Když jsem své předky nenalezl v knihách narození, zvolil jsem Matriku copulatorum, tedy Knihu wodawagjcjch z období 1838-1884. A hned první stránka mi přinesla nová zjištění. Z osmi zapsaných svateb byla u tří poznámka: za nezletilého ženicha, za nezletilou nevěstu. Zdá se, že naši předci to se sexualitou nikterak nepřeháněli. Tedy hlavně se zábranami. Následující stránka se vylepšuje a ze sedmi svateb jsou předčasné již čtyři. Nicméně kromě podpisu zástupců snoubenců se vyskytla i formulace příznivější: Rodičové nezletilých snoubenců k tomuto manželství svolují. Ale oproti dnešní době byla tehdy zletilost až od 24 roků, takže ty svatby zase tak předčasné nebyly. Z našeho pohledu, protože většinově se věk snoubenců pohybuje kolem 23 let u ženicha a 19-20 let u nevěsty. Ačkoli u mužů, kteří se sami starají o majetek není už věk 23 roků na překážku. (Patrně proto, že jej neměl kdo zastupovat.)
Objevují se samozřejmě i snoubenci starší. Například 18.února 1843 si bere Filip Finek, voják baron Trapp Regimentu 12.setniny ve věku 32 let Kateřinu Pěničkovou, které bylo už roků 28. A o rok dříve, 12.července 1942 se žení vdovec Jakub Pejcha ve věku 55 let. Bere si Barboru, vdovu po Františkovi Pechovi. Nevěstě bylo tehdy 41 let.
Další zajímavostí jsou jména. Pro většinu z nich dodnes najdeme nositele většinou v blízkém okolí. Například jméno bývalého lidoveckého senátora, tedy Kalbáč se matrikách Zábořských vyskytuje často. Což ale neznamená, že by to museli být předci právě pana exsenátora.
Rodopis snoubenců bývá důkladnější než u novorozenců, takže se dovídáme u obou dvou i jména rodičů, rodná jména matek a dokonce původ matek včetně popisného čísla, ze kterého pocházely. Následující zápis je ovšem zajímavý i z hlediska státní správy:
2.října 1854 ženich Josef Švehla, syn Jakuba Švehly, domkáře z Mečichova N:64, kr.Plzen,podkr. Strakonický, z mát: (máteře)
Kateřiny roz. Polanové z Mečichova N:15, věk 30
Nevěsta Apolena, dcera
Matěje Votavy, podruha z Mečichova N:34, kr.Plzen,
podkr.Strakonický; z mát:
Veroniky roz. Mračkové z Malkova N:6, kr.Plzen,
podkr. Břežnický věk 39.
Ještě roku 1855 dochází patrně k nové organizaci státní správy, protože snoubenci, kteří byli oddání 27.listopadu 1855 bydlící stále ve stejném Mečichově již patří do kraje Píseckého, okresu Horažďovického na rozdíl od snoubenců oddávaných 19.února 1855, kteří ještě patřili do kraje Plzeňského. Jen pro zajímavost, tady uvedu zajímavé křestní jméno. Ženich se jmenoval Medard Vydra. Ten pak po jedenácti letech 22.února 1876 provdává 19ti letou dceru Marii.
I děti osob „skurvených“, tedy svobodných matek se žení a vdávají. Takže 20.února roku 1865 se žení Václav Vydra, syn zesnulé Marie Magdaleny Vydrové. Ženichovi je už 56 roků, věk nevěsty je nečitelný.
A co asi vedlo k následujícímu sňatku ze dne 5.února 1866? Václav Král, sedlák z Mečíchova č:29, syn Josefa Krále, domkáře z Mečíchova č:65 a Marie Márové z Doubravice č:8 si ve věku 38 let bere Kateřinu, nemanželskou dceru Kateřiny Kozákové, domkářské dcery z Doubravice č:11, které je 34 roků.
Jenže změny ve státní správě pokračují a tak se ves Mečichov dostává do hejtmanství Strakonického okresu Píseckého a to roku 1869. Roku 1875 se hejtmanství mění na politický okres, samozřejmě řízený okresním hejtmanem.
Povolání a tedy i společenské postavení se uvádí vždy, někdy jsou to i zajímavé údaje.
8.října 1872 se žení František Vydra, domkář a zemský obránce
26.listopadu 1873 se žení Václav Křivanec, záložný voják od c.kr. vozatajstva ve věku 24 let
a 27.ledna 1874 Antonín Mašek, záložný vojín c.kr. 11.pěšího pluku, v den svatby již 30ti letý.
Ostatně i nadále se záložníků, záložných vojínů i jinak nazývaných vysloužilců 11.pěšího pluku vyskytuje docela dost. Je to celkem logické, protože 11.pěší pluk sídlil v Písku
A Okresní hejtmanství strakonické se vyjadřuje i ke sňatku Huberta Mráze, 21letého nádeníka z Mečichova: Ženich obdržel certifikátem ok.hejt.Strakon. da 10/782 č.11372 vyjádření, že s ohledů vojenských proti tomuto sňatku žádná překážka nepozůstává. Svatba se konala 31.července 1882
Tolik ukázka z knihy oddaných se zaměřením na jednu jedinou ves. Co by asi prozradily zápisy z dalších let a dalších vsí?
Post scriptum: vydávám další informaci o svém ctěném lokti. Pro skeptiky zejména. Začátkem měsíce Octobris zahajuji rehabilitaci, na kterou jsem byl poslán bez jakékoliv nápovědy lékařům.
Poznámky pana Bavora 
Pěkné. Omlouvám se za OT, ale jak jsem na cestách, tak mi unikl velmi zajímavý článek „8 milionů dolarů…“ od Kasatonova, ohledně „americké loupeže 500 tun vysoce obohaceného ruského uranu“. Dávám to tedy sem, protože poznámka pod starším článkem většinou unikne pozornosti.
Tak tedy, onen článek je úplně mimo, připadá mi, že schválně – protože profesor ekonomie musí vědět, jak je to doopravdy – v rámci krytí velmi úspěšné ruské operace na získání světového jaderného průmyslu.
Hladoví američtí usurpátoři si totiž brutálně naběhli na vlastnoručně nastavené vidle. Nezbývá, než se tomu smát – proto Vám celou tu legraci objasním (pokud jste neměli dost času a nepřečetli si výborně přeložené články jednoho ruského fyzika, které odkazoval Hamilbar).
Celkově jde o to, že Rusové hodili na mezinárodní trh tolik a tak levného energetického uranu (vyrobeného „ředěním“ zbrojního uranu), že veškerá západní výroba energetického (i zbraňového) uranu krachla, případně je udržována v zombie stavu vládními penězi. Tento stav trval cca 20 let, během kterého Západ ztratil kontinuitu ve výrobě jaderných materiálů, přestal vzdělávat inženýry, protože pro ně nebylo žádné zaměstnání. Zcela se utlumil západní vývoj.
Zábavný důsledek toho všeho byl i propad uranové těžby, krachy těžebních firem a jejich výprodej. Včetně výprodeje nalezišť uranu. Za mizivé ceny, samozřejmě.
Nyní, po 20+ letech, Západ s hrůzou zjišťuje, že Rusko má obohacovací kapacitu jako celý ostatní svět dohromady (tj. kolem 50% všech „jednotek separační práce“ je instalováno v Rusku), vykoupilo kolem 50% těžebních firem a těžební práva na uran z celého světa – včetně USA.
Celkově se dá říci, že Rusko kontroluje kolem 50% všeho, co se týká jaderného průmyslu a těžby – a jejich dominance pořád vzrůstá, už jen na základě prostých ekonomických zákonů – kontrolují trh. Mimoto pořád usilovně budují obohacovací továrny a zvyšují kapacitu zpracování, včetně zpracování „odpadů“. Snaží se budovat i dlouhodobá úložiště a vykupovat „odpad“ z celého světa.
Ruská technologie obohacování uranu je zdaleka nejvyspělejší, asi 25-50x lepší (energeticky) než západní difůzní technologie. Plynové centrifugy začal Západ instalovat až v posledních letech, ale v účinnosti pořád nemohou soutěžit s těmi ruskými, Rusové jsou v tom minimálně 20 let napřed, vedou i v perspektivním laserovém obohacování.
BTW, na prodeji amerických uranových nalezišť se napakovali i Clintonovi – to jistě zazní i v prezidentských volbách, protože vzhledem k vojenskému a hospodářskému významu uranu se jedná o operaci, velmi blízkou vlastizradě.
Kromě toho, Rusko je na špici i v technologii jaderných elektráren, staví jich – nebo bude stavět v blízké době – tolik jako celý ostatní svět dohromady. Mimo jiné jedině Rusové provozně provozují technologicky zcela nové „množivé“ reaktory, které jedou na směsové palivo, tedy přírodní uran a plutonium. Po úpravě mohou fungovat i na thorium, kterého je na Zemi o několik řádů více než uranu. Tyto reaktory, BN-1200, brzy vstoupí na trh jako sériově dodávané.
Shrnutě řečeno, oněch Kasatonových „500 tun“, to byl vpravdě „danajský dar“. Pár Amíků se na tom pěkně napakovalo, to jistě. Ale za nedozírnou cenu pro celý „západní svět“. Jedná se o tak obrovské sumy – energetickou budoucnost lidstva na příštích 100+ let – že nějakých 500 tun zbraňového uranu je v tom pakatel.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nezlobte se ale naše místo ve světě již vymezil k tomu předem vyčleněný šlechtic.Proto znevažovat západem stanovené poplatky je neodpustitelný diletantizmus.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Chcipli-bychom-hlady-bez-EU-My-nebo-Rakousko-nemame-zvanit-sdelil-PL-Karel-Schwarzenberg-Prekvapi-jeho-slova-o-Syrii-455359
Stále v Česku existuje nadpoloviční většina voličů, která je zainteresovaná na volbě STAN a proto u nás v krajských volbách šlechta (Kalousek) získá těch potřebných 10 %.
Domnívat se že my a naši spojenci, dovolíme aby Rusko technologicky a průmyslově dosáhlo na světovou jadernou energetiku je naprosto naivní.
Pokud bude ještě chvíli Rusko provokovat v Sýrii, tak mu sebereme Donbas a nastavíme jednotná pravidla pro celou Ukrajinu včetně Krymu.
To prostě Putin nerozchodí ani v dalším volebním období.
To se mi líbíTo se mi líbí
kchodle, po přečtení předchozích tří článků se zdá být vysoce pravděpodobné co píšete. Jsou to tedy již čtyři informace a to je zatím stále nedostatečné. Ale je velice dobře, že jste se ozval, byť opožděně. Svítá!
Mám jen jednu připomínku. Nikdo v té době neměl dlouhodobější strategické úvahy. Jednalo se o velice lukrativní kšeft pro zúčastněné osoby z obou stran a také americké podniky. Nikoho nezajímalo k čemu to časem povede. To je typický příklad obchodování kapitalismu volné soutěže. Hlavní je okamžitý zisk. Výsledek je ovšem tristní pro americký nukleární průmysl. Náprava bude drahá, složitá a časově náročná. A bude jen dílčí.
O tom, že se současný typ kapitalismu vůbec nezabývá budoucností, svědčí i dost drastických případů z dneška. Na příklad masová imigrace lékařů a inženýrů z Afriky a Blízkého východu. Nakonec tito vysoce kvalifikovaní odborníci pracují jako poslíčci na poště.
A tak v konečném výsledku Rusko posiluje a Západ se s nimi musí začít bavit nebo všichni skončíme na smetišti, asi dějin.
To se mi líbíTo se mi líbí
Problém starých matrik je v tom, že obsahují jen jména a data. To zajímavé kolem si musíte vydedukovat. Jako příklad dám informaci, ke které došel můj kolega. Zjistil, že jeho praprapředek si ve svých 75 (sedmdesátipěti) letech vzal 17-ti (sedmnáct) letou dívku. Po šesti měsících se jim narodil syn. A teď, jak to bylo doopravdy. Byl ten stařík tak čilý, nebo jen zachránil dívku před hanbou?
To se mi líbíTo se mi líbí
Leccos by se dalo zjistit prolustrováním obou aktérů a také svědků na svatbě i při křtu. Znám případ, kdy se s vysokou pravděpodobností i po 150 letech podařilo určit nemanželského otce. Staral se jak o dítě, tak i o matku. V matrikách je uloženo mnoho tajemství, které je někdy možné objasnit.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevýhodou matrik je ovšem jejich občasná úplná nečitelnost. Obávám se, že ani důstojný pán po čase nebyl schopen po sobě přečíst, koho to vlastně pokřtil. Což potom dnešní badatel amatér 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Což o to, mně se to také stává, že po sobě nejsem schopen něco přečíst. Zápis do matrik byl časově ( a osobami) ustálen. Nejsložitější je identifikace příjmení. Někdy se musí dlouze hledat v jiných záznamech. Lidé se ve vesnicích příliš neměnili a příjmení se opakují. A tak je katastrofa, pokud se uvádí jméno obce ze vzdálenějšího okolí. Tam již pomocné řešení vesměs není.
Zkoušel jste se dívat i po svědcích na svatbách a křtech? Můžete se tak dovědět, co váš předek dělat třeba 5. listopadu 1715. A u svateb víte, že byl opilý.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ono se to stává i v lepších rodinách. Já jsem jako kuriozitu četl, že vévodkyně Camila má možná legitimnější nárok na britský trůn, než princ Charles. Jedna Charlesova praprababička svému muži (britskému králi) prokazatelně zanášela. Naopak jeden z praprapředků Camily byl prokazatelně levobočkem jiného britského krále.
To se mi líbíTo se mi líbí
K tématu:
kraje 1850-1854
kraje 1855-1862
To se mi líbíTo se mi líbí
Ano, dík za doplnění, Prostě vesnice stojí stále na stejném místě, jen to panstvo se střídá
To se mi líbíTo se mi líbí