Tak to přece jen dopadlo.
Byl jsem v Krásném Dvoře někdy před 25+ lety, bo odtud pocházelo moje
tehdejší děvče. Park jsme tehdy neprošli celej, ale pomatuju si, že byl
ohromnej. A docela zanedbanej.
To se za ty roky evidentně změnilo. Posekáno, naštěstí neodlistěno…
Jako adolescent jsem se chodíval brouzdat spadaným listím do rovněž krásnýho
parku kolem zámku Kozel. Od Plzně kousek. Nevím proč, ale ohromně mě
uklidňuje brouzdání spadaným listím.
Tak teď jsem si toho užil dosyta. Neděle, jedinej hezkej, tj. slunečnej den
z celýho týdne. Sice jenom jeden stupeň nad nulou, ale ty tři hodinky to
člověk vydrží 🙂
Když k tomu připočteme dobrej oběd v Podbořanech a při návratu kafíčko, grog
a dortík v Kralovicích…
Parádní neděle, to vám povím 🙂
Fotek jsem pořídil hromadu, budou k vidění u mě na fotoblogu, až je upravím.
Dám sem pak avízo.
Pro účely poklidné bavorovské neděle přikládám ochutnávku:
Poznámky pana Bavora 
No, tak to je teda nádhera! Já věděla, proč čekám na půlnoc, abych ty vaše fotky viděla ještě za čerstva! Chytil jste nádgerné světlo! Smekám – a těším se naforky u vás na fotowebu!
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc děkuju! Světlo bylo vážně fantastický, akorát chvilkama se sluníčko schovávalo, nevyšlo úplně všechno, jak bych si přál. Ale s ohledem na roční období bych si sotva mohl přát víc 🙂
U mně se to zjeví někdy v průběhu příštího týdne, v zavislosti na volném času. Bude to tak na tři díly 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
U MĚ, zatrolená češina 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Už se těším! Možná se sluníčko schovávalo,, aleš stejně to bylo nádherné, šikmé, nažloutlé světlo – sen fotografův! 😉
Podívejte, co mi tu sluníčko provádělu včera (vlastně už předevčírem) ráno s barvami http://nkocka.ufouni.cz/drbna/drbfoto/20161119081529.jpg – nirmálně je tio už všechno neurčitě hnědo-žluto-zelené, ovšem kyž se sluníčku rozhodne, ře že budou červánky, tak jsou. Kdekoliv! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
nebuďte s krámatikou detailista! 😀 V kolik hodin jste to fotil, že jste ulovil tohle světlo? To vám budu dlouho závidět! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Mezi jednou a čtvrtou odpoledne. Přičemž první fotka je časově fakt jedna z prvních a poslední jedna z posledních 🙂 I když ten „gotickej templ“ jsem pochopitelně fotil nejvíc 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to je těžkej kalibr! 🙂
Já s tou žlutou tak trošičku fixluju. Při úpravě fotek-zejména z přírody-ji tam tak trochu přidávám. Zvýrazní to i ostatní barvy a hlavně to nádherně proteplí atmosféru snímku.
To se mi líbíTo se mi líbí
No, tak to bych se trošku bála,moje zásahy do barev končívají v koši, nějak se mi to nedaří. Já zas mám foťák setrvale nastavený na „zataženo“ – to „slunečno“ až příliš zdůrazňuje modrou.
Ke „gotickému templu“ jsem se nikdy nepropracovala, z důvodů jak časových, tak…no, prostě nohy šlapou nějak čím dál hůř a čím dál míň 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Já fotím až na výjimky autopilotem, protože jsem nefotil už tak dlouho, že si nepamatuju, co ty jednotlivý režimy uměj 🙂 Mám v Zoneru trvaje přednastavenejch 8-9 úprav, kterejma ty snímky proženu. Včetně tý teploty barev. U některejch podle potřeby nějakou vypustím nebo změním. Tady jsem třeba vůbec nepoužil doostření, protože tomu podzimu trocha imprese prostě sluší 🙂
Templ je krásně nově opravenej, okolí ještě dokončujou a je u něj golfový hřiště. Jsem zvědavej, jak dlouho tam ty měděný plechy vydržej…
To se mi líbíTo se mi líbí
já fotím manuálem, maximální velikost snímku, zataženo a ISO většinou 100 – a zbytkem hejbu podle potřeby. A se Zonerem se celkem vyblbnu: ráda mám „kombinovanou pravu obrazu“, „úrovně“, „chromatickou vadu“ – ale někdy je lepší to neodstraňovat, klonovací razítko na retuš – ono je toho hodně, vždyť víte sám. Ale ta kombinovaná úprava se mi hodně osvědčuje.
To se mi líbíTo se mi líbí
pochopitelně „úpravu“, ne „pravu“… 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky fotím na plný rozlišení. Manuál je u tohohle verku děsně složitej, vykašlal jsem se na něj hned po přečtení manuálu k manuálu. Kombinovaná úprava obrazu u mě projde skoro vždycky, narozdíl od vylepšení expozice. Tu nepoužívám skoro vůbec. Mluvím o verzi Z12, všechny následující jsou pro ajťáky, což já nejsu. Všechny mladší verze jsem vyzkoušel a vymazal. Kombinačka zlehka (teda jak si nastavíte intenzitu) doostří, prokreslí, projasní stíny a vylepší expozici, všechno v rozumný míře. Dobrá berlička pro amatéra.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já používám Z15, tyy novější jsou pro mne zbytečný. „Kombinačka“ je výborná věc – dokáže dát „placaté“ fotce prostor…
To se mi líbíTo se mi líbí
krásne miesto… a páči sa mi vaše foto-oko, pane
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc děkuju! V takovýmhle prostředí se ovšem nedá neudělat dobrá fotka. Leda byste doma zapomněl foťák 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Dyk jsem to říkala – tam to fotí samo, člověk je tam jen místo stativu! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to tak 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
jj, sú tam pekné zákutia. Stále sa vraciam k tej fotke vody. Skúste si ešte urobiť v Zoneri z tej fotky výrez ľavého dolného kvadrantu. Asi takto:
https://photos.google.com/search/_tra_/photo/AF1QipN_BkG53z9NgnJjyjTqUq4Z236jyA1MPz7Zvrcf
To se mi líbíTo se mi líbí
ač nejsem pán z Rammsteinů, pokusila jsem se otevřít váš odkaz – ale bohužel se mi to nepodařilo. Ta fotka vody je skutečně nádherná, snad nejpěknější ze všech těch osmi… 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ospravedlňujem sa, asi som nesprávne nastavil zdieľanie. Skúste, prosím sem:
https://goo.gl/photos/n619QnbdiZfeANqk8
To se mi líbíTo se mi líbí
Máte pravdu, vypadá to výborně – i když já bych asi preferovala obdélníkový formát. Ale nebudu do toho panu rytiřovi mluvit, jsou to jeho fotky a on nejlíp ví, co a proč fotil. Já se prozatím loučím a jdu si číst. 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Děkuji za práci, kterou jste si s tím dal. Víte-bývalá přítelkyně, moc šikovná s foťákem, mě učila fotit tekoucí vodu. S prioritou clony, času, se stativem…
Seru na to. Vím, co to umí, pár takových snímků mám u sebe na blogu. A milion dalších lidí má stovky milionů podobnejch snímků.
Mně se prostě líbil ten geometrickej vzorec, ktrerej ta voda při průtoku přes ten šutr v krátkých intervalech opakovala. A to je von 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Áno, presne chápem. Mne sa tiež páči. Len som orezal všetko, čo bolo naviac.
🙂
Fotografi obvykle fotia vodu na dlhý čas, aby im to tieklo aj na fotke, no mne sa práve páčia tie vlnky a odrazy, čo trvajú len zlomky sekúnd.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to máme naprosto přesně stejně. Taky umím rozmazat tekoucí vodu, nic na tom není. Tady mě fascinovala ta cyklická přesnost, se kterou se opakoval určitej vzorec. Ten jsem chtěl chytit. A chytil 🙂
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
jak to, že ta vitráž je tak rozzářená barvama, to přece nemůže bejt pouhej odraz světla, to nemělo protější stěnu a světlo procházelo přes vitráž směrem k objektivu?
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Přesně tak. Je to focený proti slunci a proti tomu oknu je další okno 🙂 Dělá to moc pěkný efekty. Koukni koncem týdne ke mně, to už tam snad budou další fotky. S vitrážema jsem si vyhrál 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
myslel jsem si to, neb zříceninám chybí stěny, ale zase se nedostává vitráží 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi pěkně využitá procházka. Barevné podání úžasné, to je věc kterou neumím a už se učit nebudu, a tím pádem nenaučím. Chválím střídání celku, polodetailu a detailu v seriálu, chybí mi používání zlatého řezu, pohled směřuje ke středu – já vím, to je takové fotografické klišé, zvlášť pro svobodomyslné ramštajny 🙂 .
„Gotickej templ“, to je světová jednička, už jen ten název snímku!
Nebyl bych to já, abych neocitoval kastelánku : „…Nedávno jsme dělali odhad v parku, kolik bychom potřebovali, aby vše bylo stoprocentní. Jsou to peníze bez údržby zámku, ten jsme do toho nepočítali, jen park. Dříve jsme odhadovali sto milionů, nyní se částka pohybuje kolem dvou set milionů korun,“ říká kastelánka.“ . Blázni byli, kordy měli …
Zdroj: http://www.denik.cz/ustecky-kraj/templ_krasny_dvur_20150821-irsf.html
To se mi líbíTo se mi líbí
Od Vás si pochvaly obzvlášť vážím 🙂
Zlatej řez sice vím co je, ale používám raději žlutej řez, jak už zmíněno výše 🙂
Ta částka je naprosto šílená. Je to obrovský a je jasný, že údržba sežere hodně peněz, ale kdyby tam většina těch stavbiček nebyla, nic by se nestalo a hodně by to zlevnilo. Jsou to převážně jenom takový bezcenný manýristický pavilonky, uvidíte u mě nebo na netu jinde. Zajímavej je tam jenom ten templ s rozhlednou a obelisk. Možná poustevníkova jeskyně, ale ta je v současnosti nepřístupná.
To se mi líbíTo se mi líbí
air force base,kto by povedal,ze taky svojsky charakter aspom pre mna bo cujem tym nosom drotara,ma taky chmat oka,co mi tuklo,ze bojovnik so sablickou,musi mat postreh jak svina,ci pri suboji,ale postrehom krasna tiez vyborny kuk,to tak z umeleckeho hladiska,
bo jak pises chodit po listi to u mna teraz ,ked napadalo na tych rezidenciach po kolena to sial a namacham sa tym blover a narobil kopy na ceste ponad hlavu a dlhe ponad 10 metrov,ktore mesto potom prata,ja ked vidim a chodim po listi tu,ktore musim upratat,ze dokedy to jebane listie este bude padat,toto uz kuk z hladiska mojho chleba kazdodenneho,hoci pravdu povedat,ked vyberiem z kapucne to nejake listie,obdivujem tie kolory,to pravda,ani van gogh co sa z daleka priblizil k tej farbe natury,proste nikto nevisthne nijakou technikou tie rozmanite farby.
To se mi líbíTo se mi líbí
A teď vůbec nevím, co Ti na to říct 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
cokolvek by AFB napisal .nic nezmeni na mojom driste,
To se mi líbíTo se mi líbí
🙂 Koukám, že mám novou přezdívku 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
to nijaka nova prezivka air force base ramstein,skratka AFB to ja odjakziva pouzivam,ked reagujem na von ramstajn,bo paci sa mi muzika skupiny,co sa tak vola a pred viac jak 30 rokmi som ja na nasej AFB daval pozor ,aby z tej nemeckej AFB vedeli,ze sme ready.videl som to mesto v reichu na mapach leteckych u nas na stabe,kde vsade pisalo,prisne tajne a dokonca robi u nas jeden amik,co tam tri roky robil kasarensku krysu proste skladnika v us army a teraz skladnik u nas,ramstein ma sprevadza ponad 30 rokov jak vojaka,civila,ci dristaca na tom web site tu,pre mna nic nove a AFB,necita moje vyplody tu,ked jho oslovujem,vsimol si az teraz,ked sa nepaci,mne nevadi a malo holoty vie,co skratka AFB znamena.
To se mi líbíTo se mi líbí
Páči 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
bodejt..
To se mi líbíTo se mi líbí
čtenáři
neděle je neděle a k těmto fotkám já nedovolím
To se mi líbíTo se mi líbí
tak se tu mějte fajn
To se mi líbíTo se mi líbí
tady je prostě jinej prostor, příteli čtenáři, však Vám to zejtra dojde a … a myslím, že ani kafe Vám z toho nebude chutnat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Parádní!
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky!
To se mi líbíTo se mi líbí
Občas jsem ráda, když něco neumím. A protože neumím fotit, nemusím mudrovat o světle, proteplování či ostření a mohu jen a pouze koukat s pusou dokořán a vnímat naplněný čas podzimu… Gotickej templ je úžasný
To se mi líbíTo se mi líbí
A to jste ho vlastně ještě neviděla 😀
Mě tyhle technický věci taky vůbec nebavěj, donutily mě okolnosti. Jako když třeba chcete z ne tak docela povedený fotky udělat docela povedenou 🙂
A děkuju za kompliment! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc pěkné, málem jsem se při pohledu na tu Vámi zvěčnělou krásu přistihla, že Vám, rytíři, takový výlet závidím, jenže … Včera jsme tu měli k o n e č n ě taky pěkný den (i dnes) bez mlhy a plískanic, že jsme si tu parádu venku nemohli nechat ujít. Brouzdat se ofouklým spadlým listím, paráda. Hlavně si to užije to naše malé černé pichlavě chlupaté psisko, co slyší/neslyší na jméno Bor. Pocit o to lepší, že na zahradě už je pohrabáno a zryto, což byla fuška, ale stihla jsem těsně před sněhem 🙂 , trochu ho napadlo hned druhý den, den před sv. Martinem. Dokonce byly vidět i modrý hory v dáli.
Ve Valově u Podbořan jsme kdysi byli na chmelu, to jsem o Krásném Dvoře nic nevěděla.
To se mi líbíTo se mi líbí
No a kde jsou fotky?? 🙂
Bor je mimochodem moc pěkný jméno. Mám v plánu párek vlkodavů. Pes se bude jmenovat Bran, fenka Válka.
To se mi líbíTo se mi líbí
Třeba někdy fotka taky bude (asi bych se ale červenala, jsem nefoťák). Ale pokusím se. Zatím je na tričku, hrnečku a polštářku, čímž si připomínám pana Bohouška Ceplechu, ten ke svým kresleným vtipům – v Dikobrazu – přikresloval jezevčíky snad všude. Erbovní zvíře 🙂 , u nás v pořadí čtvrté (doufám, že poslední!!!). Ovšem vlkodav, to je jiná, občas je zahlédnu v počtu tří kusů!! jako doprovod jedné mladé dívky/dámy v sousedním městysu. Vždycky se obdivně otočím. Za těmi vlkodavy. Ta jména jste vybral výtečně. Hodně zdaru!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ceplechu pamatuju 🙂 Miluju vlkodavy, jen je zatím nemám kam uskladnit. Ale na plnění snů není nikdy pozdě 🙂 Děkuji a hodně zdaru Vám i Vašim Ceplechům 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
dám to sem, vone, protože to je delší. Týká se to těch vitráží v 07:42!
Až dojdou archivy se sklem, šermíři, bude s našema vitrážema amen, protože to dneska už pouze globalizovaný sklo je oproti našemu tradičnímu prostě jiný a naše bejvalý manufaktury, který ho uměly, jsou už v Pánu. Když říkáš, že si s vitrážema vyhraješ, tak já hodím do placu pohádku o zrození jedný z nich.
Jednou mi investor svěřil památkově chráněnou fasádu se zuboženým parterem. V patře byla celkem zachovalá vitráž z konce předminulýho století a já byl natolik drzej či opovážlivej, že jsem si řekl, že když voni tehdy, tak já nyní taky a ač jsem o vitrážích věděl … zkrátím to … no bylo to troufalý, co si budeme vykládat. Ten investor byl ale obchodník a docela střelec, kterej přímo nenáviděl úředníky vod památkový péče, tak si zřejmě řekl, že chce vidět krev a rvačku, aniž by se jí musel zúčastnit 😀 ! Když mi všechno vodkejval, tak mně tehdy začalo nejšťastnější profesní období, kdy jsem nebyl svazován žádnýma technickýma normama a nařízeníma a tak podobně. Mohl jsem se kromě normální stavařiny ponořit až po uši do výtvarný disciplíny – vitráží. Každej, kdo něco někdy musel vymyslet ve svý hlavě mi dá za pravdu, že nejsložitější je mít nápad – námět a že byste se za to neměli stydět a mělo by to mít aspoň trochu hlavu, ale taky patu. No a pak zbejvá, ve výtvarničině zvlášť, neotřelý zpracování. Už během toho vymejšlení jsem zjistil, že to nebude vůbec žádná sranda, ale zároveň jsem si potvrdil to, co jsem dávno o sobě tušil, že jsem se svým projektováním šlápl v životě vedle, protože existuje oblast lidských činností, v který bych se cejtil mnohem, mnohem šťastnější. Nikdo si neumí představit tu svobodu, kterou člověk zažívá, když není takřka ničím a nikým omezován, kdy si může dělat skoro, co chce. Výtvarníkům to možná přijde asi normální, ale pro technickýho mazala, jako jsem já, to bylo něco, na co ještě dneska nemůžu zapomenout a po čem se mi ukrutně stejská. Moje opovážlivost, ale zejména děsnej strach ze selhání, byly u mě brzy přemoženy mnou objeveným světem barev. Ale pozor, barev, který jsou teprve těma „pravýma“ barvama, až když jimi prochází světlo, polosvětlo, stíny a …a konec konců i „tma“ v místě trvalý expozice. Oproti obrazům, kde barvy jsou téměř konečný a malířem jednou daný a který se maximálně mění v představivosti a fantazii těch, kdo obraz pozorujou, jsou barvy vitráží každou sekundu jiný, podle toho, jaký světlo jimi právě prochází. Bez jakýkoliv řemeslných znalostí o vitrážích mě šoupli před skupinu tří starých vitrážistů a ti bardi bez náznaku opovrhování pouze řekli …“ tak se ukaž, ale počítej s tím, že s omalovánkama tě kopneme rovnou do prdele“. Jak já jsem se jich, přátelé, bál, když jsem před ně na ty jejich velký, filcem potažený stoly rozbalil ten můj barevnej návrh. Ani jsem nedutal očekávaje kopanec do tý prdele (ač stejná scénka nedopadla před tejdnem u památkářů zrovna nejhůř – k nelibosti po krvi toužícího investora 😀 ). Řeknu vám jen, že mi spadla brada, když ten v koutě sedící nenápadnej stařík (pochopil jsem, že jejich mistr), se naklonil nad ten můj návrh, nasadil svoje brejličky a řekl. „Pro to tvoje slunce, co se dere tou vodní tříští ti tam dám sklo, co bych nedal ani papežovi do Vatikánu…“ Já jen otevřel hubu a zeptal jsem se ho, jak poznal, že jde o slunce a vodní tříšť a von se na mě podíval, pousmál se a řekl: „Po operaci žlučníku jsem kamaráde byl ve Varech a protože špatně spím, toulal jsem se při rozbřesku liduprázdnou kolonádou a tohle tvý slunce jsem mnohokrát viděl se prokousávat tou vodní tříští a mlhama, co to jejich Vřídlo kolem sebe pravidelně plivalo…“. Při těch slovech otevřel dveře a bardi spolu se mnou vstoupili do zaprášenýho skladu plnýho velkých regálů a tam jsem spatřil něco, co v životě už asi neuvidím. Šlo o jejich archiv toho do různých papírů zabalenýho skleněnýho barevnýho bohatství. Ke každýmu střípku měli nějakou průpovídku, o každý tabulce skla něco věděli a … a z jednoho regálu mistr vytáhl smutně jásající sluneční okrovou žluť právě takový barvy, jakou jsem měl na tom svým v návrhu namalovaným slunci a kterou jsem mnohokrát viděl pod širákem, když ranní sluníčko vítězně poráželo za dramatických světelných efektů nadvládu mlh a deště. Ten starej mistr mi tehdy řekl: „… hele, voni ti výtvarní profíci to dělaj trochu jinak, nahodí námět a představu na skicách a my jim to nějak už uděláme, ale ty, protože nevíš která bije, si to udělal jaksi vod srdce, jakoby si to měl udělat ty až do detailu v měřítku 1:1 a nám prostě nezbejvá, než ti na tý tvý „šabloně“ (a ukázal na ten návrh 1:1) to poskládat. To vostatní, co máme na tom našem řemesle nejraději, si nám už svým návrhem vzal, ale řeknu ti, že kdybys nám o svý představě cokoli vykládal, asi bysme to takhle netrefili! Ta vitráž prostě bude jen tvoje a my budeme vědět, že ji navrhl člověk, kterej se kolem sebe umí dívat a že my sme k tomu vybrali akorát to sklo a přidali trochu toho řemesla. Ale jak to dopadne, to necháme na těch, kdo se na tu tvoji vitráž budou dívat a na jejich fantazii“.
Přijedu-li někdy do toho města a vyjde-li mi čas, vždycky k tý vitráži zajdu a vzpomenu si na ty jejich šikovný ruce, na jejich cit pro materiál a barvu toho překrásnýho skla. S vděčností vzpomínám, jak mně tenkrát pomohli uskutečnit můj troufalej sen, aniž by mi náznakem dali najevo, že o jejich řemesle téměř nic nevím a že jsem byl neskutečně opovážlivej. Nikdy pod tou vitráží nezapomenu v duchu poděkovat, za to jejich krásný lidský přijetí a respekt.
To se mi líbíTo se mi líbí
To je MOC hezká historka! Nemáš fotky?
To se mi líbíTo se mi líbí
– omyl, šermíři, ne historka, ale pohádka, škoda, že se mi asi jen zdála 😦
– mám, ale teď nestíhám, až někdy třeba uvidím další Tvůj nějakej seriál na neděli, vůbec bych se nezlobil, když vitráže a světlo 🙂 a budu-li stíhat, zavěsím Ti ji sem, teda podaří-li se mi to 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Stačí poslat a já to zařídím
To se mi líbíTo se mi líbí
von ale asi myslí digitální foto a scan fotky posílat nechci = tehdá digitální foťáky ani snad nebyly, myslím jako běžný. Ale stejnak se tam chystám, tak nafotím do JPG formátu, chtěl bych i večer, bude-li rozsvícená, neb je součástí parteru. Doufám, že by to mohl bejt hezkej dárek Bavorům pod stromeček … tedy, jestli se bude líbit!
Á propos, přátelé, co kdyby „každej“ Bavor, ať vládne či nevládne fotoaparáty na štědrej den poslal ostatním dárek v podobě 1 až 5 fotek, co si myslí, že by mohly potěšit ostatní Bavory? Furt je to lepší, než se ve zlým rozcházet, co říkáte? Blbej nápad?
Takže na štědrej den se alespoň já zavazuju, že sem zavěsím svou vitráž.
P.S.
jen bych ještě poprosil:
Máňu před bukem a za bukem – NEE 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
I Blbíš může mít skvělý nápad. Jen abychom si to zapamatovali. A nemusí to být přesně na den. Stačí během Svátků.
To se mi líbíTo se mi líbí
no alespoň něco, že ten blbíš má 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Skvelý nápad, tiež niečo prihodím 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
koukejte se vytáhnout, příteli!
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Priateľu blbíši, nádherná historka. Ako keby som čítal Otu Pavla.
Tieto momenty, keď človek siahne na hranicu svojich možností a dokáže to, tie dávajú životu zmysel.
To se mi líbíTo se mi líbí
opakuju, příteli, nikoli historka, ale pohádka to byla a jestli to mělo smysl: „…to necháme na těch, kdo se na tu tvoji vitráž budou dívat a na jejich fantazii…“.. jestli se mi to tedy, NavajoMM, podaří zavěsit, ale teď opravdu nestíhám … ale jinak dík, potěší to, co bych zapíral 😀
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Vůbec mne nenapadlo, že se tu ještě diskutuje! A navíc takhle nádherně! 🙂
Blbíšův obrázkový nápad je vynikající, už se těším!
Pane rytíři, vlkodavové jsou kupodivu psi celkem skladní, neboť klidní. Pravda, občas někde nějaká tlapa přečuhuje, ale to se dá zvládnout. Měla jsem co do činění se dvěma, jeden byl kamarádky z Chomutova, druhý byl mé archivní kolegyně a byl to Mikešův kámoš. Oni sice patří mezi chrty, ale jejich životním snem není běžet-letět-pádit, ale v klidu se někde povalovat. (Když se ovšem rozběhnou, je to ztělesněná elegance. Nádherní psi. A velicí dobráci.)
No nic,teď není hodina na velké spisování…
Dobrou! 😉
To se mi líbíTo se mi líbí