Čas javorových listů


Je podzim a příroda přechází z decentní zelené do neuvěřitelných odstínů červené, žluté a oranžové. Momentálně té strakatině vévodí javory. Indián by tyto dny nazval „Čas javorových listů“.

obr-1 obr-2

Červeně se barvících javorů tu moc nemáme, tak si vypomůžu tímhle z Klášterce. (Když barevné listy ještě zmoknou, to je teprve paráda!)

obr-3

Vlastně o jednom červeném bych tu taky věděla, je to tenhle „japonec“ – ty hluboce vykrajované listy a neobvyklá barva mne dokonce donutily pátrat, jestli to opravdu je javor. Je to javor!

obr-4

Další javory v lesoparku jsou tyhle – s drobnými a velice hustě narostlými listy. Kolem cestiček tvoří úplnou barevnou stěnu.

obr-5

A javorový koberec… Touhle fotkou se trochu vracím k vyprávění o oříšcích a veverkách: ty fotky z velké části vznikly právě tady. Tohle bývala moje „fotolavička“ (už není, byla spolu ostatními lavičkami „odstraněna bez náhrady“) a veverky se krmily, pošťuchovaly a všelijak pózovaly na těch velkých kamenech naproti lavičce. Občas předvedly honičku dokonce i po mojí lavičce. Pro mne to byly opravdu moc krásné chvíle…

obr-6

Tohle je pár kroků od té lavičky. Javory už byly skoro holé, ale na téhle větvi ještě pár listů zbylo – a slunce si zahrálo na divadelního osvětlovače a poslalo jeden paprsek přesně jen na tu větev se žlutými listy. No, povedlo se mu to!

obr-7

Tohle roční období mne vždycky velice bralo a tak není divu, že se Mikeš po mně občas ohlížel s pobaveným výrazem na čenichu a evidentně se těšil, jak bude psím kámošům vyprávět, co zas ta jeho bláznivá panička vyváděla…

obr-8k-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Čas javorových listů

  1. NavajaMM napsal:

    Mám rád javorový sirup. Ale ten k nám dovážajú z Kanady.🙂

  2. blbíš napsal:

    jo a s pekanovejma vořechama … není lepšího dárku pro diabetika … dostal jsem v létě vod kamaráda z Kanady, ale, bohužel, pouze 100ml.😦

    • cobolik pacholik napsal:

      hele stara krabice ja ti poslem 4 litre,ale nemam adresu,chces kanadsky ci z maine,to stat pod kanadov,nie cez us postal service,bo posta by stala viac jak ten sirup do 5 tyzdnov by si dostal,ked neumries na diabeticky zachvat.

      • blbíš napsal:

        Ne na diabetickej záchvat, ale na mrtvici mi z Tebe jebne, Ty moje skomírající záře. Já tady někde dole poeticky vykládám vonovi vo zmaru a životě, kterej nám taky ubíhá mezi rukama a Ty mi hned ten zmar si schopnej dodat expres ve 4 litrech do 5 tejdnů! Kurva, co já jsem těm Slovákům jenom udělal zlýho? Navaja zase, že prej klidně přijede na koláče (tedy jen na hnusný vokraje, abych mu zas tak nekřivdil), Dorota z Rajchu, že by taky něco chtěla poslat, Bartoška si klidně vyhlašuje co chce a moje stále ještě žena říká, že jsem debil, když dokážu prášky rozpočítaný na tejden sežrat už ve středu … to aby se jeden stařík z toho zbláznil… to přece nemůže vydržet ani kůň!😀

      • blbíš napsal:

        ale sluší se poděkovat, děkuju

        • cobolik pacholik napsal:

          ja to myslim vazne teraz,bo ta mam rad.bo mas rad toto co ja,nemyslim maple sirup ten mi ukradnuty.

          • blbíš napsal:

            Vím, že bys toho byl schopnej, ale už proto musím s díky vodmítnout. Víš, vono tý cukrovce úplně stačí to ulizování květovýho našlehanýho medu (ten mám taky moc rád), co ho mám před tou stále ještě vostražitou ženou ukrytej v garáži. V tý garáži to ale mám, jako ty veverky K-k z toho jejího parku. Vždycky si udělám důmyslnou skrejš (na čokoládu, na vořechy, na bonbóny, na med, na bonboniéry, na kořalku, na kolobásky, na uzenej špek, na sušenky, na slaninu, na pivo, na rum, na slaný tyčinky, na křupky, na slaný brambůrky, na sušený rajčata, na olivy, na vočka, na sardelky, na sušenou šunku, na všechno, co se dává do takovejch barevnejch vobalů a sáčků a říkají vo tom, že je to moc dobrý … no prostě na všechno, proti čemu mi doktorka zlomyslně předepisuje ty neúčinný tabletky, co mám pravidelně užívat. Dokonce to došlo tak daleko, že si dělám vo tom všem poznámky, jednak abych se v tom orientoval a druhak, abych nezapomněl, kde sem ty skrejše udělal … jenže to mi je taky na houby, jako ty doktorčiny tabletky na tu výbornou paměť, protože ten papír vždycky někam založím a nemůžu si zaboha vzpomenout kam tak, jako si nemůžu vzpomenout, kde ty důmyslný skrejše jsem udělal. Až jednou, po převelice dlouhým, jak jinak, než zase neúspěšným hledání rumu jsem si řekl, prdlajs, pod svícnem je tma a dal jsem lehkomyslně voříškovou bonboniéru, jen tak do regálu bez skrejvání k mazadlům a motorovejm olejům. Jenže ji tam zase vobjevily v mý nepřítomnosti ty moje malý všetečky, co se u nás po baráku snad už jenom množej a pozvaly si holky z širokýho vokolí a udělaly si v garáži mejdlo a … a já byl bez bonboniéry a to ještě, nevím vůbec jak je to možný, objevily další, mnou už dávno zapomenutý skrejše a ty taky vyrabovaly… prostě to tam vypadalo jako po plenění vítěznýho vojska. Mazadla a voleje ovšem zůstaly netknutý! A mít u nás v Sudetech takový neskutečný bohatství v tom demižonu, co tady píše Rosťa s tou jeho depkou, spáchala by ta stále ještě moje žena bez velkejch rozpaků na mě rovnou atentát, neb košile bližší kabátu a tím pro ni víno rozhodně je!

  3. vonrammstein napsal:

    Já se tam snad letos zase nedostanu😦 Odešlo cosi na autě, než to opravěj, bude po listí😦

    • K-k. napsal:

      bude, včera a dnes začalo pofukovat a listí ze stromů doslova prší. Už jsou zpola holé…

      • vonrammstein napsal:

        Tady je to taky tak. Snad ještě pár fotek nachytám, ale utíká to pod rukama…

        • K-k. napsal:

          dobrý lov přeju!🙂

        • blbíš napsal:

          Příroda to má dobře vymyšlený. Podzimní depresní nostalgii vybalancovává shovívavě neskutečnejma paletama barev a taky vůní, aby nebylo mejlky, že nastává čas tlení a zmaru. Copak listího, vone, toho zase bude hafo, ale ž i v o t , ten se znovu už, bohužel, nezazelená … furt jen vopadává … tak si ještě popřát, aby těch větrů bylo co nejmíň a … a pak už jen jednu pořádnou, rychlou a milosrdnou vichřici a…a pak už jen … zatopit s náma 😦

          • K-k. napsal:

            necpěte se hrachem, nebudete mít tolik větrů!😀
            Já furt přemejšlela, o jakým „vonovi“ to o patro vejš je řeč a on je to pejmenovanej pan rytířř!😀 Naše babička říkávala „von je vod fon“- přeci jen to bylo o trošku uctivější!😀

  4. Rosťa napsal:

    To jsem se lekl. Otevřu Bavorovo a bum, znak Kanady, javorový list. V první chvíli jsem si myslel, že se pan domácí rozhodl našim jménem dát Čestné uznání strýci jednoho ministra i s paklíčem od svého hradu. Nebylo to tak, takže si u Bartošky s Krausem „dobrý voko“ neudělal. Z toho se dá usuzovat, že je ještě normální.
    Paní autorce velký dík za fotky a povídání. Mám také podobného pejska. Ulovili jsme ho v jednom útulku v Brně a když ho někdy nemohu vzít s sebou, tak je na infarkt. Jeden můj kamarád říká, že pes je závazek na celý život. Člen rodiny.
    Jak začne padat listí, vzpomenu si na Vrchlického Podzim. Ne, že bych na tom byl doslova tak, jak to nabásnil, ale ten krátký den, nevlídno až vlezlo, po neúrodě bečky bez kvasu, ryby neberou, posledních 30 litrů Modrého Portugalu v demižonu, důchod až po dvacátým …… Prostě klasická podzimní depka.

    • K-k. napsal:

      Gdyš jsem to psala, tak jsem netušila, co tu kolem toho kanadského dědy vypukne. (Mimochodem, je mi ho líto – pochybuju, že by chápal, do jaké špíny ho tu zatáhli. Tenhle obrázek je hodn výmluvnej: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10210342707426992&set=p.10210342707426992&type=3&theater )

      Mikeš byl velikej závislák, možná i proto, že jsem ho brala s sebou do práce a tak byl zvyklej, že jsem pořád někde na dosah, nebo aspoň na dohled. Jeho specialita byla, když jsme šli nakupovat. Já ho zaparkovala před krámem, uvázala, protože „odložení“ odmítal respektovat – a zmizela jsem v krámu. Mikeš byl naprosto potichu, jen soustředěně sledoval dveře, za kterými jsem mu zmizela. Ale když jsem z krámu vyšla, tak Mikeš vyletěl a bez jakéhokoliv varování strašlivě seřval všechny spolučekající psy, že prej aby si nemysleli, že si mne odvedou,protože já jsem jen a jenom jeho! No a protože to nebyl žádnej drobeček (kolega mu říkával „vlčák-tříčtvrťák“) a hlasivky měl v pořádku, tak se mu bleskově podařilo všechny splašit a rozštěkat, lidi se lekali, co tak najednou takovej kravál – prostě boží dopuštění! Ale jakmile jsem přišla k němu, byl klid a odcházela jsem se vzorným, klidným psem – a ostatí hafani u toho krámu ještě dobu hulákali…😀

Komentáře nejsou povoleny.