Rok 1928 znamenal první desetiletí samostatné republiky. U příležitosti tohoto výročí vyšla publikace k desetiletí státu a z ní byla zvláště vydána i publikace o vývoji československého poštovnictví.
Pošta měla nejprve být ve společném ministerstvu pro správu dopravy, ale úkoly, které na poštovní služby čekaly si vyžádaly zákon z 13.listopadu 1918 č.40 Sb., kterým bylo zřízeno samostatné ministerstvo pro správu pošt, telegrafu a telefonů.
Na území českém, moravském a slezském nebyl problém s organizací služby pro nový stát. Menší problém se vyskytl na územích německých, který však byl rychle vyřešen.Větší potíže vznikly na Těšínsku. Ty byly způsobeny spory s Polskem o vytýčení hranic. Zde se situace uklidnila až 8.března 1920, kdy byly stanoveny kompetence jednotlivých poštovních úřadů. Definitivu však přinesl až 21.červen 1924, kdy došlo ke konečnému vytýčení hranice a tím i vymezení doručovacích okrsků.
Nejhorší situace nastala na Slovensku, kde docházelo k nepřátelským akcím zejména na hranici s Maďarskem. Tady musel být zřízen dokonce zvláštní úřad mimo Bratislavu (tehdy ještě Pozsony – Prešpurk) a to v Žilině dne 20.prosince 1918. Slovenští a maďarští poštovní zaměstnanci odmítali spolupracovat při vytváření celostátní sítě. Proto muselo být nasazeno až 1500 zaměstnanců z českých zemí. Zároveň se dařilo nabírat nové zaměstnance slovenské.
Nové problémy přinesl vpád maďarských vojsk koncem května 1919, který dokonce znamenal odříznutí Podkarpatské Rusi od území státu (známé Republiky Rad v Maďarsku a Košicích) . Mnohé úřadovny musel se po odražení útoku vybudovat znovu. Další rozvoj však už běžel podle potřeb čsl.státu.
Důsledkem války bylo i poškození části Slovenska a Rusi, takže v brzké době nastal nedostatek stavebního materiálu, dokonce nebylo možné zajistit okamžitou potřebu 10 km bronzového drátu pro nová telegrafní vedení. Pošta si musela pomáhat různými náhražkami (železné dráty a železné součásti, papírové motouzy, nitě a pytle a pod.), jejichž životnost byla nepoměrně kratší.
Pro potřeby pošt i občanů byly zřizovány tzv, výkonné úřady.
„Organisace výkonné služby poštovní, telegrafní, telefonní a technické byla převzata bez podstatných změn od býv. rakouské poštovní správy. Ředitelstvím pošt a telegrafů jsou přímo
podřízeny:
A . Telegrafní stavební úřady.
Telegrafní stavební úřady jsou určeny pro dozor, udržování, opravy a menší stavby telegrafních a telefonních vedení a jiných technických zařízení telegrafní a telefonní služby a potrubní pošty. Pro větší stavby telegrafní a telefonní se zřizují případ od případu příležitostné telegrafní stavební správy jako dočasné služebny pro technickou službu.
Služebny poštovního, telegrafního a telefonního provozu.
Poštovní úřady obstarávají pouze službu poštovní v užším smyslu a poštovní službu šekovou jako platebny a sběrny poštovního úřadu šekového. Poštovní a telegrafní úřady opatřují kromě služby konané poštovními úřady ještě službu telegrafní nebo telefonní, po případě obojí. Jen telegrafní nebo telefonní službu konají samostatné telegrafní a samostatné telefonní úřady (ústředny) , zřízené toliko ve větších městech (v Praze, Brně, Bratislavě a v Košicích). Výjimkou jsou úřady jen pro určité úseky (obory) poštovní služby (poštovní úřad celní, listovní výpravna v Praze). Poštovny jsou malé a nesamostatné služebny s omezenou působností, přidělené (účetně) k některému ze sousedních poštovních úřadů. Zvláštní místo zaujímají poštovní úřady zájemnické, zřizované k žádosti velkých podniků obchodních, výrobních a pod., jen pro jejich potřebu a na jejich náklad. Organisačně se úřady tyto neliší od ostatních poštovních úřadů. V turistických chatách a pod. bývají zřizovány samostatné smluvní telefonní veřejné hovorny (ústředny), které bývají zmocněny i k přijímání a doručování telegramů. Při různých příležitostech (na př. při výstavách, slavnostech a podnicích většího rozsahu) zřizují se na určitou dobu a pro určité místo dočasné poštovní úřady, zpravidla také s telegrafním nebo i telefonním provozem.“
Tolik citace z publikace, čímž se vysvětluje poslání pošty v době 1.republiky a jsou patrné i odlišnosti vůči současnosti
Na území současné rozlohy státu (tedy bez Slovenska a Podkarpatské Rusi) se nacházelo celkem 3 379 trvalých poštovních úřadů a poštoven podléhajících jednotlivým ředitelstvím v Praze, Pardubicích, Brně a Opavě. Stav byl k 31.12.1927.
I tehdy docházelo k rušení nerentabilních poštovních úřadů a na jejich místě byly zřizovány buďto poštovny nebo byly obce zařazovány do „přespolního doručovacího okresu nejbližšího poštovního úřadu“.
Úřad šekový
„Intuitivnost, se kterou nezapomenutelný první organisátor státních financí JUDr. Alois Rašín rozlišoval mezi naléhavými problémy finančních základů tvořícího se státu československého a problémy odkladnými, budila zasloužený obdiv. Jestliže tedy muž takového významu naléhal hned po převratu na okamžité zřízení československé poštovní spořitelny – bystře rozpoznav, že nesnáze v oběhu peněz jsou z velké části zaviněny nejen nedůvěrou k vídeňské poštovní spořitelně, ale i tím, že řízení důležitého tohoto ústavu bylo, pokud šlo o území československého státu, v cizích rukách -, bylo zřejmo, že tomuto přání musí býti co nejdříve vyhověno.“
Po mnoha peripetiích byl ostrý provoz zahájen 1.srpna 1919 s tím, že již koncem roku 1918 bylo v provizorním provozu vedeno 8268 šekových účtů.
Kromě poštoven bylo nutné zorganizovat i poštovní dopravu a to jak silniční tak železniční.
Na železnici byl problém v tom, že z původního směru radiálně k Vídni bylo nutné sestavit trasy podle potřeb čsl.státu. První rychlík takto fungující vyrazil koncem prosince 1918 z Prahy do Mor. Ostravy. Horší situace byla na Slovensku. Maďarští úředníci, ustupující s maďarským vojskem při obsazování Slovenska vojskem československým, odesílali vozy vlakových pošt do Budapešti a vnitřních Uher,a vozy na Slovensku zbylé zanechány byly ve stavu naprosto neupotřebitelném. Po všech peripetiích spojených jednak se sabotáží Maďarů i s vpádem Republik rad na Slovensko se povedlo zavést železniční dopravu na území Slovenska a Podkarpatské Rusi až koncem roku 1919. Propojení Slovenska a Českých zemí bylo komplikováno polským obsazením Těšínska, které bylo uvolněno až roku 1920.
„Zvláštní zmínky zasluhuje na tomto místě i doprava listovní pošty pro legionářské vojsko do Vladivostoku, zavedená v roce 1920 vzhledem k tomu, že korespondence pro ně, zprostředkovaná červenými kříži různých zemí, docházela legionářům velmi pozdě a značně nepravidelně. Ochotou poštovní správy anglické dosažena doprava přímých závěrů z Československa do Japonska a Vladivostoku, čímž výměna této korespondence získala značně na rychlosti i pravidelnosti. V této souvislosti dlužno vzpomenouti také polní pošty československých a spojeneckých vojsk na Sibiři, která byla v činnosti od července 1918 až do roku 1921. Sibiřská polní pošta byla zjevem v historii zcela ojedinělým. Byla zorganisována tak, že měla i své vlastní týlové úřady, které byly nezbytny, jelikož ruských poštovních úřadů nedalo se v provozu polní pošty použiti. Svou organisací lišila se mnoho od obvyklých polních pošt bojujících armád. Polní pošta československých a spojeneckých vojsk byla zřízena ještě před převratem; její dobrovolci byli tudíž prvním i československými poštovními zaměstnanci, a poštovní známky sibiřské polní pošty byly vlastně prvními československými známkami vůbec. Těsně před převratem – 25. říj a 1918 – stala se československá polní pošta, jejíž dochvilnost a spolehlivost byla brzo nabyla dobré pověsti, také polní poštou spojenců.“
Svou kvalitu prokazuje čsl.pošta v dopravě mezinárodní, když za převoz přes území státu získává zpět polovinu nákladů za převozy přes území ostatních poštovních správ.
Pro balíkovou poštu musely být poštovní vozy přiřazovány k vlakům nákladním.
Silniční poštovní doprava byla svěřena soukromým přepravcům, nutno podotknout, že v té době převážně formanům. I zde byly z počátku velké problémy způsobené nedostatkem koní i píce pro ně, což je v poválečné době celkem pochopitelné. Rozvoj přišel až zařazením a modernizací poštovních automobilů. První obnovená poštovní automobilová trasa byla mezi Pardubicemi a Bohdančí.
Od roku 1920 nejprve pokusně, později pravidelně začala fungovat i pošta letecká a to nejprve na trase Praha – Štrasburk – Paříž, později rozšířená až do Varšavy. Pro účely letecké pošty byl zřízen speciální poštovní úřad Kbely.
Poštovní ceniny
„28.říjen 1918 postavil čsl. poštovní správu před nezbytnou nutnost co nejrychlejšího osamostatnění také v oboru emise poštovních cennin hlavně poštovních známek. Vzhledem k převzaté malé zásobě, podléhající rychlé spotřebě, bylo vydání vlastních, československých poštovních známek ještě naléhavější, než osamostatnění valutární. Iniciativě a energii čsl. poštovní správy, jakož i vyspělosti čsl. grafického průmyslu podařilo se však daný úkol v plném rozsahu zdolati v době co nejkratší.
První emise poštovních známek, s jejichž vydáváním bylo započato 18. prosince 1918, zahrnuje v sobě všechny druhy známek (výplatní, spěšné, novinové a doplatní), jež byly provedeny vesměs knihtiskem podle obrazových námětů mistra A. Muchy. Výplatní známky jsou zoubkovány i nezoubkovány, kdežto známky spěšné, novinové a doplatní jsou vesměs nezoubkovány. Na všech známkách jest hodnota vyznačena pouhou číslicí bez označení měny a značí hodnotu v haléřích. Kresba prvních výplatních známek s obrazem Hradčan byla postupem času v různých detailech změněna (nadpis, rámeček a pod.). Podle těchto změn kresby rozeznávati lze celkem čtyři typy zmíněných známek, jak vidno z vyobražení. (Obr. 1, 2, 3 a 4.) Kresba ostatních druhů známek první emise t. j. spěšných, doplatních a novinových, zůstala v původní úpravě. (Obr. 5, 6 a 7.).“
Telegraf a telefon
Síť převzatá po Rakousku-Uhersku byla během války zanedbaná a vyžadovala rozsáhlou rekonstrukci. Část sítí byla nově zakabelována. Během let 1921 až 1930 byly v Praze vybudovány první tři automatické telefonní ústředny. Z důvodu patentové ochrany stávajících provedení bylo nutno tyto nakoupit v zahraničí. Po novém bedlivém studiu automatických zařízení v cizině zavésti v Praze moderní systém automatický soustavy Siemens a Halske.
Radiotelefon
„S vysíláním radiofonickým začali jsme jako jedni z prvních v Evropě na jaře roku 1923.“
První pokusy provádělo ministerstvo pošta telegrafů z 1 KW vysílací radiostanice ve Kbelích. Od poloviny května 1923 měla Praha již pravidelné veřejné radiofonní koncerty. Počínajíc dnem 18. května 1923 byly totiž každodenně od 20:15 hod. kbelskou stanicí vysílány radiofonní koncerty, jichž program opatřoval spolek československých žurnalistů a jež byly hlasitě reprodukovány v biografu Sanssouci, podniku tohoto spolku. V červenci 1923 utvořila se pro vysílání radiofonické soukromá společnost s omezeným ručením pod jménem „Radiojournal“, ve které stát roku 1925 převzal 51% kmenového kapitálu. Vysílací atelier (studio) bylo zřízeno s počátku v plátěném stanu českého srdce na letišti ve Kbelích. Na podzim roku 1923 bylo studio přestěhováno do provisorní budovy vysílací stanice. Velký pokrok nastal, když kbelská stanice, zařízená původně na vysílán í radiotelegrafie, byla v listopadu 1924 přeměněna na vysílací stanici radiofonní, a když Radiojournal zařídil nové vysílací atelier 2. prosince 1924 v centru Prahy na Král. Vinohradech, ve Fochově třídě, a posléze roku 1927 v Národním domě na Vinohradech. Československá pošta věnovala rozvoji rozhlasu velikou péči a investovala značné částky v rozhlasových zařízeních. První skutečnou rozhlasovou stanicí byla vysílací stanice půlkilowattová francouzského vzoru, umístěná v budově „Radiojournalu“ ve Strašnicích, s anténou tvaru T na dvou dřevěných stožárech po 40 m výšky. Vysílání bylo zahájeno v prvých dnech února r. 1925. Tato stanice byla nahrazena 5 KW vysílací stanicí amerického vzoru Western Electric, která byla dána do provozu 24. prosince 1925, ale slavnostně otevřena až 7. února 1926. Vysílání radiofonie z Brna bylo zahájeno v květnu 1924. Další stanice pro Moravu a Slezsko zřizuje se v Mor. Ostravě. Vysílací stanice 500 W francouzského vzoru, která pracovala v Praze-Strašnicích, byla rekonstruována a přestěhována do Bratislavy, kde bylo zahájeno vysílání v srpnu 1926. V Košicích byla radiotelegrafní vysílací stanice upravena k vysílání radiofonie a s vysíláním započato v dubnu 1927. Pro Košice byla však u americké firmy International Standard Electric Corporation zakoupena nová vysílací stanice o energii 2 KW, která již zahájila zkušební provoz.
A nyní pro zajímavost obsah celé publikace, ze které jsem čerpal i citoval
- Organisace ………………………………… 5
- Počátky československé pošty, telegrafu, telefonu ………………….. 5
- Reformní snahy ……………………………. 10
- Ministerstvo pošt a telegrafů…………12
- Ředitelství pošt a telegrafů…………. 13
- Výkonné úřady ……………………………. 15
6 . Poštovní automobilní doprava . . . . 17
- Poštovní úřad šekový ………………….. 18
- P o šta……………………………………….. 20
- Vybudování poštovní dopravy . . . . 20
2 . Úprava mezinárodních styků poštovních ……………………………….. 29
- Legislativa, řády a provozní předpisy 33
- Změny v provozní službě poštovní 35
- Rozsah poštovního provozu v uplynulém desítiletí…………………………. 36
6 . Poštovní ceniny…………………………… 41
- Umístění a vybavení poštovních úřadů a jiné věci hospodářské . . . 49
III. Telegraf………………………………… 55
- Vybudování telegrafní sítě ….. 55
2 . Úprava mezinárodních styků telegrafních…………………………………….. 56
- Telegrafní přístroje a potrubní pošta 58
- Legislativa, řády a provozní předpisy 60
- Změny v provozní službě telegrafní 62
6 . Rozsah telegrafního provozu v uplynulém desítiletí…………………………. 63
- Radiotelegraf……………………………… 65
IV . Telefon………………………………….. 69
- Vybudování meziměstské telefonní sítě 69
- Vybudování místních sítí telefonních 77
- Opatřování přístrojů a stavebního i provozního materiálu ………………… 83
- Úprava mezinárodních styků telefonních 84
- Změny v provozní službě telefonní 87
- Rozsah telefonního provozu v uplynulém desítiletí………………………… 88
- Radiotelefon………………………………. 89
- Poštovní úřad šekový………………….. 91
- Poštovní řízení šekové a jeho rozsah v uplynulém desítiletí ………….. 91
- Z užitkování prostředků poštovního úřadu šekového a ostatní jeho činnost finančně – správní ………………….. 100
- Reorganisace šekového řízení . . . . 106
- Poštovní provoz automobilní …… 110
- Vybudování poštovní automobilní
dopravy………………………………………. 110
- Legislativa, řády a provozní předpisy 111
- Vozový park a provozní materiál . . 112
- Garáže, vozovny, dílny a skladiště 114
- Rozsah poštovního automobilního
provozu v uplynulém desítiletí . . . . 115
V II. Personální politika………………. 116
- Konsolidace a stabilisace personálních poměrů ………………………………….. 116
- Důsledky zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě a důsledky komercialisace pošty pro organisaci personálních poměrů . . . . 119
- Platový zákon………………………… 121
- Pohyb personálu v uplynulém desítiletí ……………………………………………… 122
V III. Sociální politika……………… 123
- Péče bytová ………………………… 124
- Nemocenské pojištění………………….. 124
- Invalidní a starobní pojištění . . . . 126
- úrazové pojištění ……………………… 127
IX . Finanční hospodářství …………… 128
- Povšechný přehled ……………………… 128
- Tarifní politika………………………….. 132
- Finanční výsledky ……………. 137
Poznámky pana Bavora 
Jedním slovem: úžasné.
Člověk se neubrání údivu – a obdivu k našim předkům, kteří během obnovení českého státu a založení RČS řešili naprosto fundamentální problémy, velmi složité a provázané, a dokázali to – ke všemu ještě velmi dobře, takže následně se nemuselo mnoho věcí předělávat. Ve všech oblastech vznikly výborně navržené systémy, které stačilo evolučně doplňovat a rozvíjet. Na začátku zkrátka byla dobrá analýza.
Podobnou – byť mnohem omezenější – zkušenost mám z různých oblastí začátkem 90. let, kdy se mnoho věcí dělalo zgruntu na zelené louce – hlavně v oblasti ICT – a vydržely dodnes. Tenkrát ještě bylo hlavní, aby všechno fungovalo a nešlo primárně o to, jezdit za týden v novém luxusním autě, do kanceláří nakoupit nábytek za 30 mega a přidělit si astronomický plat. Nebyly seznamy všiváků, kteří musí dostat podíl za nic, jinak projekt neprojde.
Nekecali do toho arogantní chtiví, po majetku a postavení lačnící idioti, jako dnes. Protože hrozil velký neúspěch, jednalo se o skutečné výzvy a celá věc silně zapáchala prací a velkou zodpovědností za výsledek. Katastrofa mohla člověku zlomit vaz, profesně i společensky, nakonec i sociálně. V současnosti jsou takové projekty zcela neprůchodné, z výše zmíněných příčin.
Jako myšlenkové cvičení nabízím zauvažovat o tom, jak by v článku zmíněné akce probíhaly při dnešním zákonu o státních zakázkách. Pomyslel jsem na to asi tři sekundy a musel jsem toho nechat, protože mě postihla silná nausea.
To se mi líbíTo se mi líbí
On velký kus v té práci byl fakt, že nebourali nic starého, ale na dobrých základech budovali ještě lepší stavbu. Navíc spousta technologií byla ještě v plenkách, takže třeba letecká a automobilní doprava se vyvíjely jaksi přirozeně. A měli dobrého minfin. Bohužel ho jistý blb zastřelil až moc brzo (ne že bych si přál odstřel pozdější, jde pouze a jen o čas, který měl), takže nemohl provést všechny základní transformace.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jistě, měli ještě jednu základní výhodu: necpali se jim do všeho všežravé světové korporátní koncerny, neschopné díky prohnilosti nic dodělat, které si na všechno najímají outsourcované místní firmy (kterým následně nezaplatí, v rámci plánů na likvidaci konkurence). Zakázku získají jen díky korupci, na kterou na rozdíl od malých místních firem mají – a mohou nabízet i jiné benefity, například umístění dětí politiků na US vysoké školy, protože mají pod palcem politickou kontrolu nad stipendii a studentskými vízy.
To tehdy opravdu nebylo.
Onen blb Rašína nezastřelil sám od sebe, byl k tomu coby mladistvý idealista z chudých poměrů pečlivě naprogramován, přesně jako to dnes dělají tajné služby, vězela za tím anarchokomunistická buňka v Havlíčkově Brodě (tehdy Německém Brodě). Kam vedly další nitky, se dá jen tušit.
Co by dál dělal Rašín, můžeme jen hádat, každopádně to byl totální fanatik, fundamentálně stojící za silnou měnou, absolutně bez ohledu na sociální následky. Po jeho smrti si všichni normální budovatelé nového státu – včetně Masaryka a Beneše, Kramáře – velmi oddechli, protože Rašínova ekonomická politika byla vpravdě šílená a měla velmi mnoho tragických konsekvencí – kterým se dalo snadno vyhnout, při rozumnějším přístupu.
Docela legrační je v tomto kontextu jeho adorace moderními libertariánskými fundamentalisty, na toto téma vzniklo několik skutečně zábavných prací.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano a Ano. Stát si budovali Čechoslováci sami pro sebe, protože tehdy ještě nebyly ty globální blbci. A Rašín byl opravdu tvrdým zastáncem reforem, ale možná měl dostat ještě trochu času. Možná by si ho Masaryk a spol zpacifikovali sami beze zbraně. Nicméně z celkového pohledu věděl dobře co je nutné – viz i předchozí povídání o Spořitelně.
To se mi líbíTo se mi líbí
O Rašínovi z Wikipedie:
Už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob.
Nebyl celou tu dobu ministrem financí, ale jeho restriktivní politika se provozovala tak, jak ji nastavil za první vlády. Jako každý fanatik dal přednost jednomu aspektu. U Rašína to byla snaha posilovat měnu. To vyhovovalo především bankám. Hospodářství upadalo, viz děsivý pokles vývozu v době kdy byl po celé Evropě hlad po výrobcích. Nebylo z čeho vyrábět, nebyla práce.
Velice dobře o tom píše Peroutka v Budování státu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Buď velebena doba, kdy se pošta starala jen o doručení dopisů, balíků a telegramů a rozvíjející se telefonii!
To se mi líbíTo se mi líbí