O čem na Ukrajině nevědí


Už dlouho jsem vám nezprostředkoval názory známého ruského publicisty a ekonoma, jinak též PR ředitele ruské státní společnosti Rosněfť  Michaila Leontěva – takže, chcete-li, se níže začtěte, co pan Leontěv povídá: … (opět jsem vypustil otázky redaktora)

 

Úvodem je třeba poznamenat, že hlavním úkolem USA je nedopuštění aliance Ruska s Německem. Tu alianci bylo možné uzavřít, ale po příchodu Merkelové, ještě bez jakýchkoli sankcí, předvedli Američané míru ovládání Německa, která je velmi vysoká, blízká k totální. Sice krátce sevření povolili, a poskytli Evropě větší míru samostatnosti, ale hned nato, aniž se příliš přepínali, předvedli, kdo je v domě pánem…

 

Sankce:

K čemu se jim hodila Ukrajina? Asi k tomu, aby tento proces (tedy zamezení alianci) byl nezvratný. Zdá se mi přece jen, že Ukrajina byla jevem druhého řádu, že byla vyprovokována lidmi, kteří tak řešili konečnou podobu transatlantického vítězství na Evropou. Povšimněme si, že to byly základní evropské finanční instituce, kdo se ocitl pod americkými sankcemi (viz BNP Paribas, Deutsche bank), takže se bojí provádět i mnoho sankcemi nezakázaných operací, protože chápou, že mohou být kdykoli a pod jakoukoli záminkou staženy z kůže.  Takže Evropu (a především americké kruhy, označované jako strana války) snadno vtáhly do ukrajinského dobrodružství, což je ovšem konflikt s vlastnostmi autoregenerativními – něco jako věčný oheň, k jehož uhašení je nutno přijmout procedurálně složité rozhodnutí, kterého Evropa evidentně schopna není.

 

Druhý moment – pokud jde o nás, tak vlastně žádné sankce nejsou. Sankce byly přijaty se záměrem způsobit Evropě dlouhodobé strategické poškození. Nám tyto sankce škodí potud, pokud u sebe doma zachováváme ekonomický systém a politiku poplatné těmto sankcím. My tento systém udržujeme z neuvěřitelných a absolutně ničím nevysvětlitelných příčin. Slyšel jsem, co říkal při setkání s prezidentem Gennadij Alexejevič Zjuganov (šéf komunistů) – a to byl výjimečný případ, kdy říkal naprosto jasné věci, a prezident nic nenamítal, protože vůči naprosto jasným věcem není co namítnout…

 

Jak v Rusku:

Pokud jde o zahraniční politiku, tak ta je v přímém rozporu s naší vnitřní politikou hospodářskou. Bojuje s ekonomickým směřováním, jsou to vzájemně antagonické politiky. Tady probíhá studená ekonomická válka – uvnitř Ruska, která nemá se sankcemi nic společného. Sankce jsou úzce sektorální, kde bychom měli být sami schopni technologické záměny. V naší ropné a plynové sféře jsme sice v konkurenčním prostředí, ale sotvakdo nás dokáže zadávit. Dosáhli jsme rekordních těžeb právě proto, že jsme šli a jdeme cestou adaptace na moderní technologie. Pokud jde ale o finanční sankce, tak to je otázka finanční politiky státu, který jde cestou zásadního odmítání úvěrové suverenity státu – to je principiální pozice. Rusko nejenže nemůže, ale odmítá vlastní suverénní finančně-úvěrovou politiku. Oni se tím ani nechtějí zabývat – nechtějí!

 

No, představte si, že by např. na Kubě někde 2.- 3. rok po zavedení amerických sankcí šlo po celé zemi každodenní politické vytí na téma: „…jaktože na nás uvalili sankce, co uděláme pro jejich odvolání, aby se nálada v Americe zlepšila?… “. To by se Kuba položila velmi rychle. Myslím si, že Kubánci dlouho sankce vnímali jako jakési klima, jakože je horko, nebo zima, kolem kterých netřeba dlouho hovořit – a proto také vydrželi.

 

Amerika:

Pokud jde o Ameriku, tak se domnívám, že by měl vyhrát Trump – pokud se nestane něco mimořádného, pokud něco mimořádného zase nevymyslejí. Hillary sice apeluje na Američany, aby si vzpomněli, jak bylo za Billa dobře… Za prvé tak zřejmě Američani neuvažují, a za druhé, současné problémy předlužení plynou právě z dob Billova prezidentování, a jedinou šancí pro Ameriku je Trumpem proponovaná hospodářská politika – politika národních zájmů USA. On je po mnoha letech prvním politikem, který hájí zájmy ohromné země a ekonomiky, smrtelně nemocné a smrtelně trpící jakousi nelidskou nutností nést na sobě jakési nesmyslné a nepotřebné věci, které jsou ovšem životně důležité pro parazitické finanční a vojensko-průmyslové vrstvy…

Pokud vyhraje Trump, předpovídají mu impeachment, k čemuž může klidně dojít. Ovšem k tomu je třeba čas. Pokud mu přiřadí nějakého víceméně ucházejícího viceprezidenta, – pak mu je impeachment prakticky souzen, protože pokud by se pokusil realizovat svůj program, tak narazí na americký politický systém, který je vytvořen právě proto, aby tento odpor kladl. Tedy kongres a jeho dvě komory, soudní instance, atd. Je jasné, že nevymění celý mocenský establishment USA. Otcové zakladatelé vytvořili systém, který je měl zajistit proti silné prezidentské moci.

 

K ropě:

Zprávy o tom, že např. Saudská Arábie je ochotna snížit těžbu ropy o 500 barelů denně, a že doufá, ve zmrazení těžby celé OPEC i Saudské Arábie, jak informovalo alžírské ministerstvo energetiky, je třeba brát s jistou rezervou. Oni, samozřejmě, doufat mohou. Saudové jsou ovšem v obtížné situaci, kdy díky pádu cen ropy má země ohromný rozpočtový deficit, který kryjí vlastními penězi ve výši desítek až stovky miliard dolarů ročně. Připomínám, že rezervy jsou soukromými penězi královské rodiny Saudů – jde o rodinný rozpočet, nikoli o státní. Něco jiného je, máš-li deficit státního rozpočtu – zvláště, pokud jsi Ukrajinec – pak je ti to vcelku jedno, ale jsi li monarcha nebo princ, pak je ti líto peněz, protože jsou tvoje. Oni se skutečně vážně zabývají hospodářstvím, řeší, jak se dostat ze závislosti na exportu uhlovodíků a snaží se rozvíjet v zemi vysoce technologická odvětví. Jim ale především nevyšla sázka na trvalou potřebu Ameriky, kde předpokládali, že se odvětví těžby břidličné ropy a plynu pádem cen položí. Ale nestalo se. Klastr těžebních společností v Americe se sice podstatně zredukoval, nicméně současnou cenovou úroveň 40-50USD/barel přeživší těžební společnosti v Americe vydrží, protože z trhu odešly méně efektivní společnosti, vydrží je Rusko, ale nevydrží je Saudové. A proto na jakékoli zmrazení těžby přistoupit nemohou. Navíc vzájemné vtahy členských zemí OPEC a jejich zájmy jsou natolik různorodé…

 

Břidličná revoluce:

Na druhé straně se všude ve světě mimo USA skončilo s rozpracováním ložisek břidličného plynu a ropy, protože vyžadovala neuvěřitelné investice, které si v současné cenové relaci málokdo může dovolit. Vyžaduje to m.j. výstavbu naprosto jiné infrastruktury (která byla v USA vytvořena ještě před tzv. břidličnou revolucí). Takže boj o zdrojovou základnu vůbec není bojem o břidličné zdroje.

Je třeba mít na paměti, že v období první břidličné revoluce začala v USA rozsáhlá reindustrializace. Stahovaly se výrobní kapacity z Číny, nemluvě už o energetických společnostech, protože ceny energií u základních energonosičů byly násobně nižší, než např. v Evropě. Takže americké hospodářství dosáhlo podstatné převahy i díky plasticitě byznysu. Sám Obama se vlastně o reindustrializaci dověděl ze svodek zpráv – tedy se zpožděním. Obama odmítal břidličnou naftu v době, kdy břidličná revoluce už běžela v Texasu na plný pecky.

 

Ten náskok ale ztratili m.j. i  během války sankcí a dnes se už o americké převaze v cenách energií v takové míře hovořit nedá. To, mimochodem, podstatně podtrhlo jejich hospodářský růst. Takže se tam aktuálně průmyslová revoluce nekoná. A existuje další „ale“. Nová průmyslová revoluce – „šestý řád“ – má nepříjemnou vlastnost, že nevytváří nová pracovní místa, ale naopak je velmi často likviduje, protože jde o výrobu vysoce automatizovanou, bez člověka. A v globálním měřítku likviduje pracovní místa absolutně, takže dělnické profese zmizí a zbude jen obslužný personál z lidí, kteří přežijí obrovské sociální přesuny a změny na planetě. Což ovšem nevěstí nic dobrého pro liberální demokraty, jejichž jediným možným útočištěm může být jakýsi novodobý liberální 4. Řím, který bude jen živit elektorát. To byl jakýsi dlouhý exkurs do historie…

 

Perspektiva:

Je mylná představa, že alternativou současné liberální demokracii může být totalitarizmus. Protože současná „demokracie“ je vlastně formou totalitarizmu. Existuje demokratický totalitarizmus provinciální, periférní – jako například na Ukrajině – kdy je Pantáta a funkce politického rozhodování vůbec vysunuta za hranice politického systému, do jiné země. Jejím bezprostředním představitelem zde je velvyslanec. A pokud ten není schopen řešit problém, tak přijíždí emisar (Noulandová, nebo dokonce Biden) a uskutečňuje jakási přesná regulativní opatření. Takže tam máte vytýčen pevný ideologický rámec, ale uvnitř vládne bordel.

 

Ovšem, pokud je to v zemích, majících suverenitu, pak to bude totalitarizmus se vším, co k tomu patří. Půjde vlastně o orwellovský systém…

 

Zdroj: www.youtube.com/c/NovostiNovostej

 

hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na O čem na Ukrajině nevědí

  1. kchodl napsal:

    Díky za překlad.

    Zajímavé. Hlavně ty věty o samostatně ruské úvěrové politice. Se zbytkem se dá vcelku souhlasit.

    Nezdá se mi, že by zrovna ředitel Rosněfti nevěděl, jak to je – co přesně nutí Rusko k prozatímní účasti na „Fašingtonském konsenzu“ alias post-Bretonwoodském systému alias … prostě na těch loupeživých amerických věcech kolem dolaru coby světové měny a vším, co s tím pak souvisí.

    Nejspíš o tom všem ví docela hodně, jen vypouští mlhu. Stejně jako mluví Fjodorov nebo Chazin, asi jde jen o vyvolávání tlaku, protože k radikální změně ještě nenastala správná doba.

    Varovný je třeba příklad de Gaullovské Francie v 60. letech, která se pokusila odpoutat od svého vykrádání Amíky, odmítnout dolar, … no a jak to blbě dopadlo.

    Amík jim tam udělal barevnou revoluci, zaútočil na frank, což skončilo debaklem a měnou. Následoval útok na francouzské společnosti a jejich vyhnání z mnoha míst světa, likvidaci tradičních francouzských zákazníků v rozvojovém světě od Afriky po JV Asii a Střední východ a mnoho dalších věcí.

    A dodneška se francouzské banky třepou strachy, protože pokud ve Fašingtonu písknou, celé francouzské bankovnictví vybuchne. Když Airbus skočí do kšeftu Boeingu, okamžitě jim spadne letadlo. Nebo je blokován prodej lodí Rusákům.

    Příklad Francie je docela varovný, a věřím, že to mají Rusáci před očima.

    Stejně jde jen o to, vydržet to ještě pár let, protože USA se rozloží samy a v kontextu rozvoje Číny a východní a jihovýchodní Asie bude nějaká otázka Fašingtonského konsenzu a tím i podvázání ruských úvěrových možností nevýznamná.

    Je i docela možné, že dolar jako takový zůstane světovou rezervní měnou, ale těžiště FEDu se přesune z USA do Asie. Protože, proč torpédovat systém, který vlastně docela dobře fungoval ? Stačilo by pouze rozložit benefity z něj poněkud rovnoměrněji. A zamezit nesmyslným finančním megabublinám. Dokázali by snad vymyslet něco radikálně lepšího ?

    Fiat měna má prostě své nesporné klady: rozvoj světa. Systém dluhu má své výhody, jen se to nesmí přehánět ad absurdum.

    • NavajaMM napsal:

      Ruská národná banka je pod kritikou za svoju reštrikčnú politiku a za to, že sa tvrdohlavo drží politiky plávajúceho kurzu. No za dva roky od zavedenia sankcií sa ruská ekonomika pomaly vracia do stavu pred sankciami a tento rok vykazujú makroekonomické ukazovatele trvalé celročné zlepšovanie. Národná banka nedovolila žiadne monetárne experimenty a život jej dal za pravdu.

  2. okolojdoucí napsal:

    Kchodle, zdravím Vás a smekám. Tohle už je vážně „vyšší dívčí“, třeba ten příklad s de Gaullem. Ruské elity opravdu přemýšlí hlouběji, než si (nejen) tady dovedeme vůbec představit. Bylo mně záhadou, proč třeba v Rusku tak chvátají s konsolidací komerčního bankovnictví a implementují Basel III. Směr Vašich myšlenek mně to pomohl osvětlit. V Rusku, kde často řádili umanutci všeho druhu, nám snad nakonec budou dávat lekce z uměřenosti a trpělivosti🙂

  3. Cech napsal:

    No ona ta trhlina v energonosičích bude celkem znatelná, pokud se zadaří úspěšně dokončit celý projekt BN-1200 opravdu komerčně.
    Možná že budeme firmě Westinghouse ještě vděčni, že protlačila storno na reaktory III+.Protože pokud dojde k přehodnocení a využije se BN -1200, tak se sníží požadavky na úložiště JO a celkově to prospěje ekonomice.
    Problémem sice do budoucna budou kvóty EU na OZ energie ale pokud bude tento základ, tak se energeticky srovnáme i při tom předepsaném vývozu do Německa,Rakouska aj.
    No a problémy s robotizací výroby zůstanou ale energeticky náročnou a ekologicky škodlivou výrobu, budou západní matky rvát k nám jako doposud a to je ta budoucí garance zaměstnanosti.

  4. anonym napsal:

    Milý Bavore, omlouvám se za off topic, ale je to důležité. Chci Vám poděkovat za vše, co (i) pro nás anonymní návštěvníky děláte. Byl jsem hostem mnoha podobných diskusních prostorů, ale všechny měly něco společného. Jejich zřizovatelé vždy po čase podlehli přesvědčení o své neomylnosti nebo se v pravidelných intervalech rozhodovali své dílko zničit.

    Vy jste už léta vyrovnaný a snášíte jiné názory s elegancí a tolerancí v míře nevídané. Skoro bych řekl, že Vás jiné názory dokonce zajímají.🙂

    Vypadá to jako samozřejmost, ale vím, že to samozřejmé vůbec (VŮBEC!) není.

    Děkuji.

    Váš anonym.🙂

    • Bavor V. napsal:

      I já děkuji za uznání a doufám, že mi ta tolerance (v míře samozřejmě nezbytné) vydrží.

Komentáře nejsou povoleny.