Záchody


Předem se omlouvám za poněkud nevoňavé téma. Ale nakonec jsem si řekl, že furt to smrdí míň,než politika. V paměti si vybavuji tři kuriózní příběhy spojené s oněmi místnostmi.

  1. V první polovině 70-tých let jsem pracoval na montáži válcovny v SSSR. Konkrétně na Ukrajině ve městě Ždanov. Dnes se město jmenuje Mariupol a v okolí se válčí. My, zahraniční experti jsme byli ubytováni v moderním hotelu, který však byl postaven podle sovětských standardů. Pro neznalé: sovětský standard v oboru zdravotechnika spočíval v tom, že odpady byly vedeny v úzkých trubkách. V každé kabince stál vedle záchodové mísy koš, do kterého se házely použité papíry. Přestože byly pravidelně vynášeny, jistě si dovedete představit ten odér. Po dobu přítomnosti českých specialistů v hotelu, docházelo k častému ucpávání odpadů. a tak jsem jednou vyslechl, jak děžurná rozhořčeně říká svému šéfovi : „To dělají ta čuňata Češi. Představte si, že oni použité papíry hážou pod sebe do mísy“. Pro neznalé: ve všech sovětských hotelech kromě recepce ještě na každém patře stál stůl a židle, kde se v nepřetržitém provozu střídaly vesměs postarší ženštiny, tzv. děžurné. Jejich úkolem bylo dbát, aby se na svěřeném úseku neděly nějaké nepřístojnosti. Pointa této historky přišla hned druhý den. Když jsem pro pobavení kolegů citoval tu děžurnou, byl jsem jedním uvědomělým soudruhem obviněn, že pomlouvám Sovětský svaz.
  2. Na jaře roku 1990 jsme zpracovávali projekt na modernizaci kalového hospodářství hutního podniku. Jeden agilní kolega zjistil, že nejmodernější kalové hospodářství mají v podniku VOEST ALPINE v Linci a vymyslel, že bychom si tam mohli udělat exkurzi. Protože uměl dobře německy, telefonicky vyjednal s tamním vedením, že se do Lince mohou přijet podívat zástupci všech projekčních profesí. Narazil ale u vedení našeho podniku. Tam ještě seděli staří komunističtí kádři a myšlenka, že by několik zaměstnanců jelo na služební cestu do kapitalistické ciziny byla pro ně nepřijatelná. Kolega se nevzdal. Vymyslel, že exkurze by se dala uskutečnit pod hlavičkou ČSVTS (československá vědecko technická společnost). Dokonce dosáhl toho, že nám ČSVTS zaplatila minibus na cestu tam a zpátky. Nikdo nám ovšem nezaplatil ubytování a stravu. Stravovat jsme se museli z vlastních zdrojů. S ubytováním si kolega také věděl rady. Jeho teta bydlela nedaleko Lince a tak s ní vyjednal nocleh zdarma. Teta ovšem byla zděšena, když před jejím domem zastavil minibus a z něj se vyvalilo osm lidí. Ale nepodlehla panice, vyjednala u sousedky, že se postará o nocleh tří z nás. Sousedka byla milá starší paní, která nás nejen nechala přenocovat v hostinském pokoji, ale dokonce nám každé ráno připravila snídani. Na rozdíl od tety, která jezdila do Československa, sousedka měla o naší zemi informace jen z novin a televize. A tak hned první den nás zavedla do koupelny, kde nám názorně předváděla jak se splachuje záchod. Ta dobrá žena byla upřímně přesvědčená, že splachovací záchod je vymoženost, která do komunistického Československa dosud nedorazila. Já od té doby vždy, když čtu nebo slyším zprávy o hrozných poměrech v Rusku a v Severní Korei, tak ty informace dělím dvěma, nebo raději třemi.
  3. Třetí příběh souvisí rovněž s pobytem v Linci. Během těch několika dnů jsme museli navštívit řadu veřejných záchodků přímo v podniku, nebo v restauracích nebo v nákupních střediscích. Tedy spíše v těch supermarketech, na restaurace jsme neměli peníze. A tam jsme se setkali s něčím, co jsme z domova opravdu neznali. Na jednom WC se splachovalo tak, že se musela stisknout obkládačka za záchodovou mísou, ve druhém se muselo šlápnout na označenou dlaždici na podlaze. V dalším WC se spláchlo automaticky, když člověk vstal z mísy, což zajistila fotobuňka. A tak jsem jednou zíral na jednoho ze svých spolupracovníků, jak stojí v otevřených dveřích kabinky a máchá nad sebou rukama. Na dotaz co to provádí, mi odpověděl, že pomačkal všechny obkladačky a pošlapal všechny dlaždice a pořád to nespláchlo, takže se snaží aktivovat fotobuňku. Nakonec se ukázalo, že k automatickému spláchnutí dojde poté, co se po použití WC zvenku zavřou dveře kabinky.

 

napsal Joda

Příspěvek byl publikován v rubrice Jodoviny se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

66 reakcí na Záchody

  1. strejda napsal:

    Hezky napsané a na 100% pravdivé, včetně té Severní Koreje. V Anglii se pochlubili extrasupermoderním způsobem pouštění temperované vody – pákovou baterií jakou mám doma 20 let. A neuvěřili, že něco takového známe, natož že je to v Česku běžné. Tak to chodí.

    To se mi líbí

    • Slim napsal:

      Některé věci v Anglii prostě dlouho nebyly, například slušné ústřední topení.
      Churchill ve 4. dílu svých pamětí popisuje překvapení, které zažil ve vládní vile v Moskvě v srpnu 1942:
      „Teplá a studená voda přitékaly jedním směšovacím kohoutkem a měly přesně takovou teplotu, jakou si kdo přál. A umyvadla neměla žádnou zátku…
      Doma jsem si dal [později] také zavést tento systém, ovšem ve skromném měřítku. Nehrozí-li nedostatek vody, je zdaleka nejlepší.“

      To se mi líbí

  2. Slim napsal:

    😀 Máte skvělé příběhy, Jodo, dosud vzpomínám na ten ze 30. ledna.

    Vždycky mě překvapí, kolik tureckých záchodů je ve Francii. V jinak elegantní brasérce v 16. čtvrti (jedna z nejbohatších lokalit v Paříži), kam jsem často chodil na kir (měli tam do něj to správné bílé), tahle vymoženost zrovna byla. Vždycky jsem tam přemýšlel, jak by se moje artritická kolena dostala do žádoucí polohy, kdyby nešlo jen o menší z potřeb.
    Možná to měl vzít do úvahy David Černý, když tvořil Entropu (v Bulharsku jsem nebyl přes 30 let, už se nepamatuju, jak rozšířené tam jsou).

    To se mi líbí

    • jaa napsal:

      No já se s tímv Bulharsku setkala jen jednou – Na starém tržišti ve Varně. Jinak ani Nesebar, Burgas nee

      To se mi líbí

  3. NavajaMM napsal:

    V súvislosti so záchodmi, viete, čo je to kolotoč?
    Keď som bol na vojne a boli sme celá divízia na cvičení na Doupove, tak sme bývali vonku v narýchlo vystavanom tábore. Súčasťou bola aj hromadná latrína. Vyzerala ako studňa s priemerom asi 3 m, prikrytá veľkým dreveným deklom. Po jeho obvode boli vyrezané otvory práve tak na zadnicu. Oddelené neboli ničím, takže vojak bol na záchode izolovaný tým, že sedel k ostatným spolusediacim chrbtom. So svojimi susedmi sa však mohol držať okolo ramien.
    Tak to bol kolotoč.

    To se mi líbí

    • strejda napsal:

      Když jsem byl v Efezu, ovšem stovky let po jeho slávě, tak jsem viděl krásné splachovací záchody. Dlouhá mramorová deska kolem dvora, v ní zářezy pro – no víme pro co – a pod tím tekla voda a vše odnášela. Tam staří Efesané seděli pěkně vedle sebe, šplouchalo to a při tom se moc fajn diskutovalo. Holt někde je zvyk posedět a něco si dávat do hlavy a příjemně diskutovat, jinde zase ze sebe, to co prošlo hlavou i tělem, vesele vypouštět a příjemně diskutovat. Kdo ví, co je lepší.
      Z osobní zkušenosti vím, že raději vydržím hlad před zavřenou restaurací než když po zrychleném běhu zjistím, že jsou dveře záchodu – a nemusí to být echt WC – zavřené.

      Líbí se 1 osoba

      • cobolik pacholik napsal:

        ja strejdo bez najmensieho stydu sa priznam,ze som sa v aute posral,bo jak som sedel a prislo naraz,dvere by som na aute ovoril,ale kde,ked si na ulici otvorenej a vsade len domy a domov som mal tak 2 minuty,pocul som,ze v tom city to dost casto,bo tam v tej zacpe napr belt parkway na letisko sa vobec necudujem,tam vsade v tom city musi byt dost posratych v autach,moj kamo na kamion jazdi za 8 rokov uz 2 krat bo z bezpecnostnych dvodov,aby ho niekto nezabil na high way delal pod seba bez pampers,tiez moze byt brane,vo co go?jak zazije bude vedel kazdy co drotarik drista..

        To se mi líbí

    • DTJ1960 napsal:

      Kdyby někdo nevěděl 😀
      http://www.photopost.cz/foto/53611.htm

      Líbí se 1 osoba

      • Berkowitz napsal:

        Při pohledu na tu fotografii mne mrzí, že jsem nevoják. Jak krásně bych si tam povykládal se svými spolusráči o tom, že tento den jsme splnili naše bojové úkoly.
        Jen nevím, kde mají zbraně, vždyť i v Černých baronech se píše :
        …….souložil na stráž a jako polehčující okolnost je, že neodložil zbraň.

        Děkuji za snímek, který byl určitě dělán za nepříznivých světelných podmínek.

        To se mi líbí

        • NavajaMM napsal:

          Tento typ záchodov bol vo vojenských priestoroch pomerne bežný. Ten, ktorý som spomenul, bol väčší a zmestili by sa tam tak dve desiatky vojakov. Na fotenie by tam boli aj priaznivejšie podmienky, lebo nebol ohradený tými doskami a tak mali velitelia zdiaľky prehľad, či sa tam niekto nezašíva.
          Priznám, že som si to nikdy na vlastnej koži nevyskúšal. Bol som prieskumník, tak som radšej robieval nácvik prežitia v blízkom lese.

          To se mi líbí

        • jaa napsal:

          Já to sem původně nechtěla dávat, ale“
          Ono to vyprazdňování má zdá se i jiné účinky – související s mozkovnou. Měla jsem kolegyni , která když si nevědělas něčím rady – /jak co zaúčtovat/ vzala roličku papíru a zmizela na čásek v té ono místnosti. Pak se vrátila a jela jak pilka – a všechno správně. Ověřeno – funguje to. Asi se tím uvolňují i jiné= bloky- houby víme.

          To se mi líbí

  4. cobolik pacholik napsal:

    najlepsie zachod co nezabudnem v drevenaku v sabinove okolo kasaren,to taka krcma na stojaka,kde ani muchy nelietali a oci stipalo od mocu z piva a vodky,ani jednu muchu som nikdy nevidel bo by umrela,len ty pijaci nemali problem,tu v tej riti som kukal jak puk v casinach atlantic city ked som prvykrat prisiel,nenormalne ciste a zapach jak v drogerii,plus mramor a baterie vsetko custom made,dalej velhlasne brudne NY city,maria by skarala to mesto brudu,kde som chcal na chodniku okolo mna ludia hodili a nikto vobec ani nekukal v china town,bo vsade na obchode a restauracii,len ked si objednate potom mozete srat,raz ma stalo 24$ bo som cakal na tom cobol consulate skurvenom,kde sa cuju jak by bohovia olympu a najlepsie su tie plastikove tu na nich pise johny v lete to sa tam uvarite a v zime kladivom od riti treba odbit,este v city kamo co manager v pre reklamnu agenturu,jeho pracovnici lepia a menia reklamy po meste seru v svojich autach do vedier plastikovych,najlepsie v lietadle,sledujem borsukov,jak oni tam na to prkynko sadnu,ked vidim len dieru jak v arizona okolo high way,nikdy tam nesadnem,aby mi nejaka haved koulicky neodzrala to radsej klasicky styl v zjazde z mostika,bo na tych systemoch zvanych WC nie je nic na smiech sprevadzaju nas az do totalnej demencie v starobe,ked si nerobime problem,kde a kedy,vzdy volne,
    perlicka z ktorej som dozivotne otraseny skade to ja pochadzam v kysak na stanici,ked som vyrazal do ciech na zachode,ktory pred 30 rokmi bol vzdy otvoreny ako tak cisty bo sa pratalo bolo na dverach napisane,ze kluce ma PREDNOSTA STANICE,ktory vyda kluce,ale len vtedy,ked nie je zaneprazdneny pracou a od WC k nemu slabe 50 metrov ked sa neposeriete cestou k nemu poseriete sa bo robi,ked som hned vybral fotak,kukali na mna jak na tela a ja jim,to normalne kurva a oni,ze co sa cudujem a na co si hraju,ked som zajebal,ze prednosta stanice,co na tej krizovatke ma zodpovednost jak svina vydavat kluce na sranie?stale som bol pre nich exot a to platenie tam za potrebu,zasrana komuna mala viac kultury,jak spravny teraz z hovna zlaty dul urobil to len had slizky a uzernik skurveny taku vec zavedie na normalnu ludsku potrebu tym by som rite pozasival,,moderne mat voperavanu trubicku so sackom jak ty nestastnici co su na to odkazany bo chory,ale ty,co by som zasil,aby ho chumaja rozbilo z tej nenazranosti,jasne povie,voda,udrziavanie,vydatky proste opise jak by vydaval na bezpecnost JE temelin,kus svinsky napisane,ale k takemu svinciku len svinska rec.
    kus od WC systemu,ale docista suvisiace s nim,dalsie postrehy prosim.

    To se mi líbí

    • Petrpavel napsal:

      „Klíče od WC jsou u sestry“ (zdravotní) – tyhle nápisy známe všichni.
      Taky „Neklepat!“ .
      Výsledek zřejmý.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        NEDÁ SE NIC DĚLAT. TAHLE SCÉNA JE DOKONALÝ POPIS TĚCHHLE TRABLŮ

        Když totiž již počtvrté poručík Dub dobýval se na záchod, dopáleně vykřikl: „Kdo je tam?“
        „Kadet Biegler, 11. marškumpanie, batalión N, 91. regiment,“ zněla hrdá odpověď.
        „Zde,“ představoval se konkurent přede dveřmi, „poručík Dub od téže kumpanie.“
        „Hned jsem hotov, pane poručíku!“
        „Čekám!“ Poručík Dub díval se netrpělivě na hodinky. Nikdo by nevěřil, jaké je třeba energie a houževnatosti k tomu, vydržet v takové situaci přede dveřmi nových patnáct minut, potom ještě pět, a pak dalších pět, a dostával na klepání, tlučení a kopání stále tutéž odpovědi „Hned jsem hotov, pane poručíku.“
        Poručíka Duba zmocnila se horečka, zejména když po nadějném šustění papíru uplynulo dalších sedm minut, aniž by se dveře otevřely.

        Kadet Biegler byl ke všemu ještě tak taktní, že nespouštěl ještě neustále vodu. Poručík Dub v slabé horečce počal přemýšlet, jestli si snad nemá stěžovat veliteli brigády, který, může být, dá rozkaz vylomit dveře a vynést odtamtud kadeta Bieglera. Také mu napadlo, že snad je to porušení subordinace.
        Poručík Dub teprve po dalších pěti minutách vlastně zpozoroval, že by tam za dveřmi neměl už nic co dělat, že už ho to dávno přešlo.
        Setrvával však před klozetem z jakéhosi principu, kopaje dále do dveří, za kterými se ozývalo stále totéž: „In einer Minute fertig, Herr Leutnant“ .

        To se mi líbí

        • Hudec napsal:

          Tam je toho, jak víš, víc.
          „A jak jsi se vzbouřil?“ otázal se sapér Vodička, dívaje se sympaticky na jednoročního dobrovolníka.
          „Nechtěl jsem pucovat hajzly na hauptvaše,“ odpověděl, „tak mě vedli až k obrštovi…. atd. až po rozverné:
          „hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké říkadlo od Pavly Moudré….“
          Ta poslední věta mě rozesměje vždycky.

          To se mi líbí

  5. kchodl napsal:

    Pěkné !
    🙂

    Příběh č. 3 jsem zažil osobně, na jednom ultramoderním letišti v JV Asii, začátkem 90. let, když jsem byl ještě nezkušený cestovatel. Splachovalo to po otevření dveří záchodu.

    Zábavné na tom bylo, že před záchodem na velkou stranu – protože tam byly také evropské pisoáry – stála hrozná fronta nešťastně se tvářících chlapů, většinou bělochů, no a na záchodě byl nějaký návod, multijazykový – v asi pěti verzích „rozsypaného čaje“. Fronta šla strašně pomalu, protože každý na té toaletě zkoušel všechna známá kouzla na „zaklínání hadů“, než rezignoval a řekl si, že holt se nedá nic dělat, bude za nekulturní prase a nechá po sobě plnou mísu.

    Přidám další záchodový:
    V aeroklubu (pod SVAZARMem) v polovině 80. let jsme dělali v klubovně na letišti nové instalace, odpady, záchody, sprchy, koupelnu – a během té rekonstrukce, aby se nemuselo přerušit létání, jsme v blízkém lesíku vykopali latrínu. Protože to oficiálně bylo nepovolené, byla maskovaná, rošt z kulatiny byl zaházen hlínou a jehličím, byla tam jen díra příslušné velikosti. Aby se dalo něčeho při úkonu držet – a abychom to potmě připití našli, v zemi byla zaražená dlouhá trubka (od ukradené značky, o niž jsme usoudili, že je na blízké silnici jaksi navíc), do které se strkal kus roxoru, na jehož konci místní svářecí umělec vykouzlil oko podobné kniplu od Spifiru, příslušně ho omotal černou kůží a špekuloval, jak tam udělá „spoušť kanónů“ a co ta spoušť bude spouštět. tedy až bude mít čas tuto ptákovinu realizovat. Stalo se to tématem podnětných rozhovorů v klubovně.

    Vše šlo OK, až jednoho dne jeden přetěžký hostující pilot šel „proletět náš klubový Spitfire“ a díky váze (a možné sabotáži kniplu pilkou na železo nepřiznaným dobrodincem) se mu knipl zlomil. Slyšeli jsme úpěnlivý řev a po příchodu na místo jsme zjistili, že kulatina deklu latríny byla dimenzována příliš slabě, na váhu našeho kolegy – probořil dekl a byl po ramena v hovnech. Naštěstí díra nebyla tak hluboká, aby se utopil, jelikož při kopání jsme projevili zdravou lenost.

    Tím náš Spitfire slavně dolétal. Kolegu jsme pro útěchu jmenovali Spitfire instruktorem a vyrobili mu pěkný odznáček. Tehdy to nesl dost těžce, ale teď po letech to dokonce sám vypráví jako podařenou legrační historku.

    To se mi líbí

    • kchodl napsal:

      Ještě musím dodat, co jsem nestihl napsat – protože jsem musel někam odběhnout a měl jsem obavu, aby napsané nezmizelo, než nahodím notebook na zdroj, jel jsem z baterek.

      Výše zmíněná příhoda měla ještě legrační dovětek, protože postižený jedinec po vytažení a odhovnění propadl chmurám a dočasné nenávisti k našemu kolektivu a v nestřežené chvíli popsal své příkoří do oficiálního provozního deníku.

      Tehdejší náčelník byl ale neuvěřitelný borec, jakoby odtažitý suchar, ale zhostil se svých povinností ukázkově: udělil dotyčnému důtku, protože „nasedl do Spitfiru bez nafukovací plovací záchrané vesty“ – té žluté Mae-vest, kterou by měl dobře znát z každého leteckého filmu.

      Také ho upozornil, že není divu, že musel v hovnech čekat na záchranu přes hodinu, protože coby pilot musí dobře vědět, při stavu nouze letci nekřičí „Pomoc“, ale „Mayday, maydey, maydey“ a to na frekvenci 121.5 MHz – takže není divu, že ho nikdo z nás nevnímal.

      Večerní slavnostní udělaní odznaku a diplomu, kolorovaných převážně v odstínech hnědé, to byla posladní kapka, asi měsíc s námi pak nemluvil.

      To se mi líbí

      • vonrammstein napsal:

        😀 !!!

        To se mi líbí

        • kchodl napsal:

          Náš tehdejší náčelník, to byl vůbec expert. Všichni jsme se ho hrozně báli, hlavně my „pilotní zárodky“ (mě bylo tehdy asi 17-18). Důsledně trval na předpisech, obávané bylo třeba nucené přezkoušení z letecké frazeologie a pravidel radiokomunikace. Kdo žvanil nepředpisově do rádia – a stačilo jedno slovo špatně – šel na seznam hříšníků. Znamenalo to nadrtit do hlavy asi 200-stránková skripta zpaměti a doufat, že to v makovici vydrží alespoň po dobu zkoušky. Z toho měli hrůzu všichni, protože opravný termín byl za půl roku a dotyčný měl po tu dobu zaražené létání.

          Byl to také vyhlášený mysogin, ačkoliv měl velmi krásnou manželku – nebo právě proto. Nezapomenu na to, jak jsem seděl v klubovně a přiběhla jedna pilotka, která u nás dělala pokračovací výcvik a při závěrečných testech vyfasovala náčelníka. Přišla v slzách a v ruce měla vařečku. Pak se vysvětlilo, že po přistání ji neřekl náčelník k letu ani slovo, jen ji dal tu vařečku a řekl že ať se ji pevně drží. Což pochopitelně znamenalo, že neprošla.

          Vařečku s sebou vozil, protože tím mlátil pilotního žáka zezadu do hlavy. Ale měl to rozdělené, vařečkou mlátil jen ženské, na nás kluky měl takový ten krátký bičík na koně.

          Ale jak jsem psal, občas projevoval překvapující smysl pro humor, ale takového druhu, který se postiženému vůbec nezamlouval. Když se usmál, slabším povahám se ježily chlupy. Měli jsme z něj hrůzu.

          To se mi líbí

          • vonrammstein napsal:

            Mně se docela líbí 🙂 Taky znám pár takovejch báječnejch parchantů. Akorát jsem nebyl jejich podřízenej 🙂 Sledovat to zvenčí je mnohem příjemnější 🙂
            Nepotkal jste někdy náhodou vojenskýho pilota Karla Březinu z Plzně? Asi v našem věku.

            To se mi líbí

            • kchodl napsal:

              Jo, byl fajn. Ale mít ho jako šéfa bylo dost hrozné. Doteď se mi dělá blbě ze synoptických map, měl jsem to často z trestu za úkol, přepsat z rádia a pak nakreslit. Nechával mě to předělávat třeba 10x. Často na to padla skoro celá sobota. Ale nedělal to obstrukčně, měl pravdu, perfektní to nebylo. Pak už jo.

              Prostě to do nás natloukl. Kamarád má dodnes jizvu na pravém uchu, jak ho ze zadní sedačky Trenéra 205 seknul tím bičíkem (mělo to na konci takový mosazný kroužek) do hlavy, zlomil mu tím ta letecká sluchátka a poranil ucho. 2 stehy to spravily, po přistání. Pepa nedělal plynule zatáčky, sekal je a nedokázal držet výšku. A na to byl náčelník zatraceně citlivý.

              Nepotkal. Pohyboval jsem se ve Východních Čechách a pak v Praze.

              To se mi líbí

      • Karamela napsal:

        🙂 🙂

        To se mi líbí

      • Divoženka napsal:

        To mi připomíná pobyt co by pionýrka na putovním táboře. Tam jsme měli taky suprovní provizorní záchody v houští ( vůbec mi hlava nebere jak to tehdy mohlo projít !!!). Základ byla díra a tři tyčky. Na jedné se sedělo, druhou se podpíralo a třetí odháněli vlci :D…

        To se mi líbí

        • Petrpavel napsal:

          Proč by to nemělo projít? Vždyť je to pořád, celá dlouhá staletí, o tomtéž : potrava – přirozený přírodní materiál prochází trávícím ústrojím člověka, nemění přitom svoji (ne)bezpečnost pro něho a pro přírodu, a vychází zpátky do přírody (země).
          Jenom teď je ta STEJNÁ cesta složitá, dříve (a na putovním táboře) rovnou do země, teď přes kanalizaci, dopravu, čističky, dopravu, taky do země. Nebo se snad odpad vystřeluje do vesmíru?

          To se mi líbí

  6. Petrpavel napsal:

    Bylo to v roce 1962, na 1. máje. Přišlo neplánované (ano, byl jsem mladý a hloupý, neplánoval jsem) nutkání, svíravé pocity v břiše, bohužel přímo uprostřed Václavského náměstí. Státní svátek, všude zavřeno. Všude! A kolem tisíce jásajících spoluobčanů. Má cesta vedla intuitivně proti proudu, nahoru k Muzeu, stále zavřeno a lidé. Doběhl jsem do Riegrových sadů. Všude zavřeno a plno lidí! Omlouvám se dodatečně uklizečce v jediném tam otevřeném domě kde jsem našel útočiště v suterénu před sklepy …

    To se mi líbí

  7. pepanov napsal:

    Jedna vzpomínka z mládí, potřebovali jsme natahnout závěsný kabel v jednom JZD. Kolega zhodnotil situaci a protože to bylo v zimě, tak nejkratší cesta byla přes hnojiště u kravína.Po zkoušce na kraji došel k názoru, že je to dost zmrzlé. Nebylo v polovičce tam byl po kolena. Cesta domů to byl třiceti kilometrový šok. Ještě ke slabým odpadům, letos jsem byl v USA a byl jsem upozorněn, abych raději splachoval z tohoto důvodu na dvakràt, aby nedošlo k ucpání.

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Presne túto príhodu s kravínom som zažil ako študent na brigáde. Bolo upršano a to dotyčné hnojisko vyzeralo ako trochu hlbšie blato. Kamarát sa chcel ísť po šichte do kravína umyť a myslel si, že to blato dvomi skokmi prekoná. Lenže hneď po prvom sa ocitol v hnoji po pás, za hurónskeho rehotu ostatných. Jemu však do smiechu nebolo, lebo stále klesal a pod nohou necítil dno. Bol našťastie na dosah, tak sme ho traja vytiahli.
      Na vrátnici si z neho traktoristi uťahovali, či ho osrala krava a po vysvetlení situácie prihodili, že mal šťastie, lebo vlani sa im v tom utopil kŕmič.
      Poučenie: čistotnosť môže byť aj životu nebezpečná.

      To se mi líbí

  8. Bavor V. napsal:

    Neočekával jsem, že toto fekální téma tak zaujme 😂

    To se mi líbí

    • jaa napsal:

      Je to lidský a je zle když to není vždycky. Jen tak mimochodem, někdy v zimě údajně v Indii vyšlo nařízení – záchody budovat a všude i na věsnicích. Pro nás nepochopitelné, ale od té doby mi při podobných tématech vrtá hlavou – jakpak to asi do té doby v okolí vesnic a městeček vypadalo. A jak to asi vypadá včil, když z moci úřední musí být, ale kanalizace a přívod vody není. hmm….. 🙂

      To se mi líbí

    • cobolik pacholik napsal:

      slechto fifth toto to zivotna tema,bo niekde sa v pohode vylozit,ci zazit trapas jak som pisal vyzsie dolezite jak voda ci ohen pre nas zivot a myslim vazne co pisem,.ze sa z hovna urobila zaujimava tema,bo to take odvzdusnenie od tyh druhych veci .bo ludska potreba zblizuje clovecenstvo a proc?bez nej po nas by bolo.

      To se mi líbí

  9. strejda napsal:

    Jan Jeník z Bratřic psal o Štědrém dnu na počátku 19. století toto (týká se ranní mše po štědrovečerním hýření):
    „Zde ve velkém počtu s vochlastanejma křesťany nacvokovaný chrám Páně! Povstalo velké
    tlačení lidův, takže ani jeden pro druhého na jednom místečku pevně státi nemohli; a přičemž se
    stávaly příběhy šeredného svinstva, neb leckdes tu jeden druhého boblil neb počůral. A že na ten
    den byl velký příjem, tak také bylo vydání hodně: některý do kalhot, jiný zase, po stranách
    vypátraje jakýsi koutek, pohodlnějc v tom koutku (se) vyprázdnil. Což ovšem náramný smrad v
    chrámu Páně způsobilo.“
    O tempora, o mores. Snad je to dnes lepší.

    To se mi líbí

  10. vittta napsal:

    To je všechno hezký….
    Ale ne vždy je mísa po použití a spláchnutí čistá, takže je třeba použít štětky, která za tím účelem u každého takového zařízení je přítomna.
    Jak se ovšem taková štětka použije, když se spláchne až když se dejme tomu zavřou dveře zvenčí….to je mi záhadou.
    A celkově jsou chvíle, kdy je třeba spláchnout 2x a i 3x, což jistě každý ví.

    To se mi líbí

    • kočka šklíba napsal:

      Vidíte, to mě taky napadlo, s tím splachováním když se zavřou dveře a do ted to nevím ;).

      To se mi líbí

      • vittta napsal:

        A zase nevím, kdo vám mohl dát mínus, když ta věc je naprosto evidentní a jasná.
        Ideální a konstantní hovno existuje jen na rýsovacích prknech stavebních inženýrů, v každém případě si fakt nedovedu představit, jak bych používal záchod, kdyby tam nebyla štětka- byť jí není třeba pokaždé.

        To se mi líbí

        • Bavor V. napsal:

          Třeba někdo, kdo ví, jak to vyřešit. Možná opakovaným vstupem a odchodem 😉

          To se mi líbí

          • kchodl napsal:

            Řeší to docela jednoduše – nemají tam obyčejné mísy, jako máme doma, ale spešl.
            Splachování a čištění po spláchnutí je vysokotlaké, jsou tam po obvodu nahoře takové trysky, které se při splachování vyklopí a pustí tam tlakovou vodu. Nesplachuje to nalitím vody shora z nějakého zásobníku, ale podtlakem v trubce, odspoda.

            Vůbec, japonské nebo tyhle východní záchody, to je kapitola sama pro sebe. Japonský hajzl Vám udělá při ranním posezení málem lékařské vyšetření. Spláchnutí a vyčištění mísy je už to poslední, to mají vyřešené dávno.

            S toaletami mají problém nejvíce Amíci, tam je všechno naopak. Mísa je plná vody „před akcí“. Podobně jako Angláni ještě nepochopili směsové baterie, Amíci jsou pozadu v toaletách. Ostatně nejen na Zemi – jeden z největších problémů dlouhých letů raketoplánů byl záchod, nakonec museli koupit licence od Rusáků. Velmoc, která nedovede zkonstruovat ani hajzl, no představte si to !
            😀

            To se mi líbí

      • kočka šklíba napsal:

        No jo no, možná to ví, ale nepoví, tají to :D. A jinak ale musím pochválit Francouze, tam mají snad v každé jen trochu větší vsi veřejné záchodky, dokonce zdarma a většinou čisté :).

        To se mi líbí

  11. blbíš napsal:

    Pchééé hajzl na fotobuňku, nebo ty samosplachovací v JV Asii!

    … já mám jednu o hajzlu z uranovýho průmyslu (= tehdy, stát ve státě), kdy jsem vídával nevídaný. Jednou jsem dostal pokyn od vedoucího, abych provedl poslední kontrolní den na jednom baráku a … a jak tak po něm chodím, jedním okem na projektu – druhým na tom, čemu ti uraňáci říkali „dokončený, nebo dokončovací“ práce, tak mi nemohlo ujít, že jedna záchodová kabinka u jedný vedoucovský kanceláře je jaksi kratší. Tak jsem zkusmo otevřel dovnitř otvíravý dveře a po přeměření bylo jasno. Říkám stavbyvedoucímu, ta kabinka je krátká a až tam osadíte záchodovou mísu, tak dveře při otevření na ni narazí a nepůjdou otevřít. S bohorovným klidem kejvl, že jako rozumí, že to daj do kolaudace do pořádku, i když jsem netušil jak, když kabinka byla již vobložená kachličkama a vše, kromě mísy na místě a uraňácká kolaudace se blížila. No nic, napsal jsem závadu do stavebního deníku a šel si po svejch. Jaký bylo moje překvapení, když mě můj šéf za tři tejdny řekl, že starej po mně touží a chtěl by mě vidět na vlastní voči. Vstoupil jsem do ředitelny a tam, vedle našeho starýho, seděl sám generální a měřil si mě nenávistným pohledem, a že prej ať si klidně sednu a jestli nechci kafe. Na moje, že klidně, začal na mě otcovsky promlouvat, že jako jestli jsem někdy měl bolení břicha v tu nejnevhodnější chvíli. Odvětil jsem, že si ani nepamatuju a jako proč že se ptá. To ho zřejmě nakoplo a začal na mě řvát, jako jestli jsem někdy viděl postranýho generálního ředitele a to ještě ke všemu v novým kvádru. Odpověděl jsem záporně a von se ve svý maličkosti postavil přede mě a řval jako ta kurva na rohu, že jako abych se na něj pořádně podíval, že jeden takovej právě stojí přede mnou. No celkem jsem se nenechal vyvést z míry a prohodil jsem, co jako s tím jeho poděláním mám společnýho já, načež mi začal před očima šermovat cáry jakýchsi zbytků ze stavebního deníku a ukazoval mi můj podpis. Tak jsem mu řekl, že u něj beru spravedlivě plat vyplývající z funkce „vypracoval“ a že kromě toho malýho platu ještě asi jsem méně chápavej, kór, když se na mě řve. On se, svět div se, náhle uklidnil a konečně jsem se dozvěděl wo co go. Řekl mi, že se chtěl pochlubit jako generál před nějakejma kašparama z ministerstva tou nově postavenou budovou a zrovna, když tu delegaci prováděl po jednotlivejch patrech, tááák to na něho náhle přišlo, tak se z tý delegace zdekoval a zmizel na tom nově vybudovaným WC … no správně tušíte … tam ho však čekaly ony dveře, který ani o hovno nepovolily před dobýváním tohohle týpka. Copak uraňáci, to bejvali hauři a zvlášť, když šlo vo prémie. Stavbyvedoucí si dobře spočítal, jaký by byly, kdyby začal vyzděnou a vobloženou WC kabinku bourat a zvětšovat podle projektu před kolaudací, tak vzal jednoho s IQ tykve a tomu nakázal, že má dveře vyřezat podle obvodový křivky překážející záchodový mísy. Tak se stalo a dveře ani nezadrhly, jak to bylo vzorně vyřezaný, šlo asi tak „jen“ 😦 o 5-ti cm křivkovej výřez = fakt, už nikdy v životě jsem nic podobnýho neviděl!!! Jenže pak to IQ tykve našroubovalo prkýnko a ve zdvižený jeho poloze vzal kramle před blížící se delegací (na uranu se vždycky kvaltovalo na poslední dobrou). Z přičinlivostí sobě vlastní (či ve strachu) víc přitlačil na ty dveře, který se zřejmě s bouchnutím zavřely a … a prkýnko se z nestabilní kolmý polohy ráčilo překlopit do polohy „připraveno“ a … a milej ředitel se mohl činit jak chtěl, ale odpor přišroubovanýho prkýnka, který bylo jaksi nad rámec ve dveřích předtím provedenýho výřezu, nepřemohl a tak se před milou kabinkou ještě milejší generál pořádně posral tak, že byl pro dost dlouhou chvíli pro jakoukoliv delegaci nepoužitelnej.
    … a pokračoval, jako prej, jakej že trest si za svou nedbalost zvolím!!! Tak jsem mu tehdy řekl celkem klidně (s tímto druhem představenejch jsem nikdy neměl problém), že jako trest bych si navrhl zařazení do vyšší tarifní platový třídy (=„zodpovědnej“) jednak proto, že na tý stávající sedím už na můj vkus docela dlouho a za druhý proto, že ve mně má naději lepších zítřků, protože nejen že jsem na závadu poukázal zápisem na tom cáru, co zbyl z toho deníku, ale taky proto, že umím věštit a že tohle jsem měl přesně na mysli, když jsem vedl neúspěšněj dialog s tím „jeho“ zasloužilým stavbyvedoucím … vyhodil mě z kanceláře a platovej postup byl až na třetí pokus mýho přímýho šéfa, neb náš starej byl z generála taky pěkně připosranej!

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      V tejto situácii takto komunikovať – klobúk dolu. 🙂

      To se mi líbí

      • strejda napsal:

        🙂

        Líbí se 1 osoba

      • blbíš napsal:

        … a co by ne, příteli, a jakejpak „kloboúk dolu“? Počítat jsem chvála bohu trochu uměl a rozdíl mezi horním tarifem „vypracoval“ a spodním tarifem „zodpovědnej“ byl v základu tuším pouze v 150 korunách a hlavně v jejich a mým pojetím života. Zatímco já je voželel a klidně si je vydělal bokem bez sebemenších podmínek, druhý je nevoželeli, zato si je vydělali s podmínkama!… tak nějak bych viděl ten Váš-můj „klobúk dolu“, nic hrdinskýho bych v tom nehledal !

        Líbí se 1 osoba

        • NavajaMM napsal:

          Priateľu, to verím, že ste to mali spočítané už vopred. Tá situácia, keď máte pred sebou generálneho riaditeľa, ktorý je zároveň nasraný aj posraný, to je dokonalý príklad zmiešaných pocitov. A vy ste dokázali komunikovať vecne a nenechali ste sa strhnúť ani na jednu stranu. To je ten klobúk dolu, ako ste zvládli emócie.

          To se mi líbí

  12. blbíš napsal:

    mně můj šéf,

    To se mi líbí

  13. Hudec napsal:

    Trochu pozdě i já přidám jednu historku s Veliké země z let 90. století minulého.
    Při návštěvě Toljati (Togliaty? – prostě té velké fabriky na žigulíky kousek severně nad Samarou) nás místní novorusové, ověšení zlatem a rolexkami, ubytovali v rekreačním středisku na opačném břehu tamního přehradního jezera na Volze. Bylo gigantické (jezero i baza) a prý se tam jezdíval rekreovat továryšč Kosygin. Můj pokoj byl vybaven i bílým klavírem, abych si snad ve volných chvílích mohl preludovat Rachmaninova. Leč k věci.
    Toaleta měla rozlohu, s trochou nadsázky, snad 100 metrů čtverečních a zvláštní byla tím, že mísa byla uprostřed. Navíc byla poměrně vysoká (už jsem si teď na stáří pořídil také takovou) a tudíž vypadala jako trůn. Nejsa panovníkem, připadal jsem si na ní poněkud nepatřičně, asi jako bych seděl uprostřed náměstí Republiky v centru našeho městyse.

    To se mi líbí

  14. kočka šklíba napsal:

    No i já mám zážitek. Jeli jsem do Francie, protože jsme nespěchali, tak jsem stavěli tak každou 2.-3. hodinu, najedli se, napili, došli na záchod. Už to bylo docela dobrodružné, protože co zastávka, to jiný systém splachování, jak v Německu tak poté i ve Francii, takže jsme se docela občas zdrželi než jsem rozklíčovali jak spláchnout.
    Ovšem vrchol přišel někde na silnici ve Francii, kdy jsme na odpočívadle s nedůvěrou zjistili, že tam mají turecké záchody. Děti, kterým bylo asi 17 let na to koukaly dost vyděšeně. No a ta co byla úspěšnější, po několika minutách vylezla a byla mokrá až po stehna. Ono to mělo nějaké záhadné splachování do výšky, no neměla se tak cpát před nás :D. Naštěstí bylo léto, měla kraťasy, takže jsem uháněly k pumpě, které zase tam tak hustě nejsou, my si došli na normální evropský záchod, ona do sprchy. Už nikdy bychom je nedostali na turecký záchod :D.

    To se mi líbí

  15. Slim napsal:

    Turecké hajzly variace #4.

    Až do dvaceti let jsem na vodních lyžích nejezdil. Ale kasárny v Boru u Tachova, vybudované zjevně za Čepičky, kde jsme střežili (správně čecho-slovensky vyjádřeno strážili) silnici na Plzeň proti číhající 3. americké divizi, byly tureckými záchody vybaveny. Nic proti nim nemám, máte-li mladá kolena, mají svoje klady.
    Háček byl ale v tom, že u kabinek nebyly zástrčky a tak, jsme používali k zajištění soukromí plechový držák na dveřích. Prostrčíte do něj zapnutý řemen s hvězdou, ten uchopíte, čupnete si a jste v poloze připomínající výjezd na vodních lyžích.

    Před vojákem, který je řádně vyprázdněn potom „nepřítel prchá v hrůze“, jak je dobře známo z epizody s latrinen-generálem z Knihy (kap. V Budapešti).

    2) A když už jsem u těchto dob: dnes je 7. listopadu. Před 49 lety ráno, jsme od 8.00 měli PŠM a sledovali v televizi přehlídku v Moskvě. Protože předtím, od 01.00 do 06:30 jsme byli škrábat brambory, ne všichni udrželi v přetopené politické světnici pozornost. Stručně řečeno, celá 1. rota chrápala, každý opřen o záda toho před sebou.
    Da zdravstvujet PŠM, pozdravljaju s godovščinoj !

    To se mi líbí

    • NavajaMM napsal:

      Slime, o hodne rokov neskôr som slúžil v tej istej divízii, ale v tankánskom pluku v Plzni. Párkrát počas vojny som bol aj v Bore pri kolegoch prieskumákoch.

      To se mi líbí

      • Slim napsal:

        Pěkná prdel, nicht wahr? To není žádná protekční vojna jako někde v Mladé Boleslavi, nebo Dukle B.B.
        Nedávno jsem tam vzal syna, cestou do Frant. lázní. Polozpustlé „logistické“ centrum pár km před Rozvadovem. Kdepak je major Čigáš, nebo Babín? Sic transit gloria mundi.

        Líbí se 1 osoba

        • NavajaMM napsal:

          Kasárne si moc nepamätám. Mali sme tam niekoľkodňovú divíznu prieskumácku súťaž. Väčšinu času sme behali po okolí, tak si vybavujem tie pekné rybníky, lesy a polia. V prírode som sa vždy cítil dobre, ale pre normálneho záklaďáka sa tam snáď ani nevyplatilo chodiť na vychádzky. Nebolo kam.

          To se mi líbí

    • Hudec napsal:

      Od božího rána přemýšlím o tom, jak (si) připomenout dnešní slavný den.
      V podvečer stakanom stoličné, to jistě. Ale jinak?
      Dnes máme některé události za světoborné a historicky zlomové a co já vím co ještě. Uplyne sto let (ani ne) a slehne se nad nimi zem.

      To se mi líbí

  16. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    Já jsem se narodil na Chodsku a jsem tedy Chod, ale od malička jsem na chůzi nebyl.Manželka říká,že než Chod, jsem spíš Lech, ale k věci.
    Při nácviku na vojenskou přehlídku v Praze byly vybudovány latríny a hledali se vojáci,kteří by zabezpečili papír(rozřezané Rudé právo) a zasypání výkalů (hoven) chlorovým vápnem. Okamžitě vyletěla moje ruka nahoru.Jako odměnu v ASUTU(armádní soutěž umělecké tvořivosti) jsem dostal VŠECHNY DÍLY F.LVĚKA. Existovala jediná možnost jak si toto dílo přečíst a to se mi také podařilo na té přehlídkové latrině.
    Takže vždy je něco špatného k něčemu dobré. Ahoj.Jo a od té doby mám na záchodě vždy nějakou knihu

    To se mi líbí

  17. M-T napsal:

    Pane z Bavorů, snad trocha poezie … (autora prý inspiroval dárek – těžítko v podobě h…., není-li možno, prosím o smazání).

    Jaroslav Vrchlický
    Hovno smrdí vždycky aneb Balada o hovnu

    Na mém stole od nedávna leží zvláštní kus,
    je to věrně padělaný, lesklý, lidský trus.
    Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
    usměju se, pozaslzím, když ho k oku pozvedám.
    Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
    či je dílem proletáře neb sličné ženy as?
    Či mu kmet na lůžku trýzněn znenadání život dal,
    či byl otcem jeho mladík, když k milence pospíchal?
    Škoda, že ni kousek novin vedle hovna neležel,
    aspoň znal bych politiku, k níž jeho pán náležel.
    Hovno mlčí, svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
    nepoví, kde a jak a kdy ho tvůrce jeho zanechal.
    A tak hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
    žel, zůstane mi navždy nejtemnější záhadou.
    Dál však moje hlava bádá, dál se musím hovna ptát,
    byla jeho hrobem louka, sad, či les, či reterát?
    Všechno toto nadarmo je, marné moje pátrání,
    bohužel nebyl jsem kmotrem hned při jeho vysrání.
    Sta mi představ myslí spěchá, myšlenek se tísní sbor,
    vím, že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
    A přec každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát,
    co jsou platny miliony, když nemůže člověk srát?
    Ale jedna věc mne těší, v hovnu čerpám nauku,
    v hovně jsme si všichni rovni, bez forem a bez hluku.
    Ať ho vysral cikán v háji nebo slavný generál,
    hovno podrží svou formu, hovno bude smrdět dál!
    A ten člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,
    čím je víc, než pro to hovno živou jeho voznicí.

    P.S. Jeden můj známý, když se někomu podařilo pořádné faux-pas, rád používal na zmírnění a zklidnění situace (prý svoje) moudro: „Lepší je se posr.. ve společnosti, než umřít o samotě“. 🙂

    To se mi líbí

  18. M-T napsal:

    Já jsem měla dva starší vzory jako „učitele“ – bráchu a bratrance, to byla dvojka, samozřejmě, že jsem jim nemohla ve všem stačit, ale snažila jsem se. Takže jsem m.j. četla – jak jinak – např. časopis VTM (Věda a technika mládeži), ledacos jsem jim sháněla, experimentovali, vyráběli zesilovače, rušičky a další neskutečné „kraviny“, všude natažené dráty, obvody …. opisovala jsem pro ně důležité věci, přepisovala, dodnes si toho z té doby dost pamatuji. Sršeli nápady a rádi se přede mnou vytahovali. A měli kvůli mně i docela dost kamarádů 🙂

    To se mi líbí

  19. Joda napsal:

    Čtvrtou záchodkovou historku znám jen z vyprávění, proto jsem jí nedával do původního článku. Vyprávěl nám jí průvodce CK těsně předtím, než jsme se ubytovávali v hotelu F1 v Belgii. F1 je síť levných turistických hotelů ve Francii a v Belgii. Všechny vypadají stejně, všechny jsou vybaveny třílůžkovými pokoji tak velkými, že i štíhlí lidé se cítí jako sardinky. Kabinky WC a sprchové kabinky se nacházejí na chodbě. Stěny, strop, podlaha i záchodová mísa v kabince WC je provedena z jednoho plasyového odlitku. Vždy, když nějaký uživatel kabinku opustí, dveře se zablokují, rozsvítí se červená a až po několika minutách se rozsvítí zelená a může vstoupit další. To, co se uvnitř děje v mezičase, experimentálně zjistil (dle vyprávění našeho průvodce) jeden našinec. Tak moc spěchal, že při vycházení předchozího klienta přidržel dveře a vstoupil dovnitř. Dveře za ním zaklaply, zablokovaly se a venku se rozsvítila červená. Automatika zahájila hygienický cyklus. Nejdříve se celý vnitřek kabinky důkladně vysprchoval a poté se začal vhánět horký vzduch, který kabinku vysušil. Celou dobu byl nešťastník uvězněn uvnitř, protože dveře byly zablokované.

    To se mi líbí

  20. jirka.Knopp@seznam.cz napsal:

    blbíši,ty jsi nepochodoval denně 8 hodin v pozoru. Já jsem si raději vybral Věka.Ale tam nepsali o žádném černoprdelníkovo ,jako teřba o Dukovi i když….

    To se mi líbí

    • blbíš napsal:

      já jen, že čtení na WC vyžaduje sezení v dost nepřirozený a strnulý pozici – poloze a to dost dlouho , a když je zatěžována úzká část stehen, dochází k zeškrcení krevního voběhu = proto ty křeče, aspoň u mě to tak funguje! Po chvíli takovýho sezení se dostaví mravenčení a dostanu do nohou ony křeče, že mám co dělat se vůbec z hajzlu dostat, natož číst klasika v několika dílech – tak to bylo myšleno 😀
      Poslední větu jsem nějak nepochopil.

      To se mi líbí

Komentáře nejsou povoleny.