Mnoho měst se vyznačuje téměř shodným jevem, který se obyčejně nazývá „sady“. O co jde? Jedná se vždy o zasypaný obranný výkop před městskými hradbami. A pokud to situace dovoluje, pak je šíře této zeleně opravdu účelná a vlastně odděluje od centra i dopravu.
Samozřejmě že i Strakonice měly svoje hradby, svoje příkopy a tedy mají svoje sady. Rennerovy sady. Tento pás zeleně vznikl roku 1837 zasypáním již nefunkčního příkopu za přispění místního mecenáše zeleně koželuha Antonína Rennera. A teprve za tímto pásem vede jedna z důležitých průjezdních komunikací ulice Husova.
Součástí parku již od vzniku je kaple sv. Jana Nepomuckého,
empírový gloriet
a Rennerova kašna.
Park od počátku sloužil společenskému životu a procházky v něm patřily stejně, jako procházky po Podskalí, ke společenskému bontonu. A kolik utajil i mileneckých párů, o tom se nikomu ani nezdá.
V současnost je vybavení doplněno ještě o část pomníku M. Jana Husa, který sem byl přemístěn v sedmdesátých letech z Dubovce při výstavbě přemostění soutoku řek
a z nedávné doby i velice pěkné (i hojně využívané) dětské hřiště.
A kdo to vlastně byl ten pan Renner? V pramenech se o něm mnoho nepíše, patrně proto, že byl osobností jen místního významu, a tak jsem použil glosy z webu Strakonice.eu, kde se praví:
Vlastivědný pracovník. Vyučil se koželuhem a postupně se stal bohatým soukromníkem. Byl zakladatelem okrašlovacího spolku, který přispěl k rozšíření městských sadů – Rennerovy sady. Po smrti odkázal pozemky třem veřejným institucím ve Strakonicích, a to na zřízení dětské opatrovny v Strakonicích, k utvoření Spolku pro ochranu zvířat a špitálu sv. Martina. Hlavní strakonické sady nesou jeho jméno.
A ještě jeden příspěvek ze života podivného pana Rennera. Tentokráte z webu v-hrdlicka:
Antonín Renner studoval školu reálnou, pak vyučil se v koželužství, řemeslu to svého otce, které tou dobou bylo ve Strakonicích tak rozšířené.
Však po brzské smrti svého otce nesetrval příživnosti té, jsa často churav a v dobrých majetkových poměrech. Neboť mimo zmíněného domu byl vlastníkem ještě několika polí, jedno sousedící s městským parkem.
Jako soukromník, neženat, žil život samotáře, s nikým se nestýkal, ani s příbuznými, kterých měl zde dostatek. Byl podivín, ale podivín dobrého srdce. Jeho jedinou zábavou bylo krmení ptactva všech druhů, v zimě, v létě.Za domem, na kryté pavlači, obrácené k jihu, byla „ptačí jídelna“, kde každý druh ptactva našel svoji lahůdku a kterou Ant. Renner pečlivě denně ráno upravoval. Jídelní lístek byl vždy dosti bohatý a pestrý. Tu strouhaná mrkev se žemličkou, vedle mravenčí vajíčka tam zase jitrocel, jinde ptačinec, ptačí zob, červíci, sekané dešťovky, krupice, vařená játra a v neděli přilepšoval-jak sám říkal-ptačí oběd i buchtami, ba i piškoty: Pochopitelně, že k takové“trachtaci“býval velký slet všeho ptactva. Mezi touto opeřenou havětí bývaly v zimě častým hostem i veverky,které sem z blízského Podskalí přihopkaly a našly u svého hostitele A.R. též svůj mls-nějaký ten oříšek. Na půdě domu , ve staré kolně a konírně nalezly útulek a přístřeší různé druhy ptactva, které se zde až do pozdního podzimu zdržovalo a přijímalo vděčně pohostinství svého hostitele, hlavně v počasí nepříznivém. Tak staral se A. R. o své strávníky neúnavně, hlavně v zimě, což bylo jeho jedinou zábavou až do pozdního stáří.
Se stářím rostlo i jeho podivínství-strach před lidmi. Důvěřoval jen své staré posluhovačce, která mu uklízela, vařila a pomáhala při úpravě zobu. Stýkal se jedině s Antonínem Šlehoverem, bývalým zdejším cukrářem, který měl sousedící zahradu u domu A.Rennera od něho pronajatou pro svoje včelaření. Těžko bylo vniknout do jeho ptačího azylu za jakoukoliv záležitostí. Byl-li kdo poslán k k A.R. se vzkazem od p.Šlehovera, musel dlouho čekat než mu bylo otevřeno po dlouhém výslechu: kdo je, co chce a proč? Po správné odpovědi byly těžké xxxx závory u dveří uvolněny, zástrčka odsunuta a posel konečně do domu vpuštěn. Kdo tam šel poprvé, každý se nemálo ulekl úboru, ve kterém ho A.R. s vytasenou starožitnou rezivou šavlí přijímal. Jeho dum, celý s okny zamřížovanými, připomínal spíše vězení než obydlí člověka srdce zlatého a tak svobodného jako jeho opeření chráněnci. Se stářím dostavila se u A.R. jeho stará choroba prudčeji, stále se stupňovala, neboť nepustil k sobě ani lékaře.
V předtuše blízského konce svého života vyžádal si návštěvu Ant. Šlehovera, při které se sním radil, komu by měl své jmění, pozůstávající z domu a polností, rozumně odkázati.
Jako člen výboru Spolku pro okrašlování města Strakonic, radil jemu A. Šlehover, že by se zvěčnil odkazem svého jmění a hlavně přilehlého pole u měst.parku /dnes Rennerovy sady/ tomuto spolku.
Pole by bylo použito k rozšíření parku, v němž by bylo pořízeno dostatečné množství ptačích bud a stojánku k zimnímu krmení ptactva. „Přičinil bych se již to, aby sady ty nesly vaše jméno, pane Renner.“ Doložil A.Šlehover. Návrh tento se A. R. velmi líbil. Mimo nějakého povinného služebního odkazu své staré posluhovačce Madlence a nějakých zaknihovaných pohledávek, odkázal pak právoplatně své ostatní celé jmění zdejšímu Okrašlovacímu spolku města Strakonic.
Nemoc A.R. se denně horšila a brzská smrt vysvobodila jej z útrap.
Zemřel, nikým neoplakáván9 ale postrádán celým hejnem ptactva, hlavně v zimě. Z odkázaného pole /proti nemocnici/ a nějaké hotovosti zřídil, osázel a rozšířil Městský okrašlovací spolek celý celý park směrem k nemocnici a pojmenovány sady ty „Sady Rennerovy“. Rovněž i spolek nese jméno „Okrašlovací spolek pro ochranu ptactva Renner.
Budiž vděčně a věčně vzpomenuto dobrodiní tohoto muže zlatého srdce, tím více tuto dobu, kdy tak málo bývá pamatováno odkazy a dary na všeobecně užitečnou věc!
Zasloužil se tím o rozšíření a zvelebení našeho měst.parku.
Sázej stromky pro potomky!
Tuto vzpomínku sepsal syn bývalého známého strakonického cukráře Šlehovera.
A proč se v nadpisu objevují i ty „stromovky“? Vždyť jde vlastně o stále stejný pojem, jen na rozdíl od slova „park“ původu anglického se jedná o opravdu český výraz pro tentýž pojem.
A ještě malá perlička. Když jsem ráno cestou z autobusu do nemocnice procházel parkem, potkal jsem dva havrany. Ten jeden se dokonce ke mně zvědavě přiblížil. bohužel jsem chvátal a tak jsem jej nemohl požádat o strpení a foto. Při zpáteční cestě už jsem je nepotkal. Patrně poskakují v nějaké jiné zeleni. Ale pan Renner by měl určitě radost.
Poznámky pana Bavora 
Moc sympatickej člověk. Vyvolal mi dávno zasutou vzpomínky na zlýho a vzteklýho milionáře, jehož jméno jsem už zapomněl, z „Neználka na Měsíci“. „Kačenky, čert aby je spral!“
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc jsem toho už nachodil po týhle zemi, takže mi můžete věřit, že správný znění Listiny by mělo vypadat takto:
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Hlava první
Obecná ustanovení
Článek 0
Lidé jsou povinni sázet stromky pro potomky.
Článek 1
Jen tak mohou být lidé svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
.
.
.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dědo blbíšu-já tady po Plzni zasadil tolik stromků, že kdyby to byla zásluha, musel už bych bejt primátorem, ne-li rovnou prezidentem. A kdyby to bylo pro potomky, tak už půlka Plzně nosí moje příjmení. Mně stačí, že nejmíň polovina z nich ještě žije. Těch stromů.
To se mi líbíTo se mi líbí
to si piš, že je to zásluha a jaká, patří Ti poděkovat!!!
Schválně, dlouho pozoruj (hlavně v klidu a tichu) skácenej strom (nejlépe listnáč). Pozoruj listy, pozoruj větve, pozoruj hmyz co přichází o domov a uvidíš, je to úplně stejný, jako když zhasíná se vším smířenej člověk, odchází něco, co máš rád, budeš smutnej a ucítíš výčitku. Jenže bude trvat zase nejmíň padesát let, než něco podobnýho vyroste!
Nikdy bych nemohl bejt dřevorubec, nikdy!
Zrovna teď osazuju barák do terénu (= zahrady), všude samý odrostlejší nálety doubků a divoce uchycený křivolaký borovice, umím si to představit tiše zasněžený, nejmíň po stý už civím na fotky, který jsem si tam pořídil a né a né se odhodlat to máznout do toho terénu v monitoru ač výsledek mi byl znám hned na začátku, fakt, blbá práce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to už přes třicet let. Hodně desítek jich bylo určitě, skromný stovky možná, je to už dávno. Ale je to hezkej pocit, chodit těma místama a vědět, že tenhle a tenhle a taky tuten strom jsem zasadil já.
Naopak vůbec není hezký vidět, jak spousta „tvejch“ stromů zmizela při budování nový vlakový trati do Prahy. Ale co by člověk pro těch šest minut ušetřenýho času někoho jinýho neobětoval.
Ne, není mi to líto. Takovej je prostě řád věcí a starý holt někdy musí ustoupit novejm.Jen mi vadí, když to nový je nepředstavitelně předraženej zbytečnej nesmysl.
S náletama jsem problém nikdy neměl-je to zárodek stromu na místě, kde strom mít nechci. Pro borovice mám ovšem mimořádnou slabost, i barák bych kvůli nim přesadil.
A k tomu umírání-vím, o čem mluvíš. Bydlím na konci města, v lese jsem ze dveří za půl minuty. Lesy, rybníky, přírodní rezervace, nedotčená panenská příroda-to všechno protkaný decentníma pěšínkama a cyklostezkama až pořádnej kus na sever od Plzně. Dalo by se v tom bloudit celý dny, stejně jako se utopit v mokřadech. Tam to vídám často. Chodíme tam s mojí milovanou paní na procházky nebo jezdíme na kolech, občas se zastavíme a díváme se.
Donedávna jsem myslel, že Plzeň je extrémně hnusná. Teda vona je. Ale že z ní udělám dva kroky a octnu se v tisících hektarech úžasný, nedotčený přírody… Někdy se holt člověk musí oženit, aby se mu otevřely oči 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
kde strom mít nechci ….jó, kdyby stromy mohly říct, zda nás chtějí 😦 ~ :), věř mi, moc se kácí, opravdu moc! Kdyby to dřevo se aspoň nevyváželo!
To se mi líbíTo se mi líbí
Já vím, že jo. Ale většinou v umělejch smrkovejch monokulturách, který pro ten účel někdo zasadil přes třema, čtyřma generacema. Dělal jsem na pile, vím, co a odkud mi chodilo pod ruku. A ano, hodně toho šlo ven. Vždycky jsme svoje rodinný stříbro prodávali lacino.
To se mi líbíTo se mi líbí
pánové, děkuju vám oběma za ten chavalozpěv na stromy. Mluvíte mi z duše. Vím že občas je opravdu nutné strom skácet – ale stejně je mi, jako kdyby umřel člověk.A pokud někdo skácí strom, který mohl ještě dlouho žít, tak mám chuť řvát a rvát se – bohužel proti lidské blbosti jsem bezmocná. Zvlášť, když sídlí na radnici. Za všechny ty zbytečně skácené stromy sem dám aspoň tuhle sakuru – taky doplatila na jednoho snaživého troubu z radnice.
http://kaaden.ufouni.cz/Fotoalba/sakury/img00037.htm
To se mi líbíTo se mi líbí
pod to se podepisuji,také děkuji pánové
To se mi líbíTo se mi líbí
monokultury – víš, já už dávno to neřeším, neb jsem zjistil, že příroda si to vždycky nějak srovná … horší jsme my, mnohem horší
To se mi líbíTo se mi líbí
Neboj, nás si jednou srovná taky.
To se mi líbíTo se mi líbí
ne, my si to musíme vyřídit mezi sebou sami, proto už jsem rozhodnutej a připravenej … mám vnučky a jakpak by si to zasloužily? Mají mít stejnou šanci, aby si mohly v přírodě prožít co děda. Zejtra jdeme na hady, no řekni, ví něco o nich ještě dnešní děti?
To se mi líbíTo se mi líbí
Nevim… Já už mám děti velký a vo hadech se většinou nebavíme 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
ano, všiml jsem si, že i lepším rodinám unikají zásadní a stěžejní témata a baví se pouze o okrajových 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 !
To se mi líbíTo se mi líbí
No já teď piplám na balkoně kanadskou borovici. Matka byla nádherná tak 40let stará. Majitelům nástavby na baráku ve dvoře naproti asi stínila,tak prý byla nemocná a šladolů. Hmm a hned bylomísto na parkování plecháčů. Pár větví jsem si před vánoci vyptala,ze šišek vysypala semínka.ujalo se jich kolem dvaceti.a tři zatím vydržely. Kdoví, teď už mají 10cm,uvidíme.Moc by mne to potěšilo-byla nádherná
To se mi líbíTo se mi líbí
držím palce vám i borovicím! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
to Vám přeju
To se mi líbíTo se mi líbí
OT: pane rytíři, politujte kolegy ve zbrani: http://www.mesto-kadan.cz/webcam.php Císař už se chystá (v deset to vypukne) – v tom dnešním pařáku se navlíct do kostýmů a vystupovat, to bude něco. Doufám, že pod zbrojí mají zabudovanou klimatizaci jinak se snad vyškvařejí. , Tady je program, pkud by vás zajímal http://www.cisarskyden.cz/files/program_2016/cisarsky-den-v-kadani-2016-podrobny-program.jpg
To se mi líbíTo se mi líbí
taky jste to mohla dát dřív … ale je fakt, že je k zalknutí. Starci by měli sedět v zastíněných předzahrádkách s vnoučaty a hořkým mokem. Děckám malinovku, starcům brejle, aby mohli zasvěceně komentovat kolemjdoucí objekty … no řeknu vám, úplnej Jadran.
To se mi líbíTo se mi líbí
Přesně to mám dneska v plánu 🙂 Až na ty vnoučata, ty bych si musel někde vypůjčit 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc děkuju! To víte, že je lituju. V těchhle vedrech je to za trest. Já se cukám i jít nalehko kilometr na nákup. To je jak si oblíct rozpálenej radiátor.
To se mi líbíTo se mi líbí
A koukám, že vám tam šermuje Maledictus-ti jsou výborní!
To se mi líbíTo se mi líbí
Jsou na náměstí, hlavní tribuna je zastřešená ale stejně se z nic biude kouřit,,, Vypadá to, že to vedro odradilo i návštěvníky, jindy tam bývá plno. Syn s vnukem tam byli dopoledne a vrátili se docela zmoření – půjdou prý až na večer, na ohnivou show a ohňostroj.
No, zažili jsme tu už ledacos,vítr, co převracel stánky, déšť, kvůli kterému se musel překopat program a cisař jel až o hodinu pozdeji, než se plánovalo – ale takovéhe tropy, to je novinka!
To se mi líbíTo se mi líbí
Oni dělaj převážně renesanci, takže budou celkem nalehko. Ale ten rychlej pohyb v těch tropech dá taky hodně zabrat. Nám takhle tříhodinová průtrž mračen s vichrem a kroupama předloni zkazila zahájení turistický sezony v Lokti. Tam se to odpískalo úplně.
To se mi líbíTo se mi líbí
hm, tak to nás zatím nepotkalo…jen nám jednou vítr zlikvidoval ohňostroj. Ten se tehdy střílel z ochozu radniční věže nad náměstí a nikdo nedokázal odhdnout, kam by to v tom vichru lítalo.
To se mi líbíTo se mi líbí
Krásné povídání !
Jen mě přitom maně napadlo, jak by takový podivín dopadl v dnešní „osvícené“ době.
Jistě by se mu do života srali všichni dobrodějové, od psychologů, psychiatrů po různé sociálky a církve. A nemohl by si celý život poklidně krmit ptáčky, budovat krmítka a změnit svůj dům v ptačí rezervaci.
Jistě by si na něj mnoho různých pošuků stěžovalo, že jim ptáci serou na majetek a vyžadovali by blázna odsunout do ústavu a tak dále. Určitě by takový podivín – v dnešním měřítku nesvéprávný blázen – brzy nemohl ani disponovat svým majetkem, protože by nedokázal zařídit všechny nutné složitosti, například placení všemožných daní, ekologických certifikátů a tisíce dalších blbostí, kterými nás všechny státní, polostátní a neziskoví zmrdi oblažují.
Dříve nebo později by někdo z výše uvedených ubožáka zbavil svéprávnosti a ukradl mu majetek – samozřejmě „v zájmu veřejnosti“ a na místě dnešních sadů by stálo něco ohavného, třeba průmyslová zóna. Na čemž by se „dobrodějové“ příslušně napakovali.
Dům by mu pro nezaplacení pár stovek daně z nemovitostí sebral nějaký státem certifikovaný soukromý loupežník, tedy „exekutor“. Vystěhovali by ho na ulici a po pár letech by dožil, přiotráven permanentně nějakými psychofarmaky, v nejbližším blázinci. Pravidelně mlácen a ponižován „ošetřovateli“, nucen k přísnému ústavnímu režimu, který si nezadá s kriminálem.
Všemožní magoři s pofidérními tituly z psychologie by si na něm zkoušeli různé pavědecké postupy, od „léčby prací na zahradě“, „arto-terapie“ po různá „skupinová sezení“ a další vymývání mozku.
Být uzavřeným a zcela excentrickým podivínem, stranícím se lidí – to prostě dnes není možné, když máme tu „svobodu“. Místo Rennerova parku by na místě dnes byl ohavný brownfield nebo přinejlepším vilky městské honorace, ke které se všichni „dobrodějové“ samozřejmě svévolně řadí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon za OT, ale ten mě fakt pobavil 🙂
Obama a jeho generálové vedou v Pentagonu diskuzi a nemůžou se shodnout, jaká je nejvhodnější doba pro přepadení Ruska. Nakonec se rozhodnou zeptat Francouzů:
„Kdy je nejlepší přepadnout Rusko?“
Francouzi odpovídají:
„Nevíme, ale rozhodně ne v zimě, to špatně dopadne.“
Bude tedy asi lepší zeptat se Němců:
„Kdy je nejlepší přepadnout Rusko?“
Němci odpovídají:
„Nevíme, ale rozhodně by to nemělo být v létě. To už jsme zkusili…“
Co s tím? Někdo navrhuje zeptat se Číny, ta je progresivní a vždy přijde s nějakým novým nápadem Zeptají se tedy Číňanů, kdy je nejlepší přepadnout Rusko.
Číňané odpoví:
„Hned teď! Rusko začalo stavět ́Sílu Sibiře ́, ́Turecký potok ́, kosmodrom ́Vostočný ́, most na Krym, v nejbližší době chtějí modernizovat Bajkalsko-amurskou magistrálu, staví nové sportovní komplexy pro mistrovství světa ve fotbale a v atletice, plánují těžbu v Arktidě… Zrovna teď by se jim hodilo hodně zajatců!“
To se mi líbíTo se mi líbí
***
To se mi líbíTo se mi líbí
😀 😀 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Rytíři, vy chlape zatracená, berte v úvahu, že mám stále nemocnou ruku a nemohu se plácat do kolen. 😆 😆 😆
To se mi líbíTo se mi líbí
Pardon, moc se omluvuju 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
s rukou v gipsu se plácat do kolena, to by nebylo nejlepší! Mohlo by to skončit ještě i kolenem v gipsu! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Sila byla údajně otevřena, ale Putin něco vzkázal a velice rychle se zase zavřela.
To se mi líbíTo se mi líbí
co tak mohl vzkázat -hmm nedávat informace.
To se mi líbíTo se mi líbí
Rennerovy sady vypadají pěkně. Zaujala mne ta fotka dětského hřiště na které dominuje hlavně oplocení dětského hřiště. Před časem jsem trávil nějaký čas ve Vídni. Na rohu Lange gasse a Florianigasse je tam poměrně velký Schönborn park. Je v něm také několik dětských hřišť. 3 nebo 4. Bez oplocení, nepočítám li oplocení celého parku. A také tam byla menší část, oplocená zvlášť poměrně vysokým plotem. Ta byla určena na venčení a volné pobíhání psů. Používají tam zjevně inverzní logiku než u nás. Děti mají k dispozici celý park a psi pobíhají pouze v uzavřené a oplocené části parku. U nás je to naopak. Děti jsou za plotem a psi mají k dispozici vše ostatní.
Nějak mi ta vídeňská logika přijde lepší.
Ještě drobnost pokud by někdo pobýval ve Vídni. Na tom samém rohu na Lange gasse je malá španělská hospůdka. Jmenuje se Puerta del Sol. Kromě výborných tapas jsem tam pil naprosto skvělá španělská vína. Nabídka vín je poměrně široká, ale kvalita vín je tak neuvěřitelná, že i ve Španělsku bych měl dost práce něco takového sehnat i když jsem tam pracoval. A za velmi uměřený peníz. Jestli to ještě existuje, mohu jen doporučit. Ve Vídni jsem nic lepšího nepotkal.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ten postřeh o psech a dětech je vtipně smutný.
Češi se do psů zbláznili, zejména mladí. Často je „chovají“ právě místo dětí. Proto možná ten rozdíl….
To se mi líbíTo se mi líbí
To ohrazení má význam právě v tom, aby se dětičky nerozběhly po celém parku, ale mohly být pod dozorem rodičů. Jinak by se rodiče mohli dočkat nějakého toho popotahování po úřadech a soudech.
To se mi líbíTo se mi líbí
Obávám se Bavore, že se velmi mýlíte. Hlavním motivem stavby těch plůtků je ochránit alespoň malou, a často opravdu jen velmi malou, část lidských sídlišť před zvířecími výkaly.
To se mi líbíTo se mi líbí
Vaše i moje varianta je stejně pesimistická
To se mi líbíTo se mi líbí
Rytíř se výše zmínil, že Plzeň je hnusná. To je jistě věcí názoru, měřítek a porovnání.
Nicméně sady kolem poloviny historického jádra jsou báječné. Se stromy, jejich jména mnohdy ani neznám. Když jsme tam, rytíři, před pár týdny spolu seděli, opravdu tam bylo hnusně?
Ptám se jako lokálpatriot…..
To se mi líbíTo se mi líbí
Ne, tam ne 🙂 Jsou tu hezký místa, bezesporu. Ale těch hnusnejch je mnohem prostě víc…
To se mi líbíTo se mi líbí
Normálně vtipy moc nevyprávím, ale před chvílí jsem v hospodě vyslechl další hezkej, tak si ho nebudu syslit pro sebe:
V arabském světě „Allahu akbar!“ znamená „Bůh je veliký!“
Všude jinde to znamená „Rychle k zemi!“
To se mi líbíTo se mi líbí