Glossarium minor XLVI


Jak jsem zabil člověka
Vyšel jsem z nemocnice a zastavil se na přechodu. Čekal jsem na zeleného panáčka, který mi dovolí přejít. Jenže panáček stále nechtěl změnit barvu. Aha, pomyslel jsem si. Tady to nefunguje samo,  tady opravdu musím stisknout Tlačítko pro chodce. Učinil jsem tedy krok zpět, abych se dostal k onomu tlačítku. V tom okamžiku jsem dostal ránu do zad. Otočil jsem se a strnul hrůzou. Ten náraz totiž způsobila řidítka od kola, jehož řidič právě projížděl za mnou. Já jsem to ustál, ale jemu ten náraz rozhodil směr jízdy a poslal jej přímo na plot, který odděluje nemocnici od chodníku. A protože je to zároveň konec oplocení, jezdec letěl hlavou proti betonové podezdívce. Neměl šanci. Neměl totiž ani přílbu. Tady prostě ani nejrychlejší rychlá nemohla pomoci.

IMG_20160817_095303
Polil mne studený pot, rozklepal jsem se v šoku…
Naštěstí jsem se v tom okamžiku probudil. Jenže podstata snu zůstala. Jen ten můj úkrok vzad přišel ve skutečnosti o setinku vteřiny později než za mnou po chodníku projel ten cyklista.

Argument
Že se občas snažím některé diskuse ukončit, to víte dobře. Ale ne vždy se mi to povede. Musel jsem sáhnout i k drastickým opatřením, jako je zákaz spojený s mazáním, případně i ukončení celé diskuse pod článkem. A dostal jsem i takovou reakci, že když dotyčný nereaguje, tak je to proto, že si protivník myslí, že nemá argument. Takže snaha nebýt osočen z nedostatku argumentů může být důvodem pro další přestřelky. Ale to přece není potřebné. Prostě v určitém okamžiku považuji slovní souboj za kontraproduktivní a tak jej zkrátka ukončím. Ať si ten druhý myslí co chce. Mně už prostě nestojí za další dohadování.
Navíc,  je jisté, že právě můj argument je ten správný? Co když soupeř má skutečně pravdu a já se mýlím. Není přece nutné mít pravdu a poslední slovo za každou cenu.
A ještě jeden postoj. Občas vyjádřím svůj názor mimo své území. A je mi jedno, jak se na ten názor bude kdo dívat. Já se  k článku většinou už nevrátím, takže ani případné reakce neznám. Upřímně, dost často bych o to ani nestál, protože stejně vím, kdo a jak bude reagovat.

Praktikantka
Jak už víte, trávil jsem nějaký čas ve zdravotnickém zařízení. Našem Strakonickém zařízení. Lékaři i sestry jako obvykle příjemní až milí. A protože to bylo v době školních vakací, chodili tam studenti praktikanti. Jednou z nich byla snad budoucí lékařka, která ovšem praktikovala jako pomocná síla. Možná by jste si mysleli, že jí budou ty práce vadit, ale opak byl pravdou. S úsměvem prováděla vše potřebné. A tak se dostala i na sál, kde jí bylo dovoleno u jedné operace držet háky. Optimismus z možnosti „být u toho“ byl až nakažlivý. Snad z této praktikanty vyroste skutečná lékařka a doufám, že jí zůstane i ten optimismus, který se projevuje u lidí cítících ve svém povolání i to poslání. Pak by z ní mohla být opravdu dobrá lékařka. Bylo by to dobře i pro nás pacienty.

Bavor podpis_rex2

Příspěvek byl publikován v rubrice Glossarium se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Glossarium minor XLVI

  1. NavajaMM napsal:

    Tie nočné mory a zlé sny sú našťastie často horšie než skutočnosť.
    K tomu argumentu. Toto je veľmi aktuálna a užitočná téma.
    Ako diskutujúci sa učím, kedy zastaviť. Jednak nové argumenty oslabujú tie, čo už som povedal. Takže keď niečo dobre sformulujem, hodí sa pomyslieť na staré dobré Winnetouovské Howgh (povedal som všetko).
    Druhá vec je tá, že by sme pri diskusii nemali byť netrpezliví. Ak máme veľmi rozdielne stanoviská, je málo pravdepodobné, že druhá strana zmení názor hneď. Bude si to musieť premyslieť, vyspať sa na to. A to by sme jej mali dopriať.

  2. Hudec napsal:

    Mozek je na můj vkus až příliš autonomní orgán, dost si někdy dělá co chce. A nikdy nespí. Když my spíme, mozek sní. Podle mě si mimo jiné nadsazeně přehrává některé modelové situace, které by mohly nastat v reálném životě a cvičí si tak podvědomé/nevědomé reakce na ně.
    Proto tomu svému nezazlívám, když se vzbudím (často se to nestává) s mentální pachutí něčeho zlého či nepřístojného, protože ze samotného snu zadrží paměť jen zlomek. Naopak se snažím zapřemýšlet, na co mě to můj mozek připravuje, co držím v podvědomí jako ohrožení, aniž bych si to třeba naplno uvědomoval.
    Jasně, pak jsou i sny příjemnější, ale o těch psát nebudu. Občas se mi stávalo, že jsem se probudil tím, že jsem se smál, leč takových probuzení je čím dál tím méně. Za to asi může rodné číslo, myslím si, nikoliv stav okolí či celé společnosti – tu bych vinit nechtěl.
    Pokud tady líčím svůj mozek jako něco mimo sebe, je to samozřejmě nadsázka. Kdysi, už nevím kdy a kde a proč, jsem četl esej na téma „Kde lidé vnímají své já“. Někdo prý vnímá své já v hrudníku, jiný v pohlavním ústrojí, někdo v hlavě, třeba i v pravé/levé ruce – snad to i o něčem vypovídá, ale už jsem zapomněl o čem.
    Já mám „já“ někde za čelem a očima, „mezi ušima“ chce se mi napsat. Kde ho máte vy?

    • NavajaMM napsal:

      Zaujímavá otázka. Keď sa vyskytnú chvíľky, že dáva o sebe intenzívne vedieť, je moje ja pri chrbtici niekde vo výške srdca. Lenže zároveň mám pocit, že je to niekde veľmi ďaleko.

    • blbíš napsal:

      Já mám „já“ někde za čelem a očima, „mezi ušima“ chce se mi napsat. Kde ho máte vy?

      … to ani nechtějte vědět, příteli! … ano, správně tušíte, přesně tam!

  3. Bavor V. napsal:

    Když jsem psal dnešní glosy, netušil jsem, že jedna bude tak aktuální. Konkrétně ta o argumentu. Včerejší článek pojednával o dvou strakonických problémech a spolu s jedním z čtenářů týdeníku Strakonicko jsem tam nadhodil možná řešení oněch dvou problémů. Reakcí bylo pouze štěknutí se strany osoby, která by se měla řešeními zabývat. Netvrdím, že ty v mém článku naznačené nápady jsou ty pravé ořechové, ale aspoň jsou. Reakce páně Oberfalcerova však ukázala pouze myšlenkovou prázdnotu. Místo aby odpověděl, že třeba už o tom dávno vědí, nebo je to řešeno nějak jinak, vylétlo pouze vzteklé zasyčení potrefené husy.
    Nu, zaslechl jsem už reakci v tom smyslu, už aby byly volby a tihle odtáhli.

    • NavajaMM napsal:

      Pri týchto diskusiách si všímam, ako zúfalo často argument ani nedorazí do mysle druhej strany. Ako veľmi často ten človek hovorí nie s vami, ale sám so sebou. A dostanete odpoveď, ktorá je určená niekomu úplne inému ako replika na celkom iné argumenty v odlišnom kontexte. Nezriedka sa stane, že dotyčný vás fakticky ani nevzal na vedomie.

      • Bavor V. napsal:

        Pan kavárník (cukrárník?) mne vzal na vědomí až moc. A navíc netuší, že i já leccos vím. Protože, jak pravila paní (soudružka) primářka ve třetím dílu Básníků: Každý je něčí známý

  4. Cech napsal:

    Praktikantka byla bezesporu chápající a dobře informovaná studentka.
    „Nejlepšími mediky roku 2016 je pětice studentů 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Porazili dalších 70 budoucích lékařů.
    Dva studenti z vítězného týmu už ale uvažují, že své schopnosti zúročí za hranicemi. A pedagogové ani lékaři, kteří je učí přímo v nemocnicích, jim odchod nerozmlouvají, ba naopak jej podporují“.
    Protože za hranicemi si musí probojovat své místo na slunci a k tomu bude potřebovat maximum dovedností a praxe.
    Proto je od ní velmi rozumné využít jakoukoli možnost k získávání potřebných návyků a dovedností.
    Protože Cvach držel háky jako medik a ona již jako studentka.
    Společnost HealthCare Institute zveřejnila průzkum mezi studenty českých lékařských fakult, podle něhož po promoci za hranice míří 38 procent mediků.
    Z údajů České lékařské komory vyplývá, že loni do zahraničí odešlo 563 lékařů, z toho více než tři stovky tvořili čerství absolventi medicíny. Podle komory jsou odchody dokladem nespokojenosti lékařů s českými platy i pracovními podmínkami a prohlubují současnou personální krizi, kvůli níž některé nemocnice ruší a nadále budou rušit lůžka a postupně celá oddělení.
    „I když lékaři v Německu také pracují hodně, podmínky jsou tam mnohem férovější,“ zamýšlí se odcházející mladá medička, jejíž oba rodiče jsou také lékaři.
    Tož tak Viel Glück.

Komentáře nejsou povoleny.