F.A.Elstner a Aero 30HP


F.A.Elstner a jeho povídání se vám zalíbilo? Tak tady je úvod jeho knihy o onom skvělém automobilu.

OTEC A SYN, DVĚ GENERACE jdou spolu v neděli po silnici. Pěšky a pomalu, v bázni boží.

„Tatínku, vidíš ten automobil? Teď projel zatáčkou! Dobrých osmdesát. – Proč my dva vlastně jdeme pěšky?“

„Ustup mu s cesty! Ten člověk je blázen!“

„Tatínku to je Aero 30. Vůz budoucnosti! Má přední náhon, dvoutaktní motor,  kapkové blatníky  výkyvné osy a nizoučké těžiště . . . “

„Co ty víš, chlapče, co je to těžiště? “

„ Těžiště to je bod, na kterém stojí život. Teď jede stovkou!“

„ Pak je to blázen! Ustupme s cesty! Půjdeme do lesa, tichou pěšinou, někam, kde nejezdí automobily! Víš, v naší rodině jsou těžké zkušenosti, dědeček zahynul v mladém věku . .“

„To tenkrát už byly automobily?“

„Nebyly, ani letadla. Tvůj děd jezdil jenom s párem koní! A přece se zabil. Spadl s půdy . .“

PO DOBU VŠECH VĚKŮ strašili staří mladé. Vodili je k náhrobním kamenům lidí, kteří uklouzli na slupce nebo spadli s půdy. Tím zdržel se vývoj lidského blahobytu, takže teprve dnes umíme dobře jezdit a létat .

Kluk z roku 1935 dívá se do nebe nad bílé mráčky, kde hučí a zpívá nebeská limusina. Má jméno Aero na štíhlém boku .

Všecky děti dnešních otců budou létat! Je pouze nutno, aby létaly dobře a k tomu je připraví automobil.

A tak se autor této knihy blíží stovkou automobilovým dětem, aby jim pověděl, co je to automobil, jak se to dělá, aby se rozejel a zastavil potom na správném místě. V kteréžto věci, jak uznáte sami, je hluboký smysl lidského života.

V ROCE 1835 nosili muži vysoké klobouky, v ruce hůlky se stříbrným koncem, v hlavě literaturu, hudbu a císařskou politiku.

„ Vůz bez koní? “ říkali v neděli na procházce, pod klenbou podloubí starosvětských domů.

„Ta věc jistě odporuje Bohu a přinese zkázu celému pokolení !“

„ Kterýsi Němec, povoláním hodinář, sestrojil vůz, který jezdil sám už v roce 1649. Byl tažen silným hodinovým strojem!“

„ Pravda. A jezdil téměř tou rychlostí, jako kůň v klusu. Byl prý to podvod! Ve voze byli ukryti lidé! Ovšem, že tenkrát, před sto lety, neměl  lidé parních stroů . .“

„Co by tomu řekly naše babičky!“ smáli se muži z r oku 1835.

„ Kdyby tak viděly parní stroj! Parní vůz – řekněte, není to zázrak?“

„ Ustupte s cesty osedlanému ohni! Dnes leta Páně 1835, jezdí prý pravidelně, v zemi anglické, mezí městy Glowcesterem a Cheltenhamem, parní vůz místo formanů!“

„Ovšem, topič tohoto vozu se nedávno zabil! Stro se s ním převrhl!“

„Formani nakladli parnímu vozu kamení v cestu! Chtěli tím dokázat, že vůz jezdí rychle a že bude zabíjet pokojné lidi. “

„ V království anglickém zakázali potom rychlejší jízdu než dva tisíce kroků za jednu hodinu!“

„Zcela správně!“

V ROCE 1935 nosí muži směšné pumpky, v ruce mají bulvární večerníky, v hlavě box, kopanou, automobily.

„Mercedes? Bugatti? Alfa Romeo? “ říkají v neděli, když sedí u řeky a s maží si nad ohněm šunku s vejci.

„ To všechno jde pomalu! Počkejte za rok!“

„ V Německu staví se specielní vozy na děsné rychlosti, máte tušení? A Campbell šije světový rekord! Kolik jel minule?“

 „ Čtyři sta čtyřicet pět! “

Před třiceti sedmi lety, jel závodník de  Chasseloup na světový rekord – šedesát tři kilometry za hodinu!

TŘICET PĚT ROKŮ jsou měřeny pokusy o světový rekord rychlé jízdy.

1898 – 1933 bylo podniknuto celkem šestnáct úspěšných útoků.

Na překonání první stovky bylo třeba doby od stvoření světa až do roku 1899. Řídil Jenatzy.

Druhá stovka zrála dalších deset let. Jezdec Hemery jel v roce 1909 202.65 k m za hodinu.

Třetí stovka podlehla až za osmnáct let. Major Segrave ujel za hodinu 326.67 km, v roce 1929.

Čtvrtou stovku, totiž 433.60 km v hodině zjistili časoměřiči za dalších šest let, roku 1933. Ten muž se jmenoval sir Malcolm Campbell a stroj Modrý pták.

BYLO TO MONSTRUM devět metrů dlouhé, vážilo čtyři tuny a pospíchalo rychlostí 121 metrů za vteřinu.

Modrý pták stál půl čtvrta milionu korun.

Aero 30 HP je za necelé procento této ceny. Přece však dociluje skoro 25 % jeho rychlosti.

Spokojte se tím, že je to velmi rychlý standardní vůz. Konstruktér, v úloze rozšafného otce, pamatoval na bezpečnost.

Aero 30HP-1 Aero 30HP-2 Aero 30HP-ang Aero 30HP-ang2 Aero 30HP-ei

Mnoho lidí se totiž dodnes bojí strojů. Bojí se automobilů a letadel. Statistiky ovšem dokazují , že nejnebezpečnějším dopravním prostředkem je postel.

Devadesát procent lidí umírá na posteli.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na F.A.Elstner a Aero 30HP

  1. strejda napsal:

    Frank Elstner byl hrdinou mého mládí a zůstal jím dodnes. Taková stálice. Na rozdíl od indiánů a pirátů měl vlastní jméno a žil v téže zemi co já. V roce 1957 jsem na vánoce dostal jeho knihu S kamerou a za volantem třemi díly světa. Byl jsem doslova unešen, omyvatelným obalem počínaje přes dynamický text reportéra až po fotky „elstnerovky“. Své vlastní elstnerovky jsem si pořizoval na všech cestách autem. Princip je jednoduchý. Mé auto a něco kolem, málokdy já, hlavně typické prostředí. Reklama byl jeho hlavní zdroj financí.
    Dynamika jeho reportáží, vlastenectví a láska k motorům a mládeži byly jedinečné. Časem jsem si koupil všechna první vydání jeho knih, sehnal jeho rozhovory s cestovatelem L.M. Pařízkem a výňatky z filmů z Hledání času od Karla Čáslavského. Ten se nemohl odhodlat filmy FAE zpracovat do jednoho dílu. Napsal mně, že je to příliš chaotické. Film ČST Lovec kilometrů Elstner nebyl již desítky let reprízován.
    A něco pro fajnšmekry. Ví se, že se FAE podíval jako mladý do USA. Dochoval se o tom dokonce záznam. 5. září 1923 připlul jako člen posádky na parníku Canopic společnost White Star Line do New Yorku. Tam, spolu s dalšími více než dvaceti námořníky dezertoval. A tak se dostal do databáze dezertérů. Nic povzbudivého. Při další cestě do USA, plul na velmi oblíbené Berengarii, původně Imperator u HAPAGu. s tím měl nějaké potíže. Ale byl již důstojným pánem s manželkou, autem a penězi a tak ho do USA pustili.
    Bavore velice dobře, že jste Františka Alexandra Elstnera připomněl. Zkuste ještě RNDr. Jiřího Bauma, stejně zapomenutého globentrottera a navíc přírodovědce.

    • blbíš napsal:

      … to vo tý dezerci jsem vůbec nevěděl, podívejme, furt se člověk dozvídá něco novýho … a to je moc dobře! Dík.

      • strejda napsal:

        Bylo to na Ancestry. Kopie záznamu. Před časem zdarma, dnes za peníze. Bylo to 5.9.1923. Dnes se nemohu dostat ani na základní údaje. Byly na Passenger and Crew Lists 1917-1974. Patrně se tam dá dostat přes National Archives Washington, číslo 4497925. Ale není tam nic moc zajímavého. Jméno, narození, datum připlutí.

    • Bavor V. napsal:

      Zatím jsem od něho nenašel nic, kromě toho, zde mne v první řadě zaujal onen dokonalý technický popis auta, za který by se nemohl stydět ani mnohý dnešní automobilový autor. Tak perfektní popis dílů s popisem fungování, no to je pro technicky zaměřeného člověka rajské povídání.

  2. blbíš napsal:

    No řekněte, už to schéma ele. zapojení, jasný jak facka i laikovi, žejo!!!

    Ať jdou s těma dotacema za elektroauta do hajzlu, to zase budou tunely, fuj.

  3. Rosťa napsal:

    Auta já rád a obdivuji ty, kteří uměli vytvořit klenot, na který se dá dívat i po mnoha letech.
    V článku mě zaujala poslední věta o té posteli. Osobně se domnívám, že je určitě lepší zemřít v posteli s partnerkou, než v Domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

    • strejda napsal:

      Vše je relativní, tak já bych nechtěl zemřít ve dvaceti s partnerkou, to raději ve 99 v domově důchodců v kroužku posluchačů, kterým budu vyprávět o těch pracovních úspěších.
      Můj kamarád, už jsem se tu před časem o něm zmiňoval si přál být v 85 lety zastřelen žárlivým manželem, ležíc v posteli s jeho mladou manželkou.
      Rosťo, ale neptejte se mně co je pro 85 letého mladá žena.

Komentáře nejsou povoleny.