Aero 30HP


Roku 1935 sepsal F.A.Elstner naučnou knihu o tomto legendárním voze. Součástí byly i popisy nebezpečných situací či dobové dopravní předpisy. Takže si popíšeme ty situace:

PŘEKÁŽKY V CESTÉ
Z požitku jízdy budete vyrušen v těchto případech:

  1. Předjíždění.
  2. Uhýbání.
  3. Setkávání.
  4. Zatáčky.
  5. Křižovatky.
  6. Kopce a svahy.
  7. Předjíždění cyklistů.
  8. Přeběhnutí chodce.
  9. Odbočení chodce.
  10. Vyjetí povozu do směru jízdy.
  11. Přejezdy železnice.
  12. Mlha, vánice, prach.
  13. Noční jízda.
  14. Rozbitá cesta.
  15. Náledí.
  16. Praskne pneumatika!
  17. Plaší se zvířata. Drůbež, psi!

Zkušení jezdci snad protestují. Je pro ně jistým požitkem, mohou-li dokázat zkušenost a umění v těchto osmnácti pokušeních jízdy. Mluvíme k nezkušeným!
Pokušení první:
PŘEDJÍŽDĚNÍ
Ustup mi s cesty!
Mám v pravé noze třicet HP! Jen na to šlápnu a poznáš mne zezadu!  Je to vznešená myšlenka se všedním i okolnostmi. Ne všichni jezdci jsou to tiž ochotni svádět silniční souboje pro čest svých značek.  Předjeďte tedy pouze ten vůz, který jede značně pomaleji než vy a který máte možnost trvale odklidit do pozadí. Nevyrušujte se ničím ze svého pravidelného tempa. Jedete-li na průměr pětatřicet, stačí vám všude šedesátka a pojedete velmi lacino. Chcete -li na trati 3- 400 km d okázat průměr padesát, stačí vám osmdesátka. Na vyšší průměry je třeba vyšší rychlosti a většího množství benzinu.
Nepředjíždějte, pokud vám řidič neuvolní levé poloviny dráhy!
(Uvědomme si, že roku 1935 se u nás jezdilo ještě v levo)
V kulturních státech, v Anglii, v Německu, Francii, Americe, dá vám asi znamení rukou, což je i u nás zákonem předepsáno; po případě vám naznačí nebezpečí, jehož nevidíte. Ve státech, kde ještě zuří dopravní lidožroutství, zatarasí vám řidič pětitunou celou cestu, zabraňuje předjetí, mračí se a vyplazuje jazyk. Vyhněte se lidojedům! Je vyloučeno , abyste projeli bez úrazu! Zatněte zuby a počkejte , až přestane hlupák mířit na váš život! Zásluhu má ten, kdo nehodě zabránil.
Při předjíždění nejeďte těsně a nezabočujte ostře před
Nepředjíždějte, blíží-li se třetí vozidlo. Nepředjíždějte dvou vozů současně, pokud vám řidič druhého vozu nedal znamení, že sám nechce předjíždět. Nepředjíždějte na vrcholcích kopců. Nepředjíždějte s kopce, to dokáže každý trakař! Nepředjíždějte na mostech, v úzkých ulicích, mezi dvěma tramwayemi, v zatáčce, na křižovatce, na cestě plné chodců nebo cyklistů. Nepředjíždějte dvojnásobně vůz, který sám předjíždí. Nepředjíždějte, když nepředjedete!
Pokušení druhé:
UHÝBÁNÍ
Uhýbání? To je pod vaši důstojnost! Aero třicet ujede snadno desítkám vozů! Není však projevem patřičné rozvahy, jestliže stovkou utíkáte krásám přírody a civilisace. Zastavil mne kdysi v plném tempu automobilista., starší muž, mezi Sobotkou a Prachovskými skalami. Byl jiskrný, červnový den, jitro. Na nebi obláčky, pak modré pozadí, hory, lesy. Spěchal jsem. „ Copak se stalo?“
Ten muž, když mne zastavil, trochu se zarazil, ukázal k severu a pak mi povídá: „ Musíte odpustit, ale je to tak krásné! Chtěl jsem vám ukázat Trosky.“
Bylo to v onom místě, kde mezi jedlemi je nejhezčí pohled na Český ráj . . . Už jsem se tam zastavil od té doby aspoň desetkrát, kdykoliv jedu kolem, a měl bych odvahu zastavit všechny, kteří nevezou právě telátka do trhu nebo sudy piva.
Omluvte jezdce, kteří pomalu jedou po levé straně čtyřicítkou . Asi se dívají na louky, na skály, možná, že občas do krásných očí, jež mají vedle sebe. Uhněte ochotně jezdcům méně šťastným a dejte jim rukou znamení , že jste právě na procházce.
Pokušení třetí:
SETKÁVÁNÍ
Lidé se setkávají, aby se poznali. To neplatí o automobilech, kde je sbližování otázkou pojišťoven. Určité procento nehod je způsobeno přímou srážkou dvou protijedoucích vozů. Výjimku tvoří nečetné případy, kdy praskne guma a vůz prudce vybočí, na ledě nebo na blátě, kdy dojde ke smyku, na úzké cestě za velké rychlosti, v mlze a v noci. O tom později.
Uvolněte cestu vozidlu, jež se blíží, usmějte se na neznámou tvář, pozdravte se, potkáte-li Aero. Ovšem jen na volné silnici, ne ve frekvenci.
Pokušení čtvrté:
ZATÁČKY
Zatáčky se narovnaly! Je to válečné heslo předního náhonu! V řízení předního náhonu není zatáčka problémem. Jedete toutéž rychlostí jako v rovině, cítíte požitek z lehkosti záběru, ze stability, jež naplňuje klidem. Toto zdánlivé kouzlo má však technický předpoklad, že správně nabíráte potřebné síly. Je třeba pochopit příštích 20 řádek :
Síla jde i napřed: Přední kola jedou a vezou za sebou ostatní hmotu. Na jejím směru celkem nezáleží, předek ji vytáhne ze všech odchylek, pokud má možnost vydatně zabrat. Postup projíždění zatáček : Pokud jste ještě na rovném úseku, snižte na tu rychlost, kterou si přejete projet i zatáčkou. Dříve jsme brzdili v zatáčce, nyní brzdíme před ní, pokud ovšem nestačí snížení plynu. Do zatáčky vjeďte s akcelerací, přidejte mírně, aby byl motor v záběru, projeďte rychle s malou reservou plynu pro náhodné případy. Kdyby se vyskytla nerovnost, kdyby poskočila zadní kola na špatné cestě, přidejte pouze a všecko se napraví. Ven ze zatáčky jedete naplno.
Vliv odstředivé síly v zatáčce spíše zdoláte vyšší rychlostí než nižší. Cítíte-li tah odstředivé síly, mírně přidejte a vyrovnejte volant do žádaného směru. Máte-li málo zkušeností, neriskujte!
Je naprostou pověrou, že se přední náhon smekne, když v zatáčce náhle ubereme nebo brzdíme. Můžete řídit po starém způsobu, můžete zkoušet nejrůznější kroky, vůz pojede tak, jako jezdily zadní náhony. Zbavujete se tím ovšem všech jeho předností. Nejezdíte správně!
Pokušení páté:
KŘIŽOVATKA
Je pokušením největším, protože přichází ze čtyř stran najednou! Dobře je celkem ve velkých městech, kde stojí uprostřed anděl strážný, kde svítí červená, žlutá a zelená. Ve velkoměstech evropského západu jsou všechny křižovatky, i nestejnorodé (postranní ulice – hlavní třída), hlídány semafory. Odpadá neustálé zkoumání situace a houkání při přejezdu. Jedete přímo, pokud potkáváte zelenou. Také na velkých silnicích stojí dnes hlídky, policejní nebo strážci automobilových organisací (Anglie, Amerika ), kteří řídí dopravu po městsku. V nejhorším jsou tu majáčky, které křižovatku zdaleka signalisují, za noci a v mlze.
U nás mají řidič i na velkých silničních křižovatkách prozatím samosprávu a četnictvo chodí až dodatečně. Dopravní úřady pokročilých velkoměst mají pro křižovatky vědecké formule, vzorce pro umístění jednotlivých tabulek, pro intervaly jednotlivých světel, je změřena hustota provozu ve všech denních hodinách, jsou zakreslena místa, kdy se kde udála nehoda. Policie přijala jedině správnou cestu: měření provozu, kalkulaci pohybu a změn směrů, geometrii všech značek, výstrah, line k na jízdní ploše , směrů zatáčení, okamžiků viditelnosti, slyšitelnosti signálů.
Snímek  ukazuje vůz Aero 30 HP na čtyřproudé silnici v Anglii. Druhý obr.  je ze Skotska; ukazuje vzorné značení rozcestí podle čísel silnic.

V Anglii Ve Skotsku

Křižovatky jsou měřítkem pokroku lidstva. U nás nemáme autostrad ani vědeckých vzorečků pro křižovatky. V pomalém tempu žijeme klidně, jako v ráji. Bohužel, v ráji bylo plno divokých zvířat a Američané tomu říkají: silniční vepř.
Postup přejíždění křižovatky: Jsou křižovatky přehledné a zastavěné, stejnorodé a různorodé  Tedy volné, v lovných polích a zakryté budovami, lesem, obilím. Na průsečíku dvou silnic stejného řádu (státní se státní, okresní s okresní, ulice s tramwayí křižuje ulici s tramwayí), nebo různorodé (státní s okresní, ulice hlavní a vedlejší). Pokud není křižovatka řízena stráží nebo semaforem, nespoléhejte se a řiďte se výhradně vlastníma očima a vlastním sluchem. Včas snižte rychlost, dejte znamení, pokračujte až k onomu bodu, kdy vidíte za roh na pravo i vlevo. Teprve tehdy, kdy je naprosto jisto, že nikdo vám nevejde ani nevjede do cesty, pokračujte!
Jestliže je snad nebezpečí, že vy i váš protějšek vyjedete současně a střetnete se uprostřed, třeba že se vidíte, dejte si znamení rukou. Neuškodí, budete – li oba brzdit; je to lepší, než kdybyste oba přidali. Jinak je na cestách, kde jeden směr má přednost. Počkejte až předjede vůz, který je ve směru vyššího řádu! Každá silnice vyššího řádu měla by být označena podle mezinárodní dohody značkou.
Zahýbáme-1i s křižovatky, je to méně obtížné, jedeme-1i doleva malým obloukem. Doprava potřebujeme velkého a můžeme snadno zkřížit cestu jinému vozu. Ale i tak, jedeme-li do leva, sečkejme, až bude voln o, až přejede jezdec, jedoucí snad zprava, kterého bychom mohli vychýlit ze směru.
Pokušení šesté.
KOPCE A SVAHY
Je domovem v horách, kde jinak se nehřeší. Mírné kopce, jak je máme v cestě na našich silnicích, vyjedeme určitě přímým záběrem. Je třeba jisté opatrnosti; nesmíme předjíždět na vrcholku kopce, někdy je nutno zahoukat, když jedeme do roviny, zakryté úrovní svahu. V alpském terénu snižujeme často stupeň převodů . K tomu jsme donuceni i v mírném stoupání, máme-li v cestě pomalý vůz nebo máme-li důvod k pomalé jízdě . Snadno se řekne, přehodit dvojku! Je nutno měnit okamžitě, než klesne rychlost vozidla a většina řidičů mistrně ovládá přepínání na dvakrát. Když rychlost vozu klesne asi pod 30 km, motor zabírá neochotně. Někteří řidiči ze staré školy počkají ještě, až klesnou na dvacet a potom násilně stáhnou páku na dvojku .
Správný postup :
Uberte plynu a současně sešlápněte spojku! Kouli převodové tyče vysuňte z místa trojky! Pusťte spojku a současně šlápněte na plyn, roztočte motor! Sešlápněte spojku a současně uberte plynu! Zasuňte dvojku! Pusťte spojku a současně přidejte plynu, dosti vydatně !
Za chvilku zbude z té složité formule mechanické houpnutí nohou, v jehož prostředku ruka přesune rychlost.
Skříň vozu Aero 30 se znamenitě ovládá, je tichá a při tom zbavena komplikací. S kopce  sjíždí vůz vlastní vahou. Již nahoře odhadněte sklon klesání a zvolte včas přiměřenou rychlost. U mírných kopců rozhodně nižší, než jakou jezdíte po rovině, na svahu kolem 10% rozhodně pod 45 km/hod., na šikmé rovině o 15- 25%, nejezděte rychle ji dolů než jste vyjížděli nahoru. Pokud jde o sjíždění dlouhých svahů, pusťte prostě plyn a brzděte, jak je třeba. Nikdy nevypínejte spojky, nedržte ji u podlahy, je to zbytečné a škodlivé. Pod kopcem opět přidejte!
Motor mění se s kopce v brzdu. Proto v Alpách sjíždíme často s motorem zapojeným na dvojku nebo na jedničku , abychom doplnili účinek brzd. Zapalování buď ponecháme v činnosti a dáme nohu s plynu, nebo vypneme zapalování a sešlápneme plyn. Když motor nezapaluje, brzdí tím lépe, čím více nassává. V Československu není kopců, kde by toho bylo třeba. Jestliže při brzdění motorem v Alpách zavřeme benzin, musíme občas otevřít, abychom nezadřeli. Směs také maže!
V dlouhém klesání je možno střídati brzdy , ruční i nožní, aby si chodidlo odpočinulo. Také o takové případy je v Československu nouze.
Zato se zmíníme o sjíždění volnoběhem, jehož můžeme použít také v rovině, chceme-li v rozběhu vozu šetřit palivem. Tato kapitola není pro první dny jízdy, vyžaduje jisté zručnosti.
Postup:
Nad kopcem vytáhněte trojku na neutrál, aniž se dotknete spojky.  Vůz sjíždí volnoběhem, motor není zapojen. Bublá na malé otáčky, spotřeba je mizivá. Pod kopcem, nebo tehdy, když rychlost vozu příliš klesla, jemně se  dotkněte pedálu plynu, roztočte motor asi na ty otáčky, které by měl, kdyby byl spojen. Je jich třeba tím více, čím rychleji jedete. V tom pravém okamžiku, po vyšlápnutí spojky nebo i bez použití spojky, zasuňte trojku! Zcela mírným tlakem! Je nutno, abyste správně sluchem odhadli množství otáček. Pod ním a nad ním převody vrčí a mohla by se poškoditi skříň.
Pokušení sedmé:
KOLA
Odbudeme je krátce. Nemáme na silnicích zvláštních chodníčků pro cyklisty. Jsou proto neustálou překážkou rychlé dopravy. Nejčastější zvyky kolářů jsou asi takto zapsány v policejních zkušenostech:
Cyklista jede uprostřed silnice a změní směr pozdě. Zapomněl, že automobil, jedoucí za ním, má vteřinovou rychlost 15 – 25 metrů. Cyklista urazí za vteřinu čtyři metry. To nestačilo.
Cyklisté jedou vedle sebe a ne za sebou, aby si mohli vypravovat. Rovněž v tom to případě trvá je jich přeskupení někdy příliš dlouho.
Cyklista slyší signál a ohlédne se, s kým má tu čest. Při tom vybočí autu do cesty.
Cyklista cvičí v jízdní dráze krasojízdu, pouští řidítka, dělá osmičky. Je to často tragická produkce.
Cyklista použije nákladního automobilu jako pomocného motorku a ujíždí v závěsu.
Cyklista zahne a zapomene se ohlédnout .
Zvykněte si usuzovat do budoucnosti, kdykoliv potkáte velocipéd!
Pokušení jedenácté:
Č. S. D.
V některých státech jsou silnice volné a vlak je uzavřen otočnou ohradou. Když se blíží, hlídač uzavře silnici a vpustí vlak. Ten nemůže přejeti, dokud mu nepůjčí automobilisté silnici. V jiných státech jsou složitá opatření, samočinné signály, spouštění závor, značky, hlídači. Na autostradách jsou podjezdy.
Řiďte se silniční výstrahou, mezinárodní značkou známého tvaru. V poslední chvíli spatříte kříž, právě když vjíždíte na koleje. Některé přejezdy jsou špatně srovnány s úrovní silnice. Je to totiž jediné místo, kde může dráha dokázat automobilistům, že je cestování ve vagonech příjemnější.
Pokušení dvanácté:
BÍLÁ TMA – MLHA
Mlha, vánice! Tomuto zlu jste vydáni zřídka, několik nocí nebo jiter v říjnu, listopadu, prosinci a pak časně z jara.
Mlha je kletbou námořní dopravy, právě tak jako letectví. Není proti ní zatím léku, bojujte, prohrajete! Mlha je bílá tma!
Vaše světla se odrážejí, před chladičem se vytvoří světelná hradba, čím méně si svítíte, tím lépe vidíte. Marně pátráte po krajích silnice. Jedete vlevo? Ne, jste právě vpravo! Co počít? Především ztlumte světla! V otevřeném voze Aero 30 můžete sklopit sklo, aby nesráželo mlhu. Vidíte pak trochu po nejbližším okolí. Jeďte pomalu, krok za krokem, často houkejte . V nejhorším zastavte a nezapomeňte, že pro mlhu zastavují oceánské parníky, že není moci, jež by jí poručila. Různé specielní svítilny, clony, žárovky, zlepšují snad poněkud rozhled nebo viditelnost vašeho vozu. Nepatrně. Špatný rozhled je často také ve vánici nebo v oblacích prachu.
Pokušení třinácté:
NOC
Noc je dobou hříchu a tak se řidiči dopouštějí často ošklivých přestupků bezpečnosti.
Až se vrátíte domů z první noční jízdy, budete nadšeni krásnými dojmy. Svět kolem vás mlčí, nad hlavou hvězdy, silnice ve svitu silných světel zúžuje zájmy a denní starosti. Vidíte jasně asi na dvěstě metrů. Sklopíte -li světla, vidíte asi na čtyřicet metrů. Městské žárovky nevrhají světla, jsou pouze posiční.
Rozsvěťte, jakmile se šeří, třeba jen městská světla! Dálková světla jsou pro plnou jízdu, sklopená pro setkávání. V městech nesmíte použít plných světel, zpravidla stačí nejmenší. Tak projíždíte také všemi osadami, kde je cesta osvětlována pouličními lampami a kde je tím zaručena viditelnost chodců a jiných překážek na 25 metrů. Je naprosto nutno, aby byly svítilny správně postaveny a žárovky v ohnisku. Svěřte je občas odborné kontrole. Směr vržených kuželů se ovšem mění také zatížením zadních sedadel a tlakem pneumatik. Vůz „ jinak stojí“, když jede.
Nešetřte světlem! Za jízdy napájí žárovky dynamo, baterie je v zásobě. Při poruše dynama dojedete dosti daleko na její proud.
Specielního doporučení zasluhují žárovky selektivní, jež vysílají filtrované světlo. Zvyšují kontrasty a neunavují. Z dálky vidíte světla protijedoucích . Na selských povozech se houpou petrolejky. Ztlumte světla asi ve 25 metrech. Cyklistům zhasněte asi na 50 metrů, přehlédněte však před tím úsek, kterým projedete. Automobily si zhasnou tehdy, když cítí oslnění a opět rozsvítí, když se minuly. Mnozí řidiči se po sklopení světel plíží kupředu hlemýždím krokem. Zapomínají, že jedou do úseku, který si před tím dokonale prohlédli, že je tedy malá pravděpodobnost, že by se v něm objevila překážka. Prozkoumáme plochu cesty, skloníme světla a poněkud zmírníme rychlost. V okamžiku, kdy ztlumíme, jedeme stále do prostoru známého, osvětleného před okamžikem .
Nechceme nikoho svádět, vysvětlujeme jenom příjemnou okolnost nočního setkávání. Jestliže váš protějšek nezhasne, nemáte práva na stejný přestupek. Zastavte raději a počkejte chvilku! Oslnění je ovšem průkazem hrubosti.
Noční jízda je jinak požitkem, plným tajemných zjevů, hlasů a nálad. Ta zelená světla, která se zjevují v příkopech a v polích, to jsou oči zajíců, psů a koček. Červená světélka hlásí nebezpečí: zadní kola cyklistů, stojící vozy, stažené závory, vykopávky a silniční práce.
Pokušení čtrnácté:
ROZBITÁ CESTA.
Na rozbité cestě jste ve značné výhodě, protože vůz má výkyvné poloosy a přední náhon umožní řiditelnosti ve značných rychlostech. „ Pomalu “ neznamená vždycky na špatné silnici „ dobře“. Klidněji jede kolo v jisté rychlosti, kdy drobné nerovnosti přeskakuje a neprojíždí. Takovou rychlost najdeme v rozmezí 50 – 60 km, v rychlostech příliš nízkých vůz kolísá po všech vlnách a děrách.  Ale i tak bude Aero 30 ve značné výhodě. Drobné úchylky směru, smyky na blátě a namrzlých děrách řešíme tahem předních kol. Přidáme mírně a řídíme potřebným směrem.
Pokušení patnácté:
ZIMA.
V zimě je zima.
Silnice o fouká studené povětří, povrch se pokryje ledovatkou. Doprava vázne, vozy se smýkají, nouzově přistávají po stranách ulic. Tehdy je na řadě základní přednost automobilů, tažených předními koly. Byla to jedna z hlavních příčin, proč byl přední náhon konstruován. Pokud je motor v záběru, kola vytáhnou vůz z počínajících smyků a zabrání delšímu skluzu. I tak j e ovšem nutno zmírnit obvyklé tempo jízdy. Brzdění vyžaduje delší dráhy doběhu a jemného ovládání brzdového mechanismu. Varujme se náhlého zablokování, jež učiní z vozu sáně! V době náledí dejte pečlivě seříditi brzdová lana! Sněhové řetězy navlékáme u Aero 30 na přední kola.
Znamenitou službu vykonají pneumatiky se sněhovým protektory .
Pokušení šestnácté:
HŘEBÍK.
Kvalita gum je zárukou bezpečnosti a moderní silnice připraví jenom náhodně nějaký ten hřebík, vám pro radost. Ve vysoké rychlosti může defekt gumy způsobit náraz do řízení a celkovou výchylku vozu. Velmi rychle jezdí však jenom velmi zkušení řidiči, kteří jsou zvyklí na takové chvilky.
Ve vyšších rychlostech svírejte pevně volant a buďte připraven!
Modrý Team Aero na čtyřech vozech, na 12.000 km, celkem do šestnáctí gum Baťa chytil jediný hřebík! Dokonalé pérování vozu zachytí ostatně většinu nárazů, poloosa se skloní a vyrovná snížení. Je nutno, aby byl řidič připraven, nelekl se a prudce nezabrzdil. Srovnejte směr a pomalu zastavte! Jízda bez vzduchu zničí plášť i duši.
V normálních rychlostech, 70 – 80 km, nemá porucha vlivu na jízdu, cítíte jen, že vůz mírně plave, stáčí se ke straně, bubnuje o cestu. Nejčastěji uniká vzduch nepatrným otvorem, postupně a pak není řeči o nějakém nebezpečí.
Pokušení sedmnácté:
OSTATNÍ PŘÍRODA
Automobil je někdy loveckým nástrojem. Husy a slepice dostal do znaku již v dobách pradávných počátků. Je ovšem otázkou, do jaké míry má být řidič lovcem domácích zvířat. Vyhněte se, kde jen je to možno! Neplaťte však za slepičí život zdravými blatníky! Vyhýbejte se psům, kteří často narazí prudce do předních kol a vychýlí vás z kolejí. Na lesních cestách přeskočí srna, v dědině kráva. Husy se vlivem automobilismu velmi přizpůsobily moderní dopravě, většinou se vyhýbají na zatroubení.
Doplňkem této zoologie jsou zvyky plašivých koní. Poznáte zdaleka, kdy se kůň větří; vzpíná se zpravidla na zadních nohou a staví se příčně. Utište motor, brzděte, přejeďte pomalu, uctivým obloukem. Uposlechněte, když kočí nebo průvodce dávají pokyn, že se zvíře plaší. Jste k tomu vedení dokonce zákonem, který vám ukládá všechnu odpovědnost, jestliže splašíte zvíře.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 reakcí na Aero 30HP

  1. blbíš napsal:

    „překážky“ jsem jen přelít, Bavore, ale ta fotka a jsem úplně dojatej!
    Nezapomenutelný a neopakovatelný křivky … bylo to moc hezký, když mě tahle kráska (byla bílá) vezla s mou kráskou na radnici … docela bych to aspoň na chviličku vrátil … už kvůli těm kráskám a křivkám …proboha, to už je let

    • blbíš napsal:

      … a běda tomu, kdo sem vloží politiku, budu na něho zlej, moc zlej!!!

    • blbíš napsal:

      Dávali jsme ji s bráchou do kupy, každej šroubek laskali, nejobtížnější pro nás byl lak! Když to dneska někomu vykládám, nevěří, ale měli byste vidět ten výsledek, kdykoli jsem kolem tý bílý krásy v garáži či na ulici prošel, musel jsem ty ladný protáhlý křivky blatníků pohladit od světel až skoro po dveře a brnknutím nehtu o chromovanou harfu jejího chladiče jsem se s ní loučíval, vždycky zahrála, měla totiž duši a … a zůstalo mi to … i když už je aerovka v Pánu … moje stále ještě furt dobrá kráska pohlazení taky vítá!😀 . Častokrát jsem si všiml, že dneska lidem aerovky musí moc chybět, a myslím, že i chybí!
      P.S.
      jen ty blinkry z toho fota na blatníkách si nějak nevybavuju, naše měla u čelního skla na každý straně „semafory“, ví-li někdo, co tím myslím. S tím mechanismem, co je vystrkoval z takovýho kovovýho pouzdra jsem se nazlobil, než jsem přišel na to, jak to funguje, ale vystrkovala si je stejně jak chtěla ona, bylo to fakt srandovní, prostě si s náma hrála 😀

      • jaa napsal:

        No víte blbíši, já to nechápu – vyhrožujete, když se dá někdo něco jiného že budete moc zlej. Zároveň ale píšete , že je v pánu. Tak obrovská láska a šrot. Vždyť máte asi domek, takže by neměl být problém postavit pro ni speciíálně garáž a mít ji stále. Navíc jízda veteránů – ač mne moc auta neberou, je vždycky zážitek. A ta Vaše – byla – alespoň podle fotek nádherná. Já mám doma spousty věcí, které zabírají místo pro asi užitečnější věci., ke kterým mám podobný vztah, které bych mohla asi i výhodně zpeněžit ale.. ale… . Pečlivě utírám prach, meju, vždycky mi něco připomenou, tak tomuhle opravdu nerozumím…

  2. vonrammstein napsal:

    Jejda, Elstner! Jako dítě jsem hltal jeho cestopisy.

  3. blbíš napsal:

    to bude zase Hudec hudrovat, ale co mám dělat, když alzheimer pomalu uvolňuje vzpomínky:

    A byla to nějaká dáma, jakmile do ní sedl někdo, kdo nesedl nám, její maličkej, zato hrdinej litrovej dvouválec byl najedou dýchavičnej, prostě netáhl, jakmile sme do ní ale sedli my, zaržálo jeho třicet kobyl a kopec nekopec, pelášil jako vo závod.

    Krásný na ní bylo, že měla tu otevřenou karosérii s plátěnou střechou (ta nám dala taky zabrat), co byla pouze pro dva (my jsme s ženou taky nikoho dalšího nemohli potřebovat😀 ), ten čtyřsedadlovej roadster tak hezkej už nebyl.

    A když bylo krásný počasí, nechala si klidně na kapotu sklopit přední sklo, to vám teprve byl požitek z prostoru, ta větrem rozevlátá volnost, už nikdy jsem takovej pocit nezažil, ani na motorce, co čepic a šátků nám ulítlo fuč😀 .

    A když si do ní člověk sedl, bylo to jako na čtyřiadvacítce Le Mans! Člověk s autem úplně splynul, žádný trčení v prostoru, naopak = na tachometru 80 a smrt v očích!😀 !

    • Hudec napsal:

      Proč? Vždyť je to pěkné a vaše dojetí chápu. Jak stárnu, také mě to občas bere, i když s jinými věcmi.

  4. blbíš napsal:

    já snad dneska neusnu, jak ta Dáma ve mně obživla😀

  5. blbíš napsal:

    nejdřív jsem bráchovi říkal, nastříkáme ji červenou, jiná snad ani aerovka nemůže bejt, ale on si postavil hlavu, moc jsem se zlobil, že prej bílou a …a to vám pak byla krása, jako nevěsta, chodil jsem se furt na ní do garáže koukat, jak mi z ní voči přecházely … a pak že bráchové nemůžou mít někdy i pravdu, žejo?

  6. blbíš napsal:

    no to byla ale kouzelná noc, a vystačili jsme si sami jen s aerovkou, žádná politika, žádný komunisti, žádný připrchlíci, žádný babiši a atomovky, prostě nádhera😀 !

    Ještě jsem hledal na netu, zda bych nenašel nějakou podobnou krásku … a skoro jsem i našel a taky už jsem si vzpomněl, že ty přední blinkry tam byly u nárazníku, jako u tý čtyřsedadlový. Všimněte si tý chromovaný trubky, co spojuje světla, tak tu jsme prohnuli do úsměvu a s tím nárazníkem se aerovka na všechny smála, panenka moje. A když si domyslíte chromovanou harfu předního chladiče (to se ani myslím nedělalo), tááák skóóóro jako ta naše, ale ta byla stejnak hezčí, to dá rozum, žejo?

  7. Hudec napsal:

    Krásné auto, jistě z mnoha úhlů pohledu. Rád bych se zastavil u jednoho, obecnějšího.
    Auto bez střechy!
    Kdo to nevyzkoušel, nepochopí. Míval jsem v mládí, když mi svět sahal po kotníky, pár let Felicii, ten úplně původní typ „bez křidélek“. Neuvěřitelný kočkolap!
    A teď na stará kolen uvažuji o nákupu MX pětky nebo něčeho podobného, ojetá se nechá dovézt za hubičku a na ty dva – tři tisíce kilometrů v létě by stačila i celkem starší. Ale potřeboval bych k ní garáž….😦
    Tak si, kdo takové auto máte (nejlépe aerovku, samozřejmě), to ježdění užijte!

    • Hudec napsal:

      Kdyby sem někdo internetově šikovný uměl vsunout písničku s feliciemi z legendárního muzikálu „Dáma na kolejích“, nalil by jistě něco optimismu „Ráno modré…“ tak nějak je text a hodně se tam k tomu baletí. Nemluvě už o „cink, cink, ratata“ (pamětníci vědí)!

      • blbíš napsal:

        od 54 minuy

        užijte si to😀

      • blbíš napsal:

        Já mám modrý Ráno spojený s probouzejícím se dnem, kdy ještě ležím ve spacáku na kraji lesa a kdy vysoká pomalu a důstojně vodchází z pastvy z luk se skrýt do lesa za nesdělitelných světelných efektů rozpouštějících se mlh a do toho všeho vsupujícího sluníčka a .. a samozřejmě s tímhle bezva hlasem, který k tomu všemu nějak patřil:

        a to : „kdo nevyzkoušel, nepochopí“ podepisuju, neskutečná svoboda!

    • čtenář napsal:

      vyzkoušel jsem kabrio pouze jednou v životě,jen na 10minut,ale i tak chápu naprosto přesně.
      Přestaňte uvažovat,kupte!!!

  8. Bavor V. napsal:

    Tak ajrovky se vám zachtělo, holoubkové? V polodne přidám úvod z té fantastické knihy spolu s nějakými obrázky. Bude tam i schéma elektroinstalace🙂

  9. blbíš napsal:

    No řekněte, není to dokonalý výtvarný dílo. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, prostě design pár exeláns, kterej má navíc duši:

Komentáře nejsou povoleny.