ZÁKLADY ÚSTAVY


Padl zde požadavek na nějaký článek o ústavních zřízeních první republiky. Nenašel jsem žádný ústavní zákon z té doby. Ale alespoň povídání o prvním roce fungování Národního shromáždění ve vztahu k nové ústavě.

 

ZÁKLADY ÚSTAVY československému státu, utvořenému revolučním převratem památného dne 28. října 1918, který k návrhu vlády a výborů ústavního, i právního prohlášen byl za svátek státní (zákonem přijatým v 83. schůzi Národního shromáždění dne 14. října 1919), položil Národní výbor jakožto nejvyšší zákonodárný a vládní orgán revolučního národa. Vyhláška Národního výboru z 28. října jest prvním ústavním zákonem nového státu. Při své málomluvnosti znamená dalekosáhlý ústavní převrat a tlumočí několika řádky veliký dějinný akt, který se řečeného dne udál v ústavním životě našeho národa. Prohlašuje založení státu československého, prohlašuje revoluční národ za držitele státní svrchovanosti, jejímž vykonavatelem a zároveň orgánem vůle národa jest Národní výbor.

Tím přetrhány jsou všechny svazky, smlouvy a závazky, které vázaly národ k panující dynastii a k ostatním částem habsburské monarchie, odstraněny jsou prerogativy, výsady, výsostná i vladařská práva dědičného zeměpána, odstraňuje se vše, co doposud ústavně i právně dělilo území, z nichž vznikl nový stát, zejména území Slovenska a zemí koruny České, kteréžto části po staletí vyvíjely se právně i politicky úplně rozdílně, ba rozchodně.

Z bývalé ústavy (v t. zv. Předlitavsku z ústavy únorové a prosincové, v Zalitavsku pak ze zákonných článků z let 1687, 1722, 1723, 1790, 1791, 1847, 1848 a 1867, a jiných) zbylo jen tolik, co neodporovalo tomuto novému ústavnímu zákonu. Padla mimo jiné pragmatická sankce, neodvolatelný diplom říjnový, patent ze 26. února 1861 a zákony z 21. prosince 1867 o říšském zastupitelstvu, říšském soudu a z veliké části též o moci vládní a výkonné, dále celé vyrovnání mezi Uhrami a zeměmi na říšské radě zastoupenými atd.

To vše nebylo sice v zákoně ze dne 28. října 1918 vysloveno, bylo však to v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pokládáno za samozřejmé a také to, že ochrany, jíž v platnosti zachované zákony a nařízení poskytovaly státu druhdy rakouskému a uherskému i celé monarchii a jejím občanům, mělo býti poskytnuto tímto zákonem též státu novému a jeho občanům. Nebylo to však tak samozřejmé na Slovensku. Ministr s plnou mocí na Slovensku oznámil, že tamní poměry vyžadují, aby bylo co nejdříve vysloveno, že zákony, které dříve hájily uherského státu a monarchie, jsou nyní určeny, aby ochraňovaly zájmů státu Československého. Proto byl k návrhu vlády a výboru právního vydán zákon ze dne 23. července 1919, č. 449 „o zákonné ochraně č. s. republiky“ jako doplněk ústavního zákona ze dne 28. října 1918 . 11, jenž odstraňuje ze zákonodárství všecky reminiscence na bývalou monarchii, a dále zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 64 o mimořádných přechodních ustanoveních na Slovensku, jenž podrobněji vytýká důsledky převratu v oboru ústavy a veřejné správy na Slovensku.

Zákon z 28. října 1918 nevymezuje STÁTNÍHO ÚZEMÍ ani nestanoví státní formy nového státu. Prvé Vyhrazeno jest mírové konferenci, druhé Národnímu shromáždění ve srozumění s československou Národní radou v Paříži. Vskutku však formu státu československého stanovil později ještě Národní výbor sám na základě výsledku porad delegace, kterou vyslal počátkem listopadu do Švýcarska jednat se zástupci československé Národní rady v Paříži. Zákonem Národního výboru ze dne 13. listopadu 1918 č. 37 sbírky zák. a nař. prohlášen byl totiž stát za republiku s presidentem v čele, v němž ZÁKONODÁRNÁ MOC svěřena jest Národnímu shromáždění, rozšířenému to Národnímu výboru, za jistého spolupůsobení presidentova, moc výkonná a nařizovací pak dílem presidentovi, dílem 17členné vládě, kterou volí Národní shromáždění ze sebe a která volí svého předsedu a jeho náměstka. Na základ této ústavy sešlo se Národní shromáždění dne 14. listopadu 1918, zvolilo presidenta republiky i vládu a zřídilo pro otázky ústavní 18členný výbor ústavní. V řečené trojici činitel veřejné správy nepokládá se Národní shromáždění za pouhou důležitou složku, nýbrž za nejvyšší zákonodárnou složku suverenity národní i jest na základě prozatímní ústavy jediným zákonodárným i ústavodárným sborem pro celý stát i jednotlivé jeho části a dozorčím orgánem nad mocí výkonnou až do doby, kdy podle ústavy konečně sejde se a ustaví sněmovna vyšlá z voleb (§ 4. prozat. úst.).

Vyskytly se arci brzo spory a pochybnosti o tom, zdali a do jaké míry jest zákonodárná činnost Národního shromáždění obmezena ústavou, nebo jeho prozatímním posláním. Dr. Kramář prohlásil v prvé schůzi: „My nemůžeme sice dnes, poněvadž nejsme ještě konstituantou, ve státní základní zákony vtěliti to, čím žíti chceme. Ale jedno může již dnes Národní shromáždění prohlásiti.. .“ Z výroku toho bylo později dovozováno, že Národní shromáždění není konstituantou. Zdá se však, že neprávem, nebo slova „ještě“ a „již dnes“ nasvědčují zajisté tomu, že dr.Kramář nemínil popírati povahu Národního shromáždění jako sněmu ústavodárného přes zřejmé znění § 4. prozatímní ústavy, která mu ukládá vypracovati „ústavu konečnou“. Tanuly mu patrně na mysli pouze překážky skutečné, časové, nikoli právní. Také koaliční vláda Tusarova, představujíc se dne 10. července Národnímu shromáždění, slíbila ve svém programu, že předloží Národnímu shromáždění osnovy ústavy, volebního řádu, správní reformy, unifikace zákonodárství a správy žádá od sněmovní koalice přesného, nepřekročitelného programu pracovního pro Národní shromáždění a vládu, „v němž ovšem bude ústava, volební řád do sněmu a řada otázek finančních“. Než jakkoli se zdá, že pochybnosti tyto stále pozbývají půdy, neumlkají námitky a stížnosti, že Národní shromáždění a jeho výbory překročují obvyklé jinak hranice a úkoly každého ústavodárného sněmu. Jeden směr trvá na tom, že Národní shromáždění je úplně legitimním oprávněným zákonodárným sborem, že jeho kompetence jest neobmezená, a že jest oprávněno vyříditi všechno, co samo za nutné pokládá, tedy zejména ústavu v celku. Druhý směr tvrdí, že Národní shromáždění jako sbor prozatímní, nevolený, má co nejdříve učiniti místo sboru řádně zvolenému. Tyto spory přiměly předsedu čsl. strany lidové prof. Šrámka a soudruhy k návrhu tisku 209, aby zásadně vymezena byla činnost nynějšího Národního shromáždění a aby se Národní shromáždění usneslo:

„Předmětem denního pořádku a tím i jednání Národního shromáždění v plenu mohou I. býti jen ty návrhy (poslanců, vlády, stran), které státu československému mají přinésti plnou a celou ústavu a volební řády do sněmu a korporací veřejných (tyto řády však jen potud, pokud s ústavou státu jsou spjaty neb ji podmiňují).

  1. Jednání a usnášení o věcech, v tomto návrhu pod a až c uvedených, jest přípustno jen v případech neodkladných. O pilnosti jejich rozhodne plenum dvoutřetinovou většinou přítomných.

III. Také opatření vládní, nařízením vydaná, pohybujte se jen v těchto hranicích.“

Ústavní výbor zaujal k tomuto návrhu stanovisko záporné, poněvadž prý není ani theoreticky možno, ani prakticky doporučitelno, pokusiti se o zásadní vymezení zákonodárné kompetence Národního shromáždění. Otázku tuto lze prý řešiti jen jako otázku parlamentního a politického taktu. Návrhy a podněty, aby byla vypracována definitivní ústava, datují se již od počátku zasedání Národního shromáždění.

Tak dne 21. listopadu 1918 podali zástupci větších politických stran návrh, aby ústavní výbor s největším urychlením vypracoval a předložil osnovu ústavy republiky československé, „jejíž součást – řád volební do sboru zákonodárného i samosprávných – budiž založena na zásadě všeobecného rovného práva hlasovacího pro muže i ženy s poměrným zastoupením“. Dne 20. března 1919 podali dr. Bouček a soudruzi podrobnou osnovu ústavního zákona. Hlavní zásady této osnovy jsou : Moc zákonodárná přísluší 250členné poslanecké sněmovně, volené všeobecným rovným, přímým, tajným hlasovacím právem s poměrným zastoupením. Jí k ruce jest poradí sbor z notáblů nejvyšších tribunálů soudních, vědy a z expertů všech odvětví hospodářského a sociálního života. Za jistých podmínek přechází zákonodárná moc na lid (suffrage universel, plebiscit a referendum). Moc vládní a výkonná přidělena jest 17členné státní radě, volené sněmem, jejíž předseda jest zároveň hlavou státu a jeho representantem. Vyslovuje se tu úplná rozluka církve od státu, zesvětštění a bezplatnost škol, všeobecná branná povinnost, svoboda shromažďovací, spolčovací a tisková, nezávislost a samostatnost soudů a zavádí se porota pro delikty politické a tiskové a pro zločiny, trestané žalářem více než 3letým.

Ústavní výbor nezaujal k těmto návrhům dosud konečného stanoviska, patrně proto, že vláda opětovně slíbila (dne 9. ledna 1919 a dne 10. července 1919), že předloží osnovu ústavy, volebního řádu a reformy správní, oč byla také se strany poslanců všech politických skupin často upomínána. Ze slib daných splnila pouze jeden tím, že předložila osnovu ŘÁDU VOLENÍ pro Národní shromáždění (z 1. července 1919). Osnova tato, která neřeší otázky, zdali budou v republice zavedeny dvě komory, či pouze jediná, vypracována jest tak, aby jí prý se žádné strany nemohla býti činěna výtka nespravedlnosti a stranickosti. Spočívá na základech demokratických a snaží se sledovati také pokrokové směry při stanovení zásad o způsobu volby.

Vládní osnova rozšiřuje aktivní volební právo snížením hranice věku na 20 let, zavádí poměrné zastoupení politických stran, navrhuje zásadu vázaných listin podle usnesení Národního shromáždění o řádu volení v obcích.

Vládní osnova doporučuje Národnímu shromáždění, aby pro nabytí pasivního volebního práva nařízen byl věk 30 roků v den voleb.

Novinkou osnovy při provádění zásady poměrného zastoupení jest systém trojího skrutinia.

Období pětileté pro volby Národního shromáždění doporučuje vláda jakožto nejvíce odvodněné.

Čistota voleb jest motivem návrhu člena Národního shromáždění Jana Slavíka, aby zamezeno bylo podporování volební agitace z peněz peněžních ústavů dokonalou a spolehlivou kontrolou vládní těchto ústavů. Ke změnám prozatímní ústavy, pokud upravuje složení Národního shromáždění, došlo krátce po jeho zahájení. Již 20. listopadu 1918 podali členové slovenského klubu dr. Bella s několika členy ostatních klub návrh na změnu § 1. této ústavy zvýšením počtu členů Národního shromáždění o 14 na 270, kteří by byli vysláni ze Slovenska. Důvody návrhu byly v podstatě tyto :

Dosavadné zastúpenie Slovákov v Národnom shromáždení nezodpovedalo číselnému pomeru Slovenska k ostatným zemiam republiky. Dalej bolo nutné uznat‘, že so Slovenskem je železničné spojenie tak nevýhodné, že sa slovenskí členovia Národného shromaždenia nemóžu súčastňova v plnom počte ani schódze Národného shromaždenia ani zasadnutí jednotlivých výborov. K tomu všetkému teba uváži%t, že mnohí z členov-Slovákov Národného shromaždenia sú zároveň i poradcami československého ministra s plnou mocou pre Slovensko a ako takí vmazaní úradnou zamestnanosťou stále ku Slovensku, tak že sa práce Národného shromaždenia len výminene móžu súčastniť.

Ústavní výbor přimlouval se za tento návrh, který také byl schválen Národním shromážděním a stal se zákonem (11. března 1919 č. 138 sb. z. a n.).

Další podnět ke změně §u 1. prozatímní ústavy zavdala aféra členů Národního shromáždění Modráka a Hudce, kteří vystoupili ze strany sociálně-demokratické, aniž resignovali na své mandáty, náležející podle klíče této straně. Strana sociálně-demokratická vyslala na místo poslanců Modráka a Hudce své dva stoupence, kteří vykonali slib ve schůzi Národního shromáždění dne 11. června.

Jistý vliv na zákonodárství vyhrazen jest prozatímní ústavou též presidentovi republiky. Podle § 10 b) novelisované prozat. ústavy má právo iniciativy zákonodárné a podle § 19. podepisuje za kontrasignace předsedy vlády a resortního ministra zákony usnesené Národním shromážděním. Nemůže arci na nich nic měniti, nýbrž má pouze právo jakéhosi suspensivního veta, t. j. může podle § 11. zákon během 14 dnů s námitkami vrátiti Národnímu shromáždění. Projde-li tato lhůta, nebo setrvá-li Národní shromáždění na svém usnesení, musí býti zákon vyhlášen.

Za jistých podmínek vykonává zákonodárnou pravomoc též vláda, opírajíc se o t zv. „zmocňovací zákony“ ze dne 24. července 1917 č. 307 . z., § 16. uher. zák. čl. LXIII. z r. 1912 a § 12. zák. čl. L z r. 1914; upravuje tu poměry, jichž úprava vyhrazena jest zákonu, pouhým nařízením s prozatímní mocí zákona. Aby tento zbytek rakousko-uherského absolutismu, jenž by se mohl státi „povážlivým nástrojem k omezování práv Národního shromáždění“, byl odstraněn, domáhá se návrh dra Rašína a soudr. z 12. září 1919. Také vláda návrhem ze dne 18. září 1919 vyslovuje se pro zrušení těchto zmocňovacích zákonů, zároveň však předložila osnovu nového, podobného zmocňovacího zákona, který v některém směru jde dále, nežli zmocňovací zákon z r. 1917, ba nežli § 14. zákona ze dne 21. prosince 1867, č. 141 říš. zák.

VYHLAŠOVÁNÍ ZÁKON bylo jednou z prvních starostí Národního výboru. Dne 2. listopadu 1918 vydal zákon (č. 1. sb. z. a n.), jímž k tomu konci zřídil „Sbírku zákonů a nařízení státu československého“ s autentickým jazykem českým a vydáním slovenským.

V ČELO MOCI VLÁDNÍ A VÝKONNÉ, kterou od dob převratu až do konstituování Národního shromáždění slučoval s mocí zákonodárnou podle zákona z 28. října 1918 v rukou svých Národní výbor a kterou vykonávalo 12 nejvyšších správních úřadů, jím zřízených (zákon z 2. listopadu 1918 číslo 2), postaven byl prozatímní ústavou president republiky nesesaditelný, trestně-imunní, Národním shromážděním volený; jeho funkční období ustanoveno bylo až do doby, kdy bude zvolena podle ústavy konečné nová hlava státu (§ 7.).

Volání po „silném presidentu“ dalo vznik vládnímu návrhu, aby jmenování členů vlády nebylo nadále ponecháno Národnímu shromáždění, nýbrž vyhrazeno presidentu republiky, čímž by byla zabezpečena rovnováha mocí, podstatná to podmínka každé svobodné vlády. Při tom zásada režimu parlamentního byla by zachována ustanovením, že vláda musí odstoupiti, octne-li se v zřejmém rozporu s většinou sněmovny.

Návrh ústavního výboru byl předložen ve schůzi dne 23. května 1919 a schválen byl bez debaty. Podle této nové úpravy president jako hlava státu representuje stát na venek, má nejvyšší velení ve vojsku, přijímá a pověřuje vyslance, vypovídá na základě usnesení Národního shromáždění válku, sjednává mír s výhradou ratifikace Národního shromáždění, jmenuje a propouští ministry a vykazuje jim resorty, jmenuje vyšší státní úředníky, udílí amnestii i abolici, mimo to má právo kdykoli předsedati ministerské radě a žádat od vlády referátu aj. Ke všem vládním aktům vyžaduje ovšem ústava kontrasignace odpovědného ministra.

Vláda zřízena byla paragrafem 14. prozat. úst. jako kollegium původně 17 členů (ministrů), volených Národním shromážděním (ministerský předseda, ministr věcí zahraničních, vnitra, vojenství, Národní obrany, financí, školství a národní osvěty, spravedlnosti, obchodu, železnic, veřejných prací, zemědělství, sociální péče, veřejného zdravotnictví, zásobování lidu, pošt a telegrafů (zákon z 13. listopadu 1918 č. 40) a jeden ministr bez portefeuillu). Vláda bud usnáší se kolegiálně v případech uvedených „zejména“, tedy demonstrativně v § 17. anebo úřadují jednotliví ministři monokraticky (zejména při kontrasignaci).

Tato ustanovení prozatímní ústavy o organisaci vlády byla opětně doplňována a měněna. Poměry na Slovensku, když uvedeno bylo také fakticky pod svrchovanost státu československého, vyžadovaly nutně, aby na Slovensko vyslán byl některý člen vlády s mimořádnou plnou mocí, jenž by vydával sám (bez usnesení ministerské rady) všechna potřebná nařízení a konal vše na udržení pořádku, konsolidování poměrův a zabezpečení řádného života státního. Zmocněným ministrem stal se dr. Šrobár jenž při tom podržel správu úřadu pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu.

Při projednávání  novely k prozatímní ústavě ze dne 23. května 1919 č. 271. v ústavním výboru navrhl prof. Horáček, aby škrtnuto bylo v § 14. ustanovení, kterým byl určen počet členů vlády v ústavě (17), a ponecháno tím presidentu republiky, aby počet členů vlády určoval sám. Návrh tento byl schválen a také při rekonstrukci kabinetu, provedené dne 8. července 1919, jmenoval již president pouze 15 ministrů (zrušeno ministerstvo vojenství a ministerstvo bez portefeuillu). Podle novelisovaného § 18. vyhrazeno jest presidentu nejen jmenování ministr, nýbrž i přidělování resortů, nebo jejich sloučení.

Odvěká různorodost práva a správy území slovenského a zemí koruny české způsobila potřebu ministerstva „pro postupné sjednocení zákonodárství a organisace správní v celém obvodě republiky“, úřad povahy.

K podpoře ministrů měli býti zřízeni státní tajemníci, jmenovaní ministerskou radou z osob, které nejsou členy Národního shromáždění.

Bylo v zásadě rozhodnuto, že státní tajemníci mají býti nepolitičtí stálí úředníci, a zároveň odmítnut systém, podle něhož i tito funkcionái mají býti vybíráni s hledisek stranickopolitických.

Vážná otázka SAMOSPRÁVY zůstala dosud nerozešena. Nesporno jest prozatím jen tolik, že samosprávy velmi široké dostane se mírovou smlouvou Podkarpatské Rusi.

Vyhláškou Národního výboru z 28. října 1918 zůstalo posavadní samosprávné zřízení prozatím v platnosti, a ne bez podstatných změn.

REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY a organisace veřejných úřadů jest již po desetiletí na denním pořadu zákonodárných sborů. Demokratisování, autonomisování, laicisování, zlidovění, odbylokratisování, zodbornění, sjednoceni správy a pod., toť jsou vůdčí hesla této reformy, ozývající se opětovně v debatách Národního shromáždění. Koaliční vláda Tusarova pojala reformu správy a její unifikaci výslovně ve svůj program.

Reformováno dosud pouze to, co bylo nejneodkladnější a nejkřiklavjší. Šlo především o PŘEVZETÍ STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮV a zřízenců bývalého Rakouska, resp. Uherska. Zákonem ze dne 28. října 1918 (čl. III.) ponecháni byli úředníci na území nového státu prozatím na svých úředních místech. Bylo však nutno, aby solenním aktem slibu přihlásili se k republice a zavázali se k nutné poslušnosti k ní. Vláda navrhla, aby se tak stalo do 8 důn pod ztrátou místa i služebních požitků. V témž návrhu vyhrazuje si vláda právo propustiti ještě po dobu jednoho roku ode dne slibu úředníka ze služby státní bez udání důvodů a řízení disciplinárního, připouštějíc pouze rozklad do 14 dnů. Ústavní výbor  zmírnil poněkud v zájmu uklidnění a existenční jistoty úřednictva příkrosti vládní předlohy a vyhradil řešení otázky o propouštněí zákonu zvláštnímu, jehož osnovu měla vypracovati vláda, hledíc na přijatou zásadu kontinuity mezi státem bývalým a republikou co do závazků vůči úřednictvu. Návrh zákona o slibu úednictva byl schválen dne 7. února 1919. Vláda předložila značně mírnější návrh zákona o propouštění státních úředníkv a zřízenců. Vedle propuštění bez všech nároků zavádí se tu též nucené pensionování, vždy však vyžaduje se odůvodněný nález, před kterým musí býti prokázáno, že dotčení úředníci (vyjma soudce) a zřízenci se za války, nejsouce k tomu vázáni ani služebními ustanoveními, ani zákony nebo platnými nařízeními, dopustili jednání, jež podle daných poměrů svědčí buď o vysloveně nepřátelském smýšlení proti československému národu, neb o snaze nabýti z pronásledování československého národa a jeho příslušníků nějakých zvláštních osobních výhod a prospěchů.

Zodbornění státní správy sleduje návrh dra Srdínka a soudr., podle něhož jest vláda povinna říditi se při jmenování úřednictva ve všech oborech zásadou, že všechny referáty mají vésti odborníci, jejichž posavadní podřízené postavení má být odstraněno. Týž cíl, mimo to pak odstranění byrokratismu, absolutismu, korupce a protekcionářství sleduje návrh posl.dra Němce a soudr., aby na všecka místa v nových úřadech republiky byly rozepisovány veřejné konkursy, při čemž by posavadní jmenování platila za provisorní. Zpráva ústavního výboru  nesdílí úplně stanoviska navrhovatelů, nýbrž modifikuje je tímto resolutním návrhem : „Vláda se vyzývá, aby při obsazování úřednických míst dbala, hledíc k zvláštní povaze jednotlivých případů, co nejvíce zásady veřejnosti proto, aby všichni schopní kandidáti mohli se o dotčená místa ucházeti“.

Jinak obrysy příští reformy správní rýsují se pouze zcela mlhavě a jen z různých narážek lze usuzovati, že zamýšlí se zejména odstraniti t. zv. dualisni správní („dvojí kolej“) a založiti správu na zřízení krajském (župním), proti čemuž ozývají se zase hlasy nesouhlasu a odporu.

Povážlivé bezpečnostní poměry v některých částech republiky, nutkající k urychlenému opatření, přiměly vládu, že podala dne 21. července návrh se zřením k § 20. novely k obecním zízením, aby byla zákonem zmocněna za podobných podmínek jako v Praze zřizovati po dobu dvou let v obcích podle potřeby státní policejní úřady pro udržování bezpečnosti veřejné, osobní i majetkové, vnitřního klidu, veřejného řádu a pro evidenci osob v obci.

V oboru správy finanční došlo ke zřízení:

  1. nejvyššího účetního kontrolního, jenž vede soustavný dozor na státních hospodářstvích s právem formální i materielní kritiky, spolupůsobí při sestavení rozpočtu, inventarisaci a likvidaci státního majetku, zkoumá závěrečné účty a dává účetní instrukce podřízeným úřadům účetním
  2. S finančními zájmy státu souvisí konečně též podnět ke zřízení státní kompensační komise pro dovoz a vývoz zboží, jež by regulovala dovoz, vývoz i průvoz, dávala podněty, informovala, připravovala práce pro celní tarif atd.

V oboru správy hornictví bylo zřízeno po návrhu vlády a ústavního výboru  horní hejtmanství

v Brně pro země Moravu a Slezsko, které byly podřízeny dosud báňskému hejtmanství ve Vídni.

Ve správě justiční došlo především k zřízení nejvyšší instance soudní, která byla dosud ve Vídni, to jest nejvyššího soudu v Praze, zákonem ze dne 2. listopadu 1918 č.5 sb. z. a n.; aby byly odstraněny nejasnosti a odpory v tomto zákoně i hrozící zmatek v řízení opravném, přehlédla vláda zákon a doporučila k ústavnímu schválení novou osnovu zákona. Sídlo nejvyššího soudu překládá se do Brna.

Přivtělením částí bývalého území uherského k československé republice byly převzaty také některé zlomky obvodů královských tabulí, obvodů župních a sedrií, jejichž zbytky zůstaly při území republiky maďarské. Aby na Slovensku mohli občanstvu přisluhovati spolehliví a schopní soudcové, kterých jest tam nedostatek a jež tam nutno dosaditi z Čech a Moravy, po př. z Bosny a Hercegoviny, bylo nutno změniti ustanovení o způsobilosti k soudcovskému úřadu, zejména na Slovensku. Změna stala se zákonem ze dne 13. února 1919 (č. 77).

Dalším krokem na cestě ke zlidovění soudnictví a zároveň novinkou v naší organisaci soudní jsou lidové soudy cenové, při nichž nejde tak o právnické posuzování sporného případu, jako o nestranný nález znalecký. Tím, že k potírání lichvy bylo dovoleno, aby spotřebitelé hlásili se o přeplatky lichvářských cen, způsobeny byly poměry, které hrozily přímo společenským rozvratem. Aby uvedla celé hnutí v zákonné dráhy, zlomila odpor kruhů, zdráhajících se přeplatky vraceti, zároveň však aby ulomila celé akci ostří vydírání, podala vláda návrh na zavedení zvláštních lidových soudů cenových, v nichž by zasedali ženy i muži z lidu, rozhodujíce o nárocích svých spoluobčanů pro přeplatky až do 10.000 K. Tento vládní návrh stal se zákonem 28. května 1919 č. 299. Nový druh lidových soud pro trestání válené lichvy s dalekosáhlou pravomocí navrhuje vláda dne 12. září 1919  pod dojmem událostí, které řetězový obchod a podobná lichva zpsobily.

Zřízení zvláštního soudu pro mladistvé v Praze není vlastně novinkou. Již roku 1908  vydáno bylo min. nařízení, upravující trestní řízení proti osobám mladistvým. Neúspěch této instituce, upravené podle t. zv. frankfurtského typu, byl úplný. Poměry válené ještě zvýšily zpustlost mládeže, zejména předměstské. Nelze jich arci zlepšit obratem ruky, přes to však podnikají se pokusy reformní v péči o mladistvé zbloudilce, zejména také v oblasti trestního soudnictví nad mladistvými. Vládní návrh ze dne 18. února uznává za nutné zavedení instituce podmínečného odsouzení a takovou změnu hmotného práva trestního, aby mladistvý provinilec neodpovídal pouze trestem na svobodě, nýbrž aby podroben byl též jiným kárným prostředkům polepšovacím, aniž při výkonu trestu jeho mravní stav utrpí úhony.

Také k nové úpravě VZTAHŮ STÁTNÍCH OBČANŮ K NOVÉMU STÁTU A JEJICH ZÁKLADNÍCH PRÁV podány byly podněty.

Územi našeho státu vzniklo z území dvou samostatných států, v nichž platilo odlišné státní občanství a samostatné právní řády.

Tyto právní rády vztahovaly se sice zásadně toliko na oblast dotčených států, jsou však případy výminečné, ve kterých tato platnost nebyla přimknuta na území, nýbrž na osobu státního občana, ať byl kdekoliv (statuty personální). Za uvedených podmínek (jednotnost státního obanství československého) měl by tudíž vlastně každý státní občan dotčenými směry právo na volný výběr ustanovení dvou právních řádů obsahově si odporujících.

Tím dokázána jest neodkladná nutnost zákona, který by příslušnou materii povšechně a prozatímně upravil. Z prozatímnosti navrhované úpravy plyne, že zákon má upraviti toliko převratem ze dne 28. října 1918 způsobenou přeměnu dřívějšího rakouského, neb uherského státního obanství ve státní občanství československé, nedotýkaje se dosavadních právních ustanoveni o způsobu nabývání a pozbývání státního občanství vůbec.

Již dne 21. listopadu 1918 podal dr. Bouček skizzu nového zákona O SPOLCÍCH, která, pomíjejíc rozdíl mezi spolky politickými a nepolitickými, universálně upravuje právo spolkové na základ fikce o právnických osobách. Způsobilosti k právům a právním činům nabývá spolek zápisem do seznamu spolků, jinak hájena tu důsledně zásada svobody, omezené jenom nejnutněji.

Dr. Bouček podal též podobný NÁVRH ZÁKONA SHROMAŽĎOVACÍHO

PRÁVO TISKOVÉ nutno pokládati též za dležité právo politické. V bývalém Rakousku pokroková veřejnost a především pokrokové strany české, jsouce si vědomy důležitosti svobody tiskové, po dlouhá léta usilovaly o pronikavou reformu jak tiskového zákona.

Není proto s podivem, jestliže ihned po převratu projevil se jak v Národním výboru, tak i v Národním shromáždní návrh, kterým se vláda vyzývá, aby neprodleným nařízením veškerého

ministerstva zrušila všechny zákazy tiskopisů, vyslovené do dne 28. října 1918, vyjímaje jediné tiskopisy, které zakázány byly pro trestné činy proti mravopočestnosti.

Úprava POMĚRU CÍRKVE KE STÁTU zasahá podstatně do oboru práva jak veřejného, tak soukromého. Zákonem Národního výboru z 28. října 1918 zůstalo právo, upravující poměr ten, na dále prozatím v platnosti. Nemělo tím ovšem býti řečeno, že republika přejímá závazky, které bývalá říše rakouská uzavřela dvoustrannými smlouvami s papežskou stolicí, nýbrž že republika má vyhrazeno právo řešiti poměr tento úpln znova. V odpovědi na poselstvo presidentovo prohlašuje se jaksi programově, že budeme řešiti otázky vzájemného poměru mezi státem a církvemi zpsobem, jenž podle plné spravedlnosti přiřkne každému, což jeho jest.

Na ochranu ŽIVNOSTENSKÉHO VLASTNICTVÍ podniknuta byla řada zákonodárných prací. Bylo potřeba zříditi v Praze patentní úřad a patentní soud a změniti některá ustanovení zákona patentního ze dne 11. ledna 1897 č. 30.

Tolik k některým ustanovením prozatímní ústavy státu.

bavor-podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

50 reakcí na ZÁKLADY ÚSTAVY

  1. NavajaMM napsal:

    Skvelý článok, vďaka. Chcel by som upozorniť na niekoľko vecí:
    1. Medzi zakladateľmi štátu a prvými poslancami sa používa oslovenie „soudruh“ – takže to nikdy nebol vynález a atribút iba komunistov.
    2. V revolučnej naliehavosti vzniklo toto: „…jest na základě prozatímní ústavy jediným zákonodárným i ústavodárným sborem pro celý stát i jednotlivé jeho části a dozorčím orgánem nad mocí výkonnou…“ a platí to fakticky dodnes. Všetky ústavy, ktoré sme doteraz mali, spísala len malá hŕstka odborníkov a vyjadriť sa k nej mohlo len niekoľko desiatok alebo stoviek straníkov. Naše ústavy neboli nikdy skutočnou spoločenskou zmluvou.
    3. Zaujal ma ten viazaný mandát poslancov na stranu. Republika teda vznikala ako stranícka demokracia a to trvá dodnes.
    4. Funkcia prezidenta sa považovala za súčasť výkonnej moci – menoval vládu a podľa vlastného uváženia ju aj mohol riadiť. Za socializmu sa to zrušilo, deľba moci nemala logiku, no po plyšáku ostal zachovaný socialistický model so slabým prezidentom.
    5. Zaujímavý je štatút štátnych tajomníkov: „státní tajemníci mají býti nepolitičtí stálí úředníci“ (nestraníci). – Naši otcovia zakladatelia si teda uvedomovali, že v správe štátu musí existovať odbornosť a funkčná kontinuita a stranícki politici nesmú dostať ministerstvo celé napospas. V tomto sme na tom dnes oveľa horšie.

    • kchodl napsal:

      1. Slovo „soudruh“ ukradli socani a od nich bolševik, předtím bylo docela běžné – třeba povídky od Londona se tím jen hemží.
      2. Která ústava je „opravdová společenská smlova“ ? Všechny, na které si vzpomínám, sepsalo pár lidí.
      5. Oficiální „Humprey Appleby“ chybí na každém ministerstvu, ale většina ministerských krys má tak pevné vazby, že když se tam jednou dostanou – většinou narozením do rodinných klanů ministerských úředníků – jsou tam už na věčnost, při politických změnách jen cyklují z místa na místo mezi ministerstvy a jejich účelovými organizacemi, případně s dočasným odskokem do neziskovky. Mají ministerstva prakticky privatizovaná, postupně tam zaměstnávají další členy svých rodin, dynasticky se kříží jen mezi svými. Jsou tam od roku 1948 pořád ti samí, kteří to tenkrát silově obsadili. Tihle nám opravdu ukradli stát. Když tam máte něco dělat – třeba že vás tam chce nový ministr, dokud nenakrmíte jejich korupční sítě, nehnete se z místa. Nepřišel jsem na to, co s tím udělat, všechny mé myšlenky se točily kolem kulometu – nakonec tak se tam oni dostali, s puškou v ruce, a jinak se je vyhnat asi nepovede.

      • kchodl napsal:

        PS. ČT a ČRo jsou také ministerstva, to je stejné.

        • Cech napsal:

          To je v tom, že se neučí boj proti Ruské propagandě na školách.
          Na konci října o propagandě přednášel začínajícím novinářům v Praze :
          „Ruská propaganda je v současné době mnohem chytřejší než za časů Sovětského svazu. Dá se mnohem hůře odhalit,“ tvrdí Nichols.
          Typické postupy ruské propagandy ukazuje Nichols na konkrétních příkladech. „Rusové to dělají asi takhle: vytvoří několik lživých verzí příběhu, které vypustí do veřejného prostoru, a tím překryjí skutečná fakta,“ říká.
          Ilustruje to na příkladu sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou v červenci 2014. V tehdy probíhajících bojích na východě Ukrajiny se ze sestřelení civilního letounu malajsijských aerolinií navzájem obviňovali Ukrajinci a proruští separatisté.
          „Rusové mohli říct ‚my jsme to neudělali“, ale to se nestalo. Vymysleli několik různých verzí, které vypouštěli do veřejného prostoru.
          Je také dobré vědět, co o ruské propagandě řekl na nedávné konferenci Aspen Institutu náš ministr obrany Martin Stropnický.
          „Armády proruských trollů existují, to je zjevný a podložený fakt. Rusko za propagandu utrácí hodně peněz, financuje televize, jen u nás působí desítky propagandistických proruských serverů. Do toho přicházejí i snahy o nový výklad různých historických událostí, třeba o roku 1968, jak Aliance chtěla zorganizovat jakousi oranžovou revoluci a zaútočit tak na podstatu Varšavské smlouvy a jak nás spojenecké síly před tímto zachránily,“ řekl náš ministr Stropnický.Dále se také spravedlivě rozohnil nad špatnou výukou na našich školách.
          „S tím, jak vypadá současná výuka dějin na školách, která se neodpoutala od proruského výkladu a jak ubývá přímých pamětníků, to má v sobě silný dezinformační potenciál. Celkově je politika v krizi a tyto spekulace a manipulace ze strany Ruska mohou nahrávat zrodu extrémních stran, které mohou dosahovat výsledků, jež si nikdo příčetný nepřeje.
          V informační válce už dávno jsme,“ dodal náš ministr Stropnický.

          • kchodl napsal:

            Co je to ten „proruský výklad dějin“ ?
            Že sudeťáci nebyli ti hodní ?
            Že válku nezačal Sojůz ?
            Že nás Západ zradil ?

            Za poslední 2 roky toho nalhali více než bolševik za 40 let a teď se diví, že jim nikdo nevěří ani nos mezi očima.

            Dokonce začali žvanit o jakémsi „post-faktovém“ světě (což je zřejmě jejich newspeakové skuhrání, že jim ovčani už ty lži nežerou).

            Je to čím dál větší sranda.

            V USA už začínají rozumovat, jak znemožnit alternativní zpravodajství – „které způsobilo zvolení Trumpa“ – zatím vymysleli, že Google odřízne „zlé servery“ od reklamního systému a Facebook bude cenzurovat nějaké své komunitní zpravodajství (to někdo fakt používá?).

          • Bavor V. napsal:

            Ten je taky… retro

          • kchodl napsal:

            Zvedá se mi kufr pokaždé když havloidi začnou pindat o slušnosti, tenhle to omílá v každé druhé větě.

            O sprostotě a agesivitě americké kampaně melou agresivní sprosťáci z tábora Hitlery: no ano, kampaň proti Trumpovi byla opravdu agresivní a sprostá – jen je zvláštní, že oni to myslí opačně.

            To je snad úplně jiný lidský druh, ti havloidi.

          • Hudec napsal:

            Vybuchuji ve frenetický jásot, když se od někoho dozvím, že: „Nesmíme být pasivními příjemci jejich retro pojetí světa, nýbrž aktivními tvůrci světa nového“.
            My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova!
            Dříve filosofové svět jen vykládali, ale my ho musíme změnit!
            „Dežaví“…. mě už nebaví…🙂
            P.S.: Je to vůl…… což v mojí češtině není zase až tak velká urážka, spíše povzdechnutí si na stavem mysli jeho i mnohých.

            • kchodl napsal:

              Podle jednoho ami průzkumu by 90% voličů Trumpa chtělo zpět USA 50.let, ještě před Kennedyho revoluční levičáky.

              Každý má těch jejich posraných revolucí plné zuby. Tihle ychtylové sotva mají co žrát a přestanou mít úplně holou prdel, zachvátí je pocit vlastní geniality a začnou vymýšlet, co má dělat, jíst, kde jak s kým a co si má myslet každý – prostě dostanou roupy.

              Hnízdil není jen vůl, je to typický „inteligent ale idiot“ jak od Taleba. Nebo z Knihy, tam je takových exemplářů více. Potřeboval by pořádně přes držku, jak říká Hrdina, pak by se to na čas spravilo.

            • Bavor V. napsal:

              On možná Deža ví víc než Hnízdil.

      • NavajaMM napsal:

        Pane Kchodl, k bodu 2: Nejde o to, koľko ľudí ústavu spíše, ale hlavne o to, koľko ich je treba na to, aby nadobudla platnosť. Princíp konštitúcie štátu pre republiky európskeho typu „vynašla“ francúzska revolúcia, a to vrátane toho povinného dodatku s listinou práv a slobôd. Francúzsko vtedy zaviedlo povinne ratifikačné referendum. Od roku 1795 boli vo Francúzsku všetky ústavy ratifikované referendom, a to vrátane Bonapartovej ústavy z roku 1799, znovuzavedenie cisárstva za Napoleona III. tiež ratifikovalo referendum. Tento princíp nakrátko prerušil Ľudovít XVI po reštaurácii. A dokonca sa raz stalo, že ústava z 1946 nebola schválená – tesne neprešla cez referendum.
        Francúzsku ústavu je teda možné považovať za spoločenskú zmluvu.
        Je zaujímavé, že práve túto dôležitú zásadu naši otcovia zakladatelia ignorovali. Chápem ale prečo. Nechceli riskovať, že ľud neschváli stranícky budovaný štátny systém, v ktorom sa už oni dokázali pohybovať ako ryby vo vode.

        • Bavor V. napsal:

          Já bych viděl problém spíše v tom, že v době vzniku Ústavy bylo Československo v podstatě slepenec mnoha národností a zejména Němci a Maďaři by mohli dělat potíže. Francie byla vždy jen Francie.

          • NavajaMM napsal:

            Pane Bavore, ak na to pozeráte takto, tak by pravdepodobne robili problémy aj Slováci. Je veľmi málo pravdepodobné, že by ústava unitárneho štátu presne tak, ako reálne vyzeral, prešla referendom. Verím, že keby sa otcovia-zakladatelia postavili voči týmto problémom čelom a nesnažili sa ich zamiesť pod koberec (kde mali postupne vyhniť), tak sa nám tá republika možno nemusela rozpadnúť.

            • kchodl napsal:

              Československo vzniklo „na bodácích legií“ a mimo Čechů a Slováků s tím ostatní národy nesouhlasily, takže snění o „švýcarské konfederaci“ je jen snění.

              • NavajaMM napsal:

                Áno, to beriem. Myslel som na to, že Československá ústava vznikla ad-hoc. Potvrdzujete to a v tom čase to bolo dobre, to nerozporujem.
                Problém je však to, že nám po 100 rokoch slúži duchom takmer zhodná ústava, naviac oklieštená o niektoré systémové prvky. Dnes už predsa čelíme iným problémom ako pred 100 rokmi a aj naša ústava by mohla byť iná.
                Trápne je, že tí mainstreamoví politici každú iniciatívu o zmenu ústavy demagogicky označia za rozvracanie ústavného poriadku a vlastizradu.
                PS: Legionári (čo ste spomenuli ich bodáky) boli tiež kritikmi ústavného systému, ale otcovia zakladatelia tých inak zmýšľajúcich pochovali so Štefánikom, penzionovali s Gajdom a nakoniec poslali do gulagu s Vojcechovským.

          • kchodl napsal:

            Francie nebyla vždy jen Francie, národnostní rozdíly byly schované za náboženské války, Francie a Francouzi vznikli „ohněm a mečem“. Ještě za Francouzské revoluce se Bretaň za Francii příliš nepovažovala a Bretoňci odmítali žabožroutit, většinou ten cizí jazyk ani neuměli.

            O regulérnosti hlasování při referendu o Ústavě bych měl proto určité pochybnosti.

          • kočka šklíba napsal:

            No pane Bavore, není to tak jak si myslíte asi. Před 8 lety jsem byli ve Paříži, bydleli jsme u paní, Češky, která tam ale byla vdaná asi 30 let, za Francouze, jenže říkala, že je to vlastně Ital a povídala, že čistých Francouzů je tak kolem 30% ale že jsou hrozní rasisté, to bylo podotýkám ještě před muslimskou vlnou. I když oni jich tam měli už tenkrát dost to je pravda. Nicméně říkala, že jsou rasisté i vůči jiným národům v Evropě. Asi věděla o čem mluví.
            Podotýkám, že byla minimálně ze střední třídy, 3 děti, každé vlastní byt, manžel nějaký daňový poradce, ona v domácnosti. Vila a vedle zdědila ještě menší vilku a tam ubytovávala pouze Čechy, jen na doporučení, nedělala to pro peníze, ale chtěla si popovídat . Jo byla dost ukecaná, to je pravda😉. My tam za 14 dní platili jako v Chorvatsku za týden😉.

            • Bavor V. napsal:

              To jistě, já to myslel spíše tak, že tam nebyly tak markantní rozdíly v národech jako tady. Hlavně Němci a Maďaři s Maďarónama byli úplně někdo jiný. Jinak je pravda, že tak velký stát má také své „kmeny“.

              • kchodl napsal:

                Nejen kmeny, jak píši výše, tak třeba Bretoňci jsou úplně jiný národ s keltskými kořeny. Kromě keltské bretonštiny mluví taky gallo, což je původní keltský jazyk pohlcený latinou – to se s nimi v jedné oblasti na SV Bretaně asi zkřížila nějaká římská legie.🙂

                Začátkem středověku byste se ve Francii na většině území francousky vůbec nedomluvil.

                To, co dnes vnímáme jako francouzské místní zvláštností, byly svébytné samostatné národy.

                Asi je sjednotila až společná válka proti kozomrdům a tím pádem je dnešní import kozomrdů hluboce promyšlený pokus o sjednocení EUhnije v jeden národ – který vznikne až budeme muset kozomrdy znovu vyvraždit a vyhnat.🙂

                Šílení jsou na to v Bruseli dost.

      • NavajaMM napsal:

        Pane Kchodl, ešte k tomu bodu 5. Myslím, že mierite na nesprávny cieľ. Tí ministerskí úradníci sú zamestnancami štátu a šéfujú im politici v snemovni. To oni sú za ten stav zodpovední a je to len prejav ich vzájomného „dealu“. Štátni úradníci privierajú oči nad korupciou politikov a tí im za to tolerujú fungovanie podľa zákonov Parkinsona a občas im prihrajú nejaký bakšiš.
        Súhlasím však, že toho štátneho molocha by bolo dobré rozsekať na kúsky. Nemala by to byť ucelená obluda.

        • kchodl napsal:

          Jo, chtěl jsem tím jen zdůraznit, že ve skutečnosti máme kontinuity až moc. Vlády se mění, podstata režimu zůstává – maska padá a ukazuje se „normalizace“ s občasnými pseudorevolučními záškuby, opřená o cizí „bodák“. Kdo se v životě na žádné ministerstvo nepodíval, může to vidět na ČT, ta to veřejně ukazuje.

          Sebešílenější ministr s tím neudělá nic, leda ve směru větší moci těch úředníků.

          Státní tajemníci by tomu alespoň dali řád a institucializovanou podobu – jenže to by to pak každý viděl – což se stalo v ČT. Jako se samořídí „privatizovaná“ ČT, stejné je to na ostatních ministerstvech.

          To jsou ty pražské pseudoelity a na ně nalepená svoloč, souhrnně havloidi. Každý se s každým zná, jsou různě příbuzní a prošli od komoušů přes „lidské tváře“, normalizátory, přestavbáky až k současným multi-kulti liberálům/neokonům. Brzy začnou troubit na trumpety.

          Představují inercii režimu, kradou v malém ale pořád, jsou to takoví přizdisráči. Pomalá rakovina.

          • NavajaMM napsal:

            Tak, tak. Správneho štátneho tajomníka si predstavujem asi ako toho chlapa, čo vás s bičíkom učil lietať.🙂

            • kchodl napsal:

              🙂
              Jo, tomu by mu sedělo. Měl kromě misogynství i dost vyhraněné názory na nebílé rasy: jednou se ho ptali piloti akrobaté na větroních, co říká na jmenování nějakého černého pilota do komise na mistrovství: „Jeho pán bude jistě rád“. On totiž náčelník učil v armádě létat všechny možné Zulukafry, tak věděl, o čem to je.

  2. blbíš napsal:

    Bavore, dejte mi, prosím, odkaz na Vámi tu zveřejněnej zákon o veřejných zakázkách z první republiky, který jste tu nedávno uvedl … já totiž nikdy nic nenajdu!!! =😀

  3. cobolik pacholik napsal:

    cobolici mali problem prijechat do praglu,bo boli zamestnany pri ministrovy pre cobolovo,ktory neviem bo som nedocital,len dumam,ze bol z pepikova,mali problemy jak kurva,borili sa s tazkostami,bo predsa zalozili si svoj stat a hned ma napadlo.
    ktory zacali budovat,to jak mala holota,ked sa narodi,treba krmit,naucit chodit,dristat,zit a spravat sa,hocijake vlady,preklata vojna,zaciatky komuny,ked sa pritislo holotu,ale to boli tiez dosledky toho,ze sme nikdy snad na zaciatku boli kus svoji,tolke roky po kope problemov a mordovania reichom nasej holoty,perzekuovanie nasimi nasej holoty,bo ideologia a prizdisravanie k sojuzu,nic nenarusilo desatrocia spoluzitia cechov a slovakov,jasne idealne to je na cintorine,ale,ze by sme sa museli rozdelit bo sa nedalo spoluzit previedla najlepsia cesta,cesta skurvenej demokracie,miestami horsej jak vsetky vlady a nestastia co postihli moj kraj,ty ludia predtym v zaciatkoch viem si zivo predstavit,jak zili pre tu ideu nasho kraju,konecne kurva po svojom a kurva stacila volnost,pravda a laska a tych nasich predkov zasantrocila ,vsetkych tych,co dreli,bojovali,umierali ci zili pre svoj kraj tych vsetkych nasich sa proste na nich vysralo z vysoka,nasralo sa na tu nasu holotu,moju holotu,kurva v gagore ma teraz stiska a MY sme tomu na vine,ze sme nedohliadli a nebranili tych nasich,len MY a mne z toho,ked tak precitam,ci podumam o mojej vlasti raz jebne a cujem niekde tam v sebe prevelku vinu,jaky to ja som smejd,tak budu o mne dumat myslim taky pojeby jak ja ,ked pride k tomu,ze zase cesi a slovaci zistia,ze kurva lip jse to ve dvou tahne,bo bude tazko,ci z nejakej poroby sa dostat ,ze to velmi prezivam,ci mam ulety,ze nam moze niekdy byt tazko mi prosim vobec nedristat,bo sudny clovek,ked mysli o svojej vlasti inaksie to kokot,co nech sa ku mne radsej neozyva,bo to u mna len chytracenie a umykanie sa svojej zodpovednosti,robenie malosti sam zos eba sameho a znak vycuranosti to po cesky po mojom svojej vyjebanosti,vyhnut sa tomu,ze som zradil da sa povedat svoju holotu,nie da sa povedat bo keby sa henten cas vratil,bol by som synom smrti,chytry povie co tady zvanis vole,je iny cas,u mna neni iny cas bo vlast to je,bola a ma byt vzdy za akehokolvek pocasia,len my si pocasia robime,jake chceme,staci vam?bo mne nie!

  4. Berkowitz napsal:

    Dnešní článek o Ústavě 1. republiky se sešel s výročím úmrtí CK mocnáře Franz Josefa, zvaného v českých zemích Procházka.
    Kdo ovládá ČT se lze dočíst zde :
    Mráz mi běhá po zádech při čtení
    http://6b.cz/NGDa

    • Hudec napsal:

      Podstata těchto tvrzení vlastně ani moc nepřekvapí, ale takhle seřazené s čísly je to fakt síla.

  5. Joda napsal:

    OT
    Přikulovač (Šarkézy) prohrál v primárkách ve Francii. A to ho ČT ještě včera pasovala na vítěze těch primárek!

    • kchodl napsal:

      V ČT mu dali „polibek smrti“, tak to bylo předem jasné. 🙂

      • Bavor V. napsal:

        Nějak zvlášť jsem to nesledoval, ale když měl Šarkán v průzkumech jasno, bylo mi to také dost jasné. A Mé jasno je dnes tedy jasnější než to průzkumové🙂

      • Cech napsal:

        No asi to v Sýrii také nebude tak růžové.
        Americký prezident Barack Obama v neděli prohlásil, že nepociťuje optimismus, pokud jde o krátkodobé vyhlídky týkající se mírového urovnání v Sýrii.
        „Nepociťují žádný optimismus ohledně krátkodobého urovnání v Sýrii,“ řekl Obama na tiskové konferenci, z níž vysílá přímý přenos CNN. Podle jeho slov komplikuje podpora poskytovaná Ruskem a Íránem syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi akce umírněné syrské opozice.
        Na rozdíl od Francie která má za sebou první kolo hlasování o kandidátovi na prezidenta, který bude zastupovat širší pravici.
        Protože žádný ze sedmi kandidátů nezískal více než 50 procent hlasů, bude se příští neděli konat druhé kolo. Postupují expremiéři François Fillon a Alain Juppé, bývalý prezident Nicolas Sarkozy skončil třetí.
        No ale alespoň bronzová medaile tj. 42,85 se trefli. ale v případě Sýrie to Barack zhodnotil opravdu velmi špatně, to nebude ani na to 10 % vítězství.

        • kchodl napsal:

          Opičák tedy perlí, nazvat „komplikací“ že umírněným řezačům hlav padají na jejich vlastní hlavy ruské bomby a rakety… to je vyšší dívčí politické korektnosti.

          Poslední trik byl, že kozomrdi chtěli přes OSN vyjednat se Sýrií autonomii okupované části Aleppa, což je příznak, že už melou z posledního.

          Kozomrdi v Západní Ghoutě u Damašku se dnes vzdali. Zbývají už jen ve Východní Ghoutě, jinak je okolí Damašku už deratizované.

          Opičák bude muset těch „komplikací“ ohlásit více.

        • oh napsal:

          Dovoluji si tvrdit, že kdyby náhodou Asad byl donucen odejít, ještě ten den by se ti Obamovi umírnění opozičníci do krve pobili o to, kdo z nich tomu teď v Sýrii bude šéfovat. Všichni tři. A vyhrál by zástupce Daeše 😀

  6. Rosťa napsal:

    Já se v Ústavách moc nevyznám, páč jsem z dědiny, tak dám jen jednu říkanku, co lidová tvořivost kdesi v diskusi splodila.

    Sedmnáctý listopade, ty tajemný svátku, co jsi komu do života, přines na památku? Zbohatlíkům „tunely,“ chudým exekuce, slabým že jsou v pr…., církvi restituce!!

    A potom, že jsou u nás lidi pitomí. Ani náhodou.

  7. strejda napsal:

    Pokud jde o naši první ústavu, je dobré si přečíst Peroutkovo Budování státu. Je to dílo podrobné a vyvážené, jasně ukazuje na možnosti a hranice zcela nového a nehomogenního státu. Vše se muselo dělat za pochodu a za bojkotování státu německou a maďarskou menšinou o které se nevědělo ani jak je velká. Velké množství Slováků bylo národnostně nevyhraněných a bylo třeba času k jejich vývoji a uvědomění si, že jsou Slováci. Za hranicemi byla jak ruská revoluce, tak i revoluce maďarská a bavorská. Nutno přidat nepřátelské Polsko, toužící po Těšínsku. Vnitřně byl nový stát rozvrácen. Nic pořádně nefungovalo.
    Neměli to otcové zakladatelé vůbec lehké, je hodno obdivu, že v tak těžké a složité době vytvořili skutečně moderní dílo.

  8. Ahele napsal:

    Pokud je v podtitulku článku míněna ústavními zákony ústava první republiky neboli správně
    Zákon ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky
    tak prosím zde
    http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html
    Zaujalo mě autonomní postavení Podkarpatské Rusi a pak jen tak letem světem jazykové paragrafy na konci. Velmi demokratické zdá se mi, až na jazyk československý, ale chápu to tak, že tím byl zřejmě míněn jazyk český i slovenský na celém území republiky Československé.

    • Bavor V. napsal:

      Nikoli, jedná se o první rok práce Národního shromáždění, tedy době, kdy platila maximálně ústava prozatímní. Ústava jako taková se teprve rodila a článek ukazuje některé body, které byly projednávány. Bylo toho samozřejmě mnohem více, ale to by už bylo čtení únavné.

  9. jaa napsal:

    Dík,. zaujaly mne tři věci – zrušení ministerstva vojenství — kolik asi by se ušetřilo nyní v rozpočtu, když máme jen jenerály a pár žoldáků. Pak zrušení ministerstva bez portfeje… další úspora místo vymýšlení lidskopravního, no a nakonec mne dostal ta úprava vztah církev- stát.
    Skláním se s úctou před našimi předky. a stydím se za ty naše polistopadové legislativce, co dělají vše proto aby stát nefungovasl.

    • kchodl napsal:

      Jsou placení za to, aby to nefungovalo. V podstatě máme štěstí, že jsou většinou tak neschopní a líní. A raději kradou a zabývají se svými špinavými kšeftíky, než aby pracovali.

    • oh napsal:

      Nic. Ministerstvo je jen vrba, do které své sny šeptají ti jenerálové. A kouzelná skříňka, která jim plní přání.
      “ No ovšem, když se celou noc pije a fechtuje, ve vrchcábech fortuna pokouší a za frejema pídí, oči otupí. A vtip utone ve víně. Nenašel Golema. No jak by mohl, když psal účty za lampasy, fedrpuše, pozamenty, kyrysy, šavličky! Zloději jste, a kujóni!“ , jak řekl Mistr Werich ústy Rudolfa II. maršálu císařských vojsk Ruswormovi.. Jediný rozdíl je v tom, že dnešní maršálové nehledají Golema..

Komentáře nejsou povoleny.