Polsko z rychlíku


Nahlédnout do Polska jsem se chystal už celá desetiletí, ale nějak mi to vinou té věčně opakované dovolené na Krétě nevycházelo. Ani pracovně jsem se tam nikdy nevypravil. Letos žádná Kréta – a tak to vyšlo. Vypravil jsem se tam jen na tři dny se dvěma vnuky – Martinem (16) a Ondrou (15). Jako destinaci jsem zvolil Krakow, který jsem chtěl vždycky poznat.

Vypisuji pro informaci i některé ceny, abychom měli srovnání. Je ale třeba vzít v úvahu, že se jedná nejspíš o nejdražší polskou destinaci, byť nevím, jak to vypadá ve Warszawě.

Jako dopravní prostředek jsem zvolil noční rychlík Českých drah Praha – Krakow. Vzdálenost 540 km. Ceny následovné:
Zpáteční jízdenka Plzeň – Krakow a zpět        2473,- Kč
Lůžko Praha – Krakow a zpět             1104,- Kč
Krát tři – rozhodně nic laciného!

Zajistit hotel v Krakowě prostřednictvím internetu žádný problém, bez placení zálohy. Hotel Wielopole, na okraji historického centra města, těsně u stanice městské dopravy. http://www.wielopole.pl/ Ceny následovné:
Dvoulůžkový pokoj na dvě noci                       6003,- Kč
Jednolůžkový pokoj na dvě noci                      4346,- Kč
Ceny tedy celkem normální.

Rychlíkem „Špičák“ v 19:09 z Plzně do Prahy. Hlavní nádraží v Praze celkem děsné, ve tři čtvrtě na devět skoro všechno zavřené, k dispozici jen jedna restaurace s omezeným sortimentem (Burger King). Tu zavřeli v deset, dál jen nějaká ta kavárna, vše notně předražené – jako v Praze.

Rychlík Bohemia vyjel z Prahy hl.n. na minutu přesně ve 23:09. Sympatická stevardka. Tři velcí chlapi v jednom třílůžkovém kupé trochu stísnění, ale když jsme ulehli, tak O.K. Jedno pivo každý před spaním (Prazdroj – 75,- Kč !).

Posledních asi 50 km polským venkovem za světla jsme sledovali okolí. Domy působily upraveným dojmem, stejně jako zemědělské usedlosti. Pole výrazně menší, než naše širé rodné lány, což nebylo překvapení vzhledem k malorolnickému způsobu hospodaření u našich severních sousedů. Viditelně pečlivě obdělávaná. Silnice vypadaly nikoliv přepychově, ale celkem slušně – asi jako u nás. Vozový park také obdobný. Nádraží dílem rekonstruovaná, dílem nové budovy, peróny většinou nové. Krajina plochá bez velkých výhledů, celkem lesuprostá, co mimo civilizaci – to připomínalo spíše křoví. Celkový dojem kladný.

Do konečné stanice Krakow – Dworzec glówny jsme přijeli na minutu přesně v 7:22. Nádraží moc pěkné a velkorysé, navazující přímo na obrovské nákupní centrum Galeria Kraków – v Plzni takové nemáme. Moc pěkné a „evropské“. Nákupním centrem se vyjde na okružní komunikaci kolem centra města, ale nepanoval tam nijak děsivý ruch. MHD už od pohledu srovnatelná s plzeňskou – vozy dílem starší rekonstruované, dílem velmi moderní. Čisté, uklizené a zdaleka ne přeplněné (místo k sezení bez problému). Tramvaj č. 3 nás dovezla dvě stanice ke stanici „Poszta Glówna“, jízdné 2,80 zlotého, tj. cca 18 Kč – jako v Plzni. I označovací strojky podobné. Stanice vybaveny informačním systémem, tzv. inteligentními zastávkami, jako některé v Plzni.

Krakow_23.

Hotel Wielopole na stejnojmenné ulici, tři hvězdičky, asi 80 metrů od zastávky. Recepční velmi vstřícná, vzala si číslo telefonu s tím, že se ozve, až budou pokoje připraveny (bylo 8 hodin ráno!). Zavazadla jsme si uložili u nich do úschovny. Pak cesta do historického centra (asi 100 metrů na jeho okraj). Staré město je obklopeno sady na bývalých hradbách a příkopech, jako v Plzni, tady ale utvářejí ucelený okruh. Moc pěkné. Za zelení je okružní komunikace kolem celého historického jádra. Krakow měl samozřejmě historicky daleko větší význam než Plzeň, tomu odpovídají podstatně větší rozměry historického jádra, ale zase – proti Praze je to prdítko. Krakow má teď asi 750 tisíc obyvatel. Ústředním bodem je Rynek glówny, který má rozměry 200 x 200 metrů a při svém vzniku v šerém dávnověku to prý bylo největší náměstí v Evropě (tvrdí Poláci). Uprostřed stojí téměř po celé délce historická budova tržnice, tzv. Sukienica. K té později. Detaily asi nejlépe zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Krakov

Obešli jsme náměstí, které je zcela obklopeno restauracemi a kavárnami. Procházka s mapou (2,- zl.) a průvodcem (Berlitz – Lingea, zakoupený v Plzni – 179,- Kč) starým městem. Poobědvali jsme v restauraci „Kramy dominikanskie“ na Stolarské ulici. Kluci si dali pečená žebra (á 24,20 zl.), já polské národní jídlo bigos (15,40 zl.), zapili polským pivem (á 8,30 zl.). Všichni tři spokojeni.

Polsky snadno a rychle
Zde si dovolím malou vsuvku, „veselou historku z natáčení“.
Když jsem se v roce 1975 těšil na dvouletou vojenskou základní službu, měl jsem do budoucna jedinou starost – příliš volného času a málo literatury k dispozici. Můj bývalý třídní ze střední školy a kamarád Petr Ptáček mi nabídl spoustu anglosaských detektivek, ovšem přeložených do polštiny (nakupoval jako já později v Polském kulturním středisku na rohu Václaváku a Jindřišské). Zápletka byla v tom, že Poláci v té době překládali a vydávali knížky ze Západu daleko svobodněji, nežli my.
Jako odpověď na mojí námitku, že polsky neumím, mi Petr zapůjčil polsko-český/česko-polský slovník a obrovskou bichli „Historia pierwszej wojny swiatowej na morzu“, autora tuším Andrzeje Perepeczka. Když jsem ji za pár týdnů zdolal, půjčil mi druhý díl „Historia drugej wojny swiatowej na morzu“, a když jsem zdolal i to, uměl jsem prakticky číst polsky, byť vnímat verše a luštit křížovky bych jistě nedokázal. A tak jsem se postupně propracoval k vlastní asi šedesátisvazkové knihovně v polštině, většinou samozřejmě k faktografii, která je přece jen jednodušší než beletrie.
Z uvedeného vyplývá, že jsem se snažil komunikovat v polštině, což místní vnímali nepochybně velmi kladně. Vnukům jsou slovanské jazyky bohužel celkem vzdálené, ale zato oba mluví už velmi slušně anglicky, což byl tedy pro ně jednací jazyk. Poláci uměli. A tak jsem vždy v restauraci objednával „jadlospis“ jeden v polštině a dva v angličtině.

Po ubytování před polednem jsme zbytek dne strávili prohlídkou jakési místní bohémské čtvrti Kazimierz, která nás příliš nenadchla. Tou dobou už mě přešlo Ondru i Martina přesvědčovat ke konzumaci nějakých polských národních jídel, neb razím heslo, že „nic není povinné“. Také jsem zanechal přehnaných snah seznámit je s dějinami Krakowa a Polska vůbec. Něco jsem do nich nahustil, ale bavili se celkem vytrvale spíše o nějakých počítačových záležitostech, takže jsem měl celkem klid.

Večeřeli jsme na zaparkované lodi Augusta na Visle (pizza 22,50 zl., lasagne á 21,- zl., červené víno 0,2 l 12 zl.).

Krakow_13.

Solné doly
Druhý den jsme byli na výletě v Solných dolech ve Wieliczce, asi 15 km od Krakowa. Před vstupem mohutná fronta, což nás rozladilo. Ale stálo to za to, je tam asi 300 km chodeb a velké množství sálů, některých až chrámově obrovských. Všechno je tam ze soli – lustry, sochy atd. Restaurace, muzeum, suvenýry. Nedejte se zmýlit tmavou barvou, to prý dělá asi 5% obsažených minerálů, které se ze soli odstraňovaly. Moc to stálo za vidění, došli jsme až na hloubku pod 110 metrů, zpátky klasickým hornickým výtahem – klecí. Bylo to fakt zajímavé. Odkazuji na internet, protože fotografie z mobilu v tom prostoru nic moc.
https://www.google.cz/search?q=soln%C3%A9+doly+veli%C4%8Dka&biw=1316&bih=572&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&sqi=2&ved=0ahUKEwjg-N3GmrLOAhUnC8AKHXI4CZQQsAQIGg&dpr=1
Celé to i s dopravou přišlo na 390,- zlotých.

Oběd opět v historickém centru, restaurace v bavorském stylu „Bierhalle“. Kluci si přece jen dali něco trochu polského – cibulačku (10,- zl.) a gulášovku (15,- zl.), já polský „žurek“ (taková koprovka – kyselo – 10,- zl.). Poláci vůbec cpou skoro do všeho kopr, což Martina dost iritovalo. Kluci pak (světe div se!) burgr, nějaký speciál, prý moc dobrý (á 30,- zl). Já smažené plněné pirohy (26,- zl.). S jídlem všichni moc spokojeni. Večer prohlídka další části starého města. Večeře na Rynku glównem, moc pěkná restaurace Hawelka.

Dlouhý den
Třetí den si hoši trochu přispali, neb den měl být dlouhý (a byl…). Já si ze zvyku došel pro noviny a na kávu. Deník Rzeczpospolita 4,10 zl., Gazeta Wyborcza 3,40 zl. Jeden list spíše provládní, druhý spíše opoziční…. Před jedenáctou jsme uvolnili pokoje a zavazadla uložili v „przechowalni bagaze“ v hotelu. Tramvají na královský zámek Wawel, který je asi nejvýznamnější polskou historickou stavbou (korunování králů atd.). Informace zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Wawel .

Krakow_22.
Jenže fronta jako kráva, což jsme jednohlasně odmítli, takže jen nádvoří a raději kavárna a zmrzlina a tak. Pak na loď, jejíž jméno jsem zapomněl. Hodinová projížďka po Visle (celkem 100,- zl). Strašné horko!
Oběd na Rynku glównem v restauraci, jejíž jméno jsem neudržel, ale hlavně byla na straně náměstí, kde byl stín! Jídlo opět skvělé, cenově v předcházejících relacích.
Pak už se to trochu vleklo….
Odpoledne jsme prošli tu slavnou Sukienici  na Rynku glównem, nekonečné dvě řady malých kójí s nejhroznějšími šmuky různého druhu. Ke koupi fakt nic! Jen já jsem si koupil magnetický obrázek papeže Jana Pavla II. abych ho mohl přidat na ledničku ke Stalinovi….

Krakow_24.
Jako perlu na závěr jsme se naložili do kočáru a objeli okruh městem.

Krakow_18.

Kufry z hotelu, tramvají na nádraží. V Galerii Krakow všude otevřené obchody, nákup drobných dárků (taky vodka, to dá rozum). V porovnání s Prahou, hl.n. o 1000 % lepší, ceny v obchodech normální! Odjezd ve 21:43. Do Prahy jsme dojeli o pár minut dříve oproti jízdnímu řádu v 07:30, do Plzně v půl desáté.

Jeszcze Polska nie zginela
Poláci velmi vstřícní, Krakow krásné město, i předměstí, jímž jsme projížděli do Wieliczky, působilo většinou spíše upraveným a sympatickým dojmem.
Svoji příslovečnou zbožnost nedávali Poláci nijak moc najevo, ale v kostelích se mnozí modlili i během dne, což se u nás nevidí. Ondra prohlásil, že za celý svůj dosavadní život ještě neviděl tolik jeptišek. Během našeho pobytu zemřel v Krakowě jejich arcibiskup – kardinál Macharski, byla to asi velká událost, byla toho plná média. Třetí pobytový den už jsme slyšeli z kostelů nějaké kvílení a den po našem odjezdu měl být na Wawelu pohřeb, čemuž jsme unikli.

Já vím, že z jedné kratičké návštěvy polské výkladní skříně jménem Krakow nelze dělat závěry o Polsku, ale troufnu si psát o dojmu z ní – a ten je velmi kladný, byť vím, že někde na zastrčeném venkově to bude poněkud jiné. Ale jsem hlavně rád, že to viděli vnuci, protože už stihli navštívit Paříž i Londýn a Řím, jeden dokonce i New York a kdo ví co ještě, ale nikde na východ od ČR vlastně (s výjimkou Tater kdysi v raném dětství) nebyli. Teď poznali, že i tam existuje život….

Předběžně jsme si řekli, že když půjde všechno normálně, třeba bychom si takhle ve třech vyrazili za rok do Budapešti. Tam se taky dobře jí….. !

Mediální dodatek
Asi je to úchylka, ale sledoval jsem tam trochu TV (když jsem byl v hotelu) a četl některé deníky. A tak vězte, že Poláci v nich řeší například i záležitosti, o nichž nemáme ani tušení:
– „Maly mur graniczny“ – Poláci právě úplně zrušili tzv. malý pohraniční styk s ruskou Kaliningradskou oblastí, platný od roku 2012. Popisují to sami jako velkou ekonomickou ránu pro polská pohraniční vojvodství pomořské a warmiňsko-mazurské. V roce 2015 ho využilo 1,318 milionu osob z Ruska, kteří v Polsku utratili 286 mil. zlotých (cca 1,75 miliardy Kč).
– „Wielky powrot atomu“ – polská vláda zvažuje výstavbu jaderných elektráren (malých i velkých) o celkovém výkonu kolem 6000 MW, protože zatím vyrábějí 88,5 % elektřiny z uhlí a zároveň jsou dovozci elektřiny. Ale vědí, že to bude boj.
– „Polski sektor bankowy moze byc bardzej polski“ – debaty o možném zpět převzetí polských bank od zahraničních majitelů. Dost složité téma, v němž se moc nevyznám, ale zajímavé.
– „Gdzie kasa pielgrzyma?“. Dva dny před naší návštěvou skončilo v Krakowě světové setkání (křesťanské) mládeže za účasti papeže (pielgrzym = poutník). Hoteliéři ve městě spokojeni (plně obsazeno), ale všichni ostatní pláčou, protože poutníci byli spořiví a vlastně vytlačili běžné movitější turisty, aniž by je sami nahradili.
– „Frankowy kompromis“ – to je problém, který nás (naštěstí) minul. Spousta Poláků si nabrala úvěry ve švýcarské měně a vzhledem k vývoji na bankovních trzích se už dlouho potácejí v neschopnosti tyto dluhy splácet. V Polsku je to celospolečenský problém a teď se vede boj, jak těmto lidem ne/pomoci. Chystají na to zákon, o němž se zatím jen spekuluje. Odhady nákladů se pohybují od několika miliard zlotých až po fantastickou částku 70 miliard zlotých (skoro půl bilionu korun). Realisté prý odhadují 10 až 15 miliard zl., tedy 60 – 90 miliard Kč. Hledá se kompromis.
– Zajímavé údaje jsem tam našel o polských důchodech (téma pro mnohé z nás – pro srovnání).

15 % důchodců pobírá důchody ve výši 1000 – 1400 zlotých (6200 – 8700 Kč)
Přibližně 25% v rozmezí 1400 – 1800 zlotých (8700 – 11200 Kč).
Dalších cca 20 % v intervalu1800 – 2200 (11200 – 13600 Kč)
Poslední významná skupina 25 % je už roztroušená v intervalu 2200 – 3800 (13600 – 23600 Kč.
Ostatní skupiny jsou marginální.
Neznám česká data. Je to srovnatelné?
– Jinak samozřejmě to co u nás – brexit, Turecko, uprchlíci a tak. Podobně jako u nás, sluníčkáři i realisté, více podbarveno křesťanskou/katolickou vírou. Mediální nálada celkem spíše proamerická a stejně spíše protiruská, což není překvapení.

hudec

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajanovy postřehy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Polsko z rychlíku

  1. NavajaMM napsal:

    Poľsko je od nás na skok, do Krakova bližšie ako do Bratislavy a tak som tam za tie desaťročia bol niekoľkokrát, vždy s väčším odstupom. Prvý raz začiatkom 80-tych. Spomínam si na veľa prachu, veľa neomietnutých domov a zlé cesty, často bez asfaltu. Okolo roku 2000 som tam jazdil aj autom, cesty stále rozbité, s asfaltom, ale omnoho horšie ako u nás, zlé značenie, zlé mapy, aj som pri jazde v noci párkrát zablúdil a trafil som na celkom iný hraničný priechod než do Trstenej, kam som mieril. V okresnom meste Sanoku bol problém nájsť bankomat, ktorý prijme moju kartu.
    Nuž a naposledy vlani, tiež autom. Značenie perfektné, cesty o triedu lepšie ako u nás, domy krásne a veľké, skoro som sa cítil ako po plyšáku, keď človek zašiel do Bavorska.
    A ešte tam majú v priemere lacnejšie. Ako to len robia? Mohli by našim politikom poradiť.

  2. vonrammstein napsal:

    Zajímavý počteníčko, díky! Je sranda, že jste zmínil ty lasagne. Mám je rád, vždycky jsem si je u nás dával se sýrem a třeba se špenátem. A dal jsem si je i někde ve Walbrzychu, nebo kde to bylo. Přinesli mi je s nějakejma úplně černejma houbama, přičemž já houby prakticky nejím. Ale zkusil jsem a lepší lasagne jsem nikdy nejedl🙂 Platil jsem asi 15 zl. při tehdejší ceně kolem sedmi korun.

  3. Rudolf Knopp napsal:

    Hezké čtení. Děkuji.
    V Krakowě jsme v roze 2009 stavěli nejvetší polské a snad i evropské nákupní centrum Bonarka a tak jsem měl možnost to poznat i po pracovní stránce. Birokracie jako u nás,možná větší.Většinou jsme tam stroje přesouvali v noci bez povolení se ztaženým zadkem. Platební morálka mizerná.
    Ale město nádherné. Naši zaměstananci si odsud vozili vzduchovky,televize,oblečení,ale i potraviny.
    Horší to bylo v městě Žyrardow u Waršavy při dostavbě dálnice,to bylo těsně před fotbalovým mistrovstvým. Město mi připomínalo tak rok 1960 u nás. Lampy,temné dvory.Ale co hlavní… nikde se tam nedalo pořádně najíst. V restauraci,kde naši chlapi jedli se platilo předem.Pak teprve přinesli jídlo.Nic moc.
    Ale jinak to byla zkušenost.

  4. Slim napsal:

    Pěkné, je vidět, že ses učil psát taky u Hemingwaye.

    Sám mám málo polských zkušeností, ale kamarád, který tam pět let pracoval a stále tam jezdí, mě na polský vzestup průběžně upozorňuje.
    Jsou za ním asi 2 faktory, řekl bych.
    První je (i relativně, nejen pochopitelně absolutně) velké čerpání ze všemožných fondů Unie: regionálních, strukturálních, kohezních… Tady nabrali relativně víc, než my, nebo Slovensko.

    Stačí si zde, v tabulce, všimnout, že mezi 20 nejchudšími regiony v EU (které tudíž dostávají nejvíc) je pořád 5 polských.
    http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/7192292/1-26022016-AP-EN.pdf/602b34e8-abba-439e-b555-4c3cb1dbbe6e
    Stejný příběh určitě uvidíte, když se na Eurostatu podíváte na vývoj HDP na hlavu v poslední dekádě. Pro Polsko je členství v EU určitě SUKCES!

    Druhý faktor je rozumnější hospodářská politika než ta Kalouskova. Jeho výlučné zaměření na šetření (ač mnohá rozkrádačka mu nevadila, přinejmenším) nám oproti jedné obligátní recesi v r. 2009 přineslo ještě dvě další (a deficit stejně rostl).

    Naproti tomu Polsko je jedinou zemí EU, která neměla recesi ani v roce 2009. Hlavně kvůli velkému podílu a nenasycenosti domácího trhu a naopak malé závislosti na exportu. Neváhali přitom silně investovat do infrastruktury, hlavně před ME ve fotbale ve 2012. Mistr recesí El-Kalous by řval o zadlužování budoucnosti. Chemický technolog holt vidí ekonomiku trochu po způsobu Rettigové, to se nelze divit.

    2) Bigos jsem okusil až v naší závodní kuchyni, není špatný. Do té doby jsem ho znal jen z teorie.

    “ K obědu jsem měl bigos po polsku. Zkažené vepřové… od bataliónu telegrafuji stížnost brigádě.
    Kdo mě ještě nezná, ten mě pozná!“

    • Slim napsal:

      Jarda mi jistě odpustí obsáhlejší citaci, ostatním se omlouvám.
      Jedná se o jednu z nejskvělejších scén a já jsem si to přesně nepamatoval. Třeba tu SMĚLOST KUCHAŘŮ, a šroubovaný jazyk toho blba poručíka Duba.😀

      Čertví co se to stalo, že otřesy automobilu neměly zprvu, když vyjeli, tak dalece žádného vlivu na Bieglera. Poručík Dub byl celý zoufalý, že se mu nepodaří provésti plán pomsty.
      Když totiž vyjeli, poručík Dub si v duchu myslel: „Jen počkej, kadete Bieglere, jestli to na tebe přijde, myslíš, že dám zastavit.“
      V tomto směru také, pokud to bylo možno pro rychlost, kterou polykali kilometry, navazoval příjemnou rozmluvu o tom, že vojenské automobily, mající vyměřenou určitou dráhu, nesmí plýtvati benzínem a zastavovat se nikde. Kadet Biegler proti tomu namítl zcela správné, že když automobil někde čeká na něco, nespotřebuje vůbec benzínu, poněvadž šofér vypne motor.
      „Má-li,“ pokračoval neodbytně poručík Dub, „přiject ve vyměřený čas na své místo, nesmí se nikde zastavovat “ Ze strany kadeta Bieglera nenásledovalo více žádné repliky.

      Tak řezali vzduch přes čtvrt hodiny, když vtom poručík Dub cítil, že má nějak nafouklé břicho a že by bylo záhodno zastavit automobil, vylézt ven a vstoupit do škarpy, sundat kalhoty a hledat ulehčení. Držel se jako hrdina až na 126. kilometr, kdy rázně zatáhl šoféra za plášť a vykřikl mu do ucha: „Halt!“
      „Kadete Bieglere,“ řekl poručík Dub milostivě, seskakuje rychle z automobilu ,ke škarpě, „teď máte také příležitost “ „Děkuji,“ odpověděl kadet Biegler, „nechci zbytečně zdržovat automobil.“
      A kadet Biegler, který měl též už na krajíčku, řekl si v duchu, že se raději podělá, než by propustil krásnou možnost blamovat poručíka Duba. Než dojeli do Zóltance, dal poručík

      Dub ještě dvakrát zastavit a po poslední zastávce řekl urputně k Bieglerovi: „Měl jsem k obědu bikoš po Polsku. Od bataliónu telegrafuji stížnost na brigádu. Zkažené kyselé zelí a znehodnocené k požívání vepřové maso. Smělost kuchařů převyšuje všechny meze. Kdo mne ještě nezná, ten mne pozná.“

      „Feldmaršálek Nostitz-Rhieneck, elita rezervní kavalérie,“ odpověděl na to Biegler, „vydal spis Was schadet dem Magen im Kriege, ve kterém nedoporučoval při válečných útrapách a svízelích vůbec jísti vepřového masa. Každá nestřídmost na pochodu škodí.“
      Poručík Dub neodpověděl na to ani slova, jenom si pomyslil: „Tvou učenost srovnám, chlape.“ Potom si to rozmyslil a přece se jen ozval Bieglerovi s úplně hloupou otázkou: „Vy tedy myslíte, kadete Bieglere, že důstojník, vedle kteréhož vy musíte se pokládati dle své šarže býti jemu podřízeným, nestřídmě jí? Nechtěl jste snad říct, kadete Bieglere, že jsem se přežral? Děkuji vám za tu sprostotu. Bulte ubezpečen, že si to s vámi vyrovnám, vy mne ještě neznáte, ale až mne poznáte, tak si vzpomenete na poručíka Duba.“
      Byl by si při posledním málem překousl jazyk, poněvadž přeletěli na silnici nějaký výmol.

  5. tata napsal:

    Dvoulůžkový pokoj na dvě noci 6003,- Kč
    Jednolůžkový pokoj na dvě noci 4346,- Kč
    Ceny tedy celkem normální.

    TOTO MĚ zarazilo, trochu vzalo dech,když jsem jezdil po evropě schaněli jsme si ubytovaní po 25euro,no nic pro našince takový vylet……….baj voko 3 denní vylet kolem 30000

    • Jethro napsal:

      Taky na ty ceny koukám. Já před pár lety brázdil Polsko horem dolem a slušné ubytování v Gdaňsku mne stálo 98 zl na den i se snídaní a na první den jsme k tomu „ukecali“ i večeři. Fakt je, že na první otázku byla odpověď 130, ale po krátkém vyjednávání a že „minule nám dal pan majitel slevu“ to spadlo vždy pod stovku.
      Buď to Polsko dost podražilo anebo nevím. Anebo už blbnu a nepamatuju si.

    • Hudec napsal:

      Váš odhad je přesný, tato.
      Mně hotel přišel celkem normální, vzhledem k tomu že byl v centru. Zkuste větší česká města a lepší to nebude. Ve slušném hotelu mám ve všem vyjdou vstříc, ale o ceně se smlouvat nedá. A neznaje polské reálie, volil jsem raději slušnější, pro jistotu. Moje zkušenost mi říká, že např. „dvě/tři hvězdičky“ v Paříži, Římě nebo ve Florencii jsou tak na hranici, aby tam ještě nebyly štěnice. Ale vo fous.
      Co naopak překvapilo mě, to jsou ceny Českých drah. Cesta u nich stála deset tisíc pro tři osoby! Takže v nákladech činila třetinu cesta, třetinu ubytování a třetinu ostatní.
      Ono je to tak, že s cestovní kanceláří by se to dalo pořídit podstatně laciněji, jenže…..
      Cesta nejspíš autobusem, všechno organizované, ale lidé jsou obvykle nedisciplinovaní a nedochvilní, pořád se na něco čeká. Pevný program atd. Děkuji, nechci.
      Individuální cestování je z logiky věci nejdražší, ale také nejpříjemnější. Před lety jsem seděl na zahrádce nějaké restaurace/kavárny ve Florencii, snad na Piazza del Duomo, nebo tak někde, a kolem šla skulina turistů. Vpředu nezbytná průvodkyně se vztyčeným deštníkem.
      „A nahoru na tu věž už nepůjdeme, protože tady na pána jsme museli hodinu čekat,“ povídá česky a ukazuje na jednoho ze skupiny. Jak já byl šťastný, že nejsem s nimi!
      Při cestování autem není nic příjemnějšího, než prohodit ke spolucestující/mu: „Jé, tady je to hezké, tady přespíme“. A vybrat si restauraci také podle aktuální chutě a času – a nikoliv podle hromadné objednávky a časového harmonogramu.
      Leze to do peněz, to je fakt. Ale je to jeden z nejhezčích způsobů jejich utrácení a rubáš nemá kapsy.

  6. K-k. napsal:

    OT: Urozený pane Bavore, spěchá k vám nákladní posel…😉

  7. Jeff napsal:

    Tak jen na doplnění trochu spekulací: PLR je evropská Čína, viz potraviny. Jiný pravidla než tady, někdo měl zájem, aby Poláci zmohutněli, k tomu se krmí protiruský fanatismus a jde jim to líp než u nás a to už je co říct. Krátce po revoluci byla v Czestochowé pouť (katolická), takže krámy všude zavřený, ve všední den. Walesa tesat jako vrcholného exota, horší než bakalářův Havel. Wroclav je v podstatě Německo (zážitek z fotbalu) ale Lvov ještě UA.:-)

    • Hudec napsal:

      S Rusy mají Poláci významně rozdílnou zkušenost nežli my. To samozřejmě formuje jejich postoje.
      Netroufám si to hodnotit, ale skutečně stojí za úvahu otázka, zda jejich země není spravována lépe, než ta naše.

  8. vittta napsal:

    Zajímavé čtení…
    Já do Polska jezdil tak před 15 lety pravidelně.
    Jelenia Gora-Zgorzelec..v tom okruhu.
    Poláci spolehliví, ochotní, polští policajti naprosto všude a úplně debilní.
    Pokuty obrovské.
    Tehdy bylo Polsko zemí dvou tváří, kolem Jelenie Gory velice hezky, silnice slušné, celkově v podobě jak u nás tou dobou, v okolí Zgorzelce jiný svět, úplný středověk, na polích koně atd…
    Ten kraj je chudý i na naší straně, ale tam tedy…..
    Jak měli nějaký náboženský svátek, tak v těch vesnicích muži v černých kvádrech, ženy v bílých šatech a takové špičaté fangličky na provazu byly natažené kolem silnice třeba 10 km.
    To jsem čuměl….

    • vittta napsal:

      Jo…a o politice se nimi moc bavit nedalo, vyčítali nám, že měli Němci české pušky (o polském podpisu na tomto nelibém faktu ale nikdo nechtěl slyšet) a kupodivu se i chlubili, že k nám jeli na invazi 1968, ten jeden se nám posmíval, že Češi utíkali, když ve svém stroji OT64 brázdil české silnice.
      Blbeček.
      Jinak ale to byl fajn chlapík.

  9. palosino123 napsal:

    Hezký článek,
    Krakow (adventní Wroclaw je krásná) je i galerie, rodáka: Jana Matejky – někdo jako náš Mikoláš Aleš, ale taky v Paláci Czartoryskich na Wavelu (poklad narodow\) vystavují Dámu s Hranostajem…pak už vám kromě Mony Lízy a La belle Ferronnière (la Louvre) chybí Ginevra de‘ Benci, ale ta je vystavována ve NÚ Waschingt,d.c. Posílám klip, pokud to zvládnu…

Komentáře nejsou povoleny.