Globalizace po americku … jako rukavice hozená lidovládě


Mnozí se jistě v dětství setkali se situací, kdy nějaký hráč, například karet, doprovázel svoji prohru slovy: „To se nepočítá – hrajem znova!“. Jen tak, bez vysvětlování. Zkrátka proto, že ten uličník (zpravidla krytý agresívním starším bráchou, nebo starostlivými rodiči) nechtěl zůstat v roli poraženého. A podobná egoistická taktika přece často vedla k tomu, že uličníkovi partneři často souhlasili s opakováním hry, ve které ten, když prohrál, stále znovu a znovu trval na jejím opakování – do chvíle, než konečně dosahoval kýženého výsledku a vyrůstal v pouličního drzouna.

K taktice pouličního hulvátství se v poslední době uchylují politici „výjimečné“ mocnosti. Poslední a zcela demonstrativní příklad – precedens na olympiádě v Riu, kdy americká reprezentace pro sebe požadovala opakování štafety 4×100 m žen. A ono to zafungovalo: pro vedení IAAF požadavek geopolitického „drzouna“ stačil k tomu, aby přehodnotilo pravidla Olympijských her.
Podobné nároky s jejich následujícím splněním korumpovanými činovníky a politiky pozorujeme stále častěji i ve sféře mezistátních vztahů. K čemu, například, někteří západní politici a jejich podržtaškové v řadách ruské opozice požadují opakování referenda na Krymu? Přece k tomu, aby nejdříve znehodnotili výsledky platného referenda, a poté – s použitím metody nátlaku, manipulace, podplácení, vydírání apod. – provést opakované referendum, ovšem už podle svých vlastních pravidel a pod kontrolou „mezinárodních“ organizací a poté uznat (bude-li výsledek v jejich prospěch) anebo znovu neuznat (pokud se jim výsledek líbit nebude) jeho výsledky.
V roce 2004 Západu skvěle vyšla operace s přehodnocením výsledků prezidentských voleb na Ukrajině. Vítězný Viktor Janukovyč vyšel vstříc požadavkům „mas“ a – v technologii „venkovského prosťáčka“ – souhlasil s tím, aby byly provedeny opakované volby, jejichž výsledek byl předem dán. Protože v období jejich příprav američtí kurátoři Ukrajiny „ohnuli“ nebo podplatili všechny, kdo byl ochoten se ohnout, nebo nechat koupit. A když o 10 let později v Kyjevě znovu propukl rozpor mezi proamerickými silami a týmž Janukovyčem, tak názory zákonně zvoleného prezidenta útočící stranu už nevzrušovaly. Tato strana chápala, že pokud se vůdce Strany regionů podařilo ohnout v roce 2004, tak se to podaří i po druhé. A to se stalo, když Janukovyč 21.února 2014 podepsal s evropskými „partnery“ dohodu, kterou oni hned druhý den ignorovali.
Procedura přehodnocení výsledků referenda „přívrženci EU“ (ve skutečnosti proamerickými politiky a neziskovkami) byla nastartována i v Británii hned po oznámení výsledků, schvalujících Brexit.
Doslova nazítří po referendu bylo zahájeno shromažďování podpisů pod petici s požadavkem přehodnocení výsledků referenda o členství Spojeného Království v EU, no a jakási skupina právníků začala přesvědčovat veřejnost země, že výsledky referenda mají vlastně pouze „doporučující“ sílu a poslední slovo má, údajně, až parlament.
Nakonec petici podepsaly více než 4 miliony lidí (mimochodem, nejen Britů), a vzhledem k tom, že k jejímu posouzení parlamentem je třeba minimálně 100 tisíc podpisů, byla přijata k projednání Dolní sněmovnou, která ji měla projednat minulé pondělí – ale neprojednala. Nejspíš tu přívrženci amerického státního departmentu narazili na naprosto pochopitelnou protihru, za kterou stojí část britské elity, která nemíní nahrávat globalizátorům.
(tady se autor mýlí https://petition.parliament.uk/petitions/131215)

Připomenu, že organizátoři petice rozšířili v masmédiích následující prohlášení: „Vyzýváme vládu k užití pravidla, podle kterého, pokud počet hlasujících pro nebo proti odchodu z EU dosáhl méně než 60% při účasti pod 74%, musí být referendum opakováno“. Tady je zřejmý úskok, protože v tomto případě bylo slovem „musí“ zaměněno originální slovo „může“. Takže, právě na takových úskocích, záměnách a přímých podvodech se buduje taktika přehodnocení výsledků voleb a referend.
Je známo, že referendum je nejvyšší úrovní projevu vůle lidu. Nad ním (pro ty, kteří nevěří v Boha) ve státě vyšší instance není. Nicméně, představitelé „výjimečného“ národa mají za to, že pokud Brexit nevyhovuje Washingtonu, musí se referendum opakovat. (pamatujete si na Obamovo nařízení před červencovým summitem NATO, že Evropa má tři základní úkoly – čelit DAESH, Rusku a Brexitu?).
Pro země, v nichž se naučili ignorovat zájmy většiny údajnými zájmy „menšiny“, není nic lehčího, než znehodnotit výsledek jakéhokoli referenda nejrůznějšími „demokratickými“ procedurami typu petic, a poté – podle výsledků jejich posouzení zkorumpovanými poslanci – dosáhnout rozhodnutí o opakování referenda už v řízeném režimu.
Vezměte, například, Brazílii, ve které v minulých dnech stovka Washingtonem zpracovaných členů parlamentu vyhlásila impeachment prezidentky země – podle zásady „my to tak chceme“. Co to je, pokud ne úplná diskreditace instituce všelidových voleb?
Ještě předtím proběhla diskreditace všelidových voleb na Ukrajině, kde výsledky prezidentské kampaně roku 2004 nejdřív neuznali velvyslanec USA a Majdan, a poté i Nejvyšší soud. Přitom ovšem výsledky voleb roku 2014, které proběhly bez účasti voličů řady regionů země a pod hlavněmi samopalů „karatelů“, byly uznány legitimními.
Dnes se nalézáme na takovém stupni vývoje lidstva, kdy světová oligarchie vědomě boří instituce a mechanizmy demokracie a ukazuje přitom „venkovským balíkům“, že projevy lidové vůle jsou vlastně k ničemu.
Státní departament USA má za sebou bohaté zkušenosti s ignorováním, nebo přehodnocováním volebních výsledků, a to nejen v Iráku, Libyi, Sýrii, Hondurasu, nebo na Ukrajině, ale i v evropských zemích. (Tady stačí připomenout impeachment litevského prezidenta Rolandase Paksase, vynesený nad ním v roce 2004 na nátlak státního departamentu USA).
Dnes globalisté přivykají svět k tomu, aby uznával jen jediné právo – právo silnějšího, kterému není radno se protivit. Že od nynějška dokonce i Olympijské hry se budou odehrávat podle amerických pravidel. A že mohou být přepočítány a přehodnoceny, například i výsledky blížících se prezidentských voleb v USA…
Jedním z nejbližších cílů „pouličního drzouna“ je přehodnocení výsledků 2. světové války s cílem vnutit světu nový geopolitický rozvrh. Je jasné, že podobné plány nemohou vyhovovat Rusku. V předvečer summitu G20 v Číně ruský prezident Putin poskytl agentuře Bloomberg interview, ve kterém poznamenal, že v diskusích o přehodnocení výsledků 2. světové války se kdosi nemůže zdržet otevření „Pandořiny skříňky“: „…Pokud kdosi chce začít přehodnocovat výsledky 2. světové války, pak pojďme na toto téma podiskutovat – poznamenal Putin. – Ale tehdy se musí diskutovat ne o Kaliningradu, ale o východních zemích Německa, o Lvovu, který byl součástí Polska… Je tam i Maďarsko, i Rumunsko …“.
Z toho vychází, že Rusko je dnes hlavním garantem dodržování mezinárodního práva světovými mocnostmi a málem jedinou zemí, stavící se na odpor pokusům obrátit tradiční demokracii vzhůru nohama, záměnou lidosprávy „výlučnými“ pravomocemi vládnoucí třídy jedné jediné mocnosti.
Nová britská premiérka Theresa May, je třeba jí to přiznat, také (v každém případě, zatím) není nakloněna přehodnocováním ustálených pravidel a je toho názoru, že celobritské referendum  k otázce odchodu z EU nepodléhá přehodnocení. „Musíme i nadále říkat, že Brexit znamená Brexit … Druhé referendum se konat nebude, nebude pokus o setrvání v EU po postranních uličkách“, – zdůraznila britská premiérka.
Hlasování většiny Britů o odchodu z EU v podstatě uvolnilo vedení země ruce k efektivním krokům směrem k překonání celoevropské, pokud ne světové krize. Proto nejspíš britská vláda odmítla petici o opakování referenda.
„Washington je mým přítelem, ale vlastní zájmy jsou mi dražší“, – řekl by v tomto případě autor Dona Quijota. A skutečně, Británie je víceméně svobodná ve volbě své cesty a proto volí Brexit. Jiná věc jsou – na státním departmentu USA silně závislé Francie a Německo (nemluvě už o dalších státech EU), které jsou nuceny zachraňovat EU za cenu degradace vlastních zemí a národů.
Zdroj: http://www.rubaltic.ru/article/politika-i-obshchestvo/120916-stolknovenie-tsivilizatsiy/
hroch-hlava

Příspěvek byl publikován v rubrice hroší kůže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Globalizace po americku … jako rukavice hozená lidovládě

  1. vonrammstein napsal:

    Dobrá analýzka. Ze mě se snad na starý kolena stane levičák. (NE!)

  2. strejda napsal:

    Řekl bych, že lid český něco takového cítí v kostech. Proto ta velká změna za posledních deset let v nazírání na Rusko. Není to o fascinaci ruskou ekonomikou a politickým prostředím, ale o tom, že Rusko brání obecní lidské potřeby a tradice civilizace a je snad poslední hrází proti připravované katastrofě.
    Jsou lidé, kteří dají klidně hlavu do oprátky, jsou ale jiní, kteří se tomu vzpírají a hledají pomoc všude tam, kde tuší že ji najdou.
    Čínu neznáme, nerozumíme jejich tradicím ani životu společnosti. Neumíme odhadnout co udělá. Ale Rusku rozumíme, stejně jako Americe a dokážeme odhadnout co mají za svůj cíl. Vždy jsme byli slabí a pod tlakem. Germánským, aby bylo jasno. A tak rozumíme těm, kteří jsou tlačeni do kouta a které by někdo rád zotročil a jejich zemi si zabral.
    Každá generace dostává těžké úkoly a každá se s nimi ve vlastním sebezáchovném pudu musí vypořádat. Svět je dynamický a tak ho také tak musíme chápat. Stále hledat svoji cestu a své postavení v něm.
    Dnes je naší nadějí silné Rusko a hodně očekáváme od neatlatoevropských velkých států.
    Zdá se, že světoví hybatelé v touze po rychlém úspěchu podcenili některé faktory. Doufejme v to a čiňme se!

  3. K-k. napsal:

    OT: Pane Bavore, pošta…🙂

  4. Strejda Olin napsal:

    „To se nepočítá“ říkají „demokraté“ i o prvních poválečných volbách v ČSR v roce 1946. Přestože se uskutečnily regulérně, svobodně a demokraticky a následující politický vývoj (včetně Února 48) se od nich odvíjel, je nám systematicky vsugerováváno, že se komunisté dostali k moci pučem.
    Připomeňme si, že v těchto volbách získala KSČ 43,25% hlasů, 31% mandátů (93 mandátů z 300) a že prázdných (bílých) lístků, určených k projevení nesouhlasu s politikou NF, bylo odevzdáno pouhých 1,53%.
    Politika demokracie, svobody a lidských práv v podmínkách kapitalismu není nic jiného, než jiná forma diktatury a totality.

    • K-k. napsal:

      je to marný, je to marný, je to marný…
      Kdysi jsem polemizovala s nějakým novinovým vševědem, co mlel o „puči“ a pokoušela jsem se mu na základě jakéhosi oficiálního slovníku vysvětlit, že „puč“ je název pro něco jiného, než Únor 1948. Odpověď zněla, že ale slovník byl vydaný „za komunismu“ a tudíž je nesprávný. (Mimochodem, je zajímavé,.že wiki uvádí různé příklady puče, ale Únor mezi nimi není.) No, jako děti jsme říkali „bav se s volem, když je Maďar!“ – což pochopitelně není nic proti Maďarům.😀

    • Slim napsal:

      43,25% získala KSČ pouze za ČESKÉ země.
      Morava a Slezsko to snížily v rámci „ČR“ na 40,17%.

      Na Slovensku vyhrála Demokratická stran s 61,43% , druhá KSS měla 30,48%.

      Proto agregát KSČ+KSS získal celostátně něco kolem 38% mandátů (7% na Slovensku a 31% ve zbytku. Tedy výsledek svým způsobem podobný dvojnásobnému datu ’92; výrazný rozdíl v politických preferencích mezi Slovenskem a zbytkem republiky. Tehdy ovšem za jiného státoprávního uspořádání a hlavně mezinárodněpolitické situace.

      Získaly ale všechny čtyři přeživší strany (především v důsledku zániku Agrární strany a také relativního posunu zmizením německého voličstva).
      Index 1946/1935:
      KSČ 307 (tedy víc než trojnásobek)
      Lidovci 218
      Nár. socialisté 206
      Soc. demokraté 138 “ [ Oskar Krejčí: Nová kniha o volbách ]

      • Strejda Olin napsal:

        Ano, těch hledisek a názorů na tehdejší politickou situaci je mnoho. Faktem ale zůstává, že se komunisté v celostátních volbách v roce 1946 v rámci republiky stali nejsilnější stranou, Gottwald se stal premiérem a to výrazně ovlivnilo následující vývoj. Pučem nelze nazvat ani vládní krizi, demisi nekomunistických ministrů, reakci KSČ ani postoj prezidenta Beneše. Vnitrostátní i mezinárodní situace je v každé době nějaká. Příznivá či nepříznivá. Jak pro koho. Bylo tomu tak v letech 1918, 1948, 1968 i v roce 1989 a je to tak i dnes. Vždy je však ta mezinárodní situace pro zásadní vnitropolitické změny rozhodující. Kdyby dnes ve volbách KSČM „utrpěla“ zdrcující vítězství, vůbec nic by se nestalo. Tedy nic podstatného ve smyslu změny společenského systému. Stejně by se to nepočítalo a muselo by se hrát znova. On už by na to protektor dohlédl.

        • blbíš napsal:

          … tak to mi vysvětlete, Oline, i když vím, že to byl vod Vás humor a jen jako! Proč by současný komančové měli po svým zdrcujícím volebním vítězství točit kormidlem k nějaký změně? Dyť jim to takhle náramně vyhovuje, nebo jsem něco přehlídl? Jako že přes dvacet let parlamentním kulichářením zbytnělej Filip s tím svým salonním spolkem by jako vožili a že by z důvěry na ně nakladený si jako přidělali nějakou práci?

          • Strejda Olin napsal:

            Já ne, ale mnoho jiných to tak vidí, resp. šíří takové „pomluvy“. Straší diktaturou proletariátu, totalitou, znárodňováním (částečné bych přivítal, třeba podobné tomu z Benešových dekretů), návratem do minulosti a pod. nesmysly.
            Nepodceňujte komunisty, oni moc dobře znají své šance, možnosti a realitu.
            Na Filipa mám odlišný názor a myslím si, že ti ostatní parlamentní dinosauři mu nesahají ani po kotníky. Je jediný, kterého bych rád viděl na Hradě. Na rozdíl od všech možných i naprosto nemožných kandidátů. Ne proto čím je, ale jaký je.

  5. jaa napsal:

    abyste nebyli tak vážní – jedna reklama

    Příjemnou dovolenou Vám přeje KINEDRYL…..

Komentáře nejsou povoleny.