Světová válka ve světle starověkých dějin.


Narazil jsem na zajímavé povídání o filosofickém rozboru historie, který předurčoval Vilémovskému Německu osud vítěze. Autor povídání rozebírá německou nadutost a vyvrací vývody předválečných německých badatelů. Což se stávalo často, že právě Němci si dějiny přizpůsobovali svým potřebám. Článek sám o sobě je dlouhý, tak jsem vybral jen část. Druhou přidám později, protože je také velice poučná. Možná více než ta první. Bez ní by ale nebylo možno ji pochopit.  

Dr. Antonín Kolář:

Světová válka ve světle starověkých dějin.

Příspěvek k poznání německé mentality.

Snad u žádného z válíčících národů nebyla věda všeho druhu, nevyjímaje věd duchových, zalarmována do služeb světové války a národa tou měrou jako u Němců. Hlásá-li se, a to právem, že věda není sama sobě cílem, nýbrž že má sloužiti životu, naskytla se jí právě za svštové války vhodná příležitost, aby ukázala, že má skutečně praktickou cenu. Také historii dostalo se čestného úkolu dokázati, že jest vskutku učitelkou života, jak se o ní tvrdí, že jest s to, aby určovala lidské jednání, mravní vztah nejen jednotlivce k jednotlivci, nýbrž i národa k národu. Tento úkol byl svůdný zejména pro dějiny starověké, podceňované pro neplodnost studia dávné minulosti zdánlivě beze všeho vztahu k dobám přítomným, poněvadž mohly ukázati, že pro svou uzavřenost a ukončenost ve svých účincích a tedy snadnou přehlednost jsou nad jiné periody lidských dějin poučné i pro člověka dnešního. Není tedy samo o sobě chybou, že se Němci obrátili k starověké historii o poučení, že hledali parallely mezi událostmi války světové a starověkých dějin zejména proto, aby rozptýlili nejistotu, jakým směrem se budou válečné události vyvíjeti a jaká budoucnost je čeká. Jde jen o to, jak si při tom počínali, jaké parallely mezi přítomností a minulostí našli, čemu se z dějin starověkých naučili. A tu je zajímavo, že srovnáním zjistili, že ty zjevy starověkých dějin, jež mají obdobu na straně německé, byly provázeny zdarem, naproti tomu zjevy, mající obdobu na straně Němcům nepřátelské, končily se neúspěchem, neštěstím a pohromou. A poněvadž podle názoru těch badatelů, kteří činili taková srovnání, dějiny se opakují a stejné nebo podobné příčiny mají též stejné nebo podobné následky, byl jim na snadě závěr, že světová válka skončí se pro Německo vítězně.

Dnes, kdy jest tato válka skončena, vidí Němci k svému ustrnutí, že je skutečnost usvědčila z omylu. Avšak ne teprve dnes, nýbrž i za války, kdy výsledek obrovského zápasu byl ještě neznám, bylo jasno nestrannému, národním chauvinismem nezaslepenému pozororovateli, srovnávajícímu střízlivě a objektivně události více než dvoutisícileté minulosti a doby přítomné, že parallely uváděné německými badateli, podíváme-li se jim do tváře hodně zblízka, jsou většinou nesprávné a že neopravují k tak optimistickému závěru. Tehdy byl by můj výklad býval účinnější než dnes, ale nesnesitelné censurní poměry v Rakousku bohužel nedovolovaly promluviti tak upřímně, jak by si byl člověk přál. Ale i dnes není tento výklad bez poučnosti a zajímavosti, poněvadž mezi událostmi dějin starověkých a války světové skutečně obdobnost jest, ovšem, jak uvidíme, poněkud jiná, než jak ji viděli badatelé němečtí, a poněvadž výklad o té věci jest zároveň zajímavým příspěvkem k poznání německé mentality.

Možno mluviti o světových válkách ve starověku? E. Meyer, jenž nejdůkladněji a nejpozoruhodněji srovnal tehdejší dobu s dnešní, odpovídá správně, že nikoli. Jako dnešní státy pojí vespolek oceán, tak byly státy starověké seskupeny kolem moře Středozemního. I říše perská, ačkoli měla volný přístup k oceánu Indickému, tíhla na západ k moři Středozemnímu, podobně jako již před tím říše babylonské, poněvadž na jeho březích se soustřeďoval kulturní život starověku. Tím jakož i svou obrovskou rozlohou připomíná Persie carské Rusko, jež vedle expanse na východ do Mandžurie k Tichému oceánu gravitovalo též na jihozápad na Balkán, aby se zmocnilo Dardanel, otvírajících mu Atlantický oceán. Jinak bylo by domem bez oken, ježto Baltické a Černé moře je zavřeno a Vladivostok na několik měsíců zamrzá. Jako dnes potřebuje velestát přístupu k moři a světová válka byla zápasem o něj mezi Německem, snažícím se rozraziti na dvou stranách onen kruh odevšad je svírající, tlakem na východ po souši a zbrojením na moři uvolniti si cestu na západ z moře Baltického a Severního, a mezi Anglií, jejíž existenční podmínkou jest ovládání všech moří, nemá-li býti odloučena od svých osad a ztratiti tak své velmocenské postavení, tak i ve starověku šlo v zápasech o rozhodné postavení států vzhledem k tehdejšímu „světovému“ moři a o moc námořní. Toho rázu byly dva světodějné zápasy, jež by mohly býti pokládány za předchůdce války světové, a to útok Peršanů na Řeky a zápas mezi Římem a Karthaginou. Tento zůstal omezen na tyto dvě velmoci, ale onen, jak soudí někteří, na př. E. Meyer a H. Swoboda,  byl Peršany proti Řekům smluven a společně proveden s Karthaginci a Etrusky, takže by mohl býti do značné míry nazván světovou válkou ve starověku. Po prvé utkal se celý okruh národů středomořských od Španělska až k Indu r. 480 v zápase, v němž šlo o postavení národa Řeckého a jeho kultury a tím o budoucnost evropské civilisace.

Proti Řekům spojili se Peršané, Karthaginci a Etruskové. Výprava byla Xerxem promyšlena tak důkladně, jako málokterá jiná. Shromáždil všechny národnosti své říše, Karthaginci zase žoldnéře z Afriky, Španěl, jižní Francie, Sardinie a Korsiky. V tom podobá se branná moc perská, jež měla v této válce zasaditi Řekům hlavní ránu, barevnému koloniálnímu vojsku anglickému, ale s tím rozdílem, že jádrem branné moci anglické bylo dlouho loďstvo, kdežto těžiště branné moci perské bylo naopak ve vojsku pozemním, nikoli v loďstvu, jež tvořili příslušníci poddaných Foinikie, Egypta, Ionie, Karie a Kilikie. Současně s bitvou u Salaminy r. 480, v kterémžto ostrůvku vidí německá fantasie dokonce attický Helgoland, došlo na západě k bitvě u Himery mezi Řeky sicilskými a Karthaginci. Jest zajímavo a přece přirozeno, že velmoc pozemská byla poražena na moři a naopak velmoc námořní na souši. Soupeř početně silnější musil se přizpůsobiti svému slabšímu soku, chtěl-li ho zdolati, ale tím sebe sama zeslaboval. Ony boje byly však skončeny teprve vítězstvím Hierona sicilského u Kymy r. 474 nad loďstvem etruským, Hieron, jak praví Pindaros, vyrval tím Helladu z nebezpečenství těžké poroby. Je zajímavo, že až do bitvy u Aktia byly rozhodné bitvy svedeny většinou na moři. Někteří historikové, jako na př, J. Bloch,  neví, že Karthaginští podnikli výpravu proti Řekům sicilským na rozkaz Xerxův, nýbrž soudí, že se tak stalo samostatně, že jejich podnik jest dostatečně motivován politickými poměry na Sicilii.

Herodotos ještě nic neví o vzájemné souvislosti bitvy u Salaminy a Himery, a má (VII. 166) zprávu, že obě vítězství byla vybojována téhož dne. Vnitřní souvislost mezi oběma událostmi byla prý sestrojena teprve ve IV. století. Nicméně svrchu uvedený názor, že šlo o smluvený společný úder proti veškerému Hellenstvu, nezdá se býti pravděnepodobný.

O jednotném a svorném odporu celého Řecka nemohlo však tehdy býti řeči. Na odpor se postavil jen asi jeden milion obyvatelstva na rozloze 30.000 km2. Největší část řeckých obcí ochotně holdovala králi perskému, a Thessalie, Theby a Argos čekaly jen na příležitost, aby se mohly přidati na jeho stranu. Území, jež nebyla přímo ohrožena, vyčkávala, jsouce ochotna připojiti se k vítězi. Byla to Kréta, Achajové na Peloponnesu, Aitolie s Akarnanií, Korkyra se svým silným loďstvem a konečně osady u Černého moře, v již. Itálii a Francii. Proti Peršanům postavily se pouze Peloponnes s Korinthem a osadami, Megara, Aigina, Athény, Thespie, Plataje, města eubojská a některé Kyklady. Řecké věštírny, majíce asi velmi dobře zaplaceno, stály na straně perského krále, prohlašujíce boj Řeků za marný. Pro další vedení války za důležitou pokládá E. Meyer námořní bitvu u Artemisia, jež jest mu i zajímavá tím, že v ní vidí co do následků analogii k bitvě u Marny. Takticky byla nerozhodná, v podstatě dokonce Řekům příznivá — proto je oslavována jako vítězství – ale strategicky byla rozhodnou porážkou Řeků jako bitva u Marny r. 1914 rozhodnou porážkou Němců, jak E. Meyer zcela bez obalu přiznává. Útok Němců, kterým řítili se na Paříž, aby se co nejdříve vypořádali s Francii a pak se vrhli na Rusko, byl u Marny zastaven a Němcům vnucen defensivní boj posiční, jenž jim zhatil všechny jejich plány a znamenal pro ně v nejlepším případě obrovskou ztrátu drahocenného času. A o ten pravé jim šlo. Prodlení bylo pro ně nejen nebezpečenstvím, nýbrž skutečnou zkázou. Onou bitvou Němci světovou válku měli již na samém začátku prohránu. Jako Němci musili přijmouti způsob válčeni, vnucený jim soupeřem, tak i Řekům vnutil podle Meyera vítěz zákon dalšího vedení války. Bitva u Artemisia byla v souvislosti s bitvou u Thermopyl a poněvadž Řekové průsmyku neuhájili a jejich loďstvo pod dojmem pádu Thermopyl opustilo své postavení u Artemisia, bylo celé střední Řecko pro Peršany úplně volné a Athény padly bez obrany do jejich rukou. Řekové postavili se na poslední odpor u Salaminy a na Isthmu.

Perské loďstvo bylo bouřemi a bitvou u Artemisia příliš zeslabeno, takže si nemohlo rozděliti úkol, jednak blokovati řecké loďstvo, shluklé u Salaminy, jednak udeřiti na Peloponnes. Ale kdyby prý se byl Xerxes nestaral o řecké loďstvo u Salaminy a, jak mu bylo raděno, poslal své loďstvo proti pobřeží peloponneskému, byl by se řecký odpor zhroutil, řecké vojsko bylo by se rozpadlo. Bylo by sice ještě došlo k ojedinělým bojům, ale vítězství z rukou Xerxových nemohlo již býti vyrváno. Podle Meyera Xerxes chybil, dav se svésti k námořní bitvě. Význam Themistoklův však nevidí Meyer v tom, že Xerxa přinutil k bitvě u Salaminy, nýbrž shodně s Blochem v tom, že se mu podařilo v dob více než desítileté proměniti Athény v námořní moc a uskutečniti tak myšlenku, že budoucnost Athén je na moři. Že perský útok možno odraziti jediné na moři, hlásal již r. 500 Hekataios Aristagorovi. Avšak srovnání bitvy u Artemisia s bitvou u Marny co do účinků na další vedení války není tak vhodné, jak by se snad na první pohled zdálo. Bitva u Artemisia neměla pro Řeky daleko toho významu jako pro Němce bitva u Marny. Není totiž patrno, že Xerxes vnutil Řekům svůj způsob dalšího válčení. Nerozhodná bitva u Artemisia přiměla jej k tomu, aby si proklestil cestu do středního Řecka bitvou pozemskou. Řekové mohli zastaviti postup vojska perského, ale nepodařilo se jim uhájiti Thermopyl, ať již zradou Efialtovou nebo neschopností Leonidovou, jak soudí Bloch, a Xerxovi otevřela se cesta do středního Řecka. Ale na konec přece jen nesvedl Xerxes bitvy pozemské, jak by bylo bývalo pro něho výhodnější, nýbrž bitvu námořní, v níž jediné viděl spásu Themistokles, drže proto lostvo Řecké pohromadě u Salaminy, ať již byl k ní přinucen Themistokleem nebo k ní přinutil Řeky sám, jak soudí Bloch. Podle Blocha rozhodl se totiž Xerxes pro námořní bitvu dobrovolně, poněvadž byl již září a blížila se doba rovnodenních dešťů, takže bylo třeba pomýšleti na návrat, ježto vojsko jeho nemohlo v Řecku přezimovati pro obtíže v zásobování. Návrat bez rozhodné bitvy byl by se však rovnal porážce. Proto přijal Xerxes na konec přece jen způsob válčení od Řeků. Že bude jeho loďstvo takticky poraženo, nemohl předvídati.

V tomto kritickém okamžiku zachránil Řecko geniální státník a vojevůdce, jací povstávají národům v světodějných okamžicích, Themistokles, kterého srovnává E. Meyer mlčky s Hindenburgem. Ale toto srovnání kulhá na obě nohy. Předně nelze srovnávati Německa s Řeckem, jak činí Němci, se svého stanoviska ovšem pochopitelně. Řecko bylo Persií skutečně napadeno, aby bylo podrobeno, kdežto Německo octlo se v kritické situaci svou vlastní vinou, tím, že spolu s Rakousko-Uherskem způsobilo světovou válku. Jeho válka, jak nyní je nesporně zjištěno, na př. Denisem, a jak nikdo ve světě kromě Němců od prvního okamžiku nepochyboval, nebyla válkou obrannou, jak namlouvají Němci světu a sobě, nýbrž útočnou. Že povstala proti nim Francie a Anglie a později skoro celý svět, zavinili si sami, ohrožujíce světovou rovnováhu svou rozpínavostí a imperialistickými choutkami. Dále, máme-li hledati analogický zjev k Themistokleovi jakožto vojevůdci, musíme mu postaviti po bok nikoli Hindenburga, dokonce ne již dnes, kdy je patrno, že Německa nezachránil a že byl vojevůdcem jen prostředním, ale velmi přeceňovaným, nýbrž Joffra, poněvadž zastavil postup německého vojska a tím učinil první krok k jeho porážce a přispěl tak rovněž k záchraně světa před panstvím Němců, jako Themistokles zachránil Řecko před porobou perskou.

Jako státníku pak, jenž přetvořil Athény ze státu pozemského v stát námořní, možno postaviti Themistokleovi po bok jedině lorda Kitchenera, jenž ještě za kratší dobu než Themistokles, za pouhá tři léta, učinil z Anglie, velmoci námořní, též velmoc pozemskou, takřka vydupav ze země milionovou armádu, když se v Anglii došlo k poznání, že jest třeba mocně zasáhnouti na západní frontě po boku Francie a Belgie, má- li dohoda zvítěziti a anglické dominium býti zachráněno.

Spartě přísluší zásluha, že v rozhodné chvíli, jež nastala Řecku před bitvou u Salaminy, uznala, že je nutno vyhnouti se bitvě na souši. Velmi šťastné bylo, že dostala vrchní velení, poněvadž jedině vrchnímu velení Sparty, jakožto vojenské autority, mohly se podrobiti autonomní Řecké státy. Vojenský stát, jenž právem o sobě tvrdil, že je na souši nepřemožitelný, podrobil se strategii Themistokleově, při níž přes své vrchní velení byl nucen přenechati zásluhy Atheňanům.

Podle Meyera hrála ve světové válce úlohu Sparty Amerika. Měla formální velení, kdežto hlavní výkon připadl Anglii jako v bitvě u Salaminy Athénám. Toto srovnání jest zase nevhodné. Amerika neměla vrchního velení, poněvadž není vojenskou autoritou, jíž jediné by ostatní spojenci byli uznali. Nastoupila jen na místo poraženého Ruska a pomohla nésti břímě války umdlévající Francii a Anglii, zejména po stránce finanční a technické. Její vojenská intervence byla na konci války teprve v začátcích. Ale vrchní velení patřilo jedině Francii, jakožto největší vojenské autoritě mezi dohodovými spojenci. A teprve když je Foch dostal, nastal na západní front obrat. Hrála tedy úlohu Sparty spíše Francie, ovšem s tím podstatným rozdílem, že ve výkonech i v zásluze o vítězství připadl jí podíl nikterak menší než Anglii.

Chtěli-li si Řekové udržeti ovoce svého vítězství a své postavení, jehož si dobyli, bylo třeba vytvořiti jednotu na obranu proti společnému nepříteli. Ale Řekové nedovedli odstraniti městské státy a vytvořiti jednotný národní celek. Všechny státy, veliké i malé, byly roztrženy ve dvě strany na smrt se potírající: přívržence demokratického zřízení athénského a aristokratické ústavy spartské. V bojích, jež vyplnily V. a IV. století, vykrvácely v této své úloze. Ve válce peloponneské získává Sparta sympathie celého řeckého světa tím, že hlásá idealistický program: povalení násilného panství athénského, potlačujícího všechnu svobodu, obnovení autonomie a sebeurčovacího práva všech malých obcí. Pod jeho praporem shromažďuje spojence, spolek peloponneský a Boiotii s Thebami v čele. Byla to neuskutečnitelná utopie a pro Spartu nic více než účinná fráse; jí šlo o udržení a rozšíření jejího panství. Boj za demokracii, svobodu a sebeurčení malých národů ve válce světové pokládal Meyer rovněž jen za pouhé heslo, aby se stal, zejména malým národům, sympathickým boj, jejž vedla dohoda ve službách Anglie za zničení Německa a za udržení a rozšíření světového panství anglického. Avšak dohoda nebojovala za zničení Německa, za jeho vyškrtnutí z dějin, jak si v Německu myslili, nýbrž jen za zničení německého militarismu, jímž Německo ohrožovalo evropský mír, a za udržení světové rovnováhy, kterou chtělo porušiti. Neprávem vidělo Německo v Anglii svého největšího nepřítele, soudíc, že Rusko a Francie jsou jen ve službách anglických kramářů. Že nešlo Anglii o rozšíření jejího panství bojem, mohlo býti nezaujatému pozorovateli patrno z její zdrželivosti a jejího otálení, než se pustila do války. Ona projevovala mírumilovnost nejdéle. Bála se, že se Egypt a Indie odtrhnou, že se válkou práv naopak její panství rozpadne nebo aspoň velmi zeslabí. S počátku ovšem nemohla vydatně zasáhnouti v boj, nemajíc pozemské armády; když však viděla, že Rusko s Francií nestačí na zdolání nepřítele a že jde o existenci její i Francie, nezbývalo jí než vybudovati armádu na základě všeobecné branné povinnosti a přispěti k vítězství spojenců, aby i její panství bylo uhájeno. Meyer mohl snad podezírati dohodu a zvláště Anglii, že bojuje proti Německu ze sobeckých důvod, pro svůj vlastní prospěch, pokud nezasáhla do války Amerika, ačkoli žádný Němec nemohl ani tehdy přikládati stejné pohnutky Francii, bojující jediné za svou čest a za své bytí. Jakmile však vstoupila do války Amerika, nebylo pochyby, že nejde jen o prospěch jednotlivých spojenců dohodových, nýbrž i o ideálnější cíl, o osvobození malých národ z jařma německého, o uplatnění práva a spravedlnosti místo moci a násilí ve střední Evropě. Odhodlala-li se demokratická Amerika k činnému zakročení na evropské pevnině po boku dohody, spojila-li svůj osud s osudem jejím, nemohlo býti sporu o tom, že to činí z poznání, že svoboda Evropy jest ohrožena, a z obavy, aby prušácká bota surově nezašlápla evropskou civilisaci, ježto si je vědoma toho, co by to znamenalo pro veškeré lidstvo, kdyby Německo mělo šířiti v Evropě kulturu svou.

Úkol, jenž se nezdařil národu Řeckému, převzalo království makedonské. Filippos sjednotil za účelem společného výboje proti říši perské po prvé v řeckých dějinách celé mateřské Řecko krom Sparty ve spolek, jenž učinil nemožnými vzájemné půtky a zaručil dosavadní poměry a zřízení. Řekové nepodrobili se ovšem Filippovi dobrovolně, nýbrž byli jím přemoženi a jednota byla jim násilně vnucena. Viděli totiž v Makedonech barbary, ohrožující jejich samostatnost, a proto vzpírali se houževnaté jejich panství. Celý ten zápas obcí řeckých s Athénami v čele proti Filippovi probral zevrubně E. Drerup ve své knize »Aus einer alten Advokatenrepublik* (v Paderbornu 1916).

Našel mnoho parallel mezi dobou tehdejší a válkou světovou a šel dokonce tak daleko, že na základe jich předpověděl zkrachování politiky dohodové a vítězství Německa ve válce. Jest proto třeba všimnouti si blíže jeho názorů.

Persie, odvěký nepřítel Řecka, jímž zůstává ještě i za dob Filippových, toť kolos ruský, řecké obce, toť spolkové státy německé.

Makedonie, stát s vládou monarchickou a mohutnou organisací vojenskou, jest k obcím řeckým, s nimiž jest v jazykovém příbuzenství, v témž poměru jako vojensky silné Prusko k ostatním státům německým. Král Filippos byl muž poctivý a nezištný, jenž neměl v úmyslu Řecko zničiti, nýbrž chtěl utvořiti spolek makedonskořecký na výboj proti Persii se stejnými právy všech členů. Řekové však nechápali jeho snah. V Athénách vedle strany, přející jeho záměrům, s Isokratem, Fokionem a Aischinem v čele, byla mocná strana vlastenecká, vedená advokáty Demosthenem a Hypereidem, Lykurgem, Hegesippem a Polyeuktem. Ta viděla ve Filippovi úhlavního nepřítele Řecka. Akoli si Filippos stále přál míru, byl konečně donucen ustavičným štvaním strany protimakedonské zkrotiti násilím Řeky, vzpírající se jeho nezištným záměrům. Ačkoli Athény měly hráti ve spolku řeckém podobnou úlohu jako dnes Bavory, měly ve spolku se silnou Makedonií zachrániti si aspoň něco ze svého dřívějšího lesku, klesly vinou advokátské politiky v porobu a s nimi všechny obce řecké. Politika králova a profesorská politika Isokratova zvítězila nad politikou advokátskou.

Právě tak světová válka byla podle Drerupa válkou advokátů Anglie, Francie, Itálie a Řecka proti králům mocností ústředních, a mohli bychom dodati, co Drerup nepraví, proti profesorské politice německé. Jak válka skončí, napověděl Drerup svou parallelou.

Dnes ovšem jest patrno, že byl Drerup prorokem falešným. Ale již tenkráte (r. 1916) vyskytli se rozvážní badatelé i mezi Němci, kteí odsuzovali Drerupovo klamání čtenářů falešnými přirovnáními.

Co do nebezpečenství nemůže býti totiž Persie srovnávána s Ruskem. Tenkráte dokonce nešlo o to, jak s nadsázkou hlásá Drerup, stane-li se Řecko orientálním, i Orient řeckým. Byli sice tehdy v Řecku stoupenci oblíbené myšlenky panhellenské, ztrestati odvetnou výpravou Persii, těžící z rozervanosti obcí řeckých, ale vyhledával-li tehdy král perský diplomatických styků s Athénami a domáhali-li se Řekové jeho spojenectví proti výbojnosti Filippově, jistě nebyla říše perská pro Řecko, nad to ještě od ní oddělené mořem, tak nebezpečnou jako říše makedonská při své bezprostřední blízkosti. Právě tak Rusko bylo v dobách mírových nebezpečenstvím pro Německo jen v podrážděné fantasii Němců. Právě naopak byli a jsou stále Němci nebezpečni Rusku. Nadarmo nevysílali tam své inženýry a obchodníky, nadarmo nenakazili zemi bolševismem. Makedonii lze ovšem vhodně srovnávati s Pruskem, ale její vztah k obcím řeckým dokonce se nepodobá poměru Pruska k ostatním státům německým, zejména za války světové, v níž vystoupila proti nepříteli říše německá jako jednotný a mohutný celek. Nevhodnost srovnání jest patrná z toho, že Drerup obratem dělá z Makedonie celé Německo a z obcí řeckých státy dohodové a mluví o boji politiky profesorsko- královské proti politice advokátské. Pokud jde o Makedonii, nebyla by charakteristika politiky její a jí přátelské zrovna nevhodná. Ale o politice advokátské nelze u Demosthena a jeho strany dobře mluviti, jak ukázali H, Swoboda a Fr. Cauer. Demosthenes a Hypereides byli advokáty, Lykurgos a Hegesippos nikoli. Aischines, náčelník strany filomakedonské, dovedl právě tak dobře advokátsky vše překroutiti jako Demosthenes.

Cauer shledává politiku Francie a Itálie přes monarchickou ústavu této advokátštější než v Athénách. Tam se vše projednávalo veřejně, takže bylo těžko působiti na lid, nebylo možno tajnými úmluvami postaviti jej před situaci, v níž není pro něj jiného rozhodnutí, než k jakému spěli státníci, Makedonie se svou monarchistickou politikou, provozovanou Filippem, stojí prý velmi blízko všem moderním státům, kde provozuje podobně několik státníků politiku za celý stát. V stálosti, jednotnosti a vypočítavosti této politiky měla právě Makedonie převahu nad demokratickou diplomacií athénskou. Isokratův zdánlivě vědecký rhetorismus přešel prostřednictvím spolenčosti římské k národům románským, u nichž má dosud svůj význam. Prostředky isokratovskými operují prý právě politisující advokáti dohody. Tak obrací Cauer názor Drerupův vlastně na ruby. V zápase mezi Athénami a Filippem šlo, jak poznali Kaerst  a Swoboda, o důležitější věc než o pouhý boj advokátů proti králi. Šlo o zápas dvou různých politických zásad, o udržení samostatných řeckých republik proti nově vznikající moci monarchické. Řekové nedívali se na Makedony jako na své bratry, nýbrž jako na barbary, ať již právem nebo neprávem. Jejich absolutistická ústava byla jim nesnesitelnou. Význam Demosthenův jest v tom, že pochopiv nebezpečenství, hrozící Řekům od Makedonie, vystoupil na obranu svobodné obce demokratické proti panství zvůle jednotlivcovy. Swoboda srovnává tento instinktivní odpor Řeků proti absolutistické Makedonii dosti vhodně s odporem demokratické Ameriky proti evropským monarchiím, v nichž vidí tyrannie.

Týče se to však jen nespravedlivých a násilnických monarchií mocností ústředních, v přední řadě ovšem německé a rakousko-uherské, nikoliv i ostatních. Osobnost Filippova tento odpor Řeků proti Makedonii jen posilovala. E. Meyer i Kaerst správně poznali, že Filippos neprovozoval politiky řecké, nýbrž makedonskou. Podle Kaersta pomýšlel hned od počátku své vlády na podrobení Persie, chtěje učiniti z Makedonie velmoc. To však bylo nemožné bez hegemonie nad celým Řeckem. Násilné sjednocování obcí řeckých zakrýval Filip pláštíkem všeřecké myšlenky na pokoření odvěkého nepřítele perského. Strana protimakedonská jistě nebyla tak krátkozraká, aby v něm byla viděla nepřítele Řeků zcela neprávem. Situaci zahraniční posuzovala jist lépe než strana mu přející, jež v něm viděla nezištného sjednotitele Řeků a záštitu řecké svobody. Takto dívá se na Filippa i Kaerst přes to, že mu nepřikládá tak ideálních snah. Jako Němci imponuje mu silná individualita Filippova a vojensky mocná jeho říše. Nechápe demokratické a svobodymilovné duše řecké, nemá Filippovi za zlé, že odňal Řekům možnost samostatného a svobodného života národně-politického, nýbrž chválí jej za to, že skryl řeckou kulturu pod přístřeším hegemonie makedonské; nestará se příliš o to, zda jí hrozilo nebezpečenství či ne. Vnitřní situaci posuzovaly obé strany v Athénách se stejnou krátkozrakostí. Nelze upříti, že Isokrates ze svého ústraní dobře poznával neschopnost Řeků sjednotiti se a správně soudil, že může pomoci pouze moc zahraniční, ale klamal se v osobě Filippově a nepřihlížel k tomu, že jeho úsilí narazí na odpor Řeků jako nevlastenecké, ba velezrádné. Řekové byli stále ještě opojeni svou slavnou minulostí, takže ve své hrdosti nesnesli, aby někdo cizí zasahoval do jejich osudů a dělal pořádek v jejich rozvrácené domácnosti. Démosthenes zase ve své krátkozrakosti neviděl, že Řekové nejsou schopni účinného odporu proti mladé, jednotné a na vojenských základech vybudované říši makedonské, nechápal, že proti činům Filippovým nepomůže jeho burcování Atheňanů z netečnosti, nemá-li sám činorodých myšlenek a nemají-li jeho krajané sil, aby je uvedli ve skutek.

Vlastenectví, neschopné vtěliti se v činy, nebylo nic platno. Že Demosthenes v tomto zápase proti Filippovi podlehl, že se Řecko dostalo v područí makedonské, nezavinila advokátská politika Demosthenova, nýbrž všeobecná zchátralost celé soustavy řecké politiky, vybudované na městském stát, spějícím za Filippa k zániku. Pravou příčinu pohromy tuší Drerup sám, když upozorňuje, že se přeceňuje význam bitvy u Chaironeie. Ta prý byla jen vyvrcholením toho, co se připravovalo již od války peloponneské, v ní dostala viklající se budova Řecké svobody pouze poslední smrtelnou ránu. Je pravda, že se po revoluci francouzské stavějí v čelo národů a za jejich nezadatelná práva bojují právníci místo theologů, kteří až do té doby řídili život národů. Možno vskutku mluviti o politice právníků jakožto ředitelů moderních států, a to všude jinde snad větší měrou než právě v Německu. Křivdili bychom však státníkům dohodovým, kdybychom jejich politiku nazývali advokátskou, t. j, jak Drerup tomuto označení rozumí, politikou nepoctivosti, překrucující pravdu a skutečnost. V tom smyslu byla advokátskou i německá politika profesorská. Drerup byl na omylu, domníval-li se, že v tomto svém zaujatém stanovisku k politice státníků dohodových našel klíč k pochopení politiky a povahy Demosthenovy. Tímto názorem si práv naopak cestu k správnému pochopení doby Demosthenovy zatarasil. A i kdyby bylo pravda, že advokátská politika Řecko zničila, ještě by z toho neplynulo, že se totéž bude opakovati i dnes, a to proto, že nelze srovnávati dnešní dobu s dobou tehdejší. Přirovnání Drerupova, o nichž jsem se již zmínil, jsou sice nevhodná, ale přece jen toho druhu, že možno o nich diskutovati. Co však říci tomu, srovnává-li Drerup potrestání Fokidy Filippem, vyzvaným Thessalií a Boiotií k zakročení proti ní, s krutým potrestáním Belgie od Němců za to, že se bránila proti porušeni své neutrality, nebo dokonce s pokořením Černé Hory, ztotožňuje-li jednání Diopeitha, ukládajícího obchodním lodím, jež projížděly Hellespontem, výpalné na udržování svého vojska, s anglickou blokádou nespolehlivých, Němcům nadržujících neutrálů, nebo přirovnává-li dokonce barevné vojsko anglické a francouzské na západním bojišti k vojsku athénskému, skládajícímu se z otroků v stříbrných dolech laurijských, jimž byla dána na návrh Hypereidův osobní svoboda, a z metoiků, obdařených attickým právem občanským, aby mohli býti zařaděni do vojska ?

Filippovi nedopřál osud, aby mohl uskutečniti zamýšlenou výpravu proti Persii. To bylo dopřáno teprve jeho synu Alexandrovi, jenž jsa odchován řeckou vzdělaností a jejími ideály pojal dalekosáhlý úmysl dobýti světa v pravém slova smyslu. O jeho obrovském podniku vykládal v témž asi duchu jako Kaerst Wilamowitz-Moellendorff. Nevyjádřil sice plnými ústy tendence své přednášky, ale již z okolností, za nichž byla proslovena, a z toho, co možno vyčísti mezi řádky, jest zcela jasno, jaká přirovnání a tendence tanula Wilamowitzovi na mysli.

Přednášel o výbojích Alexandra Makedonského 4. dubna 1916 ve Varšavě před důstojníky generální správy. Stručný obsah a smysl přednášky jest tento. Makedonie, to Prusko, Alexandros pak, to nikdo menší než sám Vilém II., jenž také nese pochodeň německé kultury na východ, jako Alexandros šířil řeckou kulturu do Orientu. Vilém stává se vlastně nástupcem Alexandrovým, jenž přejímá jeho odkaz, poněvadž tíhne také k zálivu Perskému jako Alexandros, jenž chtěl při ústí Eufratu a Tigridu zříditi veliký přístav a učiniti záliv Perský výpadovou branou do Indického oceánu. Cílem německého „Drang nach Osten“ jest spojiti Bagdad s oceánem a vyprostiti ústí Eufratu a Tigridu z cizí moci, aby byla opět Mesopotamie pro Turecko tím, čím byla pro Peršany, Řeky a Araby. Jaká to nezištnost, jež bére na svá bedra tak těžké břímě ne pro svůj prospěch, nýbrž pro lepší budoucnost musulmanského spojence. Alexandros byl si vědom svých mimořádných výkonů, jež ho stavěly vysoko nad ostatní lidi, a poněvadž věřil ve své síly, věřil ve své božství a chtěl, aby bylo uznáváno nejen od národů orientálních, nýbrž právě od suverénních států řeckých.

Komu by při slovech Wilamowitzových netanul na mysli německý císař, jenž se sice nepokládal za syna božího, poněvadž to by bylo pro dvacáté století a snad i pro Němce koření příliš silné, zato však aspoň za náměstka božího na zemi, za nejvyšší hlavu církve protestantské a spolu s národem německým za nástroj božské prozřetelnosti, jež jim svila zde na svět veliké poslání ? Tací lidé mají právo nakládati s ostatními jednotlivci i národy podle své vůle, ničiti města a kulturu starou ve jménu lepší nové, kterou jsou povoláni šířiti svými výboji. Vítězný postup německého vojska Belgií a boření jejích pevností jako domků z karet novými hmoždíři, jimiž byla překvapena Evropa, toť obdoba vítězného postupu Alexandrova podél pobřeží maloasijského, na němž novými těžkými kusy rozmetal několik opevněných měst tak dokonale, že od té doby jeho novou zbraní byl úplně zvrácen celý dosavadní systém stavby pevností. Německá fantasie od E. Meyera přes Drerupa stává se bezuzdnější, až ve Wilamowitzovi dostupuje německé třeštění vrcholu. Tím nesmrtelnější jest ovšem nyní po porážce Německa v cizině — u Němců to není dobře možné – ostuda Wilamowitze a s ním zároveň veškeré politiky a filosofie německých universit. Advokátská politika nezničila Řecka, zato však německá profesorská filosofie a politika zničila Německo, poněvadž živila v národě bohorovnost a naduté velikášství, a neříká se nadarmo, že pýcha předchází pád a koho chce bůh zničit, že ho raní slepotou.

Celý svět čekal, že Alexandros, když si podmanil východ, dokončí své dílo též podmaněním západu a tím zachrání od zániku též hellenismus v Itálii a na Sicílii a súčtuje s Karthagiňany a kmeny sabellskými v Itálii. Vyslanci všech národů, nevyjímaje Římanů, dostavili se k němu do Babylonu, aby zvěděli jeho úmysly. Ale v tom jej zastihla r. 323 smrt a poněvadž nezanechal dědice, jenž by se ujal jeho záměrů, byl zbaven západ nebezpečenství, takže mohl jíti samostatně svou vlastní cestou.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Bavorovy poznámky se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

79 reakcí na Světová válka ve světle starověkých dějin.

    • strejda napsal:

      Výborný článek, není sice dotažen do úplného konce. Jakoby autor již dál nechtěl pokračovat. Krásná ukázka průběhu civilizace je vidět ve městě Butrint v jižní Albánii. Na procházce troskami města jsou tabule s vývojem osídlení. Od jednoduchého sídliště po vznosné město a poté postupný úpadek a zmenšování. Mnohé stavby ztratily smysl a nakonec zaniklo vše. Zůstaly jen trosky poblíž kterých se začala tvořit civilizace nová. Kladných vlivů z počátku a záporných ku konci, bylo moho a plně se shodují s Bártovými úvahami.

      • jaa napsal:

        no-ono je to s ním kapánek složitější – vlastně zcela v duchu nynější doby./Původně egyptolog,.učeň profesora Vernera, kterého ,pak -kdoví proč vystřídal ve vedení výzkumů 2011 Egypt a+2013 ředitel egyptologického ústavu Píšu kdoví proč,protože třeba prof. Lexa spoluzakladael egyptologckého ústavu jej vedl ještě v 80ti letech. Jestli to souvisí s -jak známo ze zvyku UK umenšovat vše co češi dokázali do ztracena – nebo potřebují peníze pro ,výchovu dalších Putnů nevím. Každopádně se z egyptologie tak jaksi přešaltoval na globální historii. a používá jako doklad 🙂 jak je obvyklé u těchto nových lidí odkazy na práci jiných Taiíntera, Diamondam a dalších. Místo své vlastní. No a proto asi bez konce, protože to ještě nikdo nevypracoval. Já se rozhodmně potěch uváděných titulech kouknu..a uvidím. I když dík mu za to,protože normálně by se o tom člověk z našich mééédií nedozvěděl.

  1. strejda napsal:

    Zajímavé čtení, které během času ztratilo aktuálnost. Další události po Velké válce vyjasnily situaci a časem, po dalším konfliktu, nastartovaly dobu, ve které stále ještě žijeme. Tehdejší „velké“ myšlenky se ukázaly malichernými.
    Krásný je tento citát míněný zcela vážně: „byl konečně donucen ustavičným štvaním strany protimakedonské zkrotiti násilím Řeky, vzpírající se jeho nezištným záměrům“. Jak časové a jak stále platné.
    V tomto článku je jedno velké poučení. I ty největší autority často bývají jen pouhými přežvykateli poznatků. Nejsou schopny, jsouce v zajetí tzv. velkých myšlenek, myslet skutečně nezávisle a racionálně. Proto také velmi rychle zapadají do naprosté bezvýznamnosti.
    Dnes je takových mudrců plno, vidíme je v televizi, slyšíme v rádiu (já ne) a čteme jejich výplody v tisku. Naprostá většina jsou nuly bez schopnosti analytického uvažování. Pár cyniků to o sobě ví, většina nadšenců si to nepřipouští. Zbytek ani neví kam patří a co si myslí. K skutečnému a reálnému pochopení nedospěli a nedospějí.
    Proto je toto pojednání a záležitosti s ním spojené uzavřené a jasné a je tak připomínkou dneška, kdy musíme čísti stejné, nebo podobné, bláboly vycházející z osobních představ nekompetentních autorů.
    Těším se na pokračování.

    • Bavor V. napsal:

      Částečně pod vlivem znalosti pokračování, částečně pod vlivem svých názorů se domnívám, že to pojednání vůbec není uzavřené. Naopak naznačuje další možný vývoj ve společnosti jak s ohledem na překrucování výkladů minulosti, tak na vytváření paralel. Ne se starověkem, ale s dobou poměrně nedávnou. Vždyť co to je, když někdo porovnává SSSR a dnešní Rusko? To jsou právě ty neparalelní paralely.

    • kchodl napsal:

      Přesně tak, jak píšete.

      „Velké myšlenky“ se ukazují malichernými, což svědčí o tom, že to žádné velké myšlenky nebyly nikdy.

      Nadějné poučení z dějin spočívá hlavně v tom, že žádné „velké myšlenky“ nikdy nezvítězily.

      Jednou se o to přičinil jeden bezvýznamný Akvinský, podruhé jacísi „husité“, kteří masivně použili palné zbraně, plánování, logistiku. Dále pak jeden bezvýznamný magor Guttenberg. Pak to dlouho „kvasilo“ a … přišel Nikola Tesla se střídavým proudem. Nobel s dynamitem. „Ten Němec“ (nejvýznamnější dobrodinec současného lidstva, který vymyslel průmyslovou syntézu močoviny a tudíž umělá hnojiva a tudíž navždy odstranil hlad).

      Všechny tyhle bláboly o významu … jsou směšné. Můžeme být klidní.
      Svět jede po jiné koleji, než si politici, žumpálisté, … vůbec myslí.

      Je vyloženě srandovní to vše pozorovat !

  2. Slim napsal:

    Dějiny si přizpůsobuje každý. Proto je potřebný ten odstup. Tento článek je zjevně napsán brzy po Velké válce, v období jasné identifikace pachatele.

    • Bavor V. napsal:

      Cákryš, chybička se vloudila. Ale vy jste poznal. Skutečně to bylo sepsáno roku 1919

      • Slim napsal:

        No ano, to bylo to první období, kdy bylo mnohým všechno jasné. Versailleská smlouva obsahovala proslulý čl. 231 (snažící se normativně vyřešit Kriegschuldfrage).

        Později se ukázalo, že to vůbec tak jednoduché není

    • kchodl napsal:

      Jste geniální, děkujeme všichni !

    • jaa napsal:

      NJN -ale nelžou…. :-/

    • oh napsal:

      No, pane Bavore, já narqazil na moc hezký vtip v zahraniční části Baktualně
      http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/americka-zprava-diskriminace-romu-je-cesky-problem/r~d420488a9ff411e3a2c2002590604f2e/
      „Jak jsme ale právě všichni viděli, Ukrajinci znovu předvedli, jakou mají lidé moc rozhodnout o tom, jak je jim vládnuto,“ napsal prý ve zprávě vtipálek Kerry. Jo, diskriminace Romů je nadále český problém.
      http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ukrajinska-vesnice-vysidlila-kvuli-vrazde-divky-vsechny-roms/r~f96b11e06e1111e69d46002590604f2e/

    • tata napsal:

      pane BAVOR

      No nák jste poslední dobou s objektivitou na štiru…….ty uprchlici s ŘECKA bylo rozhodnuto už dávno…..uprchlici s TURECKA JE NOVÁ VĚC……….pak ale přistup k Babišovi a jeho prohlášení je uplně Jiný…….to samé JAA.

      JE zřejmé že oba měřite rozdilným metrem

      • Bavor V. napsal:

        tato, odmítáme kvóty, ale… To je to podstatné. Což zase uniklo vám.

        • tata napsal:

          pane BAVOR
          Neuniklo…….prostě jsme členy EU a v některych připadech nestačí i náš nesouhlas……vite mě ani nejde o ČSSD ŽE HLEDÁTE a nejste sám každou sebemenší zaminku si plivnout…….tento připad je ukázkou………zato BABIŠE OBHAJUJETE vehementě a to zpusobem kdy je to ,,lhaní,zavažnější než nákých 8 uprchliků,

      • jaa napsal:

        ani ne- tato -sice je – odmítáme jak nám pokrachu toho maxi projektu stále tvrdí- ale tajně někoho jiného ano? -přičemž nastává otázka – čím že jsou tihle „prověření“ tak významní – že je lze prověřit-jsou movití – jako manžel Tymošenkové, nebo to jsou známí či příbuzní někoho u nás usazeného -nebo co? Taky to může být někdo,kdo se tu potřebuje kdoví proč zašít -na dobu před pokračováním dál…Jak pak se do toho Řecka dostali -když ne přesTurky.hmm otázek víc než odpovědí. Proto ta skepse.
        O to tu jde…

  3. čtenář napsal:

    Babiš: Je škoda, že jednání o TTIP selhala

    Americký trh je pro české firmy důležitý a je škoda, že vyjednávání o volném obchodu mezi EU a USA selhala. V reakci na nedělní oznámení německého vicekancléře a ministra hospodářství Sigmara Gabriela to novinářům v pondělí řekl ministr financí Andrej Babiš (ANO). Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) chápe vyjádření Gabriela jako snahu upozornit na neústupnou pozici Američanů během vyjednávání.

    http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2016/8/29/babis-je-skoda-ze-jednani-o-ttip-selhala/

    • Bavor V. napsal:

      Problém je v tom, že vlastně nevíme, co to mělo přinést. A pokud to vadí více amíkům, pak asi byla EU tvrdší než si myslíme

      • oh napsal:

        Problém vidím v tom, že o jednání a jeho výsledcích vlastně nic pořádně nevíme. Komisaři hrajií svou oblíbenou hru na „Tutli tutli“ a jak se dostávají k informacím o jednání samotní poslanci EP, to je přímo etalon „transparentnosti.“
        http://ceskapozice.lidovky.cz/k-obchodni-dohode-eu-a-usa-maji-pristup-jen-privilegovani-pe4-/tema.aspx?c=A150601_150132_pozice-tema_lube
        Materiály jsou určeny pouze k prohlížení – nelze z nich pořizovat kopie, a dokonce si ani dělat poznámky. Do vyhrazené místnosti se navíc dostane jen asi stovka politiků a úředníků, kteří jsou na uzavřeném jmenném seznamu. To IMO přímo vylučuje jakoukoli nezávislou odbornou analýzu kýmkoli, kdo není na seznamu privilegovaných.
        Pochopitelně, na rozdíl od zástupců občanů, zástupci korporací problém s přístupem k informacím nemívají.
        http://a2larm.cz/2016/05/lesk-a-bida-ttip/

        • Bavor V. napsal:

          Právě proto je těžké dělat nějaké závěry. Jen z různých vyjádření lidí méně informovaných se toho nikdo moc nedoví. Takže je to opravdu možné, že je to škoda. Možná ne.

          • pepík napsal:

            Asi nikdo by jako soukromá osoba nepodepsal smlouvu o nekolika tisíci stranách, kterou si nemohl přečíst a které kvůli odborné terminologii ani nerozumí.

            Pokud mi někdo takovou smlouvu předloží k podpisu s tím, že se sice musím zavázat ke spoustě věcí, ale zato se mé příjmy během příštích 10 let zvětší v ideálním případě o ca. 2%, tak ho pošlu do …. .

            Přesto obdobný postup v případě TIPP/CETA (nejen) naši politici tvrdě protlačují.

            • kočka šklíba napsal:

              Přesně.

            • blbíš napsal:

              Za mě, Josko, ANO.
              Nechápu lidi jako je Bavor, že mohou něco podobnýho napsat, že jim není znám význam slova SMLOUVA. Je velice zajímavý, že takřka každej z nich velice dobře ví, nebo aspoň tuší, jak by měl prodat svojí garáž, ale jakmile jde o cizí (naše), tak:

              … my jsme netušili, my jsme nemohli předpokládat, když vono to bylo napsaný pod čarou malým písmenem, hele Franta bude volat jak to máme přiklepnout a za kolik, najmeme si na to administrátora, trh vše vyřeší, stát je špatnej hospodář, soukromej vlastník přesně ví, to konsorcium to vohlídá, peníze zaplatí, až jim to bude vynášet, oni nám slíbili …

              …. a já se ptám, co nám vlastně z tý naší země ještě patří, nebo líp, o čem asi tak ještě můžeme samostatně rozhodovat. Za každým prdnutím hledej právníka a místo abysme byli vostražitý jak straky na větvi, tak … těžko soudit, vono se vyjednává tvrdě, von to nikdo nemůže číst, vono je to dospělým nepřístupný… jděte do háje s obhajováním a zaváděním takových zhovadilostí.

              • blbíš napsal:

                …jo ještě:
                doufám, že mě ušetříte školení, co je to obchodní smlouva!

              • Bavor V. napsal:

                Právě že nikdo nic neví, tak je těžké cokoli posuzovat. A pokud to bylo pro amíky nepřijatelné, pak jsme v tom jako EU neměli tak velké ústupky. Možná to narazilo právě na to, že jsme (EU) nechtěli emerické sračky. Ale to je právě ten problém, že každý, kdo se kolem toho motal se tvářil jak Sfinga, takže my (a hlavně Němci) nadáváme na něco a na někoho, kdo naopak za EU bojoval. Protože to, co se dostalo ven, nebyla skutečná a konečná formulace smlouvy. To je třeba mít na paměti.

                • blbíš napsal:

                  Ve vší úctě, Bavore, uniká Vám podstatný, ač by němělo!

                  Ale poučil jsem se tehdá z tý Zemanovy Varšavy a podruhý nehodlám naskakovat na to to Vaše:

                  „To je třeba mít na paměti“ !

                • Bavor V. napsal:

                  Co to je, to podstatný? To, co neznáme nebo to, že s námi někdo hraje habaďůru? Vždyť to souvisí. V té habaďůře je i to, co neznáme.

                • blbíš napsal:

                  … no právě, Bavore, myslel jsem si to, jinak byste nemohl napsat:
                  „Co to je, to podstatný?“
                  V tom Vám, bohužel, nemůžu pomoci!

                • Bavor V. napsal:

                  Já ani pomoc nežádám.Já jen vyjadřuji svůj názor a vy můžete vyjádřit svůj.

      • kočka šklíba napsal:

        No po úniku informací někdy v létě toho víme dost, nakonec jsme toho věděli až dost i dříve. Pokud se chcete dozvědět o TTIP poměrně hodně stačí tyto stránky http://www.sppk.sk/TTIP.
        Jestli dosud jíme docela dost potravinářského „odpadu“ pak bychom jedli ještě více.
        Průšvih by bylo ISDS a jistě o mnoho víc věcí, ale já se zajímám především o zemědělství, takže mám informace převážně z této oblasti. Podle mého, každý rozumný člověk, kterému nejde jen o prachy, musí být proti této, dá se říct odporné, smlouvě. Ona CETA není také nic jiného, ale přece jen smlouva s Kanadou nebudila takovou pozornost. Bohužel.

  4. blbíš napsal:

    dneska jsou asi zase skvrny na sluníčku. proto, je-li to vůbec možný se omlouvám „Světový válce …“:

    P O M Ó C !!!

    „… (Soud) dospěl k závěru, že rozhodnutím o trestní odpovědnosti obžalovaných v rámci trestního zákona by MOHL VZNIKNOUT NEBEZPEČNÝ PRECEDENT HRANIČÍCÍ S TOTALITNÍMI REŽIMY OMEZUJÍCÍMI SVOBODU SLOVA A POLITICKÝ NÁZOR,“ píše se v usnesení.

    Z provedených důkazů nevyplývá, ŽE BY SE JEDNÁNÍ OBŽALOVANÝCH NĚJAK DOTKLO OBČANŮ republiky nebo že by se tak stalo způsobem, který by svědčil o celkově negativně zaměřeném postoji obžalovaných vůči společnosti či vůči spoluobčanům vůbec,“ je uvedeno v usnesení.

    https://www.novinky.cz/domaci/413260-mohl-vzniknout-precedent-hranicici-s-totalitou-vysvetluje-soudkyne-verdikt-v-kauze-trenek-nad-hradem.html

    • blbíš napsal:

      … mám chuť zabíjet !!!

      • blbíš napsal:

        … o tom byla ta moje nedávná prosba směřující na Lexe, nebo jiný zdejší judry…. řekne či napíše se:
        „Soud dospěl …“
        a je vymalováno.

        • Kamil napsal:

          Ale nemusí být: máme také soud odvolací -VS, pak dovolací NS, a když i tyto selžou, zbývá ústavní stížnost. A poslední záchrana, pro normálního občana adi nepoužitelná, je evropský soud, snad.

          • blbíš napsal:

            ne,ne, Kamile, ta moje prosba byla vo něčem jiným, vznesl jsem ji na judry v ZLATÝ POKLADNICI DOBRÝCH RAD II, neodpověděli

        • Kamil napsal:

          Oprava: má být „asi“, a JUDr nejsem!

    • kočka šklíba napsal:

      Dejte si její jméno do vyhledavače, vyskočí na vás poměrně dost jejích sporných rozsudků, například tenhle: http://blisty.cz/art/11206.html. Ale asi je toho mnohem více. Víc jsem nečetla, mně to stačí.

      • blbíš napsal:

        … nemám zapotřebí něco takovýho vyhledávat, mám jedno zdraví a jedny nervy = mě pouze zajímá, jak je to vůbec možný!

    • blbíš napsal:

      Včera Kamil hezky vysvětlil, za co dával svým studentům CELOU zkoušku. Připomenu to:
      Když …“prokázali přece schopnost samostatného myšlení“…
      ale , mělo to jeden háček, tím myšlením se museli prokousat k správnýmu výsledku, kterej se přece jenom v matematice JEŠTĚ furt vyžaduje.

      A já si dávám otázku. Dokončil by vůbec u Kamila takovej soudce či soudkyně s takovým myšlením a výsledkem studia?

  5. Slim napsal:

    OT.
    Prohlížel jsem si po ránu v trafice tisk. Scházely LN. Hned ve 3 trafikách. Měl je až kolega.

    Čtu na první straně, že poslanec Váňa, takto předseda bezpečnostní komise PS, který překazil výpověď plk. Šlachty, měl schůzku v olomoucké kavárně se 2 podezřelými v kauze Vidkun. (a byl nahrán vyšetřovateli).
    Poslanec „uvázl“ v kauze Vidkun zněl titulek.

    Nechci tvrdit, že ty noviny nebyly PROTO, možná je to seriálem o dědictví, který tam běží.
    Ostatně čtenáři mohli usoudit, jako já, že Olomouc je prostě malý a občas každý potká každého.

  6. Hudec napsal:

    Slime,
    jak víš, prolistuji denně všech pět hlavních deníků (Plzeňský deník /Deníky Bohemia, MFD, Právo, HN a LN – přesně v tomto pořadí) a co mě zaujme i přečtu.
    Z Babišových deníků mám jasný dlouhodobý dojem vzrůstající tendence podpory jeho politických zájmů. Je to jen dojem, nikoliv analýza. Ale dojem opřený o dlouholeté zkušenosti z médií. Nu a pak narazím na analýzu, která některé mé dojmy kvantifikuje. Viz:

    http://svobodneforum.cz/analyza-jak-se-mfd-a-ln-zmenily-po-babisove-vstupu-do-mafry-zasadne/

    I tuto analýzu je třeba brát s rezervou, neb i její autoři mohou (a divil bych se, kdyby ne) sledovat své „protibabišovské“ zájmy. Ale za přečtení stojí a jistou vypovídací hodnotu má.

    Jak víš, znám šéfredaktora LN Ištvána Léka spoustu let a vůbec nepochybuji o jeho inteligenci a schopnostech. Ale jako novinář je prostě zvyklý sloužit vlastníkům listu. Už kdysi jako šéf týdeníku EURO (to bylo v barvách PPF), pak pro jiné, od času webu „Česká pozice“ pro Babiše, což trvá i nyní. O Ištvánových schopnostech svědčí i to, že si umí vybrat, případně Babišovi doporučit správné lidi (třeba manažerku ANO Eriku Síkorovou, což je po čertech schopná baba – nazdar, Eriko, pokud se tohle dočteš). Je zajímavé sledovat obměnu novinářů v Babišových listech.

    Já tyhle skutečnosti Ištvánovi nijak nevyčítám, protože podobným způsobem dnes už fungují skoro všechna média, s výjimkou tzv. veřejnoprávních, kde je situace vůbec nejhorší.

    • Slim napsal:

      Léko tam teď má asi syna. Kristiána.
      O otcových schopnostech nepochybuju (a navíc umí šifrovací jazyk…)

      Atypická rozhodnost a rychlost zametání u Chovance a Sobotky mě naplňují těžko přemožitelným podezřením, že tam jde o hodně. V Olomouci.😀

      • Slim napsal:

        PS. Kde je ten vtip?

      • Hudec napsal:

        To samozřejmě ani netuším. Ale ono stejně není mezi nimi moc na výběr – jeden za 18, druhý 20-2.
        Dnes jsem dostal na Babiše jednu informaci z opravdu velmi důvěryhodného zdroje, přímého účastníika/postiženého (který je sám také pěkný šmejd a poslanec za ANO). Nu, dotýkat se jich jen v gumových rukavicích. Psát to tu nemůžu, neb to není moje tajemství, ale někoho jiného.

  7. tata napsal:

    pane Bavor

    Davam to sem,navazuje to na to jak jste neobjektivní……..tvrdite nikdo o té smlouvě nevý………jestli o smlouvě nic nevím nemužu ji podporovat,ani zavrhovat………tudiž když Babiš prohlasí že je to škoda??????Kdyby toto udělala ČSSD OKAMŽITĚ BYSTE TO HODNOTIL……..JAK MUŽE někdo potporovat něco o čem není dokonalá známost……nejde o ČSSD ALE JAK ROZDILNĚ HODNOTITE činy.
    jaa napsal:
    30.8.2016 (13:57)

    Trochu zmatená argumentace…………vlastně špekulujete o vice tezách ,pak konstatujete
    .hmm otázek víc než odpovědí………tudiž nic nevite přesně ale zavěr jste udělala jednoznačný a oto jde………u Babiše posuzujete fakta opačně,přesto že to má plno vysvětlení je to pro VÁS PLUS,A OTO JDE v mé reakci

    • jaa napsal:

      tato,právě že jsem neudělala jednoznačný závěr..Jen jsem naznačila otazníky,kterése vynořují..Buď ano nebo ne…s každým dalším konáním se vynořují neobjasněné otazníky.Proč někdo ano a jiný ne??? Ne nechává mne v klidu konstatování . že část pečlivě vybraných a ověřených azylantů letecky sem dopravených ,se zapár dnů jaxi taxi -odvezou do němec, nechají tu zepár křoví , a šmytec a němci si je po divadýlku nechaJÍ. a u nás následuje stopka pro další… a ejhle..další prověření…hmm…musíte uznat že je to divné. Lidu předloženo,lid zbaštil spokojen že „syřané“zmizeli s česka a jede se dál… hmm asi jsem četla moc dektivek a špionážních románů… 🙂

    • oh napsal:

      Tato, přinejmenším jednu věc o TTIP víme naprosto přesně. Víme, že nám jí chtějí celou ukázat až po schválení, kdy nic na jejím obsahu už nepůjde změnit. Tohle mi stačí, abych neměl zájem a Babišovi za to připsal jedno tlusté -, přesto že on asi na té utajovací mánii podíl nemá.
      Také vím, že vůbec nechtějí, aby se jim v „jejich“ „obyčejné obchodní smlouvě“ předčasně vrtali nezávislí právníci, ekonomové a jiní neprověření*) odborníci. Což pro mě znamená: „Bacha, pozor, opatrně! Tohle smrdí!!“

      *) nepracující pro EU

      • oh napsal:

        Vida, zapomněl jsem ukončit tučné písmo. Omlouvám se. tučně mělo být jen to

      • Bavor V. napsal:

        Otázka je, nakolik jak Babiš, tak i Mládek vůbec můžou co říkat (jako ministři se pohybují v režimu Tajné) a nakolik i oni vědí více než my tady

        • oh napsal:

          Otázka je, pane Bavore, zda by pan Babiš ve své firmě připustil projednávání smlouvy, jejíž text je tak tajný, že ho smějí předem znát pouze podřízení (vyjednávači) a ne lidé s pravomocí dohodu schválit nebo odmítnout.
          Co se týče vztahu veřejnosti ke smlouvě TTIP, řekl bych, že je to podobné jako u soudu – argument a důkaz můžete buď předložit a pak bude brán v úvahu, nebo utajit a pak na rozhodování nebude mít vliv. Nemůžete mít obojí současně.

          • Bavor V. napsal:

            Podle informací, které se dostanou ven od europosranců, to tak samozřejmě nefunguje. Vždyť o dohodě jednají lidé pověření a prověření špičkami komise, takže ti vědí. Ostatní jsou na tom asi tak stejně jako my.

            • oh napsal:

              Právě to je problém. Těmi, kdo musí v konečné instanci TTIP schválit, jsou poslanci EP a národních parlamentů, ne Evropská komise. Pokud si někdo v EU představuje, že dát text poslancům pár minut před hlasováním spolu s pokynem, jak hlasovat, je normální, pak ten dotyčný má o demokracii představu zcela nekompatibilní s tou mojí.

              • kočka šklíba napsal:

                Také přesné, navíc se stejně odhlasuje jen nějaká skořápka, vůbec ne podrobnosti. další ukázka z jiného článku na toto téma : http://www.sppk.sk/clanok/798
                …Ešte pred tým ako zákonodarcovia by mali prístup k návrhom nových predpisov, na základe požiadavky jednej zo strán sa budú môcť uskutočniť rokovania o harmonizácii noriem. Súkromný sektor by tam mohol hrať „formálne konzultačnú a preferenčnú“ úlohu. Znamená to, že akýkoľvek návrh zákona, ešte pred tým, než bude prediskutovaný „volenými zástupcami ľudu“, by mal byť predložený na posúdenie tým, pre ktorých je liberalizácia obchodu a investícií najvyššou prioritou….

              • Bavor V. napsal:

                To je sice hezké, že máte jinou představu o demokracii, ale dopadlo by to stejně jako se směrnicí o zbraních. Těch pár „rebelů“ bude v pohodě přehlasováno posranci loyalními.

                • oh napsal:

                  Bude nejspíš rozdíl mezi vašimi možnostmi něco podniknout v případě, kdy máte dopředu informace, co se chystá, máte čas si sehnat nějaké spojence a v zákulisí si vyjednat si ad hoc podporu, a mezi tím, když to na vás vybalí pět minut před jednáním v už dohodnutém nezměnitelném stavu. A co se směrnice o zbraních týče, náš ministr vnitra prý cizí jazyky zrovna neovládá. Řekl bych, že s tlumočníkem (svědkem) u zadku se zákulisní pikle kujou odjakživa dost blbě.

  8. blbíš napsal:

    aby to, Bavore nebylo dudlovitý:

    Napsal jste otazník a já odpověděl. Ale budiž, naskočím Vám na něj a pokusím se Vám tedy ten můj pohled o „podstatným“ přiblížit, protože jste ze stejný branže a měl byste alespoň tušit, jak to mezi náma chodí. Předesílám, že netuším, jak se uzavírají mezinárodní obchodní smlouvy, ale šel bych na to podobně, jako když se snažím uzavřít smlouvu jako hlavní inženýr projektu pro svůj projektovej tým, tedy i pro Vás – rozpočtáře. Představte si, že Vás jako „svýho“ rozpočtáře za můj tým deleguju, abyste vyjednával a později i sepsal s klientem smlouvu (není teď důležitý vo čem). A milej kolega Bavor by se mi navrátí s tím, že na smlouvě s klientem pracuje a že brzy bude jasno, prostě, že se uvidí. A protože jsem svině vedoucí, zeptám se: “ a milej kolego, mohl bys mně prozradit, co můžeme asi tak očekávat.“ A kolega by odpověděl, tak jak tady: “ jde o to, co zatím neznám = nevím, jestli klient s náma hraje habaďuru, právě že nikdo nic neví, tak je těžké, Blbíši, cokoli posuzovat …“ a něco podobnýho v tom smyslu! Už chápete, v čem já vidím kolegu Bavora jako neschopnýho, protože je vůbec OBECNĚ ochotnej se něčeho podobnýho zúčastnít (a všimněte si, že vůbec nemluvím o předmětu smlouvy!) jako zástupce JEDNÝ ZE SMLUVNÍCH STRAN. To bych pak chtěl vidět takovýho pro mě pracujícího Bavora, kdybych mu po odevzdání jeho dílu práce na projektu (rozpočtu) odpověděl: …“ hele, kolego, bohužel, vono se to nějak zvrtlo, v tý smlouvě je něco, co bylo tajný a já to nemohl vědět … a dostaneme úplný kulovaný a já nemám na soudy někde v tramtárii, protože tak si to podepsal“. Jo a Bavore, vsadím boty, že znáte ono chronicky používaný, že …. „Smluvní strany níže svým podpisem stvrzují, že si Smlouvu před jejím podpisem přečetly, s jejím obsahem souhlasí, a tato je sepsána podle jejich pravé a skutečné vůle, srozumitelně a určitě, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek….“

    • blbíš napsal:

      …by se mi navrátil…

      …a dodal bych ještě, že takovým ustanovením ty Smlouvy většinou mezi slušnýma lidma končí, tedy až na ty, vo kapitulaci😀

    • Bavor V. napsal:

      Ale Bavor jako účastník procesu ví, jen to nechce Blbíšovi říci. V tom je ta habaďůra. Oni vědí, někteří vědí i více, ale mlčí jak Fučík. Takže Bavor by Blbíšovi kecal a mlžil. A nakonec přijde s tím, že smlouva nebude, protože klient nechce slevit ze svých pro nás nepřijatelných požadavků. Tak to aspoň vidím já.

      • blbíš napsal:

        …“je třeba mít na paměti“,
        že nejde o klienta, ale o „Bavory“ mezi náma a můžete mi věřit, že podobně smýšlející kolegy, co dokážou za ostatní takovým způsobem vyjednávat, bysme v mým týmu nestrpěli!

        Ale … je aspoň dobře, že „Bavor jako účastník procesu ví…“

        • Bavor V. napsal:

          A jste si jist, že byste měl tu moc, abyste Bavora z vyjednávacího týmu vyhodil?

          • blbíš napsal:

            na to vemte jed a ani byste si tužku nestačil vzít, ale teď už je to vo ničem, Bavore a Vy to dobře víte, takže si dáme od sebe pauzuj, souhlasíte, žejo? Je sranda a jsou věci, na který by rozumný člověk neměl naskakovat… a já vůl opět naskočil

            • Bavor V. napsal:

              To je právě ten omyl, protože Bavor je chráněn jinými a Blbíš do toho nemá co kecat.
              Ale faktem je, že všichni tady víme úplné houno a jen si tu pro radost meleme klábosnicemi. Protože nám nic jiného nezbývá.

              • kočka šklíba napsal:

                To se právě pane Bavore mýlíte. I z těch střípků, co unikly na veřejnost víme dost na to, a stejně tak Babiš a Mládek a všichni, kdo jí schvalují a vítají, že ta smlouva ovlivní hodně negativně už tak dost nejisté a nerovnoprávné vztahy jak mezi EU a USA, tak i mezi běžnými občany a silnými korporacemi, silnými nadnárodními řetězci například. Že jí schvaluje Babiš se vůbec nedivím, on je mezi těmi silnými hráči, to samé Mládek. A jestli vědí víc, tím spíše je to od nich podraz, mohou aspoň mlčet, když už nic jiného.

                • Bavor V. napsal:

                  Už jsem to psal jednou. To, co uniklo, vůbec není nic konečného. A zveřejnilo se jen to, co bylo nevýhodné pro Evropu, nikoli to, co bylo nevýhodné pro Amíky.

                • kočka šklíba napsal:

                  Víte co znamená ISDS? Citace z delšího textu :http://www.sppk.sk/clanok/1090

                  Existencia ISDS je vo veľkej miere založená na argumente, že poskytuje depolitizovaný neutrálny priestor na riešenie sporov medzi investormi a vládou. V skutočnosti ale ide o opravný prostriedok, ktorý je dostupný iba zahraničným a nadnárodným korporáciám využívajúcich cezhraničnú dcérsku spoločnosť. Na druhej strane, dotknuté komunity, občania, domáci podnikatelia a vlády nemôžu tento mechanizmus využiť a to je iba jeden aspekt jeho veľkej nevyváženosti. Arbitri rokujú na neverejných zasadaniach, sú vymenovaní ad hoc a nezodpovedajú sa žiadnym voličom. Ich rozhodnutia sú konečné a nepodliehajú žiadnemu odvolaciemu konaniu. Ak si to obidve strany sporu želajú, konanie ISDS môže byť úplne tajné a to i v prípade, ak sa spor týka oblastí verejného záujmu.
                  To je jen jedna ukázka.
                  Navíc nechápu, proč bychom měli jako obyvatelé Evropy řešit případné nevýhody pro USA. To at si vyřeší sami zastánci TTIP v USA s odpůrci doma.
                  Autor byl nebo stále je (nevím to jistě) europoslancem za SR.

  9. tata napsal:

    jaa napsal:
    29.8.2016 (23:40)
    0 0 Rate This
    NJN -ale nelžou…. :-/

    no asi mame každy jinou představu jestli je to učuněný zavěr nebo ne

  10. tata napsal:

    ps TO U byl překlep

  11. čtenář napsal:

    Sněmovní tisk 827/0, část č. 1/6
    Písemná interpelace V. Filipa na B. Sobotku ve věci vyjednávání o smlouvách TTIP a CETA

    Celý sněmovní tisk (PDF, 4 MB, 76 stran)

    Odpověď na písemnou interpelaci

    t0827b0.pdf (Dokument PDF, 161 KB)
    t0827c0.pdf (Dokument PDF, 1 MB)
    t0827d0.pdf (Dokument PDF, 667 KB)
    t0827e0.pdf (Dokument PDF, 1 MB)

    http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=827&ct1=0

    • blbíš napsal:

      Mnohem lepší byla ta Vaše včerejší Marie, čtenáři, než tohle. Abych řekl pravdu, četl jsem taky ty deprivanty z těch Sobotkových zveřejněných e-mailů a ani se moc nedivím, že ten Filip dostal odpověď jakou dostal. Že chtěl vidět mandát k vyjednávání = tak akorát kulovaný!. Fakt, prožíváme období cvoků.

  12. čtenář napsal:

    děkuji kočko šklíbo za odkazy,které jste do této diskuze vložila

Komentáře nejsou povoleny.