Cesty a cestičky II.


Dnes vás chci pozvat na procházku po cestách-necestách, lesních, polních a jim podobných. Udržované jsou většinou jen tím, že po nich občas někdo projede. Když jsou moc rozbahněné a vymleté, tak na se na ně nasype fůra štěrku – a zas to nějakou chvíli funguje…

Asi takhle nějak:

obr-1 obr-2

No jo, já vím: kolem téhle polňačky je samá řepka – ale musíte uznat, že to s tou vesničkou v pozadí nevypadá špatně.

obr-3

Tohle mělo zřejmě zpevnit břehy Ohře. Jestli to zpevnilo, to nevím, ale moc se mi to líbí. Pořád jsem si říkala, že by bylo fajn zajet tam na podzim, ale nikdy se mi to nepodařilo.

obr-4

Tenhle rozkvetlý tunel vede na kopec nad námi, na tzv. třešňovku – a to, co kvete, jsou pochopitelně zplanělé třešně.

obr-5

Vždycky se mi tenhle kousek cesty moc líbil – ale pak se mi s tím propojil jeden dost nehezký zážitek. Šli jsme tam s panem psem Mikešem – měla jsem ho na vodítku, protože tam na kopci jsou divočáci a já jsem vůbec nestála o to, aby Mikeš nějakého vyplašil. A dobře, že jsem ho na tom vodítku měla: najednou se do tohohle uzounkého tunelu vřítila čtyřkolka, řízená jakýmsi mladým pitomečkem (omlouvám se, tohle je nejslušnější pojmenování, které mne napadlo) a hnala se proti nám. Strhla jsem Mikeše k sobě a vmáčkli jsme se do toho křoví po straně cestičky. Čtyřkolka projela opravdu těsně vedle nás a hnala se cestičkou dolů. Mlaďoch pochopitelně ani nezpomalil, ani se neohlédl, natož aby zastavil, zeptal se, jestli se nám nic nestalo – že by řekl „promiňte“, to jsem opravdu nečekala. Prostě nezájem! Čtyřkolka pochopitelně bez SPZ, mladý king měl na hlavě černou přilbu se ztmaveným předním sklem, takže obličej mu vidět nebyl. Přiznám se, že bych ho s chutí napráskala policajtům, už za to leknutí – ale co by se dalo říct? Že tam kdosi projel, ale nevím kdo? Policajty by to vůbec nezajímalo. A tak, kdykoliv jsem tamtudy pak šla, nevnímala jsem krásu toho pěšinkového tunelu, spíš jsem se soustřeďovala na to, jestli neslyším zvuk blížícího se motoru…

Tahle cesta se trochu vymyká z řady těch ostatních. Ta je přímo v Kadani, je to zkratka mezi paneláky a já jsem po ní chodívala do práce. Napravo za plotem školka, nalevo taky školka – teď přestavěná na byty, za tou zatáčkou dvě dětská hřiště… Ráno tam býval naprostý klid, liduprázdno a krásně. Teď je tam už nový asfalt i obrubníky – ale přiznám se, že se mi ta cesta líbila víc takhle děravá. Asi mám nějaký zvrhlý vkus.

obr-6

A na závěr dám ještě dvě podzimní cesty. A komentovat je nebudu, slova by spíš rušila…

obr-7 obr-8

k-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Cesty a cestičky II.

  1. jaa napsal:

    Dík – i ty cesty – odněkud – někam mají svoje kouzlo. Dobrou…

  2. vonrammstein napsal:

    U těchhle pěšinek mě vždycky děsí představa, že potkám auto v protisměru. Což se asi tak v polovině případů skutečně stane.

  3. NavajaMM napsal:

    Krásne. Najviac sa mi páči tá štvorkolková, ako tam tak stojí zelená stena oproti bielej. A myslím, že aj za starých čias sa na takejto cestičke mohlo stať a často stávalo, že osamelý pútnik musel uskočiť z cesty pred mladým pánom, ktorý sa tryskom niesol na žrebcovi, nebolo mu vidno do tváre pod širokým klobúkom a ani sa neobzrel, či sa pútnikovi niečo nestalo

    • Bavor V. napsal:

      Prostě frikulíni byli vždy, jen se jim v každé době říkalo jinak

      • K-k. napsal:

        jenže mně vůbec nelíbí ta role poddaného, co pokorně snáší, když ho málem přizabije kolemjedoucí mladý pán na bujném ořovi😦

        • oh napsal:

          Pak si musíte pořídit buďto vlastního oře, nebo nějakou „veselou družinu,“ která mladé pány přinutí používat raději jiné cesty. V tom druhém případě ale pozor na šerifa z Nottinghamu.🙂

        • blbíš napsal:

          Katy – naprostej souhlas – viz níže

  4. kchodl napsal:

    Krásné, jako vždy.

    Coby fotograf, pohříchu většinu času bývalý – protože rodinné fotografie za fotografování nepovažuji – oceňuji krásu krajiny, barev a osvětlení. Podzim je na barvy nejkrásnější, možná hezčí než kvetoucí jaro. Sluníčko je většinou níž, svítí méně kontrastně a má teplejší barvu. Přijíždět v takovém období někam do zlátnoucích kopců, to je obrazový orgasmus.

    Ohledně neočekávaných setkání na lesních a polních cestách, ohleduplnost musí být vzájemná. Nelze cestu blokovat jen pro sebe a naopak, nikdo mě nesmí ohrozit – například na čtyřkolce.
    Jezdím sice většinou po silnicích – protože mám raději silniční cyklistiku – ale s vyloženě arogantním jednáním nějakých motorkářů se příliš nesetkávám.

    Většinou je to totiž tak, že i maník, který les projíždí na čtyřkolce, má kromě rychlosti a požitku z jízdy rád i les a krajinu, užívá si to jako kdokoliv jiný ať pěšky nebo na kole. Kdo jezdí častěji v krajině nebo lese, má kromě motorek rád i tyhle věci – není to zkrátka úplné hovado. Neznámí lidé si na lesních a polních cestách říkají „Ahoj“, když se potkají, přesně jako trampové. Motorkář zamává.

    Pokud by ne, nejezdím bez Kevina v ráži 9 mm Browning krátký (9×15). To je malé a lehké.
    Tím nechcí říci, že bych každého neslušného hned nejraději zastřelil, jen že jsem připraven na horší eventuality.🙂

    Často jsou otravnější namistrovaní víkendoví „závodníci“ na předražených – statusových – horských kolech drahých značek, kteří jedou od parkoviště „dálkový“ 3 km okruh, celí v „buzioblečku“, aby se ukázali před dalšími vypatlanci svého druhu. Obvykle mají na kole ještě namontovanou navigaci a GoPro kameru, na helmě nějaké to předražené supersvětlo. Proto většinou do lesa nejezdím o víkendu, ale udělám si volno někdy v týdnu, nejlépe, když je špatné počasí a prší, to má také svůj půvab.

    Ostatně, to platí všude. Například na nově postavených „in-line“ bruslařských okruzích, kde si kolikrát uzurpuje veřejný prostor nějaký sportovní oddíl a ohrožuje rekreační bruslaře. Přidejte skupinky přiožralých maminek s kočárky – vedle dítěte vezou také petku vína – a tlupy nevychovaných malých spratků, kteří Vám neustále sebevražedně skáčou do cesty. Nedávno jsem si do bruslí proto koupil kolečka na ježdění v dešti, to jsou bruslařské okruhy prázdné, vzduch krásně čistý a nikde ani noha.

  5. blbíš napsal:

    vidíte ,kchodle, a já vnímám podzimní svit sluníčka, zvláště v těch chladnějších slunných podzimních dnech naopak více kontrastněji a přetrvává to u mě až do mrazivých slunných suchých zim. Nějak vidím dál a ostřeji. Ale to moje focení stylem Máňa před dubem-za dubem vopravdu nebude směrodatným postřehem, asi to máme každej jinak. Ale souhlas s tím barevným, neopakovatelným podzimem. Když vyjde ten vořechovej podzimní hezkej den, vydržel bych se na to dívat do aleluja. Totéž se děje nad vodníma hladinama, prostě úžasný!
    S čím ale hodně nesouhlasím, je ta z Vašeho příspěvku až čišící benevolence (až taková jako chlácholivá rezignace) nad těma lidma na kolech, co si zvláště poslední dobou prodlužujou běžný silnice až do těch nejhlubších lesů. Po celej můj život se motorově do lesa nesmělo, teď si už nejsem jistej, jak to vlastně je. Věřte, že jako ten, kterej v přírodě už přiložil ruce k nejednomu dílu, neznám ničivější a těžko opravitelný zásahy, než jsou právě devastační votisky motorovejch kol v lesním terénu (o těžbě dřeva už ani nemluvě, ta mění les ze dne na den). Tedy pokud se z těch cest, cestiček a pěšinek nemají posléze udělat dotacema vyfutrovaný asfaltový eurosteSky. Možná, že netušíte, co dá za neskutečnou dřinu vopravit záběrovým kolem čtyřkolky vytrhlej dřevěnej vodvodňovací příčník z lesní cesty! I ocel. štětovnici na ležato zakotvíte do stejnýho místa blbě, nehledě na to, že je těžká jak prase a většinou už zdeformovaná. Pokud jste někdy něco podobnýho dělal, tak byste nejraději tomu Vámi popisovanýmu mávajícímu volovi urval hlavu. A horský cestičky? To jejich vopravování a udržování je doslova očistec, i tam už ti deprivanti ježděj! To je už lepší vzít krumpáč, lopatu, špice, kramle, ocel. trny a sekeru a kromě useknutí hlavy takovýmu hovadu je mnohem snazší udělat zcela novej odvodňovací šlic, místo opravy takhle čtyřkolkou zničenýho předělu, to mi, prosím, můžete s klidem věřit. Jenže vono to vzhledem k historický paměti tekoucí vody dost dobře nejde. A koho zajímá, že kramlema svázanej dřevěnej práh děláte ve dvou přes cestu skoro celej den? A protože nás blbců, co si na tu cestu přes ty svý bolavý kolena ještě kleknou a aspoň se pokoušejí napravit tohle vokolovaný hulvátství je velice málo, tak ty cesty se pomalu ale jistě zbahňujou za pochvalnýho těšení těch idiotů, protože teprve pak to pro ně bude to pravý vořechový, tedy terénní ježdění. A to ještě beztrestně existujou živnosti, který těm deprivantům půjčujou za nemalý peníz ty zážitkový čtyřkolky a pouští je do lesů (oficiálně? – samozřejmě, že v žádným případě, voni jezdí jenom na jejich uzavřenejch okruzích, nevěříte, tak mrkněte na internet!).

    jeden z mnoha zážitkových hrdinů pohybující se v uzavřeným areálu:

    • blbíš napsal:

      Jo a zapomněl jsem sdělit naší Katy, že jak jsem hledal toho zablácenýho milce přírody, nemohl jsem si nevšimnout, že Vaše fotky už jsou docela často „citovaný ve všeobecných odkazech“ na netu. Blahopřeju Vám, je to proto, že se prostě líbí!

Komentáře nejsou povoleny.