Bude vojna!


Časopis Přehled uveřejnil roku 1908 článek, který v mnohém popisuje dobu dnešní. A přesto, že některé jeho závěry se časem ukázaly chybnými, jeho myšlenka zůstává věčná. Strašení něčím, k čemu rozhodně nedojde.

Krátká, ale časová lekce ze sociologie.

Tuto lekci mám v hlavě i v péře už přes půl leta. Není divu! Kdybych ji byl vytiskl třeba jen před třemi nedělemi, mohl jsem být valnou části veřejnosti doporučen do blázince. Já totiž celou tu dobu, co všecky žurnály nejtučnějším tiskem hlásaly a co většina čtenářů jejich věřila, že dojde k válce se Srbskem, jsem do krajnosti trval na mínění, že tentokrát k válce nedojde. Byla to jedna z nejzajímavějších kampaní, které pamatuju. Jakmile po prvním dojmu z annexe Bosny se na Balkáně vzpamatovali a zařinčeli zbraní, naší veřejnosti se zmocnil válečný běs. Až na ojedinělé výjimky hučelo do uší se všech stran: bude vojna ! Marně jsem se hádal a nabízel peněžité sázky do opravdy, ne žertem; přívrženci války sice v ni nevěřili tolik, aby se chtěli o nějakou desítku vsadit, ale o svém omylu se nedali přesvědčit za živý svět.

O soukromé mínění konečně nejde – kdo ve válku nevěřil, tomu se za to nic nestalo. Ale já byl povinen tuto dobu vést politickou rubriku v časopise, jehož zahraniční referent rovněž ve válku nevěřil a již 6. listopadu 1908 předpověděl, že konflikt s Tureckem. Srbskem i Černou Horou se vyrovná klidně a hospodářsky. Při tomto souhlase obou referentů se rozumělo, že Přehled vytrvale odolával kalným vodám sensacechtivosti, podnícené žurnalistickými klepy; ale právě v tom tkvěl nejchoulostivější a nejnebezpečnější bod situace pro časopis, umíněně plovající proti 99 procentům veřejnosti.

Následky nedaly na sebe čekat. Přešel jeden »válečný« týden – a Přehled o hrozící válce ani muk, leda skeptickou poznámku. Přešel týden druhý a třetí, čtenáři dychtili a lačněli po článcích o hrozivé situaci – a Přehled nic. Denníky přinesly kachny o černohorských dělech, namířených na Kotor, čtenáři čekali, že kanóny zítra spustí – Přehled nic. To už přestávalo všecko!

Začaly se trousit stížnosti, že Přehled soustavně zanedbává »aktuality« . . . Brzy jsem to slyšel a četl určitě, brzy všeobecněji, ale původ to mělo trvám všechno jeden: Přehled důsledně přezíral bouřku ve sklenici vody, která vznětlivější, důvěřivější části obecenstva platila za světodějný převrat.

Ukazoval jsem na bursu, na projevy panovníkův i vedoucích státníků, na situaci u nás i v Srbsku, na antagonism dynastie srbské a černohorské. Marně.

»Jen počkejte !« říkali jedni. »Italie tajemně mlčí. Až ta se do toho vloží, pak to praskne.«

Smál jsem se. Itálie promluvila proti válce.

» Rusko zakročí, « hrozili druzí.

Krčil jsem ramcny. Nevěřili, dokud nenadešlo úplné zklamání.

»Což pak teď, je zima, nejde nic dělat; ale z jara poteče krev,« soudili třetí. A zatím s jarním ledem odplavaly i válečné poplachy.

» Vilém chce se dočkat nějaké války, aby mohl komandovat, srbský princ je nejpopulárnější osobou v zemi,« namítal čtvrtý stoupenec války. mne bolely plíce od vyvracení těchto hlasů a jen jsem se chtěl vsadit o opaku. Mnozí počali pochybovat o mém zdravém rozumu.

Konečně nastala mobilisace — dokonce čtyřicet techniků dosud vojensky necvičených bylo na 24 hodin zavoláno z Prahy do Pulje k válečnému loďstvu.

»Nu, co říkáš ?« hleděli na mne vítězně válečníci. Říkal jsem, že je v tom nějaký nesmysl, válka že nebude.

»Což pak ty, ty budeš potírat válku i ve chvíli, kdy obě vojska na sebe namíří !« – Budu ! doložil jsem chutě.

To už bylo přespříliš. Z úst mého přítele padla poznámka, že mám »okresní obzor«.

Matky plakaly pro odjíždějící syny, otcové vybírali vklady ze spořitelen. Kdo ještě nechtěl věřit ve válku, byl považován za člověka bez srdce, bez lidského citu.

A hle! Za dva dni mobilisovaní mladí »námořníci« se vraceli, a nejeden stoupenec války počínal obracet. »Okresní obzor« viděl přece dál než aspiranti obzoru světového.

Strašidlo válečné zmizelo. Nezůstalo po něm než trochu dluhů a jisté vůně jako po čertovi v báchorkách.

Bylo by sic oprávněno, odškodnit se nyní za půlletý očistec jásotem a výsměchem, ale mně jde o něco jiného.1) Na právě minulých událostech širokého zájmu lze demonstrovat poučení pro veřejnost, aby podruhé nesedala na lep spekulantům s penězi a krví lidu.

Dnes válka je něčím jiným než bývala. Dokud lid nebyl považován za víc nežli za stádo, nezáleželo pánům jeho na tom, zdali ho trochu v boji zahyne; dokud válečný vítěz mohl s pohrůžkou »Běda přemoženým !« nemilosrdně vykořistit úspěchu svého vůči odpůrci vydanému v šanc přesile, mohl konečně bojechtivý panovník něco riskovat v naději na tučnou výhru; a dokud k válce stačila vůle jednoho člověka, pušky spouštěly snadno a rychle.

Během doby se věci změnily. Vypovědět válku nelze už tak libovolně. Přese všecky přehmaty vlád jsou tu parlamenty, a ty, ač slaby, přece své hlasy pro rozpočet i brance dají si zaplatit. Lid už také není bezmocnou massou. Ale má svá práva a sebevědomí. Vlády poznávají, že ne v honění lidu na krvavé jatky, ale ve zvyšování populace tkví síla státu ; že bohatství se jistěji získá klidnou obchodní politikou než násilným olupováním souseda. Konečně je tu »evropský koncert«, který vítězi zabraňuje, aby vítězství bezohledně vykořistil. A tak jako při vyjednávání o celní a obchodní smlouvy nejlépe pochodí vždycky státy nesúčastněné, které si prostě dodatečně přivlastní výhody získané stranami smluvními, tak také v dnešní válce evropské nesúčastnění mohou klidně vykořistit obě strany válčící, které se navzájem oslabí a uvalí do dluhů. S trochem paradoxu lze říci; v dřívější válce zpravidla prohrála jedna strana, ve válce dnešní prohrávají obě .

Tolstoj tento obrat postřehl a analyzoval sociologicky již v letech šedesátých (úvaha o bitvě u Borodina ve Vojně a míru; Napoleon zdánlivě vítězí, a přece ve skutečnosti je to počátek jeho konce). A evropské války poslední doby to potvrzují. R. 1866 Rakousko poráží Itálii a musí jí přece odstoupit Benátsko. R. 1878 Rusko jest evropským koncertem donuceno zamrazit vítěznou válku v rozhodné chvíli a vítězství své nemůže vykořistit. R. 1896 Řecko je poraženo Tureckem a ještě při tom získává Krétu.

Jen rok 1870 je výjimkou, protože tehdy pruská chytrost a francouzská i ruská nepřipravenost a hloupost se sešly náhodou přímo zázračnou a tak umožnily, aby pruští vítězové vykořistili Francii důkladně. Ostatní války posledních let, které se odchylují od uvedené theorie, odehrávaly se daleko mimo Evropu; v jižní Africe, na Filipínách, v Korei, v Mandžusku, na ostrovech amerických, kde evropská rovnováha politická a hospodářská nemohla se ovšem plně přivést k platnosti. V Evropě však poměry nynější zásadně zabraňují každé válce, a tak vidíme, jak největší politické aféry se odehrávají bez války; r. 1889 hrozí válka Ruska s Německem a Rakouskem – a přece se jí nikdo neodváží. Před zraky Evropy Norsko trhá staletý svazek se Švédskem bez války, prostým usnesením. V Srbsku je vyhubena stará dynastie a nastolena nová, a v Evropě se nehne ruka proti ní. Za těchto poměrů mohl si každý střízlivý pozorovatel vypočíst na prstech, že dvojnásobný státní převrat na Balkán (annexe Bosny, neodvislost Bulharska) se provede bez války.

Nebylo zde činitelů, kteří by v konkrétním případě mohli přivodit výjimku od všeobecné tendence mezinárodních poměrů současné Evropy, od tendence, která za každou cenu, i za cenu drahého ozbrojeného míru hledí válku odvrátit.

Bylo jasno, že žádný súčastněný národ, žádná vláda, žádný panovník nechce válku, naopak, že se jí každý bojí. Makavě to ukázala kapitulace největšího strašáka, Ruska, právě ve chvíli, kdy se válka zdála nejbližší. A podobné kousky, jako prováděl v Srbsku princ Jiří, nemohl přece nikdo rozumný brát vážně, stejně jako povyk novin.

Noviny a peněžníci – to byly jediné dvě vrstvy, které chtěly cítit krev lidskou, protože čekaly z toho bakšiš. Také v mnohém českém denníku prázdná pokladna přece z humbugu válečného se naplnila aspoň do polovičky; ubozí podvádění čtenáři klopili peníze a hádali a rvali se za schytralé výdělkáře. kteří jim naplnili hlavu nesmyslnými klepy a postrachy, zatím co na poctivě informující list bylo žalováno, že »zanedbává aktuality «, t. j. nelže.

Jest ještě daleka doba, kdy minimální sociologické vzdělání pronikne širší vrstvy ; ale kdo chce, může již dnes vidět, že i sociologie počíná dostupovat úrovně, podle níž lze poznat vědu; počíná předvídat, tak jako astronomie předvídá, ovšem mnohem přesněji, úkazy svého oboru. Přispějí zkušenosti s válečným poplachem k tomu, aby česká inteligence pojala skepsi k švindlu a starala se víc o vědu?

E. Chalupný.

1) Doufám, že naše žurnály mi tuto lekci nezazlí. Já mám sice pravdu, ony však plné kapsy ze svých nepravd, čehož si očividně váží víc než pravdy. Nač si tedy stěžovat? Jen »Kurýr« se trochu spletl: opatřil si houfy válečných obrázků a teď to tiskne post festum. Škoda, škoda . . .

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Bude vojna!

  1. NavajaMM napsal:

    Skvelý nález, pane Bavore.

  2. Tribun napsal:

    Široké vrstvy proniklo nejenom vzdělání minimální, ale už i vyšší a věru to mnoho nepomohlo, jen víra a poslušnost byly nahrazeny iluzí vědění a chimérou svobody.

    • vittta napsal:

      Mohl byste to poněkud upřesnit?
      Kdyby to napsal kdokoliv jiný, bylo by mi to možná částečně jasné, ale když to píšete vy, jste z toho přímo jelen.

      • Tribun napsal:

        Nenapadá mne jak, myslím, že jsem to napsal dost jasně.

        • blbíš napsal:

          … a v tom by mohla bejt ta potíž

        • vittta napsal:

          Jde mi o to, že vzdělání je mantrou sluníčkářů.
          Vzdělání také není stejné jako vzdělání.
          Zatímco ti správní hoši hledají ve vzdělání dětí a mladých cesty, jak nasadit myšlenky multikulturismu, antirusismu či antikomunismu do jejich hlav, druhá skupina, tedy „blbá tupá extremistická frustrovaná lůza“ by ráda, aby vzdělání bylo všeobecné, bez politických a ideologických vsuvek, čímž právě svou frustraci a tupost dokazují.
          Navrch ale mají příznivci „vzdělání“ skutečného.
          Nejen že do škol byla zavedena inkluze, ale bylo nařízeno, aby byl do každé školy přijat i multikulturní poradce, to kdyby nějaký pedagog chtěl poskytovat vzdělání lůzrovské a extremitické.
          Nepochybuji o tom, že současní vzdělaní jsou do značné míry spíše „vzdělaní“ a propadají iluzi o tom, že něco vědí, a že jsou dokonce svobodní.
          Ale podle mě právě tyto iluze způsobují třeba uvedenou inkluzi či multikulturní poradce.
          Potíž je v tom, že vy stojíte na straně právě toho směru, který touto iluzí trpí.
          Čím tedy to, že se tak oduševněle vyjadřujete?

        • blbíš napsal:

          Tak včera mě ujišťovali, že v tom Yorku se v žádným případě nejedná o terorismus a dneska už hledají naturalizovanýho Afghánce. Pravda, …. „Afghánec sice nebyl označen přímo za podezřelého, podle starosty nejlidnatějšího amerického města Billa de Blasia, ale může být hledaný muž ozbrojený a nebezpečný“ … a dnes je všechno už jinak , protože … „na základě nových informací z vyšetřování nevyloučil ani možné spojení atentátu s mezinárodním terorismem. To ještě v neděli odmítali“ …

          Copak, přehmaty se stávají, což vo to, ale už proto, že se stávají, je nanejvýš potřebný všechny ty multikulti nařízený, násilný snahy a lumpárny okamžitě zastavit, protože si zahrávají s nadmíru, pro zdejší občany, rizikovým faktorem, který navíc v těch s tou zde někde @@ zmíněnou správnou orientací vyvolává tu Vámi shora uvedenou falešnou iluzi vědění spolu s chimérou svobody !

          … a ještě vzpomínečku z mýho brožovanýho života smím-li, k tomu Vašemu myslím , jestli to spíše nebude znamenat hovno vědět … aspoň tak mi to říkávali kantoři před více jak půl stoletím, když sem se ve škole „snažil“ taky myslet a celkem vzato, jsem věděl právě to inkriminovaný hovno . A neodpustím si Vás ještě ujistit, že ti kantoři neměli žádnej důvod trpět nějakejma přehnanejma iluzema, spíše naopak!

          • Tribun napsal:

            Myslet sice znamená hovno, ale hovno vědět znamená nemoci myslet.

            • blbíš napsal:

              ano souhlasím, taky jsem dospěl k podobnýmu závěru po přečtení Vašeho vstupu v 9:01, ale nedokázal jsem to tak krátce a přitom výstižně formulovat

  3. strejda napsal:

    Skutečně zajímavé posouzení evropské politiky v roce 1908. Tehdy to opravdu nebylo běžné mínění. Lze především pochválit tehdejší (1908) odvahu E. Chalupného. Ovšem pro celkové posouzení je nutné znát i jeho názory v roce 1914. Zda pochopil změny ke kterým došlo pokračující dynamikou vývoje. Z tohoto článku neprosto není patrno, že by očekával změnu okolností. My po sto letech víme, že procesy vedoucí k válce již byly zřejmé, ale ještě nebyly ukončeny
    Velmi často máme tendenci hodnotit kvality podle výsledku a zcela ignorovat jak se k výsledku došlo. Pak se ovšem jedná o náhodný a neopakovatelný jev, který nás při mechanickém používání může velice silně poškodit.
    E. Chalupný poměrně volně vyzdvihuje některé jevy a jiné stejně volně opomíjí či marginalizuje. Je to běžný postup většiny žurnalistů a politiků i dnes. A tak jsme stále před těžkou volbou co přijmout do svých úvah a co odmítnout.

    • Bavor V. napsal:

      6 roků před válečným běsněním si mohl dovolit, spolu se svým zpravodajem, tvrdit to, co tvrdil a odkrývat již tehdy bulvarizující tendence. Faktem je, že některé vlivy silně přeceňoval – parlamenty a veřejné mínění. Protože na to nekoukají ani dnešní vládci. Jen dnes máme méně těch občanů, kteří se nechají na válečnické kecy nachytat, ačkoli mainstream zůstává stále na stejné intelektuální úrovni.
      Co se týká Chalupného názorů později, pokusím se najít, ačkoli na to moc nevěřím.

    • NavajaMM napsal:

      Máte veľkú pravdu v tom, že zvyčajne podľa výsledku preceňujeme faktory, ktoré k nemu viedli, a podceňujeme iné alternatívne možnosti, ktoré sa mohli uplatniť. Dnes to môže vyzerať, že Chalupný sa predsa len mýlil, ale môže to byť aj podľa príslovia o džbáne, s ktorým sa chodí po vodu… a práve to ma napĺňa obavami. Niekto sa rozhodol, že by mu bodla ďalšia veľká vojna a skúša to. Bolo by treba utrhnúť ucho tomu lumpovi skôr, ako sa utrhne to s vojnou.

      • Bavor V. napsal:

        Já bych trhal hned, jen mít šanci.
        Jinak mne zklamal Váš Fico s tím vyhrožováním Britům.

        • NavajaMM napsal:

          No to mi hovorte. Po celkom dobrom medzinárodnom dojme z organizácie summitu prepásol šancu ostať ticho.

          • jaa napsal:

            Ač-li to nebyla úlitba bohům. Nezapomínejme, že tam nemluvil za Slovensko či sebe. Určité věci asi musel zmínit. Taky možná avizo – že se v EU něco chystá….

            • jaa napsal:

              myslím vůči Anglii – oni ti prů.elští diplo, diplo – určitě se s tím nesmířili – zvlášť, když jim prognozy nevycházejí… hmm

            • NavajaMM napsal:

              Britský minister pre brexit David Davis už elegantne odpovedal, že prinajhoršom Británia odíde z EÚ bez uzatvorenia obchodnej dohody s EÚ. Bez zbytočných silných rečí povedal, že síce by to bolo nevýhodné, ale možné je všetko.
              Vo Ficovom prípade mu trochu stúpol do hlavy ten moment, keď ho všetci uznávali a rešpektovali. Isto by sa mu pozdávalo časom vymeniť Tuska. Druhá motivácia boli domáce politické body za podporu slovenských (a popri tom aj poľských) gastarbeitrov v Británii.
              Tak si spomínam na detskú knižku Ondřeja Sekoru o Kocúrkove. Smiali sme sa, lebo sme ešte nezažili, to čo dnes. Zlaté Kocúrkovo.

      • blbíš napsal:

        …“zvyčajne podľa výsledku preceňujeme faktory, ktoré k nemu viedli“…
        naprostej souhlas, příteli, jenže si nejsem jistej, zda se jedná o podceňování, nebo o nekonečný hlupství. Všimněte si, kolikrát za den si berou do huby pouhý slovo “ válka “ a jak ho promelou v těch svých nevymáchaných držkách (jako by to byla houska na krámě), aniž by těm idiotům doklapla hrůza a zmar jen z toho pouhýho slova. To jsou ty „drobnosti“, který vedou k těm neštěstím. Tady musí zafungovat to, co fungovalo za mýho dětství na pískovišti – rozkopáváš bábovičky, škodíš, chováš se jako idiot – tumáš jednu za uši … a hned člověk věděl, na čem byl.

        • NavajaMM napsal:

          Presne tak. Ako deti sme veľmi zriedka zašli priďaleko a fungovali tie čarovné formulky „opla-nepla“ alebo „tri korunky na hlavu…“ Hra bola dôležitejšia ako bitka a každý rešpektoval pravidlá, inak by sa s ním nikto nehral. Nakoniec aj tá bitka bola častejšie len hrou, nešlo o život.

  4. karel napsal:

    Napíšu něco opačného, než vyjadřuje článek sociologa Emanuela Chalupnýho z Přehledu roku 1908. Myslím si,že pan Chalupný se velmi mýlil v tvrzení, že válka nebude. A kvůlivá B a H se mýlil s odstupem času tuplem!! Měl pravdu pro ten rok 1908. Pro roky 1909-1914 také… Dále už ne. Kvůli té B a H válka vlastně v roce 1914 vznikla. Hašek příčinu, která vedla ke světovému!!! konfliktu, ve Švejkovi geniálně ve zkratce napsal: …“zabili jste mně strejčka, dostanete přes ….., bude se to řezat,… atd,atd… Ten strejček je jasný, to zabití také. Sarajevský atentát a už to jelo… Možná zástupný problém, příčina ke chtění řešení tehdejších problémů válkou tady byla.. Když si tak čtu ten článek,nemohu stát na straně pana sociologa, profesora,atd. V článku vlastně obhajuje politiku domu císařského. Mlčky schvaluje anexi B a H Rakouskem Uherskem.Svojím chlebodárcem Proti se nestavěl… Blíže o panu Emanuelu Chalupnému tam, kde je toho většinou hodně i s odkazy. Tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Chalupný A dneska? Dneska je slovo “ válka“ v oficiálních sdělovadlech také skoro tabu. Když, tak ve spojitosti z Ruskem. To je pro dnešní pány geografické sociology, no tak dobře-sociologické geografy,nebo eště jinak? pány Romancovovy,Romancovy,či jak se to píše v množném císle, a jiné a jiné, ten hlavní strůjce tohoto řešení. Když nedostačují jiné prostředky. Ale státy, které stojí v opozici proti Rusku, že by chtěly válku? Ne, ne… Takže za šest let, za šedesát let? Myslím samozřejmě ve spojitosti s evropským kontinentem: Nebo nikdy? Já bych si nevsadil, jako pan Chalupný v tom roce 1908…

    • Bavor V. napsal:

      Myslím, že se silně mýlíte. JUDr. Chalupný popisuje vztah k tehdejším možnostem války stále hlavně jako sociologickou studii. A odkrývá jev, který přetrvává do dnešních dnů. Což neslyšíte či nečtete o tom jak Rusko…, jak Putin…? To je přesně ta rétorika, na kterou Chalupný ukazuje. Protože roku 1908 situace k válce zdaleka nenazrála. Chalupného postoj kolem roků 1914-1918 jsem zatím neobjevil, pokud se mi podaří na jeho některý článek narazit, rád to zveřejním. Krom toho časopis Přehled zatím v době po roce 1912 není k dispozici, v ročnících 1909-10 a 1911-1912 jsem jeho příspěvky nenašel.

Komentáře nejsou povoleny.