepý rozpočet, jinak také Výkaz výměr, kde bude stavba popsána stejně jako u těch dotačních, a do kterého si dá svoje ceny. Tedy ceny, za které je schopna a ochotna stavbu provést. Přece nepůjde do prodělku.

Ale také se může stát, že investor přijde do firmy s projektem a zeptá se, za kolik by mu stavbu provedli. Šéf firmy se podívá na projekt a od oka vystřelí cenu. A co teď? Má ten investor souhlasit s podobným odhadem a přitom nevědět, zda jej firma nechce prostě okrást? Takže si řekne o nabídkový rozpočet. Je zde samozřejmě riziko, že firma si do rozpočtu vymyslí práce, které se ani dělat nebudou a některý investor to nepozná. Jenže na straně druhé nemůže ta firma vědět, zda investor, který vypadá jako strejda z Horní Dolní, nemá známého, který vyzná.

A nakonec je tu ještě jeden případ a to když chce soukromý investor hypotéku na svou stavbu. I banka totiž požaduje položkový rozpočet, aby věděla, na co vlastně. na co tu hypotéku vlastně vynakládá a bude-li stavba dostačující pojistkou té hypotéky.

Takže rozpočet je důležitou součástí všech staveb. Pouze miliardář, který své peníze vyhrál  v jackpotu a nezná jejich hodnotu, si může dovolit nestarat se o ceny.