Přebohaté hodinky vévody z Berry – IV


Obrázkový rok v Přebohatých hodinkách se chýlí ke konci a dnes končí i moje vyprávění o téhle nádherné knize. Ale ještě máme něco před sebou.

Je listopad a tentokrát ho nesymbolizuje obrázek žádného hradu, ani urozené společnosti.

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

Obrázek v poměrně ponurých barvách zachycuje stádo prasat na pastvě. Když jsem to viděla, vybavil se mi začátek první kapitoly románu Ivanhoe od Waltera Scotta (další oblíbená knížka mého dětství), kdy šašek Wamba a pasák Gurth ženou prasata z pastvy a rozmlouvají… To byl ovšem konec dvanáctého století, „Hodinky“ patří do století patnáctého. Jak to vlastně s tou pastvou bylo? Dočetla jsem se, že tímhle způsobem se chovala prasata od počátku jejich domestikace, ale protože v lesích stáda prasat dokázala nadělat značnou škodu, tak od patnáctého století byla snaha volnou pastvu omezovat a v 18. století už převládal chov v chlévě. Ale jak jsem se taky dočetla, kruh se uzavírá: současní biozemědělci se chlubí, že jejich prasata se taky pasou…

Tenhle obrázek není dílem bratří z Limburka, ale jednoho z jejich následovníků, Jeana Colombeho https://en.wikipedia.org/wiki/Jean_Colombe – možná i proto je jiná volba barev a na obrázku není žádný z hradů vévody z Berry – vévoda byl už byl v té době také dávno mrtev.

Poslední, prosincový obrázek z kalendáře „Hodinek“ je také věnován lovu:

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

Lovcům se podařilo ulovit velikého divočáka (ale jak tak koukám na obrázek, nejen si jistá, jestli jim jejich smečka psů z toho divočáka něco nechá.) Přemýšlela jsem, co to je za stromy v pozadí, že jsou ještě v prosinci takhle zlatavé a pak mi došlo, že to je dubový lesík:  jednak v dubovém lesíku je docela pravděpodobné narazit na divočáky, pasoucí se na žaludech a taky duby na zimu neopadávají a jejich uschlé listí si dlouho zachovává takovouhle hnědozlatou barvu. Hrad, jehož věže vykukují za lesíkem, je Vincennes, kde se Jan z Berry narodil. Tenhle hrad má docela zajímavé osudy: vybudován byl ve 12. století jako lovecký hrad, postupně byl rozšiřován a přebudováván a stal se královskou rezidencí. V 18. století byl přeměněn na vězení, které zde bylo do r. 1784. Na hradě také sídlily různé průmyslové podniky, z nichž asi nejvýznamnější byla výroba porcelánu a fajanse – ta se později přestěhovala do Sevres, no a sevreský porcelán, to je prostě pojem! S Vincennes ji už nikdo nespojuje.

Vincennes už dávno není královským loveckým revírem, je to městečko, pomalu srůstající s Paříží, ale základní rysy, hlavně donjon, si vincenneský zámek stále zachovává.

obr.3

A už jsme opravdu u konce. Přebohaté hodinky vévody z Berry jsou v současnosti uloženy v Museu Condé v zámku Chantilly (jak tu někdo už prozradil).

obr.4

Zámek v Chantilly

Přebohaté hodinky vévody z Berry jsou nevelkou knížkou (21×29 cm, čili zhruba formát A4), v které je celkem 66 celostránkových iluminací a 65 malých, zasazených do textu.

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

©Photo. R.M.N. / R.-G. OjŽda

A to je ta kniha o které jsem tu třikrát vyprávěla: Přebohaté hodinky vévody z Berry…

Vévoda z Berry se narodil, jak bylo řečeno, ve Vincennes, zemřel v Paříži – a pohřben je v kryptě katedrály Saint Etienne v Bourges. Jeho hrobka je známa jen z rekonstrukce, neboť byla za náboženských válek hugenoty těžce poškozena.

Obr.6

Katedrála Saint Etienne v Bourges

obr.7

Pravděpodobná podoba původní podoby hrobky vévody z Berry

obr.8

Náhrobní socha vévody z Berry se naštěstí zachovala do dnešních dnů.

K-sova

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotopříběhy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Přebohaté hodinky vévody z Berry – IV

  1. NavajaMM napsal:

    Parádny celý príbeh, vďaka.

    • vonrammstein napsal:

      Úžasná, pečlivá práce, vzácná paní. Jste klenotem svého oboru. A moc děkuju. Nebýt Vás, asi bych se o té nádheře nikdy nedozvěděl.

      • Hudec napsal:

        Ještě jeden stejný hlas z Plzně. Jste kouzelnice klidu v poněkud rušném prostředí.

  2. Lunka napsal:

    Moc dobry namet, paradne prevypraveny, dolozeny. Pekne jsem si zagooglila, Katrin, dekuju. I za tu inspiraci jeste trosku vzdycky pokoukat na Francii🙂 Je fajn, ze umite takhle carovat …, diky.

  3. K-k. napsal:

    Moji milí, děkujii za všechnu tu chválu – čte se to báječně, ale zbytky zdravého rozumu mi říkají, že ta chvála není zasloužená. Jako poděkování vám sem dám odkaz, kde je možné si prohlídnout i další iluminace z Přebohatých hodinek: http://www.christusrex.org/www2/berry/index.html – ale obávám se, že už nějsou tak efektní, jako ty „kalendářové“.
    Víte, prodělala jsem v životě všelijaké pády a kotrmelce – ale všechny ty maléry překrylo veliké štěstí dělat vlastně celý život práci, která mne obrovsky bavila, ať už v muzeu, nebo pak v archivu. A tohle spisování je tak trošku návrat k oné práci – poněkud neumělý, protože tu nemám k dispozici archivní knihovnu a jié užitečnosti, a taky už jsemvyšlas z cviku, ale baví mne to a děkuji panu Bavorovi za poskytnutý prostor a vám za shovívavost.
    Víte, historie je obrovský soubor příběhů o lidech, o místech a o čase, je to hledání souvislostí a logiky děje. Bohužel jen málo učitelů ji dokáže takhle vyučovat, vlastně znám jen jednu takovou, teď už je v důchodu, učívala dlouhé roky na kadaňském gymnáziu a se svými studenty chodila k nám do archivu dělat semináře. A sledovat ji, to byl koncert: studentům popsala nějaký děj a pak vyvolala diskuzi: proč to tak bylo? co bylo důsledkem? – a študenti skutečně zapáleně diskutovali a paní profesorka je občas do té diskuze přihodila dotaz, kterým to nasměrovala, kam potřebovala… Ona učila studenty myslet, ne tupě memorovat data. To byla opravdu kantorka s velkým K!
    A tohle „učení se myslet“, obávám se, současným mladým lidem dost chybí – aspoň většině z nich. Ano, znají jazyky, umějí s počítačem, vědí, jak si založit firmu a stát se „podnikatelem“, teď budou mít i povinnou maturitu z matematiky – ale umějí samostatně myslet? Umějí jednat s lidmi? Zdůrazňuji, jednat, pochopit jejich pohnutky, přesvědčit je, získat je, ne jim jen dávat příkazy,
    No nic, nějak moc mi to mluví…

    • Slim napsal:

      Skvělý seriál i závěrečná poznámka!😀 Na učitelích troskotáme

      Malířství 15. století je nádherně naivní, a už napovídá Bosche (který má letos úchvatnou výstavu v Holandsku a teď v Pradu; souhrn španělských a holandských sbírek).

      Vincennes leží na okraji Paříže, od konečné metra malá procházka listnatým lesíkem, asi jako když jdete na špacír na Bílou horu a do Hvězdy.
      Vlastnil ho vojenský erár, za Napoleona tam popravili vévodu z Enghienu (Ludvík Bourbon-Condé, ten se pro změnu narodil v Chantilly, na rodovém zámku), pro údajnou účast na atentátu na (tehdy ještě) prvního konzula.
      V květnu 1940 odtamtud gen. Gamelin neslavně řídil obranu Francie. Dnes je tam, kromě malého muzea, taky armádní archiv, kam se lze občas dostat.

      • Hudec napsal:

        Ano, s tím vévodou je to známá historka. Přišel k tomu, nešťastník, jako slepý k houslím.
        Teď běží na ČT 2 čtyřdílná série „Napoleon“ a i když je to pojato trochu barvotiskově, docela tam respektují historické skutečnosti, i když je příliš neakcentují. Ale koukat se na to dá.
        Už jsem ti vyprávěl svoji historku s francouzským generálem a bitvou u Slavkova?

        • Slim napsal:

          Neřekl bych, pověz. Já ti pak povím tu s Bismarckem a bitvou u Hradce. Třeba se ukáže, že jsou totožné.🙂

          (PS. Ten seriál za moc nestojí (s důvody zde nebudu plevelit) viděl jsem ho před časem. V Paříži se ale hodí znalost napoleonských reálií.
          Pak chápeš Pont d‘ Iéna, Avenue de la Grande Armée, nebo Bd. Masséna.

          Na tom posledním bydlel jeden známý, ale zapomněl jméno hotelu, jen věděl, že je to nějaký generál od M. Myslel generála Massu ( !😀 ). Chvíli to trvalo, než jsem ho přesvědčil, že po tom se sotva něco jmenuje, a než jsme přišli na Massénu.)

          • Hudec napsal:

            No jo, mě byla sympatická Avenue Cleber, co vede z Trocadera k oblouku.
            Bd. Massu – docela dobrý🙂 . To by klidně mohla být i avenue Bastien-Thiry… Mě bavilo chodit po Paříži v Šakalových stopách. Forsyth to místopisně popsal velmi přesně, jen to nádraží u bulváru Montparnase už jsem nezastihl, čas ho odnesl. Ale ta kavárna na křižovace tam je pořád (tedy – byla při poslední návštěvě) a ulička La Litre také.

            Ne, ty historky Slavkov/Hradec jsou nepochybně rozdílné. Tu moravskou jsem zažil sám a přijde mi veselá. Třeba, až bude čas, ji sem pro obveselení vsunu, bude-li pan domácí souhlasit.

            • Hudec napsal:

              P.S.: Pokud to píšu blbě francouzsky, tak se Galům omlouvám. Kdo se má v hatmatilce vyznat…. ?

              • Hudec napsal:

                Tak jsem mrknul do mapy. Člověk nemá spoléhat na vlastní paměť. Je to Avenue Kléber… já tušil, že ….. no nic.

            • Bavor V. napsal:

              Máš-li co říci, sem s tím

    • vera napsal:

      Moc krásně vám to mluví, a píše, je to strhující a nikdy nic nepřeskočím, máte můj velký obdiv:-) Jen k tomu prosincovému obrázku – nebudou ty lesy spíše bukové? Odpovídaly by tomu tvary kmenů, a taky to, že právě buky bývaly původně nejrozšířenějšími lesy. A já je mám ráda:-)
      (S tím neopadáváním listů z dubu je to zvláštní – dala jsem si po dvě zimy tu práci, a nenašla jsem jeidný, který by si držel listy až do jara. Zdá se, že tahle pověst je práce pana Wericha, kterému se do pohádky nehodilo slovo habr🙂 )

  4. Mac napsal:

    Vaše příspěvky bez výjimky hladí na duši. Moc příjemné čtení. Klaním se.

  5. strejda napsal:

    Končí čtvrtý díl seriálu a to je opravdu dobrý důvod poděkovat ze jeho přípravu, nádherné obrázky a krásný zasvěcený výklad. Ale to není specialita jen Hodinek. Je to nastavený vysoký standard. Jak je krásné v tom dobrém věku rozumu a času se věnovat svým zájmům a hladit sebe i jiné na duši. Jistě máte paní Katy pro nás připraveny další zajímavosti. A hlavně s obrázky.
    Přeji mnoho elánu.

Komentáře nejsou povoleny.